Tajemné

Už to bylo pár dní, co se Tým 1 vrátil z jejich první větší mise.
Daisaku s Taiem už na tom byly mnohem lépe, ale Jaden se stále neprobíral.

Daisaku šel směrem pryč ze sídla Hyuuga a zamyšleně sledoval cestu pod nohama.
Sensei… Vzhlédl k nebi.
Jestli tohle byla naše první mise…tak jaké budou ty další…?
Nebyly jsme tam nic platní…NIC!! Zamračil se a opět se zadíval před sebe.
Takhle to dál nejde…NECHCI aby to tak bylo!! Sevřel dlaně v pěst.
„Daisakůů!! Počkéj!“ ozval se za ním dívčí hlas.

8.DÍL

„Jsou v úkrytu!“ pravil Kabuto. „Nechal jsem jim jednu bariéru, které si měli všimnout a další, na kterou nemohli přijít takže teď o nich víme a víme taky kolik jich je. Jsou tři. Bariéra vycítila obrovskou čakru to musí být Kyuubi, a to znamená, že to nebude vůbec jednoduchý.“
„S ním bude v týmu Hatake Kakashi jako obvykle, to je další problém.“ poznamenal Danzou.
„Nicméně jsme udělali všechny potřebné kroky, k tomu, aby nás jen tak nenašli.“

Na obrazovce se náhle začala míhat různá písmena a všichni na ni udiveně hleděli. Po chvíli tichého vyčkávání na změnu zápasu se vše zastavilo a první dvojice se začala pomalu táhnout doprostřed bojiště.
Vše rozhodlo pro boj Uzumaki Naruto vs. Yamanaka Ino. Blondýna mrkla na Sasukeho, snažíc se získat jeho pohled, dokud nebyla vyrušena Gekkou Hayatem, jejich dnešním proktorem.

KAPITOLA 12 – SASUKEHO PROTIÚDER

[color=Black]Od místa útoku trvala cesta do Konohy dva dny pomalé jízdy s karavanou, ve které byly ženy, děti a staří lidé. Ninjům by to mělo trvat necelý den.
Třetí den ráno se objevil Naruto. Vyhledal mě hned po svém návratu. Byl jsem zrovna na cvičišti s uchazeči o členství v jednotkách policie.

Tvrdý déšť padal na zem. Neúprosně, řekl by někdo. Tvrdě, řekl by jiný… A bolestivě, řekl by zbabělec. Řekl by člověk.

[font=Times New Roman]Kdyby… Tak zvláštní slovo… znamená tak mnoho, přitom existuje jen na papíře. Tak často jsem četla ta tvá na otrhaných papírech. Úhledné kličky u ypsilonu a jéčka. Kostrbatá velká písmena či zaoblená ,er‘, která až věrně připomínají ,es‘.
I když luštit tvůj rukopis bylo spíš za trest, ani mi na tom nezáleželo. Psal si tak krásně…
Kdyby…

Mezitím se v táboře odehrával také velice zajímavý rozhovor. Nebyl sice tak výživný svým obsahem, ale rozhodně by hodně lidí dalo nevím co za to, aby ho mohlo vyslechnout. Každý normální a soudný člověk by musel uznat, že je unikátní. Vždyť jak často se před vaším zrakem odehrává rozhovor mezi Jinchuurikim a démonem, který je v něm zapečetěný. A tento byl o to zajímavější, že jej mezi sebou vedli dvě vskutku zvláštní osobnosti.

Ticho naplnilo jeho laboratoř, ticho, které je půvabné a přitom tak krásné. Dodává pocit bezpečí, to je vzácný pocit.
Dívka vězněna v jakési obří zkumavce, byla pouhým pokusem vědce, ne takhle se mu říkat nedá.

Být pokusem pouhým,
Nemít žádné právo.
Nepomáhat mnohým,
Tohle není zdrávo.

Bála se, bála se opravdu moc těch věcí, které ji obklopovali. Jakoby ji říkali, něco špatného a říkali:
„Uteč!“

„Cože… proč?‘‘ Vyptávala se. Kam?
Nechápavě na něj hleděla, naháněl ji strach.
„Já nikam nechci.‘‘ Odporovala, snaha ho uklidnit byla marná, stále brblal to samé.
Nejlepší by bylo ho uspat, ty řeči jí už nervovali.
„Počkej, jediné co teď potřebuješ je se trochu uklidnit… víš co?‘‘ Řekla . Snažila se ho uklidnit, potřeboval se prospat, on však kladl odpor a pořád brblal to samé.

