NFFORPG - Kirigakure no Sato

Kenji Nakagawa
Tým C
Kirigakure no Sato

Rázným tempem dorazili do obydlí Kitabatakeho klanu. Chvilku si hrál s myšlenkou že by se přeměnil na sebe bez popálenin, ale rozhodl se proti tomu. Sice si chtěl vyzkoušet zda by někdo z jeho nastávajícího teamu si všiml jeho přeměny, ovšem kdysi četl že stavět jakýkoliv vzath na lži je špatný nápad. Potlačil rozpustilé myšlenky stranou a během chvilky seděl v místnosti s jeho novým senseiem a jeho novou rodinou. On je sice nepovažoval za rodinu, ale v některých knihách četl, že tými jsou v podstatě rodina.

Musel uznat že rezidence jeho senseie byla úchvatná, alespoň oproti jeho stávajícímu obydlí. Poté co se sensei představil, rozhodl se že půjde jako další. Sice normálně by počkal až se všichni představí, ale musel udělat dojem toho že je asertivní. Byl si téměř jistý, že kdyby promluvil jako poslední považovalo by se to za pasivitu, nebo stydlivý a on nebyl ani jedno.

Pozdravil a ihned začal se svým představením “Kenji Nakagawa jméno mé” vložil se do jednoho z charakterů ze svých knih a okamžitě toho litoval. Charakter v knize byl lhkovážný, humorný a vždy viděl positiva, takže zatím co jeho představení vždy vyznělo dobře, Kenjiho představení s kamenným výrazem a neutrálním tónem bylo úplně mimo to co původně zamýšlel. Lehce si odkašlal, aby se dal do hromady a pokračoval. “Jsem čerstvým absolventem akademie” Chtěl nějako pokračovat, ale sám vlastně nevěděl jak se popsat. Také mu hlavou vrtalo jaký dojem na ně vlastně chce udělat. Byl si jistý že dlouhé odmlky mezi každou větou určitě dobrý dojem nedělali, tak do toho skočil po hlavě.

”Rád si čtu a rád se věnuji genjutsu. Doufám že spolu budeme vycházet a potěšení vás potkat je samozřejmě na mé straně” Jak povídal dal důraz na slovo samozřejmě. Nebylo to naschvál, ale byla to hláška, kterou nepřekvapivě, říkal charakter z knihy. Jeho vnitřnosti se mu sevřeli nervozitou, ale výraz zůstal kamenný, vůbec si takto první představení nepředstavoval. “Čekal jsem více násilí, abychom se prokázali a v některých knihách se také zmiňovali o poměřování mečů. Je dobře že si nepoměřujeme meče, mám přeci jen sebou pouze kunaj.”

Jirou Kitabatake
Tým C
rezidence rodiny Kitabatake

"Vskutku," přikývl v reakci na Seiichiho poznámku po krátké, uctivé odmlce – těch několik vteřin ticha věnoval Renově vzpomínce na zesnulé rodinné příslušníky. Sice je osobně neznal, z praxe však moc dobře věděl, jak důležité je lidem dopřát prostor na rozjímání o minulosti.
"Dle instrukcí, jež jsem obdržel, máme směřovat do–" Jouninova slova zarazil příchod dvojice novopečených geninů. "Seiichi-kun, Ren-kun, omluvte mě prosím na krátký okamžik," omluvil se, zatímco se škrábal na nohy, aby mohl novým přírůstkům týmu C otevřít dveře, "něco mi říká, že naše... posily dorazily."

"Prosím, posaďte se," vyzval se vší zdvořilostí v hlase nově příchozí shinobi. "Je tu – doufám – dostatek občerstvení pro všechny." Pokynul dvojici rukou a sám se uvelebil na měkkém polštářku. "Původně jsem chtěl všechny seznámit s nadcházející misí, ale řekl bych, že by bylo záhodno představit se navzájem."
Jakožto správný lídr se rozhodl ujmout prvenství. "Jmenuji se Kitabatake Jirou, pracuji jako lékař na traumatologickém oddělení nemocnice Kirigakure no Sato a jsem dočasný záskok za Shinga Kiru, senseie týmu C. Ve volném čase rád kutím v dílně nebo posedávám s dpbrou knihou na zahradě."

Seiichi Oshitari
Tým C

Seiichi sa pohodlne usadí na vankúšik a zamyslel sa. Ren sa opýtal dobre – tá otázka sa zdala byť celkom nevinná. Napriek tomu mu však niečo v otázke prekážalo. Možno to bola myšlienka, že by mal Renovi na niečo odpovedať.
"Cez leto s rodičmi" odpovedal po chvíli a krátko sa usmial.
Zrazu si však všimol pohľad Jiroua, ktorý na nich obaja hádzal spiklenecký pohľad. "Myslím, že sa chystáme na ďalšiu misiu," dodal zľahka, len aby udržal rozhovor v príjemnom tóne

Ren Nagayama
tím C

Ren sa pohodlne usadil na vankúšiku a nechal pohľad zablúdiť k svitku, ktorý ležal na stole. Zaujalo ho, že ho Jirou neodložil, hoci rozhovor vyzeral byť celkom neformálny. Kúsok sa zamyslel nad otázkou, než si na chvíľu pretrel čelo. Po niekoľkých sekundách sa konečne rozhodol reagovať.

"Už dávno, ešte keď žili moje sestry" povedal ab pozrel sa na Seiichiho, ktorý sedel vedľa neho, a zistil, že sa ešte stále nevyjadril. "A ty, Seiichi? Pamätáš si, kedy si bol naposledy mimo vesnice?" opýtal sa, snažiac sa udržať rozhovor v prirodzených medziach. Po chvíli ticha sa Ren cítil trochu lepšie – aspoň sa nesnažil byť príliš uzavretý.

Kenji Nakagawa
Tým C
Kirigakure no Sato

Kenji nevěděl co si o jeho novém členu teamu myslet. Naštěstí, věděl jak odpovědět “Potěšení je na mé straně.” Pronesl s lehkým úsměvem. V jedné z jeho novel totiž jedna z elitních kunoichi řekla, že manipulovat muže je jednoduché, stačí jim pohladit ego a něco jiného. Věděl jak lidem hladit ego, ale nikdy nepřišel na to co bylo to něco jiného. V té knize na to bylo pár slabých referencí, bohužel nikdy nepřišel co byla ta další věc, kterou měl pohladit aby mohl manipulovat muže. “Jsem si jist, že to mě naučí zkušenosti z misí, přeci jen, shinobi není dělaný v akademii, ale kovaný v žáru konfliktu.” Další citát z knihy, který považoval za neuvěřitelně bystrý.

Vyslechl si dalších pár vět od Akariho a jeho lehký úsměv zmizel a nahradil ho opět kamenný výraz. “Jsem si jist že nebudeš, určitě by nás nepřiřadili k Senseiovi, který by z nás nedokázal udělat...”, skoro řekl nástroje, ale zarazil se. “...Shinobi hodné Kirigakure no Sato. Co se týče Kitabatake-sama, potkal jsem ho párkrát na akademii, ale hádám že bude jiný, když budeme část jeho teamu.” Lehce přikyvoval jak to povídal.

“Měli bychom vyrazit, myslím že ani jeden z nás nechce aby první dojem byl pozdní příchod.” S těmito slovy aktivoval Shunshin no Jutsu a vyrazil spěšným tempem k místu setkání.

Akari se lehce otočil na Kenjiho s klidným usměvem **"Ahoj. Já se jmenuji Akari Yuki těší mě."** Akari tě rychle a přesně analyzoval. dávál si pozor na jeho novýho spolu ninji. neměl za tím žadný zlý úmysli jenom nevěděl co měl od svého nového spolu ninji očekávat, a proto si dával Akari pozor.
**"Doufám že nebudu jenom závaží pro váš tým."** A rychle se podíval na zem. Nechtěl být někdo co nic nedokáže... Pak si uvědomil že tohle není první dobrý dojem a tak si rychle zvedl svojí hlavu. **"Mám malou otázku než vyjdeme. Jaký Sensei je Kitabatakem-sama?"** A hluboce si oddechl.

Místností se tiše rozléhalo tlumené bublání vody v čajové konvičce, jejíž dno líně olizovaly malé plamínky. V Kirigakure no Sato panovalo zcela typické úterní dopoledne – nebylo tedy divu, že ve vilové čtvrti bylo tišeji než obvykle. Jirou spokojeně seděl na jednom z ručně šitých polštářků a vychutnával si pohled na svou opečovávanou zahradu. Normálně by byl v tuto dobu stejně jako jeho žena a syn v práci, nyní však dostal od vedení vesnice úkol předat Týmu C, který momentálně vedl v zastoupení za Shingo Kiru, instrukce k nadcházející misi. Zkontroloval nástěnné hodiny – za pět minut půl jedenácté. Za chvíli by měli dorazit.

Kenji Nakagawa
Tým C
Kirigakure no Sato

Když Kenji slyšel slova Deriho, myslel si že se hanbou propadne do země. Už jen fakt že si spletl Mizukage-sama, který byla žena s tímto velice očividně zelenovlasým mužem byla absolutní hanba. Naštěstí Deri nevypadal uražen, což bylo obrovské štěstí. “Mít nepřítele v kanceláři Mizukage by mi rozhodně život nezjednodušilo.” Problesklo mu hlavou, zatím co se snažil držet kamenný výraz.

“Omlouvám se Deri-Sama a děkuji za vaši schovívavost” Pronesl Kenji “Vypadá to že tato chyba mi projde, ale musím si dávat větší pozor. Čas zmizet předtím než řeknu něco z čeho se jen tak snadno nevyhrabu.”

“Děkuji za informace, nebudu dále plýtvat váš čas Deri-Sama. Sbohem” Opět se zdvořile uklonil a rychlou chůzí vyrazil z kanceláře najít Akariho. Když se míjeli v kanceláři měl myšlenky jinde, takže měl jen vágní představu jak by mohl vypadat. Naštěstí jeho návštěva byla opravdu krátká a tudíž Akari nemohl být daleko. Nedaleko od vchodu zahlédl někoho, kdo si myslel že byl on.

“Akari?” Otázal se očekávající rekaci. “Udělat dobrý dojem na budoucí členy mého teamu je velice důležité. Nemohu si dovolit kunaj v zádech, protože někdo má se mnou problém. Navíc trávit čas s někým kdo mě aktivtně nesnáší si říká o potíže. Ale zase přátelé musí spolu dělat spoustu nepříjemných věcí jako trávit spolu čas a účastnit se sociálních akcí, vyhnul jsem se tomu na akademii, rád bych se tomu vyhul i teď. Tudíž neutrální cesta bude nejlepší, lehce odtažitý funguje vždy.”

Lehce odtažitý bylo něco co viděl často v novelách, které četl. Ovšem nebylo jednoduché provést lehce odtažitou techniku. Pokud nebyl dost odtažitý, tak vznikne přátelství, což nepotřeboval. Přílišná odtažitost zase vypadala jako arogance což tvořilo negativní vztahy mezi lidmi.

S kamenným výraz pokračoval “Jmenuji se Kenji Nakagawa, Deri-sama mi zdělil že jsme ve stejném teamu. Prý se máme za Kitabatakem-sama vydat společně.” Pověděl spokojen sám se sebou. “Lehké překroucení toho co se stalo a vypadá to že to je doporučení od Deriho, ne žádost ode mně.”

Deri Hamushi
Kancelář Mizukage

"Rádo se stalo, Akari-san!" usmál se na mladého Yukiho, než se genin dal na odchod.
Ve dveřích se tak akorát minul s dalším nováčkem, co si přišel pro zařazení do týmu.
"Mizukage-sama?" zamrkal nechápavě Deri, než mu došlo, co se stalo.
"Ah, ne ne, to nejsem já!" zamával rozpačitě rukama před sebou.
"Ichimitsu-sama má kancelář hned vedle," ukázal na dveře napravo, "já jsem její asistent, Deri Hamushi," zazubil se na Kenjiho a zabodl pohled do papírů.
"Ah, vida! Byl jsi přiřazen do stejného týmu, jako Akari-san. To je ten mladík, co právě odešel. Určitě ho ještě doženeš a budete se za Kitabatakem-san vydat spolu," sdělil geninovi zelenovlásek.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Akari Yuki
Tým C
kancelář Mizukage

Akari se uklonil a usmál se. "Děkuji Deri-sama. tak já už půjdu. Na shledanou." Zamával Derimu, A pomalu odcházel z kanceláře. Akari vyšel ven. Hluboce se nadechl. "Konečně jsem genin. moje cesta ninji právě začala"

Kenji Nakagawa
Tým C
Kirigakure no Sato
Akademie byla za ním. Nemohl tomu uvěřit, už nemusel každý den chodit a tolerovat existenci těch prasat se stříbrnou lžicí v puse, kteří nevěděli jak dobré to mají. Pokaždé když si někdo stěžoval na to že se jim nechce trénovat a jak jsou jejich instruktoři přísní, měl chuť toho spolužáka bít dřevěnou tyčí tak dlouho, dokud tu hůl již nemohl zvednout pro další úder.

Nevděčná sebranka, každý den se mohla vrátit domů ke svým rodinám a flákat se. Pro Kenjiho by takovou lenost nikdy nepřipadala v úvahu. Dokonce i jeho čtení fiktivních příběhů se dá považovat za trénink, přeci jen co by to bylo za shinobiho, který by nedokázal řádně číst. Ano, to bylo ono, byl to trénink a ne útěk od kruté reality v osamocených nocích.

Procházel pomalu vlhkými ulicemi Kirigakure, skryté mlžné, která se ho ujala v jeho nejtěžší chvíli a dala mu šanci smýt ze sebe hřích slabosti. Dnes se měl potkat s Mizukagem, údajně nejsilnějším shinobim v Kirigakure. Absolutně nevěděl jak se před takovou mocí chovat. Bál se, že na něj udělá špatný dojem a bude vyhozen z vesnice, jak v jedné z těch novel které četl na akademii. Zase na druhou stranu v té novele vůdce vesnice byl poměrný hlupák a dělal spoustu nelogických kroků. Kenji tu již nějakou dobu žil a neviděl žádné rozhodnutí, která by přišla z Mizukageho trůnu a byla vyloženě hloupá. Ano, některá byla zvláštní, ale to mohlo být Kenjiho nedostatkem informovanosti.

Hlasitý zvuk ho vytrhl z hlubin jeho myšlenek a trhl sebou. “Nestůj uprostřed ulice smrade!” osočil ho nějaký kolemjdoucí. Kenji si uvědomil že v hloubkách svých myšlenek se zastavil.
“Musím si na to dávat větší pozor. Nepozornost může stát shinobiho život. A nebo hůře, může se ztrapnit před jeho nadřízenými.”

Vyrazil ze svého bytu dříve, aby byl jeden z prvních co dorazil, ale jeho denní snění ho opět stálo drahocenný čas. Rychle aktivoval Shunshin no Jutsu a probleskl na střechu, kde se rozběhl směrem k jeho cíli. “Pokud si pospíším, budu tam na čas a můj první dojem na nejmocnějšího shinobi v této vesnici nebude absolutně katastrofální”

Stihl to, ačkoliv tak tak. Stál v čekárně s některými ostatními uchazeči a hlavou mu vrtala nejdůležitější otázka, kterou si během posledních let položil. Jak se chovat před Mizukagem? Hlavou mu probíhaly příběhy, které četl a kde hlavní postava mluvila s někým na vyšší pozici, ideálně s vůdcem klanu, nebo kagem. Mohl by být sebevědomý, hraničící na drzosti jako v té jedné novele, ale neměl v sobě schovaného démona jako hlavní postava. Mohl by být arogantní jako v té jiné novele a dělat že má mocné přátele před kterými by se i Mizukage třásl, ale měli na něj dokumenty a věděli že nemá nikoho, takže to by pravděpodobně mělo nehezké následky.

Z jeho myšlenek ho vytrhlo jeho jméno, prý byl na řadě. “Jak se chovat!? Neměl jsem dost času to promyslet, možná kdybych sem dorazil včas stihl bych to!” Nejistě se rozešel k Mizukageho kanceláři, musel přemýšlet rychle. Prošel dveřmi s kamenným výrazem a pak mu to cvaklo. “Když jsi před oponentem, který tě převyšuje, není žádná hanba se poklonit”, to byl citát od jednoho skrytého mistra v jeho oblíbené novele. Zastavil se v Mizukageho kanceláři a poklonil se. “Genin Kenji Nakagawa zdraví Mizukageho-sama.”

