manga_preview
Samurai 8 08

NFFORPG - Sunagakure no Sato

Udatní budou žít navěky. To je cesta k nesmrtelnosti.
- Osmý Kazekage






Volných míst: 1


První divize

Sensei: Raizo (700) - Jaden




Druhá divize

Sensei: Ikazuchi Yumeka (500) - Ichi



Záložní divize




Volných míst: 1

Černé písky, První divize

Sensei:
Minami Kazuha (750) - ichi



Volných míst: 1


Beta Tým

Sensei: Yoshitsune Chika (500) - ichi



Delta Tým

Sensei: Masao Nibori (500) - Vikitori



Omega Tým

Sensei: Ritsu Osamu (500) - Ero Michi




CHUUNINSKÉ ZKOUŠKY


Senseiové
Kenzeru Takada
- ninjutsu
Kira Mushi - genjutsu
Hina Ayone - taijutsu

Přihlášené týmy:

TÝM RAIZO

Toshimi Kokumotsu - Ichi
Zkušenostní body: 340

Hirotado Yutsurai - Davien
Zkušenostní body: 440

TÝM CHIKA

Daisuke Mokushi - Jaden
Zkušenostní body: 431

Tekuro Ashikaru - Swreck
Zkušenostní body: 326

Hizuki Shima - Mitora
Zkušenostní body: 105

TÝM RITSU

Risa Mokushi - ichi
Zkušenostní body: 200

Taji Sakyuu - theFilda4
Zkušenostní body: 175


Kategorie:

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na "Uložit změny".
Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, St, 2019-11-13 17:37 | Ninja už: 3245 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Prostý občan

Tekuard Ashikaru
Tým Beta
Loď

Eichiro se Tekurovi líbil. Přišel mu zajímavý a jeho schopnosti byly obdivuhodné. Jak pracovní, tak vyjadřovací. O to horší bylo slyšet tu otázku. Zatvářil se překvapeně a chvilku trvalo, než dokázal odpovědět. Což se k jeho výsledné odpovědi naštěstí docela hodilo
"Nic zvláštního. Světelný granát mi poškodil zrak a hrozilo, že už se to nikdy nezlepší. Naštěstí se to nějakou pečetí dalo zase dohromady. Jen je potřeba, abych nosil brýle, protože kdyby mi na to zase náhle udeřilo světlo a nic ho neclonilo, už by to nemuselo fungovat vůbec," pokrčil rameny.
"Takže jestli mi někdo shodí ty brýle a zase nestihnu zavřít oči při výbuchu světelného granátu, končím s kariérou a začínám žebrat," pronesl s úšklebkem. Byla to mnohem lepší verze, než ta oficiální. Přece mu nebude vysvětlovat, že se mu jednoduše experiment povedl trochu jinak, než původně zamýšlel.

Shi
Tým Shi
Bar

Shimu překvapivě trvalo několik chvil, než si vzpomněl, že toho kluka už zná a dalších pár, než si vzpomněl odkud. Ledabyle přejížděl očima po klubu, ale dával si pozor, aby měl vždy v periférním vidění Hizuki. Příchod Kaori ho proto překvapil a viditelně sebou trhl.
"Jo, to budu já. Kaori, že ano?" usmál se přívětivě.
"Vlastně jo. Na lodi se tak nějak všichni spárovali a já se tam cítil tak nějak navíc," pak se ironicky usmál a pokynul hlavou k baru.
"No a když už jsem si říkal, jak je fajn, že tu aspoň hodím řeč s kolegyní, tak koukám, že bych taky jen vyrušoval," rozjel své sedmilhářství tentokrát Shi. Tahle situace mu překvapivě nebyla příjemná. Začínal být až příliš paranoidní a teď musel dělit svojí pozornost na Hizuki, Kaori a okolí.
"No a vy jste tu za zábavou? Nebo pracovně?" obrátil otázku zase zpátky.

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, So, 2019-11-09 15:04 | Ninja už: 4017 dní, Příspěvků: 1401 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro si na okamžik představil plošinu z výšky. Čtyři směry písečných vln, které se nakonec kolem Raiza spojí, aby vytvořily kruh. Tak si to představoval, uvidí se, jestli se jim to alespoň jednou podaří přetavit v realitu.
Přesunul se před Raiza a zastavil se před ním s rozpaženýma rukama. Nepoužil svou plnou rychlost. Nešel po Blonďákovi jako doteď, přímočaře. Jeho úkol byl zmást ho svým pohybem, aby před dalším přesunem zaváhal. Sice se pohyboval rychleji, ale jeho mozek rychlejší nebyl.
Mladík ucítil pohyb za svými zády a předvedl ladné salto vzad. Odhalil tak nečekanou, nebo spíše neviděnou vlnu písku valící se na Raiza.
V momentě, kdy se mladík dotkl nohama země, se ihned přesunul do dalšího možného směru.
Kruh se uzavíral.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, So, 2019-11-09 14:21 | Ninja už: 1232 dní, Příspěvků: 105 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Masao Nibori
Tým delta
Mise

Mladý sensei se rozhodl chvíli vůbec nestarat o to, co dělají jeho žáci a jednoduše je nechal dělat svoji práci. Sám se rozhodl začít tuto misi pomalu. Jen se tak procházel po oblasti, oči mu přeskakovaly z kamene na kámen a Chiko poletoval pár metrů od něj. Viděl několik hnědých brouků, ještěrku a dokonce i skoro metrovou stonožku. Asi po čtyřiceti minutách zmáčkl své sluchátko. „Tady sensei. Ohlaste se. Přepínám.“
Tsubaki vyšla po Masaovi jako první. Kolem ní se otevřelo poměrně jednotvárné prostranství. Bylo plné písku a sem tam se z půdy vynořila malá skalka. Musela si tam připadat jako doma.
Ai se vydala do oblasti nejblíž senseie. Kdyby dávala hodně dobrý pozor na oblohu, dokonce mohla dvakrát zahlédnout Chika, který se na ní mihl. Mimo to ale nebylo moc k vidění. Pár rostlin vypadalo velmi nezvykle, pár ještěrek se slunilo na rozehřátých skalách, ale brouk nikde.
Ki šel přímo opačným směrem od senseie. Jeho oblast byla nejskalnatější. Musel se prodírat nejrůznějšími stupni terénu, aby se vůbec dostal dál. Vypadalo to, že nenarazí ani na jednoho živého tvora, když zaslechl hlasy. Kousek od něj procházela malá skupinka lidí s různými zbraněmi. Přibližně ve stejnou chvíli mu začalo chrčet a šustit sluchátko. Slyšet ale nebylo jediné slovo.

Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.

