manga_preview
Boruto TBV 07

Drama

sarada.jpg

Chocho se na mě upřeně dívá.
Nebudu na to sama.
„Dobře.“ Hlesla jsem a trošku se usmála.
„Joo!“ s úsměvem do široka řekla Chocho.

Sedíme na malé mýtince na okraji vesnice. Cestou sem jsem jí vyprávěla o naší misi. O tom, jak Kawaki vypil první štamprli. Jak se mě zastával. Jak se opil ještě víc a… Jak ten večer skončil.
Chvíli jsem přemýšlela, jestli jí říct i o takovýchto detailech, ale věřím ji. A je fajn se o tom s někým podělit. Předtím mě ani nenapadlo, jak mi to může pomoct. Vyzpovídat se…

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Nastalo dlouhé překvapené ticho.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Vzal jsem za kliku a velmi zvolna otevřel dveře. Poslední paprsky večerního slunce dokázaly ozářit jen malý kousek temného prostoru přede mnou. Ovál mě chladný závan těžkého vzduchu. Vstoupil jsem. S velkou pečlivostí, snad jako bych se bál, že někdo vejde za mnou, jsem zavřel dveře. Můj stín, předtím tak ostře řezaný v úzkém pruhu slunečního svitu, se nyní v nejasných temných tvarech plazil po stěnách kamenné chodby osvětlované sérií jen slabě svítících světel. Zhluboka jsem se nadechl.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Dorazila jsem domů. Nahodila jsem bezemočního autopilota a udělala si černý čaj. Pustila jsem si nějakou klidnější muziku, sedla si na terasu a sledovala pověšené prádlo mezi stromy s pár domy čouhajícími za naším plotem.
Jsem v šoku. Zaražená.
Opřela jsem se o dřevěnou stěnu našeho domu.
Chvíle klidu a mého autopilota vystřídaly pocity. Vlhnou mi oči. Tělo je ale stále nehybné.
Bylo nutné tak zdrhnout? Nemohla jsem se z toho ještě zkusit vykecat? Takhle jsem akorát všechno potvrdila.
A co to vůbec cítím?

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

*Bum*
Hmh? Něco mi spadlo v pokoji.
Jak dlouho jsem spala? Kolik je?
Pomalu jsem otevřela oči a nasadila si brýle.
„Aaah!! Kdo jsi?!“ Lekla jsem se.
Jen co jsem si nasadila brýle, všimla jsem si vysoké holky, jak sedí u mého psacího stolu. Nevypadá moc normálně. Má zvláštní oči, krásné dlouhé modré vlasy s růžovými melíry. Co tu proboha dělá? Je vůbec z Listové?
Vidím na zemi knihu, to bylo to, co spadlo?
„Konečně jsi vzhůru, už mě nebavilo čekat.“ Pověděla, přišlo mi, jako by se povyšovala.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Čas plynul, ale my si ho nevšímali.

„…Tohle bylo poprvé, kdy jsem poprvé hodila kunai přesně doprostřed terče…“

Sem tam zahoukala sova a někdy na chvíli mrak zastínil měsíc.

„Tenkrát jsem odběhl od Jigena a ztratil jsem se. Ale našel jsem krásný vodopád, ale… Už vůbec nevím, kde to bylo…“

Dokonce jednou projel i noční vlak. Vítr nás z něj úplně ovál.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

*Vrrrz*
Ale ne! Matka!
Rychle jsem pověsila poslední Kawakiho oblečení na radiátor, který ale nefunguje, je léto… A urychleně jsem šla do obýváku.
Pozdě.
Mamka rozsvítila.
„Kawaki?“ Sakura klidně, ale překvapeně kouká na Kawakiho, po chvíli se podívá i na mě.
Kawakiho světlo probudilo a snažil se pochopit situaci.
„Eehh, mami, Kawaki se šíleně zašpinil na misi, tak mu peru prádlo, hehe.“ Pověděla jsem rozpačitě.
„A však Hinata by mu to vyprala, ne?“ řekla zmateně mamka.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Převalila jsem se na druhý bok potom, co mi paprsek svítil do obličeje.
Cítím se strašně. Chtěla bych ještě spát.

.

Na té chodbě furt někdo chodí a z ulice slyším štěkat psa. Ugh, tady se nedá spát! Pomalu si otírám oči a otevírám je. Vůbec se mi nic nechce.

Po chvíli jsem vstala. Uvědomila jsem si, že jsem si ani nepřevlékla pyžamo. A jsem celá od krve! Ach bože. Odešla jsem do koupelny a dala jsem si sprchu. Krev jsem měla na nohách, rukách a trochu i na krku.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

„Odprejskni, d**ko!.

„A DOST!“ zařvala jsem. Mám plný zuby, jak mě nikdo nebere vážně, protože jsem ženská!
„Myslíš si, že si něco víc než já?“ pomalu jsem chytla kunai a hrála si s ním v ruce, cítila jsem, jak mi zvlhly moje zamračené oči.
Chlápek se na mě ožrale díval a ksichtil se. Po chvíli jako by se lekl. Asi si všiml mých červených očí.
Začal panikařit, ale moc mu nešlo se dostat z toho rozlámanýho stolu.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

„Dejte si to! Opravdu, bude vám chutnat! Jestli to nepřijmete, tak budu mít rok neštěstí! To vám nedaruji! Musíte se se mnou napít!“

My rozpačitě stáli vedle Kawakiho.
„Musíte respektovat místní tradice!!!“ řekl až hrozivě hospodský.
Kawaki vydechl a vzal si štamprli. On to fakt udělá?? Jedna ho snad neodrovná, ne? S hospodským určitě mít problémy nechceme. Kawaki, to zvládneš...