Deri Hamushi
Kancelář Mizukage

Deri zrovna dorovnal jednu řadu šanónů a spokojeně si oddechl, když si přejel orosené čelo hřbetem ruky.
"Hm?" vykoukl zpoza otevřených dveří, načež se usmál.
"Vítej, Akari-san!"
Když seskočil z židle a odcupital zpět za svůj stůl, popadl do ruky štos spisů a několikrát jimi divoce zalistoval.
"Á, tady to je!" zazubil se, když našel, co hledal, a nasadil úřední tón.
"Akari Yuki, byl jsi přidělen do týmu C, a tvým senseiem je ode dneška Jirou Kitabatake," oznámil mladíkovi a krátce se odmlčel.
"Hodně štěstí!" obdařil na rozloučenou Deri mladého shinobiho povzbudivým úsměvem.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Akari Yuki
Čerstvý absolvent akademie
Tým C

Akari stál před budovou akademie, kde právě úspěšně složil závěrečné zkoušky. S pocitem hrdosti a vzrušení se vydal směrem k radnici, kde měl být zařazen do svého prvního týmu jako genin. Cestou si vzpomínal na všechny tréninky a lekce, které absolvoval. Jeho rodiče, oba členové klanu Yuki, ho vždy podporovali a učili ho ovládat schopnosti Hyouton.

Když dorazil k radnici, viděl několik dalších čerstvých geninů, kteří čekali na své zařazení. Postavil se do řady a čekal, až na něj přijde řada. Přemýšlel o tom, jaké bude mít týmové kolegy a jaké výzvy je čekají. Byl trochu nervózní, ale zároveň nadšený. Věděl, že ho čeká spousta nových zážitků a výzev.

Když konečně přišel na řadu, vstoupil do kanceláře a představil se. **"Jmenuji se Akari Yuki, genin z klanu Yuki."** Řekl s úsměvem.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Cítil, jak se ho zmocňuje úzkostlivý pocit chladu. Přes ten si Riny, snažící se mu něco sdělit, neměl šanci všimnout. Jediné, co teď vnímal, byla zelenovláska, která s jásotem třímala ten proklatý meč.
„To není ona...“
To, co říkala, a jak to říkala... Ani v jednom nezněla jako Yui.
„To ten meč...!“
Při tom uvědomění sevřela Renjirovy útroby ruka z trnů, a myslí mu prolétly vzpomínky na tu hrůznou přeměnu, kterou si prošel Akato, když ho posedla duše spojená s trojicí artefaktů.
Ne! Tohle nehodlal dopustit! Nenechá Yui té zhoubě, i kdyby ho to mělo stát život!
„Kami no Sesshoku...!“ pozvedl Renjiro třesoucí se dlaň, zatímco se druhou podpíral, a ta se rozzářila chakrou. A stejně tak pečeť na meči, který Yui držela.
Ten se jí vysmekl z rukou a prudce se rozletěl k nebi, dokud se několik desítek metrů nad zemí nezastavil.
„Ngh...!“ zatnul bělovlásek zuby námahou a přivřel jedno oko, když dodal meči co největší množství pohybové energie, co ještě mohl. Během toho projela jeho nitrem ostrá bolest.
Pečeť na meči, který sotva začal padat, se znovu rozzářila a zbraň prudce zrychlila a rozletěla se k zemi, mířící přímo do lávové řeky.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui sebou cukla. Stále hleděla na meč, i když na ni Renjiro zavolal.
„Yui-ojousama!“ vykřikla Tsuki, ale zdálo se, že ji dívka nevnímá.
Zelenovláska se otočila ke svému kamarádovi a ve tváři jí hrál šťastný výraz. Ve spojení s okolní pohromou to muselo působit opravdu psychopaticky. „Renchan!“ zvolala. „Je náš! Můžeme si ho nechat a vyhrát s ním válku! Konečně ukončit ty spory!“ zajásala.

Tým G: Ztracený ostrov

Sopka dál vyvrhovala proudy tekuté lávy, která tekla korytem k moři a hladově polykala sochu za sochou. V kombinaci s hořícím pralesem, který odřízl poslední únikovou cestu, to vypadalo, jako kdyby nadešel konec světa. Už nebylo kam se svhovat, kam utéct. Přeživší si mohly vybrat akorát mezi ohněm a vodou.

"zachránit svého dědečka... , ukázat všem jak mocná můžu být... , ukončit všechny hloupé války... ," našeptával Yui meč hlasem jejích vlastních myšlenek a pocitů a přiživoval se nad jejími obavamy, jako zhoubný nádor. Už cítil, že zbývá jen krůček, aby ji ovládl, aby přežil. Nebylo nic důležitějšího.

Na druhé straně lávové řeky mohl Renjiro zaznamenat pohyb. To se jeho pozornost pokoušela upoutat Rina, která něco volala a mávala rukama směrem k pláži. Co ale říkala nebylo přes hluk pekla okolo slyšet. Rina ještě několikrát mávla rukama směrem k moři, načež pomohla Kenshinovi na nohy a společně s mladou dívkou kulhaly pryč.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Boj o meč byl zápas síly a vůle.
„Guh!“ zatnul Renjiro zuby bolestí. Udržet meč bez hnutí ho stálo všechnu chakru co měl, když se o něj přetahoval s Akatem. Když už měl pocit, že prohraje, stalo se ale hned několik věcí.
První šmouha, co zahlédl, byla sopka, která explodovala, a druhá Yui.
Jakmile si dívky všiml, okamžitě svou techniku uvolnil, načež ji sledoval mizet i s mečem.
„YOSH!“ zazubil se a stočil pohled k běsnícímu bohu.
Přesto, že se mu ten chystal rozlámat všechny kosti v trupu, Renjiro se na něho jen posměšně ušklíbl. Tohle byl možná jeho konec, ale nepochyboval o tom, že jejich práci Yui dokončí.
Osud s ním ale měl jiné plány.
Než ho stihl Akato zabít, musel se klidit stranou dopadajícím troskám trůnu, které Renjira jen zázrakem minuly.
Bělovlásek zůstal chvíli jen ležet, než pochopil, co se stalo, a napnul všechny síly, co v něm ještě zbývaly, aby se překulil na bok a zapřel se o zem.
„Yui,“ hekl a vyhledal pohledem svou parťačku.
Ta stála na kraji ostrůvku, kolem kterého protékala lávová řeka, a hleděla na meč, který držela v rukou.
Něco bylo ale špatně.
Nevypadalo to, že by se ho chystala hodit do lávy a navždy s touto prokletou legendou skoncovat. Spíše než jako na prokletí na něj hleděla jako na požehnání.
Renjirovi se zúžily zorničky.
„Yu-Yui... YUI!“ zalapal po dechu, načež na dívku ze všech sil zakřičel.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
„Chytáááám!“ vypískla, jakmile proletěla okolo meče a s dopadnutím se odkutálela dál od Akata. Rychle se však dostala na nohy a rozeběhla se k místu, odkud se mohla toho prokletého meče zbavit. Zastavila se a zahleděla se do lávy. Jediný pohyb ji dělil od zničení té příšernosti.
Napřáhla se, ale zarazila se.
„Proč…?“ uchopila zbraň znovu do dlaní a zahleděla se na ni.
„Ojousama?“ vyklubala se Tsuki z jejího výstřihu a zahleděla se do zelených očí. „Měla bys ho hodit do ohně. Na co čekáš?“ nechápala.
„Proč ho chceme zničit?“ zeptala se najednou. „Mohli… Mohli bychom si ho nechat a… vyhrát válku.“

Tým G: Zatracený ostrov

Uspokojení z očí boha jen sálalo, když vedl svou poslední ránu, aby dorazil Renjira, když tu narazil meč na nepoddajnou překážku a odmítal se hnout dál. Uspokojení se v jeho očích na okamžik změnilo ve zmatek, následované pochopením a poté další výbuch zlosti, když pochopil co se stalo. Poté přidal na rukojeť další ruku a pokusil se meč vyprostit z neúprosného sevření. Svaly s napjaly a kámen, na kterém stál se začal pod nohama bohy drtit. S mečem to však nepohnulo. Jen na okamžik pustil rukojeť, aby si přehmátl, když se stalo hned několik věcí. Z hlubin země se ozval zvuk týraného kamene, s ním přišlo ohromné zemětřesení a vteřinu na to ohromný výbuch, jak se čepec sopky spodními tlaky magmatu vymrštil do vzduchu.
Výbuch sopky pohled bohy připoutal jen na pouhý okamžik, než se vrátil dolů, aby dokončil co začal, ale meč už tam nebyl. Ten bezpečně svírala Yui, která v okamžiku výbuchu prolétla kolem a uloupila poslední schránku s duší.
"Shiné!" vykřikl bůh zbaven veškeré příčetnosti a zvedl nohu, aby Renjira jednou pro vždy rozdrtil, když v tom se ozval zvuk rychle letícího objektu, "Kuso!" Jeho zoufalá kletba byla ale v polovině přerušena, když na místo, kde před okamžikem stál bůh, dopadl zbytek do ruda rozpáleného a z části rozteklého kamenného trůnu.

Okolní krajina, už tak potemnělá díky temným mračnům, potemněla ještě více, když vršek mraků pokryl popel a nyní hustou temnotu osvětlovaly kusy hořící horniny, které sopka neustále vyvrhovala a které pršeli všude okolo, požár, jenž vypukl na několika místech v pralese a masivní tol lávy, která stříkala z úzkého průchodu a vylila se přes okraj spoky v jednolitém proudu, který směřoval do koryta vstříc tisícům kamenných soch. Renjiro a Yui se v tu chvíli nacházeli mírném pahorku, ze kterého před pouhou hodinou sledovali kamennou armádu a proud lávy je nemohl v nijak ohrozit.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
„Co-!?“ vytřeštil Renjiro oči, když se Akato zjevil přímo před ním. Kde se v něm vzala najednou taková síla!? Vždyť před chvílí ještě prchal jako zbitý pes!
Než stihl pořádně zareagovat, zatmělo se mu před očima a on vyprskl krev. Pěst toho rádoby boha se mu zaryla do břicha jako dělová koule a výpad ho odhodil vzad.
Jeho nepřítel se ale pohyboval dokonce rychleji než bělovlásek v letu.
Objevil se za ním a dalším podobným úderem ho vymrštil k nebi.
„Guah!“ hekl Renjiro, když mu třetí úder vyrazil vzduch z plic a poslal ho vstříc zemi, do které tvrdě narazil, až se kousky zeminy a kamení rozletěly do okolí.
Bolelo ho snad úplně všechno a zrak se mu mlžil. Sotva rozenával siluetu Akata, který doskočil vedle něho a svíraje svůj meč oběma rukama se napřáhl.
„No tak... Prober se... Prober se!“ křičel Renjiro sám na sebe v duchu a snažil se přimět své vědomí ke spolupráci, zatímco muž nad ním z nějakého důvodu zaváhal.
Ten okamžik ale pomynul v další vteřině a Kenshinův meč si teď šel pro jeho život.
Pár centimetrů od Renjirova krku se ale meč zastavil. Na jeho boku žhnul namodralým, vnitřním světlem kanji znak pro „čas“, stejně jako bělovláskovi dlaně.
„Trhni...si,“ přiměl se Renjiro k ušklíbnutí, když odebral meči všechnu pohybovou energii a nechal ho tak prakticky zamrznout na místě, to vše díky pečeti jeho techniky Toki Fuuin, kterou na meč stihl umístit během toho, co s ním Akato házel po bojišti.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Úleva vydržela jen pár vteřin. Ten zmetek opět někde nabral sílu a neskutečně zrychlil. Manzo ji naštěstí probral.
Yui zamrkala, vstala a kývla. „Musíme zachránit Renchana!“ oznámila odhodlaně a vyskočila na napřaženou dlaň.
„Odpal mě přímo nya tamtoho!“ vykřikla, když spatřila Akata, jak se zarazil s napřaženým mečem. Socha ji okamžitě hodila a dívka přidala do nohou chakru, aby nabrala rychlost. Mířila přímo na meč, který Akatovi hodlala vyrvat z ruky.

