Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Čili došlo k přepracování některých textů a popisků, Zajímavá místa byla kompletně přepracována a Příběh též, včetně postavení Světa Shinobi jako místnosti ve hře, respektive popis místnosti byl upraven tak, aby lépe reprezentoval, jak je místnost dávno vnímána 
Masamoto Tenno
Tulák
Restaurace, městečko Hama
Mladý bojovník bedlivě poslouchal výčet funkcí, které jeho nejnovější nepřítel zastával. Bylo toho hodně. Ale tak jako u většiny bytostí, k ukončení jeho hvězdné dráhy stačila jedna dobře mířená rána.
"V tom případě musím posbírat víc informací a nějaké lidi. Člověk s touhle pověstí bude mít jistě spoustu nepřátel," zauvažoval nakonec. Tušil, že to nebude nic jednoduchého. Ve skrývání bude nepochybně velice dobrý. Při vzpomínce na Saitovo úkryty ho na moment přepadl pocit marnosti. Může ho nahánět po celém světě a vždycky ho minout. Projít přímo nad jeho hlavou a nikdy se o tom nedozvědět.
"Bude to trvat dlouho. Ale mám celý svůj život," usmál se nakonec až překvapivě mile.
"A co ty? Usadíš se tady?"
Toriko
Tým Goku
země Čaje, městečko Hama
Toriko několikrát mrkla, zatímco si v duchu opakovala slovo kterým ji stařík nazval.
"Cože jsem?" zeptala se nakonec zcela nechápavě. O čem to ten stařík krucinál mluvil? Jakej by měla bejt nuknin? A co to vůbec bylo za věc?
"Jak jste to říkal, dědo? Sunaha- Sunagakure? To je ta velká vesnice někde v poušti, ne?" poškrábala se zamyšleně ve vlasech. Nakonec ale jen pokrčila nechápavě rameny.
"Co s tím mám já společnýho, dědo? Já tam ani nikdy nebyla. Na poušti je hromada písku a kdejakejch potvor a já sháním jen trochu dřeva, ne svrab."
Hikari
Tým Tamaki
Na cestě po Zemi horkých pramenů
„‚Moc hluku při boji nedělám‘...“ rezonovala Hikari v hlavě Tamakiho slova. Když ji předtím zachránil, nevšimla si ho, dokud se neocital v jeho náruči. Na druhou stranu, tehdy byla dezorientovaná kvůli té explozi... Jak moc tiše se asi dokázal pohybovat?
Až hnědovláskova slova ji přiměla se opět věnovat svému okolí a ona zvážněla.
„Co se děje?“ srovnala krok s Tamakim a zajímala se. Po sluchu nic zvláštního neodhalila. Co ty tři tedy tak znervóznilo?
Během toho vytáhla dvojici červených koleček, které předtím během tréninku sňala ze svých rolniček, a znovu je na ně umístila, načež obě rolničky ztichly.
Goku, pan Tsubasa, Shou
Země čaje, Městečko Hama
Chvilku to vypadalo, že se strhne něco vážně nepěkného, ale plavovláska to úspěšně „zabila“.
„No to fakt není!“ seřval ji Shou, když se zvedl ze země, kam díky její poznámce zahučel tak, že mu chvilku byly vidět jen nohy.
Tsubasa ho ale gestem dlaně zarazil.
„Jestli tu nejsi pod záštitou Sunagakure, jsi tu na vlastní pěst. Což znamená, že jsi nukenin.“ oznámil Toriko Tsubasa trpělivě a čekal, co mu na to poví.
„Co?“ zamrkal Goku, když se ho Tenno tak zničehonic zeptal, zahleděl se zamyšleně před sebe a promnul si bradu.
„Nic moc, ale dost na to abych věděl, že zaplíst se s nim je jako řikat si o průser,“ pohlédl na černovláska skepticky.
„Je to mafiánskej kápo a má páky na dost lidí a tlup. Nebezpečnejch lidí a tlup, a tim myslim nebezpečnejch i pro lidi jako sme my. Podniká snad ve všem, od obchodu s otrokama po pašování zbraní nebo drog. Netušim co ste mu provedli, že se vás chtěl zbavit, ale můžete bejt hádám rádi, že ste ho nenaštvali dost na to, aby na vás poslal někoho schopnějšího,“ povzdechl si Goku a nalil si další kalíšek saké.
„Proto ti řikam že je lepší to nechat bejt,“ ukázal na chlapce kalíškem a pak ho do sebe kopl.
Chika Kokumotsu
Tým Kuro
Les
Jakmile zmínila, že by se mohla pozvracet, cítila se ještě víc trapně. I tak si ale vzala misku a hůlky a snažila se následovat její radu. Ne příliš úspěšně. Minimálně to ale zodpovědělo otýzku, jestli se zvládne najíst. Chica byla neuvěřitelný jedlík, jen těžko šlo uvěřit, že si může s jejím apetitem udržet takovou postavu.
"Děkuju," zamumlala až někdy při třetím soustě, protože dřív to nestihla. Nejen že dlouho spala, ale ani předtím skoro nic nejedla, když se potulovala po lese, protože ne vždycky bylo snadné něco najít. Proto byla teď za jídlo opravdu vděčná. Její pozornost ale sklouzla k tomu, co se dělo u ohniště. Stará paní a ti kluci se tam bavili o věštění, i když to, co říkala, znělo spíš jako velmi moudrá rada než věžtba.
Snažila se tam necivět, ale potřebovala si udělat obrázek, kde to vůbec je a s kým je. Ta dívka říkala, že v Zemi horkých pramenů. Najednou nasměrovala svou pozorost zpět k ní.
"Jste všichni moc hodní, děkuju, že se o mě tak staráte," mírně sklonila hlavu, protože víc ve své situaci ani udělat nemohla. "A kam vůbec cestujete? Odkud jste?"
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Masamoto Tenno
Tulák
Městečko Hama
Pousmál se. Ten člověk vážně vypadal, že ho zajímá, co s Tennem bude. Pořád se strachoval o to, že chce jít proti tomu chlápkovi, dokonce ho i napomenul kvůli tomu saké. Tenno si na moment připadal, že našel přítele, což se mu nestávalo často. Vlastně jen ve dvou případech, a to byl Saito a mladá Inuzuka.
Náhle ale úsměv zmizel. Nahradila ho zcela vážná tvář, které dominoval překvapený pohled plný prozření a pochopení.
"Jakože, nechci znít nevděčně, díky za přání a to všechno. Ale co vlastně o tomhle To-není-jen-tak chlápkovi vlastně všechno víte?" vyrazil ze sebe. Že ho to nenapadlo dřív!
Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Cesta
*Jasně, takže nepoužívat výbuchy. To zvládneme. Ale golem strašně dupe. Snad jí to nebude vadit. Kdyžtak bych mu mohl nohy obalit nějakou dekou. Nebo tak něco...*
Myšlenkami zase zabloudil do úvah. Poslední, co slyšel, byl Tamaki, který zmiňoval, že moc hluku nenadělá. Upřímně by ho rád viděl jednou v boji, když by se nekrotil. Sensei kdysi říkal, že někteří lidě si často tvoří bariéry, které jim ale tlumí jejich pravý potenciál. A že to dělají z různých důvodů.
Tok myšlenek přerušil až pisklavý zvuk. Razaki se podíval před sebe, protože prozatím koukal jen na cestu, takže mu obzor unikal.
"Někdo nás asi předběhl," usoudil, ale pak si vzpomněl, že tady vlastně nemají v plánu půjčit si věci na dobu neurčitou.
"Pardon."
Jin Fu-Kei
Tým Kuro
Tábořiště
Když ho zastavila Taichiho dlaň, přejel mu přes pravou polovinu tváře lehký tik, který snad mohl vyjadřovat nejistotu kvůli Taichiho rozhodnutí. I přesto však bez okolků uposlechl a posadil se zpět na místo, odkud ostražitě sledoval dění před sebou. Kdyby byl Jin psem, jeho ocas by teď stál v pozoru, jak byl připraven zasáhnout, pokud by se dělo něco nepřístojného. To naštěstí nebylo potřeba, protože předpověď budoucnosti nebyla taková, jakou si ji Jin představoval a tak se pozvolna uklidnil, až nakonec vypadal jen lehce zmateně. Chudák fialovlásek tomu vůbec nerozuměl. Pokud tohle mělo být ono vidění do budoucna, nemohla dvojice vůbec vědět, že tady někdo bude a tím pádem nemohli být nikomu nebezpeční. Jin dokonce pocítil jisté zklamání.
"Hmm? No, proč ne," pokrčil rameny a natáhl k babče ruku. Pokud věštění bylo to, co předvedla u Taichiho, ničemu neuškodí, když si to taky vyzkouší. Na druhou stranu, pokud opravdu viděla do budoucna, bylo by zajímavé vidět, jestli se jí bude líbit co uvidí, protože až nastane správný čas, navštíví jisté lidi, vyrve jim srdce z těla a... . Mladík sebou lehce škubl, když mu jeho vlastní myšlenky a pocity na okamžik převzali kontrolu. Nervózně se pousmál, aby si lidé okolo ničeho nevšimli. Bylo vcelku nepříjemné, když se mu Bakemono vmísil do pocitů.
Toriko
Tým Goku
země Čaje, městečko Hama
Dlouhá odmlka a tiché výměny upřených pohledů postupně schladily Toričino nadšení do stavu nechápavého zírání.
Pomalu si zastrčila malíček do pravého ucha a zatřásla s ním, jako by z něj vytřepávala přebytečnou vodu, načež na staříka otupěle zamrkala.
"Á kam jinam by měli v tomhle městě jít, dědo? Vždyť to tam je přímo napsaný,"konstatovala s trhnutím paží a přeskočila pohledem ze staříka na Shoua.
" Hele, dědo... Co vy jste vlastně zač? Chováte se vážně divně," pohlédla vzápětí zpátky na řezbáře a přimhouřila podezřívavě oči. Na okamžik se tak v obchodě rozhostila hutná atmosféra, jako by naproti sobě stáli dva kovbojové připravení kdykoliv tasit.
"Že vy jste už trochu senilní, co?!" přetnula ji o několik vteřin později Toričina zcela neočekávatelná otázka s naprosto bezelstným, širokým úsměvem ve tváři na znamení spokojenosti, že na to určitě přišla.
Goku, pan Tsubasa, Shou
Země čaje, Městečko Hama
Řezbář na plavovlásku chvíli mlčky hleděl, jako by v duchu hodnotil její odpověď a rozmýšlel, jakou známku jí udělí.
„Opravdu si mám myslet, že by se mladá kunoichi loutkářka zastavila u starého Tsubasy jen a pouze kvůli nedostatku dřeva?“ zeptal se Toriko, aniž by hnul brvou.
Shou to celé strnule sledoval a čekal, co bude dál.
Tenno mezitím vylíčil Gokuovi svůj plán a ten se ošil.
„Poslyš, tenhle ‚chlápek‘ není jen tak-...!“ chtěl namítnout, ale nakonec se zarazil dřív, než dořekl, a jen si povzdechl.
„Fajn. Je to tvoje volba, tak snad víš co děláš...“ opřel se o pult rezignovaně, ale nakonec se na chlapce usmál.
„Tak ať ti všechno vyjde,“ nalil jim do kalíšků další saké a pozvedl ten svůj směrem k Tennovi.
Taichi Yarui
Tým Kuro
Les
Taichi zpozorněl a napjatě čekal, co mu žena poví, a s každou vteřinou ticha byl napjatější a napjatější.
Její první slova nebyla nic moc. Takový úvod knihy. Pokračovala tématem dívek, nad čímž se Taichi jen pobaveně uculil, ale to, jak ho pustila a jak se na něho usmála, spolu s tím, co mu řekla, mu úsměv z tváře zase vyhnalo.
Jak tohle věděla!?
Toshira ignoroval a dál hleděl na stařenku, následuje pohledem její ukazováček, kterým ho dloubla do hrudi, načež se jí opět zadíval do tváře a poté, co domluvila a pohladila ho po vlasech, se mezi nimi rozhostilo krátce ticho.
„Chmpf,“ zahučel konečně Taichi a s našpulenými rty uhnul na oko uraženě pohledem.
„To teda byla nic moc věštba, babčo...“ broukl, hledící do strany.
Přemýšlel, jestli prostě jen chytře zvolila relativně neutrální formulace, kterými měla šanci se trefit, prakticky padesát na padesát, ne-li víc, jestli jí to pálilo, a nebo v tom co mu řekla bylo něco víc, než jen náhoda a rozum...
„Co ty, Jine? Nechceš si taky nechat něco ‚vyvěštit‘?“ obrátil se nakonec modrovlásek na svého kamaráda sedícího s pobaveným úsměvem.
Třeba mu pomůže se rozhodnout, když uslyší i jeho „věštbu“.
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Na cestě po zemi horkých pramenů, město Niki
Podívala se na golema, na kterého bezděčně ukázal Razaki. Sama na vlastní oči viděla, co ta hrouda dovede. Spíš ji zaujala myšlenka co, bude Razaki dělat, když někdo zaměstná golema a jiný půjde zpříma na něho.
Po proslovu Hikari se zakřenila, každý řekl všechno a nic. Následně ji dohnala zbylá slova. Tohle je opravdu nemilé. Shiori zvážněla. Nenadělat moc hluku to bude někdy obtížné, i když to chápala. Styl vyvolat největší paniku a vypařit se musí teda omezit na nulu, pokud bude v okolí Hikari. Ghach sbohem výbušné lístky. Vyvstala, ale jiné palčivější otázka. Jak velký hluk myslela. Do konverzace se zas zapojil Tamaki a Shiori prozatím vše vypustila z hlavy.
No aspoň že tak, potěšeně reagovala na jeho slova. Nebudeme dlouho bloudit a hledat všechno možné. Krajina se rapidně změnila. Se zaujetím si prohlížela okolí. Ty jo, jakoby se tu prohnala nějaká katastrofa. Netušila, zda je to tu takhle normální, ale z postoje Tamakiho pochopila, že ne. Pro jistotu se zařadila blíž k ostatním.
Yuki Ryuu, Toshiro, potulný pár
tým Kuro
Kinumichi
Ryuu pokývnul na souhlas ve znamení, že má Fujiko pravdu. Poté však natočil tvář směrem k ohni, aby lépe slyšel rozhovor Taichiho se starou ženou.
"Každý má nějaké tajemství," pronesla stařenka na oplátku k Taichimu, když se nedal Jinem předběhnout a natáhla se pro jeho ruku. Položila si hřbet Taichiho dlaně do své a druhou ruku přiložila na ni. Přestože žena působila velmi křehce a na jejích rukách byla již spousta vrásek, dlaně měla příjemně teplé a nečekaně jemné. Pevně mezi nimi Taichiho ruku sevřela a se zavřením očí sklonila tvář. Toshiro nedůvěřivě přimhouřil oči, když se další minutu vůbec nic nedělo.
"Tvé srdce je velké, Taichi..." promluvila žena po dlouhé odmlce nakonec.
"A dívek je na světě opravdu spousty," dodala vzápětí. Pomalu přitom nechala morovláskovu dlaň vyklouznout ze svých rukou a zdvihla k němu tvář, na níž se rýsoval vlídný úsměv. První za celou dobu od chvíle, kdy se k nim dvojice staříků připojila.
"Ale žádná z nich smutek po matce nevyléčí. To dokáže jenom jedna."
"Holka?" vypadlo z Toshira hlasitěji, než rudovlásek původně zamýšlel. Urychleně proto zase zmlknul a stočil pohled do strany, když se k němu stařenčiny slepé oči obrátily. Nic však na jeho otázku neřekla.
"Až přijde čas..." rozmluvila se žena znovu a obrátila se zpět k Taichimu.
"Měl bys poslechnout srdce namísto hlavy. Hlavu máš bystrou, ale srdce upřímné. Bude ti lepším rádcem," dotkla se ukazováčkem jeho hrudi v místě, kde mu tlouklo srdce a nakonec mu položila dlaň do vlasů.
"Budeš opravdu silný, ale jen když začneš poslouchat, co ti říkají druzí," rozcuchala mu mateřským gestem vlasy.
Fujiko Yarui
Tým Kuro
Jeskyně
„Jsme v Zemi horkých pramenů,“ usmála se na ni Fujiko, aby ji trochu uklidnila. Ryuu se zeptal na případný hlad, a než ta chuděra stihla odpovědět, žaludek se ozval za ni a ona se začervenala.
„To je v pořádku,“ chlácholila ji modrovláska. „Určitě jsi dlouho nejedla. Za ten zvuk se nemusíš stydět. Je to přirozené.“ Rychle se zvedla, nabrala do misky jídlo, které zbylo, a vrátila se k dívce, aby jí vše podala. „Hlavně nehltej. Spala jsi dlouho, mohla by ses pozvracet,“ poradila jí a předala jí hůlky. „Zvládneš se najíst sama?“
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Na cestě po zemi horkých pramenů, město Niki
„Určitě,“ zazubil se a ukázal si na nos. „Docela to tu znám. Jdu na jistotu.“
Pak se podíval na Hikari. „Neboj, já moc hluku při boji nedělám,“ zasmál se. Býval ANBU a při boji byl prakticky neslyšný, když chtěl.
Jak pokračovali dál, krajina se opět změnila. Avšak ne tak, jak mladík předpokládal. Jeho výraz se změnil z uvolněného na zamračený a on přidal do kroku.
Měl proč. Úrodná pole, která znal, se změnila ve vyrabovaná spáleniště a město v dáli vypadalo ještě hůř. „No nazdar, co se tady stalo?!“
Masamoto Tenno
Tulák
Městečko Hama
Upřel na Gokua oči.
*Ten člověk mi vážně říká, že nejsem dost starý na alkohol? Jak neuvěřitelně malá byla pravděpodobnost, že se tohohle věku vůbec dožije? Tihle shinobi a normální lidi, daleko pryč od světa, ve kterém Tenno žil. Už ti někdy někdo přimíchal jed do jídla, když jsi chodil na akademii?*
Pak se zamyslel. Nechtěl tomu muži lhát. A stejně si potřeboval promyslet další kroky.
"Dokončím trénink, který jsem začal. To zvládnu během cesty. Pak najdu toho chlápka a zabiju ho. Nakonec se zase sejdeme spolu s mým původním týmem a všechno bude jako dřív." Alespoň tak si to Tenno představoval.
Chika Kokumotsu
Tým Kuro
Les
Jako první k ní přiběhla dívka, která se jí nezdála na pohled vůbec nebezpečná, možná dobře že tak, alespoň Chiku nevyděsila. Ta sice měla nutkání vyskočit a držet se od nich dál, ale naštěstí svému tělu včas zabránila v nějakém větším škubnutí, kterým by si ublížila, při takovém pokusu.
Muž, který ji předtím ošetřil, už tak neškodně nevypadal, avšak kdyby jí chtěl ublížit, udělal by to nejspíš už dávno.
"Já... Možná trochu," odpověděla na jeho otázku, po chvilce váhání.
"Kde to jsem?" Zeptala se v první chvíli trochu neúplně, "myslím geograficky, je poblíž nějaká vesnic? Město?" Nechtěla se úplně narovinu ptát, jak daleko je od Písečné, ale když řekl, že ji berou někam, kde se jí o zranění postarají, bála se, aby to nebylo právě tam. Taky si uvědomila, že potřebuje vědět, co jsou zač, začala se proto rozhlížet, jestli uvidí čelenky, náčinní a cokoli, co by jí mohlo napovědět. Z ničeho nic se ale ozvalo její břicho a Chika celá zrudla.
"P-pardon," pípla, oběma rukama se chytila kolem hrudníku a pohled raději směřovala zpět na svá kolena.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Yuu Haruko
Tým Shi
tajná lokalita
Celé to bylo podezřelé. Nevěřil postavě v masce ani slovo a měl pochybnosti o celé situaci. Tohle není dobré. Musím se z tohohle dostat. "Kdo jsi?," zeptal se znovu, "A kdo jste vy?" Yuu chvíli poslouchal a periferně zkoumal okolí, jestli není poblíž někdo další. Prohlédl si detailněji postavu. Tyhle masky nejsou karnevalové. Co je tohle sakra za spolek?
"Nabídku, říkáš? Jakou?" Vyslechl si, co mu chtěla postava říci, ale stál docela s chladným výrazem. Sice Shiho neznám dlouho, ale nechci, aby ho někdo zabil. To, že mě, Ariho nebo Okami nezapíchl po i tak krátkou dobu, co jsme spolu, něco musí znamenat. Nechci se mu odvděčovat takhle. Co to po mně chceš, králíku potrefenej? Včera jsem králíka dělal k jídlu. Mňam. Cože?! Teď nemyslet na jídlo.
O peníze mu nikdy moc nešlo. Byl založen spíše na žití v přírodě.
"Proč bych to měl dělat, když byste to mohli udělat kdykoliv vy?," řekl postavě chladně, "Sledujete nás už delší dobu, ne?"
Toriko
Tým Goku
země Čaje, městečko Hama
Toriko pomalu natočila hlavu doleva, přejela pohledem po několika loukách rozestavěných kolem a stejně pomalu otočila hlavu doprava, kde si je prohlédla taky. Nakonec se i otočila, aby viděla na loutky za svými zády a když se obrátila čelem zpět k řežbáři, pokrčila rameny.
"Však jsem už říkala, že potřebuju dřevo. A tenhle plakát tvrdí, že byste ho tu měl mít," vytáhla z opasku kalhot zmuchlaný kus papíru a rozbalila ho Tsubasovi před obličejem.
"Ale tohle je s těma loutkama fakt hustý, dědo! To musí děsit i dospělý!" dodala s nadšeným úsměvem od ucha k uchu, jakmile zpoza plakátu zase v koukla, aby na staříka viděla.
Taichi Yarui
Tým Kuro
Les
Jejich nově zachráněná neznámá se probudila a začala vyšilovat, což upoutalo Taichiho pozornost. Vzhledem k tomu, že se k ní ale okamžitě seběhli jak Ryuu tak Fujiko, byla jakákoliv šance na romantický rozhovor zazděná a Taichi se jen s úšklebkem otočil zpátky na stařičký pár před sebou.
Jin se měl k „záchraně“ modrovláska, ale ta podle něho nebyla potřeba. Přece jen to byla jen stará babča no ne?
„To je dobrý kámo já přece taky nemam co skrývat ne!?“ uklidnil fialovláska Taichi posunkem dlaní a se sebevědomým úsměvem natáhl ke stařence ruku, aby mu mohla číst z dlaně či co to vlastně chtěla dělat. Na pozoru se trochu měl, to ano, ale nic extra si od toho nesliboval. Ani nebezpečí, ani žádnou závratnou věštbu. Zábavně to ale každopádně znělo a vzrušující to také bylo, protože co kdyby mu řekla něco hustýho, no ne!?
Goku, pan Tsubasa, Shou
Země čaje, Městečko Hama
„Ahá,“ odvětil zamyšleně Goku, sledující Tenna. Snažil se v mladíkově tváři něco vyčíst, ale po pravdě se mu to vůbec nevedlo. Cítil smutek nebo melancholii? A co myslel tím zkoumáním?
Když k němu ale černovlásek přistrčil kalíšek, zazubil se a přiťukl si s ním.
„Kolik že ti je že se tu tak nalejváš, huh?“ zasmál se Goku, než do sebe saké kopl.
„Tak šťastnou cestu teda, no... A co že to deš zkoumat?“ snažil se znít nenuceně. Měl trochu obavy, že se ten kluk vrhne do něčeho, co ho bude stát život. Přeci jen se dostal do křížku se Sakatou Kyouem.
Starý Tsubasa si mezitím prohlížel Toričinu loutkohru, zatímco Shou na to hleděl s pootevřenou pusou.
„Pěkné,“ podrbal se řezbář na bradě a s rukama založenýma za zády se na Toriko pousmál.
„Značně riskantní ale též,“ dodal s bezelstným úsměvem. V tu chvíli se snad všechny hlavy loutek, které byly různě rozestavené po obchodě, otočily přímo na Toriko, aniž by se jich kdokoliv dotknul.
„Jsi celkem daleko od domova, děvče. Copak tě ke mně přivedlo, hm?“ pohlédl na plavovlásku Tsubasa, v jehož pohledu se nebezpečně zablesklo. Svou dědečkovskou auru si ale stařík stále zachovával.
Hikari
Tým Tamaki
Náhorní plošina > Na cestě po Zemi horkých pramenů
Tamaki jí toho o sobě nic moc nového neřekl. Vše co zmínil si domyslela už předtím a tak si Hikari v duchu jen mírně povzdechla. To byl její odhad tak dobrý a nebo se jen neuměl Tamaki pořádně vyjádřit a něco jim nechtěně zamlčel? A nebo chtěně...?
Když se řeči ujala Shiori, stekla černovlásce po hlavě menší, pomyslná kapka. Nakonec se toho od ní ale dozvěděla víc než od Tamakiho.
„Takže raiton na střední vzdálenost se slabinou v boji na blízko...?“
Razaki se vyjádřil tak jako vždy. Zvláštně. Hikari se tak mohla jen domnívat, že bude v boji chlapec nejspíš sázet na golema a sám se zaměřovat na podpůrné techniky a útoky ze zálohy. Ostatně do té kategorie by spadal i ten jeho trik s rukou.
Nakonec byla poslední, kdo o sobě ještě nic neřekl, a tak se krátce odmlčela a nadechla. Bývala by spustila téměř učebnice hodný výklad, ale zarazila se. Ano, něco takového by jim rozhodně pomohlo a zároveň ukázalo, co by mohl každý z nich ještě doplnit, aby se jim spolupracovalo lépe.
„.... Jednoduše řečeno se zaměřuji především na boj zblízka, ale několik útoků na dálku, včetně katonu, také ovládám... Zkuste prosím během boje omezit používání výbušných lístků v mé blízkosti. Hlasité zvuky mi nedělají moc dobře,“ shrnula svůj výklad nakonec jednou větou odměřeně a odmlčela se. Na detaily si budou muset přijít sami, stejně jako ona. Nehodlala se stavět do nevýhodné pozice, natolik jim přeci jen ještě nevěřila. Alespoň ne, dokud nebude mít pocit, že to je nezbytné pro posun k jejímu cíli.
Masamoto Tenno
Tulák
Městečko Hama
Tázavě zvedl oči ke Gokuově hlavě. Zavrtěl hlavou a ještě naposledy se podíval za mizející dívkou a jejím psem.
*Užijte si cestu!*
"Jo. Je pryč. Všichni jsou pryč. Odešli a svět je zase tak trochu menší," rozhodil Tenno rukama. Nakonec je spojil do prosebného gesta a objednal džbánek saké a dva kalíšky
"Pro mě je asi taky čas vyrazit. Mám spoustu věcí ke zkoumání a nesmím ztrácet čas."
*Pouta netvora nepočkají.*"
Bez otázek nalil do obou kalíšků a jeden z nich posunul ke svému novému příteli. Byl to zvláštní pocit. Najednou bylo všechno tak nějak jedno. Neměl nad sebou ruku senseie, nemusel nikde být včas a nemusel přemýšlet, kam to zase táhnou. I když, toho už se dávno zbavil. Sensei mu většinou neřekl nic moc konkrétního a o jejich cíli se většinou dozvěděl až poté, co tam dorazili.
"Na stará a nová přátelství!" pozvedl ledabyle svůj kalíšek a teatrálně připil.
Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Cesta
Netrvalo dlouho a už šlapali cestou ke své další zastávce. Razakiho cestování vlastně nikdy neomrzelo. Ani se mu nestalo všední. Každé nové místo ho nabíjelo novou energií. Byl rád, že má tuhle možnost. Navíc i společnost byla živá. Ne že by golem nebyl, ale ten toho moc nenamluvil.
Pozorně poslouchal, protože si byl jistý, že se mu informace, které po nich Hikari chtěla, budou hodit.
"No, já jsem zatím vždycky nechal, ať to za mě vyřeší tady kamarád a sám jsem se moc nezapojoval, ale to se jednou změní!" pokrčil rameny. Zbraně používal jen minimálně, občas natáhl ruku, ale to se naučil teprve nedávno. A u dotonových technik se ještě nedostal do situace, kdy by stálo za to je použít.
Při zmínce o zbraních si zase jednou připomněl, jak málo má peněz. A teď se senseiovou přítomností zmizela i možnost si je obstarávat klasickým způsobem. Najednou začal pociťovat nejistotu a jistou stísněnost.
Jin Fu-Kei
Tým Kuro
Kinumichi
"Tak jsem to nemyslel. Chtěl sem tim říct, že pokud znáte to co bude, budete cestovat účelně a omezíte tím náhodná setkání. Proč ste sem teda přišli?"
Optal se poté, co se stařík pokusil odklonit řeč na jeho hubenost. Jinovi nedělalo problém uvěřit v podobné super schopnosti, jemu dělalo problém uvěřit, že by měli lidé i dobré úmysly. Ryuu však vypadal, že si s tím starosti nedělá a Jin se necítil jako pán situace. Proto jen nedůvěřivě hleděl na stařenčinu natáhlou ruku a na Taichiho.
"Tak to vyzkoušejte prvně na mě. Já nemám co skrývat."
Pravil, ochoten se vrhnout před Taichiho, jako štít, kdyby to byla past.
Yuki Ryuu, Toshiro, potulný pár
tým Kuro
Kinumichi
"Jak jinak taky? Vždyť je tohle náš domov, dá se říct. Známe to tady jako svoje boty," přitakal stařík Jinovi s dobrosrdečným úsměvem. Poté si ale mladíka trochu důkladněji přeměřil pohledem a otočil se vzápětí na Ryuua.
"Ten kluk vypadá, jako by ani nedostal pořádně najíst. Je to samá kost a kůže pomalu. Krmíte ho vůbec, mladíku?"
Ryuu přejel pohledem k fialovláskovi, načež se zadíval zpět na staříka a lehce pokývl hlavou na souhlas.
"Je už takový. Moc toho nesní," odpověděl neurčitě na staříkův dotaz. Muž vševědoucně zakýval hlavou.
"Taky jsem takovýho jednoho znával, ještě z doby, kdy jsem žil tam u nás doma. Vypadal, jako by mu nedal nikdo najíst, a přitom jeho manželka vařila fakt dobře! Ale ať dělala co dělala, byl to pořád takovej hubeňour. Ale síly měl přitom jako kůň!" dal se do líčení, které ovšem přerušilo probuzení hnědovlásky.
"Omluvte mě," zdvihl se Ryuu ihned od ohně. Stařík zakýval hlavou, načež se zadíval na Taichiho s Toshirem. Modrovláskova otázka ho viditelně pobavila, jeho žena však zůstávala stále naprosto klidná a vážná.
"Můžeš tomu tak říkat," přisvědčila Taichimu na odpověď po krátké prodlevě, jež si nechala na rozmyšlenou.
"Chceš to vyzkoušet?" natáhla jeho směrem otevřenou vrásčitou dlaň, jako by jej vybízela k zaplacení.
"Dobře si to rozmysli, mladíku. Vyzradí na tebe i to, co nechceš, aby ostatní věděli," rozesmál se stařík.
Ryuu, který se mezitím připojil k dívce a Fujiko, nejprve překontroloval teplotu a ovázanou nohu, než se příměl k odpovědi na její otázku.
"Teď ještě chodit nemůžeš," odpověděl na její otázku přímo.
"Ale noha se ti zase uzdraví. Jen to bude chtít čas a trochu trpělivosti. Vezmeme tě někam, kde ti pomohou," ujistil ji vzápětí, aby si nedělala starosti.
"Máš hlad?"
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Na cestě
Shiori s jeho prohlášením plně souhlasila a velice ji potěšilo, že Tamaki smýšlí stejně. Tohle vlastně dodržovala celou dobu, než se rozhodla oslovit Tamakiho. Docela by mě zajímalo, co se stalo s ostatními. Proč se najednou sebrali a odešli. Ale ať nad tím přemýšlela sebevíc, kloudná odpověď ji nenapadla.
Cesta všem ubíhala v celku příjemně a potichu. Shiori bezmyšlenkovitě kopala do kamínku a docela jí to i zabavilo. Z její chvilkové letargie ji vytrhl až rozhovor. Jo no, bylo by dobré znát, co ostatní umí. Sama se o tom přesvědčila minule. Když budou dobře sehraní navyší se šance na úspěch. Navázala na Tamakiho rozhovor: „Mě jde docela dobře ninjutsu a mám i základy taijutsu.“ I když na tvoji úroveň Hikari fakt nemám. Mrzutě si pro sebe poznamenala. „A na jakou vzdálenost? To je těžké říct. Někdy trošinku zmatkařím.“ Zasmála se a projela si prsty vlasy. Sakra. Nemůžu jim říct, že jsem většinou vše sledovala z povzdálí nebo utekla.
Následně zvedla prst jako to dělal její sensei: „Sensei se nás v týmu snažil synchronizovat, ale nakonec stejně řekl, že k dokonalosti je dlouhá cesta. Hodně práce a dřiny. “ Ghh. Teď fakt zním jak on.
Pak se obrátila na Tamakiho: „Co se týče zbraní. Tak tam nějaký obchod bude ne?“
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Náhorní plošina
„Radši si budu myslet, že ano. Vždycky na horší spolíham a lepším se nechávám překvapit. Nikdy obráceně,“ zazubil se na Shiori.
„Zapálený jako vždy,“ okomentoval pak Razakiho nadšení.
Čtveřice se dala na cestu a byla zticha, dokud Hikari nepoložila otázku. Tamaki si založil ruce do kapes. „Když jsem ještě působil v Konoze, zaměřoval jsem se na taijutsu a ninjutsu na blízkou až střední vzdálenost. Ninjutsu jsem dlouho nepoužíval k boji, bavím s ním děti za příspěvky do klobouku.“ Při té zmínce se musel roztržitě podrbat za hlavou. „Ale pořád by to tam mělo být,“ dloubnul se palcem do hrudi. „Taijutsu zvládám pořád a rychlost taky dávám. Jednou bych se chtěl naučit nintaijutsu, ale je to dlouhá cesta. Zatím si budu muset vystačit s tím, co mám. Jinak nemám zbraně. Měl bych si je dokoupit.“
Fujiko Yarui
Tým Kuro
Jeskyně
Fujiko zamrazilo. To, o čem ta paní mluvila a jak mluvila… Ovládala snad nějaký druh techniky? Mohli to být ninjové? Co když to byli ANBU? Třeba se jen za křehké stařečky vydávali. Ale to by k nim nemluvili takhle otevřeně?
Dívka pocítila potřebu schovat se za bratra. I Jin si toho všiml, což ji znepokojovalo ještě víc. Dostal ji až Taichiho dotaz. To si opravdu neuvědomoval nebezpečí, nebo to schválně zahrával do outu? U něj si nikdy nebyla jistá. Byl chytrý, ale také byl puberťák.
A pak se probudila ta dívka.
Modrovláska si k ní hned přisedla. „Jak ti je?“
Chika Kokumotsu
Tým Kuro
Les
Začaly ji budit hlasy a vlhký vzduch. První co vnímala bylo, jak nějaký, podle hlasu, starý muž, mluví o nahlížení do budoucnosti. Chvilku trvalo, než si uvědomila, že kolem ní musíbýt opravdu hodně lidí. Pamatovala si medvěda a dva mladíky v lese, soudě podle praskání ohně a chladného vzduchu byla stále někde venku, ale rozhodně tu bylo hrozně moc lidí.
Pomalu otevřela oči a právě když Taichi položil další zvědavou otázku, pokusila se nadzvednout, dokonce se i odvážila podívat na svou nohu, takže pravděpodobně přerušila jejich debatu.
Pátravým pohledem přejela všechny ty lidi kolem sebe, cítila se neuvěřitelně zmatená a vůbec netušila, co by měla říct, takže v první chvíli se zajámala jen o to, jestli můmže chodit. Nemusela to ani zkoušet, okamžitě poznala, že v takovém stavu ještě rozhodně není.
"To... to je zlý, to je moc zlý, přece se mi tu nohu snažil vyléčit..."
"Já- já už nebudu chodit?!" vyhrkla, když zjistila, jak na tom je. Zajímalo jí to teď rozhodně víc, než ucitvý pozdrav a představení se všem těm lidem.
Předtím byla v tak velkém šoku a tak silně vyčerpaná, že si nevybavovala téměř nic konkrétního, co jí kdo řekl. Uvědomovala si jen, že ji ošetřili a nejspíš zachránili a pak...?
"Jak dlouho jsem vůbec spala? Den, dva nebo týden?"
Připadala si celá polámaná a bolavá.
Někdy prostě stačí věřit...
___________________________________________________________________________
Taichi Yarui
Tým Kuro
Les
Vysvětlení, které jim starý pár podal, jim toho moc neřekla, alespoň Taichimu ne. Když si vyměnil s Toshirem pohled, pokrčil jen rameny a obrátil se zpátky na stařenku. To, jak se zadívala na Toshira, bylo vážně děsivé a ani modrovlásek se neubránil mrazu, který mu přejel po těle.
Jin poté vyslovil celkem věcnou poznámku a bylo na něm znát, že zpozorněl. Taichi k němu stočil krátce pohled, načež se zadíval opět na staříka s jeho chotí.
„Může to bejt senzibilka?“ povytáhl jedno obočí Taichi zamyšleně, ale nakonec tu domněnku zavrhl. Neměl z těch dvou ani trošku pocit, že by mohli mít byť jen trošku co dočinění s chakrou. To už se spíš přikláněl k druhé možnosti.
