Než se rozhodnete jakékoliv z níže uvedených míst navštívit, napište o svém úmyslu adminovi místnosti. Ne každé místo je tím, čím se jeví být, a tudíž budete nejprve potřebovat nějaké info, než se tam vydáte.
Tsuiraku Heki
Padající slza je vodopád na území země Ptáků, kde před léty zemřela Toki, feudální paní země Ptáků, při politickém atentátu. Říká se, že když je bezměsíčná noc, často ta je vidět jak její duch tančí na hladině. Ať už je to pravda nebo ne, toto místo se stalo symbolem pro ty, co věří, že v lidech existuje dobro a naděje.
Údolí zúčtování
Toto stinné údolí je zahaleno v mlze, která prakticky nikdy nemizí. Tato mlha je tak hustá, že je prakticky nemožné v ní bez nějaké oční techniky jako je Byakugan nebo Sharingan cokoliv vidět. Údolí zúčtování je proslulé nejen bylinou zvanou Rostlina oční léčby, která prý dokáže zázraky, jde-li o léčbu nemocí či zranění, týkajících se očí, ale také legendou, dle které je toto údolí útočištěm bytostí, připomínajících lidi, které prý nemají oči a chodí po čtyřech jako zvířata.
Kinumichi
Tato cesta je nejrychlejší spojnicí mezi Kumogakure, Konohagakure a Sunagakure no sato. Ikdyž není příliš pohodlná, je zdaleka nejrychlejší, ovšem je také oblíbeným tábořištěm banditů a pro uspěchané obchodníky často i smrtelně nebezpečná, proto se stala oblíbeným letoviskem všech silnějších ninjů s vražednými choutkami, kteří se sem chodí zabavit vražděním mnohdy nezkušených banditů, kteří sídlí podél cesty.
Karigoya
Karigoya je malé sídlo v jendom z bočních údolí Země démonů. Tamní půda je velice úrodná, což dokazují divoké lesy v údolí. Dlouhou dobu bylo toto sídlo, původně vytvořené jako letní sídlo kněžky, nepoužívané. Znovu obydleno bylo až před několika málo lety, kým, to však není známé.
Akagahara
Jedná se o palouček obehnaný skalisky, plný pastí a nástrah, který se kdysi využíval namísto chuuninské zkoušky. Každý, kdo se odtud vrátil živý, byl uznán chuuninem. V centru se nachází malá soška, které když se člověk dotkne či s ní pohne, spustí mechanismus, který aktivuje dřevěné loutky, které vylezou z úkrytů ve zdech a vrhnou se na dotyčného. Loutek je zde neznámé množství, takže je velice těžké se jich zbavit. Lze je však deaktivovat vrácením sošky na její místo.
Sora-ku
Zdánlivě opuštěné město. Ve skutečnosti zde ale kvete černý trh se zakázanými zbraněmi a technikami díky obchodníkům, kteří zde žijí a skrývají se před autoritami. Pocestní, co sem zavítají, buď dobře vědí, do čeho jdou, a nebo se obvykle nedožijí rána.
Díra
Jedná se o jakousi oázu kdesi na hranicích Země ohně, uprostřed jinak neúrodné pustiny. V jejím centru se kdysi nacházela vesnice Tonika. Podle legend byla Díra kdysi dávno svatyní s mnoha poklady. Někteří dokonce tvrdí že se v ní nachází mocný zdroj nadpřirozené energie. Dnes je však toto místo naprosto opuštěné. Lovci pokladů odtud už ukradli vše, co šlo, a víc se sem nikdo nevrátil.
Hora Katsuragi
Na vrcholku této hory se nachází malé sídlo bývalého klanu Tsuchigumo, který zde kdysi dávno střežil mocné kinjutsu, schopné srovnat se zemí plocho několik kilometrů velkou. Bariéra, která toto místo kdysi chránila, drží dodnes, a přesto, že je dávno známé, že ono kinjutsu již neexistuje, mají zdejší evidentně stále co chránit.
Stanice odměn v Zemi ohně
Tajné místo černého trhu, kde si námezdní lovci vyzvedávají odměny za své úlovky, tvářící se navenek jako pouhý obchod s občerstvením pro pocestné, dohlížející zároveň na chod zdejšího vedení vysokého napětí. Za jedním z pisoárů se ale nachází tajná místnost, kde probíhají všechny ilegální transakce a výkupy těl.
Ostrov přivolání
Ostrov na východ od Země ohně a na jih od Země blesků. V dávné minulosti zde skupina vědců experimentovala se všemi možnými živočichy ve snaze stvořit ultimátního tvora pro Kuchiyose no Jutsu, což se jim i podařilo. Jejích výtvor se jim ale vymkl a všechny je povraždil, načež byl později sám zabit skupinkou ninjů z Konohy. Od té doby je tento ostrov opuštěný. Kdo ví ale, kolik nezdařených experimentů se zde zabydlelo?
Údolí mraků a blesků
Údolí mraků a blesků se nachází na území bývalé Země blesků. Pahorek tu střídá pahorek, mezi nimiž se rozléhá rozsáhlá vodní plocha. Vzhledem k nadmořské výšce se zde také často tvoří mraky přímo u země.
