*Neznámá*: 05

Slunce již bylo těsně nad obzorem. Jeho poslední paprsky se však ještě rozlévaly po okolí a dávaly mu onen hřejivý nazlátlý nádech, který hřeje na duši a dodává i těm nejobyčejnějším věcem dojem čehosi vyjímečného.

Část této zlaté krásy pronikla i skrz skleněné okenní tabule Tsunadiny pracovny a pohltila do svého hřejivého obětí i její pracovnu. Stránky knih, které měla poskládané na stole jako by měly díky této záři stránky ze zlata a celá místnost působila v tomto světle tak nějak přívětivěji než obvykle. V pracovně však bylo ještě něco víc než knihy, nábytek a zlatavé sluneční paprsky. Byly v ní dvě postavy.

"Takže Kibo, zavolala jsem si tě proto, že..." začala Tsunade s trochu ustaraným nádechem směrem ke Kibovi, který právě přišel.
Než však stačila pořádně začít, rozrazili se dveře její pracovny. Mezi dveřmi stála Shizune.

"Shizune...?" dostala ze sebe Tsunade se značným překvapením v hlase.
Shizune vypadala, že běžela celou cestu sem, protože nemohla popadnout dech. Opřela se o rám dveří a ještě několikrát se z hluboka nadechla, než konečně promluvila do ticha plného očekávání, které zcela vystřídalo přívětivost zlatavého světla.
"J-je pryč..." začala Shizune přerývavě, "Ona je pryč".
"K-kdo je pryč?" nechápala Tsunade.
"Ona...ONA je pryč Tsunade-sama!" zopakovala Shizune už ne tak udýchaně, ale za to s původně ne tak znatelnou vážností v hlase.
Tsunade již zřejmě pochopila co se děje, protože náhle i její tvář zvážněla a ztvrdly její rysy.
"B-byla jsem zanést do nemocnice nějakou dokumentaci... a... a když jsem tam došla skoro celá nemocnice byla na nohou a hledala ji... Prý když se tam sestra šla podívat, byla postel prázdná a okno dokořán-" začala Shizune objasňovat celou situaci, než však stihla vypovědět úplně všechno přerušila ji Tsunade, která se za svým stolem postavila.
"Jdeme Shizune" zavelela Tsunade, obešla svůj stůl a prošla ven dveřmi ve kterých Shizune ještě pořád stála.
Shizune neotálela a vyběhla okamžitě za ní.
Kiba zůstal v pracovně zcela sám. Chvilku ještě postál na místě a snažil se pochopit, co se právě událo. Po chvíli jako by to však vzdal, pokrčil rameny a s posledním slunečním paprskem slunce vyšel ze dveří pracovny.

Než Tsunade a Shizune dorazili do nemocnice již se zcela setmělo. Tsunade rozrazila vstupní dveře, prohlédla potěmnělou chodbu a rychlým krokem došla k prvnímu pracovníku nemocnice, kterého zahlédla.
"Jak je možné, že vám zmizela?" spustila Tsunade značně hlasitě na jednu ze setřiček.
"J-já..." pokoušela se chabě bránit dotyčná.
"Je snad tak těžké ohlídat jednu pacientku?" pokračovala Tsunade zcela ignorující snahu sestřičky se ohradit.
"A-ale..." pokusila se sestra ještě jednou, ale opět bez výsledně.
Tsunade ji nenechala domluvit ani tentokrát.
"Hledali jste skutečně všude? Hýbali jste s něčím v jejím pokoji" zeptala se Tsunade tentokrát už trochu klidněji, když viděla, že setřička nemá daleko k pláči.
"A-ano...N-ne." vydalo ze sebe děvče mezi lehkými vzlyky.
Tsunade unaveně vydechla a zamířila se podívat k pokoji Zmizelé. Když došla až nakonec chodby nadechla se a rázně otevřela dveře.
"Eh?!" vydala ze sebe Tsunade v naprostém překvapení.
Čekala asi cokoliv, ale tohle opravdu ne. Byla připravena na všechno, ale tohle jí zcela vzalo dech.
Ztracená Neznámá ležela ve své posteli v potemnělém nemocničním pokoji a ničím nerušeně spala. Měsíční světlo lehce pronikalo zkrz pootevřené okno a dopadalo na její už tak bílou pleť, které dodávalo zvláštní stříbrný nádech.

"No tohle..." ulevila si Tsunade "všichni ji hledáme a naše Dívka beze jména přitom-"
"Už to není Dívka beze jména, je to Eve..." ozval se náhle za Tsunade čísi hlas.
Tsunade se otočila a uviděla Kakashiho, který se opíral o stěnu.
"Eve?" zopakovala Tsunade a náhle se jako by si dala dvě a dvě dohromady vypálila na Kakashiho: "Chceš mi říct, že máš něco společného s tímhle vším?"
Kakashi správně rozpoznal nebezpečnost v Tsunadině hlase a kousek poodstoupil a nasadil výmluvný úsměv.
Tsunade si však místo toho, aby ho začala vyslíchat lehce povzdychla a posadila se.
"To znamená, že budu muset Kibu zavolat zítra znovu..." pronesla spíš pro sebe.
"Kibu? Proč?" zeptal se Kakashi a sedl si vedle ní.
Tsunade na chvilku zaváhala, ale pak s hlubokým nádechem začala vysvětlovat celý svůj plán. Poté co skončila si Kakashi náhle stoupl.
Chvíli zůstal jen tak mlčky stát a upíral svůj pohled kamsi do temné noční oblohy za oknem.
"Chci jít na tu misi místo Kiby" pronesl náhle do ticha noční chodby a odvrátil svůj pohled od měsíce, který jako by dnes svítil trochu víc než obvykle.

Co bude dál? Bude Tsunade souhlasit nebo to ještě všechno dopadne úplně jinak? A najde vlatně Eve na té misi své ztracené vzpomínky?