Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Ari Shigeru
Tým Shi
Přetvářka
„To byla jen černá kočka. Myslel jsem, že někdo útočí. Planý poplach.“ Procedil Botan skrz zuby, prošel kolem dvou společníků a dál pokračoval v chůzi, jako by se nic nestalo.
Připadalo mu, že každou chvíli omdlí, ale něco takového nebyla přijatelná možnost. Zemřít sám na jed je jedna věc. Zabít svého společníka druhá, ale zabít všechny v blízkosti a další den si na to skoro nepamatovat? Nehledě na to, že žádné „další den“ by už nebylo. Umřel by možná ještě před probuzením.
Ne! Nemohl na to myslet. Už jen pomyšlení na tu událost ho děsilo. Konec jeho starého života…
Ari chtěl utéct co nejdál od ostatních a zemřít v tichu lesa za zpěvu ptáků. Byl by to konec monstra, kterého v něm jeho otec stvořil. Klid jemu ani jeho společníkům ale nebyl přán, neboť Botan viděl jen přežití sebe, Ariho a jejich chabého těla. Emoce vůči ostatním tlačil hluboko dovnitř a zamykal je na několik západů. Na okamžik mu prolétla hlavou myšlenka na budoucnost, která jim nebyla přána. Na svět, kde jeho matka žila s úsměvem ve tváři a její jediný syn měl Ariho čisté srdce a Botanův talent.
Vytáhl kunai a slzy mu tekly po tvářích, když s otočkou probleskl k Shimu.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hospoda
Mladík se zastavil s rukou na klice a jeden z koutků mu cukl vítězoslavně nahoru. Jeho karty na ruce nebyly nic moc, ale hra se může vždy změnit ve váš prospěch, když máte štěstí. Nemluvě o tom páru ess v rukávu, který si šetříte pro chvíli, kdyby štěstí došlo.
Nezuma na okamžik zaváhal, aby to vypadalo, že se rozhoduje, načež se otočil a změřil si Tamakiho pohledem, "řekněme, že bych byl ochotnej si s váma sednout a probrat, jak bych vám mohl být nápomocnej," prohodil vážným hlasem obchodníka, který zvažuje, jak vám nejvýhodněji prodat i to, co doopravdy nechcete a udělal pár kroků k nim, "ale," zdůraznil a nadzvedl významně obočí, jako kdyby právě na tohle "ale" každý nedočkavě čekal, "jak vy, tak já, zapomeneme na tu naší malou neshodu, vyhrožování i zmlácení. Myslím, že jsme vykročili špatnou nohou a právě to by jsme měli prvně napravit. Souhlasíte?" dokončil svou řeč a napřáhl ruku směrem k dvojici. Stál od dvojice tak daleko, aby k němu museli udělat alespoň ten jeden krok.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
„Počkej,“ vyhrknul najednou Tamaki a postavil se, aby svým slovům dodal váhu. Ten kluk byl otravný manipulátor a muž to věděl. Měl o nich příliš mnoho informací, alespoň co se týkalo svitku a jejich záměrů. Kdyby tohle zjistila jeho stará ANBU skupina, určitě by se mu vysmála. Tak málo let ze služby a on už zapomínal, co je to být opatrný. „Možná by sis s náma mohl ještě chvilku posedět, co ty na to? Dát si pivo, něco na zub,“ usmál se trochu křečovitě, jako kdyby to vůbec nedělal kvůli tomu, co Nezuma nejspíš myslel tím „jak chcete“.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hospoda
Nezuma se odklonil od stolu, opřel se o opěradlo a založil si ruce na hrudi. Úškelebek na tváři se změnil v lehce zadumaný výraz. Byl si jistý, že to bude fungovat. Dobrovolně přišel, nechal se znovu mlátit, aniž by musel, vrátil jim svitek a dokonce jim nabídl pomoc. A stejně byl odkopnut. Kvůli dívce toho byl ochoten podstoupit hodně, ale i tady byla hranice.
"Nechcete mě za spojence a ještě mi vyhrožujete? Dobrá, jak chcete," prohodil suše a vstal od stolu. Snažil se, aby dal dostatečně najevo svou uraženou pýchu. Pomalu se vydal ke dveřím lokálu. Opravdu si myslela, že ho Límeček-san nechá je tak odejít, když toho věděl o jejich plánech tolik? Nezuma si vsadil a byl zvědavý, kolik je v banku.
'Ichi... ni... san... ,' počítal v duchu, když kráčel ke dveřím.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Situace se trošku zklidnila a tak se Hikari také usadila. Její výraz se ale nezměnil ani o píď a ona mlčky naslouchala rozhovoru těch dvou.
Čím déle se ale bavili, tím větší narůstala dívce na čele pulzující žilka.
„Poslyšte...“ vstoupila jim do rozhovoru, zatímco se k nim od ní začala šířit pomyslná, zlověstná, tmavofialová aura.
„Sedím přímo vedle vás, takže bych ocenila, kdybyste se o mě přestali bavit jako o nějaké trofeji,“ pronesla Hikari hlasem tak chladným, že z něj Tamakimu div nezamrzlo pivo.
„Zkontrolujte prosím, jestli je ten svitek pravý, Tamaki-san,“ podala poté hnědovláskovi svitek, co jí předtím dal Nezuma.
„A ty,“ obrátila se mezitím, co Tamaki kontroloval svitek, na Nezumu, jako by mu ani na jméno přijít nemohla.
„Buď rád, že jsi po tom všem ještě naživu a ztrať se, dokud můžeš odejít po svých...!“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hospoda
"Štěstí? Pche!" vydal ze sebe pohoršeně a shodil nohy ze stolu, aby se přiblížil Tamakimu pohledem, "tak podívej se krasavče, já jsem nejlepší zloděj široko daleko a ty mě budeš urážet štěstím? Ty chcanky ti nějak stoupli do hlavy," vyjel na něj, ale po poslední větě se zdálo, že se přinutil ke klidu. Nemohl se nechat takhle vytáčet.
"Tak podívej, já po Hikari nechtěl nic jiného, než to, že si spolu dáme nějakej ten drink a poklábosíme. Normální rande, došlo? Rozhodně nechci, abys mi ji Ty nechával. Teda, pokud už s ní nechodíš. Pak bych pak byl prostě jen za hlupáka a to já považuju za dobrou oběť. Prostě se mi líbí a s tím se smiř." vysvětlil mu a nakonec se pobaveně ušklíbl.
"Jako nejlepší zloděj se musím držet jistých pravidel a mezi ně se počítá i zlodějská čest. Takže když něco řeknu, platí to. A navíc, posledně jsi mi taky důvěřoval, nakonec. Před lety, kdy mě tvůj bratranec doporučil, protože jsem se tu dokonale vyznal a tys potřeboval něco získat. Ty si měl asi nepamatujes co?" ušklíbl se, protože se mu zdálo, že tímhle získal navrch. A s mít navrch nad shinobim znamenalo v tomto městě hodně.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
„Já ti dám nadrženej,“ procedil s tikem v oku. Nemohl říct, že by ho překvapilo, že Nezuma ví o jeho bratranci. Daleko více ho vyvedl z míry fakt, že to vše udělal kvůli Hikari. „Tak za prvý,“ pokračoval s přivřenýma očima. „Svitek jsi mi ukradl dřív, než jsi o nás vůbec věděl a za druhý, jak jako žes chtěl Hikari-chan znova potkat? Ty si myslíš, že ji nechám nějakýmu zlodějíčkovi, co měl jen štěstí, že mě okradl. A jak si můžeš myslet, že ti po tomhle budu věřit?“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
"Ty seš úplně nadrženej na nějakej super-hustej důvod, co?" zakroutil pobaveně hlavou a pokrčil rameny, "tak podívej. Jen jsem si chtěl zajistit, že se znovu potkám s touto okouzlující dívkou," kývl k Hikari a zbubnoval prsty na stole, jako kdyby ze zamyslel nad nějakou myšlenkou.
"Ale protože už nestojím o třetí nářez, co kdybych se vám prvně revanžoval za vzniklé nepříjemosti? Řekněme, že vám pomůžu s vaším druhým plánem... a tím fakt nemyslím návštěvu tvého bratrance," navrhl, zahleděl se vychytrale Tamakimu do očí, založil si ruce na hrudi, zhoupl se na židli dozadu a dal si nohy na stůl. Z mladíka přímo sálala jeho sebejistota.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki vyvalil oči, ale stále ho nepustil. „Hikari-chan, je to pravda?“ vykoukl, aby na dívku viděl. Pak vyvalil oči ještě víc a obrátil hlavu k hospodskému. „To chcete říct, že tu hostům nalejváte takovou břečku a pod pultem máte něco, z čeho vy jeden nedostal průjem?“ osočil ho a v ten moment si na chlapa za pultem zahleděla celá hospoda, a to velmi nelibě. Ten zbledl a hlasitě polkl. „Noooo, vlastněěě,“ načal, ale to už se před ním nahromadila horda lidí lačnících po něčem jiném, než byl patok barvy moči.
