Naruto recenze

Před dvanácti lety zaútočil na skrytou vesnici ninjů – Konohu (Listovou), devítiocasý liščí démon Kyuubi. Ten dokázal jediným švihem svých ocasů drtit hory a vyvolat tsunami. Zničil téměř celou vesnici, než jej jeden geniální shinobi - Čtvrtý Hokage, porazil. A poté zemřel. Ani Čtvrtý Hokage však nedokázal démona zabít, proto jej zaklel do právě narozeného chlapce. Tím chlapcem byl Naruto.

Uplynulo 12 let, Naruto vyrostl. O svém prokletí nemá ani páru, což ovšem neplatí pro ostatní vesničany, kteří v něm stále vidí to monstrum, které zničilo jejich domovy a povraždilo jejich příbuzné.

[acidfree:18575 size=220 align=right link=none] Právě kvůli tomu je Naruto stále osamělý, bez přátel, bez příbuzných, bez lásky. Aby na sebe upoutal pozornost, neustále provádí všelijaké darebárny, provokuje koho může, ale to jeho situaci spíš přitěžuje. Navíc je totálně neschopný, na akademii jen taktak prolézá a jako jediný ze studentů už po několikáté nezvládl maturitu. Zdá se, že Naruto je od začátku ztracená existence. Jediný, kdo Naruta jakž takž bere na vědomí, je jeho učitel z Akademie - Iruka, jemuž liščí démon také zabil rodiče. Iruka však kvůli tomu necítí k Narutovi zášť, právě naopak - v mládí byl stejný jako Naruto a dívá se na chlapce jako na svého syna nebo možná mladšího bratra. Je to právě on, kdo Narutovi odhalí jeho děsivé prokletí a po drobném incidentu s jiným učitelem dokonce nechá Naruta odmaturovat - a Narutovi se konečně dostane na správnou cestu naplnit svůj obrovský sen - stát se nejmocnějším Hokagem.

Cesta však ještě bude hodně trnitá, kaktusová pole z pohádek Looney Tunes se můžou jít zahrabat hodně hluboko. To že Naruto zvládl maturitu totiž nic neznamená. Jako nováček (Genin) je zařazen do tzv. týmu 7, kde musí plnit nejrůznější mise, obvykle vysoko přesahující jeho schopnosti. V každém případě se však celých (prozatím) asi 200 epizod netočí kolem jednotvárných dobrodružství "nová mise, chránit starou babku na cestě z X do Y, sakra byli jsme přepadeni, au teď jsem se nasral, nakopu jim p***le...". Ne, pokud si myslíte tohle (je to logické, přece jenom Naruto je ninja anime), asi budete hodně překvapeni. Celkem brzo se totiž rozvine nadupaná dějová linie propojující celý příběh, která vám nedá spát. Jednoduše neusnete, pokud neuvidíte další díl (připravte se 3 týdny nespat).

ZÁSAH PRVNÍ - POSTAVY

První z věcí, kterou vás Naruto spolehlivě strhne mezi své skalní fandy je rozhodně propracovanost postav a jejich charakterů. Ač většina hlavních hrdinů jsou 12 – 13leté děti, je až s podivem, na jaké úrovni jejich charaktery jsou (ale to je u anime celkem obvyklá věc).

[acidfree:216 size=200 align=left link=none] Každá z postav doslova žije svojí vlastní osobností. Všichni mají silně vyvinutý cit pro přátelství, položit život za přátele tady není nic neobvyklého, minimálně jednou se o to v Narutovi pokusil každý. Na první pohled je také jasné, že tvůrci se se svými výtvory nemazlili. Těžko byste hledali někoho, kdo neschovává takzvaného kostlivce ve skříni v podobě nejrůznějších traumat a děsivých zážitků z mládí.A většinou to bývá hrůza ze samoty, opuštění, zklamání, krevní msty... Nikdo se nepárá s tím vyvraždit jednomu z hrdinů celou rodinu a pak ho nutit znovu a znovu se na to dívat. Nebo vracet se do vzpomínek chlapce, kterého se pokusila zabít jediná osoba, k níž cítil lásku. Občas se skutečně zdá, že autoři své hrdiny opravdu nenávidí... nebo je to jen kvůli tomu, abychom my ostatní měli čas od času důvod si pobrečet? Těžko říct. Avšak možná právě to je věc, která dělá hrdiny tak skutečné - budete je opravdu nenávidět, budete je opravdu milovat. Málokterý z nich vám bude lhostejný. A všichni mají pro své jednání racionální, uvěřitelné důvody... i těm záporným uvěříte, že jinak to prostě nejde.

