Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hikari
Tým Tamaki
„Restriktivní obojky?“ zarazila se Hikari. O tom vážně nikdy neslyšela. A Nezuma nejspíš také ne. Bylo to to, co myslel tím problémem?
Tohle bylo zlé...! Ten muž zněl až moc jistě, když o té věci mluvil. Jejich plán se rázem rozpadl. Jistě, mohli pokračovat ve svém divadýlku a Nezumu nechat na pospas jeho osudu, ale jen to pomyšlení na to se dívce z hlouby duše příčilo.
„Co to má být?“ zeptala se strážného. Jestli to bylo něco, co bránilo Nezumovi dostat se ven z té cely, museli najít způsob, jak ho toho zbavit, a to rychle. Nehodlala ho tu nechat!
Sídlo rodiny Fujibayashi
Situace ve vězení
Seijun se zahihňal, když ho jeden ze strážných napomenul. Sledovat lidi, jak si mysleli, že právě oni jsou ti vyvolení, co se ze všeho dostanou, byla zábava.
Počkal, až se strážní vzdálí, a ztišil hlas. Pak pomalu přelezl blíž k Nezumovi, aby mu k dorozumívání stačil šepot. „Všimnul jsem si tý tvojí šikovný myši. Co tam ještě máš za triky?“
…
Situace v jídelně
Manabu na ni zůstal chvilku hledět. Ani ho nenapadlo, aby jí vyprávěl, jaká bezpečnostní opatření tady měli. Na to si Fujibayashi svá tajemství moc dobře střežili. Jednu věc jí ale říci mohl. “Děláte, jako kdybyste neznala restriktivní obojky pro shinobi, slečno.”
Nezuma
Tým Tamaki
Vězeňí
"Umgh... ," vydal ze sebe v odpověd strážným, ležíce na zemi jak široký tak dlouhý, zatímco z jeho těla se ještě kouřilo. Co se mohlo pokazit? Z podobných lapálií se uměl dostat celkem snadno, ale teď to vypadalo, jako když každé rozhodnutí udělá zbrkle a bez rozmyslu.
"Co kdyby takhle třeba přemejšlel?" prohlásil do prostoru a pravou rukou si ohmatal podrážděnou kůži na krku, "fajn... jsem ochotnej poslouchat," oznámil vězni svůj úmysl a jeho bojovnost byla nachvilku ta tam.
Yoshito
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
Hluboký povzdech doplnil o letmé zavření očí - dával tím okatě najevo svou trpělivost a zároveň fakt, že ani ta není neomezená. Neplánoval však Hikari do jejího plánu vstupovat. Ostatně, pokud strážného správně odhadl, mohla její strategie vést k zisku poměrně dosti užitečných informací. Jakékoliv reálie o zdejších poměrech očima stráže přišly vhod.
"Dáte si ještě někdo čaj...?" prohodil v plén střídmým, odměřeným tónem. Nenápadně se tak pokusil podpořit mužovu výřečnost v jejich prospěch.
Hikari
Tým Tamaki
Bylo vidět, že se začal Manabu držet zpátky, ale Hikari se nehodlala nechat jen tak odbýt.
„Já tam dole byla. Sou to obyčejný cely! Fakt netušim jak maj udržet jakýhokoliv schopnějšího shinobiho, ale váš boj,“ namítla, načež pokrčila rameny a strčila si do pusy kus tempury.
Kdyby na něj moc tlačila, bylo by to nápadné, takže se vrátila ke hraní nezájmu a doufala, že tenhle ukecaný strážný se nakonec prokecne sám, a nebo tomu nějak pomůže Yoshito.
Sídlo rodiny Fujibayashi
Nezuma
„To musíš mít docela starý informace,“ oznámil muž. „Tohle už se nějakou dobu používá na ninja otroky. Mají ho na svědomí právě tady Fujibaya…,“ rozmluvil se o nejnovějším modelu restriktivního zařízení, jenže Nezuma ho okamžitě vzal za slovo a pokusil se si tu věc sundat.
