NFFORPG - Kirigakure no Sato

náhodný muž v parku
Tým Yuurei
genjutsu simulace

„Dobré odpoledne, Fun-san,“ zašveholil mladý muž v prostém tmavě modrém kimonu a dovolil si ke slepému chlapci přisednout. Kaštanově hnědé vlasy, sahající do délky ramen, měl pečlivě učesané.
„Dnes je ale hezké počasí, že?“ Jeho melodický hlas zněl vřele, ale vtíravě. „Dnešní oslava na náměstí se jistě podaří, nemyslíte?“
Fun nejspíše neměl ponětí, o čem muž mluví – to ovšem bylo Akiovým záměrem. Jak jinak by mohl otestovat chlapcovu schopnost improvizace?

Ryo Yoshitsune
Tým Yoshitsune
Cvičiště
Ryo si povzdychla. „Samozřejmě že nehoníme. Někteří z těch, co byli okradeni, viděli maskovanou osobu. Jednou dokonce přišlo na boj, ale vypadalo to, že se ta osoba snaží nezabíjet,“ pokrčila rameny a pohlédla na Enu. „Spojitostí je, že jde o informace, které se týkají vyzbrojování a dohod, které Kiri uzavírá s různými podnikateli. Jako kdyby si nás mapovali a hledali slabiny. Nevypadá to na tak nudný úkol, jak se tváříš, Tako. Ráda bych, abys to bral vážně,“ oznámila. „Časová osa bude dobrý nápad. Kromě toho jsem vypracovala seznam ninjů, kteří byli vysláni na misi do několika dní od míst, kde ke krádežím došlo, a jsou stále na misi. Ve složce máte jejich profily. Znáte někoho z nich?“

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Dívka se zdála býti v pořádku, takže se Renjirovi částečně ulevilo. Na oslavy bylo ale ještě brzo.
„Dorazit...“ zamračil se bělovlásek.
Zničení helmy tomu muži evidentně uškodilo. Připravilo ho to o část jeho moci. Pořád byl ale dost silný a jeho tělo ještě stále zvládalo regenerovat i po takovém útoku, který by obyčejného člověka minimálně přizabil.
Měli proto dvě možnosti. Doufat, že se jim ho podaří udolat rychleji, než se zvládne regenerovat, a nebo ho připravit i o rukavici a meč.
„Nemyslím si, že ten samý trik zabere dvakrát, Yui-chan,“ řekl zamračeně Renjiro, když se oba narovnali a stanuli bok po boku jejich nepříteli v tvář.
„Tentokrát na něho budeme muset zaútočit společně a v nestřeženém okamžiku se mu pokusit tu rukavici nebo meč vzít,“ řekl a zatnul dlaně v pěst, načež mu pohled sklouzl k meči, který ležel na půl cesty mezi nimi a tím mužem.
Jejich sok ho tam upustil, když ho Renjiro zasáhl svým útokem. Byl proto teď nejsnáze získatelnou části zbroje, a oni se k němu museli dostat jako první!
„Kuso... Kdybych se po něm mohl prostě natáhnout...!“ zaklel v duchu Renjiro a jeho pohled se střetl s tím toho falešného boha.
Na chvilku to bylo, jako by se pro ty tři zastavil čas, i když to ve skutečnosti byl jen okamžik.
A jakmile uplynul, Renjiro rozproudil chakru svým tělem a probleskl se vpřed! Hnal se k meči jak nejrychleji mohl, zatímco skládal za běhu pečetě a jeho ruce se rozsvítily chakrou. Musel se k němu dostat jako první!

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tako Jahiro
Tým Yoshitsune
Velitelství Oinin Butai
Tako se na obě poznámky jen sarkasticky ušklíbl, načež, s rukama v kapsách, následoval obě kolegyně. Ve studovně se usadil na židli, kde se uvelebil do laksní polohy a nohou se odstrčil od stolu tak, aby mohl balancovat jen na dvou nohách. V této pozici otevřel desky a letmo do nich pohlédl, spíš jen aby se neřeklo. Vypadalo to na nudný úkol. Tako nepředpokládal, že by dostali něco náročnějšího, když to byla jejich první mise a přesto ho to zjištění zklamalo.
"Takže se honíme za dohadem," prohlásil jen tak do větru a povzdechl si, "no tak fajn. Bude dobré udělat si časovou osu, aby jsme zjistili, jestli v tom není nějaký systém," přidal svou trochu do mlýna.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Nyani?!“ vzhlédla a vytřeštila oči. Tohle rozhodně nebyl výraz poraženého člověka. „Gruaaah!“ vyprskla krev, zlomila se k pase a nohy se jí kvůli síle kopu odlepily od země. Narazila teprve do Renjira, který byl dostatečně při smyslech, aby ji zachytil.
„Ghh,“ zaúpěla. Z očí jí tekly slzy kvůli bolesti v obličeji a ze rtů jí vedla nepatrná cestička krve. „Dai-joubu,“ hlesla tónem, který prohlašoval, že v pořádku rozhodně není. „Oiiiiuuiii,“ zaúpěla pak, když si položila ruku na nos a prudkým pohybem ho narovnala.
„Musíme ho dorazit-nyan,“ pípla.

Ena Okeda
Hlavní velitelství

Dívka stála s překříženýma rukama opřená o zeď budovy hlavního velitelství. Její oči byly zavřené a v kombinaci s jejím postojem by jeden dokonce nabyl dojmu, že určitě usnula na stráži. Ena však byla stále na pozoru a tak pro ni nebylo velkým překvapením, když se před ní najednou ozval hlas jejího kolegy. Pomalým pohybem otevřela své oči, avšak její pohled velice rychle zmrzl na místě. Chvíli jen bez jediného slova pozorovala černovláskovu novou vizáž, než se její víčka opět poklidně zavřela, jako by se vlastně nic nestalo.
“Ukradli ti ve spánku všechny otrhané hadry?.” Pronesla suše skoro až tak, jako by to ani nebylo zamýšlené jako vtip. Nakonec se ale na jejích ústech přeci jen objevil malý náznak úsměvu.
“Vypadáš dobře. A dobré ráno.” Dodala nakonec tiše.
Netrvalo dlouho a připojila se k nim i Ryo. Ta je následně zavedla do jakési studovny, kde na stole opodál už leželi připravené desky. Plavovláska neváhala a posadila se na jednu ze židlí u stolu. Desky však zatím neotvírala. Teprve když Ryo konečně přisedla ke stolu a otevřela desky ležící před ní si Ena dovolila otevřít ty své.
“Hmm.” Povzdechla si nahlas, zatímco pozorně poslouchala zelenovlásčino shrnutí. Bylo jasné, že informací bylo po málu a rádius rozsahu byl poměrně vysoký. Ideální by bylo ho snížit, jenže jak?
“Máme nějakou spojitost, které se můžeme chytit? Podobný typ misí, stejný okruh, ve kterém se to děje?” Přemýšlela dívka nahlas.
“Taky by bylo dobré získat seznam lidí, kteří mají přístup k informacím k jednotlivým misím. Cíl musí být dobře informovaný.” Rukou si při tom podepřela bradu, zatímco očima dál bedlivě skenovala složku, aby do sebe nasákla každičký kousek informací. Varianta náhodilé krádeže sice nešla úplně vyloučit, ale její pravděpodobnost nebyla zrovna vysoká.

Ren Nagayama
tým C
severné cvičisko

Vystrel sa a pozrel na tú dievčinu keď sa predstavila. "Rád ťa spoznávam Miki" na malú chvíľu sa skutočne usmial od srdca, keďže svoje slová myslel vážne.
V tichosti si vypočul čo povedal Mitsuo a iba v duchu si predstavil ako by asi reagoval on ak by to počul po prvýkrát. Musel uznať že ho prekvapilo to že si Seiichi dokázal nechať svoj názor pre seba. Uvažoval nad tým že ak sa bude takto správať aj naďalej mohol by si s ním do istej miery rozumieť.
"Ani tebe by sa nepáčilo ak by som ti zobral tvoju" urobil pár krokov v pred a pozrel Seiichimu do očí. "Nevieš o mne takmer nič" hovoril stále pokojne a bol rozhodnutý nenechať sa vyprovokovať, keďže teraz bola situácia iná a mal zo Seiichim tvoriť jeden tím. "Aj keď sa to ani jednému z nás nepáči, budeme musieť tvoriť tím a tak myslím že je načase zahodiť naše minulé stretnutia za hlavu a začať od začiatku" usmial sa a vystrel k nemu ruku na znak mieru.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Zúfalo som sa pozrel kolegovi do očí.
,,Proste to zvládneme, rozumieš? ROZUMIEŠ?" zakričal som naňho, ale niekto ma chytil za golier a začal mnou triasť. Hlava sa mi hojdala z predu do zadu a keď Mia prestala, oprášila ma od zvyšku listov a ja som venoval ešte posledný smutný pohľad Ieyasuovi. Sensei nám následne oznámila plán, po pauze v hodnote desiatich minút by sme si mali dať sparring.
Ano, akoby mi čítala myšlienky, dávka fyzického násilia mi pomôže sa prebrať, súhlasne som prikývol. Ja som si medzi časom dal menšiu rozcvičku, pretože neviem ako dlho som ležal na zemi v reálnom čase, ale môj chrbát bol trochu stuhnutý.
,,To si môžme rovno dať 'všetci proti Yurimu', aby ste mali aspoň trochu šancu, haha," zasmial som sa nad vlastným vtipom a v momente si trochu odkašľal a obzrel sa, či to náhodou nepočula Mia. Ozval sa aj môj žalúdok, pretože z jedla sensei som toho veľa nezjedol. Smutne som zvalil oči na misku a jej obsah, ktoré ležali pri ohnisku. Z toho by som už veľa nezachránil.