ZÁSAH DRUHÝ - SOUBOJE

Naruto je akční příběh, kdo nemá rád souboje, raději by měl dát ruce pryč. Boje, potyčky a rvačky, to je totiž to, o co většinou jde. Epizodu, kde se rozdávají pořádné rány nenajdete. Hlavním lákadlem však není ani tak „proč“, ale „jak“. Souboje jsou totiž absolutně dokonalé, jak zpracováním samotných stylů, tak samozřejmě i animačním provedením.

Ninjové používají 3 základní techniky – ninjutsu , genjutsu a taijutsu - bojová kouzla , iluze a boj zblízka. Každý z nich používá svůj originální styl, což činí každý boj jedinečným a nevšedním. Občas je to až neskutečné, stane se, že vám přestává rozum stát nebo zapomenete polykat sliny - to se stává běžně. Celkový dojem z boje je vždy dokonalý, sladěný, netrpí téměř žádnými rušivými prvky a hlavně - až na pár temných výjimek nikdy neskončí obrovským výbuchem, jak tomu bývá třeba v Bleachi. Jediným záporným faktem je, že některé z nich působí mírně natahovaně. Jakoby se tvůrci snažili z těch opravdu velkých střetů (Sasuke X Naruto) vymačkat co nejvíc, ale když Naruto dostane 20x na držku a 20x se 5 minut těžce zvedá, začne to být po určité době trochu zdlouhavé.

ZÁSAH TŘETÍ - HUDBA

Dalším hřebíkem do zlaté rakve posedlosti Narutem je hudební doprovod neboli soundtrack, který osobně považuji za nejlepší anime soundtrack vůbec. Hudba krásně podkresluje situaci, nikdy však nepůsobí rušivě a graduje celkový dojem ze scény. Při písních „Sadness and Sorrow“ a „ Hinata vs. Neji “ vždycky budete brečet, stejně jako při bouřlivých bojových skladbách „The Rising Fight“ nebo „Strong and Strike“ se vás zmocní touha někam vyběhnout a pořádně si zakřičet. Většina písní zní výborně také sama o sobě, bez obrazového doprovodu, což se u soundtracků málokdy slyší. Jedinou slabinou jsou tzv. endingy - závěrečné písně, z nichž se mi za celou dobu líbily asi dva, většina z nich byla silně průměrná, několik se ani nedalo poslouchat a jeden byl tak falešný, až to vzbuzovalo otázku, zda je to schválně nebo se tvůrci prostě sekli.

ZÁSAH ČTVRTÝ - VTIP

Naruto je komedie, proč jej tedy mám chválit, že je vtipný? Ono totiž jsou komedie a komedie - u těch prvních jen zíráte a nechápete, čemu se vlastně máte smát, u druhých se řežete téměř v jednom kuse. Naruto patří právě do té druhé skupiny. Samozřejmě nečekejte žádné intelektuální fóry, většina srandy spočívá v nejrůznějších grimásách, držkopádech a zesměšňování stokrát ohraných „cool“ situací. A pak je tady ještě jedna věc - ta se týká samotných postav. Dá se to přirovnat snad jen k Zeměploše - někdo před Knihovníkem řekne „co tu dělá ta opice“ a i když se ještě nic nestane, vy už se smějete, protože si umíte živě představit, co bude následovat. Podobně to funguje i v Narutovi. Už jen to, když Shikamaru složí ruce ve vás vyvolá úsměv, protože „teď to teprve začne“.

ZLO PRVNÍ - ZDRŽOVAČKY

Teď se konečně po dlouhé chvále dostávám i k záporům tohoto anime. V první řadě jsou to tzv. zdržovací epizody, které lezou na nervy snad každému. Přece jenom Naruto je pěkně dlouhý seriál a není možné, aby byly všechny díly skvělé. A těch slabých je tam také víc než dost.