Obrázek uživatele Kimiimaro
Vložil Kimiimaro, Po, 2019-11-04 22:16 | Ninja už: 1726 dní, Příspěvků: 605 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Ki Hayabusa
Tým Delta

Socha Pátého, skály
Kamiina nepřítomnost Kiho poněkud zasmušila. I přesto, že ho spolu s Tsubaki ráda popichovala, na ni byl zvyklý. Poznámku Ai pořádně nezaregistroval, jen následoval senseie, a po cestě poslouchal, co budou dělat, tedy než do toho vpadla nečekaně oděná osoba. Hned, jakmile mu padl pohled na podivné kolem probíhající individuum ve spodním prádle, měl zlou předtuchu, že se on sám stane terčem vtipů o oblečení od někoho z týmu. Samosebou, to se též naplnilo, když to okomentoval sensei. Ai a Tsubaki se zasmály, Ki raději pohlédl od zbytku týmu stranou a dále to nekomentoval. V takovém stavu to zůstalo, dokud tým nevyšel z vesnice, kde jim sensei podal další informace. Brouk... Rychlá mrška... Rychlost byla Kiho silná stránka, takže se lehce pousmál, že má možná výhodu nad spolubojovnicemi. Zmínka o jedovatém hadovi ho trochu znepokojila. Sice měl s sebou zbraně, tak jako každý ninja, takže byl připraven odrazit útok čehokoli nebezpečného, ale na druhou stranu, jedy jsou nepříjemné záležitosti. Byl však uklidněn když sensei připomněl, že v týmu mají ne jednoho, ale dva mediky, i když jeden z nich byl víceméně začátečník. Převzal sluchátko-vysílačku a, zaneprázdněn nasazováním a laděním, nezapojil se do krátké konverzace mezi děvčaty.
Když došli ke skalám, sensei se vrátil k cíli mise. K broukovi. Malý cíl na velkou oblast. Naštěstí sensei poskytl důkladnější popis tvorečka, kterého mělo snadno prozradit jeho poněkud neobvyklé zbarvení. A takhle křiklavě zbarvené stvoření snad nebude velký problém najít, myslel si. A hned si pomyslel, že by bylo dobré najít brouka jako první. Bohužel, Ki nebyl člověk, který by zvládal do hloubky přemýšlet a zároveň poslouchat. Mnohdy ani plně nezvládal tyto dvě záležitosti odděleně. Tak se tedy stalo, že připomínku o dole se mu povedlo úspěšně přeslechnout. Když sensei dokončil řeč, tým se rozešel pátrat. Každý sám. Samosebou, dávalo smysl se v tak velké oblasti rozdělit, avšak tušil, že to, že kolem něj bude jen písek a skály, než se najde brouk, začne poměrně brzo nudit. Ale na druhou stranu, i to mělo své výhody... u nudné práce byl risk ztráty kalhot minimální.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, Ne, 2019-11-03 19:15 | Ninja už: 4288 dní, Příspěvků: 3210 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Raizo
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Trénink pokračoval a ti dva se opět ponořili do lovu jejich senseie. Raizo se jim ale zdánlivě neúnavně neustále vyhýbal a uskakoval jako akrobat zkřížený s klokanem.
„Copak? Pauza?“ zastavil se a narovnal, když viděl, že se ti dva začali o něčem bavit. I když dohadovat byl asi přesnější výraz. Pak to ale vyřešila Toshimi tím, že Hirotada jednoduše zavalila svou nádobou na písek a přistoupila k němu. Raizo, který to celé zprvu sledoval s pomyslnou kapkou skepse na čele, zpozorněl a povytáhl obočí, načež překvapeně zamrkal.
Tu záři kolem dívčiných dlaní znal.
„Kdy se tohle sakra naučila!? Vážně jsem si všiml až teď, že se moje vlastní žačka začala učit lékařské ninjutsu...!?“ dostal blonďák tik do oka.
„Tohle není fér!“
„Eh?“ zamrkal, když se ti dva narovnali a evidetně se měli k pokračování.
„Páni... Moje tréninkové metody jsou účinnější, než jsem čekal...“ zaujal muž pomalu zase bojový postuj a s tikem teď už v koutku úst se připravil na úhyb. Doufal, že už to ti dva pro dnešek zabalí. On už toho měl totiž také celkem dost. Tolikrát svůj bleskový shunshin za jeden den snad ještě nikdy v životě nepoužil.
První se po něm vrhly dva proudy písku. Muž se proto odrazil a vrhl do strany, ze které na něho zatím nikdo neútočil, a hledal odkud se na něho vrhne černovlásek.

Daisuke Mokushi
Tým Beta
Loď
„E-Eh?“ nechápal Daisuke, proč ho jeho sensei tak popadla za ruku a začala táhnout pryč.
„Z-Zatím!“ stihl se ještě rozloučit s osazenstvem v místnosti a pak už jen zmizel ve dveřích i se zelenovláskou.
Až v přístavu se ukázalo, kam Chika tak spěchala.
„A-Ale Chiko-sensei!“ zrudl Daisuke až po uši, když se k němu žena tak natískla, a snažil se dívat někam jinam. „P-Prosím nezapomínejte, že jsme tu na obhlídce,“ snažil se z téhle situace nějak dostat.


Obrázek uživatele Mitora
Vložil Mitora, St, 2019-10-23 22:40 | Ninja už: 2636 dní, Příspěvků: 730 | Autor je: Tsunadin fackovací panák

Hizuki Shima
Tým Beta
Přímořské dobrodružství

"Kouichi-kun?" Otočila se za známým hlasem a když si ověřila, že majitel hlasu je skutečně ten, kdo si myslela, rozzářila se. "Taky tě ráda vidím. Museli jsme se dneska na pláži nějak minout." Uculila se a posunula tak, aby měl mladík dost místa.
"A k tomu, kde se tady beru... Musela jsem využít příležitosti podívat se do baru, když je tady bezpečno. Všude jinde mě před takovými podniky varovali, že tam nechodit a když už tam půjdu, že si musím pití objednat sama a od té doby z něj nespustit oči... Blábolím, že? Omlouvám se. Jak se ti daří? Narazil jsi dneska na něco zajímavého?" Zahrnula jej přívalem slov a s nadšením sobě vlastním čekala na jeho reakci.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, St, 2019-10-23 13:02 | Ninja už: 4508 dní, Příspěvků: 1920 | Autor je: ONLINE, Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi ho sledovala. Nedokázala mu poradit, jak se zastavit. Pravda byla, že ona sama se nikdy nepotřebovala pohybovat takhle rychle a pravděpodobně by to ani nedokázala, takže netušila, jak v takové rychlosti zastavit. Když ale přišel s nápadem, kývla. Prakticky budou dělat to samé, jako zkoušeli na Hidea a co se jim nakonec také povedlo. Problém byl, že takový taktika je hrozně přímočará, a i kdyby je teď muž vlastně celou dobu neposlouchal, došlo by mu to prakticky hned.
„Oukej,“ kývla a nechala všechen písek, aby opustil její nádobu. Ten se rozdělil na čtyři dávky. Musí se soustředit a ovládat všechny najednou. A pak ho chytí.
„Jdem na to,“ kývla a poslala po muži první dávku, která po něm chtěla chňapnout. Druhá se k němu blížila ze strany a třetí se teprve rozpohybovávala.


Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Čt, 2019-10-17 09:40 | Ninja už: 4017 dní, Příspěvků: 1401 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro vykulil oči a zachytil písčitou nádobu obouruč. Byla tak těžká, že předvedl ukázkový úklon.
"No to vůbec, to držet nebudu..."
Jak to mohla tahat? Vždyť to muselo vážit snad stejně jako on!
Položil nádobu na zem, ale to už Toshimi stála za ním a po těle se mu rozlil příjemný pocit. Jako když vám dají na záda rozehřáté kameny při masáži.
Také to bylo uklidňující.
"Haha, moc vtipný, používat mý kecy proti mě, když to bylo za zcela jiných okolností." Bránil se okamžitě chraptivým šepotem.
Nechtěl křičet, jen dát najevo své mírné rozčarování.
"Co je špatného na reálném zhodnocení situace?" Položil si řečnickou otázku. Měl u toho zavřené oči a užíval si úlevy od bolesti.
"Nevím, jestli sis toho všimla, ale tohle prostě nefunguje. Když doopravdy zrychlím, dokážu to jen jedním směrem a navíc nedokážu zastavit. Netuším proč. Když zpomalím, můžu se přesouvat dle libosti, ale zároveň nejsem dost rychlý. Je jen jeden způsob..." Udělal dlouhou odmlku než zase pokračoval.
"Ale já to nedokážu, musíš to provést ty. Dostat ho do vzduchu. Donutit Raiza, aby se vydal jediným směrem, který ještě nepoužil. Nebude moci uhnout a dostaneme ho."

