manga_preview
Boruto 52

NFFORPG - Sunagakure no Sato


První divize

Vypravěč - Jaden
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti


Záložní divize

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum


První divize

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti


Tým Beta

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti


Tým Delta

Vypravěč - Vikitori
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti


Tým Théta

Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti


Tým Omega

Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum

Sensei

Studenti



Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, So, 2020-11-28 14:40 | Ninja už: 4401 dní, Příspěvků: 1437 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky. I. div.
Chuuninské zkoušky
Najednou ztratili zem pod nohama. Máma ječela, zvíře ryčelo, dokonce i on vyjekl překvapením jako baba. Naštěstí zareagoval opravdu rychle.
Sáhl po kunaii, pohybem malíčku navázal lanko a hodil.
Kunai se zabodl do protější stěny, Hiro se škubnutím přitáhl, mámu zachytil v letu a rukou se pomocí chakry přichytil.
Velblouda už zachránit nedokázal a zvíře zmizelo i s nákladem v nekonečné temnotě.
Držel matku kolem pasu jen jednou rukou a cítil, jak mu pomalu sklouzává ze sevření.
"Pořádně se chytni...máš se držet, ne mě škrtit!"
Pod brýlemi se zablýsklo a vylepšený Shunshin no jutsu je oba katapultoval vzhůru.
Jenže otvor se nečekaně uzavřel a narazili do stěny z písku.
Nechápal, co se děje a netušil, co by měl dělat. Zůstali v naprosté tmě, v kdoví jaké výšce. Neměl volnou ruku, aby si rozsvítil. Ženu nemohl držet věčně a zřejmě tu ani nebyli sami, protože prostředí se chovalo naprosto nepřirozeně. Mohl si tu na ně počkat nějaký ninja?

Obrázek uživatele Mitora
Vložil Mitora, Út, 2020-11-24 12:50 | Ninja už: 3020 dní, Příspěvků: 771 | Autor je: Tsunadin fackovací panák

Hizuki Shima
Tým Beta
Kajuta pirátské lodi

Bylo jasně vidět, jak jí Kaořina slova potěšila a dostala do jiného myšlenkového rozpoložení. Tváře se jí pod chválou lehce zabarvily a nemohla jinak než se upřímně usmát nazpět. Jestli jejich plán nevyjde a ony skončí odděleně, bude mít vzpomínky, kterých se držet.
Co nečekala, byla rychlost, s jakou se žena rozhodla jednat. Byl to dost šok na to, aby jí z potěšení vyrazil a chvíli jí ani nedocvakávala její role, jak přesvědčivě hnědovláska vypadala.
Stačilo však jen mírné pobídnutí, aby se nekoordinovaně svalila na zem. Povedlo se jí tak praštit hlavou do podlahy, načež jí vhrkly slzy do očí a díky tomu zvládla nezaostřený pohled. Nebo v to alespoň doufala. Válení se se se svázanýma rukama a nohama nebyl nejsnadnější úkon a tak se její dýchání i díky adrenalinu za několik málo vteřin zrychlilo, stalo se chrčivým a celkově znělo divně. Mezi nádechy sem tam uniklo něco, co by se snad dalo považovat za hekání. Pokoušela se nemyslet na věci okolo a soustředila se jen na svůj úkol. Nemůže to teď zkazit.

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Pá, 2020-11-13 22:20 | Ninja už: 2758 dní, Příspěvků: 398 | Autor je: Pěstitel rýže

Chunninské zkoušky

Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
"Krok-šoup-nádech-krok-šoup." Možná to už byla hodina možná jen pár minut od té chvíle, co našel Risu a od jeho zoufalého záchvatu vzteku, Taji si nebyl jistý, ale teď už si nemohl dovolit plýtvat energií a veškerou sílu vkládal do hledání čehokoliv, co by jim mohlo pomoct. Krajina okolo připomínala čím dál víc pustiny záhrobí a i když v dálce nejasně viděl jakési útvary připomínající obří pohoří, byl si jistý, že jde jen o halucinace vyvolané dehydratací.
Risino zaúpění nejdříve ani nezaregistroval, až teprve po chvíli znaveně nasměroval své pozadí do písku a sundal blondýnu ze zad. "Nojo dostaneš svoji vodu loutkářko těžká tsss-echmechm."Rozkašlal se Taji a hmátl k opasku, kde na něj čekalo nepříjemné překvapení. Tajiho srdce se prudce rozbušilo a mladík přes svojí únavu vyskočil na nohy a prudce hledal ve vlastních stopách náznak chybějící čutory, ale nikde nic. Mladík zdrceně klesnul zpátky na zem s vědomím, že bez vody je on i Risa odsouzený k záhubě. Na mysl mu přišla myšlenka, že přeci lidské tělo uvolňuje vodu vcelku běžně, ale rychle se znechuceným výrazem zavrtěl hlavou."Ne to dělat nebudu...Beztak toho ze mě na poslední zastávce zrovna moc nevyteklo pche!" Pak ho napadlo, že moč není jediná tekutina lidského těla a na okamžik se zadíval na žíly na Risině krku."A tohle už vůbec ne..."Zašeptal sám sobě a i přes okolní parno mu přes záda přeběhl mráz nad tím, co mu přišlo na mysl.
Opatrně vstal a zoufale zkusil rozžvýkat kus gumovité zeleniny z jeho zásob s nadějí zisku alespoň nějaké vlhkosti."Ovšem že to musí být ředkev..."Zašklebil se znechucením Taji a vložil do úst Rise její podíl nenáviděné zeleniny, načež se začal připravovat na další pochod.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Čt, 2020-11-12 00:18 | Ninja už: 4672 dní, Příspěvků: 3305 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístaviště
Jak se zdálo, žádná z kotvících lodí přístav v poslední době neopustila. To bylo dobré. Daisukemu se při tom zjištění lehce ulevilo, ale stále ještě neměli vyhráno.
„Arigatou gozaimasu, Wakatsuki-san,“ poděkoval muži Daisuke a děkovně a zároveň omluvně se uklonil.
„Vážím si vaší pomoci. Nehněvejte se proto prosím, že jsem vám tak vpadl do kanceláře bez jakéhokoliv vysvětlení. V tuto chvíli to ale bohužel jinak nejde,“ vysvětlil muži a narovnal se, načež se měl k odchodu.
„Až bude tohle celé za námi, rád vám vše do detailu vyložím,“ usmál se na něho ještě ve dveřích přes rameno, načež odešel.
Co dál? Eichiro prohledával město, Chika s Tekurem bar a Shi lodě. Moc míst, kam by se mohl Daisuke podívat, nezbývalo. Jedno místo ale ještě navštívit mohl.
Strážní stanici.
Pokud do toho byli stráže nějak zapletené, nedozví se od Daisukeho nic nového. Pokud ne, byla tu šance, že jim pomohou Hizuki s Kaori najít.
Hnědovlásek proto už déle neváhal, vyskočil na nejbližší dům a po střechách, kde nepoutal zbytečnou pozornost, si to zamířil na strážnici.
„Konnichiwa, Yasu-san, Natsuki-san,“ ozvalo se chvíli na to za zády dvojice strážných od okna jejich kanceláře, do kterého Daisuke, přichycený chakrou v chodidlech ke střeše, hlavou dolu nahlížel.


Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Ne, 2020-11-08 16:44 | Ninja už: 4892 dní, Příspěvků: 2033 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství

„Ale no tak, Tekuro-kun,“ usmála se na něj vědoucně. „Já o té technice vím. Zahlédla jsem je. Shi je tvůj výtvor, že?“ prohodila a začala si sklep prohlížet. Vypadal obyčejně, ale za rohem našli dveře. Lehce vzala za kliku a ony se opravdu otevřely. Odhalili větší místnost se zdmi pobytými okovy. Pod jedním z nich seděl Eichirův pes. Chika rozsvítila a hned se k místu rozeběhla. Párkrát ohmatala zeď a zdálo se, že něco vytáhla. „Hele!“ vyhrkla a nastavila ruce k Tekurovi. Když se k ní přiblížil, mohl spatřit dlouhý vlas. „Někdo tu někoho držel!“
***
Muž hleděl do dokumentů a mračil se. „Je mi líto, Daisuke-san, ale v posledních pár hodinách žádná loď přístaviště neopustila,“ zavrtěl hlavou. „Kdybych věděl, co se stalo, mohl bych vám být více nápomocen,“ vzhlédl k mladíkovi. „Věřím vám, protože vám věří i bratr, to je samozřejmé, ale rád bych pomohl.“
***
Kaori spadla brada. „Hizuki-chan, ty jsi skvělá!“ šeptla. „To je skvělý!“ spráskla by ruce, kdyby je neměla svázané. „Myslím, že tímhle ti cena moc neklesne. Jdeme na to!“ zazubila se a zhluboka se nadechla. „Pomooooooc!“ zařvala z plných plic. „Hizuki-chan má záchvat!“ začala hysterčit a z očí se jí spustily slzy. Rozhodně byla dobrá herečka. „No tak,“ šeptla k ní. „Válej se a hekej,“ dodala a zase začala křičet. „Pomoooooooooc!“


Obrázek uživatele Mitora
Vložil Mitora, Ne, 2020-10-25 11:35 | Ninja už: 3020 dní, Příspěvků: 771 | Autor je: Tsunadin fackovací panák

Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška

V první chvíli byla tak zaražená, že vůbec nevěděla, co na to říct. Jak dlouho tam už druhá dívka byla, když byla v pohodě s tím, že nemá ani jméno? A vždycky nový majitel? To to tady funguje jako pronájem, nebo… Nechtěla věřit, že taková situace je pravda. Ale lidé jsou zvláštní tvorové.
“A jak ti můžu říkat?“ zkusila pak opatrně. Téma jak to má se jménem, které měla předtím, než skončila na tomto místě, jí přišlo docela citlivé. A nebyla si jistá, jestli odpověď vůbec znát chce.
Při zaučování ztěžka polkla. Čekala něco takového, ale stejně jí přejel mráz po zádech. Nerozuměla, čím si to ti muži odůvodňují. Nějakých ran se až tak moc nebála, ale do té další pozice se opravdu dostat nechtěla. “Um… co po nás budou za normálních okolností chtít?“ Mezitím nervózně obhlížela plot. Nemůžou stát přeci úplně všude, ne? Musí přijít na způsob, jak těm lidem pomoct. “Schovávají někde věci, které jsme měli u sebe, když nás sem přitáhli?“ Věděla, že ta šance je malá, ale co kdyby.

Hizuki Shima
Tým Beta
Neznámá loď

Vykulila oči. Sama by s ničím takovým nepřišla a hlavně by nebyla schopná takový plán provést, ale kapitánce to věřila. Jenom opravdu doufala, že se jí nic nestane.
Ale rozhodně nechtěla nechat vše na Kaori. Skousla si ret a začala podupávat chodidlem. Vždy jí pomáhalo být v alespoň zdánlivém pohybu, když přemýšlela. Nebylo to hned, ale přecijen se jí ve výrazu něco mihlo a pak zkoumavě pohlédla na ženu vedle sebe.
“Mezi mými věcmi by měla být maličká třpytivá krabička. V ní jsou bonbony. Jenom vyloženě bílé obyčejné, ale bez bližšího zkoumání by bylo možné vydávat je za léky... Moje ´cena´ tak nepochybně hodně klesne, ale mohla bych předstírat nějaký záchvat, na který potřebuji své léky. Z té krabičky se třpytky vždy uvolňují, je tedy možné, že by mohly ulpět na správných dveřích…“ Nebylo to jisté, ale bylo to alespoň něco. A byla ráda, že si mohla vyslechnout druhý názor na své nápady. Vlastně ani nebyla záruka, že by jí léky donesli, ale lepší nižší cena než případná žádná a jako bonus nutnost vypořádat se s tělem, ne?

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Ne, 2020-10-25 00:49 | Ninja už: 4672 dní, Příspěvků: 3305 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Daisuke Mokushi
Tým Beta
Přístaviště
„Promiňte, Wakatsuki-san, ale pro teď mi prosím prostě jen věřte,“ rozhodl se loutkář správcově zvědavosti nevyhovět a co nejzdvořileji odpověď na jeho otázku odmítl. Celou dobu se vše zdálo naprosto bezchybné a najednou pohřešovali jak Kaori, tak Hizuki. V tuto chvíli nemohli stoprocentně věřit nikomu.
Že by šlo o náhodu bylo velice nepravděpodobné. Mohl se z nich snažit nepřítel dostat informace o jejich plánech a dovednostech? Hodlají je při akci použít jako rukojmí? Nebo je prostě zabijí, až dostanou, co chtějí...!?
Daisuke se mírně zamračil a stiskl dlaně v pěsti, načež se za ty myšlenky napomenul. Nic takového se nestane! Najdou je a zachrání!


Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, So, 2020-10-24 15:51 | Ninja už: 3629 dní, Příspěvků: 775 | Autor je: Prostý občan

Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Šílená pustina

Urážky od toho stvoření, které se vydávalo za Shiho už nevnímal. Zařadil je jako jednu z podezřelých věcí. Tu druhou si hodlal právě ověřit. A zřejmě by to i udělal, kdyby po něm "Shi" neskočil.
"Tak jo, kdy to chceš hrát takhle," vytáhl ze zádového poudra wakizashi, zablokoval útok a zároveň vyrazil ramenem zespoda proti soupeřově bradě.
"Až se příště budeš chtít za někoho vydávat, tak si o něm nastuduj víc věcí. Zeptám se ještě jednou. Kdo jsi?" stál na svém Tekuro. Jen tím posledním útokem mu ta osoba dala hned dvě věci, o kterých pochybovat.
Měl pravdu v tom, že Shi tu techniku úplně neschvaloval. Měl proti ní jisté výhrady.
*Ale nikdy v životě by si mě nedovolil napadnout. Už jen proto že ví, kam celá tahle dráha směřuje. Jaký je cíl,* ušklíbl se.
*A navíc, kdyby to byl Shi, takhle by neútočil. Proč by to taky dělal. Musí vědět, že znám každý jeho pohyb, protože je můj vlastní. I mě by napadlo použít karty. Protože o těch vím kulový,* a s touhle myšlenkou získal Tekuro jistotu a skálopevné rozhodnutí odhalit, kdo se tak podle vydává za jeho dvojče.

Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Přístavní město

Existují jisté momenty, kdy jste rádi, že se musíte věnovat něčemu dalšímu. Tekurovi se totiž vůbec nelíbilo, že Chika nadhodia zrovna tohle téma.
"Vážně? Ani jsem si nevšiml," podrbal se na hlavě a snažil se udržet oči pod kontrolou a chovat se naprosto přirozeně.
Pes naštěstí chytil stopu a zastavil se u sklepního okna. Tekuro okamžitě zmlkl. V rychlosti napsal zprávu Shimu a podíval se na Chiku. Přeci jen, na povel to tu měla ona.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Po, 2020-10-19 21:39 | Ninja už: 4892 dní, Příspěvků: 2033 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství

Muž seděl za stolem a zrovna dost ošklivě pokašlával. Jakmile ale zahlédl Daisukeho, věnoval mu celou svou pozornost. „Co se stalo, Daisuke-san,“ zamračil se. „Vypadáte dost ustaraně,“ zajímal se, zatímco se začal přehrabovat v papírech, aby našel potřebné dokumenty. Denně přístavem projelo tolik lodí, že si je všechny nemohl zapamatovat.
***
„Má stejný oči jako ty,“ pronesla Chika. Její dětský tón byl pryč. Mluvila klidněji než obvykle, ale stále jako by o nic nešlo.
Pes najednou chytil stopu a vedl je od baru pryč. Zastavil se až před jedním domem, konkrétně u jednoho z oken do sklepa. Bylo otevřené. Žena se jím trochu pracněji protáhla a počkala dole na mladíka. Pes vskočil za nimi. „Hm…,“ zamyslela se Chika.
***
„Hmm,“ zamyslela se Kaori. „Teď to jen chce zjistit, ve který kajutě jsou naše věci.“ Zatvářila se poťouchle a nahnula se k dívčině uchu. „Mám nápad.“
Šeptem jí ho tak celý sdělila. Všechnu práci hodlala vzít na sebe. Už když ji poprvé odvedli, urputně pracovala na svádění těch dvou mužů a dost se jí dařilo. Jednoho z nich chtěla zblbnout natolik, že by se spolu náhodou dostali do té správné kajuty. „Jen musíme zjistit, do jaký,“ zamyslela se.


Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, So, 2020-10-17 21:12 | Ninja už: 4672 dní, Příspěvků: 3305 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
„Ghh...!“ zaskřípal Daisuke zuby. To byla nesplnitelná podmínka! A kromě toho, kde měl záruku, že ten muž dodrží své slovo!?
„To nemůžu!“ máchl Daisuke odmítavě rukou do strany, „prosím! Copak se tohle nedá vyřešit bez násilí!?“
„Tohle vede jen k nekonečnému koloběhu zabíjení! Nemá to žádný smysl! Chika-sensei je nemocná. Nemůže za to, jak se chová! Prosím odpusťte jí!“ klekl si loutkář na všechny čtyři a sklonil hlavu k zemi naléhavě.


Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Po, 2020-10-12 15:36 | Ninja už: 4892 dní, Příspěvků: 2033 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Chuuninská zkouška

Hirotado Yutsurai
„Vidím, že po svém otci jsi zdědil i tohle,“ oznámila mu tvrdě. Když se však zavlnil písek, neuniklo to ani jí a zpozorněla. Jenže tentokrát se zavlnil písek i pod nimi a dříve, než se mohl někdo z nich nadát, vytvořila se pod nimi obrovská díra. Žena zaječela.
Po stranách nově vzniklé propadliny byla skála a pod nimi tma. Jako kdyby tuhle díru vyhloubil obrovský písečný červ.

Hizuki Shima
„Nemám jméno,“ naklonila hlavu ke straně. „Jméno mi vždycky dá můj nový majitel,“ vysvětlila a oči se jí rozzářily. „Ty jméno máš?“ napadlo ji najednou. „Tak to jsi tu fakt úplně nová. Zaučím tě!“ vyhrkla, jako kdyby měla radost, že může být něčí senpai. „Nejdůležitější je neodmlouvat a dělat, co nám támhle ti pánové řeknou. Je to tak lepší. Mohli by tě zmlátit a tvoje cena by klesla. A mohli by udělat i jiný věci. To by tvoje cena fakt hodně klesla. Pokud jsi tedy ještě nikdy nebyla s mužem,“ ukázala za plot, kde stáli ti pánové. Byli to hroziví muži s bičem u pasu.

Daisuke Mokushi
Hubeňour se uculil a trhnul ženou k sobě, protože to vypadalo, že mu chce utéct. „Neboj, kluku. Týhle se nic nestane, když splníš podmínku. Zab támhletu šílenou ženskou a já tvojí matinku pustim na svobodu.“

Tekuro Ashikaru
„Seš fakt debil. Takhle mi prostě lidi říkaj, aby si mě nepletli s tebou a stejně si nás pletou. A pořád to nemění nic na tom, že děláš zvrhlý věci, ty debile. A těm je teď konec!“ oznámil a odrazil se.
Rychle se probleskl až k mladíkovi, až to zasršelo, a prudce tasil katanu, čímž zároveň po mladíkovi vedl vodorovný sek.

Taji Sakyu
„Risa neví…,“ zachroptěla. „Risa neví… proč…,“ hekala, jak ji nabral a postavil se na nohy. Po chvilce cesty ale dívka znovu zakašlala a tentokrát jí na rtech zůstala kapka krve. „Tacchan… bolí,“ zaúpěla. „Vodu…,“ hlesla vzápětí.
Jenže Tajiho čutora zmizela. Nebyla nikde k nalezení.


Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Ne, 2020-10-04 18:29 | Ninja už: 2776 dní, Příspěvků: 665 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Tsubaki Kokumotsu, tým Delta

Tsu topící se v tekutém písku právě prožívala jeden z nejkrásnějších okamžiků svého života. Bylo to tak okouzlující, jak jí sensei házel kunai, aby ji a její tykev vytáhl z nepřátelského písku. Měla snad jen oči pro něj, nic jiného neexistovalo, dokud teda nebyla na obelisku a v realitě světa.
"Arigato, Masao-sensei," mírně se mu uklonila, jak chtěla vyjádřit svůj vděk. Vrácená do reality koukla na zbytek týmu. Ai jednala velmi rychle a pomohla nováčkům, Tsu-klon na to šel velmi strategicky s menšími obtížemi. Tsu-originál by asi nezahodila jen tak tykev. Bylo vcelku náročně tvořit novou, avšak v nouzi by ji možná a velmi nerada obětovala, ale díky senseiovi nemusela. Dala si jednu ruku v bok a mezi fanděním svému klonu, že se vyškrábe na obelisk či bude vytažen na kámen, hleděla na topící se tykev. V hlavě ji probleskla myšlenka, že nepřítel by mohl v tuto chvíli poznat originál od klonu. Možná by měla dát tykev klonu a čistě teoreticky by mohla zmást nepřítele.
"Hmmmm," vyšlo z ní krátce, než koukla na senseie, "takže, jaký je plán teď?"

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, Čt, 2020-10-01 15:47 | Ninja už: 2758 dní, Příspěvků: 398 | Autor je: Pěstitel rýže

Chunninské zkoušky

Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
Po dlouhých chvílích ploužení pod zásajícím sluncem, si Taji připadal jako vysušený příškvar na rozžhavené pánvi. Sundal si vestu a omotal si ji kolem hlavy, aby mu smrtonoslné paprsky nedopadaly přímo na hlavu, ale nejraději by si sundal i zbytek potem nasáklého oblečení. Kdyby to ale udělal, přišel by o svoji jedinou ochranu a ještě by si uškodil. Alespoň byl schopný už určit směr díky slunci, které se konečně pohnulo a po chvíli přemýšlení se vydal na východ směr Sunagure případně Země řek.
Nevěděl jak dlouho šel, ale najednou před sebou uviděl něco ležet v písku. Okamžitě uskočil a rukama marně hrábnul po zbraních, než si všiml, že to "něco" je modré, a že je to člověk. Opatrně se přikradl blíž a ke svému údivu zjistil, že ten "někdo" je jeho týmová kolegyně Risa."Mor aby to spral..." Zamumlal Taji, když si všiml, v jak zuboženém stavu dívka je."Hej blondýno opovaž se tu zkolabovat! Co se tu stalo? Jak jsme se dostali doprostřed pouště? Kde je zbytek?" Vypálil na ni Taji a snažil se ji udržet při vědomí. "Mor aby to spral!" Zaláteřil znova mladík, když viděl, že Risa je na pomezí zhroucení. Dal ji napít trochu vody z už tak poloprázdné čutory, načež provedl bezvýsledný průzkum její vybavy.
"Nehodlám tu umřít, jako nějaký uschlý sopl! A ani ty bys sakra neměla!" Zasýpal, když si dívku nabíral na ramena, a opět zamířil směr východ. Po pár krocích se mu noha zachytila za druhou a jak mladík tak jeho náklad se poroučeli do písku pod nima. Znechuceně se vydrápal na nohy a s bezmocným hněvem v hlase začal halekat na sluneční kotouč nad ním. "TO SE TI LÍBÍ CO? TY ŽLUTEJ PRORADNEJ ŠMEJDE!" Zaryčel a začal bezmyšlenkovitě kopat do písku kolem něho.

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Út, 2020-09-29 21:40 | Ninja už: 2277 dní, Příspěvků: 643 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Chuuninská zkouška

Keiko Fu-Kei
Genjutsu, zkouška č.1
Keiko nevěděl, jak se to mohlo stát. Prošli s Yumekou poměrně dost akcí a mladík si myslel, že svou sensei už zná. A teď přišla jedna mise, která nevyšla a ona… . Nemohl to ani v mysli doříct, protože tomu nevěřil. Respektive, nevěřil by tomu, kdyby to právě neviděl na vlastní oči. Měla Ten pohled.
Keiko stiskl ruce v pěst, až mu zbělely klouby jak mu náhlá zuřivost mu projela tělem, jako rozžhavený nůž máslem. Byla jako všichni ostatní. Myslela si, že spoléhá jen na štěstí. Ona, která moc dobře věděla, že všechno co uměl si musel vydřít daleko náročnější cestou, než všichni ostatní!
"Tak já se moc spoléhám na štěstí?" procedil mezi zuby zuřivě a jeho vlasy se začaly vlnit, ačkoliv bylo naprosté bezvětří. Do okolí se přitom pomalu rozlezl zvláštní pach, nebo přesněji vlezlý pocit, který čpěl, jako bezedná studna nenávisti a krutosti. Keiko zaregistroval, jak se k němu stáčí pozornost lidí okolo a bolest u srdce, která se neustále stupňovala vytrhla mladíka z jeho splachovací formy. Kalich konečně přetekl. Už nehodlal jen stát a přihlížet.
"Má snad někdo problém?! Ne? Tak si běžte po svých!" okřil celou ulici a aktivoval své tělo. Jediné co si teď přál bylo, aby všechnu svou bolest a zlost někde vybil. Koneckonců tu byla i druhá cesta, jak ty pohled zničit. Změnit svůj směr o sto osmdesát stupňů a stát se místo hrdiny záporákem.
Keiko se ušklíbl pohledem, při kterém bylo poznat, že se teď stane něco opravdu zlého a probleskl se.

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Út, 2020-09-29 14:37 | Ninja už: 4401 dní, Příspěvků: 1437 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Matka opět tvrdě peskovala a samozřejmě neměla problém udeřit tam, kde to bolelo.
Ale časy, kdy jen zklamaně sklonil hlavu, byly dávno pryč.
"Ke své klientele se chovám obvykle slušně. Vyjímkou jsou jedovatí hadi jako ty. Kteří se navíc nezmohli na nic lepšího než podprůměrné dítě." Odpověděl stejně jedovatě jako jeho matka. Nebo možná otec?
Byl rád za to, co byl. Stal se ninjou navzdory! I přes všechny ty házené klacky pod nohy. A vůbec nebyl podprůměrný!
S matkou sice mluvil, ale nedíval se na ni. Jeho oči těkaly po okolí. Sice k matce neměl příliš silný vztah, zároveň ale nehodlal potopit svoji kariéru tím, že svoji stvořitelku nechá sežrat nějakým svinstvem uprostřed pouště. I když by si to nejspíš zasloužila.
Vlnícího se písku si všiml okamžitě a dvakrát zamlaskal na velblouda, aby zastavil.
"Něco tam je." Poznamenal a ukázal oním směrem.
Vzal velblouda za otěže a pomalu začali místo velkým obloukem obcházet.
Nemělo smysl machrovat, když s ním nebyla Toshimi, která by klienta ohlídala.

Obrázek uživatele Mitora
Vložil Mitora, Po, 2020-09-28 18:16 | Ninja už: 3020 dní, Příspěvků: 771 | Autor je: Tsunadin fackovací panák

Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška

Byla jedna věc si to myslet a druhá mít to potvrzené. Těch mříží si všimla až teď, když hledala známé tváře. Nikoho si alespoň zatím nevšimla, takže se mohla utěšovat alespoň tím. Vyhlídky na její příští život už tak utěšující nebyly. A už vůbec si nedokázala představit, co má štěstí co dělat s pozicí konkubíny nějakého člověka, co si musí lidi kupovat. Nesměla dovolit myšlenkám toulat se tímto směrem, musela změnit téma.
“Jak se jmenuješ? A jak to tady chodí?“ potřebovala informace. Bylo jí poměrně jasné, že jediný způsob, jak se odtamtud dostat bylo nechat se koupit, ale co kdyby ne. A navíc, čím více člověk věděl, tím méně děsivé by to mělo připadat. Nebyla si vůbec jistá, jestli by se pak dokázala zvednout na nohy jako zelenovlasá žena, k níž vzhlížela.

