Tajemné

„Hmmm….. moje hlava.‘‘ Zamžoural Pein a chytl se za hlavu, oči však neotevřel. Chtěl se zvednout, ale něco ho tížilo na hrudi.
„Konan?‘‘ Pomyslel si a tu hroudu si přitáhl blíž k sobě.
Dál už se neprobíral, chystal se znovu usnout, ale něco bylo špatně. Když se svou rukou ocitl údajné Konan na hrudi něco ho nespokojovalo. To co chtěl nahmatat, tam ani nebylo.
„Cože!‘‘ Podivil, bolest hlavy mu nedovolovala uskutečnit jediný pohyb tělem nebo se snad zvednout.

Naruto, Hinata, Shino a Kiba Nejimu vyložili svůj příběh. Když skončili, napínavě čekali, co řekne Neji.
„Takže,“ začal…

Proti Nejimu se najednou rozletěli dva kunaie.
„Hakkeshou Kaiten (vír proroctví)!“ zakřičel a oba kunaie hravě odrazil.
Hned na to se před ním objevili dva maskovaní ninjové.
„Vypadají docela schopně,“ poznamenal první.
„To ano,“ přitakal druhý a pokračoval: „schválně, jestli jsou tak dobří i v taijutsu.“
S těmi slovy se na Nejiho rozeběhl. Ten se jen připravil na své Hakke Rokujuyon Shou (64 úderů).

Změna plánu a noví členi

,,Jak je na tom?" zeptal se Pein.

,,Z nejhoršího je venku. Teď musí odpočívat." řekl Tobi a šel si odpočinout, protože až doteď léčil Deidaru. Pein přešel k nějakému místu, udělal pečetě a v zemi se udělal otvor. ,,Konečně jsi tady. Až toho parchanta najdu, tak ho zabiju." ozvala se osoba z díry. Pein skočil dolů. Po hodině vylezl a za ním vylezl Hidan.

,,Co se tady děje Peine?" zeptal se Hidan.

11.DÍL

O týden později Naruto a Kakashi se vrátili do vesnice a přichází zpráva z Písečné vesnice.

...Naruto a Kakashi dostali spěšného orla se zprávou o současné situaci, když se vraceli do vesnice. Nyní se ocitají v kanceláři Hokage a potom co vysvětlili, co se stalo na jejich misi byli plni otázek. Nakonec je vyrušil Shikamaru, který vběhl dovnitř se zprávu od Gaary. Kazekageho z Písečné vesnice....

10.DÍL

„Naruto, Kazuki vrátíme se zpět do vesnice.“ řekl Kakashi.
„Cože??“ divil se Naruto.
„Musíme se vrátit, naše pátrání je u konce pochop to. Jsou na nás připraveni. Bůhví kolik jich bude a my máme důležitější úkoly ve vesnici.“
„To nedělejte musíme ho pronásledovat!“ překvapivě se rozrušil Kazuki.
„Myslel jsem si to od začátku. Ty jsi nás měl přivést do pasti. Teď jsem tě chtěl jen vyzkoušet!“ řekl Kakashi.
„Budu pokračovat v pronásledování, vy si dělejte co chcete.“
„Naruto musíme ho vyřídit!“

9.DÍL

„Byli jsme seznámeni s tím, že byla Listová napadena.“ hovořil posel z Kamenné vesnice „Proto jsme také ihned vyrazili. Raikage doufá, že spojíme naše síly, abychom konečně porazili Akatsuki, měli by jsme jim vyhlásit válku.“

[b]Co se to děje. Nevěřícně jsem hleděla do kuchyně. Na chvíli se mi zatajil dech. Proč jsem jen odešla, to byla chyba. Jakmile si mě máma všimla, dala se do pláče. Momentálně seděla na židli, oči celé červené od slz. Sama nedokázala další příval zadržet. Jediné co mě víc vyvedlo z míry, byla další osoba stojí v naší kuchyni. Hned na první pohled jsem poznala, že je to otec Gaary. Rozdíl od mé mámy se netvářil smutně, spíš byl hodně vytočený. Naháněl mi strach, ale nakonec jsem se odhodlala a vydala jsem se za nimi.

Sasuke už dál nemohl jen tak bezmyšlenkovitě ležet, tím nic nevyřeší, raději se vrátil domů. Cestu zvolil tentokrát přes les i domů, jen aby ho nikdo neviděl. Potřeboval si vyčistit hlavu a zbavit se všech nepotřebných myšlenek. Zapomenout, navždy.
Domů se vrátil ještě za úsvitu, děti už byli dávno doma. Neměl však náladu nic jim vysvětlovat, bylo jim jen deset, bylo by to na ně moc složité. Raději je jen uspal, opravdu teď neměl náladu.

"Hej, je tu někdo!" křikla Aki na celou nemocnici. Hned u ní bylo několik doktorů.
"Stalo se něco?!" zeptal se starší z nich.
"Jo tady Uzumaki umírá!" řekla s klidem a podala ho doktorům. Ti ho spěšně zavezli nasál a několik hodin ho operovali. Aki už tam ale nebyla. Běžela po střechách ke Kage kanclu. Ani ne po minutě stála před dveřmi a klepala. Hned na to se ozvalo trochu zastřené vyzvání dál a Aki vstoupila do místnosti, kde stály dívky a s Reiko u Tsunade.

Blonďatá kunoichi postupně prohledávala jednotlivé místnosti v sídle. Našla dost zvláštních předmětů, jakož i tajných lejster. Měla štěstí, že ji zatím nikdo nepřistihl
Pomocí svých genjutsu schopností si vytvořila velmi důmyslné poplašné zařízení. U dveří pokoje, který právě prohledávala, rozmístila téměř neviditelná vlákénka, která byla propojena pomocí chakry s jejím tělem. Kdokoli by se přiblížil, stačila by ho zaregistrovat ještě dřív, než by vůbec vešel dovnitř.

