manga_preview
Samurai 8 38

Žánr

0

bif6287cke26.jpg

Když se situace v Konoze opět uklidnila, mohl se Tým Aquila vydat na další úkol. V sešitě, který jim Tsunade před nějakou dobou dala, to byl poslední úkol. Úkol zněl celkem jednoduše, pomoct Shinobi z Amegakure s uprchlými zločinci. Jenže to bylo jediné zadání. Tanma to vzal o něco vážněji, vzal na sebe taktickou uniformu, kterou měl na sobě před čtyřmi lety. Jenom si nechal svůj popruh s nárameníkem a přehozem. Při vstupu do vesnice se snažili najít někoho z místních. Místní Genin jménem Ryusui se nabídl, že je zavede za svým vůdcem.

0

5
Průměr: 5 (1 hlas)

V plánu pana Kišimota
byla prázdná kolonka,
že má stvořit Učihovým
nějakého potomka.

Ne že by ho tak moc chtěli.
Nechtěli se ani vzít.
Ale na přání redakce
museli mě porodit.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Kategorie:

Myslia si, že hľadám vládu,
no netúžim po moci.
V snoch sa dívam na záhradu,
stromu nieto pomoci.

Stoj! Prečo si taký krutý?!
Krokov chýba viac než pár.
Od behu ma bolia údy,
ďaleko je tvoje tvár.

0

Kategorie:

Asuma se smutně podíval na prázdnou papírovou krabičku. Zmuchlal ji a hodil za sebe do vozu.
„Jó, jó,“ zaskřehotal vedle něj starý vozka.
Asuma se na něj podíval a v hlavě si připomínal proč tuhle práci vzal. Prázdná krabička, prázdný žaludek a prázdný úsměvy vozky – ne, kvůli němu ne.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

df2a81989a8c106d0d3fe0e776d57789 (1).jpeg

K bránám Konohy se přibližoval muž. Měl dlouhé, černé vlasy splývající mu po ramenech, ve tváři klidný výraz. Se svým modrošedým kimonem s bílými znaky dost razil. Šel v doprovodu dvou ANBU.
„Koho to tu dneska máme?“ zeptal se Kotetsu znaveně. Málokdy se stalo něco záživného.

0

Sasuke ostal stáť pred svojím domom. „Čo chceš?“ prskol a zazrel na hnedovlasého mladíka sediaceho na schodoch, ktorý mu blokoval dvere do bytu. Inštinktívne spevnil stisk okolo stehien dievčiny, ktorú teraz niesol na chrbte. Opierala sa bradou o jeho plece a vyzerala, že spí, no podľa neho to len predstierala. Napovedali to jej protestné reakcie zakaždým, keď ňou Sasuke pri chôdzi silnejšie zatriasol. Možno sa len cítila trápne, že nemôže ísť po vlastných.

0

Sasuke sledoval vzdalující se blonďatou hřívu, mohl jenom přemýšlet. Tanma byl hodně silný, dost silný na to, aby jednoduše složil někoho, jako je Juugo. Mohl ho snadno zabít, ale neudělal to. Nechal ho žít s vědomím porážky. Sasuke ležel v paralýze zatím hodinu, zbývalo jedenáct. Juugo a Karin byli mimo, Suigetsu byl někde připíchnutý ke skále a on, Uchiha Sasuke, se válel v hlíně. Zpráskaný jak pes, unavený jako kotě, mohl pouze přemýšlet. A usmyslel si, že až na Tanmu znovu narazí, vynutí si odvetu.

0

Okolo Satoko sa rozletelo množstvo drobných chrobákov tvoriacich nepremožiteľnú stenu. Po chrbte jej prebehol mráz a v jej očiach sa mihol strach.

„Vzdaj sa a neublížia ti,“ ozval sa pokojný hlas.

Satoko trhla hlavou a pomedzi chrobáky zaostrila na postavu v zelenej bunde s rukami vo vreckách. „Shino?“ Váhavo sa posunula dopredu. Strnula v pohybe, keď sa stena okolo nej zúžila.

„Povedal som, vzdaj sa,“ zopakoval o niečo hlasnejšie, no rovnako bezvýrazne.

0

„Mala si ma počkať von.“ Zatvoril za sebou dvere a prísne na ňu pozrel, no následne si povzdychol. Akoby ho niekedy počúvla. „Nevadí, poď,“ povedal a vydal sa preč.