„Fajn,“ oznámil Tamaki zase Nezumovi, kterého trhnutím usadil na jednu z židlí. Síly na to měl dost. „Takže o co ti jde?“ posadil se také a počkal, až mu servírka přinese něco, co se dá pít.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Hospoda
"Já osobně a dobrovolně," zakřenil se mu do očí a protočil oči, když přišel neproveditelný rozkaz. Nezuma navíc na rozkazy moc nebyl. Když už se mu někdo nějaký opovážil dát, doplatil na to kanadskými žertíky, které nebyli ani trochu příjemné.
'Takže Hikari, jo?~' zvolal v duchu vítězoslavně. Docela to k bezvočce sedělo.
"Klídek bráško, já už jí ten svitek vrátil. Stejně jako květiny," zazubil se a pokusil se dát jeho ruce lehce ze své drahé košile.
"Podívej se na to z té lepší stránky. Kdyby mi šlo o ten svitek, nikdy mě už nenajdete. Co kdyby sis sedl, nechal si nalejt pivo které má schované pro lepší zákazníky, místo těchle chcanek a hodil se do klidu?"
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Město Nikki
S velkým sebezapřením dopil korbel, ale hostinský se mu opravdu hodlal pomstít, a tak před ním přistál další nášup. Tamakimu stekla po čele kapka, ale jeho výraz se okamžitě změnil, jakmile si všiml kluka, který mu byl zatraceně povědomý. „Ty,“ zavrčel a dříve, než se stačil Nezuma nadát, ho muž držel za límec a probodával ho ledově modrýma očima. „Naval Hikari-chan ten svitek,“ procedil skrze rty. Nejdřív ho okrade a pak má ještě koule na to se tam ukázat? A co bylo s tím pozdravem?!
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Naganohara
Shiori se nahrbila. Odpovědi se jí vůbec nelíbili. Snažila se vymyslet další možnosti, ale nic kloudného ji nenapadalo. A vše co před chvílí vymyslela Tamaki s dobrým odůvodněním vyvrátil. Vzdychla a opřela si bradu stejně jako Tamaki. „Takže ať uděláme co uděláme, stejně se z místa nehneme.“
Sledovala Tamakiho a při jeho poznámce o pivu se začala pochechtávat. Nakonec si musela dlaní schovat pusu, aby zadusila smích. I ona nechtěla naštvat hostinského, když už tu přece jen měli objednané pokoje.
Po příchodu neznámého floutka, který se choval jakoby, byli nejlepší přátelé, ji smích nadobro opustil a vystřídala ji obezřetnost. Pořádně si ho změřila. Upravený a načančaný. Na její vkus to přehnal s voňavkou. Promnula si nos, aby si na vůni lépe zvykla. Nikdo nás tu přece nezná. Že by někdo známý Hikari? Pak pohlédla na Hikari, no netvářila se nijak nadšeně, že tu s ní je. Pravda, byla celý den naštvaná a právem. Proto jí chtěla lehce podpořit. „Zdravím,“ odpověděla na jeho pozdrav. Směrem k Hikari pak dodala: „Přisedneš si? Držím ti tu místo. Čekali jsme, až přijdeš.“
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Město Nikki
Tamakimu cuknul koutek. „Tady nic jako policie není,“ vysvětlil. „Pokud ho tu budeme hledat otevřeně, jen na sebe přilákáme pozornost. Nebudeme se nikoho ptát. Musíme být nenápadní. Nesmějí se dozvědět, že hledáme svitek. Začali by ho chtít taky.“
Když zmínila šacování kapes, uhnul pohledem a lehce se začervenal. Pořád se styděl, že ho nějakej zlodějíček okradl. „Tak dobrou paměť na šifry nemám. Teda pamatuju si, jak se některý luští, ale abych si pamatoval každý písmo, co jsem kdy viděl… Všechno, co si pamatuju, je jen změť klikyháků. Přečíst to umí jen málo lidí. V tomhle městě bude můj bratranec pravděpodobně jedinej,“ vysvětlil a opřel se loktem o stůl a bradou o dlaň. „Pochybuju, že bude Hikari-chan něco jíst,“ nadhodil a upil z korbelu, přičemž se mu zkroutil obličej. „Nemaj moc dobrý pivo,“ hlesl, jenže zahlédl vražedný pohled výčepního, zbledl a rychle se opravil: „Má takovou specifickou chuť!“
Při tom mu padl pohled do kouta šenku. Lezlo tam pár krys, což mu přišlo ještě nechutnější než to pivo. Jenže pak se mu jedna podívala přímo do očí a zmizela v obláčku kouře. Zamračil se. Byli sledováni?
Nezuma Suzuki
Noční město
Najít si cestu z hořícího domu neznamenal pro Nezumu žádnou překážku, ale Hikarina návštěva sídla znamenala, že se musel nechat vidět, aby lidi neměli čas si na ni vzpomenout. Takže, když se dostal z ventilace, vzal na sebe opět lidskou podobu.
Cestou ven mladíka napadlo, že ve sklepě nechal svázaného shinobiho a byl si celkem jistý, že ani mistr tortury o ohni zatím neví. Nezuma ale nebyl hodný člověk. Poslední dobou se o to sice snažil, ale v tuto chvíli na to neměl čas. Navíc, někdo kdo mučil lidi pro zábavu, nezasluhoval, podle Nezumova soudu, žádné slitování. Právě proto, než vyšel z hořícího domu, zajistil dveře od sklepa tak, aby nešly otevřít.
Překonat zahradu plnou zmatených strážců nebyla žádná výzva a tak netrvalo dlouho a mladík zmizel v ulicích města.
"Ty seš ale fešák," zasmál se Fešák, když Nezuma dokončil veškeré přípravy k setkání s Hikari. To znamenalo, že se vykoupal, převlékl do levného obleku, sčesal si vlasy napatlané pomádou dozadu a navoněl se lacinou kolínskou, kterou si cestou vypůjčil v jistém obchodě.
"Zavři kušnu bráško," zavrčel na krysáka a pohlédl skepticky na květiny, jenž třímal v ruce.
"Zmlátila tě předtím, zmlátí tě o to víc, já bych se na to vykašlal, bejt tebou," snažil se mu radit Fešák za soustavného pochechtávání.
"Lásce vůbec nerozumíš," odsekl mu zasněně Nezuma a rozběhl se potrubím. Věděl, kde trojice je, protože ji nechal sledovat svými krysími klony, zatímco rozdával nakradené peníze chudým a potřebným. Jeho cílem, v mafiánském sídle, nebylo krást, ale nakrknout mafii ještě více a docílit tak rekordní částky na jeho hlavu. To sice znamenalo, že se do města sjedou lovci lidí z dalekých končin, ale to Nezumovi nevadilo. Pro něj to byla jen hra. Když ho nedokázali chytit předtím, co by jim pomohlo tentokrát? I tak tušil, že bude muset zmizet co nejrychleji.
Když se dostal až k hostinci, zamířil okamžitě na střechu. Věděl, že tam Hikari sedí. Musela na něj čekat. Přecejen to bylo oboustranné. Nezuma se bez jediného slyšitelného zvuku vyhoupl až na střechu, v bezpečné vzdálenosti.
"Prej jste mě hledali," pravil pobaveným tónem a vytáhl svitek, aby s ním zamával ve vzduchu.
"Vou vou vou," natáhl ruku s kytkou před sebe a pokusil se ji zarazit, když vyskočila na nohy, "Heleť, co si prvně promluvit, než se ze mě pokusíš udělat fašírku?" navrhl a byl připravený svitek hodit ze střechy, kdyby Hikari reagovala agresivně. Že se umí rychle pohybovat a má sílu, jako býk, to už ukázala předtím, ale on byl tentokrát připraven. Jako profesionální zloděj měl také pár triků v rukávu.
Mezitím, dole v hostinci, sledovalo dvojici z různým míst hned několik krys. Kromě toho, že se snažili uniknout lidským pohledům však nedělali nic zajímavého.
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Naganohara (hostinec)
Prohledat okolí bylo dosti obtížné. Zaprvé, Shiori město neznala. Musela uznat, že možnost hledat po střechách byla pohodlnější. A navíc to bylo i v určité míře bezpečnější a aspoň se neztratila ve změti ulic a slepých uliček. Bohužel se nedalo prohledat všechno. Zadruhé v okolí se stále potulovalo dost lidí, ať běžících k hořícímu sídlu mafie a snažících se vše uhasit, tak čumilů zjišťujících co se přesně stalo. Jakýkoli cizinec o samotě byl velmi snadný cíl.
¨Hledání se prodloužilo do pozdního večera. Utahaná Shiori se sešla s ostatními na domluveném místě. K jejich výsledku hledání přidala i svůj. Mrzutě dodala: „Pokud tam uhořel, dozvíme se to až ze zpráv. Pokud ne, je ve zdrhání opravdu dobrý.“
Dál hledat nemělo cenu. Nakonec obě Tamaki dotáhl do hostince. Zarezervoval pokoje a s objednaným pitím naštvaně přisedl. Jak si Shiori všimla, Hikari se nenápadně vytratila. Pár minut uplynulo v tichosti. Tamaki neupil ze svého piva ani hlt a Hikari se toulala, kdo ví kde.
Shiori si povzdechla. Kdybych šla s ní možná by to všechno dopadlo jinak,…….. a nebo taky ne. Velmi často si ve svém životě zahrávala se slovem KDYBY. Vždy se cítila stejně. Ne. Nesmím klesat na mysli. Rozhodla se nahlas pro sebe i Tamakiho zrekapitulovat co ji napadlo. „Hledat ho takto naslepo opravdu nemá cenu. Podle Hikari nemá parťáka a říkal, že jeho cena vzroste. Takže tu bude i nějaký plakát s odměnou nebo o něm něco bude vědět policie. Jedna z možností je i vyptat se v kruzích, kde se bude pohybovat, šejdíři, zloději a tak. Snad by nám dali nějakou stopu. Možná se i někde chlubil, že se mu povede vykrást sídlo mafie.“ Rozvíjela svoje představy. „Protože je zvláštní, že když zdrhal před těmi hrdlořezy, měl ještě tolik drzosti vám prošacovat kapsy a svitek ukrást. Ta honička teda nebyla tak nebezpečná, jak to vypadalo a on se do toho sídla chtěl fakt dostat.“
„Hmmm Ten svitek ho bude možná zajímat, když po něm šla Hikari až do sídla. Pokud budeme mít štěstí, nedokáže ho přečíst jako my. V tomto případě je možnost, že si on najde náš, no ehm teda Hikari, aby mu k tomu něco řekla, nebo ji bude přímo vydírat. Nebo stejně jako my, bude hledat někoho, kdo to umí přečíst. Tamaki-san pamatujete si aspoň zhruba, co tam bylo napsané? Je možné jít s tím za vaším bratrancem? Popřípadě nevíte, kolik lidí to umí přečíst?“ Soustředěně rozebírala jednotlivé myšlenky. Se starostí v hlase dodala: „A taky musíme něco přinést Hikari, hladová a žíznivá nám moc nepomůže.“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Tamaki s Shiori ji zastavili a ona s jejich argumenty nemohla než souhlasit.
Zády k nim zaskřípala zuby a zatnula křečovitě pěsti. Takhle ztrácet čas! Už dávno mohli mít ten svitek přeložený!
Když přišli s plánem, jak prohledat okolí sídla a zároveň nebýt zbytečně na očích, dali se do práce. Večer ale přišel dřív, než se nadáli, a oni nebyli o moc moudřejší. Ten kluk prostě zmizel.
Tamaki s Shiori seděli v hostinci, kde hodlala skupinka přenocovat. Hikari s nimi ale nebyla. Seděla na střeše hostince v tureckém sedu, pravidelně se nadechovala a zase vydechovala a maximálně se soustředila.
Snažila se zachytit byť jen závan pachu toho kluka nebo jen náznak tónu jeho hlasu. Cokoliv! Cokoliv, co by jí pomohlo ho najít. Neměla čas ztrácet čas odpočinkem nebo večeří. Musela získat zpátky ten svitek stůj co stůj!
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Město Nikki
Tamaki se zahleděl směrem, kam Hikari nakročila, a položil jí ruku na rameno. „Nemůžeme se tam teď vrátit. Nebo aspoň ne ty. Můžeme se ale rozhlídnout okolo, kde by ten kazisvět mohl být.“
Jenže toho klika nenašli, i když hledali, jak mohli. Skončili až pozdě večer v místním hostinci, kde si zaplatili nocleh. Tamaki naštvaně hleděl na krobel se svým pivem a přemýšlel, kudy se ten kluk mohl vydat. Nechtěl Hikari zklamat.
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Naganohara
Shiori měla štěstí, že nemusela celou tu cestu běžet zpátky. Na senseie narazila zhruba v polovině. V rychlosti ze sebe vychrlila pozici, kam až následovali toho nukenina a kluka. Jen co popadla dech, obrátila se zpět a následovala Tamakiho k cíli. Nakonec se zastavili na stejné střeše jako předtím s Hikari. Tamaki pozorně prohledával okolí a Shiori mezitím ve zkratce popsala, co se tu všechno stalo a kam odešla Hikari.
S úzkostí v hlase se optala: „Tamki-san co budeme dělat? Předem nás jako Hikari stoprocentně nepustí a tamhle jsem objevila možný přístup.“ Ukázala rukou na okno. „Je tu nějaké šance, že ji v tom rozlehlém sídle nalezneme?“
Než stačili cokoli vymyslet a zareagovat, strážní se vyrojili po celém pozemku sídla. Spustil se poplach. Tamaki strhl Shiori blíž ke střeše, aby je nikdo nezahlédl. Teď se už vůbec nedostaneme dovnitř. Ten poplach je určitě kvůli ní. Je vidět, že to nedopadlo dobře. Úzkost vyústila do maxima a proměnila se na nepříjemný pocit v žaludku. Měla o Hikari strach.