Jeden z problémů jsou tzv. fillery. Epizody, které můžou mít samy o sobě dobrý a kvalitní příběh, ale nijak neposouvají vpřed hlavní děj. Většinou se jedná o nejrůznější mise. Jako samostatný celek nejsou špatné, ale když jste napjatí, jak to bude pokračovat s hlavní dějovou linkou, epizodky, které o ni nezavadí ani slovem vám po čase začnou lézt pěkně na nervy.

Pak tady jsou různé vzpomínky. Neříkám, že traumatické příběhy z dětství nejsou zajímavé. Jenže ony většinou bývají vmíšeny doprostřed boje a vy musíte sledovat utrpení postav, zatímco se třesete, jak nakonec souboj dopadne. Většinou se to dá vydržet bez problémů, jediným vážnějším příkladem je souboj Naruto X Sasuke, kdy mezi napínavý zápas byly vloženy tři epizody týkající se Sasukeho mládí a to už ke konci bylo opravdu nudné.

Dalším neřádem je neustále opakování dějových sekvencí, které jsou podle autorů důležité nebo hodně emotivní. Dobrá, byla to skvělá scéna, když Sasuke vykloubil Zakuovi ruce, ale aby to v následujících 3 dílech museli ukázat ještě 5x? To zas ne. Nebo klasický příklad - souboj Hinata vs. Neji, kteří si za celý díl vyměnili 3 údery a zbytek plnily Hinatiny vzpomínky, jak se Naruto chová cool a ona se mu touží vyrovnat. Chápu, že nějaká ta vata je občas potřeba, ale co je moc, to je příliš.

ZLO DRUHÉ - NELOGIČNOST A NESMRTELNOST

Čas od času je na seriálu znát, že autoři udělali něco, čeho pak trpce litovali a hledali složité okliky a hloupé výmluvy, jak to vzít zpět nebo se tomu alespoň vyhnout. Vím, že to ode mě bude znít hnidopišsky, ale je to tak. Uvedu příklad: Naruto při boji s Kimimaro vytvořil několik stovek stínových klonů. Proč jich pak na Kimimara útočilo jen pár a ostatní stáli stranou a nic neudělali? Přitom v souboji s Gaarou bylo jasně řečeno, že mohou útočit všichni najednou, aniž by si navzájem nějak překáželi. A podobných nesrovnalostí je tam mnohem víc (ale zase mnohem míň než v Bleachi, kdy autoři prohlásí jednu věc a v následující větě tvrdí pravý opak).

Druhá věc - podivně se měnící schopnosti postav. Ano, chápu že se jedná o žánr „super power“ a je nutné, aby lidi rozbíjeli skály hlavama a nic jim neudělalo, když proletí vzduchem a cestou posráží půlku lesa. Nevadí mi, když hrdina spadne z kilometr vysoké skály na hlavu, udělá v zemi metrový kráter a pak se zase zvedne a začne bušit do soupeře. Otázkou je, proč když dokážou toto, proč jim někdy stačí dostat pěstí nebo čelo, aby se už nezvedli? Jako obvykle uvedu příklad, týkající se jinak úžasného duelu Naruto X Neji. Ač je Neji nejsilnější Genin ve vesnici a Naruto je považován za absolutního losera, Naruto zvítězí. Tento fakt mi sám o sobě nevadí jako spíš to, jakým způsobem toho bylo dosáhnuto. Samozřejmě, že Naruto dostane královsky po držce, nastokrát rozsekaný, zmlácený, se zastavenýmy čakrovody, pokaždé se zvedne. Dobře. Ale proč potom Nejimu stačí dostat jednou pěstí a už má dost? Oproti tomu, co předtím vydržel Naruto to zase taková pecka nebyla.

Jsem však otevřený člověk, každý dělá chyby a nechci si tady hrát na hnidopicha, který rozpitvá komplet vše. I přes toto vše považuji Naruta za jednu z nejlepších anime vůbec, která stojí za shlédnutí a která vás dostane už po prvním díle.

Tuto recenzi nám laskavě věnovala Taylor, www.chidori.sblog.cz