Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Nezuma se vděčně chopil misky a kývl hlavou k Tamakimu. Límeček se mu líbil víc a víc.
Když Hikari prozradila své tajemství, pokýval souhlasně hlavou. Pokud byla ta dívka pro Hikari tolik důležitá, jemu to stačilo. Navíc, záchrana děvčete byla něco, co jemu samotného mohlo pomoci, když všechno ostatní doteď selhalo. Hikari v něm probudila naději, že má ještě šanci dosáhnout svého cíle. Byla to titěrná naděje, ale lepší než nic.
"Je fajn, že víme co máme hledat. Předpokládám, že sem jdeme jen pro informace a pak se vydáme na záchranou akci. Tu holku najdeme a nakopeme přitom pár zadků," odpověděl horečně a vztyčil palec. Jméno Uchiha slyšel poprvé a s ničím si ho nespojil, ale i kdyby ho znal, nezměnilo by to jeho pohled na věc.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Kromě ní toho moc nenamluvil ani zbytek. Ona byla ale příliš ponořená do vlastních myšlenek, než aby to vnímala tak, jako Tamaki. Ten ji ze zamyšlení následně vytrhl a řekl to, co si všichni uvědomovali již dávno. Byla jen otázka času, kdy na to dojde. A ten čas nadešel teď.
Když se ticho stalo prakticky hmatatelným, Hikari spustila ruce s miskou do klína a napřímila se.
Přinutila se utišit tlukot vlastního srdce a zvedla odhodlaně bradu.
„Hledám dívku jménem Ayaka. Ayaka Uchiha.“
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki rozdal všem jídlo. Opravdu všem. Jakmile totiž Nezuma podal jídlo Kvíkovi, stála před ním další miska.
Nálada u ohně byla zvláštní. Hikari byla zamyšlená, Yoshito pokukoval po notesu a Nezuma si všímal spíš svých ran. Muž si odkašlal a přivolal tak jejich pozornost.
„Nastal čas,“ usmál se omluvně na Hikari. „Teď už vážně budeme potřebovat bližší informace,“ pobídl ji k mluvení. „Jen chci, abys věděla, že ať už půjde o cokoliv, vyslechnu tě až do konce,“ slíbil.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Ze celé družiny se Nezuma probudil úplně poslední a hodnou chvilku mu trvalo, než se začal hrabat z pelíšku. Ta celá akce byla doprovázena bolestným skučením a hekáním. Nakonec se ale přišoural k ohni v totálně zuboženém stavu s nádherně vybarvenými podlitinami. Vypadal, jako kdyby se včera večer vrátil z hospody.
"Co čumíš?" odbyl artistu nevrlým tónem s velice jemným nádechem přátelského pošťuchování a schoulil se u ohně jako hromádka neštěstí. Moc se nevyspal a každý pohyb ho nepříjemně zabolel.
Misku s jídlem přijal se zamumláním díků a položil ji Kvíkovi na zem. Jeho krysí kamarád měl vždycky přednost. Zatímco Kvík baštil, přejížděli Nezumovo zarudlé oči po všech přítomných.
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
„Ohayo,“ zívnul příchozí mladík v ušmudlané košili. Na svých cestách byl zvyklý na ledacos, brzké vstávání však pro něj vždy představovalo úctyhodného soupeře. I tak se ale čas od času odhodlal a vstal společně s prvními zpívajícími ptáky a sledoval kouzelný východ slunce. Dnešek mezi ty dny nepatřil.
S milým úsměvem přijal od Tamakiho misku a usadil se k ostatním. „Arigatou,“ pravil trochu roztěkaně – jeho pozornost totiž plně zaměstnával Nezuma, který momentálně díky průzkumu vlastnil pravděpodobně jediný notes s tužkou v této skupině. A to byla věc, po níž Yoshito neskutečně toužil.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Na Tamakiho slova jen kývla. Co se Nezumy týkalo, mohl si hrát na drsňáka, kterému je všechno jedno, jak chtěl. Jeho poslední slova před ulehnutím Hikari ale neunikla.
„...Baka...“ pousmála se dívka, než zmizela ve tmě.
