Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Hikari se ošila, když se Shouta tak vítězoslavně zaradoval, jak ji odhalil. I když se nijak nesnažila pravdu skrývat, nebylo jí příjemné, jak se nad ni povyšoval. Ne proto, že by byla tak hrdá, ale proto, že si nemohla dovolit být v něčí hrsti.
Tamaki svého bratrance ale rychle zkrotil a tak se mohli začít věnovat překladu.
Čím déle muž svitek četl, tím netrpělivější Hikari byla.
Když skončil a odmlčel se, přistihla se, že na chvilku zadržela dech.
„Oči ukradeny. Skupina čtyř lidí. Ninjové bez čelenek. Rudé oko...?“ zopakovala si v hlavě Shoutova slova.
Nezumovi ta zpráva logicky nic neříkala, takže jeho prázdná slova ignorovala, ale jí ano. Problém byl, že to nebylo ani zdaleka to, v co doufala.
„... To je vše?“ rozmrzla dívka po pár vteřinách.
„Víc se tam toho nepíše? Žádná jména? Místo? Čas? Cokoliv!?“ chytila se stolu a zvedla z židle, jak se k Shoutovi se vzrůstající naléhavosti v hlase nakláněla. Nejraději by mu ten svitek vytrhla z ruky a přečetla si ho sama!
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
Nezuma se nudil. Nejen, že ho donutili usadit se s nimi k jednonu stolu, navíc se hádali, jako "šťastná rodinka". Ale to byla nakonec jejich věc. On tady byl jen jako výpomoc s osvobozením několika otroků a když o tom tak přemýšlel, ani sám nechápal, proč jim navrhl pomoc. Nikdy nic tak pošetilého neudělal... ne... to byli kecy. Když se to vezme kolem a kolem, dělal jen pošetilé věci.
"To zní jako špatné Haiku od někoho, kdo neví jak se básně skládají," oznámil jen tak do prostoru a zhoupl se na židli do zadu.
"Nutušil jsem, že se kradou i oči. Znám sice překupníka s bílým masem, ledvina, játra a tak, ale oči? K čemu by někomu byli oči?" zamyslel se nahlas, ale i tehdy působil jako někdo, kdo sem vlastně nepatří a tak mávl rukou na znamení, že není třeba, aby znal odpověď. Koneckonců to bylo očividné. Ukradené oči a slepá Hikari. To nemohla být jen náhoda. Ale dají se takové oči znovu... přišít na místo? Tohle se Nezumovi nezdálo pravděpodobné.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek s pěkně drahou „veteší“
Tamaki dostal tik do oka, jakmile se ozval Nezuma, a byl by ho začal tahat za ucho, kdyby se neozvala Hikari. Ona se za něj postavila, a navíc se sama přiznala! Svou lží ji chtěl chránit, ale vypadalo to, že se dívka rozhodla postavit následkům čelem. ‚Hikari-chan mě brání,‘ odplouval na mráčku.
Shouta se zazubil. „Dostal jsem tě!“ ukázal na dívku. „Nenapadl mě jediný důvod, proč by aniki někomu bral svitek, a ještě ke všemu mafiánský rodině. Na to je to moc práce a až moc se to plete do jeho snu najít si ženu a mít s ní v rodinném domě tři děti,“ oznámil s nosem nahoru, jak dobře ji nachytal. „Tohle totiž vypadá víc jako zoufalý čin než předem naplánovaná věc.“
Tamaki vycenil zuby a chytil Shoutu do kravaty. „Ty blbečku! Přestaň si z nás utahovat a přestaň Hikari-chan zkoušet, je ti to jasný? Prostě si přestaň hrát a přelož to, ty obchodníku s veteší!“ hulákal, div se mu nekouřilo z uší.
„Fajn! Fajn! Pusť mě! Přeložím to! Přeeelooožííím!“ upěl mafián, dokud ho jeho bratranec nepustil.
O několik minut později seděla čtveřice okolo stolu. Shouta držel svitek v ruce a zpaměti šifroval zprávu. Tamakiho nepřekvapovalo, že si nevzal papír a tužku. Jeho bratranec byl zběhlý překladač šifer.
Po chvíli ticha se konečně nadechl. „Oči ukradeny. Skupina čtyř lidí. Ninjové bez čelenek. Rudé oko.“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Shouta se naštěstí dál nevyptával a tak byla Hikari ušetřena improvizovaného lhaní.