Tým G: Zatracený ostrov

Bůh se za běhu přikrčil, až se jeho svaly viditelně napjaly a odrazil se tak prudce, že kámen pro jeho chodidly popraskal a bůh jakoby zmizel. V dalším okamžiku se oběvil před Renjirem a zasadil mu ránu pěstí do žaludku dříve, než se chlapec vůbec zmohl na obranu. Rána odpálila bělovláska vzad. Nedoletěl však daleko, protože se bůh zjevil opět za ním a poslal ho další ranou do vzduchu, načež se oběvil nad ním a poslední ranou ho poslal k zemi.
"Měl bych tě nechat umírat celé dny, zato jak jste mě zohavili," plivl po Renjirovi, když dopadl vedle něj, uchopil jílec meče oběma rukama a napřáhl se, Shine! vykřikl a... nic. Vypadalo to jako kdyby se jeho vlastní ruce odmítly pohnout. Bůh se zatvářil zmateně a soustředěním zkřivil obličej. Trvalo to však jen vteřinku, než se ruce dali opět do pohybu a čepel zasvištěla vzduchem k bělovláskovu tělu.

Mezitím se Masao otočil, aby zjistil, kam se Yui dívá a zaklel tak jadrně, že přilákal pozornost několika soch v okolí, načež se obrátil opět k Yui, uchopil ji za ramena a zatřásl s ní, "Hej!" pokusil se ji vytrhnout ze spárů šoku a dostat zpět do reality, "Renjiro vás teď potřebuje mladá dámo, tak tady jen tak nestůjte. Tady, " pravil a nastavil kamennou dlaň, "nastupte si a já vás tam hodím," pronesl s pobavením v hlase. Z jeho tónu bylo cítit, že to pro něj není snadné, ale všechno odsunul do pozadí, protože na to teď nebyl čas. Teď byl čas zachránit to, co zbylo.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Hned, jak jeho Kawarimi no Jutsu vyšlo, odrazil se a vrazil do Inariho jak nejsilněji mohl.
Ten kruh s ovládáním těch soch skutečně souvisel! Jakmile se muž ocitl mimo něj, sochy se přestaly hýbat.
Ne však na dlouho. Po chvíli se opět rozhýbaly, jen... jinak. Dokonce začaly mluvit. Křičet! Jako dav zmatených lidí.
Renjiro se rozhlížel nechápavě kolem, zatímco na něho „bůh“ přes křik a nářek metal nadávky.
Čekal, že se sochy zastaví. Deaktivují. Ale tohle bylo něco jiného.
„Je možný že...?“ začínal pojímat děsivé podezření, jak tato technika skutečně fungovala, když sledoval, jak se Yui před jednou ze soch rozplakala, načež se obrátil zpátky na toho zlosyna.
Tu přilbu ale přece už neměl! Zničili ji!
Jeho pohled sklouzl k meči, co muž třímal. Bylo možné, že jakmile jednou došlo ke spojení všech předmětů, skutečně je zničit šlo až všechny naráz?
Bělovlásek se zamračil a těkl pohledem ke trojici, co stále ještě pracovala na nějaké technice.
„Koi, Akato-san, (Pojďte, Akato-san,)“ pohlédl posedlému Inarimu do očí a gestem pravačky ho pobídl k útoku, načež poskládal několik pečetí, jeho dlaně zalila chakra, a on zaujal bojový postoj.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui zachytila, jak Renjira probodaly kameny vyslané jejich nepřítelem, a vytřeštila oči. “Renchan!” vyjekla a zamrzla.
Naprosto se zapomněla soustředit na její vlastní protivníky a jeden toho využil. “Gh!” zaúpěla a pokusila se přeseknout paži, která ji svírala pod krkem. Byla ale naprosto nahraná. Do očí jí vhrkly slzy. Renjiro umřel a ona ho měla hned následovat?!
Přiškrceně vyjekla a připravovala se na nejhorší. Stisk ale najednou povolil a ona vyvalila oči. “Manzo…san,” hlesla udiveně a nohy se jí podlomili, jak ji postavil na zem. Zmateně si promnula krk a rozhlížela se okolo. Ty sochy křičely a Renjiro nikde neležel, místo toho stál na místě, odkud vyhnal toho chlápka v těle Kenshinova bratra.
“Renchan,” hlesla úlevně, ale slzy v očích už nezastavila.

Tým G: Ztracený ostrov

Bůh se nesouhlasně zamračil, když se Renjiro elegantně vyhnul rozdrcení, načež se jeho výraz změnil ve znechucený chabým pokusem, kterým na něj mladík zaútočil. Skoro až ledabilýn pohybem zápěstí kamínky odrazil plochou stranou meče, načež mečem prudce jím mávnul, špičkou čepele přitom udělal rýhu do země a vyslal proti bělovlasému smršť ostrých kamenů, které chlapce probodaly skrz na skrz. Nebylo možné, aby takový útok někdo přežil.
Yui se mezitím pokoušela zpomalit nekončící řady golemů, což byla namáhavá práce, jenž nepřinášela výsledky. Kamenná masa se krok za krokem přibližovala k trojici nehledě na to, kolik jejich bratří padlo.
V jednu chvíli, kdy zelenovláska skákala po další hlavě, se ruka golema vymrštila a chytila dívku pod krkem v drtivém a nemilosrdném sevření. Dívka zápasila, ale její drápky z tohoto úhlu kámen jen poškrábali. Bez dechu mohla jen sledovat padnout Renjira a druhou ruku, která se rychle blížila, chystajíce jí v další vteřině přelomit jako suchou větev.
A právě ve chvíli, kdy se všechno zdálo ztracené, se ozvalo pufnutí a Renjirovo mrtvé tělo se proměnilo v obláček bílého kouře. Bohovi, který se při vraždění bělovlasého chladně usmál, najednou zmrzl úsměv a pokusil se něco vykřiknout, když tu byl něčím sražen stranou mimo kruh, který přestal zářil.

"Slečno Yui?" ozval se hlas, který zněl jako kdyby se o sebe třely dvě kamenné desky a ruka, která dívku držela pod krkem povolila sevření a postavila ji na zem. Golem vypadal zmateně a začal si prohlížet své ruce. Jak Yui, tak Renjiro si mohly všimnout, že stejně zmateně působí i ostatní golemové a celou planinou se rozezněla kakofonie nářků, kleteb a zoufalých výkřiků.
"Co se to děje? Proč mám ruce kamenný a hlavně, kde je můh klobouk?" ačkoliv byl hlas úplně jiný, jeho zabarvení a zvláštní přízvk v Yui vyvolali vzpomínku na kapitána Manza se kterým se plavili na lodi Mořská panna. Nyní se na ni upíraly jeho rudě žhnoucí oči a trpělivě čekaly na odpověď.

Bůh odklopítal pár kroků stranou a otočil se proti Renjirovi, "seš odpornej šváb, kterýho... ." Co ale chtěl říct zaniklo v kakofonii probuzených golemů, které nikdo neovládal a i když se bůh pokoušel hlul přeřvat, nebylo to nic platné. Proto se o to přestal pokoušet a vrhnul se na Renjira.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Inari si Renjira všiml, ale nezdálo se, že by se v něm probudilo jeho staré já.
Naopak, muž poskládal několik pečetí a jal se Renjira zbavit dotonovým útokem.
Těsně před tím, než se obě desky rozletěly proti Renjirovi, si bělovlásek ale všiml ručního znaku, který nebyl pečetí, nýbrž zprávou.
Byl tam! Pořád tam uvnitř toho lotra byl!
„Shunshin no Jutsu!“ zastavil se nejprve Renjiro za letu prudce, načež zapružil v kolenou a odrazil se od pomyslné opory, kterou si vytvořil z vlastních chodidel, a vystřelil výš, mimo dosah desek, které se se zaduněním střetly přímo pod ním, načež na nich přistál.
Snažil se držet pozornost toho „boha“ od trojice s Yui, a zároveň musel přijít na způsob jak ho přimět přestat s tím rituálem, kterým oživoval a ovládal ty sochy. Souvisel s tím nějak ten kruh, ve kterém stál?
Renjiro rychle popadl několik kamínků prolétajících kolem co se odlomily od desek při jejich srážce a jeho dlaně se opět rozzářily.
„Koishi Dangan!“ zvolal a začal po muži kamínky po jednom postupně vystřelovat.
Neletěly už tak rychle, jako ty předtím, protože se snažil šetřit docházející chakrou, ale i tak by měly být schopné normálního člověka víc než jen zranit.
Když skončil se salvou, rozeběhl se po kamených deskách, poskládal několik pečetí, a vrhl se znovu proti muži.

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Slyšela, jak Renjiro volá jméno Kenshinova bratra a také si stihla všimnout, jak se jejich kapitán s Rinou a malou sestrou rozestavěli. Musela jim získat čas, a proto, že si její kamarád vzal na starost samotného hlavouna nepřátel, bylo na ní, aby zaměstnala zbytek.
V prvních chvílích ničila jednu sochu za druhou, jenže velmi brzy se jí nepřátelé začali přizpůsobovat a ona čím dál tím častěji inkasovala rány. Musela je přestat brát jako nemyslící klony. Kdo ví, co byli zač!
„Ha!“ vykřikla, když uskočila dvěma sochám a ty se srazily, zatímco ona útočila na hlavu další. Nepřátelé však neubývali – právě naopak. A dívky se začala zmocňovat únava.
‚Kenshin-tachou, pospěšte si-nyan!‘ zaúpěla v duchu.

Tým G: Ztracený ostrov

"Je mi to jasný," odpověděl Kenshin a pokusil se nasadit jeden ze svých zářivých úsměvů. Neměli sice onu optimistickou energii, jako na začátku, ale byl v tom jistý příslib. Poté krátce pohlédl na Renjira a oba muži si vyměnili krátké kývnutí.
Zatímco Yui se pustila do útoku. Přeskakovala z jednoho golema na druhého a svými skleněnými drápy, které od začátku mise výrazně ztvrdly, sekala kámen na kousky. Renjiro mezitím zvolil jiný postup, přímou konfrontaci Kenshinova bratra, Inariho.
Zdálo se však, že Renjirova slova akorát upoutala pozornost jejich nepřítele, který stál, jak Renjiro ze své nové pozice spozoroval, v jakémsi pečetním kruhu a pokračoval ve složité sérii pečetí. Z pečeti vylétaly průhledné stíny a každý jeden z nich našel své místo uvnitř kamenné sochy, která vzápětí ožila a dala se do pochodu.