Město Shukuba
Shukuba se nachází na území Země ohně, nedaleko Konohy. Toto město se zaměřuje prakticky jen a pouze na „turismus“. Nachází se zde nespočet motelů, veřejných domů, kasín a lázní. Kvůli blízkosti Konohy zde ale podsvětí moc nekvete. Pro ninju je zde nebezpečí v podobě peněz, alkoholu a žen však na každém rohu.
Ostrov Nanaku
Další ostrov na východ od Země ohně a na jih od bývalé Země blesků. Tento ostrov je proslulý bohatými zásobami léčivých bylin, ale také jedovatých rostlin. Ráj pro každého medika či traviče.
Bufet Kari života
Tato malá restaurace, ležící v Zemi řek, je rájem pro masochisty či milovníky opravdu pálivých jídel. Recept na proslulé Kari života se zde dědí a ani v současnosti nepřestává ničit chuťové pohárky hostů, co sem zavítají.
Sedmá fronta
Bývalé bojiště Čtvrté velké války ninjů. Pustina s podivnou, růžovou půdou, koncentrovanou poblíž jezera, kterému vévodí ocelová socha, připomínající odpočívajícího bůžka. Hrubé zacházení či prudký pohyb se zde nevyplácí. Ze země se totiž může zvednout mračno růžového prachu, který je jedovatý.
Ocelová socha je dutá, plná různých místností a chodeb, díky čemuž je často využívána lidmi na útěku či pašeráky.
Hrad Kazahana
Dnes již pouze trosky kvůli požáru, který před mnoho lety hrad Kazahana zachvátil. Říká se, že je v této zřícenině v Země sněhu ukryt poklad, ale málokdo tomu věří.
Tréninková jeskyně
Opuštěné sídlo neznámého šlechtice, které dnes již neslouží nikomu, leda náhodilým pocestním či těm, co hledají klid na sebezdokonalování. Většina prostor je vyhloubena ve skále a dřevěný zbytek je relativně zachovaný, skýtající celkem pohodlné bydlení i po tolika letech, za což může možná to, kolik dočasných majitelů se zde vystřídalo a komplex používalo.
Stanice odměn v Zemi země
Tato věž, působící navenek jako poutní místo, plní stejý účel, jako stanice v Zemi větru. Běžný poutník si zde může odpočinout a posilnit se, ti zasvěcenější si přijít na nemalý peníz.
Rouran
Z kdysi majestnátního království v Zemi větru velikosti města dnes zbyly jen trosky. Podle legend se zde nachází brána do minulosti.
Les Jofuku
Les rozléhající se na stejnojmenné hoře na hranicích Země ohně. Povídá se, že je prokletý. Co se ale ví jistě, je, že zde roste bylina Jofuku, která prý dokáže divy, jde-li o výrobu léčiv na šlachy, vazy, svaly a kosti.
Východní, velká, písečná duna
Opuštěná duna kdesi v Zemi větru, které dominuje obrovský, plochý kámen, který byl kdysi dávno využíván Orochimarem jako jeden z jeho úkrytů. V ne tak daleké minulosti se zde ukrývala banda nukeninů, když unesli feudálního pána Země větru, než byli zlikvidování ninji ze Sunagakure.
Ostrov Mokuzu
Ostrov ve tvaru měsíce, kde si cestovatelé doplňují zbraně a zásoby. Je sídlem podsvětí a černého obchodu. Lapkové si zde rádi smlsnou na jakémkoliv neopatrném mořeplavci, který sem zabloudí, aniž by věděl, co za ostrov to je. Kdo při příjezdu nedá tajný signál, riskuje být potopen a oloupen.
Yoshito
hourousha
ulice Naganohary
Prudce sebou škubnul, když se mu tlapičky s ostrými drápky zaryly do lýtek. Býval by se vůči celé situaci vyhradil i slovně, kdyby si nevšiml malé sponky v ústech hlodavce. Narozdíl od mnoha lidí měl totiž smysl pro detail – jednu z ryze fundamentálních vlastností umělců, jako byl on.
Krysa se v mžiku oka dostala až k zámku okovů a po krátké manipulaci s ocelovým drátkem se ozvalo tlumené cvaknutí nepříliš důmyslného zadržovacího mechanismu. Zdálo se to neuvěřitelné, při svých cestách však narazil už na mnohé podivuhodné věci, a proto si snažil zachovat nadhled.
Něco mu říkalo, že zámky odemykající krysa a teatrální výstup neznámého mladíka musí nějakým způsobem korelovat – že se nepletl, zjistil vzápětí. Krysík se mu totiž vyhoupnul až na rameno a překvapivě zřetelným „lidským“, hlubokým hlasem mu sdělil, že má utéct do vedlejší uličky.
Užuž chtěl protestovat, preferoval totiž slovní řešení problémů, Nezumův útok na stráže ale šanci na vyjednávání – ať už byla sebemizivější – plně zhatil. Jakmile dopadl první ze saiů na zem, popadl Rieko za ruku se slovy „jdeme“ a jal se ji vléct směrem do zapadlé ulice.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Ulice města Naganohara
Nezuma se šibalsky ušklýbl a třikrát po sobě gesto energicky zopakoval. Pak se na jeho tváři objevil zklamaný výraz, "už nefunguje?" zvedl obočí, spustil ruku a přiblížil ji nenápadně k zadní nohavici. Z rukávu mu v té chvíli vyběhla krysa a za jeho patou se zanořila do země, jako by pro ní udusaná hlína byla vodou.