Ieyasu Kitabatake
Tým D
paseka

Při pohledu na sensei, která nebohého kolegu vytáhl za límeček do výšky a ledabyle ho oprášila rukou, zaťal zuby v rozpačitém výrazu – měl totiž pocit, že na tom částečně nese vinu, ačkoliv němel sebemenší tušení, jakým způsobem.
Ohlášení desetiminutové pauzy přišlo vhod, obzvláště při nadcházejícím sparringu. Poposedl si o kousek dál a vybalil na zem svou pestrou výbavu. Dal si dobře záležet, aby byla všechna výstroj v tom nejlepším možném stavu. Ručním brouskem narychlo dobrousil otupené hrany použitých kunaiů a shurikenů, načež přemazal mastí pár podlitin, jež během pobytu na ostrově utržil.
Když cítil, že se čas na přípravu krátí, upevnil si na obličej plynovou masku a brýle. „Co si takhle zabojovat ve stylu „všichni proti všem“?“ nadhodil do plénu svou myšlenku. V přímém boji neměl proti Yurimu se Satsuki sebemenší šanci, pokusil se tedy vybrat pro něj nejvýhodnější variantu.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Zkřivený výraz ve tváři toho falešného boha byl přesně to co chtěl Renjiro vidět.
Jeho výpad muže zasáhl naplno a udělal s ním přesně to, co měl.
„Doraž ho Yui!“ sledoval s nadějí v očích bělovlásek svou kamarádku, jak se řítí k tomu ničemovi. Její skleněné drápy sice prakticky nebyly vidět, ale podle jejího držení rukou a způsobu, jakým se po nepříteli ohnala, poznal, že je má vyvolané.
Jeho výraz se na chvilku rozjasnil ještě o něco víc, když si na vteřinu dovolil doufat, že je po všem, ale povadl hned, jak ten chlap dívku chytl za ruce.
„Yui!“ vykřikl Renjiro, když ji jejich nepřítel vyslal tvrdým kopancem vzad, a rychle se vrhl vpřed, aby ji chytl.
Zelenovláska mu vletěla do náruče tak prudce, že se ještě oba svezli po zemi pár metrů dozadu.
„Daijoubu, Yui!?(Jsi v pořádku, Yui!?)“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Miki Yuki
Tým C
Severní cvičiště
Miki si všimla Seiichiho úsměvu , když řekla že je v pořádku. On je taky z klanu Yuki?, podívala se na Mitsua, proto jí mohl být povědomý i když třeba jen od vidění. Přeci jen místa v klanu Yuki jsou velká a také jich je hodně. Jeho slova byla chladná, ale chápala to přeci jen jsou z klanu Yuki takže musí být chladní. Po tom co se všichni představili mladá Yuki přešla ke stromu o který se opřela. Viděla Seiichiho jak se snaží vyprovokovat Rena. Sice byla se Seiichim v týmu, ale ne tak dlouho aby o něm věděla jak se chová a tohle by do něj opravdu neřekla. Spíš by tohle chování čekala od Funa se kterým byla v týmu. Založila si ruce na hrudi a s povzdechem sledovala dění a také čekala co se bude dít dál.

Tym G: Ztracený ostrov

Skleněné drápy vnikli do těla bez sebemenšího odporu, až se Yuiny klouby dotkly jeho kůže. Bolestný výkřik zanikl v sípavém chrapotu, který zvěstoval propíchnutou plíci, zranění, které neměl šanci normální smrtelník přežít.
Kolem dívčiných zápěstí se pevně sevřeli ruce, jako kdyby je vložila do svěráku a znehybnili ji. Bůh jí pohlédl do očí. V těch byla jen nepříčetná zuřivost někoho, kdo si ještě před chvílí myslel, že ho nedokáže nikdo zranit. Prudce se rozmáchl hlavou a udeřil zelenovlásku čelem do obličeje, až se ozval ošklivý zvuk lámaného nosu. Následně mohla ucítit silný kop v úrovni břicha, který dívku poslal po zádech až k Renjirovi.
Po tomto výkonu dopadl na kolena, dlaněmi se opřel o zem a pokoušel se nadechnout. Navzdory propíchnuté plíci se ze sípání pomalu stávalo normální oddechování. Podobné to bylo s dírami po drápech, ze kterých už přestala crčet krev.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Ukončí to teď a tady! Yui vycenila zuby a posledních několik kroků posílila chakrou, aby mu nedala šanci se jakkoliv bránit. Bylo jí jedno, že ho tak smrtelně zraní. Musela zachránit Renjira, Kenshina i celý svět. Kdyby se tahle příšera dostala ven, vesnice by měly najednou úplně jiné starosti a odnesla by to spousta nevinných. To přeci nemohla dopustit!
„Haaaaaa!“ vykřikla bojově a zarazila mu drápy zespodu pod hrudník, přičemž do něj narazila tělem. Musela zasáhnout srdce!

Ryo Yoshitsune
Tým Yoshitsune
Cvičiště
Ozvaly se kroky a zpoza rohu vyšla zelenovláska. „Nazdar, vy dva,“ mávla na své svěřence, zastavila se u nich a oba si je změřila. U Taka se pousmála a dala ruce v bok. „Skvělý. Konečně nevypadáš jako parodie na chlapa,“ ohodnotila jeho zevnějšek a pokynula jim, aby ji následovali.
O několik chodeb dál společně vešli do malé studovny, kde za nimi Ryo zavřela dveře a počkala, až se oba ninjové posadí ke stolu. Teprve pak si přisedla i ona. Na desce ležely troje desky s poznámkami.
Zelenovláska rozevřela ty svoje a zahleděla se na Enu s Takem.
„Mizukage nám přiřadila misi,“ načala. „Někdo, a my nevíme, kdo, sabotuje Kirigakure mise. Sem tam se vrátí tým, který misi nesplnil, protože jim bylo něco ukradeno. Většinou nějaký svitek, smlouva či důležitý dokument. Naším úkolem je přijít na sabotéra a zbavit se ho. Nějaké otázky? Poznámky? Nápady?“

Tým G - Ztracený ostrov

Pěst se ponořila do mužova břicha a Renjiro mohl, jako ve zpomaleném čase, sledovat, jak se samozvanému bohu mění výraz z překvapeného, na bolestný. Oči mu vylezly z důlků a ústa se otevřela ve výkřiku. Ten však z jeho úst nevyšel. Místo toho Renjirův obličej pokropila sprška slin a horké krve.
Úder boha odmrštil ke stropu, od kterého se tělo tvrdě odrazilo a spadlo o kousek dál, doprovázeno kamennou drtí a zvířeným prachem.
Úder, který by normálního člověka zabil, neměl u boha takový účinek a dotyčný se po chvilce mátožně vyškrábal na nohy, jen aby se musel potýkat s dalším nepřítelem. Yui už byla u něj.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Helma se ponořila do lávy a dívka na nic víc nečekala. Obrátila se vzad a rozeběhla se. Stihla si všimnout, že se Renjirovi nic nestalo a chystal se na útok. Musela zaútočit taky. A rozhodně se nehodlala krotit.
Měla zlost. Měla hroznou zlost! Ten chlap si jen vypůjčil nějakou sílu a chtěl jejího kamaráda zabít! Rychle složila pečeti a na rukách se jí znovu objevily skleněné drápky. Tohle mu nedaruje!

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Renjiro následoval pohledem zářící dlaň nepřítele až ke svému srdci.
„Tak tohle je asi konec...“ prolétlo mu hlavou a on se celý napjal, když se ho muž dotkl.
Jenže nic se nedělo. Záře bohovi dlaně pohasla a žádná bolestivá, pomalá, ba dokonce ani rychlá smrt se nekonala.
Renjiro přesunul zrak z dlaně na muže, který na ni civěl ještě zaskočeněji, než on, načež se ohlédl za Yui a nenávistně se na ni osopil.
„... Dokázala to! Zničila tu helmu!“ vrátila se bělovláskovi barva do tváře a on vpustil do pravačky všechnu chakru, co mohl, načež s ní máchl. Tohle byla jeho šance!
„ZEKKEN!“ zařval a vrazil muži před sebou pěst do břicha.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tým G: Ztracený ostrov

Yui se ohlédla jen aby viděla, jak se k Renjirovi snáší dlaň ozářená ledově modrou aurou, věštící jistou smrt jejího kumpána. Již nešlo nic dělat.
Mezitím helma dopadla do neklidného vulkánu, kde se chvilku povalovala na hladině, než se objevila první prasklinka, která se začala rychle rozšiřovat a z praskliny začalo prosvítat modré světlo. Nikdo to však nemohl vidět. Stejně tak nikdo nemohl přes vření vulkánu slyšet bolestný sten, který helma vydala, než vybuchla v záplavě modrého světla.
Dlaň dopadla na chlapcovu hruď a... nestalo se vůbec nic. Modrá záře techniky pohasla a nebylo po ní ani památky. Černovlasý se zaskočeně zahleděl na ruku. Několik vteřin na ni jen hleděl, než se jeho pohled přesunul na opodál stojící kunoichi.
"Ty... !" vydral se mu z úst výkřik, když mu kolečka zapadla na správné místo v soukolí. Ovládla ho šílená zuřivost. Nedokázal pochopit, jak ho mohl někdo takhle zmrzačit.

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Renjiro!“ vykřikla. Všimla si, že je její kamarád v nebezpečí. Nejraději by se rozeběhla zpět k němu, jenže teď nesměla zklamat. Tady na kraji měla větší šanci ho zachránit, než kdyby bojovala s tím šíleným bohem tváří v tvář.
Vycenila zuby a zahleděla se do lávy. Teď anebo nikdy. „Sežer si to!“ vykřikla a mrskla helmou přímo do vulkánu. S tím se obrátila zpět ke dvojici a byla připravena zabránit tomu chlapovi, aby se pro helmu vrhnul, kdyby to náhodou zkusil.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Byl přesvědčený, že zasáhne, ale jeho sok ho překvapil svou obratností a ráně se vyhnul, takže musel Renjiro rychle pohybovou energii výpadu opět odebrat, nebo by se přes celou jeskyni proletěl sám.
Tomu ale nakonec zabránit nedokázal.
Když mu „bůh“ chladně a vyrovnaně oznámil, že minul, zúžily se bělovláskovi zorničky.
„Guah!“ vyprskl, když ho muž zasáhl tvrdě do břicha a vymrštil do vzduchu.
Renjirovi přes šok z bolesti chvilku trvalo, než se vzpamatoval, ale to už se ten muž zjevil přímo nad ním a on stihl jen vytřeštit oči a se zatnutými zuby před sebou rychle překřížit paže, načež schytal další ránu, která ho vyslala tvrdě proti zemi.
„K-Kuso...!“ zaklel v duchu Renjiro, ležící uprostřed kráteru, když se snažil marně zvednout. Jeho tělo ho nechtělo poslouchat.
Černovlasý, který nad ním stanul, pochválil jeho odhodlání. Co řekl poté bylo ale zajímavější.
Bylo tohle, jak ovládal svou kamenou armádu? Pomocí duší, které kradl lidem? Takže i jeho moc měla limity!
„Heh... Hodně štěstí...!“ ušklíbl se Renjiro, snažící se na zemi posunout dál od muže, ale jediné, co se mu povedlo, bylo hnout se o pár centimetrů, než mu v dlaních zůstalo kamení, o které se opíral, a jemu po něm podjely ruce.
Plamen vzdoru v jeho očích nevyhasínal, ale víc toho teď udělat nemohl. Snad získal Yui dost času...

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Tým G - Ztracený ostrov

Černovlasý už formoval chakru, aby Yui smazal z povrchu zemského, když periferně zaregistroval nějaký pohyb. 'Oni si snad myslí, že se mi mohou vyrovnat,' pomyslel si s pohoršeně, když přerušil útok aby se útoku se vyhnul opravdu rychlým úkrokem s půlobratem, takže se v době, kdy rána dopadla, nenacházel v dráze úderu, nýbrž přímo vedle něj.
"Vedle," oznámil mu přímo do pravého ucha, aby si Renjiro stihl akorát tak uvědomit, jakou udělal chybu a udeřil. V okamžiku mu podrazil nohy a prudce vykopl od spodu tak, aby chlapcovo tělo vyletělo vysoko do vzduchu. Když Renjiro dosáhl nejvyššího bodu, kdy kynetickou energii překonala zemská gravitace, objevil se u něj a tvrdým kopem ho poslal přímo k zemi.
Chlapcovo tělo tvrdě dopadlo na zem a , až se do okolí rozlétla drcená dlažba a vytvořilo v zemi malý kráter u něhož lehce dopadl černovlasý.
"Máš silnou vůli," ušklíbl se a složil složitou sérii pečetí, "tvojí duši vložím do golema a ty mi pomůžeš dobít svět," vysvětlil mu, když se mu pravá ruka rozzářila ledově modrou aurou. Bylo důležité, aby si poražený uvědomil, že prohrál. Proto pomalu spustil rozzářenou dlaň k jeho srdci a díval se mu přitom do očí.
Yui se mezitím dostala bezpečně až k okraji vulkánu, kde ji ovanul silný žár. Přímo pod ní neklidně probublávala láva a každou chvíli z ní vystříkl gejzír, který zkropil stěny. K platvormě zatím nedosáhl.