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Je začátek léta. Počasí je tento týden opravdu vydařené.
Sedím na hoře, kde jsou vytesané hlavy Hokagů a koukám na západ.
Přemýšlím o dnešku. Po sezení v parku jsme s Mitsukim a Kawakim šli společně trénovat. Řekla jsem jim i o tom, že Kakashi měl kdysi sharingan a ukázala jsem jim nové malé tríčky, co mě Kakashi naučil. Hihi. Ale kluci se taky nezastavují. Pořád jsme lepší a lepší.

Koukám na vesnici, jež je zahalená do oranžového světla. Nechávám se ovívat příjemným vánkem, sem tam projede i nějaký ten vlak.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Právě jdu domů z tréninku s Kakashim. Byl skvělý! Kakashi mi toho spoustu nového řekl. Ukázal mi, jak lépe využít sharingan s ohnivými jutsu. Taky mi pověděl o dalších bleskových jutsu, které umí otec a uměl prý i můj strýc. A že bych to mohla zvládnout, mám to v krvi.
Dnešek byl prostě skvělý. Možná mírně depresivní, na svého otce se už nebudu koukat stejně...
Už je ale tma. Těším se, jak přijdu domů a dám si vanu...

4.5
Průměr: 4.5 (2 hlasů)
Sarada.jpg

4.333335
Průměr: 4.3 (3 hlasů)

Od doby, co za sebou zanechal umírajícího loutkáře z Písečné – byli teď dva, opakoval si neustále – tak mluvil ještě méně než obvykle. Deidara po něm chvílemi pokukoval, a s každým dalším pohledem byl o něco nápadnější a otravnější. Odkašlal si a Sasori se obrnil. „Hele, mistře,“ začal ten mameluk. „Jsi v pohodě? Co jsi sejmul toho kluka, je s tebou ještě větší sranda než obvykle. Jsem z té srandy celej nesvůj.“

„Zbloudil jsem,“ hlesl Sasori. Vlastně to ani říct nahlas nechtěl.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

Deidara už věděl, že nemá cenu se zmiňovat o výhodách letecké dopravy. Sasori se sunul pískem a Deidara šel pomalu vedle něj. Nad nimi se vznášel jílový pták, v ocase zamotaný jejich nejnovější úlovek – jednoocasého Jinchuurikiho, shodou okolností nynějšího Kageho Sasoriho rodné vesnice. Skoro jako by si s nositeli toho titulu vyřizoval osobní účty. Nespěchali. Sasori si dokázal přiznat, že to bylo z pýchy. Možná trochu doufal, že budou další protivníci stát za něco víc. Že je doženou a budou se bít za svého vůdce.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Vůdce neprojevil známku překvapení, když mu Sasori oznámil, že Orochimarovo tělo nenašli. Rád by řekl, že ho docela určitě zabili, ale… věděl, že by si jen nalhával, co chtěl slyšet. Dodal ještě, že měl Orochimaru velice zajímavé eso v rukávu. Pro všechny to byla novinka. Pro všechny kromě dokonalého Uchihy, který jim bez mrknutí oka poskytl jednak jméno techniky a jednak jméno jejího vynálezce, což bylo napůl užitečné a napůl k vzteku, protože to byl celý Uchiha. K vzteku užitečný.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Stihl uběhnout téměř rok, kdy si prostě zvykal. Na své tělo, na novou rutinu, na organizaci, ke které teď patřil se vším všudy, na své špehy, které využíval jen dost na to, aby je nikdo nepodezíral. Na mise chodil někdy sám, někdy s Kakuzem, někdy s Deidarou. Dny, které byl uvnitř, strávil ve své dílně. Bez jídla, beze spánku, bez společnosti a čerstvého vzduchu. U některých loutek zcela pominul estetiku ve prospěch jejich vražednosti a zákeřnosti, a jen nad sebou přitom trochu znechuceně krčil nos. 

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Kategorie:

Seděla jsem v krásné restauraci u stolu pro dva. Všude kolem mě svítily svíčky, které se jakoby vznášely ve vzduchu a tančily do rytmu v pozadí hrající příjemné melodie klavíru.
“Ona žije!” ozval se vzrušený hlas někde v dálce. “A co chlapec?!...”
“Promiň, že jdu pozdě,” ozval se za mnou milý a hřejivý hlas. Měla jsem nekonečnou radost, že ho slyším.
“To nevadí,” otočila jsem se k Narutovi a zkameněla hrůzou. Stál tam s dírou v hrudníku a z úst mu tekla krev, ale vůbec si jí nevšímal. Jako kdyby o ní nevěděl.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)
received_793361915434546.jpeg

"Dobře. Tak ti pak zavolám, ale nelekni se, když by to bylo kolem půlnoci." A s tím vystoupí a vleze do nemocnice a jde rovnou na sesternu. "Tak co se děje, že mi volal primář, když mám mít dovolenou."

4
Průměr: 4 (1 hlas)

0

Kategorie: