UZUMAKI NARUTO pokračování 5. DÍL SELHÁNÍ A TREST

5.DÍL

„Jsme už skoro u sídla ANBU, kde začne pátrání.“ pravil Kazuki.
Dál už nikdo nemluvil do chvíle, kdy se ocitli na místě.
„Jsme zde, Kakashi-sama, můžu vás poprosit?“ prolomil ticho Kazuki.
„Ach, ano, jistě. Kuchyiose no Jutsu.“ před novým týmem Kakashi se objevil bílý dým, ze kterého viděli obrys stopovacího psa Pakkuna.
„Počkejte tu chvíli.“ řekl Kazuki a zmizel v budově.
„Tady jsem ještě nikdy nebyl.“ vypravil ze sebe Naruto, když s obdivem sledoval budovu, která jakoby sama od sebevyrostla tady kousek za Listovou vesnicí.
„Nechápu, jaktože jsem tu ještě nebyl.“ divil se stále Naruto.
„Naruto, tahle vesnice ti dá ještě dost příležitostí k tomu, abys zůstal v němém úžasu.“ usmíval se Kakashi.
„Naruto, že bys pozdravil?“ pravil Pakkun, který byl za jejich zády.
„Ach, promiň, ahoj Pakkune.“

Kazuki položil před Pakkuna kus oblečení, které určitě měl Danzou na sobě.
„Jestli z toho nic nevycítíš, tak jsou tam ještě staré obvazy, ty už jsou cítit velice silně.“ zasmál se Kazuki.
„No myslím, že tohle bude stačit. Mám to, musíme sledovat tuhle stopu.“ odpověděl s nelibostí v obličeji Pakkun.
„Tudy.“
Všichni se dali směrem, který určoval Pakkun.

„Dobře, mám už všechno, takže můžeme vyrazit?“ rozhlížel se okolo sebe brýlatý muž, jestli náhodou něco nezapomněl.
„Vše je připraveno, takže vyrážíme.“ odpověděl stařec.
„Myslím, že je velice výhodné pro oba, že jsme se spojili.“ myslel si Kabuto.
Ti dva mířili do míst, kde kdysi přebýval Orochimaru. Kabuto byl pro Danzoua zdrojem informací a také skvělých úkrytů a znalostí. Kabuto byl závislý na Danzouovi, kvůli jeho stykům, které můžou vést k urychlení jeho plánů. I když by jinak na sebe nepromluvili, nyní musí spolupracovat.

V sídle Akatskuki:
„Zklamals? To se ti ještě nestalo! Proč si byl sakra tak neopatrnej?“ doslova řval Madara na Peina
„Že prej nikoho nepotřebuješ? To ses mýlil hochu, říkal jsem, ať je nepodceňuješ! Co si o sobě myslíš!? Že kdyžs zatím nebyl poražen, tak to bude trvat pořád? To ses trochu spletl.“
„Nebudu poslouchat ty tvoje kecy, hned až ze mne bude zase Pein, tak ti přivedu toho zatracenýho Kyuubiho.“
Nato je pozdě.
Madara měl strach jen z jedné věci a to, že bude znovu poražen, proto musel mít Rinnenan, nejsilnější oči, které spatřily světlo světa, musel je mít nablízku a sledovat je, nemohl dovolit, aby ho orhožovali a teď, když byli oslabeni, rozhodl se pro razantní krok.
„Ne, žádný příště nebude ty šmejde. MANGEKYOU SHARINGAN.“ pravil klidným hlasem „Skončils, to byla tvá první a poslední chyba, jako mnohým před tebou se nevyplatilo podceňovat TU vesnici.“ strašlivý smích zazněl místností. „Ani mě se to nevyplatilo.“ pomyslel si nakonec...

Vivere militare est – Život je boj (ŽÍT ZNAMENÁ BOJOVAT).