Výkřik byl sice tlumený, ale ne natolik, aby nepřilákal pozornost. Navíc se zvuk v prostorných chodbách nesl.
„To tam někdo se*e, nebo co?“ ozval se jeden hlas.
„To bych mu radil, aby jen sr*l,“ odvětil mu druhý.
Zpoza rohu vyšli dva muži ve stejnokroji vězeňské stráže a zastavili se až před dveřmi. Jeden z nich nahlédl do cely a povzdychl si. „Zase šikanuješ nováčky, Seijune?“ pronesl unaveně, nejspíš k muži v druhé cele. „Hej, mladej, teď to nechám bejt, ale ještě jednou a přikročíme k trochu drsnějším poutacím opatřením,“ oznámil a oba dva znovu odešli.
***
„Heh,“ zazubil se Manabu. „moc mě těší váš zájem o připravenost stráží, ale neměla byste se náhodou starat o sebe?“ odvětil tónem, který v sobě skrýval varování. Muž rozhodně nebyl žádné tintítko. I navzdory uniformě bylo vidět, že je urostlý a minimálně fyzicky velmi zdatný.
„Z našeho podzemí se jen tak někdo nedostane, nemusíte se bát.“
Yoshito
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
Sliznici dutiny ústní zalil další doušek zelenkavé tekutiny; chuťové buňky v reakci na to vyslaly do Yoshitova mozku poměrně příjemný senzorický vjem - rodina Fujibayashi musela vskutku oplývat slušným kapitálem, když si mohla dovolit servírovat strážím takovýhle čaj. Bylo to však celkem logické, spokojený strážný má mnohem větší šanci býti loajálním vůči svému zaměstnavateli. Tento výřečný muž však Yoshitově šestému smyslu připadal poněkud... podezřelý.
"Moc ho nedráždi. Při troše štěstí za chvíli vypadneme a budeme se moct opět věnovat práci," pravil nezaujatě. Slova, jež mu vyšla z úst, však měla ještě jeden účel.
Hikari
Tým Tamaki
Hikari se pod brýlemi zamračila. S tím chlapem bylo těžké pořízení.
Na druhou stranu, to co říkal přece jen něco znamenalo. Už nějakou dobu přemýšlela o tom, jak se rodině Fujibayashi dařilo udržovat navenek tak přívětivý, uhlazený dojem, zatímco jejich sídlem proudilo nemalé množství uživatelů chakry. A po Nezumových slovech se z myšlenky stala starost.
„Nejseš nějak moc laxní na to že máte plný podzemí nukeninů?“ ušklíbla se Hikari a přeměřila si strážného pochybovačným „pohledem“.
„Chtěla bych tě vidět při ňáký vzpouře...“
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
"Tobě toho moc neujde co?" pravil pobaveně a přimhouřil oči# což druhý zajatec nemohl vidět, "Nechal jsem se chytit schválně, abych to tady vyloupil," prohodil a schválně formuloval slova tak, aby neprozradil své komplice a vyznělo to spíš tak, že je to celé naplánované.
"víš co, cena na moji hlavu je dost velká na to, aby lidi přinutila chytit mě živého a já se tak dostanu přímo doprostřed sídla... ," vysvětlil svou taktiku a svou brilanci pokazil povzdechem, "akorát jsem nepočítal s obojkem. No, ale víš co udělá krysa pro svobodu, když ji nedáš jiné východisko? Klidně si přehryže nohu" prohodil tiše, sroloval kus vězeňského oděvu, pevně ho skousl a pokusil se proměnit. K vězni dolehl ztlumený výkřik bolesti, když obojek zareagoval ma chakru a vyslal do Nezumova těla proud. Mladík se ale nevzdával a pokusil se o to podruhé. Musel se odtud dostat za každou cenu.
Sídlo rodiny Fujibayashi
Nezuma
když se Nezuma vybavoval s Kvíkem, muž se uchechtl.