Řeč nad kávou:

Další ráno začínalo krásně a slunečně. Den byl pěkný, tak proč si nevyjít na pěknou procházku? Ale vážně, je tady už dva dny a měl by se konečně vrátit. Doma už na něj určitě čekají.
Šel jen tak po městě, že už by měl vyrazit, když v tom se zarazil. Vrátil se rychle o pár ulic zpět…

Naruto, Hinata a Shino se zrovna odhlásili z hotelu a teď stáli předním, připraveni vyrazit. Netušili však, že je při tom pozoruje ještě někdo další.
„Tihle tři?“ uvažoval, načež se usmál.

Ležela nehnutě a dívala se na popraskaný strop nemocničního pokoje. Byla smutná, ale nebrečela, zatím. Hlavu měla plnou vzpomínek na poslední misi. Na chvíli se vrátila do reality a pootočila hlavu k oknu. Pozorovala nevzrušené hemžení lidí na ulici. Opět se ponořila hluboko do svých myšlenek.
„ Nikdo za mnou nepřišel od té doby, co jsme se vrátili. Už je to skoro týden, “ povzdechla si.
„ všichni vědí, že to co se stalo je moje vina, můžu za to! “

„Kudy teď??“ Otázal se Sasuke když stanuli před rozcestníkem na palouku. Akane jen pokrčila rameny.
„Já nevím…“ řekla a rozhlédla se kolem.
„Vy dva už nepůjdete nikam!“

Oba dva zároveň upřeli oči na dva muže stojící před nimi. Jeden, šedé vlasy, brýle na nose, se ušklíbl a ukazováčkem si obroučky posunul víc do očí. Druhý, viditelně starší s dlouhými vlasy, se jen dlouhým jazykem oblízl kolem úst. //A Pilika zvrací xDD//

Blonďáček našel sestru sedět v pokoji. „Něco mi uniklo?“ Nechápal její pohled.
„Jen to, že tvá sestra málem skončila v útrobách kanibala. Ale to je koneckonců jenom detail,“ ušklíbla se.
„Zetsu?“ zapochyboval Deidara.
„A máte jich tu snad víc?“ odsekla. „Copak mě nemůžeš nějak dostat odtud? Propašovat za hranice sídla? Nechci tu zůstat! Je to tady čím dál nebezpečnější!“
„Teď to nejde,“ zamumlal blonďatý ninja sklesle.

Už je to několik měsíců co Sasuke ze Sakurou odešli z Konohy, za tu dobu se toho hodně změnilo. Sakuře už zbývalo jen pár dní do porodu.Sasuke o ni začal mít strach, i když mu Karin pořád dokola vysvětlovala, že jí nic nehrozí, neubránil se tomu, aby ji pořád hlídal. Momentálně se nacházeli v jejich novém sídle a Sakura se ráda někam ztrácela po domě, aby si dopřála trochu soukromý. Ale Sasukemu se moc dobře neschovávala, pokaždé ji našel.

Při konání zápasu se nic jak jsem předpokládala. Jen jsem doufala, že jsi mě všimne, ale nic. I když odcházel jako vítěz, neměl ani radost, prostě nic. Ani s Leem neměl slitování. Kam se jen vytratila ta láskyplná osůbka, kterou jsem znala. Kde je ta radost , kterou oplýval, když jsme byli spolu. Teď je to ale minulost, nic víc. Pomalu jsem začala ztrácet naději, že se uvidíme, že to bude jak předtím. Raději jsem na něj hned zapomněla, co nejdřív jsem chtěla navštívit Sasukeho v nemocni.

[b]Takže protože jsem se dnes po dlohé době zavítala , a protože jsem nedávno čiro náhodo sepsala další díl, řekla sem si že vám tedy ještě udělám tu radost, a hodím vám sem 7 Ano je to tak.Ale nečekejte odmně že to tak bude pořád. Abych se přiznala....moc sem už nechodím, jen jednou za čas,a nevím, poslední dobou to tu na mně působí jinak než dřív.. Nezlobte se na mně za to, ale už mi to tu prostě tak nevábí jako dřív. Tak i proto.

„Tak, dneska vás zvu na barbecue!“ prohlásil Chouji-sensei po jednom z tréninků, když už se konečně dokázali sehrát jako tým.

„Dobře, řeknu ti i to, co neví ani Konan, ale nesmíš nikde ani pípnout jasný?“ usmála se na něj. Deidara souhlasně kývl hlavou.

„Neřeknu ti celou svou minulost, ale řeknu ti jen jednu část. Chápeš? I já chci mít svá tajemství i když mě to ničí, ale tak to prostě je a bude.“ Usmála se na něj.
„Já, chápu tě i já mám své tajemství.“ Kývl hlavou.

[i]Vzpomínka 1
„Víš kam jdeš?“ zeptala se ho rusovláska s úšklebkem.
„Vím to.“ Usmál se.

KAPITOLA 13 – VYHLÍDKY NA LEPŠÍ ZÍTŘKY?

[color=Black]Vidím ten krásný úsměv, který vždycky všechno prozáří. Bílé oči se na mě něžně dívají. Nemůžu se toho pohledu zbavit… a vlastně ani nechci. Je toho tolik, co bych chtěl říct…
„Hanabi…“ zašeptal jsem.
Slyším šumění větru ve větvích. A podle všeho ležím v měkké posteli.
Chci otevřít oči, ale nemůžu. Celé tělo mám těžké. Konečně se mi po chvíli povedlo zvednout ruku a sáhl jsem si na obličej. Přes oči mám obvaz.