Nakonec se ukázalo, že byl neopodstatněný, Hikari se úplně v pořádku objevila kousek od nich. Shiori si oddechla. Vedle stojící Tamaki naléhavým hlasem všechny upozornil, že jsou dost na ráně a bude lepší se někam odklidit. Byl to dobrý nápad a Hikari měla aspoň čas povyprávět svůj zážitek ze sídla mafie. Jen co došli do parku, podala mu svitek na překontrolování.
Výsledek nebyl potěšující. „Hikari počkej. Nemůžeš tam teď jít. Je tam moc strážných a celý barák je v plamenech. A pokud to fakt přežil, máme možnost ho potom vystopovat. Tamaki to tu zná.“ Snažila se nadhodit pádné argumenty. „Navíc teď si musíš dát víc pozor. Jsi poslední cizinec, který vešel do toho sídla, a to začalo následně hořet. Řekla bych, že tě budou hledat. Takže tě musíme nějak zamaskovat.“ Pohlédla na Tamakiho očekávajíc souhlas.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Dostat se ze sídla ven už byla maličkost. Samozřejmě nešla hlavním vchodem, nýbrž ventilací. Rozptýlit stráže na dvoře ani nebylo třeba, prostě použila dýmovnici a uprchla chráněná kouřem.
Shiori na střeše nenalezla, ale netrvalo dlouho a ona zaslechla, jak se vrací i s Tamakim.
Když se dostali dostatečně daleko, usadili se na jednu z laviček v místním parku, kde Hikari podala svitek Tamakimu, aby ho mohl zkontrolovat.
Měla z toho špatný pocit, takže byla celou dobu zticha, s dlaněmi složenými v klíně, vyčkávající, co muž řekne.
Když se dozvěděla pravdu, zamračila se, zatnula dlaně v pěsti a procedila zlostné syknutí skrz zuby.
„Ten parchant!“ postavila se prudce a nakročila směrem odkud přišli. Dál ale nepokračovala. Nemohli se tam jen tak vrátit, i když měla sto chutí to prostě udělat. Naběhnout tam jako divoký požár, udělat z toho domu kůlničku na dříví a toho mizeru rozsekat na malinkaté špalíčky! Racionalní uvažování si ale přeci jen udrželo kontrolu nad jejím hněvem.
„Toho kluka jsem tam zavřela do trezoru. Měl by tam pořád být,“ obrátila se zpátky na dvojici.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Město Nikki
Tamaki si oprášil ruce a vydal se směrem, kam zmizely dívky. S mafiány by si poradil lehce, ale bylo jich hodně a trochu mu to trvalo. Po cestě potkal Shiori a společně s ní se vrátili k sídlu, kde se zastavili a mladíkovi stekla kapka po čele. „To se jako Hikari-chan vloupala do baráku mafiánskýho bosse?“ sledoval stráže u brány. „Jak se tam dostala? Stráže vypadají v klidu. Co se vlastně stalo? To tam toho kluka následovala?“
***
Zanedlouho seděla trojice v místním parku a Tamaki si mnul kořen nosu. Zkontroloval ten svitek, co mu přinesla dívka, několikrát. „Hikari-chan... Ten svitek je falešnej,“ povzdychl si a zkusmo k němu přičichl. Zašklebil se. „A taky pěkně smrdí.“
Yuu Haruko
Shiho Trojka
Na cestě
Yuu se uchechtl na Shiho poznámku o tom, že by mířil jinam. Mohl mě taky pěkně vyřadit. No, teď už to asi udělá jen ten jed v těle... Snažil se rozdýchat svou nevolnost. Myslel na to, že někam dojdou, bude to v pohodě, bude si moct chvíli sednout. Shimu muselo připadat Yuuovo chování přinejmenším mimo běžnou rutinu. Nemusel ho znát dopodrobna, aby dokázal posoudit, že se něco děje.
Proč bych měl zabít někoho, koho vůbec neznám? Ale aspoň to není někdo, s kým bych se znal několik let. Jen nějak nemám tu potřebu někoho zabíjet, nedal mi žádný důvod. A stejně to musím udělat pro svůj krk? Najít lékařského ninju by bylo fajn. Jen se ani jeden z nich nesmí nic dovědět.
