Tajemné
KAPITOLA 8 - PRVNÍ OBĚTI
[color=SaddleBrown]„Shizunééé!“ zavolala jsem svou asistentku, ze své kanceláře, která se okamžitě objevila. „Zavolej mi sem kapitána Yamata. Nutně s ním potřebuji mluvit a sežeň nejrychlejšího posla. Musím napsat důležité varování pro Ayame-sama.“
15. Nebe x Peklo;Život nebo smrt ?
Cítím … chlad. Tma mizí ??? Světlo ??? Jdu do nebe?
Ozýval se dívčí hlas. Malinkatá postavička šla tmou za světlem … až jí celé pohltilo.
Zakryla si oči. Ta záře …
Kde to jsem ???
Rozhlížela se kolem sebe. Její duše se ocitla ve velké kamenné místosti do tvaru obdelníku.
Viděla viset na stěnách louče, ale nic kromě chladu necítila.I když vypadaly stěny vlhké, sem tam spadly kapky na kamennou zem, necítila to.
Sai nastavil záda a Sakura i Naruto se zhouply ven z okna. Venku bylo šero a nad jejich hlavami se zjevili stíny. Les, do kterého se dostali pomocí okna tmavé místnosti, byl tmavý.
Vítr burácel a na všech okolních stromech dokazoval svou přirozenou sílu. Nikde nebylo ani živáčka, ale na pozorování a naslouchání prosící přírody nebyl čas.
„Podej mi ruku“ natáhla se Sakura a usilovně táhla Saie, který již neměl sil, aby se do okna vyhoupl sám.
Blonďatý chlapec, už skoro muž, seděl na břehu jezera a zamyšleně do něj hleděl. Prohlížel si svůj odraz jako v zrcadle a stále nemohl pochopit, jak je možné, že ho to nenapadlo dřív! Jak si nemohl nevšimnout podobnosti mezi svými a jeho rysy! Vždyť jsou skoro stejné, až na pár detailů, byly jejich tváře naprosto identické.
Vše bylo připraveno na tu velkou událost. Kiba a víla se budou brát... Dívka se převlékala ve svém pokoji a s Temarinou pomocí si vyčesala svůdný drdol.
Kiba se oblékal v Gaarově kanceláři a už mu zbývala jen kravata. Nějak mu to nešlo a tak se za jeho hlasitých nadávek povedlo Kazekagemu udělat mu na ní ten správný uzel.
„Tak... jsi připraven?“ Zeptal se opatrně.
Zkáza Konohy
Tento příběh je smyšlený, pouhý výplod mé choré mysli….tzn. ničemu nevěřte! 
Mladá žena znovu vykřikla bolestí. Už nemůžu. Jak dlouho to bude ještě trvat? Kdosi jí jemně otřel zpocené čelo, nevěděla kdo, oči měla pevně zavřené. A znovu to škubnutí, další výkřik.
Malým domečkem stojícím na samém okraji vesnice se rozlehl další nářek, ale tentokrát ho doprovázel hlasitý dětský pláč.
Deidara s Hidanem oznámili, že odcházejí a vrátí se později, vyšli na chodbu a nechali Sasoriho s Daichi o samotě. Ten se malinko pochechtával, protože si vzpomněl, v jakém ji našli stavu. V cárech hadrů, protože oblečení začalo hořet, nebo svůj vrchní oděv svlékla, aby s ním uhasila plameny a přitom se pár drobných jisker zachytilo i na svršcích, které měla pod tričkem. Vzpomněl si, jak nesmrtelnému lezly oči z důlků, když ji spatřil takhle „odhalenou“, zatímco s ním to ani nehnulo. Až teď, když tu ležela, spící a snící.
Pršelo… Kapky deště se odráželi od země a liják nechtěl ustat. I příroda, věděla, že je něco špatně, ano… Skutečně bylo něco špatně. Moc špatně.
I obloha truchlila nad tím krveprolitím. Kapičky deště smývali krev ze tvářích těch kteří zahynuli a že jich dost. Listová vesnice… Konoha… Byla zničena!
Všude krev, špína,
Kterou ani voda nesmyje.
Je jako hlína,
Všechno překryje.
Pokus o malu psychologickou sondu do Sakuřiny duše. Je to jeden jediný den v jejím životě, možná jen pár jeho okamžiků, ale stejně...
5.DÍL
„Jsme už skoro u sídla ANBU, kde začne pátrání.“ pravil Kazuki.
Dál už nikdo nemluvil do chvíle, kdy se ocitli na místě.
„Jsme zde, Kakashi-sama, můžu vás poprosit?“ prolomil ticho Kazuki.
„Ach, ano, jistě. Kuchyiose no Jutsu.“ před novým týmem Kakashi se objevil bílý dým, ze kterého viděli obrys stopovacího psa Pakkuna.
„Počkejte tu chvíli.“ řekl Kazuki a zmizel v budově.
„Zatraceně!“ Zavrčel vztekle Naruto spíš pro sebe, ale i tak ho někdo zaslechl.
„Co se děje Naruto?“ zeptal se ho bývalý ANBU obezřetně.
„Ale nic Sensei.“ Odpověděl zpátky mladík až příliš zbrkle na to, aby to starší muž přešel jen tak bez povšimnutí.
„Naruto…“ Zaznělo pouze od něj.
„Kdes byla celej den?“ zeptal se Sasuke místo pozdravu, jen co otevřela dveře.
„Na tréninku,“ snažila se odpovědět klidně.
KAPITOLA 7 – MRAČNA SE STAHUJÍ
[color=DarkViolet]Probudila jsem se, když byl všude ještě naprostý klid. Jen světlý obzor v dáli napovídal, že už se blíží den. Rozhodla jsem se tedy pro krátkou osvěžující procházku před výcvikem. Už oblečená jsem vyšla do zahrady. Automaticky, aniž bych nad tím nějak přemýšlela, jsem zamířila do zbrojírny.
Slunce již bylo těsně nad obzorem. Jeho poslední paprsky se však ještě rozlévaly po okolí a dávaly mu onen hřejivý nazlátlý nádech, který hřeje na duši a dodává i těm nejobyčejnějším věcem dojem čehosi vyjímečného.
„Cože?!‘‘ Nechápala Sakura. Tentokrát už poznala jak moc včerejška lituje, měla mu věřit, byl přece opilí. Znovu ji začala tváře vlhnout slzami, stejně jako jeho. Ani jeden už se nezmohl na jediné slovo. Sasuke se otočil a zmizel ve dveřích. Musel utíkat, snažil se na ni zapomenout, tolik toho pro ni udělal a takhle se mu odvděčila.Vztek měl i na Naruta, jak se mohl opovážit tohle udělat, dobře věděl, že jsou spolu, tak proč jim to kazí. Včerejšek byl chyba to dobře věděl.
Omlouvá se za předešlí díl. Byla ty chyba, mám napsané díle napřed tak v tom mám zmatek. Tohle je oficiálně 3 díl.
Sakuru začali pomalu probouzet ranní paprsky, musela přivřít oči . Rozhodla se, že se raději vrátí do kanceláře, snad tam zapomene. Saiovi byla za vše vděčná, ale už toho pro ni udělal dost. Sai už nechtěla probouzet, ale nemohla ho nikde na gauči nahmatat.
14. Záchrana nebo SMRT ?
Kiba se zvedal pomalu ze země. Všude měl šrámy a na zádech seknutí po kataně. Vykašlal krev. Pohlédl na vyděšenou dívku.
„Neboj jsem v pořádku-“ usmíval se na ní, ale nestihl to doříct. Kolem prosvištěl Tobi se svojí Katanou. Doskočil daleko za mladíkovo tělo, které se teď svezlo k zemi.
„Hehehihi muhehe!!!“ chcechtal se Akatsuki.
Vyděšeně hleděla na nehybně ležící tělo. Zapomněla na bojující kolem a rozběhla se k němu.
Jaké je to ztratit, jaké je to najít
KAPITOLA 6 – NOVÍ NEPŘÁTELÉ