KAPITOLA 11 – SKRYTÁ HROZBA

[color=Black]Ukončil jsem druhý denní nástup, na kterém mi všechny jednotky předaly hlášení o celodenních aktivitách. Nic zvláštního se nestalo a už jsem se dost těšil, až si lehnu. Stokrát radši bych byl celý den v terénu, než seděl za stolem a papíroval.
Už jsem opustil velitelství policie a mířil domů, když jsem za sebou uslyšel volání: „Sasuke-san!“
Volala na mě Shizune, která za mnou rychle dobíhala.

Modrá zář se vrací

Upozorňujem že kto nemá rád také otvorenejšie konce, nech ďalej nečíta! xD

Nočné ticho prerušoval zvuk trenia kov o kov. Dvaja ninjovia...bývalí priatelia.
Priatelia, ktorí mali veľa spoločného.
Sny...
Túžby...
Priateľstvo...
Lásku. A to bol hlavný dôvod prečo sa rozdelili. Prečo dvaja ľudia, ktorí dovtedy stáli bok po boku, teraz bojovali na život a na smrť.

Kapitola I.

V nočním tichu, do kterého byla ponořená celá Listová vesnice, byly slyšet pouze nepatrně slyšitelné kroky dvou Chuuninů, kteří spěchali ke hřbitovu. To, že opět zaslechli ze hřbitova divné nepopsatelné zvuky, je utvrdilo v přesvědčení, že se v Konoze děje něco odporného.

Někdy čas ubíhá rychleji, než bychom si přáli. Ale tohle byl přesný opak. Celou noc jsem nemohla spát… a východ slunce si dával sakra na čas. Všechny moje rušivé myšlenky proudící mou hlavou patřily Madarovi. Tolik věcí se mohlo pokazit. Bylo až ironické, že i když všechny moje střety s ním byly nezapomenutelné, lehce jsem zapomněla, jakéže má přesně schopnosti. Prostě uměl překvapit a to pokaždé něčím jiným.

Me-Ju stanula před bránou Konohy.
Rázným a sebejistým krokem vykročila, stráže v budce pochrupovali, takže ji nikdo nekontroloval.
Pomalu kráčela ulicemi a všichni lidé se za ní otáčeli, dokonce na ni hvízdl nějaký chlapec, který se skupinkou ninjů vybíhal z vesnice, nevšímala si ho. Zrak měla upřený před sebe.
Myslela jen na jedno: Kde najde tu dívku? Kde najde důvod toho, proč se stala člověkem?

Tak som si zasa raz musela sadnúť za klávesnicu..hmpf a vzniklo z toho toto tu čudo

Misia a vážny prúser....

Zkoušky probíhali moc rychle za tu dobu jsem na něj ani nepomyslela, měla jsem dost svých strastí. Hned napoprvé písemný test, pro mě to byla hračka, ale měla jsem strach o Naruta.
Nakonec to ten hlupák dokázal a přesunuly jsme do lesa smrti, kde jsme skládali druhou zkoušky.
Vyskytlo se několik komplikací, ale nakonec jsme ji složili.
Kvůli velkému počtu týmů co splnili zkoušku se uspořádala kvalifikační kolo. Tentokrát jsme to bylo na jednotlivci, ne na týmu. Zazoufala jsem. Moje bojová stránka nebyla zrovna nejlepší.

KAPITOLA 10 – SEN SE STAL REALITOU

[color=SaddleBrown]Mnula jsem si unavené oči. Posledních pár týdnů jsem své kekkei genkai používala na můj vkus až moc často.
Někdo zaklepal, byla to Shizune.
„Promiňtě, Hokage-sama, ale chtěla jste, abych vám předala informace o přepočítávání zbraní.“
„Děkuji,“ kývla jsem a ona zmizela. Byl to kód, kterým mě měla Shizune upozornit, že se blíží Ayame a její klan.

Takže ty jsi Leiko?“ Leiko přikývla.
„Dobře. Když už se znáš s Narutem, tak budeš i u něj v týmu. A bydlet budeš....“
„Taky u něj!“ vyhrkla Leiko.
„Dobře. Takže je to bez promlému. Můžete se přidat k tréningu.“ propustila je Tsunade.
Naruto chytl Leiko za ruku a přemístili se. Tsunade se jen pousmála.
„Tak Leiko jo? Myslela jsem, že se jmenuje Kitsune. Kdyby jen ostatní tušili....“

Na cvičišti se mezitím děli věci. Všichni už nechali roznášení drbů mezi sebou a pustili se do sebe.