Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
Po většinu času měl Yoshito vždy co říct, tentokráte se však rozhodl držet hrobové ticho. Na to, aby do diskuze přispěl něčím přínosným, neměl dostatek vstupních informací – rozhodl se tedy bedlivě naslouchat rozhovoru roztodivné skupinky shinobi.
Nezumova slova však nemohl nechat bez reakce. Při nadnesení otázky ohledně dalšího osudu Rieko i jeho samotného souhlasně pokýval hlavou. Chápal, že je pro ně tajná mise prioritou, nemohli však kvůli ní ohrožovat život mladé dívky, která s ní nemá nic společného. Nebo ano...?
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Cesta
"Lidi jsou špína kámo," zakroutil nevěřícně hlavou, "nevěř jim tak snadno," dodal a zazubil se, jako nevinnost sama, načež se vydal kolem tábora k řece. Pár chlupů měl připálených a teď už se opravdu potřeboval opláchnout, než půjde spát.
Cestou Nezuma bez viditelného zájmu naslouchal Tamakimu s Hikari. Jak on by asi tak mohl přijít s nějakým nápadem, když prakticky všechny informace byli neznámé? Dokonce i taková drobnost, jako to, co je cílem jejich snažení. Ano, tajná zpráva říkala něco o ukradených očích, ale když někdo o oči přišel, nebylo to snad definitivní? Takže v tom byla pomsta?
"Že vám do toho skáču... ," věnoval jim trochu pobavený úšklebek, "... já fakt nechci bejt škarohlíd, ale já třeba nemám ani tušení, po čem vlastně jdeme. Jasně, pár hintů jsem pochytil, ale co je náš cíl? Dobrá, nevíme za kým se honíme, ale takový proč, by bylo fajn znát. Nebo to chete nechat, až tuhle někde necháme? Jestli jo, tak vám bez dalšího infa nebudu moc platnej," ukázal palcem k Rieko a pokrčil rameny. Nezuma měl na jazyku ještě otázku, jak to všechno vlastně začalo, ale tu spolkl. On sám byl připraven lhát ohledně citlivějšího období své minulosti, nebo se ji alespoň vyhýbat a neviděl důvod, proč by to ostatní nemohli mít stejně.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Když se ráno chystali k odchodu, měla na sobě Hikari opět svůj klasický úbor a vlasy stažené dvojicí jehlic za hlavou.
Krátce poté, co vyrazili, ujal se Tamaki slova.
Zprvu Hikari nic neříkala a pouza naslouchala. Během toho její rysy ztvrdly.
Tohle nebylo nic ojedinělého. Žádné náhodné myšlenkové hnutí choré mysli, která by se rozhodla přivydělat si lidským utrpením. Tohle byl organizovaný byznys s hlubokými kořeny.
Bylo jí z toho na nic.
Při předposlední větě ale zpozorněla.
„Informace o zadavateli,“ znělo jí v hlavě. Kdyby se jí podařilo tohle zjistit...!
Na Tamakiho výzvu chvíli nikdo nereagoval, dokud Hikari ticho neprolomila.
„Pokud se Fujibayashi udrželi v chodu tak dlouho, musí mít dobrý způsob jak se bránit dopadení zeměmi či napadení konkurencí. To znamená, že se k těm informacím dostaneme silou nejspíš jen ztěží. Vy ale víte, kde je hledat, že, Tamaki-san?“ pozdvihla ze zamyšlení Hikari hlavu.
„Mohli bychom se pokusit infiltrovat jejich sídlo a zjistit, kdo byl prostředníkem mezi zadavatelem té zakázky a jejími vykonavateli,“ navrhla.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki se usmál. „Nemyslím si, že ty bys byl ten případ,“ poplácal mladíka po rameni a sám si šel lehnout.
Ráno snědli snídani, kterou muž připravil, sbalil tábor a zase vyrazili.
