manga_preview
Samurai 8 14

Žánr

Co Zabuza pamatoval, byl hřbitov Skryté Mlžné vždycky ponuré místo a nezáleželo ani na tom, kolik zákazníků mu sám hodil do chřtánu. Ať už Černá jáma určená poraženým nepřátelům nebo zbytek pahorku pro mlžné obyvatele, vichr tu stále stejně nemilosrdně bičoval líce a s krutou radostí oslepoval popraškem slané vody. Navíc se tu špatně kopalo. Nebýt Byakurenova iritujícího aktivního přístupu k životu ve zdravém těle zdravý duch, Rada starších by poslechla mladého Hoozukiho, hřbitov povolila na Planinách a nikdo by se nemusel trmácet do kopce. Hoozuki sice Zabuzu štvali svým falešným optimismem, musel však připustit, že někdy neměli tak špatné nápady.
„Copak to nevidím, ty snad truchlíš? A já myslel, že kromě nekonečného cynismu Démon z Mlžné ve svém srdci nechová žádné city, natož ke zrádcům.“ Hoshigaki Kisame se šklebil od ucha k uchu.

4.666665
Průměr: 4.7 (3 hlasů)

Namikaze značka - komplet (nadpis 2.1).jpg

Dům na západě lesa

Během dalšího půlroku se Akira neučila nic nového. Procvičovala si techniky a načasování s Shirem, zvyšovala si fyzickou kondici a výdrž. Nejbolestnější byl pro ni otužovací trénink od Kizokiho. Ale vyplatil se jí.
Také se hodně navštěvovaly s Rukushikou. Jejich přátelství bylo pořád silnější a silnější.
Jednou přistihla Kira Kizokiho při plánování dalšího tréninku s vodní podstatou.
„Plánuješ další trénink pro Akiru, Kizoku-sama?“ zeptala se.
„Ano,“ řekl, aniž by se otočil.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Nad Konohu přispěl soumrak,
večerem pěl cikád chór.
Slunce krví barvy rudé
zapadalo za obzor.

Na jinocha v oranžovém
shlédla dívka z okna ven.
Sotvaže se šero snese,
vyjdou spolu na ramen.

Šťasten chlapec potom kráčí,
ruku její v dlani své.
Blíží se již k restauraci,
blaženě ji dovnitř zve
.

Tiše sedí v Ichiraku,
dívka se již usmívá.
„Budeš platit půlku, Saku-“,
chlapec se pak ozývá.

[center]Rána pěstí do žaludku,
pak tři další - víte kam.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Boruto seděl na zábradlí nad náspem nad železniční tratí a kýval nohama. Za chvíli měl jet vlak. Normálně by se Boruto těšil, až na něj naskočí; vítr mu bude čechrat vlasy a on se poveze, okolo vesnice, jednou, možná dvakrát...

Ale dnes se netěšil. Vlastně poslední dobou se netěšil vůbec. A za všechno mohlo to pitomé oko. Jeho úžasné oko. Hvězda naděje. Jenže co to bylo platné, když nevěděl, jak ho aktivovat, ani k čemu slouží?

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Vzbudily mě paprsky šimrající v obličeji. S úsměvem jsem si promnula oči a zašmátrala po telefonu. „Vstala jsem ještě před budíkem,” zamumlala jsem si pro sebe a sedla si. Spustila jsem nohy z postele a vstala. Rozhrnula jsem závěs a já tak viděla na rozkvetlé sakury před domem. Dneska bylo tak krásně.

4.5
Průměr: 4.5 (2 hlasů)

FF - Roj meteoritů.jpg

„Sasuke, nech toho!“ vložila se do toho Haruno.
Otočil jsem se čelem k ní, zdviženým prstem jsem se k ní naklonil: „Takhle už mě neoslovuj, nemáš na to právo. A už vůbec se ke mně nechovej jako bys mě znala. Pro mě si mrtvá! To si laskavě zapamatuj!“ Měl jsem opravdu nutkání řvát na celé kolo, udržel jsem se jen silou vůle, už mi to i šlo.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Co se stalo? Kde to jsem?
Ještě před chvílí jsem se vyhříval na rozkvetlé louce a sledoval společně s Chojim a Asumou-senseiem, mraky na modré slunečné obloze, poslouchal ptáky, hmyz, občas se dokonce ozvala i lesní zvěř. Mistr nám vyprávěl o nástrahách rodičovství, které teď jako novopečený rodič prožíval na vlastní kůži.
Najednou jsem ležel promočený na kost v blátě. V dálce jsem slyšel nesrozumitelný řev a z temně šedé oblohy na mě padal déšť, ale i přes něj byl ve vzduchu cítit silný závan kouře a krve.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Posedenie v Grill bare naďalej pokračovalo a nakoniec Inuzuka bola rada, že Naruto toto večerné posedenie zosnoval. Konožský ninjovia takto pokope dlho neboli a bola to celkom vzácnosť. Sakura sa občasne pokúšala upútať pozornosť Tanaris a jej dvoch vysnívaných tmavovlasých mužov u stola, no dožila sa len ignorancie. Nenechala sa rušiť a keď počas konverzácie rozprávala ona, uvedomila si že ani moc nemá o čom. Dopyt po otázkach, ktorý patril Tanaris bol len o malom kotlíku a aké je sa o neho starať, keď sa narodí.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Padesátý díl – Jeho kryptonit

Pomalu jsem otevřela všelijakými výměšky k sobě přilepená víčka, taky to šlo náležitě těžce, a rozmazaným viděním zamžourala na bílý nemocniční strop. Z pachu dezinfekce, známého ruchu v budově a nepřívětivosti škrobeného povlečení jsem již po probuzení s jistotou věděla, kde jsem. Takže jsem ten pád přežila.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Hučanie vody prehlušovalo akékoľvek zvuky, ktoré mohlo dievča inak v pokojnej prírode, započuť. Sebecky si brala všetku pozornosť na seba a odmietala sa o ňu podeliť so spievajúcimi vtákmi, ktorí chceli svojím krásnym spevom potešiť aj ostatných poslucháčov.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Devětačtyřicátý díl – Za hranou

„Haló! Pomoc!“ volala jsem mezi nekontrolovatelným cvakáním zubů.
„Slyší mě n-někdo?! Jsem tady do-le, sakra!“

5
Průměr: 5 (7 hlasů)

Rozsudok padol a s výsledkom bola spokojná väčšina Rady. Mladá starešinova vnučka ostane na slobode a časom jej dedina prehrešok odpustí, aj keď v podvedomí ostane navždy. Zvalia to na mladosť a jej neuvážené rozhodnutia. A nezabudnú, pretože jeden člen Rady sa o to určite postará.
Lenže samotná obvinená by radšej strávila mesiac v cele len o chlebe a vode, ako nechať Jira, aby ju vtiahol do svojich klamstiev. Toto rozhodnutie jej však bolo odobraté a ona musela čeliť ďalším prekážkam.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Kategorie:

Ráno jsem se probudila jako první. Ani mě to nepřekvapilo, vždy jsem vstávala brzy. Přes okno už prosvítaly sluneční paprsky a já s úsměvem zamžourala. Posadila jsem se a co nejopatrněji ze sebe sundala Sasukeho ruku. Vypadal tak klidně a mile, když spal. V obličeji měl spadlých pár pramínků. Vypadal tak roztomile a zranitelně. Zvedla jsem ruku za účelem mu vlasy odhrnou, ale po pár centimetrech jsem se zastavila. Pane bože, co to dělám?

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Sedm Osamělých - 5.png

Přesto, že z toho někteří neměli radost, tak čas společně strávený Raiuovou partou a dvojicí z Listové probíhal dobře, pro některé dokonce i zábavně. Trhlina mezi Tayuyou a Narutem byla stále hmatatelná, blonďákův přístup k ní se však změnil. Už nebyl aktivní ve svých verbálních útocích, no o druhé straně se to říct moc nedalo. Tayuya nebyla odpouštějící typ a stále měla v paměti jejich setkání jako nepřátelé, i to, co následovalo. A dávala mu to pěkně sežrat. Čímž zase Naruta vytáčela k nepříčetnosti.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

„...no tak, trocha úsmevu," Nagaya sa nahol do jej zorného poľa, popritom ako prekračoval, „ideme sa predsa zabaviť."
„Nejdeme na pohreb," ozval sa Kiba, „tak sa prestaň tak tváriť, Tanaris."
„Ježiš, sklapni Kiba," zahriakol ho hnusne Yochi, ktorý dnes nemal najlepšiu náladu.
Bratranec mu len zagánil do obličaju a potom urazene obrátil tvár na podvečernú Konohu: „Som zvedavý ako dnešok dopadne."
„Malo by to snáď dopadnúť zle?" vodca Inuzuka klanu pochybovačne zdvihol obočie.
„Nie..." Kiba sa obzrel za seba, „ale Tanaris srší nadšením."

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Myslím, že teď můžu oficiálně říct, že je nemožné se v tom klukovi vyznat. Nevěděla jsem, jak na něj mám reagovat, a ještě horší bylo to, že jsem nevěděla, jak bude reagovat on. Otočila jsem se zády k zrcadlu, abych věděla co obkreslovat. Zjistila jsem, že má na mikině znak svého klanu. Moc jsem se v tom nevyznala. Ino se mi to jednou pokoušela vysvětlit na obědě, ale stejně mi to nebylo moc jasné. Jediné, co mi bylo jasné, bylo to, že pro něj jeho klan musí znamenat hodně. Už jen z toho důvodu, že jeho znak má i vytetovaný.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Úsměv i nečekané objetí jsem jí opětovala. Opravdu se zdála velmi milá.
„To ty vypadáš opravdu nádherně!“ Hinata se jen jako odpověď zaculila. Myslím, že to věděla.
„Jinak vy se určitě znáte, že?“ otočila se tentokrát na kluky. Poprvé jsem se na ně podívala. Vypadali jinak než ve školní uniformě. Naruta jsem si jenom rychle projela očima. Za to na tom druhém jsem se zasekla. Jeho uplé tričko bylo snad průhlednější, něž košile ve škole. V ruce držel černou mikinu a na tváři měl nezaujatý pohled, ale to měl vlastně vždy.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Osmačtyřicátý díl – Na hraně

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Pohľad na pomaly zapadajúce slnko v Tamiko vyvolával strach a úzkosť. Odvrátila preto zrak a znova si prečesala svoje husté čierne vlasy, aby nejako zabavila svoje ruky, ktoré sa triasli od nervozity.
Na sebe mala obyčajnú modrú tuniku, ktorú nosila v bežné dni. Niektorí občania by sa možno vystrojili trošku slávnostnejšie, keďže sa predsa jednalo o Radu ich skromnej dediny. Bol to len malý prejav rebélie Tamiko, avšak na to jediné nabrala odvahu.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Vonku bolo daždivo. Obloha bola posiata šedými mrakmi a na zem dopadali kvapky dažďa jedna za druhou. Dokonalé počasie na zločin, pomyslel som si. No dnes som nato nemal čas. Prečo? Blížili sa Hidanove narodeniny a ja som stále nemal pre neho dar.
Jeden by si možno pomyslel, má ten človek vôbec narodeniny?. Veď narodeniny sú od slova „narodiť sa.“ Keď som si v mysli predstavoval, ako ešte malý šedovlasý chlapec leží v perinke, prepadol ma záchvat smiechu. Možno už vtedy mal ako hračku kosu, len v detskom vydaní.

4.333335
Průměr: 4.3 (3 hlasů)