Muž jim poté odhlalil, co bylo tématem obsahu svitku, a Hikari ztuhla.
Klan Fujibayashi jí nic neříkal, ale Kirigakure a oininové ano.
Černovláska se na sobě snažila nedat nic najevo, ale přesto se neubráila zatnutí dlaní v klíně v pěsti.
Ani Tamaki z toho nebyl evidentně nijak nadšený, jak Hikari usoudila z jeho slov, co utrousil.
Když poté Shoutovi přiznal, že skutečně okradli onu rodinu, strhla se mezi oběma lehce ostřejší výměna názorů o bezpečnosti jejich klanu, do kterého se Nezuma zapojil jen okrajově svým sarkazmem.
„Tamaki-san ten svitek neukradl!“ nevydržela to už Hikari a přerušila hádku obou mužů.
„Já jsem ho ukradla. Tamaki-san s tím nemá nic společného. Pouze mě pomohl najít někoho, kdo by ho dokázal přeložit,“ řekla pevně.
„Vašemu klanu se nic nestane, Shouta-san. Prosím, povězte mi, co se v něm píše,“ zvedla hlavu Hikari a narovnala se.
Nehodlala nikomu působit problémy. Tohle byl její boj a Tamakiho už stála pomoc jí víc než dost.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Vetešnictví v Naganohaře
Nezuma ani moc nezkoumal co si prohlíží. Víc ho zajímal rozhovor těch třech a bylo nutno dodat, že byl celkem zajímavý. Nejvíce ale Nezumu zaujala část, kdy Tamaki okradl muže ze známého mafiánského klanu Fujibayashi. Tímto činem u něho Límeček stoupl víš, než kdy předtím. Nezuma mu svůj respekt potřeboval nějak vyjádřit a tak se rozkašlal, "... pokrytec... ," dodal mezi kašláním tak, aby mu bylo jasně rozumět. Bylo celkem zábavné slyšet, jak někdo, kdo ho neustále buzeroval s tím, ať nekrade, okradl rovnou mafiány o svitek, který měl co dočinění s Kirigakure no sato. Což byla podle informací, které měl, vesnice daleko odsud, plná krvežíznivých ninjů. To bylo vše co o tom potřeboval vědět a kdo jsou Onini, nevěděl Nezuma vůbec.
"Gomena... opožděná alergie na kecy. Občas se mi to vrací," omluvil se, aniž by k nim pohlédl, když se muž zmínil o druhém klanu. Mafie, jako taková, byl systém, který Chlapci v zásadě nevadil. Protože fungoval. Vadili mu ale hajzlové, kteří si libovali v tyranizování lidí. Navíc, ke klanu Sakamoto měl krysí mládenec blíže, než k ostatním. Jak nezuma, tak lidi z klanu Sakamoto okrádali lidi. Každý po svém.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek s pěkně drahou „veteší“
Shouta po všech třech přejel pohledem a pokrčil rameny. „Taky odpověď,“ oznámil a posadil se za svůj pracovní stůl. „Tohle je šifra, kterou používá klan Fujibayashi ke komunikaci s Kirigakure,“ začal.
Tamaki sebou při tom sdělení cuknul a nepatrně zbledl. Už dlouho si říkal, že ho to zachraňování hezkých slečen bude jednou stát hlavu. Tohle vypadalo, že nastal čas.
„Jsou jen dvě možnosti, komu jste ten svitek sebrali. Buď z ruky oinina, nebo nějakýmu ranařovi od Fujibayashi. Nepředpokládám, že by aniki šlohl svitek oininovi. Vlastně nechápu, proč by šlohal svitek komukoliv…“
Bývalý ANBU se vrátil k těm dvěma, před nimiž zachránil Hikari. Když o tom tak přemýšlel, na jednom z nich zahlédl symbol… Tamaki zbledl ještě víc, plácnul si ruku na obličej a promnul si kořen nosu. „Dostanete mě do hrobu,“ hlesl sotva tak, že to mohla slyšet Hikari, a s křečovitým úsměvem vzhlédl. „Jo, byli to dva týpci z Fujibayashi,“ oznámil.
Shouta dostal tik do oka. „Aniki… Chceš tím říct, že jsi okradl Fujibayashi o jejich majetek?“ pokusil se zeptat se klidně.
„Tak nějak. A-ale! Nemyslím si, že by věděli, kdo jsem!“ vyhrknul.
Kupec se zatvářil naprosto tragicky. „Ty tupče! Nechal jsem tě napokoji, protože jsem si říkal, že bard nikomu neublíží, ale tohle jsem nečekal! To klan Sakamoto tak nesnášíš, že nám chceš udělat průs*r?!“ přešel volně do fistule.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Situace se nakonec uklidnila pro dobro jak Nezumy, tak jeho ucha, a Hikari se lehce ulevilo.
Shouta je poté zavedl do zadu a prohlédl si svitek.
Padl dotaz, jak k němu přišli, který evidentně musela zodpovědět černovláska.
Dívka se zamračila. Tomu muži nevěřila. Jednal s podsvětím, takže by bylo lepší s ním nesdílet nic, co nebylo nezbytně nutné.
„Dovedete to přeložit nebo ne?“ odvětila. Když už nic jiného, alespoň tím získá trochu času si svou odpověď promyslet.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Vetešnictví
"Jaká klepto... ," chtěl se začít hájit, když v tom k němu přistoupila Hikari, "itetete!" vydal ze sebe a poskakoval na jedné noze směrem, kam ho táhla, "už budu hodnej, už budu hodnej... ," sliboval a jen co ho pustila, začal si mnout bolavé ucho. V tu chvíli se tvářil uraženě, jako dítě, kterému vzali jeho oblíbenou hračku.
"No jó furt, beztak tu nemáš nic co by stálo za to," odvětil majiteli a vrátil se do krámku, kde si začal prohlížet nabízený sortiment. Ruce měl ale v kapsách a o nic se nepokoušel. Stejně tak se ani nehodlal zapojit do řešení u stolu. To mu však nebránilo, aby bedlivě neposlouchal.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
„Porozhlídnout? Už jsem měl tu čest poznat tvoji kleptomanii,“ dal ruce v bok Tamaki, k čemuž si přisadila ještě Hikari. Ten kluk ohrožoval jejich misi. Černovláska o přeložení svitku hrozně stála. Nemohl ji zklamat!
Shouta vešel dozadu, založil si ruce na prsou a zamračil se na Nezumu. „Myslím, že jsem ti už jednou naznačil, aby sis na můj krámek dal majzla. Tenhle je tu taky s tebou, aniki?“
Tamaki se roztržitě zahihňal a ukázal bratranci prázdné dlaně. „Je, právě ho léčím z kleptomanie. Zatím se mi to moc nevede,“ přiznal.
Nakonec jim Shouta ukázal, kde se mohou usadit, aby spolu jednali v klidu, a ne zákazníkům na očích. „Takže tohle chcete přeložit?“ pohrával si muž se svitkem v ruce.
Tamaki kývnul a obchodník psaní rozbalil. Očima přejel řádky a zamračil se. „Odkud ten svitek máš?“
„Záleží na tom?“ nechápal bývalý ANBU.
„Docela,“ odvětil.
Tamaki nic neřekl. Chtěl nechat mluvit Hikari.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Tak radostné přivítání Hikari nečekala, ale aspoň to znamenalo, že navzdory rozcházejícím se názorům měl Shouta vůči svému bratranci dobrý vztah, což snad usnadní obchod.
Jenže Tamaki patrně došel k názoru, že bude lepší ohledně Nezumy zasáhnout hned, a tak se čtveřice po menší výměně názorů a nadávek mezi těmi dvěma ocitla v zadní části krámu.
Nezuma, opět přeměněný sám na sebe, nahodil své typické ledabilé vystupování, a pustil se s Shoutou familiérně do řeči.
To už k němu ale došla Hikari a chytila ho bolestivě za ucho, za které ho pořádně vytahala.
„Mlč a nedělej problémy, nebo ti to ucho utrhnu!“ napomenula ho.
Teď už nemělo smysl tvářit se, že k nim Nezuma nepatří, tak museli tuhle eskapádu aspoň zahrát do outu.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
Byla to taková příležitost. Obchůdek se zajímavým zbožím měl jako na dlani a límeček musel pokazit veškerou srandu. To ale nebylo nejhorší. Nezumovou výhodou bylo, že nikdo nevěděl, že se umí proměnit v krysu. A byla to výhoda, která rozhodovala o životě a smrti a Tamaki se ji pokusil odhalit při první příležitosti. Musel se okamžitě proměnit.
"Se člověk nemůže ani trochu porozhlédnout?" optal se provokativně. Když se tam oba dostali, byl už zase v lidské podobě a poťouchle se na ně šklebil.
"Nazdar Shouto, snad si nezačal obchodovat s bílým zlatem?" pozdravil muže a zastrčil si ruce do kapes. Bílé zlato byl slangový výraz pro tvrdou drogu. Nezuma to prohodil jen konverzačním tónem, aby bylo jasné, že to nemyslí doopravdy vážně.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek se smíšeným zbožím
Shouta vzhlédl a jeho oči se rozzářily, jakmile ten podivín opustil jeho obchod. „Tamakiii!“ spráskl ruce, přeskočil pult a vrhnul se muži okolo krku, div ho nepovalil.
Tamaki udělal krok zpět, aby chytil rovnováhu. „Jo, taky tě rád vidím,“ odvětil s tikem v oku a počkal, až jeho teatrální příbuzný opustí jeho osobní prostor. To se stalo záhy. „Něco jsem přinesl a potřebuju, abys mi to přeložil,“ šel pak rovnou k věci. „Je to… Ty zlodějskej zmetku!“ vyhrknul najednou bývalý ANBU, přeskočil pul tak, jako to před chvílí udělal jeho bratranec, jen na druhou stranu a vrhnul se do skladu, kam Nezuma zmizel.
„Ty fakt budeš dělat problémy! K noze a nepruď!“ zahulákal pak.
Shouta ho doběhl. „Co se děje, aniki?“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Nezuma si vedl celkem dobře v nezaclánění a nepletení se jim pod nohy, to Hikari kvitovala.
Když dorazili k cíli, praštil dívku do nosu zápach toho muže, co s Tamakiho bratrancem právě obchodoval. Smrděl tak jako tak, o to hůř pro někoho, kdo měl zbystřené smysly jako byl pach.
Černovláska se ale ovládla a tak to přešla jen s krátkým nakrčením nosu.
Rozhovor rozhodně zapřádat nehodlala. Tamaki tu byl ten, kdo to měl celé vést. Ona se hodlala zapojovat jen v případě nutnosti, a totéž čekala od Nezumi. Ten se ale najednou sebral a ve své krysí podobě proběhl do krámku, v jehož útrbách zmizel.
„Ten zlodějský idiot!“ zaklela Hikari v duchu a zatnula pěstí, aby své rozhořčení nějak nenápadně ventilovala.
Nezuma Suzuki
Zlodějíček na volné noze
Obchůdek
Nezuma se po městě pohyboval jako duch. Na první pohled bylo poznat, že je v této podobě tak často, že to pro něj je naprosto přirozené. Sem tam dokonale zmizel i očím doprovázené dvojice, aby se zase objevil na naprosto neočekávaném místě o kus dál.
Když dvojice vstoupila do krámku, proběhl Nezuma Tamakimu pod nohama a zmizel někde vzadu. Nezuma opravdu chtěl jen počkat, než budou hotoví, ale nestřežený obchod byl moc silným lákadlem pro kleptomana.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki dostal tik do oka, a nakonec to prostě udělal. Vytáhl černou knížečku a zamával s ní Nezumovi před očima. „Vlastně docela dost. Býval jsem ANBU,“ řekl nakonec a tím i vysvětlil, proč nechce pozornost. Sice nebyl nukenin, ale pokud by ve světě něco provedl, nejspíš by ho do své bingo knížky zapsala i Konohagakure. S tikem v oku zíral na krysu. Tak takhle je ten parchant sledoval.
Když se proměnil zpátky, Tamaki mu nakonec lehce ironicky zatleskal. „Buravoo,“ oznámil. Bude si muset hlídat kapsy. Zatím neměl v plánu mu moc věřit.
Společně vyrazili. „Mluvit budu já. Hikari-chan je můj doprovod a ty fakt buď radši myš. Do toho jeho divnýho krámku chodí divný lidi.“
Krámek vypadal jako každý jiný, ve kterém se mohly prodávat hlouposti a cetky. Tamakiho bratranec však vypadal, že podpultovní zboží je tu celkem běžné. Zrovna vyjednával s chlapem, který vypadal, že se koupal naposledy minulý měsíc. Tamaki pokrčil nos. To samé dělal i jeho bratranec.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Nezumovu prezentaci svých... krysích dovedností vzala Hikari mlčky na vědomí, načež si po kratší odmlce povzdechla, dojedla svou porci knedlíčků a přestala se opírat o komodu.