„Abychom mohli začít plánovat, měli byste o rodině Fujibayashi vědět co možná nejvíc,“ načal po chvíli chůze. „Patří sice k mafii, ale nejde o vykonavatele. Je to spíš taková najímací společnost. Přijmou od někoho úkol a mimo vlastní řady vyberou někoho, kdo je úkol schopen splnit. Kromě toho, co jim Hikari odcizila, měli u sebe taky informaci o zadavateli mise. Nějaké nápady?“
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
Tmavovlasý mladík se při poslechu Nezumových výmluv neubránil viditelného kroucení hlavou ze strany na stranu, doplněného o veskrze pobavený úsměv. Mimoděk přidal k technice ještě trošku chakry a pomocí ní „domaloval“ jedné z letících postav ještě maličkou tečku v místech, kde měla pomyslný střed obličeje – voila, klaunský nos.
Pohledem vyprovodil slepou dívku do tábora a sám se rovněž otočil na patě. „Hikari-san nemá špatný nápad – dobrou noc.“ S těmito slovy vyrazil k tábořišti.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Les
Nezuma vzhlédl s pobaveným výrazem a zamával před sebou rukama, "Né, to né," zasmál se, "to nebylo nic osobního. Podívej, Hikari chtěla akorát zjistit, jestli jsem zbabělá krysa, nebo jestli se mi dá věřit, když se věci pose..., ehm..., pokazí. A mám dojem, že jsem prošel," vysvětlil bujaře a poplácal Tamakiho po rameni, "tohle já chápu. Naproti vám vypadám jako totální smějd, kterej pro srandu podrazí i vlastní mámu," pokrčil rameny, ale nevypadalo to, že by s tím měl problém. Evidentně si svou image vybudoval dobrovolně a účelně.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Na Nezumovu pochybnou výmluvu se jen podezřívavě zašklebil, ale jakmile se oba uklidnili a naznačili, že je má pustit, okamžitě povolil stisk. On si nic měřit nehodlal.
Hikařina slova ho ale dorazila. Na čele se mu napjala žilka. „Teď jdeš spát? Teď?“ zaúpěl na dívčina záda.
Pak se zase otočil na Nezumu. „Ale vážně. O co jste se tu snažili? Bude se nám blbě cestovat, když si navzájem pojedete do vlasů,“ rozhodil rukama. Už to zase byl ten rozjívený Tamaki, který vypadal, že neumí do pěti počítat.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Čekala na chvíli, kdy ucítí dotek na špičkách prstů, což by bylo znamením pro aktivaci druhé fáze Hikařiny techniky, ale nedočkala se.
Dotek totiž ucítila namísto toho na zápěstí, když ji Tamaki chytl a zastavil.
Instinktivně se pokusila ze sevření vymanit, ale připadala si, jako by jí ruka uvízla ve svěráku.
„ANBU...“ stekla dívce po spánku kapka potu, když jim hnědovlásek připomněl, co je zač.
Proto se uvolnila a narovnala, aby dala najevo, že už ji nemusí držet.
Po Nezumově výmluvné výmluvě chvilku mlčela, skoro jako by ho skrze pásku přes oči sledovala.
Nakonec se ale jen sebrala a zamířila zpět k tábořišti.
„Půjdu si lehnout,“ zastavila se za chůze krátce a natočila hlavu přes rameno, aby ji ti dva lépe slyšeli.
„Dobrou noc,“ řekla a znovu se rozešla, míjející opodál stojícího Yoshita.
Po několika krocích se jí ale do tváře vloudil nepatrný úsměv.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Les
Zaznamenal pohyb, jak se Hikari probleskla. Teď už nemohl přivolání zastavit, aby se vyhnul dalšímu smrtícímu úderu. Nezuma zavřel oči. Nechtěl vidět, jak to skončí.
Něco mu sevřelo zápěstí. Leknutím mu nastřádaná energie utekla z prstů a bezpečně se rozptýlila do okolí. Nezuma otevřel oči a zahleděl se na Tamakiho, který vyblokoval obě jejich techniky. V jeho očích se na vteřinku mihla nekontrolovatelná zuřivost, než ji vystřídalo zmatení a hned na to něco, co připomínalo stud. Mladík rychle uhnul očima.
"My jsmghrr... ," začal s vysvětlováním, ale hlas se mu zadrhl. Nezuma si odkašlal a zkusil to znova.
"Jsme se akorát přeli, kdo ho má většího," pokrčil rameny a pokusil se vymanit z Tamakiho sevření. Pohled upíral tak, aby nemusel nikomu pohlédnout do očí.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
„O tom nepochyb–“ Onu zdvořilou větu nestačil dokončit, poněvadž stejně jako Tamaki zaznamenal lesem se rozhléhající tříštění dřeva. Neváhal a jal se rusovlasého muže následovat.
Když dosprintoval až na „místo činu“, vyjevila se mu před očima scéna hodná figurovat v nějakém epickém příběhu. Ihned zatoužil onu ilustraci stvořit. U ohně se jakžtakž udržel, teď už ovšem potřeboval svému uměleckému duchu trochu ulevit.
S klidným výrazem na tváři – protože věřil, že bývalý ANBU situaci hravě zvládne – se nenápadně opřel dlaní o strom. Svistot večerního větru v korunách stromů zakryl i zkušenému posluchači jemné syčení, způsobené reakcí žíravé substance s kůrou stromu. Na té se pomalu začínala rýsovat rytba znázorňující moment, jež se odehrával před jeho zrakem – obrys muže, velikého jako hora, bránícího kolizi dvěma letícím postavám s napřaženýma rukama, znázorněnýma pouze tenkými čarami.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naznačil Yoshitovi, aby jej následoval. Zastavil se teprve mimo doslech tábora, otočil se k mladíkovi a založil si ruce na prsou. Povzdychl si. „Hele, narovinu. Chceš se k nám přidat nebo ne?“ zněla jeho první otázka.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Jeho přísný výraz povolil. Byl opravdu rád, že šel Yoshito okamžitě s pravdou ven a uvědomoval si, co by jeho přítomnost mohla způsobovat. Při zmínce jeho "kolegů" se však zachmuřil a do očí mu padl stín. Chtěl říct, ať ho nesrovnává s tajnými složkami Kirigakure, ale nemohl. Ne po tom, co udělal. Položil mu ruku na rameno. "Pokud se k nám chceš přidat, nebudeš na ně sám, to mi věř," usmál se a nakonec se zazubil. "Jsem docela silnej, když na to přijde," oznámil.
Jejich rozhovor však přerušilo zavrzání. Tamaki se prudce otočil a vytřeštil oči na padající strom. Tím směrem byli Nezuma s Hikari!
...
Dříve, než oba stačili provést svoji techniku, objevil se mezi nimi bývalý ANBU. Oba držel za útočící zapěstí a sám byl v podřepu. Ani jeden se tak nemohli pohnout. "Řekl jsem spát, ne se snažit zabít!" vyčetl jim okamžitě.
Hikari
Tým Tamaki
Les
Když začal Nezuma zase žvanit, v duchu si povzdychla a mírně polevila ve střehu.
„Proč-“ chtěla mu odpovědět, ale její slova se od něho odrazila dřív, než čekala. Svistot výkopu ji ale donutil se znovu začít soustředit.
Proto se prudce sehnula a v podřepu se otočila na patě, s druhou nohou nataženou do strany, čímž Nezumovi podkopla tu jeho, která byla v tuto chvíli jeho jedinou oporou, načež otočku o třistašedesát stupňů hladce dokončil a učebnicově se znovu napřímila.
„myslíš, že se mě vůbec dotkneš?“ dokončila svou větu chladně.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
„Viděl jsem už tolik podivuhodných věcí, že mě snad nějaký ten duch ani nepřekvapí,“ zasmál se, „–ale ano, viděl bych ho rád na vlastní oči.“ Za dlouhého putování stačil nasbírat již velice slušnou řádku kuriozit; ta největší z nich však působila tak... obyčejně.
V klidu poslouchal dívky vyprávět o svých životech, zatímco dojídal svou porci voňavého pokrmu. Nemělo už smysl dále mluvit, jen by na sebe zbytečně strhával nechtěnou pozornost. Navíc, kdyby někdo toužil slyšet o roztodivných příhodách, jež na své cestě prožil, jistě by ho o to požádal.
Výraz na tváři Rieko se mu v kortexu mozkových závitů pomocí asociace přelil do zvuku – slov, jež neslyšitelnou silou rezonovaly v mladíkových uších. 'Shizukana basho – Klidné místo. Každý ho hledá...' pomyslel si. Zasněná slova Hikari na něj zapůsobily jako múza; teď vskutku hodně litoval, že u sebe nemá svůj skicák.
Tamakiho slova ho vytrhla z uměleckého tranzu. „Umm, jistě, rád se podělím o to, co vím.“
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Les, den cesty od Naganohary
"Úúú...," šokovaně si zakryl rukou ústa, když Hilari nemilosrdně knock outovala nepřítomného Yoshita a bez váhání vstal. Co po něm asi bude v soukromí chtít? Něco Nezumovi napovídalo, že romantika to nebude. I tak se při odchodu otočil na Rieko.
"Tête à tête~" zašeptal s rukou v zákrytu a šibalsky na ni mrkl.
"No počkat počkat," zarazil dívku nesmlouvavě, když se postavila do bojové pozice a zamával rukama před sebou, "Já tě nemůžu jen tak praštit... na to jsi moc krásná a modřiny by ti neslušeli," bez stydu zalhal, aby Hikari uvedl do rozpaků, nebo ke vzteku, a bez vyčkání na její rekaci se nehlučně odrazil a z boku zaútočil kopem na její pravé ucho. Jediné, co drželo Nezumu všechny ty léta naživu, byla krysí zákeřnost.
Hikari
Tým Tamaki
Les
‚Místo, které stojí za to vidět...‘ pozdržela se ta slova Hikari chvíli v mysli.
Když se při tom přistihla, okamžitě je zapudila a v duchu se napomenula. Sebelítosti se přece dávno zbavila.
Do konverzace se poté přidal i Nezuma. Přesněji řečeno, započal svou vlastní.
Vzpomínky Rieko byly spíše chmurné. Pro její vlastní dobro Hikari doufala, že se dívce podaří najít nový život jinde.
Když přišla řada na ní, chvíli to vypadalo, že ani neodpoví.
„Bylo tam krásně,“ řekla po chvíli stroze. Z její hlasu ale bylo znát, že to myslí vážně, a že se jí myslí patrně honí vzpomínky na ono místo.
„Jednou se tam vrátím, a pak to místo bude znovu zalité světlem, jako kdysi,“ dodala tajemně, ale odhodlaně, a pozvedla hlavu, jako by se snad chtěla skrze pásku přes oči zahledět ke hvězdám, skrytým za korunami stromů.
Tamaki je poté poslal spát, s tím, že si chtěl ještě promluvit s Yoshitem.
V Hikari to vzbudilo záchvěv jak zvědavosti, tak podezření. Půjde předstírat spánek a vyslechne si jejich rozhovor.
Tu myšlenku nakonec ale zavrhla. Bylo nepravděpodobné, že by se ti dva spolu mohli bavit o něčem, co by mohlo Hikařinu situaci nějak zásadně změnit. Tamaki si chtěl Yoshita patrně jen prověřit po svém.
A to samé by měla udělat i Hikari.
Když se Tamaki s Yoshitem od skupinky oddělili, postavila se a napřímila.
„Vstávej, Nezumo,“ oslovila mladíka velitelsky.
„Chci vědět, jestli se o sebe dovedeš postarat tak jako Yoshito, a nebo v tobě přeci jen něco je,“ řekla a zatnula pěsti.
„Tam, kam jdeme, se může stát cokoliv a já nehodlám dopustit, aby mě kdokoliv táhl ke dnu,“ zamračila se.
„Pojď,“ rozkázala mu poté nesmlouvavě a vyrazila pryč od tábořiště, do tmy mezi stromy.
Zavedla je na menší palouček, na který se místy prodíral svit měsíce. Na tom ale Hikari nesešlo. Důležité bylo, že zde měli dost místa na souboj.
Sama proto došla až na druhou stranu paloučku, kde se zastavila a otočila na Nezumu, načež zaujala bojový postoj.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Jo, slyšel,“ souhlasil. „Chtěl bys vidět ducha?“ uculil se a pokusil se nevyprsknout, když se Nezuma s výkřikem probral. Pak mladíkovi podal další misku s jídlem. „Tvoji kamarádi jsou u mě taky vítaní,“ zazubil se.
Ke slovu se přihlásila Rieko. „Ani ne,“ zahleděla se stranou a vzpomínala na svou domovinu. „Chudá vesnice. Taková děvka, co poslouží každý bandě zbojníků, co se tudy prožene. Jídlem, věcmi, lidmi,“ pokrčila rameny. „Neměla bych se tam vracet.“
Tamaki počkal, až odpoví i Hikari a pomalu sklidil jejich misky. „Hikari, Nezumo, jděte se vyspat. S Yoshitem bych si ale rád promluvil mezi čtyřma očima. Ta slza mě fakt zaujala,“ oznámil a postavil se.
Nezuma Suzuki, Kvík
Tým Tamaki
Tábořiště u řeky
Když Kvík viděl, že Tamaki bez okolků Nezumu s jídlem přeskočil, nemohl to nechal jen tak. Kdyby to tak nechal, ochudil by se i o svou porci a to by bylo proti příroděl. Krysík slezl z Nezumova hrudníku, přešel k jeho nohám a s lehkým prásknutím, švihl ocáskem spícího chlapce přes kotníky.
"Jauva!" vyskočil Nezuma a mnul si kotník, "no jo vždyť jsem vzhůru," zabručel nevrle a obdařil Kvíka tázavým pohledem. Kvík jenom ukázal ocáskem na všechny jedlíky a naklonil hlavu na stranu.
"Tak to zase jo," pochopil a nechal si od Tamakiho nabrat porci, kterou položil před Kvíka. Sám hodlal vyčkat, než se krysík do syta nají a až poté se hodlal najíst sám.
Nazuma zívl, protřel si oči a s zahleděl se na dívky, "odkud vlastně pocházíte holky? Je tam hezky?" pokusil se rozproudit nezávazný rozhovor, aby nebylo jenom ticho. Učené žvásty ho už trochu štvali, protože měl pocit, že se jimi ten artista jen snaží ukázat, že je "lepší člověk", narozdíl od něj samotného.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
„Žádný pevně stanovený cíl nemám, jestli se ptáte na tohle,“ přitakal, zatímco se natahoval pro svou porci. „Ale nedá se říct, že bych prostě jen šel dopředu bez přemýšlení nad tím, kam dojdu,“ pokusil se vzápětí uvést věci na pravou míru.
Tepání srdce se mu normalizovalo; teď už neměl důvod lhát. Vložil do úst první sousto a nezapomněl okomentovat, jak dobře chutná.
„Většinou se řídím tím, co slyším u místních – často mají v rukávu nějaký zajímavý příběh nebo tip na místo, které stojí za to vidět. Teď pomalu mířím k Tsuiraku Heki – Padající slze. Slyšel jste o tom místě?“ Výraz, kterým Yoshito bývalého člena ANBU obdařil, oplýval zápalem pro dobrodružství.
Hikari
Tým Tamaki
Poblíž Naganohary
„Jo, jasně...“ pomyslela si skepticky Hikari a po čele jí stekla pomyslná kapka, když se Yoshito holedbal svou výřečností.
Proto si jen mírně povzdychla a raději podala Tamakimu vyžádanou misku.
Chvilku na to už jí v ní seděla porce krásně vonícího pokrmu, do kterého se Hikari ač s chutí, tak i s decentností, pustila.
Nezuma mezitím ukázkově vytuhl. Že se mohl takhle spontánně uvolnit a prostě usnout před prakticky cizíma lidma, Hikari nevěděla, jestli přisuzovat jeho sebevědomí, nebo hlouposti.
Následující rozhovor mezi Yoshitem a Tamakim už poslouchala spíše nezúčastněně, a jen v duchu hádala, s jakou fabulí se Yoshito vytasí tentokrát.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki se zatetelil. Hikari si hrála na drsnou, ale to, jak se těšila na jeho jídlo, před ním nezatajila. „Podej mi misku,“ usmál se na ní a pomalu začal rozdávat porce.
Nezuma ho však při výzvě nevnímal, a tak pokračoval k Yoshitovi. Jeho slova ho pobavila. Ústa byla skvělý nástroj, ale člověku u toho nesmělo bít srdce jako splašené. „Takže se potuluješ jen tak bez ladu a skladu?“ otázal se a sám se pustil do jídla.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
Hotovo, opět podal skvělý výkon, co se přesvědčivosti jeho monologu týkalo - ostatně jako vždy, se slovy to zkrátka uměl.