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Čt, 2020-09-24 18:01 | Ninja už: 3629 dní, Příspěvků: 775 | Autor je: Prostý občan

Tekuro Ashikaru
Šílen pustina
Tým Beta

Byl zmatený. Tohle místo neznal, vůbec si nepamatoval, že by sem někdy šel a že by sem vůbec plánoval jít. Což mu jeho dvojník vysvětlil velice rychle. A velice vulgárně.
A tehdy Tekurovo zmatení začalo opadávat. A nahrazovala ho jistá forma syndromu boha.
"To, že se představuješ jako Shi by jen znamenalo, že jsi přijal svojí identitu. To znamená, že už jsi jiná bytost. Tím pádem je pro nás dva místa dost. Prakticky celá vesnice. A celý svět," začal (a zároveň doufal, že i skončí) své kázání. Přitom se s konejšívým úsměvem díval do svých vlastních očí. Na tomhle klonu mu něco nesedělo. Ruku měl ale přeci jen (nebo možn právě proto) na rukojeti katany.
*Některé zvyky ti zůstanou. A kdyby začaly lítat karty, bude to tak lepší.*

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Ne, 2020-09-20 20:57 | Ninja už: 4672 dní, Příspěvků: 3305 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Daisuke Mokushi
Sunagakure, akademie
Chuuninské zkoušky
„Já vám chci pomoct, Chika-sensei! Prosím proberte se! Tohle nejste vy! Jste silnější! Nedovolte tomu, aby vás to ovládalo!“ snažil se k ženě proniknout naléhavým voláním.
Křik za jeho zády ho ale donutil se ohlédnout.
„Kaa-san!“ vykřikl, když spatřil nůž kiriřana na matčině krku.
„Ghh...!“ zaskřípal zuby. Tohle byla hrozná situace! Copak měl bojovat se svou sensei a ještě s nepřítelem naráz!?
„Okamžitě ji pusť!“ vyzval muže zamračeně a snažil se držet si při tom i přehled o Chice.


Obrázek uživatele Chaly
Vložil Chaly, Ne, 2020-09-20 20:44 | Ninja už: 507 dní, Příspěvků: 19 | Autor je: Pěstitel rýže

Akara
Tým Delta

Akara šel někde v prostředku jeho nového týmu smíchaného s klony každého člena týmu. Byl stále trošku naštvaný, že si nemohl dojít pro opuncie a že jeho tým reagoval, tak jak reagoval, což znamenalo, že přestal dávat pozor na věci a události kolem něj.
Když se začal propadat do písku byl překvapený, ale také i v šoku. Byl tolik zaměřený na opuncie, což mu v tu chvíli došlo, že to byla úplná blbost, že by se sám z této situace nejspíš nedostal.
Kdyby mu Ai nehodila kunai, na kterém byl přivázaný drát, tak bůhví co by se mu mohlo přihodit a zda by se byl schopný vyhnout plnému potopení do písku sám. Naštěstí mu ale byla poskytnuta pomoc.
Okamžitě se zachytil kunai s přivázaným drátem a počkal než ho Ai vytáhne. Když už byl v bezpečí, uvědomil si, jak blbě se znovu zachoval a přišlo mu blbé, že mu musel někdo znovu pomáhat, protože sám toho schopný nebyl. Podíval se směrem k modrovlasé holce a hlasitě poděkoval. „Děkuju!” Akarovi došlo, že už musí něco udělat, protože zatím tam je pouze na obtíž, místo toho, aby pomáhal.

Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, Pá, 2020-09-18 10:46 | Ninja už: 1776 dní, Příspěvků: 149 | Autor je: Prostý občan

Ai Hayo
Team Delta

Jelikož modrovláska kráčela jako poslední i se svým klonem, nevšimla si ihned, co se děje pod nohama senseie. Hlavně hlídala zadní část jejich skupiny. Byla připravena reagovat rychle na jakoukoliv situaci. Sice její klon, který vytvořil sensei, byl určitě zkušenější, ale ani ona se nehodlala vzdát jen tak. To, že se její tým ponořuje do písku si všimla až ve chvíli, kdy se zastavil její klon, který byl vedle ní. Ten však nepanikařil a Ai se začala rozhlížet po ostatních členech teamu, zda někdo nepotřebuje pomoc. Nejhůř na tom byla Tsu, které pomohl sensei. Zbývali dva členi teamu, kteří nebyly ani tak zkušení jako ona, sensei a Tsu. Měla hrubý odhad, kdo je skutečný a kdo je jenom klon. Tudíž musela vymyslet, jak pomoci těm nováčkům. Urychleně vytáhla dva kunaie a na každý přivázala 5 metrů drátu. Ten hodila následně k Sumi a Akarovi, ke každému jeden.
,,Okamžitě se chytněte. Dělejte!" křikla na ně a jakmile se chytli, sama se pomocí chakry přichytila k zemi a začala je vytahovat. Snažila se je vtáhnout součastně. Ovšem, jestli ji její klon nabídl pomoc, dala ji jeden drát, aby se postarala alespoň o jednoho.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, Čt, 2020-09-17 12:24 | Ninja už: 1616 dní, Příspěvků: 124 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Masao Nibori
Tým Delta
Propad ega

Jak se perspektiva okolí začala znenadání měnit, Masao škubl hlavou dolů a s vykulenýma očima mu došlo co se děje.
„Je to tady.“ Oba senseiové se začali urychleně rozhlížet kolem sebe v očekávání navazujícího útoku. Jako jeden v mžiku probleskli na blízký obelisk. Jeden z nich byl připraven odrážet nepřítele, zatím co ten druhý vytáhl z kapsičky kunai s tenkým lankem. Nacvičeným pohybem je svázal k sobě a kunai hodil. Čepel se zabodla jen malý kousek od pravé Tsu.
„Dělej, chyť se!“ zavelel rozcuchaný sensei a prsty se mu nedočkavostí třásly, jak čekal, než bude moci začít tahat.
„Vy ostatní se kryjte navzájem a nepanikařte. Nepropadáte se zas tak rychle. Teda dokud sebou nebudete moc házet.“ S posledními slovy se sensei ještě víc zamračil, když pohlédl na klon Akary, který už sebou v tu chvíli začal mírně házet a znepokojeně koukal po ostatních.
Klon Tsumi se pokusil o podobnou věc s kunaiem. Falešná dívka si jej přivázala k lanku a začala ho házet po okolních skalách s nadějí, že se zasekne do některé z puklin. Zatím bez úspěchu. Klon Ai naopak vypadal naprosto klidně, čekal na senseiovy rozkazy a bezchybně analyzoval situaci v očekávání boje. Mimoto také začal hromadit chakru do chodidel, aby tak alespoň zpevnil hmotu pod svými chodidly a zpomalil propadávání.
Poslední z klonů, falešná Tsubaki, shodila ze svých zad tykev a vysoukala se na ni s nadějí, že jí to poskytne trochu času s volnýma nohama. Provedla pečeti na základní verzi problesknutí, které se učilo na akademii, odrazila se od pevné schránky na písek a dopadla na okraj obelisku. Bez tak pevného odrazového můstku by se odlepit nedokázala. Musela se zachytit nohy jednoho ze senseiů, aby nespadla hned zase zpět. S vyděšeným výrazem koukala po okolních sklalách.

Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2020-09-15 11:36 | Ninja už: 4892 dní, Příspěvků: 2033 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Chuuninská zkouška

Hirotado Yutsurai
„Jsi drzý. Od ninji jsem očekávala profesionálnější chování. Třeba jako tvůj sensei. Koukám, že jsi podprůměr i na shinobiho,“ oznámila mu tvrdě. „Tenhle tón se mi nelíbí Hirotado Yutsuraii. Neměl by ses ke klientům chovat s úctou?“ peskovala ho. Byla to mateřská potřeba mít ze syna pana dokonalého nebo jen pohnutka někoho peskovat? Kdo ví…
Na velblouda si kupodivu nestěžovala, protože si uvědomovala, že i když zvíře smrdělo a lítaly z něj chlupy, bylo to stále lepší než jít pěšky. V tomhle svého syna obdivovala, ale ani sobě, ani jemu by to nepřiznala.
Jak pokračovali pouští, začal se nedaleko podivně vlnit písek.

Hizuki Shima
„Ty to nevíš?“ podivila se překvapeně. Nemluvily ty obojky, potrhané oděvy, mříže a stráže za vše? „Na trhu s lidským masem,“ vysvětlila. Její výraz byl naprosto obyčejný, ani kapička strachu. „Sice tě sem přinesli špinavou, ale dávali si pozor, abys měla jen modřiny. Tebe určitě prodají někomu bohatšímu. To je dobré,“ pokývala hlavou. „Nejspíš budeš mít i čisté oblečení a budeš pracovat vevnitř. Možná služebná, kuchařka… Možná i konkubína, když budeš mít štěstí. Pěkná jsi na to dost,“ vyjmenovávala možnosti.

Daisuke Mokushi
„Dobře!“ vyhrkla Suki a zvedla se.
„Daaaisuke-kun?“ otočila se po mladíkovi Chika se svým šíleným výrazem. „Proč okolo mě rozmisťuješ loutky? Ty my chceš taky ublížit? Myslela jsem, že jsi na mojí straně, zlatíčko,“ zavrtěla, odhodila Kiriřana a tasila své dva vějíře.
„Hiyááá!“ ozval se však za mladíkem jekot jeho matky. Několik metrů od nich stál vysoký vyhublý chlápek s čelenkou Kiri, který držel Suki jako rukojmí a na krku se jí dotýkal nožem. „Tohle je tvoje, kluku?“ dotázal se slizce.

Tekuro Ashikaru
„Jsem Shi, ty debile,“ dostal tik do oka mladík. „Jeden z těch, který jsi stvořil, ty debile,“ vysvětlil. „Nalákal jsem tě sem, abychom vyrovnali účty. Ostatní jsou už mrtvý a zbejváš ty. Svět je pro nás dva malej. Těmhle tvým zvrhlým hrátkám je konec.“

Taji Sakyu
Ať už šel Taji dlouho, jak chtěl, stále se nikam nedostal. Slunce se konečně pohnulo, takže bylo snadné určit směr. V dáli však mohl zahlédnout něco dalšího. Modrožlutou šmouhu ležící na zemi. Byla to Risa. Povrchově dýchala a vyschlými rty div nejedla písek. „T-ta…cchan…,“ zaúpěla. Neměla u sebe ani čutoru a Taji nemohl najít ani žádné zbraně, natož loutky.

Keiko Fukei
Yumeka stiskla ruce v pěst. „To bych řekla, žes to podcenil. Moc se spoléháš na štěstí! Řekla bych, že ses konečně poučil, ale to poučení stálo život člověka,“ vpálila mu. „Otevři konečně oči. Takhle nemůžeš dál fungovat. Musíš s tím něco udělat!“
S tím se otočila na patě a vydala se pryč. „Je to i moje chyba. Měla jsem ti oči otevřít sama,“ řekla ještě a zmizela.


Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, So, 2020-09-12 20:19 | Ninja už: 2758 dní, Příspěvků: 398 | Autor je: Pěstitel rýže

Chunninské zkoušky

Taji Sakyu
Tým (O)mega
Zkouška numero jedna
"Aaa už je to tady."Zakřenil se Taji, když sledoval tmavé oči hnědovlasé lékařky a v nich zračící se předzvěst nebezpečí. Po následném oznámení, že zkouška začíná právě teď, neměl Taji ani čas nějak zareagovat. Respektivě nějak jinak, než že hlavou prásknul o lavici a celý zvláčněl, jak napitá houba.
První co ucítil bylo horko. Neskutečné horko a pak taky nechutná chuť pískových zrn ve vysušeným ústech. Když otevřel oči zjistil, že je napůl zahrabaný v hromadě písku a nemá sebemenší ponětí, jak se sem dostal. Rychle se vyhrabal a s přerývaným dechem se rozhlédl kolem sebe. Ne že by bylo, na co se dívat. Okolí tvořila jednotvárná písečná pustina s absencí života, civilizace, nebo čehokoliv, co by mu pomohlo se zorientovat. K tomu všemu byl vzduch tak horký, že přes jeho telení bylo vše dál než pár kroků rozmazané, jak miska převařených těstovin. Teď se teprve ozval výcvik přežití a mladík si rychle zkontroloval, co má u sebe. Měl svoje oblečení, nějaký pytlovitý hadr a hlavně boty, což v tomhle pekle nikdy nebylo na škodu. U pasu si našel pořád ještě plnou čutoru a balíček obsahující pár sucharů s několika pokroucenými kousky nějaké sušené zeleniny. Jinak neměl nic...Ani kompas, ani mapu, ani zbraně...Hlavně ty zbraně. Neměl u sebe ani nějaký malý nožík, perořízek nebo žabikuch, takže si i přes své oblečení připadal jako nahý.
Mladík si dovolil pár chvil na zhodnocení situace, načež ze sebe z plných plic vypustil seznam těch nejpeprnějších nadávek, co se za svůj krátký život stihl naučit. Byl upřímně řečeno v pěkným svrabu. Poušť byla už sama o sobě nebezpečným místem, kde mohl narazit na jedovaté hady, pohyblivé písky, agresivní veleštíry, pouštní blechy, obří masožravé mravence a spoustu dalšího nebezpečí. Pak tu byl ten fakt, že se neměl čím bránit a ani neměl ponětí kudy se vydat. To nejhorší bylo ale to vedro...Ten spalující žár, který z něj vysával sílu každou proklatou vteřinu, co tu stál. "Tak už se pohni ty pitomče, ať je to kamkoliv u šlaka, jinak tu stopro zkapeš tsss." Zavrčel si pro sebe Taji a vydal se do rozžhavené pouště. Jelikož slunce bylo přímo nad ním, nemohl podle něj určit směr a držet se ho, takže mu nezbývalo nic jiného, než dávat nohu před nohu a jít prostě naslepo bohové ví kam.

Obrázek uživatele Bl4ckGh0st
Vložil Bl4ckGh0st, Pá, 2020-09-11 14:41 | Ninja už: 1637 dní, Příspěvků: 136 | Autor je: Manga tým, Obsluha v Ichiraku

Broukaření snadno a rychle, jen s oklikou a bez brouka

Pod hledáčkem
Tým Delta

"Tak co bude s těma potvorama, už to máte, krucinál?!," zaječel korpulentní stařík na své synovce. Rozmachoval nad nimi rukama a nervózně přešlapoval.
Kimu se nakonec povedlo zpřetrhat pouta z provazů. Zlotřilci už měli skoro všechny brouky sesbírané. "Jak je sakra mám zdržet?," znejistěl Ki. Ačkoli ho jeho nátura sváděla k tomu, aby jim dal co proto, někde uvnitř věděl, že zločincům nebude stačit. Měl však štěstí. "Mně se chce na malou...," řekl potichu jeden z bratrů druhému. Podívali se na sebe a pak na strýce. "Co tak čumíte?," otočil se na ně tlouštík. Po náznaku myšlenky na vyprázdnění močového měchýře samozřejmě strýc vzteky zešílel. Začala nápravná přednáška. To byla Kiho chvíle na záchranu situace...

Strach, nebo nejistota, členů týmů byl na místě. Nemohli vědět, odkud by se na ně blížily případné útoky. Senseiova taktika ale měla výhodu v tom, že jim alespoň získala čas na přípravu obrany, kdyby nic jiného.
Suminy myšlenky ohledně (ne)jednoduchosti situace měly dobrý důvod. Tým Delta nevěděl, před čím zatím stojí. Rozhodně úroveň svého "pronásledovatele" nemohli podcenit. Další sesuvy půdy je přiměly se pohnout blíž mezi štoly. Okolí bylo obklopeno skalkami, rezavými mechy a suchou trávou. Stáli před monumentálním kamenem, který spíš připomínal nějaký obelisk na pomníku. Senseiova obezřetnost jak ohledně nepřítele, tak ohledně okolních sesuvů hornin byla velmi důležitá, aby tým nevstoupil přímo do smrtelné pasti. Masao se ale soustředil na své okolí natolik, že si nevšiml, v čem stojí. Jeho studenti mohli pomalu pozorovat, jak se pod ním ztrácí do země písek, jako by ho někdo zespoda vysával vysavačem.

V okamžik, co by si toho všimli, by ale zjistili, že už také nestojí na pevné půdě...

Obrázek uživatele stan.com
Vložil stan.com, Pá, 2020-09-11 16:29 | Ninja už: 2277 dní, Příspěvků: 643 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Chunninská zkouška

Keiko Fu-Kei
Genjutsu, zkouška č.1
Keiko stál uprostřed ulice a zíral zaraženě na Yumeku. Krk se mu sevřel a musel několikrát poknout, aby byl schopen něco říct. Jenomže nebylo co. Yumeka měla pravdu. Všechno se to stalo jen proto, že špatně vyhodnotil situaci. Konečně ho opustilo jeho pověstné štěstí a realita ho tvrdě srazila k zemi. Vždy věděl, že není tak dobrý, jako všichni ostatní, ale i přesto tvrdě dřel, makal a nikdy se nevzdal. Nikdy ale nic nepokazil tak moc, jako tentokrát. Jeho svěřenec byl mrtvý a nebylo nic, co by mohl udělat, aby to odčinil.
"Já… ," začal a jeho hlas zněl jinak. Jako kdyby z něho rázem vymizelo veškeré dětství, které dělalo z Keika Keika a zůstala jen smutná zlomená skořápka, "podcenil jsem to," přiznal popravdě a ani se nesnažil odporovat. Chtěl být hrdina. Ukázat všem, co se mu posmívali a ukazovali si na něj, že nebyla chyba, když se přihlásil na akademii. Nyní ale dokázal naprostý opak. Zklamal sám sebe, zklamal Kazekageho a co bylo ze všeho nejhorší, zklamal jeho sensei Yumeku, která jediná v něj vždy věřila. Slyšet od ní, jak lituje toho, že se za něho zaručila, bylo asi ze všeho nejhorší. A když při něm nestála už ani ona, zůstal sám.
"Nevím, co se stalo. V jedu chíli jsem měl všechno pod kontrolou a ve druhé… ," vypadlo z fialovláska tiše a po tvářích se mu zkutálela jediná slza. Když o tom tak přemýšlel, doopravdy nevěděl co se stalo. Měl pocit, že to ví, ale to bylo všechno. Co bylo zvláštní, Keiko doopravdy neplakal. Aby mohl plalat, musel by projevit jisté emoce. On tam však jen stál a hleděl Yumece do očí prázným pohledem.
Možná by bylo prostě nejlepší všechno vzdát. Vrátit čelenku a odejít někam, kde nebude nikomu na obtíž. Někam, kde nebude středem oněch pohledů, a že to byly pohledy s velký P. Doteď se jim dokázal bránit s vědomím, že má na své straně alespoň Yumeku, ale nyní to vypadalo, že zůstane sám. A když byl Keiko sám, byl slabý. Jak si jen kdy mohl myslet, že by dokázal spasit svět?

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Pá, 2020-09-11 14:10 | Ninja už: 4401 dní, Příspěvků: 1437 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Chuuninské zkoušky
"Teď?!" Podivil se Hiro a zmateně pohlédl na Toshimi, jestli to ona chápe. Najednou na něj padla tak velká únava, že zavřel oči, hlavu opřel o Toshimino rameno, a usnul.

Probudil se v poušti na dece při východu slunce.
Jak tuhle misi vůbec mohl přijmout?! Musel v tom mít prsty Raizo, protože tomuhle by se dobrovolně neupsal. Pokud tedy o něj nepožádala sama matka. Jenže ta pohrdala tím, čím byl.
"Stále celá? Škoda, doufal jsem, že tě přes noc ožerou termiti." Odpověděl matce jízlivě, aniž by otevřel oči.
Měl ji dostat do jedné z hraničních pevností. Netušil proč, ale doufal, že na konci ji tam někde zakopají do písku jako nějakou relikvii.
"Běž si sbalit, za chvíli vyrazíme." Zahuhlal, ale bylo mu jasné, že matka už je dávno připravena.
Zvedl se, začal balit deku a koutkem oka matku sledoval.
Moc se za ty roky nezměnila. Byla stále taková, jakou si ji pamatoval. Krátké černé vlasy pod uši, zelené věčně nespokojené oči, vyhledávající jakoukoliv nedokonalost. Ta jistota a dominance v jejím hlase. Byla krásná, ale usmívala se naprosto minimálně.
Hiro mlaskl na velblouda, který se na povel sklonil, a matku na zvíře vysadil.
Měl z toho tak trochu škodolibou radost. Matka nesnášela huňatá a zároveň smrdutá zvířata. Jízda na velbloudovi pro ni musela být peklo. Těch velbloudů by sehnal snad celé stádo, kdyby to nemusel platit.

Obrázek uživatele Mitora
Vložil Mitora, Pá, 2020-09-11 11:06 | Ninja už: 3020 dní, Příspěvků: 771 | Autor je: Tsunadin fackovací panák

Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninská zkouška

Trošku jí zarazilo, když Daisuke nic nevysvětlil, ani se nevyjádřil, že o tom nechce mluvit a tak byla vděčná Tekurovi a rozhodně si umanula, že se po tom všem připomene.
Na jednu stranu jí ne příliš zdařilý šepot nepřipadal úplně vhodný, na stranu druhou jí přinutil zadusit alespoň uchichtnutí a odebral něco málo tíhy vzduchu, kterou v místnosti cítila.
To, že jí kousíček dřeva trefil téměř necítila, ale spolu s Daisukeho otočením se to stačilo k tomu, aby Keiko její pozornost skutečně získal. Také zvedla ruku, aby mohla zamávat nazpět a dokonce otevírala pusu, že pozdraví i nahlas, ale nestihla to. Hned jak uslyšela z přední části místnosti hlas kazekageho, strnula a velmi rychle se otočila zpět.
Při krátkém vysvětlení jí oči zalétly k týmovým kolegům. Nemohla jim to pokazit.
Hluk, do kterého se probudila jí seslal mráz po zádech. Ještě nebyla ani plně při smyslech a bylo jí jasné, že se něco hodně pokazilo. Pořádně jí probral až cizí hlas a přinesl uvědomění si celé situace. Bezděčně jí ruka vylétla ke krku, kde cítila nepříjemnou váhu.
"Ano... myslím, že jsem..." Odpověděla té dívce. "Kde to jsme?"
Byla si celkem jistá, že je mezitím co byla v bezvědomí nikdo nezachránil a že by teď jen v bezpečí čekali bylo pouhé přání, ale doufat jí nikdo nezakázal. Konečně se rozhlédla více kolem sebe. Ve tvářích kolem sebe hledala někoho známého a opravdu doufala, že nikoho nenajde.

Hizuki Shima
Tým Beta
Neznámá loď

"Ale Kaori-san..." chtěla protestovat, ale neměla na své straně moc rozumných argumentů a pokud něco neudělají, jejich šance se hodně sníží. Bylo to frustrující.
Oddechla si, když jí žena odpověděla a přikývla. Arise sice říkala, že je její kontakt viděl, ale tolik by toho snad vypozorovat nemohl. "Ono vlastně není moc co popisovat. Je nenápadná... V podstatě vypadá jako svitek s velkou pečetí."
Byla ráda, že na lodi není nikdy úplné ticho a tak se uklidňovala alespoň tím, že nikdo jejich tlumený rozhovor nemá moc jak slyšet.

Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Út, 2020-09-15 22:49 | Ninja už: 3629 dní, Příspěvků: 775 | Autor je: Prostý občan

Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Šílená pustina

Vlastně ho velice překvapilo, že se o té anabázi před Hizuki ještě nikdy nezmínil.
"To by bylo na dýl. Někdy povyprávim," utnul to radši rychle, protoe to poslední, co chtěl, byla diskvalifikace kvůli tomu, že mluví v nevhodnou dobu. A pak to začalo být opravdu divné...

Chpal, že na tomhle místě nemá být. Nechce být. Nikdo by nechtěl. Možná někdo, kdo se chce vážně dobře skrýt, protože ví, že tady by ho nikdo nehledal moc dlouho.
Tím ale věci, se kterými nechtěl být, rozhodně nekončily. Jedna z nich měla dokonce tu drzost mluvit a vypadat jako on sám.
"Tebe neznám. Nevím, co po mě chceš a budu rád, když mě necháš na pokoji," zkusil to Tekuro napřed po dobrém, byť trochu nerudně. Nesnášel vlezlý vítr. Lezl mu na nervy.

Tekuro Ashikaru
Tým Beta
Loď/Bar

Nechal se vést na jediné logické místo, kde jejich pátrání začít. Nemluvil. Věděl, kam jejich konverzace bude směřovat.
Nemýlil se.
"Poznal. Měl jsem ho za sympatického člověka už od začátku a je to znovu a znovu potvrzuje, zkusil ještě na poslední chvíli zastavit a změnit směr. Tušil ale, že ten pes je jen takový pomyslný nadpis toho, o čem chce zelenovláska mluvit.
Uvnitř něj se zmítaly různé myšlenky. Jedny obviňovaly Shiho z toho, že Hizuki neohlídal, druhé (silnější) mu připomínaly, že to nebyla jeho vina. Že se to mohlo klidně stát i jemu.
"Tak s čím začneme?

Obrázek uživatele Espere
Vložil Espere, Út, 2020-09-08 20:43 | Ninja už: 2441 dní, Příspěvků: 16 | Autor je: Konohamarova chůva

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Ne, 2020-09-06 22:26 | Ninja už: 4672 dní, Příspěvků: 3305 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Daisuke Mokushi
Chuuninské zkoušky
Při Tekurově poznámce mu stekla pomyslná kapka skepse po čele a on se tiše a rozpačitě zasmál, když se Hizuki ptala, o co šlo, a raději to nechal bez komentáře.
Když ho s Hizuki poté Keiko trefil nějakým dřevěným úlomkem, ohlédl se přes rameno, jeho kapka na čele se ještě zvětšila a on chlapci roztržitě zamával zpět. To si jejich setkání každý pamatovali jinak?
Jeho pozornost si pak dokonale získala Kazuha, která se ani nemusela moc snažit, aby mu přejel mráz po zádech.
Víc, než si vyslechnout její krátký proslov, ovšem už nestihl, protože se mu zatmělo před očima.
Když se začal probírat, kdosi ho volal. Ten hlas znal.
Byla to jeho matka, zdravotní sestra, co ho lečila. Vůbec si nepamatoval, co se mu stalo.
„Kaa-san?“ otevřel oči dokořán a posadil se. Cítil se v pořádku. To co ale viděl před sebou v pořádku nebylo!
„Mazui! (To je zlé!)
„Běž se rychle někam schovat, kaa-san!“ vyzval svou matku Daisuke rychle a napojil svá chakrová lanka na své loutky, co ležely opodál.
Teď se musel mít na pozoru nejen před nepřáteli, ale i před svou sensei, kterou se musel pokusit nějak probrat z jejího bitevního šílenství. A kde byli Hizuki s Tekurem!?
„Chika-sensei! To jsem já, Daisuke!“ zavolal na zelenovlásku a začal kolem ní rozmišťovat své loutky.

Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď > Přístaviště
Když se dohodli a rozdělili, vyvolal si Daisuke bez váhání svou ptačí loutku a na jejím hřbetu se vznesl do oblak směr přístaviště. Nehodlal ztrácet čas! Kdo ví, kde Hizuki s Kaori právě teď byly, a co prožívaly!?
Co vlastně udělá, až se dozví, které lodě odpluly? Nemůže přece jednu po druhé navštívit a prohledat. Nebo ano?
Ne. Přemýšlel až příliš dopředu. Nejprve musí zjistit, které lodě to vůbec byly.
Chvíli na to už přistával na střeše správcovi kanceláře, zapečetil svou loutku zpět do svitku a seskočil ze střechy před dveře. Málem dovnitř prostě vpadl, ale vzpomínka na trapas, když tu byl naposled, ho zastavila.
„Dobrý den, Wakatsuki-san,“ pozdravil po zaklepání a vpuštění dovnitř Daisuke uctivě.
„Omlouvám se, že vás znovu ruším, ale potřeboval bych vaši pomoct. Mohl byste mi říct, které lodě v posledních pár hodinách opustily přístaviště?“ přešel k věci hned, jak to bonton dovolil.