Na závěr své hlídky, kterou ukončilo Tamakiho probuzení, si Hikari sedla kousek od hnědovláska a naslochala jeho přípravě snídaně.
Zvuky přípravy jídla ji uklidňovaly.
„Arigatou,“ převzala si od Tamakiho misku se snídaní. Do jídla se ale nepustila.
Mohla jim vážně věřit...? Co když ji opustí, až se dozví, po čem pátrá? Co když ji zradí?
Co když ji už nikdy nenajde...?
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki se zvedl a na krysího mladíka se usmál. „Díky,“ řekl, načež si zalezl do spacího pytle. „I tobě díky, Hikari-chan, za hlídku. Vím, že se na tebe můžu spolehnout,“ dodal a zavřel oči.
Usínal s pozvednutými koutky. Konečně nelitoval, že si k sobě někoho pustil. Měl na starost už nějaké lidi, ale všechno to byly pouze děti. Nezuma, Hikari i Yoshito působili zodpovědně, a hlavně z nich měl pocit, že mají nějaký cíl.
Ráno nečekal, až ho dívka vzbudí. Nejprve se jako vždy zlehka procvičil, načež začal připravovat snídani, zatímco se ostatní hrabali ze spacáků. Hikari podal porci jako první, protože držela hlídku.
„Měli bychom si dát nějaký briefing, než vyrazíme,“ oznámil. Podle něj bylo nejlepší vymýšlet při jídle.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
"Uznávám, že to bylo nebezpečný, ale mě prostě přišlo, že nebezpečnější by to bylo pro nás všechny, kdybych na ten průzkum nešel," obhajoval svůj pohled na věc, ale nezněl nijak ofenzivně. Vypadalo to spíš, že ho mrzí Tamakiho výčitky. Nakomec přikývl na Hikarin návrh, hlasitě zívl a odšoural se ke své dece, "a taky jsem chtěl, aby se snížila šance, že bych se k vám nevrátil," zamumlal tiše, aby to mohla slyšet jen Hikari.
Usnul hned, co se přikryl. Kvík mu pohodlně spal v náprsní kapse.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště
„Pardon,“ podrbal se nervózně v týlu, „zvyk je železná košile.“ Narážel na příponu „-san“, kterou jakožto pravý znalec etikety hojně užíval – nepřekvapovalo ho však, že Nezuma dává přednost poněkud neformálnějšímu přístupu, co se vzájemné komunikace týkalo.
Yoshito se postavil na špičky, aby dlouhánovi z řad ANBU mohl koukat přes rameno do dokumentů, jež Nezuma přinesl. Opět se musel krotit, aby nezačal komentovat cizí nákresy. K tématu neměl co říct, takže se pouze decentně pousmál nad informací ohledně hraběnčiných záletů.
Hikari přerušila tok jeho myšlenek praktickým sdělením. „Dobrá, pár hodinami spánku navíc rozhodně nepohrdnu,“ prohlásil a protáhl si záda, načež se odebral ke svému improvizovanému pelechu.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Množství informací, které ze sebe Nezuma vysypal, bylo ohromující. Skoro se jí až nechtělo věřit, že toto všechno skutečně zvládl zjistit, aniž by si ho kdokoliv všiml. Byl skutečně tak dobrý, nebo Fujibayashi tak nepřipravení?
Tamaki měl ale pravdu. Pokud by se mu to nepovedlo, dostal by se do obrovského maléru.
Kdyby si nepovzdechl už ANBU, udělala by to Hikari.
Nemělo smysl se na Nezumu zlobit. Faktem bylo, že jeho lehkomyslný plán díky bohu vyšel, a on se v pořádku vrátil i s cennými informacemi, díky kterým budou moci ráno vše mnohem lépe naplánovat.
Na to ale byla potřeba energie.
„Bežte se vyspat. Vezmu si poslední hlídku. Ráno musíme být všichni odpočatí,“ zvedla se Hikari a nechala svá slova chvíli vyznít, načež se vydala na obchůzku. Hodlala se ujistit, že Nezumu zpět nikdo nesledoval. Mladík celou noc nespal, takže nedávalo smysl po něm chtít držet poslední hlídku. Potřeboval se vyspat stejně jako ostatní.
A kromě toho si nemyslela, že by ještě usnula. Chvíle, kdy se s nimi bude muset podělit, co vlastně hledá, se blížila, a ona si nebyla jistá, jaký z toho měla pocit...
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki seděl naproti Nezumovi, ruce měl založené na hrudi a nahněvaně podupával nohou obutou v pro něj typických pantoflích. S každým dalším slovem se žilka na jeho čele zvětšovala. Pořád si kladl tu samou otázku. Proč ho vůbec napadlo, že by snad šel krysí mladík v klidu spát a nic neprovedl?
„Poslouchej, Nezumo,“ pronesl s pečlivě udržovaným trpělivým výrazem, „doufám, že si uvědomuješ, že tohle bylo naprosto nezodpovědný a mohl si nás vážně ohrozit,“ pronesl a na chvilku se odmlčel.
Povzdechl si a jeho podrážka přestala ušlapávat hlínu pod ní. „Zároveň jsi ale zvládl donýst důležitý informace a očividně jsi se u toho nenechal chytit, takže… dobrá práce…“
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Když na Nezumovo výzvu odpověděl dívčí hlas, polil mladého zloděje ledový pot. Moc dobře si vybavoval, jak dopadl strom, který se při jejich souboji nerozumně připletl Hikari do cesty, "Mami... ," zaúpěl, když na něj padl dívčin stín a přikrčil se v krysím instinktu, udělat ze sebe co nejmenšího Nezumu na světě. Nepomohlo to.
"Jdi s tím sanem do háje," odbyl artistu ukřivděně, zatímco si studeným obkladem chladil podlitiny v obličeji. Nebyl nijak naštvaný, ale taky nemohl říct, že by se mu líbilo s jakou chutí se do něj pustili, "tak zaprvé... ," začal mluvit k tématu a z jeho hlasu zmizeli všechny hrané a ublížené emoce, "... jsem vám nakreslil plán pevnosti," podal svitek opatrně Tamakimu, protože měl trochu problém se hýbat tak, aby to nebolelo, "tadykhle jsou hlídkové stanice a ty šipky znamenaj pohyby stráží a ty čísla jejich počty," vysvětlovat svou čmáranici. Nebylo to sice nic extra, ale vyznat se v tom dalo, "tady to jsou ideální únikové východy, kdyby nám náhodou teklo do bot. Ty je dobré si zapamatovat," ukázal prstem na čtyři místa na mapě. Tři z nich vedli přímo ze sídla a jeden vedl dokonce podzemním komplexem.
"Pak tady mám tohle," vytáhl papír, který vypadal jako seznam lidí, ale jména na něm byla šifrovaná a za každým byla pomlčka s nějakým kódem, "nevěděl jsem, jestli je to podstatné, tak jsem si to opsal," vysvětlil pro úplnost.
"A jako zlatou tečku, drby," zatvářil se znechuceně a strčil si prsty do krku, aby mohl imitovat své znechucení, "v pevnosti je na návštěvě nějaká hraběnka. Podle toho, co jsem slyšel se tam čas od času ukáže a podle strážných s ní spí jak šéf, tak šéfová. Zapsal jsem si i rozpis služeb, jen tak pro jistotu, tak kdyby bylo potřeba, mám je tady," vytáhl velký zápisník s tužkou. Protože něco takového předtím Nezuma určitě neměl, bylo celkem zjevné, kde si něčím takovým posloužil. Otázkou bylo, jestli to bylo to jediné, co si odnesl. Ať už to bylo jakkoliv, Nezuma se zkroutil blíže k ohni do polohy, která sice vypadala nepohodlně, ale vzhledem k modřinám byla jediná ucházející.
Yoshito
Tým Tamaki
lesní tábořiště
Nechápavě zakroutil hlavou a pohodlně se uvelebil na malém, vyschlém pařízku. V násilí si nikdy moc neliboval, jejich nadšení z toho že jej mohou páchat, tedy nerozuměl. I tak šlo o zajímavou podívanou, během které často litoval absence skicáku - některé z bojových figur, jež trojice předvedla, by na papíru vskutku vynikla.
"Také bych si to rád poslechl, Nezuma-san," přitakal Yoshito, který jako jediný vyšel z menšího sparringu bez jediné modřiny - ať už na kloubech či na tváři.
Hikari
Tým Tamaki
Les
„A sou, (Ach tak,)“ ozvalo se ponuře od vyhaslého ohniště, jako kdyby ta slova vyslovil svým ledovým hlasem shinigami.
Ze svého ležení se tam zvedala dívčí silueta, jejíž sytě tmavě fialová aura rozbouřeného hněvu, drženého pevně na uzdě, vytvářela i v temnotě noci strašidelnou čerň.
„V tom případě bych měla Tamakimu-san patrně pomoci,“ pronesla Hikari, když se narovnala, a její děsivá aura se přesunula na její pozvedlou, zatnutou pěst.
O několik modřin, boulí a podlitin později se čtveřice sesedla k vyhaslému ohništi.
„Co jsi zjistil?“ zeptala se Nezumy Hikari se zájmem.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Když mu Tamaki položil ruku na rameno, Nezuma se vylekal tak, že vyskočil na nohy. Tam ho ale ruka zadržela a otočila k sobě. Než se mladý zloděj zmohl na odpověď udeřila ho do obličeje pěst, až to mlasklo a zloděj padl na tvrdou zem, vedle ohně.
"Kde asi?" ozvala se Nezumova posměšná odpověď, když dokončil hekání a plivání krvavých slin z rozbitého rtu, a začal se zvedat na nohy, "sbíral jsem informace, aby ten nás malej podnik nebyla čistá sebevražda," postavil se a párkrát poskočil na místě, jako by se teprve rozehříval, "Kde ses probůh učil bojovat? Větší ránu umí dát i moje babička," provokoval dál Tamakiho, ačkoliv ho z té první rány brněla celá hlava. Nemohl si však pomoct.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki trpělivě čekal s rukama založenýma na prsou, dokud Nezuma neoznámí celý svůj plán. Dávalo to smysl, a navíc mu to mohlo opravdu pomoci upustit páru.
Proto mu položil ruku na rameno. „Chceš zmlátit? Bude mi potěšením,“ oznámil muž a otočil mladíka k sobě čelem. Na to mu přistála ANBUova pěst rovnou v obličeji. „Kde si sakra byl a cos vyváděl?!“
Nechápal, jak mohl být Nezuma tak nezodpovědný. Byl sice nenápadný, ale Fujibayashi nebyli žádní zelenáči. Jestli se přiblížil k sídlu, mohli si ho všimnout.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábor
Do tábora se Nezuma vrátil až chvilku před koncem Yoshitovi směny.
"Nazdar," pozdravil ho zívnutím a mávnul na pozdrav, "co že si ještě vzhůru?" optal se, aby řeč nestála a poklekl u vyhaslého ohniště, kde klacíkem prohrábl popel, aby se stále teplé uhlíky dostaly na povrch a on si mohl ohřát ruce.
Yoshito
"Zdravíčko," opáčil ospale mladík v košili, která už dávno nebyla bílá.
Když Nezuma oživil doutnající ohniště, zatetelil se Yoshito blahem. "Díky," kývnul na zlodějíčka. "Je potřeba držet hlídky, znáš to."
Nezuma Suzuki
"Hlídky?" zhrozil se a oči se mu rozšířili pochopením. Když se nadšeně chopil příležitosti porušit Tamakiho příkaz, úplně na tuto drobnost zapomněl, "Hups?" pokrčil pobaveně rameny a snažil se svou chybičku ukrýt do vtipné situace. Fakt, že byl ale Yoshito vzhůru alespoň ulehčil jeho další plán a on nemusil budit Hikari.
"Poslyš, něco bych od tebe potřeboval," lehce se odmlčel a prohlížel si chlapce hodnotícím pohledem. Především jeho ruce. Podle všeho nebyl úplně spokojený s tím co vidí a dal to najevo smířlivým povzdechem, který jasně říkal: "bude to muset stačit", "potřebuju, aby si mě zmlátil," vysvětlil svůj jednoduchý plán a bystře sledoval jeho reakci.
