NFFORPG - Kirigakure no Sato
Vložil Jaden, So, 2011-06-18 11:13 | Ninja už: 5771 dní, Příspěvků: 3462 | Autor je: Editor všeho, Moderátor
Nejlepší z nejlepších, ninja lovci, původně vycvičení k jedinému účelu, najít a zničit. Tyto jednotky ninjů jsou nejschopnějšími shinobi ve vesnici, jejich cílem je postarat se o vnitřní záležitosti Kirigakure no Sato a udržet tajemství tam, kde mají své místo. Nyní se z této organizace stala organizace spadající přímo pod Mizukage. Bez řečí přijímají její rozkazy a neptají se proč a kvůli čemu. Pouze vykonají potřebnou akci. Je ale dobré takto bezmyšlenkovitě jednat?
Vrchní velitel
Tým Katsuo
Vypravěč - Jaden
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Velitel
Oinini
Tým Yuurei
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Velitel
Oinini
Tým Yoshitsune
Vypravěč - ichi
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Velitel
Oinini
Základní pilíře Kirigakure no sato. Standardní jednotky jsou zde od toho, aby plnily mise všech druhů a zajišťovaly tak prosperitu vesnice. Od drobných úkolů jako výpomoc obdchodníkům až po stratigické vojenské operace. To vše je jejich práce.
.
Tým B
Vypravěč - Stranx
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Volných míst v týmu - 3-4
Kde tým hraje - Zatím není dáno.
Sensei
Studenti
Tým C
Vypravěč - Kitabatake
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým D
Vypravěč - theFilda4
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 0
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Tým G
Vypravěč - stan.com
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Volných míst v týmu - 1
Kde tým hraje - fórum
Sensei
Studenti
Zmražené postavy:
Aktuality, sdělení:
1.5.2018 – Mega update, tak ho máte zabalenej xD
5.5.2020 - Doplněno info k týmům zda nabírají nové členy, kdo je jejich vypravěčem, a kde hrají.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Cítil, jak se ho zmocňuje úzkostlivý pocit chladu. Přes ten si Riny, snažící se mu něco sdělit, neměl šanci všimnout. Jediné, co teď vnímal, byla zelenovláska, která s jásotem třímala ten proklatý meč.
„To není ona...“
To, co říkala, a jak to říkala... Ani v jednom nezněla jako Yui.
„To ten meč...!“
Při tom uvědomění sevřela Renjirovy útroby ruka z trnů, a myslí mu prolétly vzpomínky na tu hrůznou přeměnu, kterou si prošel Akato, když ho posedla duše spojená s trojicí artefaktů.
Ne! Tohle nehodlal dopustit! Nenechá Yui té zhoubě, i kdyby ho to mělo stát život!
„Kami no Sesshoku...!“ pozvedl Renjiro třesoucí se dlaň, zatímco se druhou podpíral, a ta se rozzářila chakrou. A stejně tak pečeť na meči, který Yui držela.
Ten se jí vysmekl z rukou a prudce se rozletěl k nebi, dokud se několik desítek metrů nad zemí nezastavil.
„Ngh...!“ zatnul bělovlásek zuby námahou a přivřel jedno oko, když dodal meči co největší množství pohybové energie, co ještě mohl. Během toho projela jeho nitrem ostrá bolest.
Pečeť na meči, který sotva začal padat, se znovu rozzářila a zbraň prudce zrychlila a rozletěla se k zemi, mířící přímo do lávové řeky.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui sebou cukla. Stále hleděla na meč, i když na ni Renjiro zavolal.
„Yui-ojousama!“ vykřikla Tsuki, ale zdálo se, že ji dívka nevnímá.
Zelenovláska se otočila ke svému kamarádovi a ve tváři jí hrál šťastný výraz. Ve spojení s okolní pohromou to muselo působit opravdu psychopaticky. „Renchan!“ zvolala. „Je náš! Můžeme si ho nechat a vyhrát s ním válku! Konečně ukončit ty spory!“ zajásala.
Tým G: Ztracený ostrov
Sopka dál vyvrhovala proudy tekuté lávy, která tekla korytem k moři a hladově polykala sochu za sochou. V kombinaci s hořícím pralesem, který odřízl poslední únikovou cestu, to vypadalo, jako kdyby nadešel konec světa. Už nebylo kam se svhovat, kam utéct. Přeživší si mohly vybrat akorát mezi ohněm a vodou.
"zachránit svého dědečka... , ukázat všem jak mocná můžu být... , ukončit všechny hloupé války... ," našeptával Yui meč hlasem jejích vlastních myšlenek a pocitů a přiživoval se nad jejími obavamy, jako zhoubný nádor. Už cítil, že zbývá jen krůček, aby ji ovládl, aby přežil. Nebylo nic důležitějšího.
Na druhé straně lávové řeky mohl Renjiro zaznamenat pohyb. To se jeho pozornost pokoušela upoutat Rina, která něco volala a mávala rukama směrem k pláži. Co ale říkala nebylo přes hluk pekla okolo slyšet. Rina ještě několikrát mávla rukama směrem k moři, načež pomohla Kenshinovi na nohy a společně s mladou dívkou kulhaly pryč.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Boj o meč byl zápas síly a vůle.
„Guh!“ zatnul Renjiro zuby bolestí. Udržet meč bez hnutí ho stálo všechnu chakru co měl, když se o něj přetahoval s Akatem. Když už měl pocit, že prohraje, stalo se ale hned několik věcí.
První šmouha, co zahlédl, byla sopka, která explodovala, a druhá Yui.
Jakmile si dívky všiml, okamžitě svou techniku uvolnil, načež ji sledoval mizet i s mečem.
„YOSH!“ zazubil se a stočil pohled k běsnícímu bohu.
Přesto, že se mu ten chystal rozlámat všechny kosti v trupu, Renjiro se na něho jen posměšně ušklíbl. Tohle byl možná jeho konec, ale nepochyboval o tom, že jejich práci Yui dokončí.
Osud s ním ale měl jiné plány.
Než ho stihl Akato zabít, musel se klidit stranou dopadajícím troskám trůnu, které Renjira jen zázrakem minuly.
Bělovlásek zůstal chvíli jen ležet, než pochopil, co se stalo, a napnul všechny síly, co v něm ještě zbývaly, aby se překulil na bok a zapřel se o zem.
„Yui,“ hekl a vyhledal pohledem svou parťačku.
Ta stála na kraji ostrůvku, kolem kterého protékala lávová řeka, a hleděla na meč, který držela v rukou.
Něco bylo ale špatně.
Nevypadalo to, že by se ho chystala hodit do lávy a navždy s touto prokletou legendou skoncovat. Spíše než jako na prokletí na něj hleděla jako na požehnání.
Renjirovi se zúžily zorničky.
„Yu-Yui... YUI!“ zalapal po dechu, načež na dívku ze všech sil zakřičel.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Chytáááám!“ vypískla, jakmile proletěla okolo meče a s dopadnutím se odkutálela dál od Akata. Rychle se však dostala na nohy a rozeběhla se k místu, odkud se mohla toho prokletého meče zbavit. Zastavila se a zahleděla se do lávy. Jediný pohyb ji dělil od zničení té příšernosti.
Napřáhla se, ale zarazila se.
„Proč…?“ uchopila zbraň znovu do dlaní a zahleděla se na ni.
„Ojousama?“ vyklubala se Tsuki z jejího výstřihu a zahleděla se do zelených očí. „Měla bys ho hodit do ohně. Na co čekáš?“ nechápala.
„Proč ho chceme zničit?“ zeptala se najednou. „Mohli… Mohli bychom si ho nechat a… vyhrát válku.“
Tým G: Z
atracený ostrovUspokojení z očí boha jen sálalo, když vedl svou poslední ránu, aby dorazil Renjira, když tu narazil meč na nepoddajnou překážku a odmítal se hnout dál. Uspokojení se v jeho očích na okamžik změnilo ve zmatek, následované pochopením a poté další výbuch zlosti, když pochopil co se stalo. Poté přidal na rukojeť další ruku a pokusil se meč vyprostit z neúprosného sevření. Svaly s napjaly a kámen, na kterém stál se začal pod nohama bohy drtit. S mečem to však nepohnulo. Jen na okamžik pustil rukojeť, aby si přehmátl, když se stalo hned několik věcí. Z hlubin země se ozval zvuk týraného kamene, s ním přišlo ohromné zemětřesení a vteřinu na to ohromný výbuch, jak se čepec sopky spodními tlaky magmatu vymrštil do vzduchu.
Výbuch sopky pohled bohy připoutal jen na pouhý okamžik, než se vrátil dolů, aby dokončil co začal, ale meč už tam nebyl. Ten bezpečně svírala Yui, která v okamžiku výbuchu prolétla kolem a uloupila poslední schránku s duší.
"Shiné!" vykřikl bůh zbaven veškeré příčetnosti a zvedl nohu, aby Renjira jednou pro vždy rozdrtil, když v tom se ozval zvuk rychle letícího objektu, "Kuso!" Jeho zoufalá kletba byla ale v polovině přerušena, když na místo, kde před okamžikem stál bůh, dopadl zbytek do ruda rozpáleného a z části rozteklého kamenného trůnu.
Okolní krajina, už tak potemnělá díky temným mračnům, potemněla ještě více, když vršek mraků pokryl popel a nyní hustou temnotu osvětlovaly kusy hořící horniny, které sopka neustále vyvrhovala a které pršeli všude okolo, požár, jenž vypukl na několika místech v pralese a masivní tol lávy, která stříkala z úzkého průchodu a vylila se přes okraj spoky v jednolitém proudu, který směřoval do koryta vstříc tisícům kamenných soch. Renjiro a Yui se v tu chvíli nacházeli mírném pahorku, ze kterého před pouhou hodinou sledovali kamennou armádu a proud lávy je nemohl v nijak ohrozit.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
„Co-!?“ vytřeštil Renjiro oči, když se Akato zjevil přímo před ním. Kde se v něm vzala najednou taková síla!? Vždyť před chvílí ještě prchal jako zbitý pes!
Než stihl pořádně zareagovat, zatmělo se mu před očima a on vyprskl krev. Pěst toho rádoby boha se mu zaryla do břicha jako dělová koule a výpad ho odhodil vzad.
Jeho nepřítel se ale pohyboval dokonce rychleji než bělovlásek v letu.
Objevil se za ním a dalším podobným úderem ho vymrštil k nebi.
„Guah!“ hekl Renjiro, když mu třetí úder vyrazil vzduch z plic a poslal ho vstříc zemi, do které tvrdě narazil, až se kousky zeminy a kamení rozletěly do okolí.
Bolelo ho snad úplně všechno a zrak se mu mlžil. Sotva rozenával siluetu Akata, který doskočil vedle něho a svíraje svůj meč oběma rukama se napřáhl.
„No tak... Prober se... Prober se!“ křičel Renjiro sám na sebe v duchu a snažil se přimět své vědomí ke spolupráci, zatímco muž nad ním z nějakého důvodu zaváhal.
Ten okamžik ale pomynul v další vteřině a Kenshinův meč si teď šel pro jeho život.
Pár centimetrů od Renjirova krku se ale meč zastavil. Na jeho boku žhnul namodralým, vnitřním světlem kanji znak pro „čas“, stejně jako bělovláskovi dlaně.
„Trhni...si,“ přiměl se Renjiro k ušklíbnutí, když odebral meči všechnu pohybovou energii a nechal ho tak prakticky zamrznout na místě, to vše díky pečeti jeho techniky Toki Fuuin, kterou na meč stihl umístit během toho, co s ním Akato házel po bojišti.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Úleva vydržela jen pár vteřin. Ten zmetek opět někde nabral sílu a neskutečně zrychlil. Manzo ji naštěstí probral.
Yui zamrkala, vstala a kývla. „Musíme zachránit Renchana!“ oznámila odhodlaně a vyskočila na napřaženou dlaň.
„Odpal mě přímo nya tamtoho!“ vykřikla, když spatřila Akata, jak se zarazil s napřaženým mečem. Socha ji okamžitě hodila a dívka přidala do nohou chakru, aby nabrala rychlost. Mířila přímo na meč, který Akatovi hodlala vyrvat z ruky.
Tým G: Z
atracený ostrovBůh se za běhu přikrčil, až se jeho svaly viditelně napjaly a odrazil se tak prudce, že kámen pro jeho chodidly popraskal a bůh jakoby zmizel. V dalším okamžiku se oběvil před Renjirem a zasadil mu ránu pěstí do žaludku dříve, než se chlapec vůbec zmohl na obranu. Rána odpálila bělovláska vzad. Nedoletěl však daleko, protože se bůh zjevil opět za ním a poslal ho další ranou do vzduchu, načež se oběvil nad ním a poslední ranou ho poslal k zemi.
"Měl bych tě nechat umírat celé dny, zato jak jste mě zohavili," plivl po Renjirovi, když dopadl vedle něj, uchopil jílec meče oběma rukama a napřáhl se, Shine! vykřikl a... nic. Vypadalo to jako kdyby se jeho vlastní ruce odmítly pohnout. Bůh se zatvářil zmateně a soustředěním zkřivil obličej. Trvalo to však jen vteřinku, než se ruce dali opět do pohybu a čepel zasvištěla vzduchem k bělovláskovu tělu.
Mezitím se Masao otočil, aby zjistil, kam se Yui dívá a zaklel tak jadrně, že přilákal pozornost několika soch v okolí, načež se obrátil opět k Yui, uchopil ji za ramena a zatřásl s ní, "Hej!" pokusil se ji vytrhnout ze spárů šoku a dostat zpět do reality, "Renjiro vás teď potřebuje mladá dámo, tak tady jen tak nestůjte. Tady, " pravil a nastavil kamennou dlaň, "nastupte si a já vás tam hodím," pronesl s pobavením v hlase. Z jeho tónu bylo cítit, že to pro něj není snadné, ale všechno odsunul do pozadí, protože na to teď nebyl čas. Teď byl čas zachránit to, co zbylo.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Hned, jak jeho Kawarimi no Jutsu vyšlo, odrazil se a vrazil do Inariho jak nejsilněji mohl.
Ten kruh s ovládáním těch soch skutečně souvisel! Jakmile se muž ocitl mimo něj, sochy se přestaly hýbat.
Ne však na dlouho. Po chvíli se opět rozhýbaly, jen... jinak. Dokonce začaly mluvit. Křičet! Jako dav zmatených lidí.
Renjiro se rozhlížel nechápavě kolem, zatímco na něho „bůh“ přes křik a nářek metal nadávky.
Čekal, že se sochy zastaví. Deaktivují. Ale tohle bylo něco jiného.
„Je možný že...?“ začínal pojímat děsivé podezření, jak tato technika skutečně fungovala, když sledoval, jak se Yui před jednou ze soch rozplakala, načež se obrátil zpátky na toho zlosyna.
Tu přilbu ale přece už neměl! Zničili ji!
Jeho pohled sklouzl k meči, co muž třímal. Bylo možné, že jakmile jednou došlo ke spojení všech předmětů, skutečně je zničit šlo až všechny naráz?
Bělovlásek se zamračil a těkl pohledem ke trojici, co stále ještě pracovala na nějaké technice.
„Koi, Akato-san, (Pojďte, Akato-san,)“ pohlédl posedlému Inarimu do očí a gestem pravačky ho pobídl k útoku, načež poskládal několik pečetí, jeho dlaně zalila chakra, a on zaujal bojový postoj.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui zachytila, jak Renjira probodaly kameny vyslané jejich nepřítelem, a vytřeštila oči. “Renchan!” vyjekla a zamrzla.
Naprosto se zapomněla soustředit na její vlastní protivníky a jeden toho využil. “Gh!” zaúpěla a pokusila se přeseknout paži, která ji svírala pod krkem. Byla ale naprosto nahraná. Do očí jí vhrkly slzy. Renjiro umřel a ona ho měla hned následovat?!
Přiškrceně vyjekla a připravovala se na nejhorší. Stisk ale najednou povolil a ona vyvalila oči. “Manzo…san,” hlesla udiveně a nohy se jí podlomili, jak ji postavil na zem. Zmateně si promnula krk a rozhlížela se okolo. Ty sochy křičely a Renjiro nikde neležel, místo toho stál na místě, odkud vyhnal toho chlápka v těle Kenshinova bratra.
“Renchan,” hlesla úlevně, ale slzy v očích už nezastavila.
Tým G: Ztracený ostrov
Bůh se nesouhlasně zamračil, když se Renjiro elegantně vyhnul rozdrcení, načež se jeho výraz změnil ve znechucený chabým pokusem, kterým na něj mladík zaútočil. Skoro až ledabilýn pohybem zápěstí kamínky odrazil plochou stranou meče, načež mečem prudce jím mávnul, špičkou čepele přitom udělal rýhu do země a vyslal proti bělovlasému smršť ostrých kamenů, které chlapce probodaly skrz na skrz. Nebylo možné, aby takový útok někdo přežil.
Yui se mezitím pokoušela zpomalit nekončící řady golemů, což byla namáhavá práce, jenž nepřinášela výsledky. Kamenná masa se krok za krokem přibližovala k trojici nehledě na to, kolik jejich bratří padlo.
V jednu chvíli, kdy zelenovláska skákala po další hlavě, se ruka golema vymrštila a chytila dívku pod krkem v drtivém a nemilosrdném sevření. Dívka zápasila, ale její drápky z tohoto úhlu kámen jen poškrábali. Bez dechu mohla jen sledovat padnout Renjira a druhou ruku, která se rychle blížila, chystajíce jí v další vteřině přelomit jako suchou větev.
A právě ve chvíli, kdy se všechno zdálo ztracené, se ozvalo pufnutí a Renjirovo mrtvé tělo se proměnilo v obláček bílého kouře. Bohovi, který se při vraždění bělovlasého chladně usmál, najednou zmrzl úsměv a pokusil se něco vykřiknout, když tu byl něčím sražen stranou mimo kruh, který přestal zářil.
"Slečno Yui?" ozval se hlas, který zněl jako kdyby se o sebe třely dvě kamenné desky a ruka, která dívku držela pod krkem povolila sevření a postavila ji na zem. Golem vypadal zmateně a začal si prohlížet své ruce. Jak Yui, tak Renjiro si mohly všimnout, že stejně zmateně působí i ostatní golemové a celou planinou se rozezněla kakofonie nářků, kleteb a zoufalých výkřiků.
"Co se to děje? Proč mám ruce kamenný a hlavně, kde je můh klobouk?" ačkoliv byl hlas úplně jiný, jeho zabarvení a zvláštní přízvk v Yui vyvolali vzpomínku na kapitána Manza se kterým se plavili na lodi Mořská panna. Nyní se na ni upíraly jeho rudě žhnoucí oči a trpělivě čekaly na odpověď.
Bůh odklopítal pár kroků stranou a otočil se proti Renjirovi, "seš odpornej šváb, kterýho... ." Co ale chtěl říct zaniklo v kakofonii probuzených golemů, které nikdo neovládal a i když se bůh pokoušel hlul přeřvat, nebylo to nic platné. Proto se o to přestal pokoušet a vrhnul se na Renjira.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Inari si Renjira všiml, ale nezdálo se, že by se v něm probudilo jeho staré já.
Naopak, muž poskládal několik pečetí a jal se Renjira zbavit dotonovým útokem.
Těsně před tím, než se obě desky rozletěly proti Renjirovi, si bělovlásek ale všiml ručního znaku, který nebyl pečetí, nýbrž zprávou.
Byl tam! Pořád tam uvnitř toho lotra byl!
„Shunshin no Jutsu!“ zastavil se nejprve Renjiro za letu prudce, načež zapružil v kolenou a odrazil se od pomyslné opory, kterou si vytvořil z vlastních chodidel, a vystřelil výš, mimo dosah desek, které se se zaduněním střetly přímo pod ním, načež na nich přistál.
Snažil se držet pozornost toho „boha“ od trojice s Yui, a zároveň musel přijít na způsob jak ho přimět přestat s tím rituálem, kterým oživoval a ovládal ty sochy. Souvisel s tím nějak ten kruh, ve kterém stál?
Renjiro rychle popadl několik kamínků prolétajících kolem co se odlomily od desek při jejich srážce a jeho dlaně se opět rozzářily.
„Koishi Dangan!“ zvolal a začal po muži kamínky po jednom postupně vystřelovat.
Neletěly už tak rychle, jako ty předtím, protože se snažil šetřit docházející chakrou, ale i tak by měly být schopné normálního člověka víc než jen zranit.
Když skončil se salvou, rozeběhl se po kamených deskách, poskládal několik pečetí, a vrhl se znovu proti muži.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Slyšela, jak Renjiro volá jméno Kenshinova bratra a také si stihla všimnout, jak se jejich kapitán s Rinou a malou sestrou rozestavěli. Musela jim získat čas, a proto, že si její kamarád vzal na starost samotného hlavouna nepřátel, bylo na ní, aby zaměstnala zbytek.
V prvních chvílích ničila jednu sochu za druhou, jenže velmi brzy se jí nepřátelé začali přizpůsobovat a ona čím dál tím častěji inkasovala rány. Musela je přestat brát jako nemyslící klony. Kdo ví, co byli zač!
„Ha!“ vykřikla, když uskočila dvěma sochám a ty se srazily, zatímco ona útočila na hlavu další. Nepřátelé však neubývali – právě naopak. A dívky se začala zmocňovat únava.
‚Kenshin-tachou, pospěšte si-nyan!‘ zaúpěla v duchu.
Tým G: Ztracený ostrov
"Je mi to jasný," odpověděl Kenshin a pokusil se nasadit jeden ze svých zářivých úsměvů. Neměli sice onu optimistickou energii, jako na začátku, ale byl v tom jistý příslib. Poté krátce pohlédl na Renjira a oba muži si vyměnili krátké kývnutí.
Zatímco Yui se pustila do útoku. Přeskakovala z jednoho golema na druhého a svými skleněnými drápy, které od začátku mise výrazně ztvrdly, sekala kámen na kousky. Renjiro mezitím zvolil jiný postup, přímou konfrontaci Kenshinova bratra, Inariho.
Zdálo se však, že Renjirova slova akorát upoutala pozornost jejich nepřítele, který stál, jak Renjiro ze své nové pozice spozoroval, v jakémsi pečetním kruhu a pokračoval ve složité sérii pečetí. Z pečeti vylétaly průhledné stíny a každý jeden z nich našel své místo uvnitř kamenné sochy, která vzápětí ožila a dala se do pochodu.
Bůh věnoval Renjirovi jeden rychlý pohled a v sérii pečetí proběhla malá změna, kterou mohl bělovlásek postřehnout, protože šlo o pečeti elementů. Ve chvíli, kdy složil ty nové a prudce zabodl meč do země. Země pod Renjirem se otřásla a následně z ní vyjely dvě kamenné stěny. V tu chvíli mohl bělovlásek postřehnout dva prstové znaky v kódovém signálu kirigakure, které bůh udělal na levé ruce. Kódová zpráva byla prostá, znamenala: "Rozumím."
Onen okamžik přerušili kamenné desky, které se ve snaze mladíka rozmáčknout prudce přirazili k sobě.
Yui se mezitím dokázala vyhýbat útokům proti sobě jak to jen šlo a držela tak hordu od trojice vzadu, ačkoliv také ne úplně všem. Sochy byly sice neohrabané a pomalejší, ale bojovali naprosto lidským způsobem, jako kdyby měli vlastní duši. Díky tomu získala několik nových modřin a šrámů, což nebylo nic proti jejich situaci. Zdálo se, že když zabije jednoho golema, nahradí ho dva hned další.
U vstupu do nitra sopky stála trojice v trojúhelníkové formaci čelem k sobě a Kenshin jim zrovna vysvětloval co po nich chce. Poté začala trojice pomalu skládat stejnou sérii pečetí, která mohla vyústit jen v jedinou věc. Ve spojenou techniku, kterou jeden ovládá a zbytek podporuje silou. Co bylo účelem techniky se však nedalo odhadnout.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Výpad zasáhl sochu naplno a uvolnil jim cestu z tunelu.
„Yosh!“ zaradoval se v duchu Renjiro a přidal do kroku.
Jakmile je vyvedl ven, na okamžik se mu ulevilo, ale jeho radost netrvala dlouho.
Přímo před nimi stála doslova armáda kamených vojáků. Takový souboj nemohli vyhrát.
Jinými slovy, jejich jediná šance byla vyřadit z provozu toho, co je ovládal. Muže na vrcholu pahorku před nimi, který pomocí jakéhosi rituálu nebo techniky tyto sochy kontroloval.
Mračícímu se Renjirovi stekla kapka potu po líci. Nebyl si jistý, jak dlouho tohle ještě vydrží. Potřebovali plán...!
Najednou ale ucítil dotek na rameni, po kterém se po jeho těle rozlil stejný pocit, jako předtím v jeskyni, když slyšel Rinin zpěv.
Bělovláska jim položila dlaně na ramena, skrze které do něho s Yui vlévala novou energii. Svou energii.
Nebýt Kenshina, který se mezitím částečně vzchopil, svalila by se žena na zem.
Tohle byl jejich poslední vzdor!
Renjiro se na jejich kapitána chvíli jen znepokojeně díval, ale nakonec se odhodlaně usmál a přikývl.
„Aa! (Jo!)“ zamračil se, když se vedle něho postavila bojechtivá Yui s připravenými drápy.
Hned, jak se zelenovláska vrhla po nejbližší soše, dal se do akce i on.
Vyrazil proti soše, co se k němu řítila, vyhnul se jejímu výpadu, a výskokem, doplněným kopancem a odrazem od čela sochy, se Renjiro vrhl vysoko nad hlavy kamených vojáků, kde po krátkém letu zůstal pomocí své techniky Kumosanpou „stát“ přímo ve vzduchu.
„AKATO-SAN!“ zařval na toho falešného boha Renjiro.
„Vím, že tam uvnitř ještě jste! Bojujte! Váš bratr! Vaše sestra! Ten parchant je chce oba zabít! To mu dovolíte!?“ křičel na jejich nepřítele bělovlásek, co mu plíce stačily.
Tu scénu, kdy Kenshinova bratra posedl tenhle mizera, měl pořád jasně před očima.
Odmítal ale uvěřit, že byla jeho duše úplně mrtvá! Dva ze tří artefaktů už zničili. To přece muselo vládu toho muže nad tělem Kenshinova bratra oslabit! Musí ho připravit i o meč!
Ke Kenshinovi s jeho sestrou a Rinou se mezitím přiblížila dvojice soch.
„Koishi Dangan!“ namířil proti vojákům Renjiro chakrou svítící pěsti a rozevřel je, načež z jeho dlaní vystřelila dvojice kamínků, které po cestě sebral, a prostřelila obě sochy skrz naskrz.
„Proberte se Akato-san!“ zařval znovu na boha Renjiro, odrazil se, a vrhl se vzduchem k němu.
„No tak, Akato-san!“
Dokud tu byla alespoň malá šance, že se jim podaří Kenshinova bratra zachránit, chtěl ji využít!
„Ať už máte v plánu cokoliv, taichou, pospěště si!“
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Běžela, jak nejrychleji mohla, takže mohla vidět, jak Renjiro naprosto hrdinně sundal golema a s ním i několik stojících za ním.
To jí dodalo tolik morálky, že se rozeběhla ještě rychleji a východem skoro proskočila. A ani další zástup kamenných loutek jí nevyděsil. Pomalu postavila holčičku na nohy a koutkem oka se zahleděla na svého kamaráda. Další energie v podobě Rininy techniky, zahnala její únavu do kouta.
Ukázala Všem okolo palec nahoru a zazubila se. „Nya to se spolehněte!“ vyhrkla, načež se obrátila ke Kenshinovi a nafoukla tváře. „Jestli umřete, nikdy vám nyeodpustím!“ oznámila mu.
Teprve pak se zase postavila vedle Renjira a se složením několika pečetí vytasila skleněné drápky. „Yosha, Renchan! Nyakopem jim zadky!“ vyhrkla a s prudkým odrazem zaútočila na první kamennou sochu.
Zlehka jí dopadla na ramena a vší silou ji sekla přes hlavu.
Tým G: Ztracený ostrov
Socha vylétla z ústí tunelu jako boulingová koule, která rozházela dva další golemy, jako kuželky do všech stran. Pročistil se tak východ, kterým mohla celá skupina v čele s Renjirem proběhnout a dostat se tak ven na pláně.
Skupině se naskytl pohled na stovky stojících golemů, kteří se dávali pomalu do pohybu směrem ke vchodu. Na malé vyvýšenine, odkud před nějakým časem Yui s Renjirem pozorovali kamennou armádu, stál jejich nepřítel a zabrán do nějakého rituálu, oživoval další a další golemy.
Vyvýšeninu od vchodu oddělovalo dobrých dvacet metrů a kamenný dav, který se ryvhle blížil.
"Musíte ho zastavit," prohlásila Rina, složila pečetě a položola ruce na Yuino a renjirovo rameno. Zelená aura se za tichého zpěvu začala přesouvat z jejího těla do nich a dodala jim trochu energie navíc. Né však tolik, jako poprvé. Když technika zkončila, poklesla v kolenou a nyní byl Kenshin tím, kdo jí musel přidržovat.
"Běžte," pohlédl na ně jejich kapitán a kývl, "mám plán," spiklenecky na ně mrkl, i když to bylo hodně unavené mrknutí.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Cesta se zdála být volná. Renjiro už prakticky viděl „světlo na konci tunelu“, když tu mu ho cosi zatarasilo.
Soudě podle siluety to byl jeden z těch kamených vojáků. Tak přece tu pro ně zanechal ten neřád překážku, aby ho jen tak nedohnali!
Renjiro se ale nehodlal nechat těmi panáky zastavit! Nedopustí, aby je tu pohřbili zaživa!
„Dokeee! (Z cestyyy!)“ zařval na nepřítele před sebou a přidal do kroku.
Jakmile se ocitl až u něho, napřáhl se a vyrazil proti jeho trupu pěstí, obalenou chakrou.
„Zekken!“ zvolal bělovlásek a v tu ránu jeho výpad prudce zrychlil.
Nechtěl tu sochu jen zničit. Chtěl ji využít jako beranidlo proti všem dalším, co se cpaly do tunelu za ní.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Renjiro skočil do tunelu chvilku po Rině s Kenshinem. Yui si hluboce oddychla a také se usmála. Světlo v tunelu jí připomnělo, jak blízko byli smrti. Měli ale také hromadu naděje! Byli přece silní, takže nikoho nenechají umřít!
Rychle si dřepla zády ke Kenshinově sestře a naznačila jí, aby jí vlezla na záda. Když tak udělala, zelenovláska se postavila a kývla. „Do toho-nyan, Renchan!“ vyhrkla a nadhodila si dívku tak, aby se jí ta chytila okolo ramen a Yui tak měla volné ruce.
„Jdu na to-nyan, Rino-san!“ kývla pak ještě na ženu, která však viditelně stárla. Kunoichi se rozhodla, že na ně tak jako tak dá pozor, a rozeběhla se.
Tým G: Ztracený ostrov
Balvan, který, nebýt Renjira, málem rozdrtil Rinu s Kenshinem, nezatarasil ústí tunelu, jak mladík předpokládal. Místo toho probořil platformu a zřítil se přímo do chřtánu probuzené sopky. Díky tomu bylo na začátku tunelu načervenalé světlo.
Yui, která nepotřebovala tolik světla, aby dobře viděla, mohla spatřit, že Rina viditelně zestárla. Ve tváři měla vrásky a pár loken jí začalo od kořene pomalu bělat. Zhluboka oddechovala a se zavřenýma očima využila onu chviličku, kdy zrovna neutíkaly, aby postavila Kenshina na nohy a jednu jeho ruku si přehodila přes rameno. Podle všeho byl konečně při vědomí, i když ne zrovna v nejlepší kondici.
"Běžte první," prohodila unaveným hlasem k Yui a kývla k temnotě tunelu, kde zmizel Renjiro, "jsme vám v patách," ubezpečila ji, "tady silák mi pomůže, nemám pravdu?" optala se a odpovědí ji bylo slabé, "hai."
Renjiro mezitím probíhal temným tunelem. Když byl zhruba v polovině, přestalo se ozývat pravidelné skřípění kamene, ale jinak nic jiného. Cestu měl prakticky volnou až do chvíle, kdy před sebou na kratičkou chvíli spatřil východ. Temné šero, jenž vytvářelo husté mračno sopky mu vzápětí zakryla ještě temnější postava s rudýma očima, která právě nakročila do tunelu a dupala mu vstříc. Postava byla tak široká, že se do tunelu vešla jen tak tak a hrozilo, že pokud tam takových naběhne víc, ucpou jediný východ z hory.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Když dostal ven z praskliny i Kenshina s Rinou, zahleděl se Renjiro směrem, kterým utíkala Yui. Zelenovláska se vyhýbala veškerému padajícímu kamení jako kočka a brzo se dostala mimo jejich dohled, když zmizela v otvoru ve skále.
„Za mnou!“ zavelel Renjiro a vyrazil stejnou cestou, jako Yui.
Běžel první, s dlaněmi obalenými chakrou.
S Rinou, nesoucí Kenshina, byla jejich obratnost ale omezená, a tak ji musel Renjiro kompenzovat obranou.
Proto máchal dlaněmi nad hlavou a zastavoval padající kameny, jejichž dráhu rovnou i přesměrovával stranou.
Těsně před vchodem do tunelu se ale ze stropu uvolnil jeden větší balvan a hrozil, že jim cestu ven zatarasí přímo před nosem.
„Shunshin no Jutsu!“ rozproudil svým tělem bělovlásek se zatnutými zuby chakru a vrhl se vpřed.
Chvíli to vypadalo, že se snaží zachránit sám a Kenshina s Rinou tam nechat, ale opak byl pravdou.
Renjiro se zastavil přímo před vchodem do tunelu, a napřáhl proti padajícímu balvanu obě dlaně.
„Teiryuute!“
Ve chvíli, kdy se padající balvan dotkl chakrou zářících dlaní, zastavil.
Jeho kinetická energie ale z Renjira okamžitě vysálal nezanedbatelné množství jeho charky.
„Khh...!“ zatnul bělovlásek zuby a po čele mu stekl pot.
Počkal, než pod kamenem Rina s Kenshinem bezpečně proběhne, načež se připravil, uvolnil svou techniku, a vrhl se po hlavě do tunelu, zatímco se za ním zřítil balvan na zem.
Tam se Renjiro vrávoravě sesbíral ze země a zkontroloval přítomné. Všichni čtyři tu byli.
Bělovlásek si všiml Yuina ustaraného pohledu, a přinutil se pro ni navzdory únavě vykouzlit zářivý úsměv a ukázal jí vztyčený palec.
To už ale i k němu dolehly povědomé, tupé kroky, jdoucí z tunelu před nimi.
Ten mizera pořád ještě žil, a měl Kenshinovu rukavici. A evidentně jim nechal na cestě ze sopky na hraní nějaké své kamenné vojáky.
„Yui,“ narovnal se Renjiro, hledící dál do tunelu před nimi.
„Chraň je a postupujte vpřed stůj co stůj, dobře? Ani za nic nezpomalujte!“ zamračil se Renjiro a zatnul odhodlaně pěsti, načež se zahleděl své parťačce do očí, vyměnil si s ní kývnutí, a vyrazil do tunelu před nimi.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Dobře!“ křikla po Renjirovi a za běhu nabrala Kenshinovu sestru do náruče. Nesměla se zastavovat, nesměla se ohlížet. Musela věřit Renjirovi, že zbytek družiny zachrání a sám se dostane do bezpečí!
Měla o něj ale vážně strach. Takový, že si neuvědomila, jak zarývá prsty do dívčiny paže.
Průchodem, kterým utekl Keshinův bratr, prakticky proskočila a stočila se tak, aby dopadla na zem první a na ni až dívka.
„Renchan! Renjiro!“ vykřikla, jakmile se vzpamatovala. Neviděla ho hned a to ji vyděsilo ještě víc.
Tým G: Ztracený ostrov
"To bylo jen tak tak," křikla ve všem tom hluku Rina zadejchaně poděkování, když se dostali na "pevnou zem". Bylo na ní vidět, že by si nejraději lehla vedle těla jejich kapitána, ale neudělala to. Na odpočinek opravdu nebyl ten nejlepší čas. Láva stoupala čím dár rychleji a z občasných otřesů se stalo neustávahící zemětřesení.
"Kudy?" vykřikla svou otázku, zatímco si přehodila Kenshina přes záda a byla připravena Renjira následovat. Všudypřítomný prach, nesnesitelné horko, výpary štípající do očí, společně s padajícím stropem, který bořil platformu, dělali z prostého útěku velmi těžkou zkoušku.
To však neplatilo pro Yui, která vyběhla o něco dříve a díky své mrštnosti prošla bez ujmy. Hilčička se jí přitom držela jako klíště a občas zaječela, když se Yui jen tak tak vyhla padajícímu kamení. V tuto chvíli doběhla k východu, který měl být zavalen. Našla tam ale cestu, kterou vytvořila dotonová techika, kudy nejspíše unikl jejich nepřítel. I přes všechen hluk, který probuzená sopka vytvářela, mohla Yui z tunelu slyšet pravidelné "BUCH", následované něčím, co znělo jako posun kamenných desek.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Tlaková vlna, co se přehnala přes Renjira, a bolestivý skřek jejich nepřítele ho utvrdily v tom, že se Yui podařilo ten meč skutečně zničit. Fungovalo to! Tohle byla cesta k vítězství!
Jeho nadšení ale dlouho nevydrželo.
Vulkán se začal bortit a volání Yui bělovláska upozornilo na to, že ti tři potřebovali jejich pomoc.
Renjiro těkl několikrát pohledem mezi prchajícím „bohem“ a dírou v zemi, odkud vycházelo volání o pomoc, načež se se zaklením otočil na patě a vyrazil trojici na pomoc.
„Kumosanpo!“ zvolal a soustředil chakru do chodidel, načež se prostě vrhl přes okraj praskliny. Namísto pádu do lávy ale jen prosvištěl kolem trojice, pod nimiž udělal za letu kotoul, aby se obrátil nohama napřed, načež se uprostřed letu doslova zastavil ve vzduchu, odrazil se, a vystřelil opět vzhůru. Během toho popadl do náruče Kenshinovu sestru, načež s ní bezpečně přistál opět na pevné zemi nad lávou.
„Musíme pryč! Vezmi ji a běž napřed Yui-chan, než nám to tu celé spadne na hlavu!“ podal dívku Yui Renjiro naléhavě a vrhl se znovu přes okraj praskliny, aby pomohl nahoru i Rině s Kenshinem.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui přejel mráz po zádech. Oko, které spatřila, bylo děsivé. Jako kdyby opravdu stáli něco nadpozemsky děsivému. Jako kdyby všechno okolo ztichlo, ale jen na chvilku.
„Nyah!“ vyjekla dívka a kecla si na zadek. Srazila ji tlaková vlna, která se uvolnila z meče. Bylo to ale ještě horší. Láva se začala zvedat a jejich nepřítel utíkat.
„Renchan!“ zvedla se, ohlížejíc se za hlasem Kenshinovy sestry. „Musíme je zachránit!“ křikla a rozeběhla se k visící trojici, vyhýbajíc se padajícím kusům kamenů.
Tým G: Ztracený ostrov
Meč se několikrát otočil v letu a Yui mohla spatřit rudé odlesky od žhavého magmatu. Při tom mohla na zlomek vteřiny zahlédnout rudé oko, jež na čepeli vytvořil odlesk, nebo si už s ní hrálo její vyčerpání. Tak, nebo tak, meč dopadl na hladinu roztavené horniny a zůstal na ní několik vteřin ležet přičemž měnil barvy z rudé, přes modrou do oslňující bílé, načež se rozlomil ve dví, uvolnil ohromnou sílu, která byla zakována uvnitř a ta vybuchla.
Celá hora se výbuchem hrozivě otřásla a strop se začal postupně bortit. Uvolněné kameny začaly dopadat na platformu, což ve výsledku vypadalo, jako když na napnutý papír hážete z výšky olůvko. Ve stejné chvíli se začala výška magmatu pomalu zvedat a až ke stropu vyšlehávali smrtonosné gejzíry.
Soupeř, kterého měl Renjiro před očima zaječel bolestí a padl na kolena. Jistota, kterou mě v očích se v jediném okamžiku změnila v nejistotu míšenou se strachem. Byl bohem. Měl být nezranitelný a přesto mu tihle dva způsobili takovou bolest. Kdyby pokračoval, mohli ho dokonce zabít! Už teď cítil, jak jeho zmrzačený zbytek duše pomalu ztrácí kontrolu. Proto se zvedl na nohy a rozeběhl se k zavalenému východu, přičemž se obratně vyhýbal kamenům, drtícím zbytek platformy.
"Tasketekudasááái!" ozval se zoufalý výkřik Kenshinovo sestry z míst, kde se propadly. Rině se při pádu podařilo zachytit prsty za kamenný okraj vzniklé díry a houpala se nad propastí. Kenshinovo bezvládné tělo přitom držela druhou rukou a mladá dívka jí vysela za límec v zubech. Problém byl, že z této pozice se nemohla Rina hnout, ani zakřičet o pomoc a kámen za který visela nemohl vydržet o moc déle.
Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
„Kh!“ vycenil Renjiro zuby a přichytil se k zemi chakrou v chodidlech, když muž pomocí nějaké techniky vyvolal zemětřesení.
Výkřik přilákal i jeho pozornost a on se prudce otočil, jen aby v místě, kde ještě před chvílí byli Rina, Kenshin a jeho sestra, našel díru.
„To snad-!“ stáhlo se mu hrdlo úlekem, ale pak se zarazil.
„Ne...! Rina není jen tak někdo obyčejný... Musím jí věřit a soustředit se na to, co je přede mnou!“ napomenul se v duchu bělovlásek a obrátil se zpátky na nepřítele před sebou.
Když k němu dojela po zemi prasklina, uskočil, aby se vyhnul pádu do lávy.
Tím to ale nekončilo. Nyní se na ně řítila vlna kamenů a skálisek, kterou proti nim vyslal jejich sok, jako kdyby skála na které stáli byla vodou.
Volba útoku na dálku ale také znamenala, že už nebyl tak silný, jako předtím, kdy se s nimi neváhal utkat na blízko.
„Nemysli si,“ zamračil se Renjiro a napřáhl se dlaněmi, jejichž chakrová záře ještě zesílila, „že tě nechám si dělat co se ti zlíbí!“ zakřičel a plácl dlaněmi o zem.
„Teiryuute!“ zvolal a vypustil všechno nahromaděnou chakrou do co největší plochy co dovedl.
Kamenná vlna se proti němu řítila jako tsunami, beze známek zpomalení, dokud se jako lusknutím prstu nezastavila, jako kdyby tam takto byla odjakživa.
Když se kamenní dostalo na dosah jeho techniky, sebral mu bělovlásek svou chakrou veškerou pohybovou energii.
Yui za ním tak zůstala mimo ohrožení a mohla se soutředit na svůj vlastní úkol. Zničit ten meč.
Yui Endo
Zvedla se a utíkala. Minula se s Renjirem a po cestě spolu uzavřeli nevyslovený slib. Ukončí to a všechno bude zase v pořádku.
Pomocí chakry se začala odrážet, aby se k meči dostala co nejdříve. Ten pak ještě za běhu popadla za jílec a pokračovala s ním k okraji vulkánu.
Výkřik z míst, kde byla Rina s Kenshinem a jeho sestrou, jí po páteři poslal ledový impuls. Měla o ně šílený strach a nejraději by se okamžitě vydala za nimi, ale věděla, že to tu musí dokončit. Tohle mohl být konec světa!
Zadýchaně se zastavila u okraje a zakryla si oči před šíleným horkem ze sopky. Napřáhla se a ze všech sil výkřikem hodila meč sopce přímo do chřtánu.
Tým G: Ztracený ostrov
Chlap zaměřil svůj pohled na Renjira, který mu stál v cestě. Nemohl dovolit, aby zničili druhý artefakt.
Bůh bleskově složil sérii složitých pečetí a praštil otevřenými dlaněmi o zem. Přitom vykřikl něco, z čehož se dalo rozeznat jediné slovo, zemětřesení.
Povrch kamenné plochy se hrozivě otřásl a srazil na zem každého, kdo nestál pevně na místě, od muže se poté rozjeli dvě velké vlny po sobě. To zapříčinilo, že se několik částí platformy roztrhlo a propadlo do zuřivého magmatu. Jeden takový otvor se vytvořil i mezi Renjirovýma nohama.
Vyděšený výkřik se ozval i z místa, kde byla Rina, Kenshin a jeho sestra. Ze stropu se totiž utrhl velký kus kamene a tozdrtil rozdrtil platformu. Ten kus na kterým trojice byla, se propadl a zmizel z dohledu.