"Tuhle?" naklonil se, aby na dívku lépe viděl a zamával jí, "nazdárek," pozdravil ji a vrátil se pohledem k těm dvěma. Obličej se mu změnil v zadumaný výraz, "Teď mluvíš z vlastní zkušenosti? Slyšel jsem, že tvoje máma taky dala každýmu. Chtěla dát i mě, ale víš co. Já nemám rád tlustý maso," provokoval strážné, zatímco se za nimi v zemi utvořil malý krtinec a z něho vylezla Nezumova krysa Kvík s dlouhou sponkou v ústech. Rychle vyběhla po kalhotech neznámého mladíka k zámku na okovech a začala se v něm rýpat.
"Jen žertuju," tišil vášně dvou pohunků, "byla to jeho máma," ukázal na toho druhého a než se zmohli na pořádnou odpověď, zaútočil. V ruce se mu objevili dva saie. Jedním z nich mrštil po Jizvovo chodidle a tím druhým sekl po Uzushiho levé tváři. Jeho útoky nebyly vražedné, zbraně byly ale potřeny paralizačním jedem.
Ulice Naganohary
„Um,“ pípla tiše, hledíc do země.
„Žádný povídání!“ ozval se znovu muž a položil dlaň na dívčino rameno, po kterém přejel palcem a úlisně se usmál. „Přece nechceš snížit svojí cenu tím, že budeš zlobit, zlatíčko,“ zavrkal k dívce až příliš blízko jejího ucha.
Rieko se otřásla, ale nic nenamítla. Vypadalo to, jako kdyby si na to sahání pomalu zvykala.
Vzhlédla, teprve když se objevil mladík a začal mluvit s otrokáři.
„Ha? Chceš si tu zas hrát na hrdinu, Nezumo?“ zastavil skupinu Jizva a vycenil zuby, když spatřil ono mezinárodně známé gesto.
Uzushi se zazubil. „Třeba se rozhodl sehnat si holku. Víš co, krade bohatým a rozdává chudým. Rozdáš taky tuhle?“ oznámil a začal se svému vtipu hlasitě chlámat.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Nezumo, ne!“ vyhrknul a celý bledý sledoval, jak ta neposedná časovaná bomba vyběhla po zdi a vrhla se na ty dva. „Hi-Hikari-chan taky!“ chytil se oběma rukama za hlavu a na chvíli tak připomněl jeden slavný obraz zobrazující beznaděj, křik a úzkost.
„Po-po-po-počkej, Hikari-chan,“ zaúpěl. „Já sice Konohu opustil se souhlasem hokageho, ale to ještě neznamená, že můžu takhle někde dělat bordel!“ obrátil se k ní. „Doufal jsem, že je budeme sledovat a přepadneme je někde, kde nás neuvidí tolik očí!“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
To, jak se Tamaki zarazil, přimělo Hikari zpozornět. Muž jim řekl ale až za rohem, že ta čtveřice, co právě minuli, byli jejich cíle.
Nezuma měl pravdu, tím se to vážně ulehčilo. Jen by nemusel jednat tak impulzivně!
„Tsch!“ sykla Hikari, když se tmavovlásek vrhl na střechu, a zaposlouchala se do dění na ulici za rohem. Teď už bylo pozdě snažit se vymyslet nějaký plán, takže museli reagovat spontánně.
„Pomozte mu, Tamaki-san. Já osvobodím Rieko,“ navrhla muži a připravila si dýmovnici.
Nepochybovala, že se o sebe Tamaki s Nezumou dovedou postarat sami, takže bylo na ní, aby se postarala o Rieko a dostala ji do bezpečí, jakmile jí ti dva dají příležitost.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
"Jo? Ta holčina?" optal se a vyklonil se z uličky, ačkoliv už je nemohl přes dav vidět, "No tak fajn. Tím se to celkem ulehčuje." prohodil a v mžiku vyběhl po stěně uličky na střechu, "odlákám jejich pozornost," křikl na dvojici a několika rychlými tempy se přesunul přímo nad otroky s jejich doprovodem. Bleskově se odmaskoval a ladným saltem doskočil kousek před ně.
"Dobrý den pánové," pozdravil je s teatrální úklonou. Až do teď si je ani moc neprohlížel, "A heleme se, nazdar Jizvo a Uzushi, to je milé, že nakopu p***l zrovna vám dvěma!" rozzářil a udělal na oba tak neslušné gesto, že se nedaleko stojící babča musela přidržet svého manžela, aby neomdlela.
Yoshito
hourousha
ulice Naganohary
Popuzeně zakroutil hlavou a vyhověl svému vězniteli. Nikdy nechápal tu potřebu ubližovat, animalitu, jež sužovala spoustu lidí. Bylu mu jich líto, kvůli svým přízemním potřebám se ošizovali o tolik krás, co mohl svět nabídnout.
„V pořádku, Rieko-chan?“ špitl a instinktivně pohodil uhlově černou kšticí do strany. Vlnité vlasy měl slepené od krve – památka po úderu do hlavy, který zapříčinil jeho omráčení a nedobrovolný vstup do otroctví.