Yoshito
Mladík v ušmudlané košili jen překvapeně pozvedl obočí. Od Nezumy čekal všechno možné, co by normální člověk s trochou diplomatického umu označil v lepším případě jako "neortodoxní", požadavek o zmlácení však mezi zmíněné položky nepatřil.
"Umm, co prosím...?" dotázal se s předstíranou zmateností. Za zlodějíčkovými zády totiž naštvaně podupával bývalý člen jednotek ANBU.
Nezuma Suzuki
Nezuma se na Yoshitovo zmazení spokojeně pousmál, "podívej, jestli mě máte vydat jako chyceného, bylo by asi divný, kdybych neměl ani škrábnutí, ne? A do předání je ještě spousta času, aby se mi mohly vybarvit modřiny. Detaily kamaráde jsou základ úspěchu. Proto jsem taky provedl průzkum toho hradu a mám čerstvé info," usmál se a s očekáváním hleděl na Yoshita.
Yoshito
Tým Tamaki
les
„Hai, hai...“ zamumlal rozespale Yoshito, zatímco se soukal ven zpoza vyhřáté deky jako ten nejpomalejší šnek ze své ulity. „Ale omezím se jen na ten vzkaz, násilí není moje parketa,“ zazubil se.
I přes své umělecké nadání a bujnou fantazii trpěl naprostou, tvrdou absencí snů. Vždy to považoval za neštěstí – ve správných rukou se sny na poli inspirace stávaly neskutečnou zbraní.
Pomalu se posadil a složil kus vlněné látky na půlky. Stále z ní sálalo příjemné teplo, v jehož objetí se teď tak moc toužil nacházet. Rozhlédl se kolem sebe. Nespatřil však nic jiného, ne vzdálené obrysy stromů v objetí temných stínů. Neměl strach, hlídku nedržel poprvé.
Přehodil si deku přes ramena a posadil se na starý pařez. Jak moc mu teď skicák chyběl... bude to ještě dlouhá noc.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Les
Tamaki otevřel oči a pár vteřin čekal, než si jeho oči přivyknou. Hikařino hlášení ho donutilo se zamračit. „Asi toho potřeboval zpracovat, fakt hodně,“ posadil se a pomalu vylezl ze spacáku. „Běž si lehnout, určitě přijde během mojí hlídky.“
Jenže se tak nestalo. Nezuma se nejspíš zatoulal tak daleko, že to měl řádný kus cesty zpátky. Alespoň že měl Tamaki jistotu, že se nepřiblíží k sídlu rodiny – tak nerozumný by určitě nebyl. Už se blížil konec hlídky a stále nic. Útrpně šťouchnul Yoshita do ramene.
„Jsi na řadě. A jestli se během tvojí hlídky vrátí Nezuma, vzkaž mu, že ho přetrhnu.“
Sám se znovu zachumlal do spacáku a znovu usnul.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Yoshito nemusel mít sluch jako Hikari, aby zaregistroval nádech rozhovoru těch dvou, probíhající v dáli.
Chlapcův dotaz nechala černovláska bez odpovědi. Nebyla si jistá, jestli by ji nezradil hlas, a i mlčení bylo v tuto chvíli odpovědí.
Než se Tamaki vrátil, dostala Hikari své emoce opět pod kontrolu.
„Hai,“ zvedla hlavu, když dostala na starost první hlídku. Chvíli ještě seděla u ohně, načež si povzdechla a zvedla se.
Nezuma se ještě nevrátil.
Černovláska se rozhodla pro menší hlídku. Doslechla daleko a jen máloco jí uniko, ale i to mělo své meze.
Během procházky si dávala pozor, aby neztratila přehled o spící dvojici, a zároveň se snažila maximalizovat dosah svého sluchu.
Po Nezumovi ale nebylo ani stopy.
„Kde jen vězí!?“ zamračila se Hikari, když se vrátila k jejich ležení.
Všimla by si, kdyby ho někdo přepadl, ne? Odešel někam sám? Kdy? A kam?
Snad nevymyslel nějakou hloupost!
„Tamaki-san,“ položila hnědovláskovi lehce dlaň na rameno, když nadešel konec její hlídky.
„Vše je v pořádku,“ sdělila mu, „Nezuma se ale ještě nevrátil. Neříkal, kam jde?“ optala se ho s mírnou starostí v hlase. Dotaz to byl prakticky zbytečný. Jejich rozhovor slyšela. Vysvětlení, kam se chlapec poděl, v něm ale nenašla.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Les
Nezuma poodešel kousek stranou a zhluboka dýchal, aby zahnal emoce, které tak nekontrolovaně vyšli na povrch. Potřeboval chvilku o samotě, aby vstřebal všechny nové podměty. Bylo to totiž poprvé, co byl ve skupině, která nebyla jen shluk najatých hrdlořezů, co jdou společně za přepadávat a loupit, ale co by se mezi sebou pozabíjela, kdyby si měli přerozdělit lup. Takhle skupina byla jiná. Jim záleželo na druhých a to k nim mladíka poutalo ještě víc. On nikdy nezažil milující rodinu a jeho výchova zahrnovala spíše bolest, než něhu.
Náhle se zarazil a pozvedl hlavu. Ucítil příležitost. To co plánoval, až se všichni uloží mohl snadno provést nyní a s menším rizikem, že ho někdo prohlédne. Nebylo nad čím dál přemýšlet.
Nezuma se v jediném okamžiku proměnil na krysu a s Kvíkem po boku se rozeběhl trávou pryč. Nikdy nešel do riskantní akce bez plánu, navíc, pokud to byl risk pro všechny čtyři. Jenom doufal, že to Tamaki pochopí.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Zůstal tam stát a zíral jeho směrem. Nezuma se tvářil, jako kdyby nikoho nepotřeboval, ale Tamaki z něj cítil pravý opak. Už jen ty slzy…
Muž si povzdechl a dle chlapcova přání se vydal zpět k ohni.
„Nezuma se šel projít, potřeboval na vzduch a tak,“ oznámil dvojici sedící u ohně, vytáhl si ze svitku spacák a připravil ho. „Rozdělíme hlídky. Hikari-chan si vezme první, já druhou a Yoshito třetí. Nezuma bude hlídat k ránu, pak mu to vyřiďte,“ rozhodl a zachumlal se.
Yoshito
Tým Tamaki
les
Narozdíl od Hikari nedisponoval toliko vytříbeným sluchem, z lesa tedy slyšel jen náznak křiku dvou hádajících se shinobi. Šum listí je přehlušil.
"Yare yare..." pronesl polohlasem a rozpačitě si pročísl černé kadeře.
"Hikari-san, ty to všechno slyšíš, viď...?" zeptal se opatrně sedící dívky, aniž by tušil, v jakém stavu se právě její slzné žlázky nacházejí.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Tamaki se vydal za rozohněným Nezumou a zanechal Hikari s Yoshitem u ohně samotné.
Bylo to netaktní, a Hikari si to možná i chvilku sama před sebou obhajovala tím, že přece hlídá jejich okolí, ale rozhodla se ponechat svou zvýšenou citlivost sluchu aktivní.
Díky tomu měla možnost vyslechnout jejich rozhovor, během nějž si přesedla do obyčejného sedu a objala si pokrčené nohy.
„Vy dva...“ semkla po chvilce rty do tenké linky.
„... Proč jen jste takoví...?“ sklopila hlavu, přitáhla si kolena až k tělu, a schovala do nich svou tvář, než si mohl Yoshito všimnout, že se jí zpod pásky na očích snaží uniknout slza.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Les
Tamaki ho dohnal zrovna, když se s rukama v kapsách šoural lesem a kopal do všeho, co bylo možné rozkopnout, nebo odkopnout. Shnilé pařízky, kameny, houby.
Na zavolání se otočil a mrzutě pohlédl na Tamakiho, "To je přesně ono!" ukázal obviňujícím prstem na Tamakiho a rozhodně nešeptal, "ty nejsi můj táta, fotr, ani vychovatel a já nejsem tvůj svěřenec o kterýho bys měl mít strach, tak se tak přestaň chovat! Ani můj klan se ke mě takhle nikdy nechoval. Takže si to nech od cesty, jasný?!"
Vztek ho ale evidentně opouštěl, protože když začal o svém klanu, jeho hlas pomalu ztrácel na důraznosti a to poslední slovo byl spíš takový povzdech. Křičet na Tamakiho bylo stejné, jako se pokoušet zlobit se na štěně. Jeden to prostě nevydržel moc dlouho.
"Jak se vůbec můžeš o mě, nebo o toho otroka, bát? Vždyť nás znáš... den? dva? To mi fakt vysvětli, protože jediné, co u mě má nějakou cenu je moje hlava," mluvil už normálním tónem a rozhodil přitom rukama. Opravdu tomu nerozuměl.
"Hlava... no jo... ," prohodil, jako kdyby ho něco napadlo a začal si prohledávat kapsy. Nakonec vytáhl svůj trofejní svitek a podal ho Tamakimu, "tohle by se vám mohlo hodit." Na svitku stálo: "Živý či mrtvý, 2 000 000 Ryu".
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Nadechl se, aby lépe vysvětlil svůj nápad, jenže se do toho vložil Nezuma. Tamaki povytáhl obočí. Mladík se z jejich tábory vyřítil jako uragán a nechal muže sedět s otevřenou pusou. Nejen jeho.
Měl pocit, jako kdyby to vše nějak kladně brala i Hikari.
Povzdychl si, postavil se a oprášil si kalhoty. „Jdu si s ním promluvit. Hned jsme zpátky.“
Vydal se směrem, kterým zmizel Nezuma. Nepředpokládal, že by se ve svém nahněvání skrýval, a tak ani on sám své kroky nemaskoval.
Našel ho záhy. „Hej, Nezumo,“ oslovil ho a zůstal stát trochu dál od něj, aby mu neutekl. „Samozřejmě, že mám strach. Strach o vás tři.“ Podrbal se na zátylku. „Víš, moc to se slovama neumím, ale nechtěl jsem naznačovat, že bys snad byl k ničemu.“
Hikari
Tým Tamaki
Les
Rozhovor se stočil k alternativám. Hikari chvíli trvalo, než se dokázala uklidnit dost na to, aby se mohla s čistou hlavou sama zapojit do plánování.
Nemohla se ale tolik upínat na jeden plán, ať zněl sebelíp. Musela se přes to přenést a také přispět!
Když už se ale nadechovala, aby také něco řekla, skočil jim do řeči Nezuma, který vyskočil na nohy jako čert z krabičky, a svérázně původní plán přijal.
Dívka zůstala chvilku jen sedět s pootevřenými ústy, dokud mladík uraženě neodkráčel.
„Nezumo...“ naslouchala jeho vzdalujícím se krokům a dotčenému mumlání.
Věděl, co dává všanc, a přesto souhlasil. Proč? Nic jí nedlužil.
Kvůli své hrdosti? Chtěl si sám cosi dokázat? Nebo to dělal kvůli ní...?
Na mysl jí vytanula vzpomínka, jak poprvé potkala Tamakiho.
Každý měl své důvody, proč dělal, co dělal, a sobecký se mohl zdát každý z nich. Záleželo jen na úhlu pohledu.
Faktem ale bylo, že se teď Nezuma rozhodl riskovat vlastní život, aby Hikari pomohl. Stejně, jako ho ona riskovala pro ní.
Dívka sklopila hlavu, pousmála se, a napětí v jejím nitru ustoupilo.
„... Arigatou, Nezuma-kun.“
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábořiště
Náhlý nával strachu dokonale zadupala do země uražená hrdost. Nezuma vyskočil na nohy, až na zem převrhl svou porci jídla, Kvík při této ztrátě žalostně zakvíknul.
