manga_preview
Tlumočení B. 35

Žánr

Rýže chutnala jako popel, ale stejně se přinutila sníst pár soust. Její máma vždycky záhadným způsobem poznala, že jídlo spláchla do záchodu nebo vyhodila do koše a pod květináčem, kam ho schovala minule, bylo až podezřele mnoho mravenců.
Odhodila na talíř řasu obalující onigiri a se znechuceným výrazem ve tváři ho odsunula, co nejdál to šlo.
Ryby.
Řasy.
Rýže.
Rýže. Furt ta podělaná rýže!
Na sílu polkla poslední kousek jídla a zapila ho již vystydlým čajem. Heřmánkový, prý dobrý na nervy. Říkala máma.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Prikladám oheň k špičke cigarety a potiahnem. Teraz sa cítim troška lepšie. Sebavedomejšie. Predsa však ostávam stáť na mieste a iba sa dívam. Na ňu!

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

Zpěváci z Listové: Kurenaina kabelka

Ráno ve světě Shinobi všichni vyjeveně zírali do letáčků, které se záhadně objevily v jejich poštovních schránkách. Kakashi kráčel vesnicí hluboce zahloubaný do toho svého.
Po chvíli ho ale probral výkřik: „Jdete pozdě!“ Naruto a Sakura už na něj čekali.
„Takže,“ začal Kakashi, „mám pro vás novou speciální misi. Sakura na něj jen znuděně koukla, zato Naruto slavil.
„Vážně?! Speciální mise! Jo! Jo! Jóóó!!! Tu misi splním dokonale! Už se nemůžu dočkat! Co je to za misi?“

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

FF - Roj meteoritů.jpg

Ovšem než se tak stalo, musel jsem připravit vše potřebné, abychom mohli vycestovat na naše letní sídlo, povolat místní služebnictvo, aby vyvětrali, uklidili, připravili nám ložnice, navařili jídlo a podobné nezbytnosti. Dále pak jsem musel dát pokyny našemu hlavnímu služebnictvu, že zde nebudu asi tak pět dní… i když mých pět dní se smrsklo na dva. Nebudu předbíhat událostem.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

„Sakra!“ se s pachutí kovu rozlehlo temnou jeskyní, když dva kameny s rachotem dopadly na zem. „Nestůj tam tak blbě a najdi nějaký lepší šutry!“
Nentou zaskřípal zuby, stejně se ale sehnul na zem a pohmatem vybral dva potenciální křemene. Šouravými kroky došel ke svému společníkovi a s hlubokým nádechem je položil vedle mokrých a prohnilých kusů dřeva.
„Stejně to nechytne.“

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

„Mal by si sa mierniť. Nie sme na dovolenke, ale na misií.“ Sasuke si k sebe posunul pohár saké.
„Nebuď taký vážny, braček. Čo už len teraz večer zistíme. Začneme zase za svitania.“ Itachi si posunie pohár saké naspäť. „Aj tak si začínam myslieť, že táto misia je zbytočná a mi sa vrátime domov s dlhým nosom,“ dopije saké v pohári.

4
Průměr: 4 (1 hlas)

Kategorie:
Sedm Osamělých - 4.png

Nad Jakkarem ležícím na zemi v bezvědomí, se skláněla osoba s dlaněmi visícími nad jeho hlavou a zářící mihotající zelenou aurou. Lidé z karavany se shromáždili okolo a sledovali Raiua, jak léčí Jakkarova zranění. Jeho dva klony, z nichž jeden byl ještě zamaskovaný Hengem za Tayuyu, stály opodál a sledovaly ho. V davu to šumělo, ale nikdo se neopovážil ninju oslovit.
Jako první prolomil ticho Ikehara, „asi mi neřekneš, co se tady děje.“
Aniž by mladík odtrhnul oči od zraněného, odpověděl až ztrápeným polohlasem.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Kategorie:

Tajemná osoba

„Narutoo!” zařvala Sakura a vyrazila k němu. Naruto ležel na zemi. Jeho tělo bylo celé popálené. Sakura ho okamžitě začala léčit.
„Naruto,” zeptal se Yamato, „slyšíš mě?” Naruto jen zamručel. Po chvíli léčení bylo jeho tělo jako nové.
„Co se stalo?” zeptal se Naruto.
„Při boji s Orochimarem jsi se hodně rozzuřil,” řekl Yamato, „a kyuubi se trochu uvolnil z pečeti. Naštěstí ho Kami dokázal potlačit.”

4
Průměr: 4 (1 hlas)
FF - Roj meteoritů.jpg

Probudil jsem se poměrně časně. Stále v mysli náš skutečný první polibek. Vůbec se to nedalo srovnat s tím polibkem z plesu. Ten byl takový zvláštní, kdežto tento polibek byl něco zcela něco jiného. Procítěnější, i přestože zpočátku se Haruno bránila. Bylo to jako sen. Její rty byly tak opojné, měkké, poddajné… úplně jsem cítil reakci jejího těla, chvělo se touhou stejně jako mé. Byl to překrásný pocit, až se mi nechtělo věřit tomu štěstí. Neustále jsem na něj musel myslet. Madaro, jak byla podmanivě svůdná v tom pyžámku.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Sluneční paprsky bezstarostně osvěcovaly nazdobenou zahradu a zvyšovaly tak míru Sasukeho frustrace.
Na uslzená blahopřání se připravil. Na široké úsměvy taky. Dokonce i na přeslazené komentáře.
Ale zlatavý třpyt slunce v už tak rozjasněných tvářích ho oslepoval.
A rozčiloval.
Ani nemuselo pršet. Jen kdyby bylo alespoň zataženo.
Cokoliv, co by vneslo alespoň trochu stínu do všeobecného bujarého veselí.

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Akame3.png

Zaváhala. Před tím než nechala rozběhnout veškeré události, na malý okamžik se zastavila. Hlavou jí proběhla myšlenka: Nechtějí přeci mě, chtějí Hinatu. Můžu utéct a vyváznout živá. Nevěděla, jestli někdo z těch velkých hrdinů měl podobné myšlenky, než se vrhl do smrtelného nebezpečí. Všichni jsou jen lidé, určitě je někdy pocity zradily. Tou strnula na sotva postřehnutelnou vteřinu. Hinata byla její kamarádka, navíc měla byakugan, který se nesměl dostat do nesprávných rukou. Rozhodla se.

5
Průměr: 5 (5 hlasů)

„Shune-san!“

5
Průměr: 5 (3 hlasů)

Nejiho probudil pohyb druhého těla, přitisknutého k jeho hrudi. Zamrkal a jeho ruka se instinktivně napjala a přitáhla postavu blíže.
„Hmmm.“ Ozvalo se z jeho objetí. Jedno bílé oko se opatrně otevřelo.
Byla k němu otočená zády. Její lopatky se povědomě tiskly k jeho žebrům. Místa, kde se ho dotýkaly, příjemně hřála.
„Už jsi vzhůru?“

5
Průměr: 5 (2 hlasů)
Will_of_Fire_Sculpture.png

Miestnosť, do ktorej vstúpila, bola sporo osvetlená mihotajúcim sa lúčom. Druhú osobu vnútri nevidela, ale cítila ju. Neprehliadnuteľná autorita, moc a energia jej majstra ju nenechávala na pochybách, že je to najsilnejší ninja, akého pozná.
„Momoe - vedenie mesta sa rozhodne požiadať o pomoc proti povstalcom. Je pravdepodobné, že vyšlú žiadosť práve do Konohy. Ninju, ktorého poveria touto misiou, nesmieš spustiť z očí."
„Hai, sensei."
Z preťahujúceho sa ticha nebolo zrejmé, či rozhovor bude pokračovať, ona však bola zvyknutá trpezlivo čakať.

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Stáli před sídlem Yamanaků jako dva sloupy, rozpačitost kolem nich se dala krájet. Kuromaru kolem Inoichiho zmateně kroužil a očmuchával ho, občas mu z hrdla uniklo zamručení. Mladíka to začalo znervózňovat, vidina toho, že po něm vlčák skočí, byla celkem reálná.
„Nemám tě doprovodit domů?“

5
Průměr: 5 (4 hlasů)

Malé oko.png

Ty mrcho!“ řval značně podnapilý muž stojící u jídelního stolu, nalévaje si další skleničku, na plačící ženu opírající se jednou rukou o kuchyňský pult, který stál kousek od něj, a druhou zakrývající si čerstvě zarudlou tvář.
„Jak jsi mě mohla takhle zradit?!“
Třísk! Zazněl zvuk tříštící se skleněné lahve, jež se roztříštila o kachličkami obloženou zeď za vyděšenou blondýnkou, která se na poslední chvíli dokázala vyhnout.

5
Průměr: 5 (1 hlas)

Třiačtyřicátý díl - Vzhled slupky neudává chuť plodu

5
Průměr: 5 (6 hlasů)

Místnost byla tmavá a studená. Přes zatažené závěsy nepronikalo dovnitř žádné světlo a vypnutý radiátor ani nebránil chladu a vlhkosti prolézt staršími dřevěnými okenicemi.
Seděla v rohu pokoje na přistýlce s dekou vytaženou až ke krku a s pohledem upřeným na rám postele se kývala ze strany na stranu. Na nočním stolku ležela vyčištěná hitae-ate na černém šátku a starý kunai s rozedřenou koženou rukojetí.
Proč. Proč ona? Proč vždycky ona?!

5
Průměr: 5 (2 hlasů)

Sakura se snažila zpracovat veškeré informace, které jim oba členové ANBU předali. Jenže na něco takového nebyl čas. Museli dodržet druhou část dohody.
„Půjdu jako první,“ otočila se k Daisukemu Yui.
Sakuru její prohlášení zarazilo. Znamenalo to snad, že i oni podstoupí proces s prokletou pečetí? Byť se to zdálo být férové, nějak jí to nedávalo smysl.
„Jsi si jistá? Víš, že potom budeš vyčerpaná. A seslat čtyři prokleté pečetě…“

5
Průměr: 5 (6 hlasů)
Mapa_Mundial_de_Naruto.png

5
Průměr: 5 (2 hlasů)