Tlukot životodárné pumpy v hrudním koši zpomalil a mladík se v duchu upokojil, netušil totiž, že slepá dívka jeho promyšlenou lež prokoukla.
"Ujišťuji vás, Hikari-san, že bych v zajetí dlouho nezůstal, jistě bych je přesvědčil, že šlo o nedorozumění," řekl a koutky úst se mu stočily do sebevědomého, okouzlujícího úsměvu, "...když se živíte tím, co já, zjistíte, že ústa jsou jedním z nejlepších nástrojů, kterými člověk disponuje." Šibalské mrknutí, kterým svou dvojsmyslnou narážku obohatil, naštěstí vidět nemohla.
Rozhlédl se kolem sebe a spokojeně vydechl, když si všiml, že ukecaný zloděj usnul.
"Voní to vážně výtečně," přitakal.
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábořiště u řeky
Nezuma se pohodlně natáhl na zem, zastrčil si stéblo mezi zuby a zavřel oči. Yoshito, podle jeho názoru, moc žvanil. Nikomu, kdo se snažil mluvit jako učená kniha, nebylo radno věřit. Takoví lidé do svých slov často vkládali plno skrytých významů a pak aby se v tom čert vyznal. Ať tak, či tak, jeho příběh nebyl aktuálně důležitej. Když Tamaki přijal jeho samotného, neměl by být s Yoshitem problém. A Nezuma rozhodné nehodlal házet první kamenem. Oheň krásně hrál, připravované jídlo vonělo a místo, kde si lehl bylo ták pohodlné. A tak se stalo, že Nezumu přemohla dřímota a mladík usnul.
Kvík jen pokrčil rameny a přelezl z mladíkova ramene na jeho hruď, kde se uvelebil a pozorně poslouchal, kam spěje rozhovor. Ale vážně, pomyslel si Kvík, kde by byl Nezuma bez něj? Nebýt jeho, dávno by ho dopadly. Každý "hrdina" prostě potřeboval svého pomocníka.
Hikari
Tým Tamaki
Poblíž Naganohary
Yoshitova rozmluva byla stejná, jako jeho předchozí vystupování. Dokonale uhlazená, obyčejná a dle předpokládaného očekávání posluchače.
Až na to, že lhal.
Hikari nevěděla, jestli tuhle historku vymyslel teď, nebo ji měl připravenou už delší dobu, ale skutečnosti neodpovídala. Alespoň tak tomu napovídal tlukot jeho srdce.
Po krátké, napjaté chvilce ticha se dívčiny rysy a přísné držení těla uvolnily a ona mírně sklopila hlavu.
„Pak bys měl možná svoje prohlášení, že se o sebe umíš postarat, přehodnotit,“ rýpla si do něho svým osobitým způsobem, čímž zároveň napjatou atmosféru odhlečila.
Ptát se Yoshita, co za pravdu před nimi tajil, či jaké byly jeho skutečné motivy, bylo zbytečné. Jistá si ale mohla být jedním, a to tím, že si na něho bude dávat pozor.
Mezitím ji ale pohladila po tváři vůně, linoucí se z kotlíku, a ona nenápadně zavětřila.
„... Kdy to bude hotové, Tamaki-san?“ otázala se muže a natáhla se nedbale pro žok s vodou, aby zamaskovala svůj zájem o Tamakiho kuchyni.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Tamaki probodl Nezumu pohledem, ale vypadalo to, že na rameni mladíkovi sedí někdo, kdo ho dokáže aspoň trochu krotit. Proto si povzdychl a zamíchal polévkou v kotlíku.
„Rozhodně nejsem proti. Chtěl bych taky nechat někde v bezpečí Rieko. Do svojí vesnice se klidně vrať, ale víš, co tě tam čeká,“ pohlédl na dívku se smutkem v očích.
Ta slezla z Yoshita, posadila se vedle něj a sklopila hlavu. „Vím.“
Rozhovor se stočil zpátky k Yoshitovi. Nemohl si pomoci, ale něco mu na jeho mluvě nesedělo. Možná neříkal tak úplně pravdu. Kdo byl ale on, aby ho soudil? Nemohl zachránit každého na světě. A už teď měl svých problémů dost. Možná by si s ním ale mohl promluvit.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
Dobrá lež se zčásti zakládá na pravdě – tím pravidlem se Yoshito už nějaký ten pátek řídil. Otázku, jež mu Hikari položila, očekával už nějakou dobu, takže ani nemusel vynaložit přílišného úsilí, aby jeho odpověď působila přirozeně.
„Shrnul bych to jedním, dle mého názoru nadužívaným úslovím, pokud dovolíte, Hikari-san,“ pravil tónem zkušeného vypravěče, který se zrovna rozhodl přednést publiku jeden ze svých epických příběhů. „Ve špatnou chvíli na špatném místě.“
Tmavovlasý mladík si dopřál krátké odmlky, během níž si přisedl k ohni a s tenkým úsměvem na rtech pokračoval. „Do Naganohary mne přivedla pouhopouhá náhoda – ostatně jako na kterékoliv jiné místo, jež jsem měl tu možnost navštívit. Tak už to zkrátka v životě potulného umělce chodí.“
Yoshitovův pohled se upnul k místu, kde měla Hikari oči. Nepředpokládal, že ho dívka vidí – alespoň ne způsobem, jakým vidí on ji – stejně však onomu gestu přikládal na poli přesvědčivého vystupování vysokou hodnotu. „Inu, nebudu chodit kolem horké kaše – jste kunoichi, jistě máte na práci lepší věci než poslouchat dlouhosáhlé příběhy.“ Založil si ruce v klíně a pokračoval. „Prostě jsem během své tvorby namaloval objekt, který se dle všeho snaží vedení města udržet v tajnosti a obvinili mě tak ze špionáže. A zbytek si jistě dovedete domyslet, že?“
Hikari
Tým Tamaki
Poblíž Naganohary
Navzdory patetičnosti té techniky se stínové krysy postaraly o obstarání tábořiště celkem efektivně.
Hikari stekla při pohledu na vysíleného Nezumu pomyslná kapka skepse po spánku. Jeho ego mu prostě nedovolilo to nepřehnat.
To už se ale Tamaki pustil do vaření a dívka pookřála a usadila se do seizy poblíž. Po předchozí zkušenosti si nemohla pomoct a jednoduše se na výsledek musela těšit!
Hnědovlásek mezitím stručně načrtl další postup a řeč přišla na Yoshita, než se do toho vložil Nezuma.
Černé plameny, které se zpoza Hikari na chvilku výhružně vznesly, když si Nezuma pustil pusu na špacír, naštěstí mladíkův krysí společník včas uhasil. Díky tomu se mohli vrátit k tématu.
Yoshitova odpověď byla přímo učebnicová. Obyčejný mladík, s obyčejnými motivy, který byl pravděpodobně jen ve špatnou chvíli na špatném místě, a tak skončil v okovech.
„Když se o sebe umíš postarat, jak jsi skončil v zajetí?“ otázala se ho Hikari. Z jejího tónu, výrazu a držení těla bylo patrné, že položená otázka nebyla jen další z těch, aby řeč nestáhla, ale prvním oblázkem vhozeným do jezera. A jak moc se hladina zvlní, záleželo na Yoshitovi.
Yoshito
Tým Tamaki
tábořiště u řeky
„Heh?!“ hekl, když mu na krku přibylo závaží o hmotnosti útlého ženského těla. Pravou rukou jí pevně uchopil v podpaží a levačkou, grifem zkušeného gentlemana, jí ovinul nohy v zákolenní, aby se mu nevysmekla. „Nemám to v úmyslu, Rieko-san,“ ujistil dívku, že ji nenechá napospas Nezumvým krysím společníkům a obdaroval ji milým, ochranářským pousmátím.
„No, asi bych–“ Svou odpověď Tamakimu nestačil předat v kompletním znění, poněvadž je hlučný kapsář vyrušil svým dalším slovním výlevem. Yoshita to však příliš nezaskočilo a počkal si, až Nezuma vyjádří veškeré své myšlenky nahlas – poté opět spustil.
„Vlastně bych neodmítl nějakou společnost, než dorazím do nějaké civilizace – ne že bych se o sebe snad neuměl postarat, ale znáte to. V dobré společnosti utíká cesta rychleji.“ Onu větu pronesl tónem hodným diplomata, místy v něm však šlo pocítit náznak čirého vzrušení, plynoucího z dalšího dobrodružství, jenž by mohl zažít. „Co vy na to?“
Nezuma Suzuki
Tým Tamaki
Tábořiště u řeky
"Pfff," odfrkl si nad Riečinou reakcí, ale dál ji nekomentoval. Nemělo smysl dobírat si někoho, kdo se ošívá nad kanály a krysami. Pravděpodobně se bála i hmyzu, tmy a kdo ví jakých dalších normálních věcí. Byla to prostě jen nudná vesnická holka, co žila jen pro to, aby ji nějakej chlapskej zbouchnul a udělal ji kopu harantů.
Když byl tábor hotov, Nezuma zrušil své klony. "humpf," vydal překvapeně. Únava padesáti pracujících tělíček se na něm podepsala okamžitě a přinutila ho klesnout na kolena, "práce... ," zaúpěl, "nenávidím práci," postěžoval si. Celé to "nadšení" bylo jen předvádění se před Hikari a Nezuma teď musel zaplatit daň. A to byla další věc. Nenáviděl placení daní!
"Takže," skočil do rozhovoru, když byla přímá otázka vyslána k Yoshitovi, "Ti dva si půjdou po svém... ," kývnutím hlavy dal najevo, koho má na mysli, "... a my co? Co máme v plánu my? Doufám, že je to něco nebezpečnýho. Vloupáme se do obří knihovny, abychom štíply více nerozluštitelných svit... áu!" vyjekl a začal si mnout krk, protože ho Kník švihl ocasem přes krk, až to prásklo, jako bič. "nemluv o tom před nima," napomenul Nezumu dříve, než se mohl prořeknout. Co Kvík pochopil, neměla Hikari zájem, aby se o svitku všeobecně vědělo. Jen kdyby to pochopil i Nezuma. Bohužel, jeho smysl pro empatii byl téměř nulovej.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Není zač,“ mávnul na něj a pomalu se také rozešel k ohništi. Nad hromadou krys si povzdychl a sám se posadil k nově tvořícímu se táboráku. Ta technika byla rozhodně zajímavá.
„Gyaaaah!“ vyjekla Rieko, která se pověsila Yoshitovi přímo do náruče. „Drž mě! Nepouštěj mě na zem!“ poručila mu a tím mu vlastně zadala úkol.
Tamaki vyvolal ze svitku nějaké potraviny a náčiní a začal kuchtit večeři. Jakmile bylo ohniště hotové, podpálil ho ohnivou technikou a postavil kotlík s vodou nad plameny.
„Teď se najíme a vyspíme a pak někde v bezpečí vypustíme Rieko-chan. Co ty, Yoshito? Kam se hodláš odebrat ty?“ vhodil bramboru do vody.
Hikari
Tým Tamaki
Poblíž Naganohary
Na Riečino „prozření“ opravdu neměla jak odpovědět.
Proto se na ni Hikari jen s pootevřenými ústy a nakrčeným čelem krátce otočila, kdy ani páska přes oči nedokázala zakrýt její „co to s tebou sakra je!?“ výraz, po čem zase mlčky pokračovala k jejich ležení.
Po cestě sebrala několik suchých klacíků a lístků na táborák, načež se potkali s mužskou částí skupinky.
Na Nezumovu ochotu nic neříkala. Bylo jen na místě, aby přiložil ruku k dílu každý.
Že to udělá přes techniku ale nečekala.
„Stínové-!... krysy?“ cukla sebou Hikari nejprve, když se proti ní pištící stádo vyvalilo, ale vzhledem k tomu, že se okamžitě rozuteklo do všech stran, jen se s nechápavým výrazem obrátila zpátky na Nezumu.
„Místo stínových klonů se rozhodl naučit vyvolávat stínové krysy? Vážně?“