"Kdo říkal, že na to nemám schopnosti?!" vykřikl, jako bodnutý včelou a oči mu téměř vylezly z důlků, "tak se omlouvám, že nejsem shinobi jako vy a pět set vojáků, nebo teda sto dvacet, se mi zdá jako fakt moc!" křičel na trojici rozběsněně, "jestli ani vy necítíte ani kapku strachu, nebo obav, jste máklý na hlavu! Ten plán je ale dobrej a já do něj jdu. Konec diskuze! Nechám se uvěznit, osvobodím se a udělám všechno co bude třeba!" dokončil rozhodným tónem, hodil lžičkou o zem, když mu došlo, že je bez večeře a nakvašeně odešel pryč. Po cestě si ještě mumlal nějaké růtné věty typu: "co si vo sobě vůmec myslej," a "to se nemuseli se mnou obtěžovat, dyž mě maj za s**č**,". Netušil kam jde, ale musel ze sebe dostat všechnu tu zuřivost, která mu bušila do spánků. Bylo to o to horší, že uražená ješitnost nebylo to jediné, co otevřelo hráz zlosti. Byl to také stud z toho, že dostal strach. On, který balancoval na hraně smrti a smál se jí do očí. On, který měl v plánu, den zpátky, umřít.
Yoshito
Tým Tamaki
les
Zprvu ho Nezumova reakce zklamala. Tiše doufal, že má co do činění s poněkud... odlišným druhem zloděje. S takovým, který své „řemeslo“ zastává pouze kvůli svým ideálům a ušlechtilým cílům. S takovým, který neuteče od žádné výzvy. S takovým, o jehož hrdinských činech si vesničané v zapadlých putykách vyprávějí neskutečné příběhy.
Po delším rozmýšlení však došel k závěru, že Nezuma udělal dobře, když z této akce vycouval. Odhadnout hranici svých schopností a neohrozit tak zbytek skupiny patřilo zajisté ke kvalitám dobrého shinobi.
Ani tak se však neubránil zklamanému povzdechnutí. Profesor měl nejspíš pravdu, éra Doukeshiho – ať už jím byl kdokoliv – pravděpodobně nadobro skončila. Stále však neztrácel naději – Nezuma jistě nebyl posledním zlodějem na zeměkouli.
Pohledem sjel k slepé kunoichi. Její důvody pro infiltraci sídla mafiánské rodiny sice neznal, dle vnitřního boje, jež očividně sama se sebou sváděla, ale usuzoval, že jde o něco opravdu důležitého.
„To není špatný nápad,“ přitakal s decentním úsměvem na rtech, „máte už nějaký nápad, co jim říct, Tamaki-san?“
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki se prudce narovnal a ohlédl se po Yoshitovi. Něco takového by ho v životě nenapadlo. Měl chuť mladíkovi okamžitě vynadat, ale ten své myšlenky naštěstí vysvětlil.
„Hm,“ zamyslel se. Jestli byl Nezuma vážně tak dobrý a hledaný, jak se dělal, mohli mít dobrou šanci. Pomalu se otočil na krysího mladíka. Jeho výraz muži napověděl, že když o sobě mluvil, rozhodně přeháněl.
„Jejich celá posádka čítá pět set vojáků, aktivních je sto dvacet. To znamená, že zbytek je doma a dělá něco jinýho. Fujibayashi živí celý město, která za jejich sídlem leží. Není to tak, že by to tam byl voják na vojákovi.“
Nezuma konečně vyřkl odměnu, kterou na něj v Naganohaře vypsali. Jak znal místního mafiánského šéfa, nejspíš byla ještě přiražená o fakt, že mu Nezuma uškodil hlavně na cti. Přesně jak si myslel.
„Neboj se, Nezumo, nechci tě nutit do něčeho, na co nemáš schopnosti. Byla by to předem prohraná válka.“
Jeho pohled padl na Hikari. Celá ta mise pro ni očividně hodně znamenala. A i když nevěděl, o co přímo jde, chtěl jí pomoct. Měl pocit, jako kdyby její úsměv stál i za bytí nukeninem.
Nadechl se. „Vlastně mám nápad. Fujibayashi se znají s klanem Sakamoto a znají i mě. Co kdybych byl vaše návnada? Můžu tam jít jako někdo, kdo si chce objednat jejich služby,“ usmál se na trojici.