„Takže dokážete věštit budoucnost?“ naklonil se v tureckém sedu zaujatě dopředu, opíraje se o kotníky.
Ari Shigeru
Tým Shi
nabídka
Ari se mírně otřásl při zmínce deky, ale na to rychle zapomněl, když si všiml, že mu ruka krvácí. Sklonil hlavu nad svou ruku tak, že mu nebylo na chvíli vidět do tváře.
"To jsi mi udělal ty?!" Řekl, ale znělo to, jako by ta věta patřila někomu jinému. Byla na Ariho vyřčena až příliš chladně a vražedně.
V dalším momentě zvedl hlavu, už zase s dětinským výrazem, a chytil se první informace, která ho zajímala. "Lidi k seznámení? To bude určitě sranda. Kde jsou?" Řekl a s nadějí se opět rozhlédl po okolní temnotě.
"Jsem u něj dost blízko? To si myslíš že jsme teda už vážně přátelé? Paráda!" Zajásal Ari, ale jeho tělo jakoby se chovalo jinak než napovídal jeho šťastný výraz ve tváři. Pomalu se zvedl na nohy a čelem k chlapci zaujal obranný postoj.
"Noták! Oni s ním chtějí jen hrát nějakou hru... To přece nikomu neublíží." Řekl, ale hned na to se zamračil, výraz mu stvrdl a přivřenýma očima si měřil chlapce.
"Když jste mě dokázali dostat přímo od něj, proč jste si s ním rovnou neporadili sami?" Řekl Botan pomalým a chladným hlasem.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Toriko
Tým Goku
Země čaje, Městečko Hama
"He?" zamrkala plavovláska se zcela nechápavým výrazem ve tváři. Vzápětí spustila ruce zpět podél těla, dlaně položila na pult vedle dokončené loutky a celá se přes něj natáhla k řezbáři. Nejprve se tázavě naklonil vlevo, poté vpravo a nakonec se zamračeně zadívala do jeho tváře.
"Vy jste nedoslýchavej, dědo? Říkala jsem, ať si ji necháte," opáčila na odpověď poté, co jí nabídl loutku k prodeji.
"Nebudu ji přece kupovat, když jsem vám ji dala. A nechci si ji ani odnýst. Já potrebuju jen to dřevo," zagestikulovala rukama v náznaku velkého špalku, jakmile se zase stáhla zpátky za pult. Na chvilku se poté odmlčela a během toho, co si starého řezbáře přeměřovala důrazným pohledem, začala uvažovat nad večeří.
"Ale tak jak chcete, dědo. Ukážu vám tu scénku a vy mi za to dáte to dřevo, co říkáte?" navrhla nakonec a na důraz poklepala prsty o pult. Okamžik na to se loutka rozhýbala.
Téměř jako skutečný živý člověk se dlaní opřela o pult a přes koleno se pomalu zdvihla do vzpřímeného postoje. Uklonila se, hlavu natočila částečně do strany a aniž by zůstal její dřevěný obličej hledět na řezbáře, počala loutka cupitat bokem. Celý její výstup s ráznými pohyby připomínal komediální představení jako ve starém tradičním divadle se skutečnými herci. Když se loutka usadila zpět na své místo a Toriko přestala nesouvisle pohybovat prsty, znovu se zadívala na starého muže.
"Tak co říkáš, dědo?" povytamáhla významně obočí.
Jin Fu-kei
Tým Kuro
Tábořiště
Jin těkl pohledem k Fujiko, když mu vytkla jeho otázku a vrhl na ní lehce zmatený pohled. Než se však stačil na něco zeptat, stařík se rozmluvil a fialovlásek soustředil svou pozornost k němu. Za celou dobu vyprávění Jin jen tiše seděl a poslouchal. Nevypadal však, že by ho zjištění stařenčiných super schopností nějak vyvedl z míry.
"Takže jste sem došli tou mlhou na jistotu," poznamenal chlapec a v jeho očích se objevilo trochu více opatrnosti. Z ničeho nic chlapec vypadal, jako kdyby očekával útok ze zálohy a byl připraven na něj kdykoliv odpovědět.
Goku, pan Tsubasa, Shou, Kazuko Inuzuka
Země čaje, Městečko Hama
Po jeho slovech se Kazuko vrátilo do tváře znovu trochu barvy a ona se usmála a přikývla.
„I ty buď opatrný, Tenno-kun. Hodně štěstí,“ popřála i ona černovláskovi zdar, načež pustila Egaa zpět na zem a společně se vydali pryč, kráčející si to dlouhou ulicí ven z městečka.
„Tak co?“ zjevila se chvilku na to Gokuova hlava vzhůru nohama zpoza okraje střechy stánku.
„Viděl sem tu slečnu odejít,“ ukázal pořád visící hlavou dolů ze střechy palcem za Kazuko, aby dal najevo, že to neseděl celou dobu a neposlouchal, ale pouze se příhodně včas vrátil.
„Hmm...“ zamručel zamyšleně starý řezbář, když si dívčinu loutku ze všech stran prohlédl a důkladně prozkoumal detaily Toričina díla.
„Dobrá práce, slečno, a za skvělý čas,“ přikývl nakonec a potáhl ze své dýmky.
„Svůj výtvor si můžete odnést, když mi za něj dáte 750 Ryou,“ rozhodl nakonec řezbář a krátce se odmlčel. Dřív, než se ale mohla Toriko vytasit s penězi a nebo cokoliv namítnout, pokračoval.
„A nebo si ho můžete odnést zadarmo, když mi s tou loutkou předvedete nějakou krátkou scénku,“ prohlásil a vypustil do vzduchu malý mráček kouře.
„Malou scénku!? Ale vždyť ta loutka nemá žádné nitky!“ zamrkal Shou nechápavě.
Hikari
Tým Tamaki
Náhorní plošina
Nad Tamakiho rozpaky jí stekla pomyslná kapka skepse po spánku. Ten mladík byl jako trenér vážně něco...
Na tom, co dovedl, to ale nic neměnilo.
Shiori se zajímala, jestli je ještě někdo pronásleduje. Vlastně se o tom zmínil i Tamaki. Hikari na chvíli bodl osten výčitek, že vystavuje kvůli sobě nebezpečí ostatní, kterých se to přeci vůbec netýkalo. To bylo ale jejich rozhodnutí a ona jejich pomoc, ač si to nerada přiznávala, potřebovala. Byla proto odhodlaná udělat vše proto, aby svého rozhodnutí nelitovali!
Razakiho zápal, podtržený golemovým napodobováním svého pána, vážnost dívčiných pocitů ale celkem úspěšně zmírnil a ona se s úsměvem zvedla.
„Promiňte, že se vás na to ptám, ale na co se v boji zaměřujete?“ zeptala se po delší chvilce ticha Hikari. Se schopnostmi těch tří se už víceméně setkala, když ji zachránili před těmi otrokáři. Shiori pravděpodobně používala raiton. Razaki zase doton, alespoň tolik si odvodila z toho golema, a asi i nějaké divné techniky týkající se jeho těla jako takového. Přemýšlela, do jaké míry bude něco takového asi kinjutsu...
A Tamaki, ten jim kromě své rychlosti předvedl také i katon, nebo alespoň ten ji jako první napadl, když předtím dopekl to maso pomocí chakry.
Ano, dotaz to byl dost osobní, ale teď, když cestovali společně, bylo nezbytné, aby znali své schopnosti a věděli, co mohou jeden od druhého čekat.
Yuki Ryuu, Toshiro, potulný pár
tým Kuro
Kinumichi
Zatímco se Ryuu k upřímným otázkám Jina a Taichiho nevyjádřil a Fujiko se nad nimi stačila pohoršit, starý muž se upřímně rozesmál.
"Kdepak, mladíku. Nic takového," odpověděl Taichimu se smíchem, který v jeho šedivých očích rozdoutnal už lety zapomenutý, oživlý plamínek. Hřbetem ruky si setřel zbytky polévky z vousů, kde ulpěla a odložil prázdnou misku vedle sebe na zem.
"Má žena je už dlouhé roky slepá, ale díky tomu vidí více, než kterýkoliv obyčejný člověk," obeznámil je se skutečností, která očividně vzbudila zvědavost i v rudovláskovi.
"Vidí víc? Jak?" vypadlo z Toshira dříve, než se stačil zarazit a mlčet.
"To nevím," pokrčil stařík rameny a blahoskloně se pousmál.
"Já tomu říkám vnitřní zrak. Ale co to přesně je nebo jak to funguje... Po tom jsem nikdy nepátral."
Toshiro nechápavě zůstal na staříka hledět, než krátce střelil pohledem k Taichimu aby zjistil, jestli je z jeho slov moudřejší než on.
"Je to dar..." ozvala se poprvé za celou dobu žena sedící vedle může. Její hlas byl křehký a jemný, přesto ve své hloubce nesl překvapivou pevnost.
"Dar, který si na oplátku něco vzal."
"Takže jste přišla o zrak, ale díky tomu předvídate, co se stane?" zeptal se Toshiro pro ujištění. Vlasy na zátylku se mu naježily, když k němu žena zcela nečekaně natočila tvář a upřela svůj slepý pohled přímo do jeho očí,jako by hleděla přímo na něj a tak nějak i... Skrze něj.
"Nevidím slunce vycházet ani zapadat, ale vidím, co bylo, je i bude."
Stařík pokýval souhlasně hlavou.
"Vidí každému až do hloubky duše. Na mou věru nemám tušení, jak to dělá, ale vždycky se trefí," sevřel dlaň své ženy.
Razaki Oyasumi
Tým Tamaki
Náhorní plošina
Jeho rudé oči pozorovaly oblohu. Udělaly jen jednu výjimku. A to v momentě, kdy Hikari navrhla odložení tréninku. Pak se zase vrátily ke svému původnímu cíli. Jen jeho výraz se změnil. Usmíval se. Byl rád, že ho nikdo nebude nutit do fyzického tréninku. Po jídle by to asi taky odnesl.
*Je pravda, že už jsem dlouho nezvracel. Hodně dlouho. Umím to ještě vůbec?*
"Pokud se přiblíží, už se neodplíží!" zaťal ruku v pěst a postavil se do bojového postoje. Jeho společník udělal to samé. A to mu Razaki vlastně ani nevydal rozkaz. Dokonce i jeho to překvapilo. Pravděpodobně to v posledních časech dělal tak často, že se z toho stal reflex a na ty ten golem reagoval.
Radost mu udělal i fakt, že nemusel nějak zdlohavě balit, takže spíš vždycky koukal, jestli náhodou někdo nepotřebuje něco podat a popřípadě pomohl.
"Tak vzhůru do světa!" rozpřáhl ruce při hlášce ze své oblíbené pohádky.
Noční povídání
Masamoto Tenno
Tým Saito
Restaurace
S propletenými prsty pod bradou naslouchal své kolegyni. Nevnímal jí na sto procent, myšlenkami bloudil po světě a hledal svého ztraceného senseie. Věděl, že to je zbytečné. Že pokud bude Saito chtít, v životě ho nenajde. Ale třeba je tohle všechno jen další část tréninku. Další etapa, ve které se má Tenno osamostatnit. To ho nabilo energií a nadějí.
"Udělám to samé. Jen svou cestou a podle tohohle svitku. A až to všechno skončí, pak se znovu setkáme. Do té doby se opatrujte. Z těch všech lidí, kteří se k nám připojili, jste mi nesympatičtější. Nezabalte to moc brzy," usmál se nakonec povzbudivě. Mladá Inuzuka nebyla členem jejich týmu moc dlouho, takže mu k srdci nijak moc nepřirostla, ale chovala se tak, že jí jako součást týmu vážně začal brát.
"Hodně štěstí s přetínáním, Kazuko."
Shiori Asakawa
Tým Tamaki
Náhorní plošina
To musí být vážně něco, když i takový gurmán jako Tamaki řekne něco takového. Pustila uzdu svému odhodlání. Dobře, jestli budu mít příležitost ochutnat nějakého toho měkkýše, zkusím to a přesvědčím se jak to chutná. V duchu se modlila, aby fakt nebyli tak hnusní.
„Myslíte, že nás tamti stále pronásledují nebo poslali echo dalším,“ zjišťovala se zaujetím Shiori. Na přespání neměla co dodat. Je to dvojsečná zbraň. Mnoho očí může ochránit, ale taky nemusí. Nálada jí klesla až po utvrzení od Tamakiho, že trénovat už nemusí. Ona by klidně pokračovala, nijak zvlášť jí to nevadilo, ale když se nehnul ani Razaki zklamaně si povzdychla. Zvedla se a pomalu šla pro svou tašku: „Tak jo jsem připravená.“