Trénink na ostří nože

-Den pátý
Mia Sashikizu
"Tak už dost těch volovin! Yuri koukej se vzchopit!" Zavrčela Mia, které už došla trpělivost a vytáhla mladíka za límec nahoru. Párkrát s ním hrubě zatřásla na probrání a následně ho plochou dlaně oprášila od zbytků listů a hlíny, co na něm utkvěly, než ho propustila.
"Dožvejkejte co máte ještě v papulách a dejte si chvíli voraz na slehnutí. Za deset minut bychom si mohli dát jen takový menší souboj, co říkáte pulci? Jen obyčejná denní porce fyzického násilí na odreagování od chmurných myšlenek cheche." Zakřenila se na ně Mia a hlasitě si prokřupla klouby na rukou. "Počkám na vás támhle uprostřed mítiny, tak se můžete připojovat, jak je vám libo. Kousek odtud je malé jezero, takže vám klidně můžu vytvořit klony na mlácení, pokud nechcete dostat klepec i v reálném světě heh."

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui na rozdíl od Renjira nevěnovala Rině žádnou pozornost. Její smysly byly napjaté k jejich nepříteli, protože bylo jasné, že ji rozhodně nenechá jen tak zničit jeho helmu. Ačkoliv spatřila pečetě, nezastavila se, ani nezměnila směr běhu. Věřila kamarádovi, který se v mžiku objevil u té příšery a hodlal ji pořádně zaměstnat.
„Haaa!“ soustředila chakru do svých nohou, aby se k okraji sopky dostala rychleji. Už zbývalo se jen napřáhnout a hodit!

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Než se dala dvojice do uskutečňování svého plánu, Rina je šokovala podruhé, když se naprosto profesionálně vypořádala s jednou ze soch.
„Co to bylo!?“ podivil se Renjiro na tím mihotavým obrysem nějaké postavy, co ze sochy vyletěl, než se rozplynul.
To už se ale Yui dala na cestu k lávě a jejich nepříteli se to vůbec nelíbilo.
„Běž Yui!“ zamračil se Renjiro a pokrčil se v kolenou, během čehož sebral ze země malý kamínek. Poté zapružil v kolenou a použil Shunshin no Jutsu.
Jejich nepřítel se chystal použít nějakou techniku, protože se pustil do skládání pečetí. Na to potřeboval obě ruce, takže momentálně netřímal Kenshinův meč, jehož žáru by se musel Renjiro bát.
„Zekken!“ ohnal se po černovlasém, když se zastavil přímo před ním, a zamířil mu modře zářící pěstí přímo na solar, aby zmařil jeho útok na zelenovlásku.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Ieyasu Kitabatake
Tým D
paseka

„Hmmmphm?“ zamumlal Ieyasu, poněvadž měl plná ústa, poule oči. Yuriho chování ho zcela očividně zaskočilo, narozdíl od jiných totiž nebyl medik nejlepším čtenářem výrazů – a právě kolegovy předchozí chmury v rysech mladičké tváře mu mohly napovědět, že je něco v nepořádku.
Křečovitě polknul zbytek slova, rychle otřel mastné prsty do suknice z nehořlavé kevlarové látky a s viditelným zmatením ve tváři se na světlovláska zadíval. „Ehh... co že to společně zvládneme?“

Trénink na ostří nože

-Den pátý
Mia Sashikizu
Mezitím co si její studenti dopřávali horkého jídla, Mia promíchávala zbytek směsi na pánvi a tiše si broukala nějakou chaotickou melodii. Při Ieyasových slovech zvedla oči a napřímila se od ohně. "No teda vám to pořád ještě nestačilo? Chacha no moc světla už nám zase tolik nezbývá, pěkně jste si zasnili. Aaaaaale ještě než to pro dnešek ukončíme..." Její další slova přerušil zvuk dopadající misky na zem následovaný Yuriho emočním výlevem směřovaným na jeho zakukleného kolegu.
"Oh u vševidoucí mlhy požehnané šesti mudrci...jasně že nejsou z toho všichni venku na první dobrou." Pomyslela si Mia a frustrovaně si připlácnula dlaň na čelo, zatím však hodlala dát věcem volný průběh a nijak nezasahovat.

