Typ

Oba bratři se znovu objevili ve vnitřních prostorech v chrámu na hoře Kongo. Tušíc, že zvonek už k ničemu nebude, Tanma ho odložil zpět na oltář.
"Musím uznat, že tahle výprava byla zatím ta nejzvláštnější," uznal Naruto, když se konečně zorientoval. Ale Tanma mu hned pokynul, ať je zticha. Starší blonďák hned přešel ke dveřím, které lehce pootevřel a nakouknul. Hned na to je zavřel.

Otec zaštítil babičku. Matka zase Sakuru. Možná je to zachránilo před proděravěním miliony zrnek železného písku, ale loutky byly nepoužitelné. Dokud v sobě měly jedno jediné zrnko, byly Sasorimu po vůli. Zatím se ale soustředil jen na svého otce. „Ty přece víš, že ses té technice měla vyhnout, ne se jí bránit,“ mlaskl nespokojeně. Věděl, že to udělala kvůli té holce. Sentiment byl vážně akorát na obtíž. Ale že ho projevovala tak silně nesentimentální žena, to nejspíš dělala taky jen proto, aby ho naštvala.

Pohled Kawakiho

„Děkuji,“ řekl jsem Hinatě, když mi podala večeři. Udělala výborné kari.
Hima sedí vedle a taky se spokojeně láduje, Naruto tu klasicky není.
Mám ale hlavu plnou myšlenek. Už se těším, až Sarada přijde z mise, pořád na ni myslím. Až se toho bojím, ale ta Eida…
Mám strach, že fakt něco Saradě udělala. A i když jsem chtěl, aby to mezi námi zůstalo jako do teď, už si tím nejsem tak jistý.
Její objetí už není jako kdysi, asi se jí začínám štítit. Je to kvůli Saradě?
Neznám se…

Město Amanaki bylo na dohled. Místní řemeslníci a Namikaze se činili, během roku měli téměř celé město opravené do původní podoby. Tanmovi trochu poklesl pohled, když si vybavil loňskou událost, ale hned ji zahnal myšlenkami na předchozí dny. To mu trochu zlepšílo náladu, ale zase na druhou stranu, podezřele dlouho byl klid. Takový klid, až to nebylo možné. Zatím to nehodlal řešit, počká na nějakou zprávu a pak se uvidí. Mlčky procházel ulicemi, mířil domů.

Kapitola XXIII. – Kori (část třetí)

„O pár dní později, ještě, než ho Ammanti přivolala k sobě, mi řekl, že půjdou na misi a budou cobydup zpátky. A to bylo naposledy, co jsem ho viděla živého.“

[i]Ammanti, stejně jako další tři členové jejího týmu, poklekli před Hokagem v jeho pracovně. Byla ještě tma a v místnosti svítily jen tři lampy.

Jak to, že se u nás v pokoji svítí? Koukáme z venku do našeho okna.
S aktivovaným sharinganem pomalu odemykám dveře. Co se to děje?
Chocho i Shikadai jsou za mnou připraveni na nejhorší...
Otevírám pomalu dveře.
„Aaaaahh?! Co tady děláte?!!“ Vyjekla jsem samou radostí! Můj otec seděl u stolu a Boruto se válel na velké matraci, ale na něj nemám čas se koukat! Rychle jsem běžela za tátou. „Tati!!“
Otec vstal a já mu padla do náruče.
„Dobrý den, Sasuke-san! A Boruto???“ Vyjekla Chocho a přišla blíž.

Kapitola XXII. – Kori (část druhá)

„Koriho jsme každopádně vzali s sebou s tím, že ho vrátíme Yuki.“

×××××××

[i]„Tati! Tati! Že mě naučíš tu techniku, co jsi použil proti těm ošklivákům? Prosííím,“ naléhala Ammanti na otce už snad po tisící od chvíle, kdy zachránili Koriho od pašeráků.
Cestovali z Písečné opět směrem k Yama no hyo, aby vrátili Koriho mezi levharty. Momentálně byla bezmračná noc a tábor, který sluhové a strážní před chvílí dokončili, se chystal ke spánku.

Nový den, další dobrodružství.
Nebo ne?
Procházím se sama krajem města Makov, přesně tak, jak jsme se s Shikadaiem a Chocho domluvili. Nesmím dát šanci nikomu, aby mě poznal. Sice byla tma, ale mých brýlí si přece jen někdo při boji se stínem mohl všimnout. Ale hlavně můj hlas. Ten se davu asi vryl dost do paměti.

Je večer v Makově. Právě jsme došli s Chocho a Shikadaiem zpátky na hostel, kromě zjištění existence nějakého Akačiho jsme i decentně prošli město. Zjistili jsme, že pokud jde člověk dál od hlavní ulice, je vidět extrémní chudoba. Ty obličeje pár ušmudlaných dětí nezapomenu.
„Město mi ze začátku připadalo celkem normální ale, nejsme tu ani noc a už mám tolik pochybností a otázek…“ Pronesl Shikadai, když jsme si vyzouvali boty v našem pokoji.

„Na začiatok poprosíme štyrikrát Rasengan a pražené mandle k tomu,“ objednala Sakura a žmurkla na pýriaceho sa mladého čašníka, ktorý pri ceste k baru narazil do vedľajšieho stola. Tenten sa spolu so Sakurou začali chichotať a Hinate sa na perách rozprestrel súcitný úsmev.

„Ino, napomeň nám tu pani slečnu, nech ho nepoškodí. Kto nám bude nosiť drinky?“ rýpla si Tenten a štuchla do Ino, ktorá sa pri tom pohybe strhla. Pokúsila sa o smiech, no obsah rozhovoru jej preletel cez uši a v hlave z neho neuviazla ani bodka.

Nie, ešte stále sa jej to nezdalo perfektné. Dnes musí byť oslnivá, zvodná, proste neodolateľná. Nie ako kto sa chystá zabíjať. Hoci poznala už aj mužov, ktorí leteli práve na toto. Predtým to zvládala lepšie. Zvodnosť i zabíjanie. No teraz už neprichádza natoľko do kontaktu s mužmi ako kedysi. Keď, tak iba kvôli nejakým formalitám.

Elika si užívala horkou koupel před perným dnem. Uvolňující koupel zrovna potřebovala. Tanma byl někde ve vedlejších místnostech. Elika se ponořila po krk do vody a zavřela oči.
„K***a! K***a, k***a, k***a, k***a!“ zaslechla náhle z vedlejší místnosti. Hned na to nějakou ránu a klus směrem k ní.

Městečkem Amanaki se rozléhalo ticho. Naprosto ohlušující ticho. Takové ticho, ze kterého až mrazilo. Tři muži z Namikaze, Tanma, Naruto a Tanaka se vraceli prázdnými ulicemi směrem k nemocnici. Naruto Tanmu podpíral, jeho starší sourozenec sotva chodil, jak se přetáhl. A odmítal pustit katanu z ruky.
"Otče! Čekali jsme další rozkazy, ale bylo ticho. Už jsem za váma chtěl vyrazit," promluvil Hikaru, když se trojice přiblížila k perimetru nemocnice.

Pomaly som sa vznášala v oblakoch na krídlach teplého vánku. Prúdy vzduchu hladili šupiny na mojom tele, svišťali na koncoch mojich krídel. Bola som voľná.

Krajina sa podo mnou rozprestierala v celej nádhere svojej zelene. Kam až oko dohliadlo, stromy vypínali k oblohe konáre ako pozdrav, ako pozvanie. V hrudi sa mi zachvelo srdce. V tej chvíli som si pomyslela, áno, takto chutí dokonalé šťastie.

Pohled Eidy

Lije jako z konve. Je kolem tří ráno a já letím do svého malého příbytku v Zemi ohně. Nechápu, že mi to nevyšlo! Když jsem sledovala tu starou babku, jak dokázala s tímhle šutrem se samou lehkostí zmanipulovat tu náhodnou holku, myslela jsem si, že to musí vyjít! A mimo to, proč je ksakru vůbec ta Uchihovic pinda imunní vůči mému šarmu! Proč zrovna ona?! Proč ne kdokoliv jinej. Aghh!! Tohle je tak nefér tohle to všechno!

Ich cieľ už bol blízko, veľmi blízko. Cítil to úplne jasne. Teraz iba neurobiť žiadnu chybu. Ako sa začali tiene pomaly naťahovať, žmurkol na Mirai a tá vyrazila vpred. Zo zadu, z jej slepého uhla, sa objavila letiaca čepeľ, ktorej uhla iba vďaka tomu, že ju Shikamaru prezieravo držal prepojenú s jeho tieňom, no sám sa tak dostal do nevýhodnej pozície, čoho dôsledok okamžite pocítil. Akonáhle po podrazení nohy dopadol na zem, zacítil na krku druhú z Asumovych špeciálnych čakrových čepelí.

Tanma si utřel pot z čela. Uplynuly už dva týdny od jejich návratu ze severu. Pomohl Kamiře s bydlením a tak celkově, než se nějak zařídí. Zbývající volno využil k tréninku. Měl svoje schopnosti a každý den je piloval, ale vždycky našel něco nového do zásoby. Podíval se kolem sebe, kde rozestavěl hodně polystyrénových válců. Cvičil se v jedné šermířské technice a nechtěl, ať se čepel zbytečně ničí. Technika spočívala ve využití Hiraishinu.

Od Sarady to není domů daleko. Žijeme ve stejné klidné oblasti. Pospíchám deštěm, abych byl co nejdřív v suchu.

„Kawaki!“ To je Eidin hlas. Otočil jsem se ke zdroji.
Stojí opodál pod nějakou stříškou. Zase vypadá jako modelka vystřižená z časopisu. Jako by se jí ani jediná kapka nedotkla. Zase mě pozorovala? Já doufal, že jí to už přešlo. Přiběhl jsem za ní, stříška je tak akorát pro dva lidi. V jedné ruce stále držím svou promočenou těžkou mikinu.
Nezaujatě pozoruji Eidu. Vypadá naštvaně?
Zdá se mi to, nebo vidím stopy po breku?

„Ďalej ani krok!

Chocho se na mě upřeně dívá.
Nebudu na to sama.
„Dobře.“ Hlesla jsem a trošku se usmála.
„Joo!“ s úsměvem do široka řekla Chocho.

Sedíme na malé mýtince na okraji vesnice. Cestou sem jsem jí vyprávěla o naší misi. O tom, jak Kawaki vypil první štamprli. Jak se mě zastával. Jak se opil ještě víc a… Jak ten večer skončil.
Chvíli jsem přemýšlela, jestli jí říct i o takovýchto detailech, ale věřím ji. A je fajn se o tom s někým podělit. Předtím mě ani nenapadlo, jak mi to může pomoct. Vyzpovídat se…