„Tenhle obojek?“ poklepal na ten svůj. „Kdybych to věděl, už bych tu nebyl. Tedy… Vím, že je možnost si ho sám sundat. Nemusíš to ale přežít a zku*veně to bolí.“
Krátce se odmlčel. „Když mi řekneš, proč jsi tu skončil, povím ti tajemství o tom, jak obojek funguje.“
***
Hikari a Yoshito
Muž před sebou zlehka zamával rukama. „Teda vy jste pěkně vostrá, slečno. Jsem Manabu a patřím ke strážným. nic důležitýho. Je tu pěkná nuda, takže každá nácštěva je takový povyražení. I když velitel tvrdí, že nuda je naším cílem, heh,“ zazubil se.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
"Tsech," ofrkl si nesouhlasně. Nejčistější duše, to zrovna. Ten týpek byl úplně mimo, když si tohle opravdu myslel. Jisté svinstvo se prostě nedalo jen tak umýt a Nezuma se této představy nehodlal jen tak vzdát. On tady byl ten špatnej a nikdo neměl právo ho obhajovat. Nemělo však smysl hádat se s tím chlápkem, "Jo, to si dokážu představit,"
prohodil po chvíli, kterou potřeboval na ovládnutí zlosti. Poté ale zaslechl ťapkání a pousmál se, "Takže?" optal se polohlasem Kvíka, který se protáhl pode dveřmi.
"Jedna cesta nahoru, pokud seš člověk, dveře jsou nějak divně vošéfený a otevřou se přiložením packy," podal hlášení hlubokým hlasem a vyběhl na mladíkovo rameno, kde se uvelebil.
"k čertu... ," zaklel tiše a povzdechl si. S tím obojkem nepočítal a všechno se tím komplikovalo. Možná že... , "Zapomeň," oznámil Kvík, když Nezumovi oči zabloudili k latrýně a mladík rezignovaně svěsil ramena.
"Jen tak mimochodem," zvýšil trochu hlas, aby bylo jasné, že mluví na svého souseda, "nevíš jak se dá sundat ten hloupej obojek?"
Yoshito
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
Yoshito platil za výtečného herce, nebylo tedy divu, že i přes nelehké podmínky ve své roli zdařile pokračoval.
Než však stačil cokoliv udělat, prolétla kolem Yoshitových uší Hikařina znělá slova. V tu chvíli se jen s dalším hlasitým povzdechem - aniž by slídilovi věnoval byť jen letmý pohled - pomalu narovnal v zádech, aby měla jeho parťačka na muže dobrý výhled. I když ho nepotřebovala.
"Ta holka má pravdu," podpořil suše její slova a opatrně upil čaje.
Hikari
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
Nebyla si jistá, jestli odtažitost byla správná volba. Co když to toho muže odežene, než z něj stihnou něco dostat?
Když ztichl, Hikari také chvíli jen mlčky jedla. Nic neříkal, ale ani se neměl k odchodu, takže měli ještě šanci. A ani on se evidentně nehodlal jen tak vzdát, čehož Hikari hned využila.
„A ty seš sakra kdo že seš tak zvědavej? Co se třeba představit nebo tak něco, ha!?“ osopila se na muže Hikari a ukázala na něj hůlkami, když se narovnala na židli a vyklonila se zpoza Yoshitova levého boku.
Sídlo rodiny Fujibayashi
Nezuma
Muž se uchechtnul. „Lidi, co o sobě mluví jako o záporácích a uznávají, že něco podělali, jsou většinou ty nejčistší duše,“ odvětil a zněl, jako kdyby u toho mávnul rukou.
„Já? Nedal jsem si pozor. Nějakou dobu jsem sabotoval zásobování do sídla Kobayashi. Očividně jsem je fakt dost prudil,“ oznámil.
Konečně se také ozvalo drobounké ťapkání, které bylo v takovém sklepě naprosto normální. Čas od času sem prostě nějaká ta krysa zabloudila.