Koutkem oka se díval na Shiho a na Ariho, který šel trochu za nimi. Hned jak Ari vykřikl, Yuu sebou cukl a sevřel svou Bo. Asi v prvních třech sekundách kontroloval okolí a pak se otočil na chlapce, který teď svou akci chtěl zamaskovat. "Slyšel jsem to taky," ujistil Shiho, pak se obrátil k Arimu a překvapeným tónem se ho zeptal: "O co ti šlo? Chvíli jsem myslel, že se fakt něco děje." I po této poznámce ale nepolevoval v ostraze. Radši přiznám chybu z nařknutí, než riskovat nebezpečí. Aspoň, že teď jsme tři. Teď se aspoň nemusím třikrát za sto metrů otáčet, když nejdu sám.
Shi
Tým Shi
Cesta do neznáma
S jeho společníky se něco dělo, to bylo zjevné. Nebylo jim dobře, to před ním skrýt nemohli. Ale snažili se.
"Díky. Kdybych věděl, že tě pak budu mít na očích, šel bych po rozdílných místech," Shi na omluvy vlastně nikdy moc dobrý nebyl. Yuu ho svým stylem zaujal a tohle byla jen připomínka, že nemá skákat dvakrát do stejné pasti a nechat se dvakrát zasáhnout stejnou technikou. Některé učitelské lekce byly zkrátka nepříjemnější, než jiné.
"Mrzí mě, že si nemůžeme odpočinout, ale úplně si nemůžeme dovolit zpomalit," prohodil k Arimu. Ten vypadal o něco hůř, což by ani tak nevadilo, protože Shi šel před ním, ale začal se i divně chovat. Při jeho vykřiku sebou shinobi znatelně trhl.
"Vážně jsi právě řekl..." zmateně se první podíval na Ariho a pak na Yuua, jestli slyšel to samé.
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Naganohara
Noc na střechách příbytků pomalu houstla a viditelnost klesala na stále nižší úroveň. Záchrannými body se staly žlutě rozzářená okna okolních budov. S viditelností se postupně snižovala i teplota.
Začíná být docela chladno. Shiori si protřela paže a protáhla prsty na rukou. I přesto v tomto nepohodlí nespustila oči z dění před sebou. Konečně se věci dali do pohybu. Jeden ze strážných opustil svoje stanoviště a vedl Hikari uličkou do sídla. Shiori tomu nechtěla uvěřit. Jí se to fakt povedlo!?! Pak se jí musím zeptat, jak to dokázala.
Teď, ale přišlo na řadu to, čeho se nejvíc obávala. Kryj mi záda. Ale jak to udělat. Na střeše nic nezmůžu, a kdyby se dělo něco venku, nemám jí jak dát vědět. Dovnitř za ní….., rozhlédla se po budově a objevila otevřené okno, dobře dovnitř za ní můžu. Rychle zvažovala své možnosti. Nakonec se rozhodla. Pořádně si prohlédla sídlo a okolí, zapamatovala si počet hlídačů a zhruba jejich polohy a v plné rychlosti utíkala zpět, kde zanechali Tamakiho. Snad ho tam ještě zastihnu.
Ari Shigeru
Tým Shi
Cesta
Botan se držel zuby nehty svého vědomí a odmítal cokoli pustit na povrch. Je to pro tvoje dobro ty idiote. Pro naše přežití. Řekl v duchu.
Na cestu se nemusel dlouho připravovat. Všechno co měl, byl jen jeden batůžek, ze kterého si ani skoro nic nevytáhl. Za den, který tam strávil po svém příchodu ani neměl moc příležitostí vybalit si. Proto byl hotov jako první a ještě chvíli stál na břehu jezírka a koukal na svůj odraz ve vodě. Po cestě začal vnímat jak je unavený. Uvědomil si, jak výrazné musí mít kruhy pod očima a připadal si, jako by týden nespal.
Když na něj Shi vesele promluvil, nejdřív sebou trhl, zamžoural na svého společníka a pak mu trvalo hezkých 8 vteřin, než se zmohl k odpovědi.
„Ale… Špatně jsem se vyspal, to nic není.“ Dostal ze sebe a jak se tak obracel opět od Shiho, aby nemusel koukat do tváře muži, kterého bude muset dřív nebo později zabít, zakopl o kámen a zavrávoral. Tohle pochybení ho vytrhlo ze soustředění natolik, že mu uklouzlo: „Utíkejte!“ Zvuk, který vydal byl něco mezi výkřikem a vzlyknutím. Botan začal rychle hlasitě kašlat, aby své prořeknutí zamaskoval a když se zdálo, že to stačí, už jen dodal: „fakt, jen únava…“ A jako by nic, kráčel dál.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Yuu Haruko
Tým Shi
Kdesi... kdekoli?
