DŮLEŽITÁ MÍSTA
Socha Pátého Kazekage
Socha byla vztyčena krátce po konci Čtvrté války ninjů na počest Pátého Kazekageho Gaary, který v oné válce působil jako Hlavní velitel Shinobi aliance. Je to jediná socha ve vesnici mimo radnici, což zdůrazňuje jeho důležitost a to, jak si ho vesnice váží i téměř 200 let po jeho smrti.
Radnice
Radnice leží v samém srdci vesnice. Je to sídlo Kazekageho odkud řídí dění v celé vesnici. Sem za ním chodí genini pro zařazení do týmu a týmy pro mise. Je to také neoficiální sídlo Zlatých písků. Ze střechy radnice je nádherný výhled na celou vesnici, jelikož je střecha na úrovni zdi.
Velká knihovna
Další pýcha Sunagakure, která přežila krutovládu Sedmého. Knihovna obsahuje na 80 000 svazků a svitků sesbíraných za více jak 250 let. Knihovna je rozdělená do tří pater, každé po 4 sekcích. V prvním patře, které je přístupné všem, naleznete běžnou literaturu jako třeba básně, knihy pro děti a podobné.
Druhé patro je jen s minimální ostrahou, je určeno ninjům a naleznete zde vše od základních teorií až po techniky úrovně C, k jejichž čtení potřebujete mít písemné svolení vašeho senseie.
Třetí patro je bedlivě střeženo čtveřicí elitních ninjů a je přístupné jen pro jouniny nebo členy speciálních složek od úrovně chunina. Zde můžete nalézt techniky úrovní B a A a další věci jako data z různých výzkumů.
Nakonec je tu pověstný suterén. Nikdo z lidí doopravdy neví zda existuje, ale pokud byste hledali zakázané techniky či záznamy z výzkumů prováděných lidmi Sedmého, bylo by to zde...
Skleníky
Jeden z mála opravdových pokladů, které si Sunagakure zachovala. V těchto sklenících se pěstují desítky rostlin pro rozličné účely od tvorby léků, přes jedy až po stromy na výrobu výbušných lístků.
Je také známo, že některé opravdu dobře hlídané skleníky obsahují rostliny, které nikdo jiný nedokáže pěstovat a dokonce i několik vzácných druhů rostlin, které už vyhynuly.
Akademie
Místo, které má každá akademie a kde se učí budoucí generace shinobi. Tato věžovitá budova o pěti patrech se nachází na severu vesnice. Na vrcholu Akademie se nachází aréna, která je však už dlouhé roky nevyužívána. Dnes si na ní už jen hrají studenti o přestávkách, ale kdysi sloužila svému účelu, po vzoru Krvavé Kirigakure se i zde odehrávaly souboje na život a na smrt mezi studenty, to však bylo za vlády Sedmého.
Hraniční pevnosti
Hraniční pevnosti se nenacházejí v Sunagakure no sato, nýbrž tvoří první obranou linii Země Větru. Jejich systém se táhne podél všech pevninských hranic a jejich posádky jsou tvořeny veterány desítek pohraničních střetů, jedná se o nejsilnější jednotku v Zemi Větru, jelikož mnohonásobně početně převyšují Zlaté i Černé písky a boj je jejich denní chléb.
Přesto však nejsou uznáváni, služba na hranicích je nejoblíbenější formou politického exilu a jen ti nejlepší přežijí déle než rok.
ZDRAVOTNICTVÍ
Nemocnice
Jedno z nejdůležitějších míst ve vesnici. I když je lékařský výzkum v Sunagakure velice pokročilý, vybavení nemocnice je zastaralé, budova se rozpadá a zdejší metody neodpovídají standardu.
Většina lidí se snaží nemocnici nenavštěvovat pokud opravdu nemusí, protože se říká, že do nemocnice jdete s nemocí a vracíte se se třemi.
Tato hrozná péče je ještě jeden z pozůstatků vlády Sedmého, nynější Kazekage se to sice snaží napravit, ale chybí mu zkušení doktoři ochotní pracovat v sálech, kde se prováděly věci, jenž měly jen pramálo společného s medicínou.
Vědecký ústav
Místo, kde se stále pracuje nejen na výrobě nových a vylepšených zbraní, ale i na vývoji látek a zdravotnických metod, co mohou ninjům nejen pomoci, ale i uškodit. Kvůli diskrétnosti a bezpečnosti je ústav stále hlídán shinobi z vesnice a pracovníci podrobováni pravidelným kontrolám. Pokud se něco skutečně neakceptuje, je to vynesení jakýchkoliv informací nebo neloajálnost.
GEOGRAFIE
Skalnatá zeď
Jedná se o přírodní útvar chránící Sunagakure po celém obvodu vesnice nejen před nepřáteli, ale i před nepřízní počasí. Jedinými dvěma vstupy do vesnice jsou Severní a Jižní brána, dlouhé průchody vyryté do skály, hlídané dvěma věžemi a zkušenými ninji.
Zeď také ohraničuje bariéru, která spustí alarm pokaždé, když se někdo pokusí dostat do nebo z vesnice jinak než skrz brány. Existují sice tajné chodby vedoucí z vesnice, ale ty jsou známé jen několika vybraným členům Kazekageho osobní gardy a Černých písků.
Katakomby
Další z míst, kam není doporučeno chodit. Katakomby pod vesnicí byly vybudovány původně pro případ katastrofy, aby se do nich lidé schovali, ale Sedmý kazekage je nechal rozšířit a právě zde se odehrávaly ty nejhorší ohavnosti během období jeho vlády... a kdo ví, třeba se zde stále odehrávají.
Sem se neodvažují ani ti nejsilnější a ti co se odváží se nevrátí, alespoň ne normální, občas po kouskách, ale většinou vůbec.
Někde v tomto podzemním komplexu je také neoficiální základna Kultu.
Tajný vstup do vesnice
Nachází se na východě vesnice, ale i takto přibližně udaná poloha je známa jen několika málo lidem a počet lidí, kteří přesně ví, kde se nachází, se dá spočítat na prsech jedné ruky.
Nejlépe toto tajemství chrání zvyk, který přikazuje všem procházejícím zavázat si oči a nechat přesunout skrz pomocí techniky problesknutí. dokonce i mnozí, kteří jí prošli, pochybují, že doopravdy existuje.
Podzemní cvčiště
Bylo vybudováno asi před šedesáti lety, aby se ninjové Sunagakure naučili manévrovat v těsných prostorech. Jeho charakteristická struktura docela dobře simuluje souboje v lese či jeskyních.
Nachází se pod východní částí vesnice a vstup je do něj povoen pouze společně se senseiem, není totiž vůbec těžké se v jeskynním komplexu ztratit.
Západní kaňon
Jak již název napovídá, kaňon leží na západ od vesnice a je vyhloubený do náhorní plošiny. Jedná se o další oblíbené cvičiště pro ninji ze Sunagakure. Kaňon tvoří v náhorní plošině přirozený labyrint sloupů, cest a skalisek a díky tréninku je neustále opravován a obměňován, takže cesta, kterou jste včera přišli dnes již nemusí existovat.
Je to též oblíbený test trpělivosti a vynalézavosti pro studenty.
Jižní cvičiště
Toto cvičiště, nacházející se na jih od vesnice, je z větší části tvořeno pouští, pískem a občas nahodilou skalou. Je to ideální místo na cvičení technik, zvláště pokud chcete mít klid a hrozí vám, že by technika mohla něco zničit. Tam se nemusíte bát, je tam jen písek a toho je v poušti dost, až moc, jak by vám řekli mnozí místní. Každopádně, pokud se chcete vzdálit od civilizace, vyzkoušet si něco opravdu ničivého nebo si jen hrát na přežívání v poušti, našli jste to ideální místo.
PODNIKY
Jídelna u Seno-chan
Nejlepší místo na snídani nebo oběd, pokud jste milovníci sladkého. Nebo vydatného občerstvení. Nechybí tu vůbec nic, od vepřového rámenu přes onigiri, vaječné omelety, rýžové placky, až po zákusky všeho druhu. A věčně usměvavá, příjemná obsluha je v roztomilém barevném prostředí malé jídelny jen bonusem navíc.