…
Hikari a Yoshito
„Ooo, pán je tajemný,“ zakřenil se muž. Ani ho však nenapadlo si odsednout. Na nic víc se jich ale také už nezeptal. Prostě se pustil do své porce a uculoval se. Nakonec to nevydržel. Nejspíš šlo o zdejší drbnu. „Kdopak to poctil návštěvou našeho pána?“
Yoshito
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
V okolí stolu, u nějž se nacházela dvojice v přestrojení, se ozvalo neskrývané povzdechnutí.
Aniž by odvrátil pohled od nazelenalé hladiny v hliněném kalíšku, jal se Yoshito narušitele odehnat vhodně volenými slovy.
"To je kolem tak málo prázdných stolů...?" zchladil svým tónem tamější atmosféru, která byla už tak poměrně napjatá.
Zvědavost příchozího muže se mu vůbec nezamlouvala, na druhou stranu však mohlo jít o zdroj cenných informací. Rozhodl se tedy posečkat na jeho odpověď - a dal si zatraceně záležet, aby mu nevěnoval ani letmý pohled.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi - Vězení
"Ishikawa Goemon," vyslovil ono jméno s pobavením a na vteřinu se odmlčel, aby si svá slova lépe promyslel, "to byl alespoň pravý hradina. Já jsem jenom další šmejd. Záporák který akorát jednoho dne zjistil, že má svědomí a že je mi na zvracení ze sám sebe," přiznal své nejhlubší pocity neznámému. Bylo to všechno strašně hloupé. Hikari se chtěl svěřit jako první, až by nastala ta správná chvíle a teď to celé pokazil kvůli... komu vlastně?
"no a když už si tak hezky povídáme, ty jsi zavřenej proč?" optal se zdvořila a začal se nožem šťourat v obojku na krku. Nic nebylo tak dokonalé, aby se toho nešlo zbavit. Očima přitom zabloudil ke škvíře podedvermi. Kde byl Kvík?
Hikari
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
Nebylo to k ničemu. Nikdo na její doslech se nebavil o ničem relevantním, ať už ohledně Ayaky, nebo situace Nezumy.
Yoshitovo setrvání v roli i formou jakou s ní mluvil ho proto na malý okamžik podvědomě namíchlo.
„Ne, nic víc neříkal...“ odvětila, načež ztichla. Přidal se k nim totiž nějaký chlápek.
Hikari, opět ve své roli, si uvědomila, že to co by z ní teď vyšlo by bylo asi dosti hrubé, čímž by potenciální zdroj informací spíše odehnala, než využila, a proto si raději rychle strčila do pusy pořádné sousto, aby měla důvod proč zůstala z ticha, a doufala, že se výzvěd ujme ve své „cool“ roli Yoshito. Ona se dál soustředila na okolní rozhovory, kdyby náhodou někomu něco ujelo.
Sídlo rodiny Fujibayashi
Nezuma
Muž za zdí se uchechtl. „Ani jedno. Prostě jsi mi zkazil jeden projekt, tak jsem si tě trochu proklepnul. Koukám že i kluzkýho hada jednou lapí,“ odvětil už daleko méně zapáleně. „Nepřišlo mi to ale tak pravděpodobný. Vlastně jsem ti docela fandil. Takovej Ishikawa Goemon, v tý hrozný žumpě,“ dodal. Všem bylo jasné, že tím nepěkným označení myslel Naganoharu.
…
Hikari a Yoshito
Nádobí pro personál sice zažilo daleko lepší časy, ale bylo čisté a stále funkční. Na každém stolu také stál velký džbán plný vlažné zelenkavé tekutiny. Po vystavení chuťovým pohárkům mohl Yoshito naznat, že jde o zelený čaj nižší kvality. Byl však docela chutný a lehce slazený.
Lidé okolo si nové dvojice vůbec nevšímali. Viděli, jak je přivedl jeden z nich. Poskytování jídla doprovodu boháčů, kteří se tu čas od času objevovali, bylo v tomto sídle zjevně úplně v pořádku.