Yuu byl více zamlklý od ranního rozhovoru. Nebylo mu příliš dobře. Co mi to nasadili do těla? Co to má být? Co měl říct? To nevěděl. Nemohl, jak to obvykle dělal, nahodit nic, čím by své mimovolné posunky objasnil. Shimu a Arimu se tedy naskytl pohled na náhodné úšklebky, které přišly Yuuovi na tvář každých pár minut. Tohle... Tohle dopadne špatně.
Byla to taková dálnice, po níž kráčeli příslušným tempem. Vcelku zamlkle, ale sem tam prohodili pár slov. To, že šli rychle, pomohlo chlapci, aby zapomněl na křeče, které v něm tak jednou do hodiny vyvolávaly pocity ukrutné nevolnosti. Je mi teda pěkně na blití.
Z těchto myšlenek ho vyvedla Shiho pozvánka do konverzace, kam ho očividně mozek dost dlouho nepouštěl. Podvědomí ale zachycovalo vše, co za celou cestu řekli, jako by bylo diktafonem. "Jo... Nos? Hele, docela dobrý, hojí se to...," odpověděl Shimu, zatímco se neustále soustředil, aby udržoval svůj reflux. "Už to je jen tak jako cítit, sem tam to pobolívá. Ale teda rána to byla pěkně provedená, to se ti musí nechat," usmál se na něj, i docela upřímně, pokud to bylo, vzhledem ke stavu jeho žaludečních kyselin, aspoň trochu možné.
Shi
Tým Shi
Shiho tajná lokalita
"Hele, slibuju, že na místě, kde znova zastavíme, budeme trochu dýl. Mám tam pár známých, takže tam bude i za kým zajít a můžeme si tam trochu oddechnout a konečně se vyspat v normální posteli a tak. A slibuju, že vás tam doučím vše, co chcete. Ale to je pár dní cesty, takže počítejte ještě s mezizastávkami. Budeme držet krok. Můj," usmál se na oba, když dobalili.
Pak vyrazil ostrým tempem. Šly po klasických cestách, sem tam potkali nějakého pocestného, ale dočkali se od nich spíše uhýbavých pohledů. Shi na to příliš nebral ohled. Jen jednou museli sejít z cesty.
"Jak je na tom vůbec tvůj nos?" optal se Yuua trochu nejistě. Za jeho zlomeninu mohl on a doufal, že to nebylo zase tak vážné.
"Co jsi tak zamlklý, Ari?" přenesl svou pozornost k druhému společníkovi. Bude fajn, když po dobu cesty neztratí nit.
Co Shi nevěděl, ale ostatní členové skupiny to začali pociťovat, byla nevolnost. U každého z nich se projevovala trochu jinak. Ari se cítil celkově slabší, Yuu měl zase nepříjemné křeče v žaludku.
Tým Tamaki a svitek
Muž se na dívku podezřívavě zamračil, ale nakonec pokrčil rameny. „Dobře, jak tedy chceš,“ oznámil a pokynul k ní, aby ho následovala. Ta holka byla zvláštní, ale přeci jen slepá. Pokud něco zkusí, dokáže ji jistojistě zpacifikovat.
Otakawova vila byla uvnitř zařízena, jako kdyby se Hikari ocitla u babičky na venkově, a nikoliv v sídle místní hlavy mafie. Muž si očividně potrpěl na útulno a pohodlí. Hlídač usadil dívku do jakési čekárny. „Počkej tady, dojdu pro tajemníka,“ oznámil a odešel. Samozřejmě za sebou nezapomněl zamknout. Na co ale zapomněl, byla přítomnost šachty u stropu.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Hikari milodar strážného ale nepřijala a rovněž nevypadala, že by na ní zanechal jeho monolog nějaký dojem.
„Pak na něho ráda počkám. Jsem si jistá, že se o sídlo Otakawy-sama v jeho nepřítomnosti někdo stará. Zaveďte mě za ním,“ opřela se rukou v bok a přenesla váhu z nohy na nohu, nechávaje strážného před sebou stát jako nějakého druhořadého sluhu.
Nehodlala se nechat jen tak odbít. Bylo jí jedno, jestli tu ten Otakawa byl nebo ne. Potřebovala se dostat dovnitř a nijak se nebála, že by mohla narazit na někoho, kdo by jí v tom mohl zabránit. Také spoléhala na to, že až si toto stráže uvědomí, upoutá na sebe už dávno pozornost někoho, kdo si všimne, že není jen tak obyčejná slepá dívka.