„Tak pojďme. Už jsme ztratili času dost,“ vyrazila ke dveřím, ve kterých se ještě krátce zastavila a obrátila na Nezumu.
„Promeň se na krysu a do ničeho se nepleť, jasné!? Jestli mi tohle pokazíš tak přísahám že tě zabiju!“ varovala mladého zloděje černovláska, během čehož se na chvilku proměnila v ďáblici s hřbitovem páchnoucí, nafialovělou aurou kolem sebe, načež vyšla ven.
Na ulici se už ani neobtěžovala předstírat obyčejného slepce. I ona si tu už patrně menší jméno udělala. Proto se raději soustředila na to být nenápadná a zbytečně neupozrňovat na svůj handicap, zatímco následovala Tamakiho ke krámu jeho bratrance.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara; Pokoje hostince
"Klídek," pobaveně se usmál a rukama jim naznačil, že mohou být klidní.
"Ani by mě nenapadlo vás do toho zatahovat. Jen jsem se chtěl pochlubit. Kolik taky znáte lidí, kteří mají cenu v milionech ryu, že?" prohlásil pyšně a proměnil se v šedou krysu. Zběžným pohledem šlo o normální krysu, ale pokud se člověk zaměřil na detaily, mohl v kryse vidět Nezumu. A ani pach se nezměnil.
Po chvilce se zase proměnil zpěz a rozpřáhl ruce v gimnastickém zakončení.
"Tadá!" Zvolal, jako kdyby čekal aplaus, "v tomhle městě jsem neviditelnej. Takže se ničeho nebojte." usmál se a založil si ruce na hrudi.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki kývnul. „S tím souhlasím. Určitě nejdřív necháme rozluštit svitek a pak najdeme ty prasata, co rozprodali vesnici.“
Když pak Nezuma přišel s plakátem, přimhouřil oči a dostal tik do obočí. „Jo, Hikari-chan, je to hledanej plakát. Bohužel,“ hleděl na papír, kterým se mladík tak strašně moc chlubil.
„Protože mu to dlužím,“ odpověděl úplně stejně unaveně. Povzdychl si a promnul si kořen nosu. „Hele, nechtěl bys bejt teď trochu nenápadnej? Ještě chvilku a pošlou na tebe lovce ninjů. A to nebude prd*l,“ varoval ho. „Jestli chceš jít s námi, tak trochu preferujeme naše vlastní bezpečí před… ehm… zábavou.“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Slova se ujal Nezuma a poprvé přišel s něčím, s čím Hikari mohla souhlasit. I ona měla za prioritu rozluštění svitku.
Hned na to jí ale naskočila žilka na čele.
„Předpokládám, že to co máš v ruce, je hledaný plakát,“ natočila směrem k mladíkovi hlavu a pronesla s nádechem sarkazmu, protože ona si vážně obsah papíru prohlédnout nemohla.
„Prosím připomeňte mi, proč ho bereme s sebou?“ obrátila se unaveně na Tamakiho a raději si strčila knedlíček do pusy, aby tu pachuť, co se jí tam najednou usadila, zahnala.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, hostinec
Nezuma se překvapeně pousmál, když dívka vstoupila a bez očekávané nevrlosti pokračovala, jako kdyby se celý včerejší den ani nestal. Šedovládek si moc dobře uvědomoval, že to byla jeho podmínka, ale že by se očividná alergie vyléčila za noc, o tom dost pochyboval. Nálada se však zdála dobrá a nebylo třeba hledat mraky na tak krásném dni.
"Jestli mohu něco navrhnout," nadhodil opatrně, aby dal jasně najevo, že on tady sice není od rozhodování, ale malá rada nikdy nikoho ještě nezabila, "tak si nechte fušku až na samotnej konec. Může se totiž snadno stát, že už by pak nemusela být možnost, aby jste si v klidu vyšli na nákupy do centra," pokrčil rameny, aby dal jasně najevo, že jemu je to vlastně celkem jedno, vytáhl srolovaný kus papíru, rozvynul ho a ukázal k dvojici.
"Valíte bulvy, co? Ráno už tyhle plaláty byly všude po městě," rozplýval se Nezuma a schválně se pokusil napodopit výraz na své lehce nedokonalé podobizně, "kvalita zloděje se pozná podle ceny na jeho hlavu," poklepal hrdě na kolonku s číslem.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Zabušení na zeď a Nezumovo halekání ale nebylo to, co Hikari vzbudilo. Vzhůru byla už od té chvíli, co se spolu začali ti dva přes zeď bavit, takže oznámení o snídani přišlo akorát, když si obouvala poslední botu.
Po rychlé, avšak nijak neodbyté hygieně, vyrazila do druhého pokoje, kam bez klepání jednoduše vstoupila.
„Dobré ráno,“ pozdravila ty dva, načež její nosík slabě zacukal, když nasála vůni knedlíčků. Normálně by byla zdrženlivější, ale Tamaki je také jedl a ona se už nechtěla s ničím zdržovat, ani se sháněním snídaně.
„Čím začneme? Vaším bratrancem, nebo těmi zrůdami?“ přešla proto ihned k věci, když si vzala z krabice trojici knedlíčků a opřela se o komodu naproti nohám postele, takže měla Nezumu po pravici a Tamakiho před sebou.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki se pomalu zvedl a bylo mu úplně jedno, že ručník nechal na zemi. „Za tu snídani děkuju,“ prohodil a začal se oblékat. Byl fakt, že na knedlíčky měl chuť, ale to on chtěl vstát a přinést Hikari snídani až do postele. Nezuma mu to musel všechno zkazit!
„Ale no ták!“ obrátil se k mladíkovi. „Hikari-chan je slečna! Takhle ji vzbudit… Musela se strašně leknout,“ oznámil a sáhl po knedlíčku. Byly voňavé a taky moc dobře chutnaly. „Hm, vážně víš, kde kupovat jídlo,“ pokusil se o něco jako pochvalu.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, Hostinec
Nezuma naklonil hlavu lehce na stranu a levé obočí mu vylétlo k výšinám. Nikdo, koho znal, by neřekl při leknutí něco jako krůtí brko. Pro takové situace existovali mnohem lepší, jadrnější výrazy, které navíc šli skvěle přes hubu. Bylo to tak nezvyklé, že mladík nevěděl, jak si s danou situací poradit a zůstal tak jen pobaveně civět. Do reality ho však rychle vrátil Tamaki, který vypadal, jako kdyby mu Nezuma jen svou přítomností zkazil celý den a úsměv krysýmu chlapci povadl. Navíc se ho ihned pokusil urazit.
"Nechtěl by milost-pán ještě masáž?" protočil oči s povzdechem a zabušil pěstí na příčku, jež oddělovala pokoje Tamakiho a Hikari
"Snídaně!" informoval přes zeď a ladně seskočil z parapetu do pokoje. Krabici přitom odložil na roh postele a otevřel víko aby vůně čerstvých knedlíčků naplno naplnila pokoj. Mladík se usadil se založenýma rukama na parapet a když si byl jistý, že se Tamaki nedívá, přičichl si ke svému oblečení. Bylo cítit lehce zatuchle, ale Nezuma byl na ten pach zvyklý natolik, že ho ani nevnímal.
Botan Shigeru
Tým Shi
Střet zájmů
Na druhou stranu se dostaneme brzo i bez tvé pomoci, jestli to takhle půjde dál! Botan spolkl svou odpověď, odskočil o kousek za sebe a přikrčil se se zamračeným výrazem.
„Ty idiote! S takovou nás zabiješ oba. Nebo ještě hůř. Přivoláš „ho“…“ Odsekl nahlas Botan. Ariho vůle totiž zbrzdila jeho výpad. Po celém těle se mu rozléval pot. Ve svém útočném postoji se začal třást zimou a teplota mu neodvratně stoupala.
Co teď? Jsem sám proti dvěma zdravým ninjům, mám v sobě jed a ještě mi lezou do očí tyhle pitomý slzy! Pomyslel si a těkal očima z Yuu na Shiho a zase zpátky. Připadal si jako chladnokrevný stroj, ale bylo to nutné. Zbytečné emoce by mu bránily v jeho úkolu. Chránit Ariho. Tohle mu sice ublíží, ale dostane se z toho… Jednou. Z hrobu by se ale už nevyhrabal. A jestli do toho bude mít Botan co mluvit, dobrovolně se pod kytky nepodívají.
S těžkým dechem sáhl do svých zásob, jeden kunai vyhodil na Shiho a kouřovou bombu mrštil na zem mezi ně.
Kéž bych tě toho mohl ušetřit Yuu. Jed by eventuelně stejně probudil „jeho“… Nechci mít na rukou krev vás obou.
Věděl, že už není cesty zpět. Když poskládal pečetě na kawarimi a vyběhl proti svým bývalým přátelům i on na okamžik ucítil smutek.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Shi
Tým Shi
Na cestě
Shi byl rád, že nebyl sám, který ta slova slyšel. Ale předpokládal, že to skutečně byla jen součást podivného chování jeho svěřence. Hodlal to přecházet do té doby, než to začně být nebezpečné pro ně samotné. A pro Ariho samotného.
*Nakonec, co jsem mohl mimo vesnice asi tak očekávat,* povzdechl si pro sebe. Nahlas ale nic neřekl. Hned z několika důvodů. Jednak Yuu na tom byl psychicky mnohem lépe a jednak se ještě s tou absolutní divočinou ještě pořádně neseznámil.
Pak se ale stalo něco, co on sám vůbec nepředpokládal.
Kdyby se Ari předtím nechoval tak divně a Shi se na něj nesoustředil, velice pravděpodobně by teď měl díru v ledvinách a vůbec by ho to už nemuselo trápit.
Takhle se ale přes jeho předloktí táhl dlouhý šrám, který bolel jako čert a vytékala z něj krev. Utržil ho během bloku, kdy nebyl schopen vytáhnout zbraň dostatečně rychle.
"Ty malej nevděčnej zákeřnej parchante!" sykl Shi, když odskočil z Ariho dosahu. Všiml si jeho uslzených očí. V těch Shiho se momentlně odrážely všechny jeho pocity. Jak mohl člověk, se kterým ještě před chvílí snídal jen tak zaútočit? A ještě takhle podle.
"Máš něco, co mi chceš říct, než se podíváš na druhou stranu?"
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki nasupeně došel do svého pokoje, kde se svlékl a šel si dát koupel. Po té dlouhé cestě, a navíc po několika týdnech bez vany, se na ni opravdu těšil. Nakonec se mu povedlo usnout jen v ručníku.
„Ránko,“ zahučel ze spaní. Muž ležel rozvalený na svém ležení nohama k oknu, ručník na půl žerdi. Celkově vypadal, že se během spánku několikrát obrátil podle všech možných os. Pokud Nezumovi právě nevykrvácely oči, mohl si na mužově levém rameni všimnout velké jizvy, jak kdyby mu odtud někdo seřízl kůži. I když byl fakt, že jizev měl po celém těle dost.
„Krutí brko!“ vyhrknul Tamaki, když si uvědomil, že na okně sedí mladík. Jakmile mu ale došlo, o koho je, jen se nevrle posadil a promnul si oči. O ručník si starosti rozhodně nedělal. „Nechtěl by ses zase navonět? Cejtim knedlíčky a k tomu žumpu.“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, Hostinec
"No jasně, nechat někoho krást z tebe udělá automaticky nukenina, kdežto zmlátit hromadu místních kluků s pracovním nářadím je v pořádku," odkýval Nezuma s vážným výrazem a okamžitě mluvil dál, aby na tuhle poznámku nemohl Tamaki včas zareagovat, "takže máme dohodu… výborně," prohodil a stočil pohled k majiteli, "nebudu tam spát, tak si ty svoje přirážky odpusť hospodo a já… ," stočil pohled nahoru na schody, kde se nacházel Tamaki, "... a já se zastavím ráno," klepnul si dvěma prsty o čelo, přičemž na límečka lišácky mrkl a odešel z lokálu.
Západka okna se tiše odsunula a okenice se potichu otevřeli. Že se otevřeli potichu, nemělo vlastně žádný vliv, protože otevřeným oknem se do pokoje dostalo nejen mdlé světlo mlhavého rána, ale především zvuky města.
Na parapet se ladně vyhoul mladík, tentokrát ve svém normálním zatuchlém oblečení, který v ruce svíral papírovou krabici, ze které vycházela nezaměnitelná vůně plněných knedlíčků.
"Ránko!" prohodil jen tak mimochodem a bylo vidět, že je spokojený sám se sebou, i když se nezdálo, že by to mělo co dočinění s Tamakim, nebo Hikari.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, hospoda
Tamaki věnoval mladíkovi pohled zpod přivřených víček. „Tyhle zvuky ve spojitosti s Hikari-chan nedělej, dobře?“
Při jeho další řeči si muž povzdychl. Pokud mu uvěřila Hikari, mohlo to znamenat, že mu může věřit i on. Buď, anebo byl opravdu dobrý lhář. Protože ho ale nenapadalo, co by ze spojení s nimi měl, nakonec se rozhodl, že Nezumu přijme. „Nemyslím si, že nás podrazíš,“ řekl nakonec a napil se piva. „Neviditelnost jsem netipoval, ale neslyšitelnost mě napadla. A nějaká forma transformace taky. Jak jinak by ses dostal z toho zavřenýho trezoru,“ prohlásil. „Já pracuju s ohněm a v taijutsu taky nejsem marnej,“ oznámil nakonec. Z dalších slov mu naběhla žilka na čele. „Tak to teda ne,“ narovnal se. „Dneska za tebe platím. Krást nebudeš, nechci, aby ze mě byl nukenin, sakra,“ oznámil, hodil platbu za sebe i Nezumu na stůl a postavil se. „Jdeme spát. V pokoji mám volnej flek.“
„To bude za příplatek!“ nenechal si hostinský ujít možnost výdělku.
„Já vím, já vím,“ zarazil muž jednu ruku do kapsy a druhou odmávl poznámku, zatímco se vydal po schodech nahoru.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara, Hostinec
Tiky a pulzující žilky Nezuma nepřehlédl a přišlo mu zvláštní, proč reagují tak, jak reagují. Být okraden bylo v tomto městě běžné, ale aby zloděj vrátil co ukradl a ještě okradenému nabídl pomoc, to bylo něco tak exotického, že mladík netušil, co vlastně chtějí víc.
"Takže už si trochu rozumíme?" rozzářil se, když ho Hikari konečně ocenila, "dělám co můžu, díky," mávl rukou s hranou skromností a dlouhým pohledem skoukl dívce zadní partie.
"I když mě nesnáší, je na ní něco... Rrrr... ," obrátil se k Tamakimu a rukama opřenýma o lokty naznačil, že nedokáže přesně popsat co má na mysli, "... něco co mě nutí o ní dál usilovat. Což nemá smysl, protože mě stejně nesnáší," pokrčil rameny a pobaveně se uchechtl.
"No, když spolu máme makat, řeknu ti pár svých klíčových schopností. Kdyby se ti furt zdálo, že vás chci podrazit a tak," Nezuma trochu ztišil hlas, pozvedl ruku, jako by chtěl odpočítávat a nahnul se k Tamakimu blíže. "Neviditelnost, Neslyšitelnost, Transformace do krysy. Hahá! Už chápeš, proč okrádám ty největší hajzly a prochází mi to?" zašklebil se pobaveně a mrkl na Tamakiho.
"No... co se týče peněz, jsem švorc. Sice jsem právě vybral plný trezor, ale už jsem to stihl rozfofrovat. Ale platit za mě nemusíš. Neboj se ničeho nic. Víš kolik je kolem plných kapes?"
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Mlčky ho poslouchala a co chvíli chytala tik do koutka úst.
Ten kluk to myslel vážně! Ať už se jí tomu nechtělo věřit sebevíc, mluvil pravdu!
Byl tak hloupý, lehkomyslný, odvážný, nebo něco úplně jiného? Nepotřeboval by své vlastní přídavné jméno?
Na konci Nezumova proslovu už Hikari pulzovala celkem nezanedbatelná žilka na čele a prsty na rukou, založených na prsou, mírně cukaly.
Korunu tomu nasadil Tamaki, který ho prostě přibral do party, jako by se nechumelilo.
„Vy dva-...“ postavila se černovláska prudce, opíraje se o stůl, „jste neskuteční!“
„Co je to s tebou!? Jestli si chceš hrát na partizána romantika, jdeš na to nejrychlejší cestou vedocí do hrobu! A vy ho jen tak přijmete, Tamaki-san!? Vždyť je hledaný! Jeho přítomnost po nás jen poštve jeho nepřátele a ztíží nám práci!“ pustila se postupně do obou, načež se krátce odmlčela, jako by se snažila ovládnout, a prudce se narovnala.
„Jdu si lehnout!“ oznámila jim stroze a rozčíleně si to odkráčela do patra, kde byly pokoje.