Zhluboka se nadechl a potlačil v sobě touhu zredukovat existenci dvou strážných Futtonem na pouhou hromádku bílých kostí. Ne, jistě existovala i jiná cesta, jak sebe a dívku osvobodit.
Určitě.
Ulice Naganohary
„Pohni kluku sakra,“ strčil do Yoshita nerudně vysoký chlap s černým čírem na hlavě. Aby se neřeklo, jeho kolega s dlouhou blonďatou kšticí plácl po zadku malou brunetku, kterou před sebou vedl svázanou stejně jako toho mladíka. Ta vypískla a povyskočila, čímž si od obou mužů, očividně otrokářů, vysloužila výsměch.
Čtveřice kráčela ulicí a kolemjdoucí jako vždy dělali, že je vůbec nevidí.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
„Jak myslíš,“ pokrčil rameny Tamaki a usmál se. „Přesně tohle jsem si myslel. Pod svícnem je největší tma. Budou tak překvapený, že se rozkoukají, až když budeme s Rieko-chan… Rieko-chan?“
Úsměv muži na tváři zatuhnul ihned, jak zaslechl to vypísknutí a vzhlédl. Do jeho očí se zase vrátil zdánlivý nezájem, dokud okolo nich neprošla dvojice otrokářů se svázanými mladistvými. Když byli bezpečně z doslechu, bývalý ANBU zabočil za roh. „Ti dva,“ nadechl se. „Ta holka byla Rieko-chan. Nejspíš ji vedou na prodej,“ zamračil se.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Kráčela dál ulicí a poslouchala ty dva. Nebyli moc sladění. Ani ona s nimi. Tohle nebude vůbec lehké, jestli budou takhle pokračovat.
Hikari si povzdechla.
„Jak myslíš. Tak kudy?“ ukončila debaty a otázala se Nezumy.
Bylo dobré, že měli nějaké nápady, ale podle všeho budou muset ve výsledku stejně improvizovat podle sitauce na místě.
Nezbývalo tedy než přestat teoretizovat a dát se do akce. Konečně, kdo ví, kolik měli vůbec času. A kromě toho...
Černovláska se zamračila a zatnula pěsti.
Její stopa vedla sice úplně jinam, ale stále tu malá, mizivá šance byla...
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
"Nechte toho... ," prohlásil tónem, jako by ho ztrapňovali na veřejnosti, ale bylo poznat, že ho Tamakiho příměr potěšil, "hele, co takhle přestat probírat mojí rodinu? Ti jsou v naprostém bezpečí. A i kdyby je někdo našel, nikdy už nikdo nenajde jeho," ukončil konverzaci o jeho milé adoptivní rodince. Rozhodně jim nehodlal vykládat, že ho vychoval krysí klan a obecně o životě mezi nimi. Co oproti nim byla nějaká mafie?
"Podívejte, nemáme čas na pořádnou přípravu. Navíc, jenom úplnej magor by se pokoušel o něco takového," při těchto slovech se mu v tónu ozvalo zřetelné "výzva přijata", "a proto, že přesně tohle si každej myslí, nikdo to nebude čekat. Navrhuji se tam prostě vplížit, čapnout ji a utéct tajným východem z města. Pokud možno potichu. Strážné omráčíme, když na to přijde. A pokud se spustí poplach... tak to uděláme stejně, akorát rychleji. Žádný sraní," zazubil se na ně, což nemohli vidět, když byl neviditelný.
"Každopádně budete potřebovat změnit vizáž... to jako, kdyby jste se sem chtěli někdy vrátit a tak," doplnil pro úplnost. Když už měl možnost znovu někomu uškodit, rozhodně nechtěl, aby z toho dotyčný vyšel dobře. Proto se mu nelíbila myšlenka, že by tu dívku koupili. Ukrást bude lepší.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara
„Goemon,“ pronesl během zakašlání Tamaki. „Ale fajn, zkus něco zjistit, ať se nám líp hledá. A je fajn, že tě to baví, ale zkus nás u toho nedostat do průs**u, ok? Hikari-chan má pravdu.“
Zajímalo ho, jestli má mladík opravdu rodinu. Na jednu stranu by za něj byl rád, na stranu druhou se o ně docela bál.
Také si uvědomoval, že Nezuma měl v jednom pravdu, aby se mohli infiltrovat, měli by si vytipovat nějaké hlídače a chvilku je sledovat. A to vše stihnout, než jim někdo Rieko prodá pod nosem.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Nezumova lichotka na její účet nechala dívku naprosto klidnou. Naopak se její výraz prakticky nezměnil, naopak se zdálo, že se trošku víc zatvrdil.
„Je od tebe šlechetné, že se staráš o dobro ostatních,“ řekla po kratší odmlce, „ale dokud to budeš dělat tak, abys na sebe upoutal co největší pozornost podsvětí, které chceš tolik mlátit přes prsty, jednoho dne za to zaplatí tvoje rodina, jestli nezačneš používat hlavu,“ varovala ho chladně.
„A když už jsme u toho, mohl bys s tím začít hned a podělit se o nějaký vlastní návrh, jak Rieko osvobodit, když máš tolik námitek.“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
"To samé jsem chtěl říct já vám," prohodil pobaveně, "alespoň v tom se plně shodneme. Žádné zabíjení."