Satoko sa nepohla. „Verila som ti,“ zašomrala, prepaľujúc pohľadom jeho chrbát. Najradšej by doňho v momente zabodla katanu. Lenže to by nebol najlepší nápad. Ďalším, kto bude zabitý, by bola zrejme ona.

Kiba zastal a prekvapene na ňu pozrel. Snáď nepočula...

„Si odporný zradca!“ vybehla naňho s výčitkou v hlase.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Sasuke stále sedel pri ohni. Viečka mu samovoľne klesali, keď vtom sa v diaľke ozvali kroky vedúce k nemu. Spozornel, siahol po rukoväti kusanagi a čakal. Tmavá silueta postavy sa postupne približovala. Napäto ju pozoroval, pripravený hocikedy zaútočiť, no vzápätí vydýchol potláčaný vzduch z pľúc, keď sa z lesa vynoril Kiba.

„Tsk, skoro som ťa zabil,“ utrúsil a uvoľnil zovretie na svojom meči.
Kiba na to nereagoval a položil Satoko na zem.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

0

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Cesta na vrchol hory, která oddělovala pobřeží a vnitrozemí, byla poněkud strmá, ale klidná. Nebylo potřeba nějakých speciálních pomůcek, šlo to i pěšky. Ale výšlap to byl pořádný.
„Tak o co teda jde, Chene? Včera jsme jaksi neměli možnost si o tomhle promluvit,“ ozval se Tanma, když srovnal s Chenem krok. Kiro s Elikou byli notný kus vzadu.
„Objevili se asi před měsícem. Vždycky proletí jako vítr, zanechají jenom zkázu. Očividně byli na sebe hrdí,“ začal Chen, když zdolávali stoupání.

0

don_t_look_at_me_like_that__by_ilabarattolo_d88gapb-fullview.jpg

Z Konožského přístavu vyplula obchodní loď. Čekala je dlouhá cesta, než se dostanou do cíle. Cílem byla oblast, která sousedila se zemí Země. Kapitán předpokládal, že do týdne budou v cíli. Není divu, taková vzdálenost přináší i mnoho zastávek, kde se vymění část zboží a pluje se dál po plánované cestě. Tanma věděl, že cesta bude dlouhá a zrádná. S kapitánem Hamadou se dohodli, že je převeze zdarma, když jemu a jeho posádce poskytne ochranu na cestě.

0

Elika následovala Tanmu jedním kaňonem, kterých bylo v poušti nespočet.
„Tak fajn, tutaj se rozdělíme,“ nakázal Tanma, když se zastavil uprostřed kaňonu.
„Počkej, co se děje?“ nechápal Kiro, když málem zakopl o kámen, po cestě přemýšlel.
„Miura chce potáhnout na město a já mám zabít Nyereho. Vás s sebou vzít nemůžu,“ odpověděl Tanma, když se otočil na svůj tým. Orion letěl vysoko nad jejich hlavami a s pořádným odstupem vzadu.
„Jasně, chápu. Infiltrace ve vícero lidech je náročná,“ pochopil Kiro.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

hso.png

Kiro ani neměl čas nějak přemýšlet. Tanma se s ním přemístil pomocí Hiraishinu poblíž tábora, všude kolem stála voda. Stany byly poničené, zvířata v ohradách šílela. Prostý zmatek a chaos.
„Sakra práce! To je spoušť!“ vydal ze sebe Kiro, když se rozhlédl kolem. Žaludek měl pořád jako na vodě z rychlého přesunu. Tanma vylezl na vyšší a stabilnější místo, aby měl přehled.

5
Průměr: 5 (1 hlas)
konec války.jpg

Poslední červencové dny s sebou přinášely chvílemi až nesnesitelné horko. Vodní plocha řeky přitahovala slunce jako magnet – děti vesnice na to nedbaly, hrály si na břehu, skákaly do vody, lhostejné k zarudlé kůži, která bude za pár hodin pálit k zbláznění. Slunce bylo ve své nejsyrovější síle okolo dvanácté hodiny. Teď bylo něco po páté, žhavá koule však škvařila povrch země se stejnou razancí, jako by se chtěla vyřádit na těch pár měsíců předem, dříve, než ji planeta opět uteče do vzdálenosti přinášející mrazy.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Kategorie:

Práve vám hľadím do očí,
život mi preblysne,
Ino, Shikamaru, Choji,
cvičil som vás prísne.

Dúfal som, že skončím takto,
po boji a s úctou,
neviete, vníma ma niekto,
drahá, si pre mňa TOU.

4.75
Průměr: 4.8 (4 hlasů)

Kategorie: