manga_preview
Boruto 36

Žánr

Každý krok pálil a bolel, jak jejich namožené svaly protestovaly proti další námaze. Chakra, obalující jejich chodidla, sotva dokázala odolávat blátu z rozmočené pěšiny. Selhání je tížilo na ramenou jako žok s kamením a hrbilo jejich šíje. Pochod zšeřelým lesem jen přikrmoval všeobecně pošmournou náladu.
Z čela skupiny k dvojici hustým stromovím šuměl tlumený hovor. Ani jeden z nich nerozeznával vyřčená slova, přesto byli oba schopni z nedávných zkušeností a z chmurného tónu hlasu přesně odhadnout téma hovoru.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Sedm Osamělých - 5.png

Innamiho iluzorní projekce se vytvořila před malým Onim, když se celá Jednotka Tanuki shromáždila po neúspěšné akci. Oni je následoval, ale držel se hodně zpátky, takže o něm Raiuova skupina ani nikdo jiný nevěděl.
„Hlášení. Dostaly jste je?“ zeptal se svým několikrát modulovaným hlasem, který pro čtveřici najatých ninjů zněl skoro až nelidsky.

0

Kategorie:
ZAHLAVI.jpg

KAPITOLA PRVNÍ
VÝCHOD SLUNCE

5
Průměr: 5 (1 hlas)
naruto with lantern.jpg

Znova do seba obrátil pohárik a vzápätí si ho doplnil až po vrch. Už nejakú chvíľu podozrieval krčmára, že mu pitie v pohári riedi vodou, tak sa to rozhodol zobrať do vlastných rúk. Približne v tom istom čase uviazla ich vzájomná komunikácia.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Povídání si s démonem

Byl hezký slunečný den a Kami s Narutem stáli na vrcholu monumentu Hokagů.
„Takže, proč jsme vlastně tady?” zeptal se Naruto.
„No,” zamyslel se Kami, „dneska tě naučím, jak zacházet s těmi přívěsky. Takže můžeme začít. Nejprve zavři oči.” Naruto poslechl a Kami aktivoval Sharingan.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

"Hej ty, ehm, Naruto?" nenápadne sa priblížil Suigetsu.
"Stalo sa niečo... Suigetsu?"
"Mám otázku," obzrel sa, či Karin nie je niekde okolo.
"Ak ide o otázku, sú ľudia v dedine priateľskí, tak..."
"No, to už neriešim. Rozhodol som sa, že na to prídem sám. Zaujíma ma, ako to máš teraz so Sasukem." Suigetsu sa krivo usmial. Naruto sa napokon premohol a povedal: "Dlho sme sa nevideli, takže je to ťažšie."
"Tak počúvaj, Naruto, mal by si sa s ním porozprávať."
"Hm? V tom nie som práve najlepší."
"To zvládneš!" slabo ho päsťou udrel po ruke.

4
Průměr: 4 (1 hlas)

„Chceš si znova dokazovať, že na to nemáš?“
Po týchto slovách som mala slzy na krajíčku. No nedala som to na sebe poznať. Nedala som mu pocítiť môj žiaľ.
Bolo to v poradí už druhé stretnutie so Sasuke-kun. Stále som si v duchu opakovala, že ak to neskončím ja, ukončí to s ním Konoha. Bolo to najťažšie rozhodnutie môjho života. Sama som neverila tomu, čo sa chystám urobiť.

Tolikrát jsem už překonala ten žal a smutek, který se mi neustále vracel.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Dechy mu hlasitě hvízdaly plícemi. Kolenní klouby trpěly pod tvrdými dopady a rychlými odrazy. Tmavé prameny se úlisně lepily na upocené čelo a tváře. Srdce poplašeně lomcovalo s klecí z žeber.
Pod spěchajícím chodidlem se prohnula větev a zlověstně zakvílela. Sotva se muž znovu vznesl do vzduchu, dřevo se oddělilo a s ohlušujícím hřmotem se začalo propadat do podrostu. Mužův obličej se stáhl do grimasy. Přesto však překotně pokračoval v běhu.
Musí to stihnout!

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Jsi můj přítel.
Pamatuješ si ještě ten dávný sen, že jo?
Jsi můj sen.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Vzhlédnu k obloze a přemýšlím,
dnes v noci je měsíc z nějakého důvodu větší.

Bílý tesák stál uprostřed široké komunikace a se zakloněnou hlavou vzhlížel vzhůru. Obrovský měsíc se vyjímal na bezhvězdné obloze, sám samotinký.
Navzdory pokročilé noční hodině bylo na konožské hlavní třídě stále rušno.
Výhody i nevýhody hlavního města.

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Sakura vyšla po schodoch a zaklopala na zničené drevené dvere. Keď nikto neotváral, priložila ucho ku dverám. Spoza nich sa ku nej blížil dupot, ktorý sa čím ďalej stupňoval. Kľučka sa pohla a Sakura sa od dverí rýchlo odtiahla. Stál tam Naruto s cestovinami na hlave aj tričku. Udivene sa na chlapca pozerala, ale potom si uvedomila, že je to Naruto a toto nieje neobvyklá situácia. Preto sa rozhodla neriešiť rámen na jeho žltých vlasoch.
"Sakuro-chan. Prišla si v nevhodný čas," zopár cestovín mu spadlo z hlavy.

4.666665
Průměr: 4.7 (3 hlasů)

Keďže už bolo neskoro večer, trojica odprevadila dievča späť k jej domu. Na kraji cesty, vedúcej na ulicu s domom, kde býva, sa zastavila.
„Ďakujem vám. Už je to blízko. Ďalej už pôjdem sama. Nechcem, aby ste mali problémy. Nie ste v tejto dedine veľmi obľúbení.“
Juniko sa im jemne poklonila na prejav vďaky a rozlúčila sa.
Tam sa ich cesty rozišli. Juniko išla domov a trojica sa tiež vrátila späť.
Skoro ráno sa otvorili dvere na jednej z izieb. Vyšiel z nej Sasuke. Vzal si bundu a potichu odišiel preč.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

„Musíš se na to pořádně soustředit. Na vodu ve vzduchu, která je všude kolem tebe. Na to, jak vibruje. Zavři oči a představ si jednotlivé kapky, jak neuspořádaně kmitají. Máš to?“
Keitaro se zhluboka nadechl a zavřel oči. Už dvě hodiny ho Kyoudou mučila přípravou na mizu bunshin a on začínal být frustrovaný. Voda, voda. Jak má vidět kmitající vodu? „Tak co, vidíš?“

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Zpěváci ze Zvučné: Záchranná mise
Roztomilá dívenka jménem Kin pelášila cestičkou s fanatickým úsměvem na rtech.
Za ní funěli její parťáci Zaku a Dosu.
„Kin, nedělej to!“ zoufale volal Zaku.
„To dopadne špatně,“ zaúpěl Dosu. Ale Kin se jim pomalu ale jistě vzdalovala. Když se neatletickým klukům ztratila z dohledu, zastavili a čekali na nejhorší.
„Co to tu holku praštěnou jen napadlo? Vždyť tohle by si nedovolil ani mladý pán…“ řekl smutně Zaku.
Dosu s ním souhlasil. „To dopadne móóóc špatně…“

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Zpočátku by mě nikdy nenapadlo, že naše setkání skončí tak, jak skončilo. Byla to náhoda? Každý jsme měli svůj cíl a naše sny se nevyhnutelně střetly. Asi to tak mělo být. Když nad tím teď uvažuji, nikdy jsem neměl šanci ti poděkovat. Zvláštní.
Jediné, co mi zbylo, jsou vzpomínky z dob, kdy pro mě čas měl ještě význam a kdy jsem možná vypadal šťastně, ale uvnitř jsem byl prázdný. To vše jsi změnil.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Tiše, tak krásně tiše se čeřily drobné vlnky na hladině rybníčku, kam na okamžik přilétly ptáci. Shikaku věděl, že by se měl vrátit k těm zatraceným papírům, protože je Kakashi potřeboval co nejdřív, ale nedokázal odvrátit hlavu. Bylo až moc lákavé odejít nad hladinu, odejít pod hladinu, potopit se do milosrdné tmy a nevylézt. Kolikrát nad tím už v minulých letech přemýšlel a kolikrát přemýšlel, že o tom řekne kamarádům ve zbrani. Jenže Chouza s Inoichim by to nepochopili.
Nikdo by to nepochopil.
Nikdo, protože slova někdy prostě nestačí a nedokážou vyjádřit.
Násilím odvrátil hlavu, až mu luplo za krkem a zjistil, že na něho z druhé strany pokoje napjatě zírá syn.

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Sasuke si zvolil cestičku u útesů, kterou zahlédl, když vyšli z lesa. Byl to prudký sráz se spousty malých kamínků, a tak při sestupu pro jistotu koncentroval chakru do chodidel.
Cesta jej zavedla na malou oblázkovou pláž, která nejspíš během přílivu mizela pod vodou. Stačilo udělat pět kroků a chodidla by mu omývala chladná mořská voda. Slunko se pomalu sklánělo k obzoru a zbarvovalo oblohu do jemně oranžové.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Had se proplétal trávou zcela neslyšně. Jemná stébla prozradila jeho přítomnost jen mírným zhoupnutím, které se dalo stěží postřehnout, a had tak mohl zcela nerušeně mířit ke svému cíli. Byl si vědom toho, jak nápadně na lidské oči působí jeho bělostná kůže? Nezdálo se. Soustředěně postupoval dál, kmitajícím se jazýčkem ověřoval směr své cesty.
Tak doputoval až k nohám onoho muže.
Pozvedl hlavu.
A jejich oči se setkaly.

Říkáš, že pokud bys mohl létat,…

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Zprudka se posadil, celý zmáčený potem. Oči ho pálily, jako by celou noc nezamhouřil oka, ač opak byl pravdou. Ve skutečnosti spal dobře, ani jedinkrát se neprobudil, což se mu dlouho nestalo. A přesto si vůbec nepřipadal odpočatě.
Zavřel oči. Bylo mu zle.

Ve snu se mi zjevuje tvůj obličej.

Čekal, až se mu trochu zklidní nervy, až se mu vrátí pravidelný dech a odezní ta bolest hlavy.
Bolest hlavy? Proč?

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Po tvářích jí stékaly slzy a mísily se s krví. Nejasně si uvědomovala, že její milý stojí přímo za ní, cítila jeho tělo, jeho neohrabané objetí. Zvolna opřela hlavu o jeho hruď, opatrně, aby mu ještě více neublížila. Na tváři jí zašimraly zlatavé pramínky jeho vlasů – sklonil k ní hlavu a láskyplně si položil bradu do její rusé hřívy.
Věděla, že jim oběma zbývají poslední okamžiky života.

Město se západem slunce zabarvilo zlatem…

5
Průměr: 5 (6 hlasů)