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2019-10-15 16:33 | Ninja už: 4508 dní, Příspěvků: 1920 | Autor je: ONLINE, Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi se napnula žilka na čele. Měla toho po krk. Tak on nechtěl, aby na něj plýtvala silami? To si přeci rovnou mohla jít sednout na kraj cvičiště a čekat, až ten kluk Raiza chytí sám!
„Podrž mi to,“ oznámila mu najednou a v tu ránu Hirovi přistála v náruči dívčina nádoba z pískem, která byla pořádně těžká. Rudovláska si tím pojistila, že bude mít mladík plné ruce a nebude jí moct bránit v tom, co bylo třeba. Složila pečetě a přiložila mu ruce na záda. Ty se zeleně rozzářily. „Meleš tady o tom, jak se Zlatý nevzdávají, ale vzápětí se prakticky vzdáváš tím, že po mně chceš, abych tě nechala padnout na hubu. Přestaň s těmahle připodělanýma kecama,“ oznámila mu a posledními slovy ho schválně citovala, když tenkrát pořvával na Raiza bojujícího proti Hideovi, zatímco je jounin posílal pryč ze sálu. „Máš na víc, tak mi sakra už konečně ukaž, že jsi můj senpai!“ dokončila ošetření a popostrčila Hira kupředu. S tím si od něj také vzala zpět nádobu. „Budu senseie nadhánět a vytvářet příležitosti.“


Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, So, 2019-10-05 15:30 | Ninja už: 4017 dní, Příspěvků: 1401 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
"Jsou to jen oděrky..." Protestoval slabě Hiro, ale Toshimi si to nenechala vysvětlit. Navíc tvrdila, že dokáže zatočit i s únavou a naznačila tak, že má nějaké schopnosti navíc.
I kdyby to byla pravda a najednou se ukázalo, že Toshimi je lékařská kunoichi, Raiza jim to stejně nechytí. Už to zkoušeli tolikrát!
"A nic nemelu!" Opáčil "Jen nechápu, proč by jsi na mě zbytečně plýtvala silami!
Prostě mě nech padnout na držku ať už to utrpení máme za sebou a můžeme jít domů...nějak."

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Pá, 2019-10-04 20:16 | Ninja už: 4508 dní, Příspěvků: 1920 | Autor je: ONLINE, Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„He?“ zamrkala dívka nechápavě. Kvůli citu pro povinnost? To se jako od ní nechal ošetřit, jen když v tom bylo něco víc? Dělal si z ní legraci? Přestala mu rozumět čím dál tím víc!
Zamračila se. „Co to zase meleš?“ vypadlo z ní. „Samozřejmě s tebou souhlasím, že to nemůžeme vzdát. A právě proto ti chci ošetřit tyhle zranění,“ rozhodila rukama. „Poslouchej dobře. Mám pro tebe novinku. Tu únavu dokážu zmírnit a nejen to. Konečně jsem našla něco, v čem vám můžu pomoct. A tohle je týmová práce. Tak mě sakra nech pomoct ti tak, jak ti můžu pomoct jen já!“ spustila svou vyřídilku.


Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, Út, 2019-10-01 17:13 | Ninja už: 1392 dní, Příspěvků: 123 | Autor je: Prostý občan

Ai Hayo
Team D
Mise začíná

Přišel Ki a jen kývnul na pozdrav, Ai mu odpověděla stejně a stále tam jen stala, čekajíc na posledního člena. Ten se ne a ne ukázat, dokud toho sensei neměl dost a rozhodl se odejít. Dívka jeho rozhodnutí chápala.
[,,Ninja má chodit včas. Jestli není schopna přijít včas, měla by se vzdát toho, být shinobi." řekla lehce nahlas. Ostatní ji ovšem museli slyšet, ale za nic se nestyděla, přeci jen říkala pravdu. Nedívala se kolem sebe a koukala jen před sebe a dávala pozor na zadání mise. Na senseiovu poznámku, si Ai přikryla ústa rukou a pod ji se zahihňala. To ji ovšem neubralo na rychlosti a pokračovala v těsném závěsu za senseiem. Hlavou si začala opakovat zadání mise. 'Takze tahle mise je trénink i pro mě. Musím dávat pozor, abych se něco naučila. Musím zasílit, abych mohla udržet tento team naživu. S těmito kolegy, bych se mohla dostat daleko. Možná bych s nima zvládla i chunninskou zkoušku.' dořekla si pro sebe a zastavila vedle senseie. Vzala si sluchátku a nasadila si ho. Na poznámku senseie nic neřekla a ani nezměnila výraz.
,,Ale sensei, zatím sem jen začátečník a hadi uštknutí sem neléčila. Vlastně ani nevím zda bych to zvládla. Proto bych raději, kdyby nikdo onoho hada nepotkal." řekla nahlas aby ji všichni slyšeli. Následně se lehce pousmála, po poznámce Tsu.
,,Ovšem, kdyby někoho ten had přeci jen uštknul, tak dejte na sebe nějak vědět. Pokusím se k vám dostat co nejrychleji. První pomoc vám dát můžu a tak se neostýchejte. Nerada bych někoho ztratila, jen Dorotou, že si hraje na tvrďáka." odpověděla a podívala se na svůj team. Po chvíli, chvíli po tom co odešla Tsu, se Si rozhodla odejít na druhou stranu. V duchu se modlila, aby toho hada potkala ona sama, než někdo jiný. 'Jestli má být někdo vystaven hadímu uštknutí, tak to budu raději já, než kdokoliv z tohoto teamu.' řekla si v hlavě. Zaťala pěsti a trochu se zamračila. 'Nechci někoho ztratit... Ne, nedovolím aby se někdo zranil v mém teamu.' řekla si Ai a modlila se dále, zatímco hledala onoho brouka.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Ne, 2019-09-29 19:36 | Ninja už: 2392 dní, Příspěvků: 621 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Tsubaki Kokumotsu, tým delta

Pohlédla na přicházejícího Kiho a mile se na něj usmála, spíše podezřele mile. Měla tušení, že má něco za lubem a hodlala to zjistit s Kami
Natěšená na misi se různě rozhlížela a vyhlížela Kami, kdy konečně dorazí, páč už tu byl jinak zbytek týmu. Měla jí toho tolik říct a ona se zatím neukázala. Takže zase byla bez Kami. Nasupeně kopla do kamínku a rozešla za senseiem. Nevšímala si moc svého okolí a neposlouchala přesně to, co sensei říká, dokud se nestřetli s týpek ve spodkách. I ona se zastavila, aby mohla pohlédnout na Kiho. Sice byla naštvaná, že Kami nedorazila, ale Masaova poznámka jí rozesmála. Tohle bude Kimu ještě dlouho připomínat. Jak tak šli dál a sensei stále hovořil něco o misi, už dávala větší pozor. Při slovech o protijedu a vražení jí do ruky sluchátko se celkem Tsu lekla. Jakmile se její splašené srdíčko trochu uklidnilo, nandala si sluchátko.
"Ai, neboj, ušetřím tě ošetřování mě." usmála se přátelsky na dívenku. Tsu se nehodlala nechat uštknout hadem, to mile ráda přenechá ostatním.
Když konečně dorazili mezi skaliska, dostali poslední kousky informací o broukovi.
"Uvidíme se snad za chvíli, pa," mávla svému týmu a rozešla se hledat brouka. Přece nemohlo být těžké najít jednoho velmi barveného brouka na jednobarevném podkladu, to prostě nemohlo být těžké.