Yuri Gateba
Tím D
Ostrov

Ieyasu moju žiadosť o jedlo totálne odignoroval, pravdepodobne bol ešte zmetený z toho, čo sa práve stalo, no aj tak ma to rozzúrilo. Aj mňa stále bolela hlava. Bolo to zvláštne, mal som spomienky, ktoré sa nikdy nestali.
Bolo to... 23 rokov? Znamená to, že som teraz o 23 rokov starší?... Vo svojej mysli?... premýšľal som a trel si holú bradu. Pozrel som vedľa seba, kde ležala Satsuki. Nevyzeralo to tak, že by sa ešte zobudila. Potom som pohľadom strelil po Mii, ktorá sa práve lúčila s dikobrazom. Jej slová mierili jedným uchom dnu a druhým von. Postavil som sa, no v tom momente som aj spadol. Zrakom som zišiel k pravej nohe.
Samozrejme, problém s nohou sme ešte nevyriešili... To znamená, že ani obry sa zatiaľ neukázali, preblesklo mi hlavou. Bolo mi to absolútne jasné. Yuri z budúcnosti preniesol svoje spomienky mne, aby som, keď nastane čas, vedel konať. Musel použiť D4C, pomocou ktorého mi ich priniesol do hlavy. Pre Miu to možno bola nejaká forma tréningu, ale neuvedomovala si, čo sa práve stalo.
Alebo žeby to naozaj nebol Yuri z iného vesmíru a naozaj to bola iba ilúzia?... Aaale, určite nie, určite to Yuri plánoval... Ale jeho podstata Nebeského Plánu?... Je to to, čo ja naozaj chcem? pozrel som na svoje ruky a potom som vstal druhýkrát, prešiel k ohňu a bez slova sa posadil. Prehliadal som si Ieyasua a pomaly ujedal z toho, čo sensei nazývala jedlom. Po chvíli sa mi ale do oči vtisli slzy a miska mi spadla na zem a ja som ju nasledoval.
,,Prepáč mi, Ieyasu... Ale neboj sa, nakoniec to zvládneme," Ieyasuovi som nemohol povedať pravdu o budúcnosti, ktorú som pred chvíľou videl, nikomu som ju nemohol povedať. Musel som iba čakať, kým sa objavia obry a dovtedy hrať svoju úlohu opatrne a hlavne kráčať vpred. No aj napriek tomu ma premohli emócie a cítil som potrebu sa kolegovi ospravedlniť za to, čo sa mu podľa vízie stane.

Ieyasu Kitabatake
Tým D
paseka

Pořádným kouskem kančího masa, drže ho špičkami hubených, dlouhých prstů, zčeřil hladinu v kovové misce a opatrně ho vložil do úst i s omáčkou, jež na něm ulpěla. Za střídmého žvýkání hleděl do země a ztrácel se v mořích úvah.
Život shinobi byl plný násilí. Jakožto pragmatik od kosti to chápal a přijímal s ledovým klidem. Sen, který se mu dikobrazovým přičiněním zdál, ho však donutil zaváhat ohledně svých závěrů. Co když na celou problematikou přemýšlel jen z jednoho úhlu? Co když ji viděl jako dítě válku?
A pak tu byli jeho kolegové. Byla to jen náhoda, že se v iluzorním světě Yuri ujal role dobrého přítele a Satsuki... Pohledem kmitl k černovlásce sedící opodál; rovněž si hleděla svého jídla.
„Takže...“ rozhodl se zahnat nepřístojné myšlenky navázáním konverzace, „...co nás čeká teď, Mia-sensei?“ Rukávem si otřel čelo plné zpocených pramínků vlasů a zahleděl se stříbrnovlásce do očí.