Nezuma se musel na chvilku přesunout za Hikarina záda, protože dav byl příliš těsný. Ruce však nechal rukama a ani se dívky nepokusil dotknout. Chlapec věřil v to, že by se mu Kradlo lépe, kdyby měl v ruce kosti, které nebyli zlomené.
"Fakt je to geniální?" prohodil šedovlásek skepticky a lehce nakrčil nos, když si představil, jak by taková akce dopadla.
"Heleťte se," začal opatrně, jak se snažil nikoho neurazit, [/b]já fakt nechci bejt hnidopich, ale jak dlouho vám vydrží přestrojení, když na sebe vezmete podobu někoho, o kom víte prd, v místě, kde se zná každej s každým?"[/b] nastínil jim alespoň zlomek toho, v čem on sám viděl trhlinu.
"Ale pokud na tom trváte... určitě to má šanci na úspěch, když vás budu jistit," souhlasil nakonec a zahleděl se na Hikari. Kdyby jim vyprávěl o jeho "rodině", nebo přesněji o jeho pěstounech, nevěřili by mu.
"A to bych měl raději sedět doma na gauči a hrát si na hodného chlapečka, když je kolem spousta gaunerů. kterým jsem ještě neuškodil?" odvětil pobaveně, jako by se považoval za nějakou podivnou variaci na "temného rytíře".
"Už jsem vám říkal, proč tohle dělám. Prostě mě to baví," dodal poťouchle, "a taky trochu proto, že jsem se zakoukal do nejhezčí holky, co kdy prošla tímhle městem," doplnil tak tiše, že to mohla slyšet jeh Hikari.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara
Při slově sundat sebou muž trhnul. „Aby bylo jasný, nechci žádný smrti, když to nebude v rámci záchrany vlastního života. A s tou kleptomanií bys měl něco udělat,“ trhnul zrakem k Nezumovi. „Každopádně s tebou musím souhlasit, takhle jednoduchý to nebude,“ promnul si bradu. Hřebíček na hlavičku uhodila Hikati a Tamaki se se zazubením plesknul pěstí do dlaně, čímž uhození kladívka přímo naznačil. „Hikari-san je geniální,“ houknul. „S takovou by záchrana Rieko-chan byla dost reálná.“
Krysí zloděj se nakonec svěřil s rodinou. Ninja k němu znovu přesunul oči.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Hikari se zamračila a odvrátila, s pěstmi rozčíleně zatnutými.
Věděla, že ti dva mají pravdu, a uvědomovala si, že na čistku takového kalibru, aby opravdu k něčemu byla, jednoduše neměli prostředky. Nemohli zachránit všechny, ani tenhle nechutný trh zničit.
Proto museli udělat vše proto, aby pomohli alespoň těm, na které dosáhli!
„Jestli to místo Nezuma zná, mohli bychom se vmísit mezi stráže, počkat, až si Rieko někdo koupí, a poté s ní místo předání kupci zmizet. Nevzbudíme tak pozornost ani stráží, ani otroků,“ navrhla Hikari, načež se na chvíli odmlčela.
„Proč tohle děláš, když máš rodinu?“ prohodila poté k Nezumovi.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
'Je docela vtipné, jak Shinobi nemají žádnou sebereflexi,' ušklíbl se pobaveně, když poslouchal Tamakiho slova, 'Lidskej póvl prej. Ale pobíhat po světě a mordovat lidi za "vyšším dobrem" je ušlechtilejší, co? Pfff... .'
Jeho posměšné grimasy naštěstí nebyli vidět a Nezuma nic z toho nechtěl tahat na světlo. Tohle nebylo místo pro tak zbytečnou při.
"To, do čeho se pouštíme je celkem nebezpečnej podnik. Vždy tu bude nějaký to "ale"," prohodil vážně a vytáhl nějaké ženě z košíku tyčinku sladkého danga, kterou začal ukusovat, "když už se ale ptáš bráško, budeme muset sundat pár hlídačů a potom odpoutat pozornost většiny. Otroky drží v klecích a pokud otevřete jednu, ostatní začnou prosit a žadonit, což by mohlo upoutat nechtěnou pozornost. A já nestojím o to, aby tu "únikovou cestu" znal každý. To by bylo fakt nebezpečný... a mě by za to moje vlastní rodina nejspíš zabila," doplnil informace o pár detailů.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara
Yuujiro se trochu zarazil, když mluvila o zabíjení. Nevěděl, čím si tahle holka prošla, ale nemohlo to být nic dobrého. Kdyby mu alespoň věřila natolik, aby mu své problémy trochu přiblížila. Jednak by věděl, co čekat, a jednak by jí mohl pomoci to břímě nést. „No, tenhle lidskej odpad je organizovanej,“ podrbal se ve vlasech. „Vůbec netuším, jak bychom jim v tom zabránili. Je to jako boj s větrnými mlýny. Nejlepší by bylo, kdyby ten zbytek vesničanů, co tam je, prostě odešel.“
Nezuma přišel s velmi dobrými informacemi. „Páni, když zrovna nekradeš, je na tebe v získávání informací docela spoleh,“ pokýval s uznáním. „Předpokládám, že je tam nějaký ale.“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Ulice města Naganohara
"V tom jim nijak nezabráníš, Hikari-chan~. I kdybys vybila celou jednu rodinu, obchodu se hned ujme jiná," nechal se slyšet Nezuma, když se ke dvojici připojil díky své maskovací technice, aby se mohl přidat do hovoru.
"Obchodovat se začne v pět hodin, ale to je jen pro normální lidi. Ti bohatější si proberou kusy jinde, zhruba hodinu předem. Takže pokud chcete mít jistotu, že vám někdo tu vaši Reiko nekoupí před nosem, měli bychom se vydat tam," vysvětlil dvojici, jak to u nich chodí a obratně se vyhnul několika lidem, aniž by to některý z nich postřehl.
"Lepší ale bude, když tu holku osvobodíme, než abychom za ní platily. Znám odtamtud cestu, která je nehlídaná a zavede vás mimo město. Pokud se budete držet zamnou, bude ta cesta i bezpečná," nahodil svůj plán a nějak se zapomněl zmínit o tom, že bude potřeba spustit povyk jinde, aby celý plán vyšel.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Při Tamakiho slovech typicky překypujících optimismem se pousmála.
Proč byl takový, jaký byl, nebo se alespoň zdál být, nevěděla, stejně jako nebyla připravená mu stoprocentně věřit, ale cosi ji na něm uklidňovalo, dodávalo o špetku naděje navíc.
Téma osvobozování Rieko ze spárů otrokářů ale už tak příjemné nebylo.
„Nejraději bych je všechny prostě zabila,“ řekla nejprve chladnokrevně, se znatelnou dávkou odporu v hlase.
„Ale to by patrně neskončilo bez následků, pokud to není jen tak obyčejná banda lidského odpadu,“ uklidnila se a zamyslela.
„Osvobodit Rieko by se mohlo podařit bez násilí. Přeci jen to jsou také obchodníci. Jak jim ale chcete zabránit, aby v tom pokračovali, Tamaki-san?“ natočila jeho směrem Hikari hlavu v očekávání.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara
Opět se potvrdilo, že i navzdory pásce dívka vidí velmi dobře. Tamaki kývl a zazubil se. „Vím. Na mě se můžeš spolehnout, Hikari-chan!“ ukázal jí palec nahoru.
„A teď k Rieko-chan. Nejdřív bych se zašel podívat na… Prostě na černej trh. Taky musíme vymyslet plán, jak ji odsud dostaneme,“ zarazil jednu ruku do kapsy a druhou si začal mnout bradu. „Musíme zjistit její cenu.“
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Ulice města Naganohara
Konečně opustili vetešnictví a vydali se splnit úkol, ke kterému jim Nezuma přislíbil pomoc. So samosebou znamenalo, že se opět nacházel ve své krysí podobě a pohyboval se tak, aby nepřilákal zbytečnou pozornost.
Jak už to měl Nezuma ve zvyku, musel si prvně vymyslet nějaký plán. Aby mohl něco takového udělat, potřeboval mít zmapovanou situaci. Při první možné příležitosti zaběhl do prázdné uličky, proměnil se do lidské podoby, složil několik pečetí a vyvolal padesát krysích klonů, které vyslal do různých směrů. Některé, aby pátrali po údajných lovcích, ale většinu k trhu s otroky. Úspěch byl přímo úměrný informacím.
Poté se metamorfoval zpět do krysy a pokračoval v doprovodu zvláštní dvojice.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Navzdory pásce přes oči hozený svitek neomylně chytila, načež ruku s ním spustila do klína a při Shoutově varování ho křečovitě stiskla. Víc je zde nic nedrželo, a tak krámek opustili.
Na ulici Hikari mlčela a bradu nesla skloněnou, dokud Tamaki ticho neprolomil.
Při jeho slovech sebou dívka cukla a napřímila se. On o tom klanu věděl! Takže to nebyla slepá ulička!?
„Vy víte kde je hledat?“ natočila hlavu jeho směrem s nadějí v hlase.
Pak přišla ale připomínka, že mají ještě jiné věci na práci, a ona opět zvážněla.
Pomáhal jí a teď chtěl pomoci jiným, kteří to také potřebovali.
„Hai,“ přikývla a uložila si svitek do taštice.
„Mou sukoshi matte kudasai...! (Ještě chvilku počkej prosím...!)
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek s pěkně drahou „veteší“
Tamaki si povzdychl nad Nezumovou poznámkou a zahleděl se na Hikari.
„Ano, je to všechno,“ kývnul Shouta. „Neříkej mi, že bys po někom z nich chtěla jít, ojouchan,“ zabalil svitek a hodil jí ho zpátky. „To vám vážně nedoporučuju,“ potemněl jeho pohled.
***
Rozloučili se se Shoutou a opustili obchod. Tamaki se rozešel ulicí a držel se vedle dívky. „Osobně si myslím, že lepší bude zeptat se někoho z klanu Fujibayashi,“ začal přemýšlet, jako kdyby bral pomoc Hikari jako samozřejmost. „Nevadí ti, když to sfouknem, až zachráníme Rieko-chan?“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Hikari se ošila, když se Shouta tak vítězoslavně zaradoval, jak ji odhalil. I když se nijak nesnažila pravdu skrývat, nebylo jí příjemné, jak se nad ni povyšoval. Ne proto, že by byla tak hrdá, ale proto, že si nemohla dovolit být v něčí hrsti.