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, So, 2019-09-28 10:36 | Ninja už: 4017 dní, Příspěvků: 1401 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Hiro zavrtěl nesouhlasně hlavou, když k němu Toshimi přiběhla a nabídla mu ošetření.
"Nemusíš to dělat kvůli nějakému citu pro povinnost. Navíc únava se nedá ošetřit." Řekl vyčerpaně, aniž by se na dívku podíval.
Vědomí toho, že je na něj naštvaná mu prostě nedovolovalo se od ní nechat opečovávat, natož vícekrát denně. Její doteky byly fajn, to nemohl popřít, ale zároveň mu způsobovaly bolest na duši.
Zdeptaně rozhodil rukama.
"Dneska prostě není ten den, chápeš? Od oběda jen zpomalujeme, zatímco jeho rychlost je stejná. Je konec!"
Stáhl si ochrannou čelenku z ramene a uvázal si ji na čele.
"Jenže náš šílený kodex nám zakazuje se vzdát, takže nám nezbývá nic jiného, než to tak či onak ukončit."

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Po, 2019-09-23 22:07 | Ninja už: 4508 dní, Příspěvků: 1920 | Autor je: ONLINE, Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Toshimi Kokumotsu
Zlaté písky, I. divize
Sunagakure, stánek s takoyaki > Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
Toshimi se zhrozila. „A-ale já přece nikdy neřekla, že mi to přijde málo. Přijde mi to až až!“ mávala před sebou rukama, zatímco kráčela vedle Raiza s Hirem. ‚A taky vás tahle sázka vůbec neohrožuje, sensei,‘ napadlo ji v duchu, zatímco jí stékala po čele pomyslná kapka.
Znovu se ocitli na cvičišti a muž je znovu popíchnul. Toshimi nechala rozpustit špunt na nádobě a zamračila se. Musela se víc soustředit. To opravdu vypadala, že do toho nedává všechno?
Trénink začal a rusovláska se soustředila spíše na nadhánění než na blonďákovo chytání přímo. To nechávala na Hirovi a snažila se jouninovi ztížit úhyby, jak nejlépe dovedla. K večeru začala její technika opravdu dostávat tvar, ale aby zjistila i pevnost, musela Raiza doopravdy chytit. A to prostě nešlo. Byla sice daleko rychlejší než dopoledne, ale pořád to nebylo dost.
Zadýchaně se opřela o kolena a přejela očima ke svému kolegovi. Ten vypadal hrozně potrhaně, protože dost často padal. Rozeběhla se proto k němu. „Hiro, ošetřím tě, ať ho konečně chytíme,“ zastavila se u něj.


Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, Pá, 2019-09-20 21:14 | Ninja už: 1232 dní, Příspěvků: 105 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Masao Nibori
Tým Delta
Mise začíná

Jak tak žáci přicházeli na náměstí, mohli najít svého senseie, v klidu si hovět na podstavci sochy. S rukama za hlavou a jako obvykle notnou dávkou dobré nálady. Věděl, že není dobré, těšit se nad cizím neštěstím, ale byl nadšený. Vždycky, když objevil v medicíně něco nového nebo skoro zapomenutého, bylo to pro něj nesmírně zajímavé.
S každým z příchozích se nenuceně pozdravil, ale i po několika minutách čekání mu jeden z geninů chyběl. Mladá Kami se nedostavila. „No děcka… Dýl už na ni čekat nemůžeme.“ Pomalu slezl z podstavce, protáhl se a vyšel směrem k jižní bráně vesnice. „Tahle mise nepočká. I když bych rád pokecal.“ Naposledy se ohlédl, ale bez úspěchu.
Jak se pomalu blížili k okraji vesnice, obchody už skoro nepotkávali a i kvalita obydlí byla znatelně horší. Masao se zamračil. Kazekage nemá ani v téhle době dostatek prostředků, aby snížil chudobu. A to je tolik nových vymožeností. „Tákže. Půjde o tohle. V kiri se u jednoho člověka objevila dávno ztracená nemoc. Tak dávno, že už se skleníky ani nezásobují přísadami na její lék.“ Odkašlal si. „Já vím, je to strašně zajímavý a tak, ale nemusíte se bát. Choroba není přenosná vzduchem a lék je taky docela jednoduchej.“ Kolem nich proběhl podivín jen v trenkách a bez ohledů na okolí hlasitě vyhrával na dřevěnu píšťalu. Párkrát k tomu něco zakrákal, falešně, a odběhl mezi dřevěné domky. Sensei se trošku zarazil, ale pak se při chůzi otočil, aby viděl na svůj tým. „Hele Ki, viděls to? Nejste nějak příbuzní nebo tak?“ Šibalsky na něj mrkl a pokračoval dál.
Kousek za vesnicí se zastavil, klekl si a začal se prohrabovat vlastním batohem. Potřebujeme jenom jednu ingredienci. Brouka Managi. Je to docela rychlá mrška. Jo a najdeme ho v oblasti, kde se vyskytuje jeden pořádně jedovatej had, tak bych si dal majzla. Jinak je po vás.“ Koukl se na ně, jako by mu zrovna na čele rašily růžky. „Nebojte, mám dost protijedu. Já jen ať víte, že až vás něco kousne, tak máte jít za mnou. Hned!“ Poslední slovo zdůraznil tak, že vrazil Tsubaki do ruky jedno z malých sluchátek, které sloužily jako vysílačky. Ostatním je také rozdal a sám si nechal jedno pro sebe. „Ještě tam nejsme, ale bude lepší, když si je po cestě naladíme.“ Každopádně, když budete na Ai tak milí, že jí budete chtít zaručit lekci z medicíny, první pomoc, při kousnutí hadem, tak se klidně nechte kousnout.“ Lehce se usmál. „Můžeme zase jít.“
Vydali se po okraji prázdné pouště. Tolik tam nefoukalo a ani nebyl příliš těžký terén. Zabralo jim několik hodin, než se konečně museli vnořit mezi skály. Sem tam se po stěně plazila na půl seschlá květina, jinde zase vyčníval boubelatý kaktus. Skal nebylo moc, ale i tak bylo těžké najít jeden druhého, když se pokoušíte pročesat oblast a hledat maličkou potvůrku. „Fajn. Rozdělíme se a komunikovat budeme tímhle.“ Poklepal si na sluchátko v levém uchu. „Hledejte modrýho brouka, se žlutými tykadly a červenou hlavou. Takovýho klauna, řekl bych.“ Chytil se za bradu a přemýšlel, co by jim tak ještě mohl říct. „Kdysi tu byl docela slušnej důl, ale teď už ho nikdo nepoužívá. Tak jestli někdo z vás narazí na vchod… Prosím nelozte tam.“ Připadalo mu, že to byla rada jak pro blbečky, ale nehodlal nikoho dnes tahat ze sutin štol. „Jestli má někdo námitky, ať promluví nebo ať mlčí navždy. Jinak můžeme vyrazit.“

Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, St, 2019-09-18 21:25 | Ninja už: 2374 dní, Příspěvků: 361 | Autor je: Pěstitel rýže

Taji Sakyu
tým Omega
nemocnice
"No tak soustřeď se ty idiote...jestli ti to zase vybuchne do ksichtu jako tenkrát,sníš za trest celou mísu ředkví...ble fuj ředkve!Soustřeď se a ovládni svojí čakr...co je to sakra zase za randál?"Taji otevřel oči a s kritickým pohledem si změřil skotačícího senseie dělající všemožné vylomeniny a pazvuky."Už je to tady,Ritsu-senseiovi hráblo no super tsss."Pomyslel si Taji a hlasem,který sám považoval za diplomatický se zeptal."Sensei být vámi bych to s tím cukrem už moc nepřeháněl a u všech bouří jestli vás takhle uvidí ti maníci z nemocnice,tak si budu muset shánět nového senseie...už zase!"Na jeho rady však sensei odpověděl jen další várkou hejkání a poskakování,takže se Taji jen zatvářil,jako kdyby mu do pusy někdo strčil citron a nechal senseie senseiem."Blonďatí lidé jsou pošahaní..."Zamumlal si pro sebe.
I přes senseiovo vyvádění se rozhodnul pokračovat v tréninku a po chvíli soustředění vytasil ostří a odhodlal to zkusit naostro.Nehodlal však riskovat ani svojí drahocenou naginatu ani svoje wakizashi,takže prozatím se rozhodl použít obyčejný kunai.Sevřel jílec do obou rukou,vrhnul kyselý pohled na halekajícího senseie,a začal manipulovat s čakrou.Po necelé minutě zrudlí v obličeji svěsil ruce a prudce se nadechnul."Heh sakra je to vážně těžší než se zdá heh."

Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Pá, 2019-09-13 16:31 | Ninja už: 4017 dní, Příspěvků: 1401 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Tak měli pokračovat ve hře na babu. Hiro by momentálně byl spíš pro nějaké cvičení s chakrou nebo rovnou hodit šlofíka. Jenže byl čas pracovat a ten byl v životě shinobi téměř vždycky.
Šli vycházkovým krokem směrem k severozápadní plošině, aby jim slehlo v žaludku.
Raizovy malé výhružky se moc neobával. Jeho matka byla známá právnička a i když syna nevídala, posílala peníze. Ty tedy měl uložené v bance a bez strejdy s nimi nemohl zatím nic dělat, ale pořád bylo nereálné, aby ho živení Toshimi finančně zničilo.
Jasně, mohl se nabídnout, že zaplatí alespoň část jídla. Jenže to by nebyla taková legrace. Raizův výraz, když platil, si škodolibě užil.
Mladík si uvědomil, že celou cestu k plošině jen zadumaně čuměl do země a nic neříkal, což pro něj nebylo zrovna typické.
Druhá část tréninku se nesla v duchu té první. Hirova spolupráce s Toshimi nebyla špatná, jen se sem tam objevilo malé zaškobrtnutí, které obvykle poslalo celý pokus do věčných písků. A Raiza se samozřejmě nedotkli.
Hiro měl totiž nový problém. Od svého předešlého sebevražedného Shunshin no jutsu se mu dařilo podstatně zrychlit. Háček byl v tom, že z nějakého důvodu jeho pokusy o zastavení končily ksichtem na kamení. Znovu a znovu.
K večeru už nevypadal vůbec stylově. Byl celý omlácený a z některých šrámů, hlavně na loktech a kolenou, mu dokonce stékaly pramínky krve.
Oblečení měl potrhané a špinavé. Téměř na vyhození. Jako vandrák.
Nejhorší byla bolest. U všech písků jak moc ho bolela chodidla! Připadalo mu, jako by neustále šlapal na kostičky dětské stavebnice.
Samozřejmě se to snažil nedávat najevo, ale pravda byla, že mlel z posledního. Domů už se dnes nedostane. Pravděpodobně ho zavane písek v nějaké uličce, kde vypustí duši.
Navíc Toshimi oproti němu vypadala naprosto v pohodě, což ho strašně dopalovalo.

Obrázek uživatele Jaden
Vložil Jaden, St, 2019-09-11 22:12 | Ninja už: 4288 dní, Příspěvků: 3210 | Autor je: Editor všeho, Moderátor, Ichiny trojky

Raizo
Sunagakure, stánek s takoyaki > Sunagakure, severozápadní tréninková plošina
„Ne, to jen ty jíš za celou četu...“ stekla Raizovi při Toshimině poznámce po čele pomyslná kapka.
Zatímco se dívka tvářila, že by klidně ještě pokračovala, černovláskovi lezlo těsto pomalu i ušima.
„Vzhledem k tomu, že mě nic lepšího nenapadlo, tak jo,“ řekl jounin a vykročil zpátky k tréninkové plošině.
„Ale zpátky to vezmem hezky pomalu, vycházkovou chůzí, aby nám aspoň trošku slehlo. Jestli chcete, můžu na vás vyvinout trošku větší tlak, jestli vám jsou chuuninské zkoušky málo, třeba něco jako že ten, kdo se mě dotkne jako poslední, platí zbytku týmu týden večeře“ pousmál se a loupl pohledem přes rameno po dvojici za sebou.
„Tak do toho,“ vyzval dvojici Raizo, když stanuli opět na vrcholu plošiny, a založil si paže v bok.
„A nemyslete si, že když do toho nedáte všechno, tak mě chytíte. Nechytíte,“ zvážněl a napomenul je, načež zaujal bojový postoj.


Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Út, 2019-09-10 18:21 | Ninja už: 4508 dní, Příspěvků: 1920 | Autor je: ONLINE, Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Černé písky, I. divize: Vražda na objednávku

„Taky je divný chování Mayu-hime,“ zahleděla se zamyšleně do písku. „Dříve, když jsem dostávala rozkazy, dostala jsem všechny informace. Teď mi ale prakticky nic neřekla. A navíc na něj útočí další.“
Komentář Chiky ji donutil kývnout. „Rozhodně. Je důvěryhodná. A my máme zabít pouze nedůvěryhodného svědka. Musíme jít spát, zítra dojdeme do paláce a tam budeme moudřejší. První hlídku si vezme Kahori. Musíme se prospat.“
Během noci se vůbec nic nestalo. Akeno nejspíš útočníky tak moc zaskočil, že si další napadení nedovolili. Krátce po východu slunce skupina sbalila své tábořiště a znovu se vydala na cestu. Stopy po nich obratně zamazával Kizashi, jeden z pískomilů Kazuhy, který nosil sluneční brýle a kšiltovku s nápisem „machr“.
„Jak jste se vyspala, má drahá?“ srovnala krok hnědovláska s Chikou.

Risa Mokushi
Tým Omega
Cvičiště
Dívka se zavřenýma očima vysílala chakru po lankách, ale nešlo to tak lehce, jak doufala. Lanka byla totiž samotná z chakry, takže je musela začít používat spíše jako prodloužení své ruky. To bylo ono!
Ze soustředění ji náhle vytrhnul oblak prachu. Risa vyvalila oči a začala kašlat. Teprve pak si všimla skotačícího Ritsua a zamávala si rukama před nosem. Kumochii udělal to samé, i když ten si mával před očima, neboť pavouci nemají nos. „Ricchan-sensei!“ nafoukla tváře. „Znervózňujete Risu!“

Mise týmu Beta: Přímořské dobrodružství

„Hizuki-chan!“ ozval se pro dívku velmi známý hlas. „Jsem rád, že tě znovu vidím,“ usmál se Kouichi. „Kde se tady vůbec bereš? Barmane! Dvakrát Piña Coladu!“ vyhrknul celý nadšený.
„Shi-kun?“ posadila se z nenadání k mladíkovi Kaori. „Jsi Shi-kun, že?“ zatvářila se trochu rozpačitě. „Omlouvám se, dvoujčata se mi pletou. Každopádně sis taky přišel užít?“ zazubila se. Pak její výraz potemněl. „Nebo mě tu hlídáš?“
***
Chika se vesele usmála a popadla Daisukeho za ruku. „Fajn, tak jdeme!“
Vedla ho ven z lodi a pokračovala až dál do přístavu. Teprve pak zpomalila a stále se žulila na celé kolo. „Tohle je jako deeto!“ zazubila se a přitulila se k mladíkovi, čímž se mu natlačila prsy na paži. „Mám deeto s Daisukem-kun!“
***
„To jsem rád,“ usmál se muž a vydal se na palubu. Ani se neohlížel. Věděl, že mladík půjde za ním. Když se ocitli na čerstvém mořském vzduchu, Eichiro se k němu otočil. Na palubě nyní nebyl žádný další námořník. „Nuže, pane Tekuro,“ oslovil ho znovu s rukama založenýma za zády. „Odpusťte mou zvědavost, ale co to máte s očima?“


Obrázek uživatele Swreck
Vložil Swreck, Ne, 2019-08-25 22:24 | Ninja už: 3245 dní, Příspěvků: 759 | Autor je: Prostý občan

Tekuro Ashikaru&Shi
Tým Beta&Shi
Loď, Hospoda

Shi následoval Hizuki do hospody, do které ale vešel až po ní. Sedl si na kraj, objednal si pití a zdánlivě se věnoval jen svému sklu. Případalo mu, že už ho nic nepřekvapí, ale atmosféra hospody mu přeci jen připadala podivná. Místní král chtěl mít asi pod kontrolou i méně legální aktivity a místní si to z nějakého důvodu nechali líbit. Buď to, co tu bylo předtím, bylo tak kruté, že za cenu omezení svého soukromí byli rádi za klid, nebo tu všichni jeli na genjutsu pilulkách absolutní poslušnosti.
Cílem jeho pozornosti byla samozřejmě Hizuki, proto ji vždy měl alespoň v periferním vidění. Nechtěl udělat chybu, která by mohla Hizuki ohrozit, ale zároveň mu připadalo, že tady jí vlastně vůbec nic nehrozí a zanedlouho ji všichni nezávazně dají kytku a pozvou na nealkoholický drink.

Tekuro mezitím stále seděl u stolu a přemýšlel, jak zabije čas. Všichni měli rande a jediný on, pátý, zůstal na lodi. Sám. Pohrával si s myšlenkou, jestli byl dobrý nápad volat sem někoho dalšího, protože kdyby tu nebyl, mohl by teď s Hizuki jít on.
*Ale až jednou Shi zmizí, všechny ty vzpomínky budou stejně moje, takže co na tom sejde,* odfrkl si, načež ho vyrušil Eichiro.
Chvíli jen nad jeho nabídkou překvapeně mrkal, až potom mu došlo, že by možná stálo za to odpovědět.
"No jasně, jó, paluba je moc hezká, rád se po ní zase projdu, to beze všeho," zakýval hlavou v přívalu slov, jako kdyby se snažil dohnat čas ztracený překvapeným mlčením.

Obrázek uživatele Kimiimaro
Vložil Kimiimaro, Ne, 2019-08-25 21:28 | Ninja už: 1726 dní, Příspěvků: 605 | Autor je: Utírač tabulí na Akademii

Ki Hayabusa
Tým Delta

Restaurace, Socha Pátého
"Já ani nevím. Ještě ji moc dlouho neznáme..." odpověděl Ki Kami na její otázku. Jeho největší starostí byl momentálně lepkavý hnus pokrývající jeho tělo a oblečení. To, a pak ještě, jak Tsubaki zareaguje na její nadcházející odměnu za výhru. Ta si však poradila, přičemž ho ještě po svém zesměšnila, když použila jeho současný vzhled proti jemu samému. To, a fakt že proti jejímu argumentu nemohl nic namítat, mu otrávilo jeho momentální škodolibé myšlenky. Umínil si ovšem, že si je uloží v hlavě a obrátí s k nim kdykoli, kdy se mu Tsu bude pošklebovat, tedy alespoň do chvíle, než nějakou z nich bude schopen uskutečnit, až se Tsu rozhodne vybrat svoji výhru za dnešní závod. Rozloučil se s Tsu, a krátce poté se také rozloučil s Kami a šel domů. Cestou chtěl odkopnout kamínek, ten se mu však přilepil na botu. Nejprve jej to otrávilo, když se pak podíval před sebe a spatřil muže v černém, kterého ráno naštval, byl nakonec vděčný, že se kamínek neodlepil od jeho boty a nedopadl nikam poblíž toho člověka. Byl rád, že dneska ještě nepřišel o kalhoty, a vzhledem k tomu, že o ně nechtěl přijít ani teď, raději postupoval kolem muže v černém v naprosté tichosti a opatrnosti, a do jisté míry s ní pokračoval až k domovním dveřím.
Spalo se mu dobře. Koneckonců vysvléct se z ulepeného oblečení, které se mu neustále lepilo na tělo, a dostat ze sebe, a především z vlasů, lepkavý syrup zhuštěný chakrou byly dva titánské úkoly vyžadující nemalou námahu. Nařízený budík, který jej měl ze spaní vytrhnout, zacvakl automatickým pohybem ruky. Následně se na posteli překulil a pokusil se dostat do pohodlnější polohy, docílil však jen toho, že z postele spadl. Snad jen díky tomu taky nezaspal. Když si plně uvědomil kdo je, kde je a kam má jít, protáhl se, udělal své ranní úkony a pak už se vydal na místo srazu. Na místě už čekal sensei, Tsu a Ai. Pozdravil je, přičemž Tsubaki věnoval pohled, který říkal, že ještě nezapomněl na včerejší závod a jemně naznačoval, že jí to stále chce vrátit.

Obrázek uživatele Sadista
Vložil Sadista, Ne, 2019-08-25 18:06 | Ninja už: 1392 dní, Příspěvků: 123 | Autor je: Prostý občan

Ai Hayo
team D
Cvičiště-Socha Pátého

Po těch třech hodinách ležení na zemi, se ji vtrátilo malé množství chakry a byla schopná vstát. Byla si jistá, že další spotřeba chakry ji dovede k dalšímu bezvládnému ležení. Tak raději vyrazila směrem domů. Cestou šla pomalu a v klidu, přeci jen nikam nespěchala. Když procházela hodně, pro ní známou ulicí, viděla jedno děvče, se kterým se dobře znala, jak má modřinu na koleni a sedí opřená o zeď. Nikdo si ji nevšímal a tak se Ai postavila před ní. ,,Bolí to, viď?" zeptala se modrovláska a hned ji začala léčit. Dívenka s bolístkou na koleni si otřela slzy a poděkovala. Ai si v tu chvíli neuvědomila, co se právě chystá udělat a tak, když doléčila pacienta, padla k zemi. Kvůli nedostatku chakry, nebyla schopna pohybu. Holčička se k ní hned nahnula a Ai se na ní pousmála.
,,Budu v pořádku, jen si potřebuji odpočinout. Běž domů." řekla. Dívka ještě jednou poděkovala a následně odešla domů. Po pár hodinách, se byla dívenka schopna zvednou a odkráčet domů. Jakmile došla domů, beze slova odešla do koupelny. Všechny své věci hodila na praní a šla se umýt. Následně, po vykoupání zalehla do postele a během chvíle usnula. Spala sotva pár hodin. V půl páté odešla z domů, protože už nemohla spát. Místo, aby si to mířila rovnou k soše Pátého, mířila na ono cvičiště, kde byla včera. Stoupla si do prostřed a vytvořila si dva klony. Jeden klon si stoupl dál od nich a druhý vedle ní. Klon, stojící vedle Ai připravil pečetě na Suiton: Hōmatsu rappa a vytvořila díky ní vodní clonu, aby klon, stojící dál nic neviděl. Klon následně společně s originálem připravili pečeť na Suiton: Mizuame Nabara. Klon to vystřelil o vteřinu dřív, aby udělal místo skutečné osobě, která se snažila omezit pohyb klonu. Podle ní bylo toto kombo dosti efektivní a tak měla další trik schovaný v rukávu. Zkoušela to pořád do kola, dokud nebyl čas jít za ostatními. Když tam došla, byla celá špinavá a unavená.
,,Dobrý den Sensei, Tsubaki." ozdravila ty, kteří byly na místě. Postavila se před sochu a sesunula se na zem.

Obrázek uživatele Noemyska
Vložil Noemyska, Ne, 2019-08-25 17:03 | Ninja už: 2392 dní, Příspěvků: 621 | Autor je: Prodavač v květinářství Yamanaka

Tsubaki Kokumotsu, tým Delta

Tsu se usmála a mávla Ai na odchod, sice tu Ai byla nová, ale hnědovláska chtěla s ní navázat lepší kontakt, aby to nedopadlo zase jako ráno.
"Mi povídej, Kami...zdá se mi uťáplá! Ale na druhou stranu, třeba ještě překvapí." pověděla svým zbylým kolegům myšlenky, načež dojedla svůj dortík. Když Ki nadhodil, že vlastně ona se stala vítězkou a měla by být odnešena, sjela ho pohledem.
"Nebylo řečeno, že zrovna dneska. A navíc..." natáhla ruku směrem ke Kimu, mezitím se jí z tykve vyhrnul písek a dopadl na lepkavý sliz, "takhle ti to sluší." vyplázla na něj drze jazyk a vstala. S přáním pěkného zbytku dne a rozloučením odešla domů. Pár metrů před dveřmi domu si všimla, jak její otec, opilec a troska, leží na zemi. První myšlenka byla, že ho tam prostě nechá, že is za to může sám, ale nakonec vyhrála její milá a laskavá stránka, a tak ho dotáhla domů a s bratrovou pomocí ho uložili ku spánku. Poté se vydala do koupelny a šla si také lehnout, mise druhý den byla prostě mise druhý den.

Následující den si sbalila vše potřebné, udělala vše potřebné a vyrazila na náměstí.
"Bré ránko, sensei..." pozdravila Masaa, načež si zívla s rukou před pusou. Nikdy neměla v lásce ranní stávání, byla moc unavující a ona po ráno byla moc unavená.

Obrázek uživatele Ero Michi
Vložil Ero Michi, So, 2019-08-24 09:52 | Ninja už: 4073 dní, Příspěvků: 641 | Autor je: Moderátor, Editor fóra, Pěstitel rýže

Osamu Ritsu
tým Omega
nemocnice

Jakmile oba genini začali s tréninkem, Ritsu si založil paže na prsou a pozorně je sledoval. Díval se na výraz v obličeji Tajiho, který se z bolestivého pomalu přeměnil na soustředěný, i na podivně roztomilou loutku Risy, do níž uvolňovala chakru přes svoje lanka. Několik minut bylo přihlížení opravdu zajímavé. Později si však Ritsu uvědomil, že stát na místě jako solný sloup a pozorovat, jak se snaží, je vlastně děsná nuda a jeho začínalo mravenčit celé tělo z nicnedělání.
"Ghhhhh," zaskučel s protáhlým obličejem a rozhlédl se po place. Co by asi tak jenom mohl dělat? Trochu si zatrénovat? Měl si vzít u Seno-chan nějaké koláčky navíc! Teď by se mu vážně hodily! Při uvažování o jídle mu však naskočil nápad.
'To je ono!' pleskl se hřbetem ruky do dlaně. Pokusí se ty dva trochu rozptýlit, aby to neměli tak jednoduché. V boji přeci taky nebudou mít prostor pro klidné soustředění!
"Hehe-hehehe," zachechtal se poťouchle sám pro sebe a s rošťáckým výrazem v obličeji začal kolem dvojice pobíhat, houkat, poskakovat, dělat přemety a vířit prach.

SAJRAJTI!

Na pana S a na pana K nám nesahejte! Jsou výhradním majetkem dvou nezbedných úchylů :3

Obrázek uživatele theFilda4
Vložil theFilda4, St, 2019-08-21 18:13 | Ninja už: 2374 dní, Příspěvků: 361 | Autor je: Pěstitel rýže

Taji Sakyu
tým Omega
nemocnice
Trénink vkládání čakry se zdál být náročný,ale velice užitečný,což se Tajimu líbilo.Co se mu ale nelíbilo byla loutka,kterou si Risa vyvolala.Taji sebou trhnul,když se pavoukovitá věc vedle něj zničehonic objevila a s nevolí si prohlížel hromadu noh,očí a mašličku,co to mělo na hlavě."Tsss loutkaři jsou pošahaní...."Pomyslel si Taji a posadil se do tureckého sedu na zem.
Když nad tím tak přemýšlel,tak už vlastně něco podobného s čakrou prováděl,kdysi snažil se vecpat čakru do tréninkové tyče a tím zlepšit svůj úder.Obličej se mu zkřivil při vzpomínce,jak mu kus dřeva vybouchnul v ruce a on si ještě týden po tom vytahoval třísky z míst,o kterých nevěděl,že je má.Nakonec nechal minulost minulostí a sepjal ruce.Tvář se mu svraštěla soustředěním,jak koncentroval svoji čakru a pomalu cítil,jak se čakra vlévá do jeho rukou.Zkusil ji trochu vypustit do okolí a vzduch okolo jeho rukou se lehce zachvěl."Tohle by šlo...teď to zlepšit."Pomyslel si Taji a pokračoval v tréninku.

Obrázek uživatele Vikitori
Vložil Vikitori, Ne, 2019-08-11 18:54 | Ninja už: 1232 dní, Příspěvků: 105 | Autor je: Utírač Udonova nosu

Masao Nibori
Tým Delta
nová mise

Cestou městem mladý sensei přemýšlel, co zajímavého by mohl jeho nové žáky naučit. Kolem něj se postupně rozsvěcely lampy. Obchodníci uzavírali své krámy a měsíc pomalu stoupal nad jednotvárnou, písečnou krajinu. Masao si spokojeně hladil břicho, když kráčel na náměstí. Rád se čas od času zastavil a v nočním světle sledoval, jak si odraz měsíce hraje s tvary sochy kazekageho. Když viděl svého drahého senseie naposledy, bylo to právě zde. Mladík se pousmál při vzpomínce na to, jaký byl ve věku svých žáků. Na den, kdy se poprvé setkal se svým týmem. Už v té době byl jeho učitel a i vzor, velmi starý muž. Bílé vlasy skrývaly jen pramálo tmavších pramínků. Tvář byla povadlá, ale oči byly jako plné energie. Zdálo se, že každým rokem života byly starcovy oči mladší. Zachovávající si veškerou krásu.
Když dorazil Masao domů, na další aktivity byl již příliš unavený. Následující den bylo potřeba brzy vstávat. A tak zalehl do své široké postele a do rána o sobě nevěděl.
Co by jim tak mohlo sednout? Vrtalo mu hlavou celou cestu k budově kazekage, kde chtěl přijmou první oficiální misi pro svůj tým. Futon by se mohl hodit. Taijutsu… Medicína? Jak tak šel a kopal před sebou malý oblázek, napadala ho jedna zbytečnost za druhou. Když v tom mu někdo proběhl před nosem a kamínek se zakutálel do jedné z prasklin ulice. Mladý sensei se ohlédl a ve sprinterovi poznal svého známého.
„Anaki! Počkej.“ Zavolal na něj a zamáváním se pokusil upoutat jeho pozornost. „Stalo se něco?“
Maličký a hubený muž se zastavil, přičemž mu tlusté brýle, které nosil, málem sklouzly z nosu. „Masao. Teď nemám čas. Musím se ještě vrátit na pár operací.“ Anaki byl totiž jeden z doktorů, kteří pracovali ve vesnické nemocnici. „Zadal jsem od nemocnice jednu misi. Mohla by se ti líbit.“ Aniž by řekl cokoliv dalšího, otočil se na patě a pokračoval svým nemotorným sprintem dál do ulic Sunagakure.
„Opatruj se. A nepodpalte to tam, než přijdu.“ Pokusil se ještě blonďatý sensei zavolat na svého přítele, který ale už stihl zmizet za nejbližší budovou.
Při chůzi chodbou byl už Masao zvědavý. Nemohl se dočkat až zjistí, o jaké misi byla řeč.
Celou dobu, co vyřizoval úkol pro svůj tým, krčil nos. Celá budova byla jako vždycky převoněná osvěžovači vzduchu. „Uklízečky to už zase přehnaly co?“ Postěžoval si jouninovi, který zrovna stál vedle něj a zamračeně si vybíral z nabízených misí. Ten se na něj koukl výrazem, který naznačoval, že je už zvyklý.
„Můj nos už to dávno zabilo, chlape.“
Konečně našel, co hledal. Misi zadanou od nemocnice. Stalo tam, že se objevila po 60 letech u jednoho z pacientů nemoc. Tak výjimečná, že už pro ni nejsou ve skladu všechny přísady. Bylo potřeba najít brouka Managi. Výtažek z tohoto brouka byla jediná ingredience léku, která nerostla ve vesnických sklenících.
Spokojeně misi přijal a vydal se opět na náměstí, čekat na svůj tým. Slunce mu svítilo na záda a vypadalo to, že nadcházející den bude dokonalý.

Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.

Obrázek uživatele ichi
Vložil ichi, Ne, 2019-08-11 13:29 | Ninja už: 4508 dní, Příspěvků: 1920 | Autor je: ONLINE, Moderátor, Editor fóra, Jadenovo osobné Icha icha

Risa Mokushi
Tým Omega
Sunagakure
Risa kývla. „Tak jo! Jak má Risa začít od začátku?“ zazubila se. Ritsu začal vysvětlovat a dívka si všimla jedné věci. Z rozjařeného mladíka se najednou stal muž, který věděl, co dělal. Její tvářičky stihly zčervenat jen malinko, dokud si své myšlenky neuvědomila a neokřikla se. Tohle si přeci mohla myslet jen o Daisukem!
„Dobře!“ zazubila se, sundala z pásku svitek, složila pečetě a roztáhla ho. Pečeť na papíře se rozzářila a ze svitku vyskočila loutka pavouka, který byl Rise do pasu. Ten měl osm očí, z nichž každé koukalo úplně jinam, a hlavičku mu zdobila mašlička. „Risa potřebuje soustřeďovat čakru do loutek!“ oznámila. Prsty, z nichž vylézala chakrová lanka, složila do pečetě berana a zavřela oči. Její trénink úž začal.


Obrázek uživatele Davien
Vložil Davien, Út, 2019-08-06 13:01 | Ninja už: 4017 dní, Příspěvků: 1401 | Autor je: Prostý občan

Hirotado Yutsurai
Zlaté písky, I. div.
Už prostě nemohl. Kapacita jeho žaludku neodpovídala takové porci jídla.
Nebylo divu, strejda vařil tak hrozně, že občas bylo lepší nejíst vůbec.
Jenže zbýval poslední kousek. Sníst to rozhodně nebyla možnost, nechat to být, také ne. Nechat si to zabalit bylo trapné. Žádné psisko se také neobjevilo.
Nakonec měl Hiro štěstí a zpoza rohu stánku se vybatolil starý černý kocour s jedním okem a bez levého ucha.
Tohle byla příležitost!
"Tak jo ty hnusná potvoro, žer!"
Vzal poslední kuličku takoyaki a nenápadně je mrštil po onom zbídačeném stvoření.
Kocour dostal ránu do zbývajícího oka až udělal kotrmelec, vztekle zasyčel, vzal kouli a ztratil se někde za stánkem.
Mladík se odvrátil a jen tak poznamenal.
"Jasně, že jím málo. Zkoušela jsi jíst něco od mého strejdy? Přísahám, že tím zabil svou poslední ženu..."
Poté se zvedl společně s Raizem. Bylo mu těžko a nedokázal si představit, jak se má teď hýbat, natož udělat rychlý pohyb. Snad mu rychle slehne...

Obrázek uživatele Asaki Uchiha
Vložil Asaki Uchiha, Po, 2019-08-05 16:32 | Ninja už: 2004 dní, Příspěvků: 403 | Autor je: Účastník Irukova doučování

Kami Kamai
Tým Delta

Podzemní cvičiště > restaurace

Vyšla z jeskyně jako ostatní a poté se ještě rozloučila se osobami, které hlídali ono cvičiště. Když pak sensei vybral, kde půjdeme, tak Kami jen pokrčí rameny a podívá se na Tsubaki, která na ní mezitím začala mluvit. Dívka jí jen mlčky poslouchala, protože nevěděla, jak jí na to odpovědět a i když na to po chvíli přišla, tak si nebyla jistá, že by jí Tsubaki dala možnost odpovědět. Po chvíli Tsukakiného monologu otočila hlavu a podívala se na Ai, která tam šla sama mlčky, tak tím jen pokrčila rameny a dále poslouchala Tsubaki. „Zajímavý den,“ odpoví jí na to vše blonďatá dívka se zájmem.
‘Opravdu mi tahle banda chyběla, bez nich by jiný tým byl otrava a mám takový pocit, že sensei taky bude celkem v pohodě, jen nevím co s Ai, protože mi přijde celkem dost nekomunikativní, ale snad se časem změní, i když bych se nedivila, kdyby zůstala taková jaká je, prostě mi přijde divná,‘ pomyslí si Kami a dále pokračuje v cestě.
Když tak po chvíli dojdou do onoho bistra, kde je sensei zavedl, tak se na chvíli zamyslí, co by si mohla dát, na vejce opravdu chuť neměla. Nakonec si stejně jako Tsubaki objednala dortík, protože měla chuť na něco sladkého. Poté co ho obsluha donese, tak se do nej s chutí pustí.
Když se pak sensei zvedne k odchodu, tak se Kami rozloučí a pak se podívá na ty tři, kteří tam zůstali. Ve chvíli, kdy se Ai zvedne k odchodu, tak jí dívka taky kývne k odchodu. Pak se podívá na ty dva, kteří tak zůstali. „No mám takový pocit, že se se senseiem opravdu nebudeme nudit“ řekne Kamai souhlasně a trochu se pousměje.
Následně si vyslechne jejich sázku a dívá se na ně trochu zaraženě. „Jaký máte pocit z Ai? Popravdě já pořád nevím, co si o ní mám myslet,“ řekne Kami a podívá se na ty dva.