Trénink na ostří nože

-Den pátý
Mia Sashikizu
"Co myslíš, nechce to ještě trochu té divné peprné kytky, co roste támhle za tím šutrem?" Zeptala se Mia zatímco krmila antracitového dikobraza lžící vyřezanou z kusu větve. Dikobraz, stále svírající tlapy ve znamení připomínající modlitbu párkát zažvýkal, než odpověděl. "Chče to víč mrkve a míň náchodné želeně, čo najdeš kolem." Zašišlal a jeho ostny o sebe tiše zachrastily. "Jo to jsem mohla čekat." Zahuhlala Mia a zamíchala masovou směsí, který už nějakou chvíli vařila v pánvi nad ohněm. "Heh...už to chce ten zpropadený hrnec."
"Šítím jak špojení šlábne...ša chvíli še žačnou budit."Oznámil po chvíli dikobraz a skutečně po pár minutách se trojice studentů začal probouzet ze svých euforických snů, každý svým způsobem. "Hola Hola pulci! Vítejte zpátky v reálném světě! Jo v tom světě, kde je většina věcí k prdu, nikdo vás nemá rád, a kde umřete sami na přechlastání levným saké, pokud vás někdo předtím nevykuchá jak lososa cheche!" Zvolala Mia a každého z ospalců si důkladně zblízka prohlédla, případně prozkoumala zornice nebo vyzkoušela senzitivitu cvrnknutím do čela. "Dobrá věc je." Pokračovala, když si ověřila, že nikdo z nich neskončil s poškozením mozku. "Že tohle je skutečnost a ne nějaký blbý falešný výplod vašich makovic. Takže si tu nedrásejte žíly a přemýšlejte jak dosáhněte svých cílů vlastním přičiněním...Yuri do háje to vážně myslíš jen na jídlo? Nu nejen pro tebe mám i druhou dobrou zprávu, dnešní krmně je už hotová, jdeme jíst!" Zavelela a popohnala trojlístek směrem k provizornímu ohništi a kouřící pánvi.
"Utoakupion-Oji! děkuji ti za tvé služby, odměnu očekávej nejpozději do tří dnů." Uklonila se tmavému dikobrazovi, který po vlastní úkloně zmizel v oblaku kouře. Jídlo, které jim Mia nabrala do misek z jejich tábora, se sestávalo z čeho jiného než z masa divočáka, zázvoru a směsi plané zeleniny, kterou Mia našla v okolí, to vše zalité hnědou omáčkou. Nebylo to úplně nejchutnější jídlo, které kdy jedli, ale bylo to hutné, horké a zasytilo to. Studenti si mohli povšimnout jak moc už stíny pokročili, evidetně pod vlivem techniky strávili několik hodin a jejich žaludky jim to dávali jasně najevo.
Mia je nechala chvíli se krmit, než na ně znovu promluvila. "To co jste viděli, patří jen vám...nikomu jinému...a je jen na vás, co si z toho vezmete, a jak naložíte s tím, co jste se o sobě dozvěděli. Každopádně gratuluji, trénink vašeho nitra máme úspěšně za sebou." Oznámila jim a lehce se na ně ušklíbla.

Tým G: Ztracený ostrov

"Anata?" vydralo se bohovi z úst s nenávistným podtónem a bylo poznat, že Rinu poznal a že ono zjištění pro něj není moc dobrá zpráva.
"Moc nekoukej dědo, já tě neznám," odmávla mužovo nevlídné oslovení a bez dalších okolků se vydala ke čtveřici.
"Jen vás chvilku spustím z očí... ," začala je přátelsky hubovat, když se z prachu vyřítila jedna socha, která unikla závalu a hnala se přímo na Rinu. Ta se ale, jen tak mimochodem, vyhla příchozímu útoku, složila bleskově sérii pečetí a plácla otevřenými dlaněmi sochu na prsa.
Socha se poroučela na záda, jako klasický balvan bez života, ale co upoutalo oči byla světle modrý obris postavy, která ze sochy vyletěla a stejně rychle se rozplynula. Všechno tohle se seběhlo v několika vteřinách. Dívka si ale jen oprášila ruce, jako kdyby to nebylo nic zajímavého s rozběhla se k ležící postavě. Stejně jako všechno, co Rina dělala, nebo říkala, byl i její běh divný. Rozhodně se hodil spíš na malou holčičku, než na někoho, kdo byl nejspíše shinobi.
Yui byla již na cestě k útesu, když si ji všiml nepřítel a začal skládat pečetě. Jeho pohled neměl se slitováním co dělat a bylo zjevné, jaký osud si pro Yui připravul.

Fun Kotoshi
Tým Yuurei
Iluze

Chlapcovy smysly byly na zlomek sekundy nečitelné, ale jako by nic se znovu zapojily a kdyby nebyl předem připravený na to, že půjde o genjutsu, nejspíš by si toho malého přechodu ani nevšiml. Pod bosýma nohama, které se mu v tureckém sedu dotýkaly země ucítil jemný a hřejivý povrch deky. Vzduch se zdál být čistší a sluneční světlo bylo tak příjemné, že se dal snadno určit směr, odkud svítilo. Dokonce rozpoznal i vůni jídla, které leželo před nimi. „Hai, sensei,“ odpověděl na jednoduchou otázku a se zájmem aktivoval zesílení své techniky, aby mohl iluzi prozkoumat detailněji.