Jeden chlapík si však nemohl pomoct. Nejspíš šlo o takový ten upovídaný typ extroverta. Jakmile si všiml dívky s mladíkem, ihned se k nim měl. „Tak jak to jde? Pán má další návštěvu?“ zazubil se a nalil si čaj.
Yoshito
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
Lokty se opřel o desku baru, na němž očima zapátral po volném - a pokud možno čistém - kalíšku.
"Hmm..." zabručel na znamení souhlasu s Nezumovým výrokem a chopil se prostého hliněného hrníčku. Nebyla to sice forma umění, které by přespříliš rozuměl, i tak se mu však nepříliš umně zhotovený kus nádobí zamlouval. Po všech těch nevšedních věcech, které zažil, přišla trocha "obyčejnosti " vhod.
"Nic konkrétnějšího nemáš...?" dotázal se, aniž by vypadl ze své role. Zároveň se porozhlédl kolem, aby doplnil Hikařinu schopnost o vizuální vjemy. Kalíšek naplnil studenou, zelenkavou tekutinou.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi - Vězení
Dveře se zaklaply a Nezuma zůstal sám, "auuu," zaskučel tiše a z podřepu pomalu přepadl na bok, kde se schoulil do klubíčka. Nyní tu nebyl nikdo, před kým by musel hrát siláka a na okamžik se poddal všem ranám které v posledních několika hodinách utržil.
Byla to opravdu jen chvilička, protože se z vedlejší cely ozval hlas, jenž ho jmenovitě oslovil. Mladík zpozorněl a zvedl se na nohy, "spíš bych řekl, že sláva v mojí profesi je trochu... jak bych to řekl, kontraproduktivní," zašklebil se pro sebe a pokoušel se zařadit si hlas do seznamu známých tváří, nebo lidí co okradl, "o kolik jsem obral tebe?" optal se, jako by to byla jistá věc, "nebo seš snad jeden z těch lovců lidí, co si na mojem chycení pokazili pověst?" hádal a opřel se o stěnu sousedící se svým novým kamarádem.
Hikari
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
Se znuděným výrazem a rukama založenýma ledabile za hlavou se nechala spolu s Yoshitem zavést do jídelny.
Tam si vzala na talíř něco smaženého spolu se sklenicí studeného čaje a opřená loktem o bar natočila hlavu na Yoshita. Přesně něco takového delikventi tak jedí, ne?
„Mám z toho špatný pocit,“ řekla svým normálním tónem hlasu, držící si svůj hraný výraz.
„‚Možná máme problém‘... je co mi stihl říct,“ přetlumočila Yoshitovi Nezumovu zprávu, co jí pošeptal, než ho zanechali v cele.
Mezitím, co se bavili, napínala Hikari svůj sluch, snažící se zachytit cokoliv, jakýkoliv rozhovor, co by jim mohl nějak pomoci.
Sídlo rodiny Fujibayashi
Hikari a Yoshito
Muž se zašklebil nad Hikařiným výrazivem a chováním. Vlastně ani nechápal, jak mohl někdo jako ona získat místo osobního strážce. Působila impulzivně a nepředvídatelně. Bylo ale možné, že mozkem téhle dvojice byl mladík vedle ní. A ona byla svaly. To by dávalo smysl.
Raději nechal svoje myšlenky být. Nebyl placen od toho, aby přemýšlel. Na to by musel dostávat o dost víc.
Proto je zavedl zpět do výtahu a sídlem se dostali až do jídelny pro zaměstnance. Tam je odkázal na malý bar, kde si mohli nabrat jídlo, které zbylo od oběda.
***
Nezuma
Z vedlejší cely se skrze zeď ozvalo uchechtnutí. „Čekal jsem na den, kdy chytí slavného Nezumu z Naganohary,“ prohlásil mužský hlas teatrálně. „Došlo ti štěstí?“
Yoshito
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
"Ano, prosím," odpověděl způsobem, jenž působil nezaujatě, zároveň však i uctivě. Mezitím po očku sledoval eskapádu, kterou jeho nově nabytí kolegové před zraky stráže předváděli. Musel uznat, že jim role sedly - dost podobným způsobem, jako sedla Hikařina pěst na Nezumův podbřišek.
"Pojďme, nesmíme ztrácet čas - každá vteřina promarněná s tímhle budižkničemu znamená ušlý zisk," okomentoval Yoshito situaci hlasem chladným jako zimní vánice. Chtěl tím odvést pozornost od Nezumy. Netušil sice, co ti dva vymysleli, ale trocha vhodně zvolené diverze nikdy nebyla na škodu.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Vězeňská cela
Nezuma se lehce zachvěl, když mu Hikari přiložila ruku na hruď a pohlédl dívce do tmavých skel brýlý. Hikari musela, více než kdokoliv jiný, cítit jak se mu přitom rozbušilo srdce a zatajil dech. Když začala jemně sjíždět bříšky po jeho místy zohyzděné kůži pochopil co přijde.
Rána ho poslala na kolena a přinutila ho kašlajíce drhnout čelem o podlahu. Krom bolesti však cítil i známý chlad čepele, kterou obratně zakryl, když si sevřel bolavé místo.
"Možná máme problém... ," zašeptal tak tiše, aby to nemohl slyšet nikdo normální a jedním z prstů zaklepal nehtem o kov obojku. Nezuma moc dobře věděl co jsou tyhle obojky zač a opravdu nečekal, že nějaký sám dostane. To, že používal chakru nevěděl prakticky nikdo a on se rozhodně snažil, aby to tak zůstalo. Nebyl tedy důvod, aby si myslel, že mu obojek nasadí. No, ale stalo se. Otázkou tedy bylo, dokáže se odtud dostat i s tím krámem na krku, nebo ho nějak sundá?
Ve stejné pozici zůstal ještě chvilku poté, co zaklaply dveře místnosti, načež vstal a začal detailně prozkoumávat svůj obojek. Než se vrátí kvík, měl ještě nějaký čas.
Kvík se mezitím toulal komplexem a sbíral všechny užitečné informace a teoretické možnosti nezumova útěku. Čas od času musel využít svou techniku, aby se podhrabal pod zavřenýma dveřma, ale vše dělal s největší obezřetností.
Hikari
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
Interakce mezi Yoshitem a Nezumou se obešla bez Hikařiných postřehů. Přeci jen neměla mladíkovi jizvy jak vidět, a na Nezumovu nejapnou poznámku zareagoval rychleji Yoshito.
Počkala proto, až s krysím mladíkem budou Yoshito se strážným hotoví, načež se sladce usmála a vykročila k němu.
„Já...“ řekla ostýchavě, skoro až stydlivě, a váhavě Nezumovi přiložila dlaň na hruď, po které mu sjela bříšky prstů až na břicho.
„sem mimo tvojí ligu ty lůzrrre!“ přešla z něžného doteku ve tvrdý úder pěstí tak, jak to uměla snad jen ona, a poslala tak zlodějíčka bez dechu na kolena, prohnutého bolestí.
Se smíchem poté opustila celu i s Yoshitem a strážným.
Kromě další podlitiny zanechala Nezumovi na břiše ale ještě jednu věc. Onen druhý nůž, co po nich předtím hodil, který Hikari využila k jeho zastavení, a který předtím také sebrala z podlahy.
Pevně doufala, že se mu k něčemu bude hodit.
Soudě podle toho, co se dozvěděla pomocí svého sluchu, byla ta cela vážně dobře zabezpečená. Nezuma byl ale v útěcích dobrý, a jeho techniky na toto velmi praktické. Až moc praktické.
Klan Fujibayashi musel s ninji a jinými lidmi, ovládajícími bezpočet technik manipulace chakry, pracovat na denním pořádku. Jak to dělali, že jim podobní vězni jako Nezuma neutíkali...?
Ze zamyšlení ji vytrhl strážný.
„Jo, proč ne,“ odvětila ledabyle, zívla si a protáhla se.
Měla o Nezumu strach, ale v tuhle chvíli jí nezbývalo nic jiného, než věřit v jeho schopnosti.
A kromě toho, nebyl na to sám, pousmála se v duchu Hikari. Byl tu s ním Kvík.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Sídlo rodiny Fujibayashi
Poté, co skupinka odešla, se Tamaki nechal dovést až k bossovi klanu Fujibayashi. Sluha mu pokynul ke dveřím a muž vstoupil. V prostorné, dobře větrané kanceláři se nacházely dvě osoby. Muže Tamaki očekával.
Fujibayashi Kazuki se moc neměnil. Ačkoliv mu táhlo na čtyřicet, stále si zachovával vzhled dvacetníka, který si užívá svého života v blahobytu a penězích.
Rudovlasá žena, která stála u otevřeného okna a usmívala se jako sluníčko, musela být rozhodně baronka. Ninju však zarazila jedna věc. V jejích zelených očích zahlédl krátký záblesk hněvu.
„Zdravím vás, Kazuki-dono,“ uklonil se teatrálně. „Jsem rád, že vás mohu konečně osobně potkat. Je to pro mě velká pocta.“
Hnědovlasý muž vstal od stolu a přešel rovnou k muži. „Také jsem rád, že se nás rozhodl navštívit někdo z tak důležitého klanu. Tamaki, že? Slyšel jsem, že jste nám přivedl dárek.“
***
Strážný sledoval černovlasou dívku. Její delikventské výstupy ho znovu a znovu nutily přemýšlet nad dnešní mládeží.
„Nech si ty silácký kecy, nemám tu na tebe čas,“ přidal se k Yoshitovi a vyčkal, až se Nezuma konečně svlékne. Pak mu nasadil obojek a zamknul jej v cele. „Co vy dva?“ otočil se k Hikari s Nezumou.
„Vyvedu vás ven a pak vás zavedu do jídelny?“
Yoshito Yarui
Tým Tamaki
sídlo rodiny Fujibayashi
Cesta do útrob pevnosti Yoshitovi připadala nekonečná. Obrazovou paměť měl skvělou, sklepní prostory však působily téměř uniformě a nebylo se tak moc čeho chytnout. Navíc neměl ani možnost malovat a zanést tak své postřehy na papír...
Znervózňoval ho i fakt, že Hikari nemůže svým zrakem nijak přispět, i když by ho asi nepřekvapilo, kdyby měla v rukávu nějaký užitečný trik na mapování prostor.
Bez jediného nahlas vyřčeného slova následoval strážného až do cely a mlčky od něj převzal Nezumovo nové oblečení, které následně hodil mladíkovi na zem.
"Mlč, nebo svlíknu já tebe..." pravil s klidným výrazem psychopata v obličeji, "...z kůže. Kyselinou."
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
Nezuma šel odevzdaně, jako někdo, pro koho byla kyselina na zádech právě ten zlomový bod odporu. Přesto však bedlivě študoval cestu, aby mu neunikl žádný detail.
Když čtveřice vyšla z výtahu, z nohavice Nezumovi bleskově vyběhl Kvík a zmizel ve stínech. Načasované to bylo tak, aby ho nikdo nezaznamenal, ale u Hikari si Nezuma nikdy nebyl jistý.
Rozvázaná pouta odhalila do krve sedřenou kůži od jejich krutého zacházení. Když však začal Yoshito krysího mladíka svlékat, počalo se odhalování mladíkova tvrdého života. Spleť jizev byla do jeho kůže vepsána, jako kniha utrpení a Nezuma stál a bez hnutí sledoval Yoshitovo oči. Několik jizev na stehně vypadalo, že si je musel udělat mladík sám, protože to bylo osm zářezů těsně vedle sebe a vedle nich znak pro paměť, jako kdyby si takto mladík něco jen zaznamenal.
Když došlo na nalezení nože, jen pokrčil rameny a bez protestů si ho nechal sebrat. Byl to ale dobrý důkaz toho, co by se stalo strážnému, kdyby se ho snažil odvézt sám.
"Nechceš se svlíknou taky, kotě?" neudržel se nakonec, když si nandaval prosté oblečení a ještě naposledy si musel do Hikari rýpnout. Přitom si ale dával pozor na to, aby mezi nimi byl jistý odstup.
Hikari
Tým Tamaki
Sídlo rodiny Fujibayashi
Nezumova snaha o útěk tímto skončila, což bylo dobře. Hikari si v ubližování mu nijak nelibovala, i když se to tak nemuselo zdát.
Jeden ze strážných se je jal zavést do zdejšího žaláře.
Dívka na Tamakiho volání jen zareagovala vztyčeným palcem, načež strčila jejich vězně do ramene, aby ho přinutila k pohybu.
Teď přišla chvíle, kdy musela dávat maximální pozor na detaily. Soustředila se na každičký zvuk a odraz zvuku, co mohla, aby v duchu zmapovala kudy šli a mohla si to přiřadit k plánu, co jim Nezuma popsal a nakreslil do hlíny.
Chyták přišel v podobě výtahu. Někdo, kdo neviděl, si mohl jen těžko přečíst označení pater, která míjeli.
Hukot klesajícího výtahu se naštěsti změnil vždy, když minuli vstup do patra, takže mohla Hikari odpočítat počet pater alespoň takto.
Cela, do které je strážný vpustil, neměla mříže, nýbrž solidní dveře. Černovláska zapochybovala, jestli se odsud dovede Nezuma skutečně dostat, ale nezbývalo jí nic jiného, než mu věřit, a zároveň mít otevřenou mysl, aby mohli jakékoliv díry v jejich plánu kompenzovat improvizací.
Prohledání a převlečení Nezumy do vězeňského mundůru nechala na Yoshitovi. Otáčet se ani nemusela. Za prvé tím dávala najevo svou svrchovanost související s její rolí, a za druhé byla slepá.
Čas využila raději ke zmapování místnosti a identifikování potenciálních možností útěku, kterých by si člověk jinak nemusel všimnout.
„Ty modřiny se mu moc pěkně vybarrrvily~“ hvízdla posměšně Hikari. Skutečný smysl hvízdnutí byl ale v důkladném zmapování cely a jejího okolí pomocí takto vytvořené zvukové vlny.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Sídlo rodiny Fujibayashi
Ačkoliv Hikari přehrávala, Yoshito svou roli zvládal naprosto bravurně, takže i chování dívky bylo uvěřitelné. Její přesnost dávala najevo, že tohle rozhodně nedělá poprvé. Konečně mě Tamaki pocit, že jeho parťáci nejsou jen ztracené děti.
Kdyby alespoň nebyl Yoshito Yarui. A pokud se mu potvrdí i dívčina identita, ušil si na sebe pořádný bič.
„Oooi!“ přiložil si ruku k ústům, jako by sděloval nějaké tajemství, „nezapomeňte ještě prohledát!“
Strážný konečně vydechl. Vědomí, že dovnitř vpustil neovladatelný živel, mu na chvíli byhnal vzduch z plic. Tamakiho ochránci však vypadali schopně. Ta holka byla sice trochu vadná, ale očividně se uměla prát.
Raději proto sebral z uzamčené vitríny svazek klíčů a pokynul trojici, aby jej následovala.
Společně prošli několika chodbami až k výtahu jedoucím do sklepa. Ten se nacházel o několik pater níž a vypadal, jako kdyby ke zbytku sídla ani nepatřil.
Šlo o prostorný komplex chodeb, který působil skoro jako bludiště. Jednotlivé cely neměly mříže, ale pevné dveře bez oken. Muž je do jedné z nich zavedl a zamkl za nimi.
„Prohledat a převlíct,“ oznámil těm dvěma.