Restaurace Takanashi
Pokud hledáte opravdu působivé místo pro společný oběd, večeři, nebo i snídani, zajděte do nejlepší restaurace ve vesnici. Už po generace patří rodině, která se v gastronomii skutečně vyzná a dokáže vám připravit ty nejvybranější pochoutky. Připravte si však naditou peněženku, návštěva v Takanashi vám do ní vypálí díru.
Asayake
Jedná se o jednu z nejluxusnějších čajoven v centru Sunagakure. Je zvláště oblíbená u ninjů, jelikož její provozovatelka je bývalý shinobi. Každý si tu přijde na své, mladí genini si zde mohou dát výborný ledový čaj a jejich senseiové tu mohou společně spílat na neschopnost nové generace nad šálkem saké.
Kottōhinten
Tento obchod se starými sochami a dalšími starými věcmi se nachází v zapadlé uličce poblíž radnice, avšak jeho stinná atmosféra skrývá. Když totiž řeknete prodavači ty správná slova můžete se dostat do zadní části, kde se nachází centrum černého trhu v Zemi Větru, ale pozor, není moudré pustit se do křížku s těmito lidmi, nemuseli byste se už objevit.
OSTATNÍ
Kegareta chiku
Chudinská čtvrť Sunagakure. Každá vesnice ji má a ta zdejší se nachází na jihu vesnice, podél zdi. Dá se zde sehnat cokoliv od zakázaných zbraní až po tinktury. Pokud si zde nedáte pozor, nebude žádné překvapení, že vás okradli.
Aka chiku
Nebo-li Červená čtvrť. Ano, jedná se o místo, kde kvete nejstarší řemeslo. Ale je to také místo plné barů a středobod všech drbů, pomluv a městských legend. I když to není rozhodně místo, kam by se měl mladý genin vypravit, je to místo, kde se člověk může dozvědět velkou spoustu užitečných informací.
Mise týmu Omega – „Duha z oceli“
„Přidej!“ zařval. Jeho slova se v širokém, nepravidelném prostoru rozléhala a náhodně odrážela od drolících se stěn. Jeskynní komplex sahal hluboko pod zlatým pískem pokrytý povrch pouště.
Zadýchaný dlouhým během se zastavil, aby své sestře pomohl v pohybu kupředu. Nenacházela se od něj zas až daleko, když vzal v úvahu, že měla ošklivě naražená záda a zlomené zápěstí z pádu do průrvy. Její neoblomnou vůli vždy obdivoval. I tak její siluetu viděl jen matně, plamínky olizující dehtem napuštěnou hlavici louče pomalu zkomíraly. Tímhle stylem nemají šanci svou povinnost splnit. Povinnost, na níž stál osud většího množství lidí, než si chtěl připustit.
„Nech–“ nemohla popadnout dech, „nech mě tady a dokonči to...“ Těžce na něj dopadla a jen tak tak se jí povedlo zachytit se jeho ramen. Zranění ji v kombinaci s namáhavým během znavilo.
Ozval se nezřetelný lomoz, zvuk připomínající sypání odrolených zrníček všudypřítomného pískovce. Kdyby nevěděl, co vědět měl, připsal by onen jev nejspíše erozi, jež nelítostně kosila jednu pouštní jeskyni za druhou. S tímto úkazem měl zub času sice rovněž mnohé společného, nikoliv však v běžném smyslu slova.
„Go–gomene...“ zasykl a se slzami v očích, pokračujíce nepravidelně stavěnou chodbou lemovanou krápníky, ji zanechal napospas černočerné tmě… a jemu.
Vyčerpáním se svalil před těžké kamenné dveře s podivnými kresbami. Většinu z nich narušovaly hluboko sahající praskliny. Věnoval kameni před sebou znepokojený pohled. Rád by si nejprve odpočinul, neměl však moc času nazbyt.
Zavřel oči a nasál zatuchlý vzduch. Usadil se na studenou zem do tureckého sedu, ruce složil v pečeti psa do klína.
„Soustřeď se, zvládneš to, narodil ses pro to,“ dodal si kuráže.
Černě zbarvené tetování na jeho pažích a obličeji začalo oranžově žhnout – stejně jako kresby na časem zkoušených deskách pískovce před ním.
Chodbou prosvištěl studený vítr. Byl cítit bezmocí a lidským utrpením. Pochodeň zhasla. Jediným zdrojem světla se tak stala tlumená zář ornamentů a pár žhavých uhlíků na zemi.
Zabolelo ho u srdce, načež uvolnil pečeť. Světélkující linie pohasly. Prohrál.
„Omlouvám se, otče, zklamal jsem...“ zašeptal tiše, věda, že postava za jeho zády ho nevnímá.
Poslední, co pískovcové zdi slyšely, bylo přidušené sténání umírajícího muže. Pak opět zavládl hrobový klid.
Filler Chaira Miyamota – „Železo ukuté v písku“
„Pojďte blíž, jen pojďte blíž!“
Pronikavý hlas prošedivělého muže ve výrazném oblečení a s velikou cedulí na krku zněl snad i o dvě ulice dál. Jeho cíl byl jednoduchý – nalákat co možná nejvíce lidí na malé náměstíčko, které bylo v tu dobu doslova přecpané všemožnými pouťovými atrakcemi a návštěvníky.
„Svezte své ratolesti na kolotoči,“ zvolal směrem k mamince s dětmi, která s podrážděným výrazem na tváři přidala do kroku. „Vyzkoušejte svou odvahu ve stanu hrůzy!“ Stařičký dědeček, k němuž byla nabídka směřována, se o holi probelhal kolem něj. Jediné štěstí bylo, že ho kvůli absenci naslouchátka v uchu neslyšel – jeho srdce už totiž na věci jako domy hrůzy nebylo stavené.
„A co vy, pane strážný?“ ukázal entusiasticky prstem na procházejícího Eijiho. Mladý chuunin ve standardní uniformě shinobi Skryté Písečné se na něj nechápavě usmál.
„Pane strážný, vidím, že máte svaly – co kdybyste šel změřit své síly s naším šampionem ze země Železa? V kurzu jsou hodnotné ceny!“
Na mladíkově ostře řezané tváři bez jediného vousu se vynořila výmluvná grimasa. Zamával muži před hákovitým nosem zapečetěným svitkem z kanceláře Kazekage a sdělil mu, že musí předat zprávu.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Nemocnice
Najednou o sobě zase věděla. Se zavřenýma očima a ještě v polospánku naháněla vzpomínky a snažila si vybavit, proč si přijde tak neskutečně pomlácená a unavená.
Jistě. Bojovala se svojí známou z klanu. Ta ji málem rozmačkala, ale kvůli zakázané kombinaci technik nakonec odrovnala sama sebe. A nebyla by to Toshimi, kdyby se jí nesnažila pomoct. Tentokrát na to rvaní člověka ze spárů smrti byla připravená.
Jenže proč bojovaly? Pravda, chuuninská zkouška. Měla reprezentovat Zlaté písky. Teď ale určitě byla někde jinde.
Podle známého zápachu v nemocnici, ale tentokrát jako pacient.
Konečně nabrala dostatek odvahy, aby zamžourala do stropu. Její domněnka se potvrdila. Ležela na nemocničním lůžku a pravděpodobně vypadala spíš jako mumie vzhledem k tomu, co všechno jí Amiko poškodila. Očima sjela bezděky k levé ruce, aby zkontrolovala zavedenou kanylu. Přitom si konečně všimla, že je v místnosti někdo s ní.
„Sensei,“ oslovila ho trochu chraplavě - měla sucho v ústech, „asi jsem to podělala.“
Daisuke Mokushi
Sunagakure
Chuuninské zkoušky
Zatímco se spolu s Hizuki krčili pod plachtou Kakuremino no Jutsu, Feza se odpoutal od země a vzlétl.
Daisuke si nechal v plachtě drobnou škvírku, aby viděl co se bude dít, díky čemuž si všiml drobného zalesknutí ve stropu, dál nad propastí.