Bůh věnoval Renjirovi jeden rychlý pohled a v sérii pečetí proběhla malá změna, kterou mohl bělovlásek postřehnout, protože šlo o pečeti elementů. Ve chvíli, kdy složil ty nové a prudce zabodl meč do země. Země pod Renjirem se otřásla a následně z ní vyjely dvě kamenné stěny. V tu chvíli mohl bělovlásek postřehnout dva prstové znaky v kódovém signálu kirigakure, které bůh udělal na levé ruce. Kódová zpráva byla prostá, znamenala: "Rozumím."
Onen okamžik přerušili kamenné desky, které se ve snaze mladíka rozmáčknout prudce přirazili k sobě.
Yui se mezitím dokázala vyhýbat útokům proti sobě jak to jen šlo a držela tak hordu od trojice vzadu, ačkoliv také ne úplně všem. Sochy byly sice neohrabané a pomalejší, ale bojovali naprosto lidským způsobem, jako kdyby měli vlastní duši. Díky tomu získala několik nových modřin a šrámů, což nebylo nic proti jejich situaci. Zdálo se, že když zabije jednoho golema, nahradí ho dva hned další.

U vstupu do nitra sopky stála trojice v trojúhelníkové formaci čelem k sobě a Kenshin jim zrovna vysvětloval co po nich chce. Poté začala trojice pomalu skládat stejnou sérii pečetí, která mohla vyústit jen v jedinou věc. Ve spojenou techniku, kterou jeden ovládá a zbytek podporuje silou. Co bylo účelem techniky se však nedalo odhadnout.

Renjiro Kaiba
Tým G
Neznámý ostrov
Výpad zasáhl sochu naplno a uvolnil jim cestu z tunelu.
„Yosh!“ zaradoval se v duchu Renjiro a přidal do kroku.
Jakmile je vyvedl ven, na okamžik se mu ulevilo, ale jeho radost netrvala dlouho.
Přímo před nimi stála doslova armáda kamených vojáků. Takový souboj nemohli vyhrát.
Jinými slovy, jejich jediná šance byla vyřadit z provozu toho, co je ovládal. Muže na vrcholu pahorku před nimi, který pomocí jakéhosi rituálu nebo techniky tyto sochy kontroloval.
Mračícímu se Renjirovi stekla kapka potu po líci. Nebyl si jistý, jak dlouho tohle ještě vydrží. Potřebovali plán...!
Najednou ale ucítil dotek na rameni, po kterém se po jeho těle rozlil stejný pocit, jako předtím v jeskyni, když slyšel Rinin zpěv.
Bělovláska jim položila dlaně na ramena, skrze které do něho s Yui vlévala novou energii. Svou energii.
Nebýt Kenshina, který se mezitím částečně vzchopil, svalila by se žena na zem.
Tohle byl jejich poslední vzdor!
Renjiro se na jejich kapitána chvíli jen znepokojeně díval, ale nakonec se odhodlaně usmál a přikývl.
„Aa! (Jo!)“ zamračil se, když se vedle něho postavila bojechtivá Yui s připravenými drápy.
Hned, jak se zelenovláska vrhla po nejbližší soše, dal se do akce i on.
Vyrazil proti soše, co se k němu řítila, vyhnul se jejímu výpadu, a výskokem, doplněným kopancem a odrazem od čela sochy, se Renjiro vrhl vysoko nad hlavy kamených vojáků, kde po krátkém letu zůstal pomocí své techniky Kumosanpou „stát“ přímo ve vzduchu.
„AKATO-SAN!“ zařval na toho falešného boha Renjiro.
„Vím, že tam uvnitř ještě jste! Bojujte! Váš bratr! Vaše sestra! Ten parchant je chce oba zabít! To mu dovolíte!?“ křičel na jejich nepřítele bělovlásek, co mu plíce stačily.
Tu scénu, kdy Kenshinova bratra posedl tenhle mizera, měl pořád jasně před očima.
Odmítal ale uvěřit, že byla jeho duše úplně mrtvá! Dva ze tří artefaktů už zničili. To přece muselo vládu toho muže nad tělem Kenshinova bratra oslabit! Musí ho připravit i o meč!
Ke Kenshinovi s jeho sestrou a Rinou se mezitím přiblížila dvojice soch.
„Koishi Dangan!“ namířil proti vojákům Renjiro chakrou svítící pěsti a rozevřel je, načež z jeho dlaní vystřelila dvojice kamínků, které po cestě sebral, a prostřelila obě sochy skrz naskrz.
„Proberte se Akato-san!“ zařval znovu na boha Renjiro, odrazil se, a vrhl se vzduchem k němu.
„No tak, Akato-san!“
Dokud tu byla alespoň malá šance, že se jim podaří Kenshinova bratra zachránit, chtěl ji využít!
„Ať už máte v plánu cokoliv, taichou, pospěště si!“

Hymna Týmu 10 z CKS 2009

Všichni: My sme malý otaku,
smrdíme až za chatu.
Ho*no jako cihlu máme,
zadarmo ho nevydáme.
Když na záchod ráno deme,
celej barák pose*eme.
Na s*ačku si cígo dáme,
Asumu za šéfa máme!!
Iron sólo: Sežer bobra, zachraň strom.
Všichni: Itadakimás!!

Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Běžela, jak nejrychleji mohla, takže mohla vidět, jak Renjiro naprosto hrdinně sundal golema a s ním i několik stojících za ním.
To jí dodalo tolik morálky, že se rozeběhla ještě rychleji a východem skoro proskočila. A ani další zástup kamenných loutek jí nevyděsil. Pomalu postavila holčičku na nohy a koutkem oka se zahleděla na svého kamaráda. Další energie v podobě Rininy techniky, zahnala její únavu do kouta.
Ukázala Všem okolo palec nahoru a zazubila se. „Nya to se spolehněte!“ vyhrkla, načež se obrátila ke Kenshinovi a nafoukla tváře. „Jestli umřete, nikdy vám nyeodpustím!“ oznámila mu.
Teprve pak se zase postavila vedle Renjira a se složením několika pečetí vytasila skleněné drápky. „Yosha, Renchan! Nyakopem jim zadky!“ vyhrkla a s prudkým odrazem zaútočila na první kamennou sochu.
Zlehka jí dopadla na ramena a vší silou ji sekla přes hlavu.