Tamaki svého bratrance ale rychle zkrotil a tak se mohli začít věnovat překladu.
Čím déle muž svitek četl, tím netrpělivější Hikari byla.
Když skončil a odmlčel se, přistihla se, že na chvilku zadržela dech.
„Oči ukradeny. Skupina čtyř lidí. Ninjové bez čelenek. Rudé oko...?“ zopakovala si v hlavě Shoutova slova.
Nezumovi ta zpráva logicky nic neříkala, takže jeho prázdná slova ignorovala, ale jí ano. Problém byl, že to nebylo ani zdaleka to, v co doufala.
„... To je vše?“ rozmrzla dívka po pár vteřinách.
„Víc se tam toho nepíše? Žádná jména? Místo? Čas? Cokoliv!?“ chytila se stolu a zvedla z židle, jak se k Shoutovi se vzrůstající naléhavosti v hlase nakláněla. Nejraději by mu ten svitek vytrhla z ruky a přečetla si ho sama!
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Naganohara
Nezuma se nudil. Nejen, že ho donutili usadit se s nimi k jednonu stolu, navíc se hádali, jako "šťastná rodinka". Ale to byla nakonec jejich věc. On tady byl jen jako výpomoc s osvobozením několika otroků a když o tom tak přemýšlel, ani sám nechápal, proč jim navrhl pomoc. Nikdy nic tak pošetilého neudělal... ne... to byli kecy. Když se to vezme kolem a kolem, dělal jen pošetilé věci.
"To zní jako špatné Haiku od někoho, kdo neví jak se básně skládají," oznámil jen tak do prostoru a zhoupl se na židli do zadu.
"Nutušil jsem, že se kradou i oči. Znám sice překupníka s bílým masem, ledvina, játra a tak, ale oči? K čemu by někomu byli oči?" zamyslel se nahlas, ale i tehdy působil jako někdo, kdo sem vlastně nepatří a tak mávl rukou na znamení, že není třeba, aby znal odpověď. Koneckonců to bylo očividné. Ukradené oči a slepá Hikari. To nemohla být jen náhoda. Ale dají se takové oči znovu... přišít na místo? Tohle se Nezumovi nezdálo pravděpodobné.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek s pěkně drahou „veteší“
Tamaki dostal tik do oka, jakmile se ozval Nezuma, a byl by ho začal tahat za ucho, kdyby se neozvala Hikari. Ona se za něj postavila, a navíc se sama přiznala! Svou lží ji chtěl chránit, ale vypadalo to, že se dívka rozhodla postavit následkům čelem. ‚Hikari-chan mě brání,‘ odplouval na mráčku.
Shouta se zazubil. „Dostal jsem tě!“ ukázal na dívku. „Nenapadl mě jediný důvod, proč by aniki někomu bral svitek, a ještě ke všemu mafiánský rodině. Na to je to moc práce a až moc se to plete do jeho snu najít si ženu a mít s ní v rodinném domě tři děti,“ oznámil s nosem nahoru, jak dobře ji nachytal. „Tohle totiž vypadá víc jako zoufalý čin než předem naplánovaná věc.“
Tamaki vycenil zuby a chytil Shoutu do kravaty. „Ty blbečku! Přestaň si z nás utahovat a přestaň Hikari-chan zkoušet, je ti to jasný? Prostě si přestaň hrát a přelož to, ty obchodníku s veteší!“ hulákal, div se mu nekouřilo z uší.
„Fajn! Fajn! Pusť mě! Přeložím to! Přeeelooožííím!“ upěl mafián, dokud ho jeho bratranec nepustil.
O několik minut později seděla čtveřice okolo stolu. Shouta držel svitek v ruce a zpaměti šifroval zprávu. Tamakiho nepřekvapovalo, že si nevzal papír a tužku. Jeho bratranec byl zběhlý překladač šifer.
Po chvíli ticha se konečně nadechl. „Oči ukradeny. Skupina čtyř lidí. Ninjové bez čelenek. Rudé oko.“
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Shouta se naštěstí dál nevyptával a tak byla Hikari ušetřena improvizovaného lhaní.
Muž jim poté odhlalil, co bylo tématem obsahu svitku, a Hikari ztuhla.
Klan Fujibayashi jí nic neříkal, ale Kirigakure a oininové ano.
Černovláska se na sobě snažila nedat nic najevo, ale přesto se neubráila zatnutí dlaní v klíně v pěsti.
Ani Tamaki z toho nebyl evidentně nijak nadšený, jak Hikari usoudila z jeho slov, co utrousil.
Když poté Shoutovi přiznal, že skutečně okradli onu rodinu, strhla se mezi oběma lehce ostřejší výměna názorů o bezpečnosti jejich klanu, do kterého se Nezuma zapojil jen okrajově svým sarkazmem.
„Tamaki-san ten svitek neukradl!“ nevydržela to už Hikari a přerušila hádku obou mužů.
„Já jsem ho ukradla. Tamaki-san s tím nemá nic společného. Pouze mě pomohl najít někoho, kdo by ho dokázal přeložit,“ řekla pevně.
„Vašemu klanu se nic nestane, Shouta-san. Prosím, povězte mi, co se v něm píše,“ zvedla hlavu Hikari a narovnala se.
Nehodlala nikomu působit problémy. Tohle byl její boj a Tamakiho už stála pomoc jí víc než dost.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Vetešnictví v Naganohaře
Nezuma ani moc nezkoumal co si prohlíží. Víc ho zajímal rozhovor těch třech a bylo nutno dodat, že byl celkem zajímavý. Nejvíce ale Nezumu zaujala část, kdy Tamaki okradl muže ze známého mafiánského klanu Fujibayashi. Tímto činem u něho Límeček stoupl víš, než kdy předtím. Nezuma mu svůj respekt potřeboval nějak vyjádřit a tak se rozkašlal, "... pokrytec... ," dodal mezi kašláním tak, aby mu bylo jasně rozumět. Bylo celkem zábavné slyšet, jak někdo, kdo ho neustále buzeroval s tím, ať nekrade, okradl rovnou mafiány o svitek, který měl co dočinění s Kirigakure no sato. Což byla podle informací, které měl, vesnice daleko odsud, plná krvežíznivých ninjů. To bylo vše co o tom potřeboval vědět a kdo jsou Onini, nevěděl Nezuma vůbec.
"Gomena... opožděná alergie na kecy. Občas se mi to vrací," omluvil se, aniž by k nim pohlédl, když se muž zmínil o druhém klanu. Mafie, jako taková, byl systém, který Chlapci v zásadě nevadil. Protože fungoval. Vadili mu ale hajzlové, kteří si libovali v tyranizování lidí. Navíc, ke klanu Sakamoto měl krysí mládenec blíže, než k ostatním. Jak nezuma, tak lidi z klanu Sakamoto okrádali lidi. Každý po svém.
Tamaki Sakamoto
Náhodný kolemjdoucí bavič
Naganohara, krámek s pěkně drahou „veteší“
Shouta po všech třech přejel pohledem a pokrčil rameny. „Taky odpověď,“ oznámil a posadil se za svůj pracovní stůl. „Tohle je šifra, kterou používá klan Fujibayashi ke komunikaci s Kirigakure,“ začal.
Tamaki sebou při tom sdělení cuknul a nepatrně zbledl. Už dlouho si říkal, že ho to zachraňování hezkých slečen bude jednou stát hlavu. Tohle vypadalo, že nastal čas.
„Jsou jen dvě možnosti, komu jste ten svitek sebrali. Buď z ruky oinina, nebo nějakýmu ranařovi od Fujibayashi. Nepředpokládám, že by aniki šlohl svitek oininovi. Vlastně nechápu, proč by šlohal svitek komukoliv…“
Bývalý ANBU se vrátil k těm dvěma, před nimiž zachránil Hikari. Když o tom tak přemýšlel, na jednom z nich zahlédl symbol… Tamaki zbledl ještě víc, plácnul si ruku na obličej a promnul si kořen nosu. „Dostanete mě do hrobu,“ hlesl sotva tak, že to mohla slyšet Hikari, a s křečovitým úsměvem vzhlédl. „Jo, byli to dva týpci z Fujibayashi,“ oznámil.
Shouta dostal tik do oka. „Aniki… Chceš tím říct, že jsi okradl Fujibayashi o jejich majetek?“ pokusil se zeptat se klidně.
„Tak nějak. A-ale! Nemyslím si, že by věděli, kdo jsem!“ vyhrknul.
Kupec se zatvářil naprosto tragicky. „Ty tupče! Nechal jsem tě napokoji, protože jsem si říkal, že bard nikomu neublíží, ale tohle jsem nečekal! To klan Sakamoto tak nesnášíš, že nám chceš udělat průs*r?!“ přešel volně do fistule.
Hikari
Tým Tamaki
Naganohara
Situace se nakonec uklidnila pro dobro jak Nezumy, tak jeho ucha, a Hikari se lehce ulevilo.
Shouta je poté zavedl do zadu a prohlédl si svitek.
Padl dotaz, jak k němu přišli, který evidentně musela zodpovědět černovláska.
Dívka se zamračila. Tomu muži nevěřila. Jednal s podsvětím, takže by bylo lepší s ním nesdílet nic, co nebylo nezbytně nutné.
„Dovedete to přeložit nebo ne?“ odvětila. Když už nic jiného, alespoň tím získá trochu času si svou odpověď promyslet.
Nezuma Suzuki
Zloděj na volné noze
Vetešnictví
"Jaká klepto... ," chtěl se začít hájit, když v tom k němu přistoupila Hikari, "itetete!" vydal ze sebe a poskakoval na jedné noze směrem, kam ho táhla, "už budu hodnej, už budu hodnej... ," sliboval a jen co ho pustila, začal si mnout bolavé ucho. V tu chvíli se tvářil uraženě, jako dítě, kterému vzali jeho oblíbenou hračku.
"No jó furt, beztak tu nemáš nic co by stálo za to," odvětil majiteli a vrátil se do krámku, kde si začal prohlížet nabízený sortiment. Ruce měl ale v kapsách a o nic se nepokoušel. Stejně tak se ani nehodlal zapojit do řešení u stolu. To mu však nebránilo, aby bedlivě neposlouchal.