A Feza letěl dál. Mohl toto být zdroj té iluze?
Daisuke nechal ptačí loutku s klony dvojice na svých zádech pokračovat dál v letu, dokud se nedostala pod zdroj ono záblesku.
Tehdy se Daisukeho ruce daly do pohybu rychleji, a v reakci na to sebou ptačí loutka cukla a několikrát prudce máchla křídly. Z plynulého letu tak přešla během okamžiku v prudké stoupání, během kterého s každým mávnutím obou párů křídel nabírala na rychlosti, dokud nestáhla křídla za sebe, aby nabrala co nejaerodynamičtější tvar, a jako střela narazila do stropu jeskyně, odkud předtím vyšel onen záblesk.
Feza byl naštěstí přesně na tento typ útoku konstruován, takže neměl problém náraz ustát, zatímco se jeskyní rozlehl zvuk tříštícího se kamení.
Daisuke, stále skrytý pod plachtou spolu s Hizuki, to celé pozorně sledoval a čekal, co bude následovat.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Toshimi rozhodně nebyla ve stavu, ve kterém by měla myslet na léčbu druhých, a přesto dolezla po čtyřech až k Amiko a pustila se do její záchrany.
A bylo to opravdu za pět sekund dvanáct.
Rusovláska vypadala hrozně. Krvácela z úst i nosu. Z očí jí už krev netekla, ale rozhodně se to na ní podepsalo.
Její křečovité a neúspěšné lapání po dechu napovídalo, že jí už moc času nezbývá, a její skelný pohled tomu nijak nepomáhal.
Když Toshimi aktivovala Shousen no Jutsu a přiložila dlaně na hruď Amiko, musela si připadat, jako by spatřila scénu z hororu.
Orgány selhávaly, chakrový oběh byl potrhaný, a po chakře nebylo v dívčině těle prakticky ani stopy.
Díky dívčině obětavosti měla však Amiko šanci. Toshimi to ale bude stát mnoho.
Ať už se mladá Kokumotsu ale rozhodne jakkoliv, nejprve bylo nutné zbavit Amiko její nádoby, která jí stále odsávala i ty poslední zbytky charky.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Pečeť Zlatých písků dodala Toshimi energii ještě chvíli v léčbě pokračovat. Nebylo to dokonalé, ale stačilo to na stabilizování Amičina chakrového centra.
S každou uplynulou sekundou se ale Toshimin zrak víc a víc mlžil. Bylo štěstí, že ho na svou techniku nepotřebovala, protože ho brzo nahradila úplná tma.
Síla pečetě pomalu odeznívala a Toshimi mohla cítila, jak se její vlastní zranění ozývá čím dál silněji, dokud bolest zcela neustála. Stalo se tak, když dívka ztratila vědomí a sesunula se na zem vedle Amiko.
Probudí se ty dvě ještě? Nebo jejich kariéry skončí zde, v podzemí Sunagakure, při honbě za... za čím vlastně?
Drobný záblesk světla, který se prodral skrz černý závoj, odpověď na tuto otázku sice nenesl, ale zato věstil pokračování příběhu.
Alespoň pro Toshimi, které se vracelo zpět vědomí.
Čím více světla její víčka pouštěla k očím, tím jasněji vnímala svoje okolí.
Temnou, kamenou klenbu podzemí vystřídal nažloutlý nátěr nemocničního stropu, osvětlený sluncem, které do pokoje vnikalo okny.
Místo písku a kamení ji podpírala matrace, potažená čistým povlečením, a pod hlavou ji hřál polštář.
Byla v Sunagakurské nemocnici. A nebyla tam sama. Napravo od ní, u okna, totiž stál a hleděl ven někdo, koho dobře znala. Byl to Raizo.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
„Gyaaah!“ vykřikla a vytřeštila oči. Nejspíš jí povolilo další žebro. Bylo jen otázkou času, kdy písečná pohroma rozmáčkne i její vnitřní orgány. Ani dýchat pořádně nemohla. Tak strašně to bolelo!
Možná už bylo opravdu po všem. Přestávala cítit tlak, nevnímala ani další zkázu na svém těle. Cítila, jak padá. Taková byla smrt?
Prudce otevřela oči. Ne, rozhodně nebyla mrtvá. Kousek od sebe totiž slyšela zoufalý boj o dech.
Vstávej, sakra, křikla po sobě v duchu, někdo potřebuje tvojí pomoc! Se zaúpěním a bolestivými vzdechy se opatrně dostala na čtyči a pohlédla za zvukem. Amiko právě platila za ten hloupý nápad využít zakázané kombinace technik.
Vypjala všechny síly a po čtyřech se doplazila až k dívce. Zamračená se snažila ignorovat všechnu svou bolest, složila pečetě a přiložila zeleně zářící ruce na dívčin hrudník. Musela ji alespoň stabilizovat a až teprve pak se věnovat sobě. Dokud měla aspoň jednu plíci, měla její pacientka přednost!
„Neboj se,“ zašeptala mezi výdechy, „všechno bude… v pořádku…”
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Zpocený Jun sebou trhl, když se těsně před ním Hirotado odrazil a vymrštil do vzduchu.
Černovlásek ho pohledem následoval a instinktivně před sebou překřížil paže, když se proti němu rozletěl shuriken. Ten ho ale minul a přichytil se k jeho taštici, načež si Jun všiml ocelového lanka, které k němu vedlo.
„Guh!“ hekl Jun, když s ním Hirotado škubl, jak se k němu přitáhl.
Jak se k němu řítil s napřaženým mečem, loutkář začal rychle gestikulovat rukama a klopýtat vzad, dokud nezakopl a nespadl na zadek.
Hirotadův meč byl už skoro u něho, když tu se mu do cesty postavila natažená paže Junova golema, který k němu konečně dorazil, a od obou kovových zbraní odskočilo několik jisker.
„N-Namenna! (N-Nepodceňuj mě!)“ vzpamatoval se trošku Jun a rychle máchl rukou a pohnul prsty, načež se jeho golem zapřel do Hirotadova meče a odhodil ho od svého pána.
Jun se mezitím vyškrábal na nohy a rychle se pokusil nahmatat svitek za svým opaskem. Ten tam ale nebyl.
Ležel na zemi, přesně uprostřed mezi oběma ninji, kde Junovi vypadl, když ho Hirotado zatáhl za jeho batůžek.
„Gh!“ zaskřípal Jun zuby a okamžitě vyslal ke svitku jedno ze svých chakrových lanek, aby si ho přitáhl zpátky k sobě.
Mezitím před sebou Amiko dál držela nataženou paži s napůl zatnutou pěstí a s potěšením sledovala, jak Toshimi trpí. Už jen trošku a všechny její překážky v lásce zmizí!
„Zmizí spolu s tebou...!“ vycenila rusovláska vítězoslavně zuby.
Její pěst ale stále zůstávala nedovřená.
„...Huh...?“ zarazila se Kokumotsu. Snažila se hrst, ve které Toshimi pomyslně i prakticky svírala, dovřít, ale nešlo to.
„Proč...?!“ zmizel dívce úsměv z tváře a její napřažená ruka se roztřásla.
Amiko civěla na Toshiminu tvář zkroucenou bolestí a potřísněnou krví, která jí tekla z úst. Proč si ten pohled neužívala!? Přesně na tohle se přece tolik těšila! Těšila se, až ji uvidí trpět, a pak ji rozmázne jako hmyz!
Jenže to nešlo. Strach a bolest v Toshimině tváři totiž nepramenili ze starosti o vlastní život, ale o ten její. I když pro ni nic neznamenala! I když ji Amiko mohla, a chtěla, kdykoliv zabít, ona se bála o ní, ne o sebe.
„Ty malá, mizerná, falešná...!“ snažila se Amiko vší silou přimět sama sebe své dílo dokončit a vymáčknout z Toshimi zbytek jejího nicotného života.
Namísto závěrečného stisku ale sevření písku povolilo a písečný sloup, který ji držel uvězněnou ve vzduchu, se začal pomalu rozpadat.
„Nedokážu to...“ hlesla Amiko, povolila pěst a svěsila paži.
Už chápala, proč Toshimi zprvu tak nesnášela. Ona to totiž vážně nedělala naschvál. Byla prostě taková. Laskavá a nesobecká. Pravděpodobně by jí i v lásce ustoupila, jen kdyby ji o to Amiko požádala.
„Nedokážu tě nenávidět...“ hlesla rusovláska, zatímco se jí po tvářích vedle stop od krve spustily slzy.
„Ngh!“ vytřeštila ale hned na to oči, když jejím nitrem projel bez varování ostrý osten bolesti, jako kdyby jí někdo proklál srdce kůlem, a ona se chytla za hruď.
Písečný ostrůvek, na kterém stála, se jí rozpadl pod nohama a ona se zřítila k zemi.
Při každém pokusu o nádech její tělo zachvátila bolestivá křeč. Štiplavá bolest se jí každou vteřinu zakousávala do jiné části těla, jako kdyby se ji zevnitř snažila roztrhat na kusy smečka hladových hyen.
„Gh-! Kh-!“ trhala sebou Amiko, jak se snažila nadechnout, zatímco se jí mlžil zrak a vědomí pod náporem bolesti tříštilo na kusy.
Její chakra z písku všude okolo unikla do vzduchu a rozplynula se do okolí.
Toshimi se mezitím svezla po bortícím se písku k zemi.
Zlomená žebra o sobě dávala náležitě vědět, po celém těle měla pohmožděniny a odřeniny od předchozího boje, a jedno z žeber jí propíchlo pravou plíci.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
„Sakra!“ zaúpěla. Písek jí nadběhl a ona nedostala ani vteřinu, aby se obrátila a utíkala jiným směrem. Amiko ji svou masou obklíčila, a nakonec i obalila a zdvihla do vzduchu.
Toshimi si všimla příznaku srdečního selhání a zavrtěla hlavou. „Amiko-san, no tak! Ještě máš čas!“ zaúpěla, jenže její protivnice proti ní natáhla ruku ve známém gestu.
Rusovláska vytřeštila oči, načež vykřikla. Jedno její žebro vypovědělo službu a hned na to ho následovalo další. Dívka sklonila hlavu a sevřela pevně oči, aby bolesti odolala. „N-no tak… Amiko… san… Nechci… abys… umřela,“ dostávala ze sebe.
Chuuninská zkouška
Feza však bez problému letěl dál, jako kdyby se nechumelilo. Okolí zůstávalo stejné, jen ve chvíli, kdy loutka vzlétla, se cosi u stropu dómu daleko od dvojice zalesklo.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Tu loutku musel mít zákonitě v patách. Měl špatný pocit, že ho loutka dostihne dřív, než on Juna. Vyskočil proto do vzduchu. Chvíli to vypadalo, že bude chtít Juna jen přeskočit, ale když byl nad ním, vymrštil se Hiro tak, že měl nohy vzhůru. V podstatě tak předvedl parádní stojku.
V ten moment hodil shuriken. Nevypadalo to na příliš povedený hod. Hiro ale mířil na Junův batůžek s vybavením. Nemusel zasáhnout přímo.
"Miryoku Torikku."
Shuriken se přilepil k batůžku díky kovovému vybavení uvnitř a mladík škubl paží. Od vrhací zbraně totiž vedlo lanko přímo do jeho ruky, díky němuž se přitáhl ze vzduchu přímo k oponentovi.
Teď nastane boj podle jeho pravidel.
Mečem v druhé ruce se ohnal po Junovi. Mířil na opasek držící svitek.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Pěst loutky dopadla těsně po té, co se Hirotadova pata odlepila od kamene. Ten byl následně železným výpadem rozdrcen, ale naštěstí už mimo dosah černovláska.
„Tsch!“ ušklíbl se Jun, když jeho útok ze zálohy nevyšel.
Hirotado se řítil proti němu a něco chystal. Žádný raiton ani kenjutsu to ale nezahrnovalo, jak se zdálo, a v shuriken jutsu nebyl dobrý, tak o co mu šlo?
Na vlastní kůži to ale Jun zjišťovat nechtěl a proto škubl rukou a ohnul pár prstů na pravačce.
Jeho golem za zády Hirotada se v troskách kamenné věže narovnal, z jeho kloubů na nohou opět vytryskla pára, a on se odrazil a rozletěl proti loutkářově nepříteli jako střela z děla.
Díky znalosti umění svého strýčka mohl Hirotado sice odtušit lokaci loutky dle pohybů jejího vodiče a poznat, že se mu golem nyní řítí do zad.
Interní mechanismy a ovládání jednotlivých pohybů byly pro každou loutku ale jedinečné.
Ani zkušený loutkář by nedokázal podle pohybu rukou předpovědět výpad nebo aktivaci mechanismu loutky, kterou sám nesestrojil.
V dálce za oběma mladíky se mezitím písečná vlna opřela do klonů Toshimi a rozmetala je o kameny.
Písek poté odřízl cestu i samotné rusovlásce a v mohutné erupci ji smetl, obalil a vyzdvihl do vzduchu.
„Mám tě!“ zajasala Amiko na svém písečném ostrůvku a rozletěla se k Toshimi, uvězněné v jejím písečném objetí.
„Gh!“ chytla se za letu dívka za hruď, když ji ostře bodlo u srdce a zamlžil se zrak. Ona se tomu ale nehodlala poddat!
„M-Myslíš, že se mu budeš pořát tak líbit, když ti zlámu všechny kosti v těle!?“ vzhlédla se směsicí bolesti a radosti Amiko k Toshimi a pozvedla druhou ruku.
„Sabaku Sousou!“ zvolala a pomalu ji začala zatínat v pěst.
Čím silnější sevření, tím silněji drtil písek i uvězněnou Toshimi.
První povolilo jedno z žeber a krátce po něm následovalo další, jak tlak sílil.
Hizuki Shima
Tým Beta
Chuuninské zkoušky
Zrovna sledovala, jak nejlépe se dostat dolů aby se nikomu nic nestalo, když jí Daisuke oslovil. Byla si jistá, že již ve vzduchu byli, ale její týmový kolega určitě o tomto bude vědět víc a mnohem spíše bude zpochybňovat sebe než jeho. I přesto jí však kontrola zaseknutých nohou přišla jako výmluva něco zkusit a do toho přeci určitě zasahovat nebude. "Jistě, Daisuke-kun, nespěchej, Feza a jeho bezpečí je důležitější než ta chvíle, co by nezkontrolování ušetřilo."
Nechala si dolů pomoct i když to pravděpodobně zdržovalo jakýkoliv plán Daisuke měl, ale jak řekla, raději než aby Fezovi nějak ublížila. Měla v plánu vyrazit podívat se blíže na ty visuté mosty mezi platformami, ale až tak daleko se nedostala.
Při překvapení se jí úplně nepodařilo zůstat úplně potichu, ale doufala, že její tlumené vyjeknutí, když se zády potácela k zemi, bylo dostatečně tlumené a raději si ještě pusu hned zakryla dlaní. Snažila se hýbat jak nejméně to šlo a jen potichu pozorovala loutkaře. Neměla ten luxus vidět, co se kolem děje, ale když byli skryti, připravila se na případné seslání Kirigakure no jutsu, kdyby přišlo na nutnost schovat se ještě víc. Vzhledem k tomu, že odmítala jakkoliv zbojkotovat jakýkoliv plán byl zrovna v běhu, snažila se alespoň poslouchat, co se kolem děje.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
„Gh!“ vykřikla, protože kvůli zavřeným očím nemohla vykrýt hvězdice. Šlo ale o naprosto banální zranění, která mohla později vyléčit. Zatím stačilo jen hvězdice vytáhnout. Měla úplně jiné problémy.
Třeba Amiko, která se snad naprosto zbláznila. Toshimi možná začínala chápat, proč si jí Taiki všímal méně. Kdyby měla o Amiko zájem a viděla tuhle její stránku, rozhodně by zařadila pěkně rychle zpátečku. To ale nebylo důležité. Její klanová družka umírala. To přece nemohla dovolit!
Proti kunoichi se rozletěla obří vlna písku. Dívka se rozeběhla stranou, aby jí stihla uniknout, mezitím co se dávka z klonu začala co nejnenápadněji dostávat za soupeřku.
„Přece nehodláš umřít kvůli něčemu takovýmu! K čemu ti to bude? Prosím, nech mě tě ošetřit! Nechci, abys umřela!“
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
"Škoda, malá ráže." Posteskl si Hiro, když byli jeho ježci smeteni další šílenou vlnou písku. Musel změnit plán. Nejdřív si vezme svitek, pak půjde pomoci Toshimi. Nechápal co se tam děje. Vždyť už to vypadalo, že je hotovo!
"Takže víš, že dokážu přečíst většinu tvých pokynů té loutce?"
Jeho dědeček byl loutkář. Ze základů jeho umění vytvořil to své. Jeho zápisky a ilustrace se vyplatilo najít. Tohle zřejmě nebylo úplně známé.
Do volné dlaně mu skočil jeden shuriken. Musel zkusit improvizovat, pokud soupeř znal všechny jeho techniky.
V momentě, kdy Jun máchl pažemi, Hiro na nic nečekal, pod brýlemi mu zajiskřilo a vyrazil vpřed. Neměl v plánu vyrazit přímo proti Junovi, ale proběhnout kolem něj, hodit shuriken na lanku, zamotat mu nohy a škubnutím ho poslat k zemi. Na chvíli nebude schopen používat loutku, získání svitku tak může být o něco jednodušší. Pokud tedy nedostane ránu od té loutky a nezemře.
Toshimi a Hirotado
„Tvé sebevědomí je opravdu fascinující,“ ušklíbl se Jun a sledoval, jak trojice ježků odlétá pryč. Kdyby nějaký z nich Amiko skutečně trefil, považoval by to za malý zázrak. Tak dobrý s vrhacími zbraněmi totiž Hirotado dle jeho spisu nebyl.
Jistý si tím Jun ale nebyl. Tohle využití té techniky a ježků bylo na Hirotada značně nekonvenční, a to ho vyvedlo z míry.
„Vím o tobě úplně všechno!“ křikl na černovláska a zamračil se.
„Znám všechny tvoje techniky a styl boje! Mě neporazíš!“ zastrčil si svitek za opasek a máchl rukama. V tu chvíli se golem, co stál po jeho boku, rozpadl v písek, a originál se vynořil zpoza sloupu přímo za Hirotadem, načež se po něm ohnal svou ocelovou pěstí.
Amiko mezitím s úsměvem sledovala, jak písečná kopí projela Toshiminým tělem, dokud se dívka nezačala rozpadat v písek.
„Klon!“ zaskřípala rusovláska zuby a začala se rozhlížet kolem, zatímco se kus od ní bortila kamenná věž.
Když zahlédla rudé prameny mezi zbytky zdi, okamžitě před sebou zformovala hejno písečných shurikenů.
„Suna no Shuriken!“ křikla a chystala se je vyslat proti Toshimi. Ta proti ní ale mrštila flashbang, díky čemuž musela Amiko před zábleskem s nelibostí odvrátit zrak, což se podepsalo na její mušce.
Dvě hvězdice si ale přeci jen našly cíl v Toshimině pravém rameni a stehně.
„Ty malá...!“ zavrčela Amiko, když se na Toshimi opět obrátila, a tentokrát na ni vyslala stejně obří vlnu písku, jako předtím.
Písek smetl i ježky Hirotada a vrhl se na Toshimi jako hladový živel, žíznící po krvi.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
„Kuso!“ vykřikla a pak vykřikla ještě několikrát, jak s ní písek praštil o zem. Nesměla si však dovolit vydechnout. Amiko byla v šíleném nebezpečí.
„Amiko-san! Ublížíš si!“ křikla po ní, jako by snad mohla zastavit její běsnění. Rusovlásce se zúžily zorničky. Kopí bylo příliš, než aby se jim dokázala vyhnout nebo je vykrýt. Její štít nebyl tak silný a rozhodně nebyla tak rychlá jako Hiro.
Šanci ale měla. Amiko se rozkašlala. To byla Toshimina příležitost. Nechala místo sebe na místě klon – z takové dálky si nemohla všimnout ničeho divného. Sama pak vběhla za kameny po straně, kde se skryla soupeřčinu zraku a pokračovala obloukem k ní. Pomocí chakry v chodidlech dokázala ustát i následující zemětřesení jen s několika nárazy do kamene a klopýtnutím. Pokračovala však dál. Amičin život teď závisel pouze na tom, jak rychle se k ní Toshimi dostane.
Ze zadní kapsy vytáhla flashbang, odjistila ho zuby a hodila druhé Kokumotsu přímo před obličej. Sama zastavila kousek od místa, odkud granát mrštila a zakryla si dlaní oči, které pro jistotu zavřela.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Hiro ladně seskočil ze stropu a dopadl na pobořený sloup. Chtěl se na Juna symbolicky dívat z vrchu.
"Já vím, snažíš se mi vnutit volbu psychologickou manipulací, aby jsi mohl zmizet. Jenže já si nenechám nic vnutit dvakrát za den. A navíc jsem velmi sebestředný člověk." Odbyl ho Hiro, který nehodlal ustoupit. Toshimi byla jeho finální odměna za všechno to úsilí, které do všeho vkládal. Bolelo ho, když ji nechával v nebezpečí. Pravda však byla, že za celou dobu co spolu pracovali jí nikdo nedokázal zkřivit vlásek na hlavě. Kromě Hidea, ale monstra se nepočítají. Také byla pravda, že jako dvojice musí mít výsledky, jinak je rozdělí a ta představa byla opravdu děsivá. Musel být statečný a neběžet za ní.
Za nimi se sesunula věž. V jeskyni se to rozléhalo, jako by se propadla polovina vesnice. Ostatní týmy se snad ani nemusely dívat na mapu.
"Naše mise sice měly krkolomný průběh, ale Toshimi nikdo nikdy nezkřivil ani vlásek, zatímco tvoje parťačka je teď vlastní chybou na odpis. Víš co je na tom nejlepší? Nemusím tě nutně porazit! Stačí mi tě zdržet, dokud nedorazí Toshimi a společně si ten svitek stejně vezmeme. Ujišťuji tě, že to dokážu. Takže mi hoď ten svitek! Slibuju, že tě nechám jít. Pořád budeš mít šanci uspět. Velkorysé, ne? Jen momentík!"
Během toho, co mluvil, sáhl Hiro do batůžku pro tři nášlapné ježky.
Měl pro ně trochu nekonvenční použití.
Po té, co vyřkl svou výzvu, nadhodil ježky do vzduchu. Mladík zvedl pravou paži a po pohybu malíčkem mu jeden z mečů skočil do ruky.
"Miryoku Torikku." řekl tiše. Špičkou meče doslova sebral ježky ze vzduchu a spolu se silným nápřahem techniku uvolnil, čímž vystřelil ježky jako projektily. Amiko byla daleko, ale byla velká šance, že alespoň jeden ježek si svůj cíl najde.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
„To by se ti líbilo!“ uculila se škodolibě Amiko a máchla rukou, aby svému písku dodala ještě větší ráz.
Masa písku tak Toshimi dohnala a smetla ji jako tsunami. Tvrdá, písečná tsunami. Písek s Toshimi několikrát praštil o zem a nepěkně ji odřela, než se stáhl opět k Amiko, stojící na svém levitujícím ostrůvku.
„Tohle je KONEC!“ štěkla rusovláska po své sokyni s téměř nepříčetným výrazem radosti ve tváři a pozvedla dlaně se zakřivenými prsty k nebi jako nějaká zlá královna z pohádky, která nekončila šťastně.
Její písek se vznesl do vzduchu a sformoval do hejna štíhlých, dlouhých kopí, s hroty namířenými přímo proti Toshimi.
„Suna no-!“ chtěla Amiko seslat na dívku svou techniku, ale zabránil jí v tom záchvat kašle.
Když odezněl, stáhla Kokumotsu dlaň z úst a shledala, že byla celá od krve.
Chvíli na ni zaraženě hleděla, dokud její pohled nesklouzl zpátky k Toshimi a její rysy opět neztvrdly.
„Suna no yari!“ máchla rukama před sebe a všechna písečná kopí se okamžitě proti Toshimi rozletěla, zatímco Amiko začaly téct z očí krvavé slzy.
Hirotado, který se mezitím vydal hledat Juna, ho konečně našel.
Černovlásek akorát zastavil u čehosi, co vypadalo jako polorozpadlý oltář, osvícený pochodní, a vytáhl z něho jakýsi svitek. Na druhý pohled mohl Hirotado poznat, že to byl svitek, který měli získat.
Když ho Jun potěžkal v ruce a obrátil se směrem, odkud přiběhl, nespatřil pouze Hirotada, ale i masu levitujících kopí v dáli za nimi.
„Jsi si jistý, že bys tu měl být?“ zavolal na Hirotada klidně Jun, když ho mladík dohnal.
Hned na to se masa písku za nimi dala do pohybu a proti čemusi se rozletěla, následkem čeho se s mohutným zaburácením sesunula k zemi skála i se zbytky kamenné věže, co byly v cestě útoku.
„Myslím, že právě teď máš možnost volby, Hiro,“ zahleděl se Jun černovláskovi do tváře, zatímco se vedle něho připravil k boji jeho golem.
„Život tvojí parťačky, nebo tenhle svitek?“ natahál Jun před sebe ruku se svitkem tak, aby jím ukázal směrem, kde spolu bojovaly obě Kokumotsu.
„Amiko přeskočilo, takže Toshimi nejspíš brzy doopravdy zabije. A já nejsem dostatečně morální na to, abych se staral o její bezpečí na úkor úspěchu v této zkoušce. Co ty?“ otázal se Hirotada Jun a svěsil ruku se svitkem.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. Divize
Podzemí
Hirotado se vydal hledat Juna a Toshimi vrátila svou plnou pozornost k Amiko. Ta však udělala něco naprosto nečekaného.
Dívka pomalu cítila, jak její chakra mizí z písku okolo a zůstává jí jen písek vlastní. To ji však trápilo nejméně.
„Amiko-san!“ vykřikla a začala před obří vlnou utíkat. „Přestaň s tím. Umřeš!“
Tohle nebylo dobré. Musela se k ní rychle dostat a ošetřit ji. Pouštní rozklad společně s pouštní proměnou dokázaly z ninji vysát veškerou chakru. Byla jen otázka času, kdy její sokyně přestane písek ovládat a omdlí – nebo ještě hůř.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Hirovi přišlo nepravděpodobné, že by jejich oponenti, či v tomto případě spíše nepřátelé, získali svitek patnáct dvacet minut po zahájení a ještě si na ně stihli počkat. Ale když to říká Toshimi...
Měl tu výhodu, že byl na vyšší pozici a o něco dál, takže Amičina vlna písku se k němu nemohla dostat včas. Stejně to byl jen poslední vzdor.
Nechtěl zbytečně plýtvat silami, netušili totiž jak dlouhá zkouška vlastně bude a jestli vůbec budou mít možnost nějaké regenerace. Přišlo mu, že dámy chtějí sprintovat vytrvalostní běh. Co už, dala mu úkol najít Juna, tak ho zase najde.
Pod brýlemi se zablesklo. Hiro znovu vystřelil vzhůru ke stropu jeskyně takovou silou, že čtverhraná konstrukce bývalé budovy se začala bortit.
Jun si myslel jak je chytrý. Těch pár vět co pronesl, Hirovi stačilo, aby poznal co je to za člověka. Byl to ten typ, co znal ze školy. Rádoby nenápadní, ale s neustále perfektními výsledky. Držící se strategií a doktrín za každou cenu. Jenže to, co jim trvalo celá léta, on dohnal za polovic. Hirotado Yutsurai nebyl žádný termit!
Udělal přemet a přichytil se nohama ke hrubému stropu. Jun se musel zákonitě pohybovat poblíž východu. Nechat si zadní vrátka. Podíval se tím směrem a dal se do pohybu. To by nebylo, aby z ptačí perspektivy nezahlédl jeho nebo východ.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
Osamocená a oslepená Amiko byla naštěstí pro Toshimi ale celkem snadný cíl.
„Kuso!“ snažila se rusovláska rozkoukat po oslnění zábleskem, ale jediné co viděla byly šedožluté šmouhy všude okolo.
„Gah!“ hekla, když ji jedna vlna písku zasáhla a sevřela v těsném stisku Suna no Nigiri.
Amiko sebou zazmítala, ale nebylo to nic platné. Během chvilky ji Toshimi obalila ještě více pískem a její Písečný stisk byl jako beton.
„Ngh!“ zaskřípala dívka zuby křečovitě.
Přišla sem, aby srovnala skóre. Aby Toshimi dohnala, ne-li předehanala, a získala zpět Taikiho pozornost. Tohle byl pravý opak. Svou neschopností svou sokyni tak akorát katapultovala míle před sebe.
Jun jen udělal co se od něho dalo čekat. Tohle byla čistě její prohra.
„Mada mada...! (Ještě ne...!)“ hlesla Amiko a do očí jí padl stín.
„SABAKU HENGEN NO JUTSU!“ zařvala.
V tu chvíli mohla Toshimi pocítit, jak z Amičina těla vystřelila přímo rázová vlna chakry, která vytlačila z písku okolo ní tu její. Během té chvilky, kdy se jejich chakry střetly, mohla Toshimi pocítit i prudkost a zoufalost Amičiných emocí, které ji poháněly.
Písečný stisk kolem Amiko povolil a písek okolo ní se začal přeskupovat.
Pod jejíma nohama se zformoval levitující ostrůvek a zbytek šedožluté masy kolem ní poletoval jako řeka bez gravitace.
„Tohle vyhraju já,“ vzhlédla Amiko s kamenným výrazem ve tváři.
Z nosu jí tekla krev.
„Sabaku Hanto!“ máchla rukama, načež se všechna ta masa písku dala do pohybu a vrhla se na Toshimi s Hirotadem.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
Jakmile odpočítala dvě vteřiny, ohlédla se k místu, kde před chvílí stál Jun. Jenže ten nikde nebyl. Amiko vykřikla a v tu chvíli měla Toshiminu pozornost. Ne však stoprocentní.
To snad nebylo možné. Nechal tu dívku samotnou a… Zarazila se. V pravidlech nebylo řečeno, že svitek má přinést celý tým. Stačilo, aby přežil jen jeden. Co když už svitek dávno měli a Amiko zaútočila jen kvůli své nenávisti vůči rusovlásce?!
„Hiro!“ vykřikl. „Najdi ho! Vystopuj ho, cokoliv! Co když už ten svitek dávno má?!“ křikla a znovu začala dívku naproti ní nahánět vlnami písku.
Proč to udělal? Proč sakra nechal Juna být a šel jí pomoci s něčím, s čím pomoct absolutně nepotřebovala?! Jun byl daleko nebezpečnější než jeho kolegyně. Věděl o nich všechno!
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Být to muž a k tomu nepřítel, prostě by jí zakroutil krkem. Chtěl to tu ukončit z mnoha důvodů, ale především nechtěl brát Toshimi její vítězství nebo ji jakkoliv ponížit. Stačilo zajistit, že tým Hirotada Yutsuraie zvítězí, což udělal.
Pustil Amiko a vzápětí ucítil šimravý pocit na břiše. Sklonil hlavu. Písek! Najednou ho ta hrouda udeřila a on letěl stejným obloučkem pryč jako předtím přiletěl.
Dopadl ve stínu ruin. Stylově, na nohy a na zadek. Naštěstí nebyl v okolí nikdo, kdo by to viděl. Potom co se oprášil, vykoukl zpoza rohu rozpadlé budovy. Hledal toho otravného týpka, ale nikde ho neviděl. Nemohl uvěřit, že svou kolegyni opustil. Musel tu přece někde být!
Vyskočil na nejvyšší bod čtvercové budovy, avšak ani to nepomohlo.
Byl opravdu pryč.
Jeho pozornost tak znovu upoutala soutěž ve stavění báboviček.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
„V pořádku. Prohrávat být zábavné nemá,“ odvětil Hirotadovi s potměšilým úsměvem Jun, zatímco ho jeho golem zasypával ranami.
V jednu chvíli se i zdálo, že má kolos černovláska v hrsti. Tak to ale nebylo.
„Kde je?“ znejistěl Jun, když rána golema dopadla do prázda a po Hirotadovi nebylo ani vidu, ani slechu.
Až na ten divný kámen.
„To snad-!?“ došlo Junovi pozdě.
Kámen v obláčku kouře zmizel a z něho se vyřítil Hirotado, přímo proti Amiko.
„Kuso!“ zaklel v duchu Jun a rychle vyslal golema za mladíkem.
Ten už byl ale u rusovlásky.
„Huh-!?“ těkla Amiko pohledem do strany, když si černovláska periferně všimla, ale nasazení kravaty kolem krku už uhnout nestihla.
„Gh! H-Hned mě pusť-!“ zasípala a máchla rukou za sebe, aby se Hirotada svým pískem zbavila.
Než se tak stalo, objevila se jí ale ruka před obličejem.
Jun vytřeštil oči, když si vzpomněl co za techniku to bylo, a rychle odvrátil zrak, stejně jako Toshimi. Jen Amiko to nestihla.
„Ah!“ vyjekla rusovláska, když ji ostrý záblesk řízl do očí.
„BĚŽ ODE MĚ!“ zařvala a máchla dlaněmi do stran, čímž od sebe Hirotada odhodila, když se mezi ně její písek vklínil a explodoval do všech stran.
Podle nadávek, mrkání a mnutí očí ale bylo jasné, že vůbec nic neviděla.
Jun, který to sledoval, zatnul dopáleně zuby, načež se mu do tváře vrátil jeho chlad.
„Promiň Amiko. Ber to jako lekci do života.“
Poté se sebral a i se svým golemem využil krytí terénu, aby co nejnepozorovaněji zmizel.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
Chystala se napadnout ji zezadu, aby ji donutila přesunout se na písek. Pak by její zneškodnění bylo daleko rychlejší. Jenže se stalo něco, co absolutně nikdo nečekal. U Amiko se objevil Hirotado a před obličejem se jí chystal lusknout.
Toshimi si okamžitě zakryla oči a mezi sebou a Junem vztyčila štít, kdyby se náhodou rozhodl zneužít volného místa pro soupeře. „Co to sakra vyvádíš!“ vykřikla dívka. „A jaká zase fanynka?!“
Co si to ten kluk o sobě myslel? Už ji skoro měla! A on prostě opustil svého soupeře, aniž by ho porazil, a vměšoval se do jejího souboje? To ji opravdu tak podceňoval?!
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
"Nebavíš mě." ucedil Hiro skrz zaťaté zuby. Byl čas přestat předstírat, že útočníci mají navrch. Hirotado Yutsurai musel pomoci dívce v jejím vyrovnaném boji, vzhledem k tomu, že šlo o Toshimi, se to rovnalo dívce v nesnázích. A on nikdy nebyl silnější, než při obraně dam v nesnázích. Vize z předešlé zkoušky jeho odhodlání jen posilovala. Nenechá ji zemřít!
Zůstal v pokleku, aby se loutka při případném úderu musela sklonit. Prvnímu úderu se vyhnul kotoulem do strany. Držel se při zemi, aby využil úhlu, kdy Junovi jeho vlastní loutka při druhém útoku zakryje výhled na soupeře.
Nakonec to ani nebylo nutné, protože soupeř si dovolil kratičký pohled do mapy.
Těsně než dopadl druhý úder, sepjal Hiro ruce a použil Henge no jutsu. Loutka praštila do země a všude se rozletěl písek s kamením. Jeden z kamenů, o maličko větší než ostatní, letěl obloučkem směrem k Amiko. Odrazil se od země, jednou dvakrát, než se z něj stal obláček dýmu, ze kterého mladík vystartoval jako nějaký démon pomsty, a sevřel dívku zezadu za krk.
"Nenechám se připravit o moji největší fanynku." oznámil jí s káravým tónem v hlase.
Teď přijde ono šťouchnutí do oka.
Levou rukou lusknul Amiko do tváře, čímž vytvořil oslepující záblesk.
V tento moment měla Toshimi v rukou výsledek celé bitvy.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
„Na mě provokace nefungují,“ odvětil Jun.
„Nejsem ty,“ ušklíbl se a s rukama založenýma na prsou zabubnoval prsty o bicepsy, čímž dal své loutce povel k protiútoku.
Golem, jehož oči opět vyhasly a vrčení vycházející z jeho nitra ustálo, se napřímil a vystartoval opět proti Hirotadovi.
Teď, když stál pevně na zemi, jal se zasypat černovláska tvrdými ranami svých ocelových paží, zatímco o kousek dál se odehrávala přímo písečná válka.
„Ghhh!“ skřípala Amiko zuby a máchala pažemi jako o život, když se se svým omezeným množstvím písku snažila útočit a zároveň vykrývat protiútoky Toshimi, která ovšem měla k dispozici mnohem, mnohem větší arzenál zrnek.
Písečné vlny do sebe narážely a tříštili se jedna o druhou, jako dvojice znepřátelených jezer.
S jakou vážností to obě dívky braly bylo znát na jejich okolí, kdy se tu a tam roztříštila zeď nebo rozpadl sloup, kdykoliv byl nějaký písečný výpad odkloněn a jeho energie přesměrována stranou.
„Ta zatracená Amiko... Zapomněla, proč tu jsme! Už mohlo být dávno po všem,“ stekla po čele Junovi kapka potu, načež těkl pohledem stranou, směrem, kterým je vedla jejich mapa.
Daisuke Mokushi
Sunagakure
Chuuninské zkoušky
Daisuke napjatě očekával, zda se mu přímo před obličejem nezjeví nějaký nepřítel, ale nic takového se nestalo.
Na první dojem se zdálo, že se okolí vůbec nezměnilo. Jediné, co bylo podivné, byl odlesk u stropu.
Byli v podzemí a ani voda by nezpůsobila tak jasný odraz světla.
„Hizuki-chan,“ oslovil svou kolegyni hnědovlásek, „mohla bys slézt prosím? Podívám se, jestli se Fezovi nohy nezasekly v kameni. Možná proto jsme nevzlétli,“ obrátil se na plavovlásku přes rameno s úsměvem a pomohl jí slézt z ptačí loutky.
Tu pak pohybem prstů přiměl zvednout obě levá křídla, aby se mohl dostat k jejím nohám, čímž jak sebe tak Hizuki na chvíli zakryl.
Ihned na to popadl dívku za ruku a stáhl ji k sobě na zem, načež je během mžiku zakryl plachtou a pomocí techniky Kakuremi no Jutsu zamaskoval.
„Hotovo!“ řekl v rámci své šarády jako by se vůbec nic nestalo, zatímco dívce ležící pod plachtou těsně vedle něho, naznačil přiložením ukazováčku na rty, aby ani nedutala.
„Gobyuu no Jutsu,“ složil potom pár pečetí a pod křídly Fezy se zjevili druhý Daisuke s Hizuki, kteří si opět na Fezu nastoupili.
Skutečný Daisuke, který si nechal před tváří malinkatou skulinku v plachtě, aby viděl, poté nechal ptačí loutku poodejít o kus blíže k propasti, aby z nich křídly neodvála plachtu, a posléze i zvlétnout.
Nebyl si jistý, jestli byli až doposud skutečně v genjutsu, nebo ne, a zda se mu ho vůbec podařilo prolomit, ale faktem bylo, že ať už šlo o cokoliv, účelem bylo zamezit jim v postupu.
Při troše štěstí si jejich nepřítel nevšiml Daisukeho lsti a pokusí se je zastavit i podruhé.
Tentokrát bude ale cílem pouze Feza, a Daisuke tak bude moci sledovat, co přesně se předtím stalo.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, První divize
Jeskyně
Zarazila se. Taikiho chování rozhodně nebylo pouze přátelské a musela přiznat, že ji určitě nenechalo chladnou. Rozhodně po něm ale nepomrkávala.
„Tohle je můj obličej! Já takhle koukám pořád!“ křikla po ní celá rudá. Její technika však zabrala. Znamenalo to, že písek v sobě Amičinu chakru neměl. Další slova dívky ji donutila sebou trhnout. Ta holka byla úplně mimo.
„Chcípni?“ zopakovala naprosto zděšeně. To jí vážně ruplo v bedně nebo co? Musela jednat a přestat na ni pokřikovat.
Vlny vykrývala vlastními a sama na ni vysílala další. Chtěla ji znovu dostat na písek, aby s ní mohla udělat krátký proces. Hirotado měl sám problémy.
Daisuke a Hizuki
Daisuke přerušil tok své chakry, aby zrušil genjutsu, pokud v nějakém byli. Vzhledem k okolnostem to bylo více než možné.
Nic v jejich okolí se však nezměnilo. Propasti byly stále stejně hluboké a vzorec proplétajících se mostů se nezměnil. Okolo vládlo stále stejné ticho, které přerušovaly pouze občasné kapky sražené vody.
U stropu dómu se však na malou chvilku něco zalesklo, jako kdyby se od zrcadla odrazil paprsek světla.
Hirotado Yutsurai
Chuuninské zkoušky
Hira ochromila palčivá bolest, nedokázal ze sebe vydat ani hlásku. Klesl na jedno koleno. Měl pocit, že veškeré jeho orgány a svalstvo se scvrkly.
Další podělaný loutkářský zbabělec, který neumí ničemu čelit čelem, a tak si postavil robůtka, který ho poníží a vytře s ním znovu a znovu ať udělá cokoliv. Jak jen je nenáviděl!
"Idiot?!" houkl dotčeně směrem k Amiko. Toshimi momentálně pomoci nedokázal, ačkoliv opravdu moc chtěl. Byl si jistý, že s tím loutkářem by zametla raz dva. On ji ale musel zbavit její zuřící oponentky. Neviděl důvod, proč by měl v týmovém boji bojovat jeden na jednoho, jak si to jejich soupeři představovali. Pomstí se jim za jejich aroganci a nerespekt!
Máchl paží, lanka omotaná kolem loutky se uvolnila a vrátila zpět na místo.
"Určitě seš ten typ, co se připravuje sto let a pak stejně nedokáže nic dovést do konce!" ucedil skrz zaťaté zuby.
Chuuninská zkouška
Toshimi a Hirotado
„Nelži!“ okřikla Toshimi Amiko, načež těkla hlavou do strany a prudce se vrhla vpřed, čímž se vyhnula salvě shurikenů, přilétající ze strany.
„Viděla sem jak se na tebe dívá! A jaký na něj děláš oči, když trénujete! I ten černovlasej idiot to pochopil!“ supěla Amiko dál, když se vyhoupla na nohy. Toshimin tah ji ale evidentně překvapil.
Toshimi během chvilky obrátila situaci ve svůj prospěch. Písek kolem skutečně nebyl napuštěný chakrou Amiko.
„Ngh!“ zaskřípala rusovláska zuby, když se písečná zrnka všude kolem ní zatetelila, a rychle se odrazila a vyskočila na jeden z ještě stojících sloupů, aby se dostala z nepřátelského teritoria.
„Já tě tak nenávidím...!“ přelétl jí stín přes tvář a ona zatnula pěsti.
Měla všechno. Všechno! A ještě se tvářila, že o tom vůbec neví!?
„CHCÍPNI!“ vykřikla Amiko a přivolala si zpět svůj písek, načež dvě dávky vyslala proti Toshimi v podobě beztvarých vln, ve snaze jimi dívku lapit.
„Přeskočilo jí...“ zamračil se znepokojeně Jun, který situaci sledoval koutkam oka, stejně jako Hirotado, načež přesunul svou pozornost zpět k sokovi nad sebou.
Jeho golem minul i podruhé, po čemž se jeho souboj s Hirotadem přesunul ze stropu na zem, a on se okamžitě vymrštil opět proti černovláskovi, stojícímu poblíž zbytků jedné zdi.
Golem ale těsně před zásahem klopýtl a jeho úder se zastavil.
Vypadalo to, že byl obmotaný ocelovými lanky.
Hirotado poté chytl golema za pěst a použil na něho svou raitonovou, magnetickou techniku, pod jejímž náporem se začal konstrukt třást a kroutit.
„K tvému předešlému dotazu,“ ušklíbl se hrdě Jun, „ano, nastudoval. A nejen to málo, co jsem zmínil.“
V ten moment se golemovi mrtvé oči modře rozsvítily a vnitřek jeho torza začal podivně vrčet.
Třas ustal. A co víc, Hirotado mohl cítit, jako by veškerá chakra, kterou do své techniky vkládal, kamsi mizela.
„Nenapadlo tě, že někdo, kdo o tobě ví úplně všechno, bude na souboj s tebou dokonale připravený?“ utrousil Jun poučně na černovláskovu adresu, načež provedl prsty jakési gesto.
V ten moment se všechna raitonová chakra, kterou Hirotado použil na svou techniku, obrátila proti němu, když přes ocelová lanka, kterými byla železná loutka obmotaná, přeskočila z golema na mladíka v podobě bolestivého, eletrického šoku.
Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Podzemí
Toshimi uskočila kopí a zarazila se. Zaslechla rozhovor dvou mladíků nad nimi a zamračila se. Ten kluk šel na zkoušku velmi dobře připravený. Proto se Raiza ptala, kdo se účastní. Chtěla si zjistit ty samé informace a Hiro ji odbyl, že se ptá na nedůležité věci. Měla být víc neodbytná.
To teď bylo jedno. Musela se soustředit na Amiko. Vyvalila oči. Takže v tom opravdu byl Taiki? Ucítila potřebu konsternovaně zaječet. „To jako fakt?! Já s ním přece nic nemám! Na tohle já přece nemám čas!“ zaúpěla a vztyčila před sebou vlastní štít, zatímco se její klon rozpadl.
Sama si za štítem přidřepla a položila ruce na písek. Všimla si, že Amiko ho nevyužívala. Navíc použila pouštní rozpad, nemohla tedy použít přeměnu. Nebo mohla?
Soustředila chakru do dlaní. Hodlala jí písek přebrat. ‚Sabaku Hengen no Jutsu.‘
Písek z klonu se zatím přeměnil na shurikeny a vystřelil na místo, kde Amiko stála, než si Toshimi zakryla výhled.
Hirotado Yitsurai
Chuuninské zkoušky
Hiro si uvědomoval, že by měl na mladíka být naštvaný, ale jeho znalosti ho ohromily. Samozřejmě jen trošku, neboť tohle byl jen výčet všeobecných znalostí, které by o Hirotadu Yutsuraiovi měl vědět každý.
"A to sis nastudoval každého účastníka zkoušek nebo se tu snažíš o něco osobního jako tvoje parťačka dole?" Křikl Hiro na Juna a vyhnul se další ráně toho otravného panáka. Tohle muselo stačit.
Dole to bylo přesně tak osobní jak předpověděl. Dokázal si představit jaká bouře hněvu, zklamání a strachu se mísila v Amiko. Díky emocím musela mít nad Toshimi navrch. Musel tam co nejdříve zasáhnout, protože tohle celé pro něj bylo mnohem osobnější než se obě dívky nejspíš domnívaly.
Nejdřív se ale musel zbavit té kraviny před sebou.
Loutka se ohnala po třetí. Hiro tentokrát neuhnul, ale překřížil ruce a rána mířená na jeho obličej nedopadla. Ukázalo se, že louka má svázané horní končetiny s dolními křížem přes záda a že se nedokáže plně napřáhnout ani kopnout. Hiro situace rychle využil, přiskočil k loutce a sevřel její pěst v dlaních.
"Ninpou: Miryoku Torikku!"
Z kovového těla loutky vytvořil centrum přitažlivosti a s křikem se snažil celou jeho sílu přesunout na střed. Doufal, že technika bude dost silná na to, aby se panák začal deformovat směrem dovnitř, dokud z něj neudělá zatracenou kostku!