12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit
Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli 
) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech 
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce 
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen 
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
Fun Kotoshi
Tým C
plné ruce beden
"Uf! Jsme tady!" Zaradoval se, když dotáhl vozík až ke skladu po vlhkém dláždění, které často ani nesedělo k sobě a tvořilo dost hrbolatý povrch. Senseie si nevšiml a tak začal jako obvykle přeskládávat těžké krabice z vozíku mezi ty ostatní ve skladu a poslouchal jak při přesouvání neúnavně cinkají svým obsahem.
"To se bude sensei divit až uvidí, že už je to hotový!" Řekl přesvědčeně, při čemž nevěděl, že ho Shingo nejspíš slyší. Nebyl na dohled jeho technice.
"Co teď?" Pomyslel si v tureckém sedu před vchodem, když už nebylo co nosit a chyběly další instrukce.
"Už vím. Pojďte něco zahrát." Napadlo ho a se zamyšleným výrazem přemýšlel, co by to asi mělo být. "Je nějaká schopnost, kterou jste se vždycky chtěli naučit?" Řekl spíš jen tak do prázdna, když se rozhodoval, jestli by to měly být nějaký zajímavý otázky, nebo něco pohybovýho... Ale s jistotou věděl, že se závodama už by ho určitě poslali do háje.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Trénink na ostří nože
-Den druhý
Mia Sashikizu+kapitán Dikobraz
Boj započal Ieyasu,který společně s jeho klony vyběhl proti dikobrazovi.Ten rychle zamával hlavou,jak sledoval pobíhající geninny,načež zuřivě zařval"NEHRAJTE ŠI ŠE MNOU VY UŠOPLENCI!"a udeřil packami do země pod ním."DOTON: DOROKU GAESHI!"Mezi přilétajícím ohněm a zvířetem se ze země zvedla velká stěna a ohnivé gule na ní jen neškodně zasyčely.S dalším řevem se dikobraz prudce otočil a packou mrštil po Kaijuovi spršku kamenů.Kaiju jen tak tak stihnul hodit kunai s bombou a v zápětí se spadlý kmen,na kterém stál,začal bortit a vzduchem začala lítat smršť kamenů různé velikosti.Dikobraz se znovu na místě otočil a krví podlitýma očima se zaměřil na pravého Ieasu,který od něho už nebyl daleko.
"Jooo chcete slyšet pár zajímavých faktů o dikobrazech?"Ozvala se najednou Mia sedící v koruně stromu na okraji mítiny."Fakt první:Jsou to většinou aktéři noci,takže jejich zrak není zase tak úžasný.Mohou se však pochlubit svým výborných čichem,který může být pro vás stejně nebezpečný jako jejich ostny!"Jako na povel začaly dikobrazovi ostny chrestit a vstávat do plné parády.Kapitánovo tělo se napnulo k útoku na Ieasua,ale v tu chvíli kousek od nich vybuchnul Kaijuův kunai.Dikobraz sebou trhnul a medik dostal na okamžik příležitost.
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Trénink na ostří nože, Den Druhý
Už byl připraven na jakýkoliv útok. Vyslechl si pokyny od senseie, který jim dal úkol. Sebrat šátek z kruhu, který hlídal dikobraz. Jednonožka vymysel plán a v tom plánu pochvalil i Kaijuovu rychlost. To ho trochu potěšilo a na tento trénink se těšil o to víc. Sklonil hlavu a mírně se pousmál. Medic a jednonožka začali jednat a Satsuki se postavila vedle mě. Nevnímal sem ji pozornost, ale slyšel jsem, co řekla. Jakmile se pára z ohnivé techniky rozptýlila, připravil se na útok.
,,Jdeme Satsuki." řekl Kaiju a rozběhl se proti Dikobrazovi. Pár metrů před ním změnil směr a vydal se doprava. Snažil se ho oběhnout a dostat se mu do zad. Jakmile byl za ním. Vskočil do výšky a připravil si kunai s výbušným lístkem. Když přistál na jedné z větví, hodil po něm onen kunai s lístkem. Nemířil na něj, ale mířil nalevo napravo z Kaijuova pohledu. Doufal, že tak odláká jeho pozornost a Satsuki může vymyslet vlastní strategii.
Yuujiro Matsumoto
Sensei týmu B
Moře > Tokashiki
„To je další způsob, jak to podat,“ souhlasil muž, načež mu ruka mimoděk vyletěla a zasadila Kishouovi letmý pohlavek, který sice nebolel, ale bylo zcela jasné, že takové hloupé poznámky by zelenovlásek vůbec neměl vypouštět z pusy.
„To budeš muset, Riri,“ povzdychl si a upřel svůj zrak zpátky na vlny, aby kormidloval tím správným směrem.
Zanedlouho se vylodili na ostrově Tokashiki v přístavu stejnojmenného města. Yuujiro zaplatil za místo pro loď a kývnul na děti, aby ho následovaly. „Čeká nás ještě půl hodina cesty pěšky, než dorazíme do Sakury,“ oznámil pak, procházející odpolední chumelenicí lidí. Ostrov byl totiž i turistickou destinací, kterou navštěvovala spousta lidí, aby si mohla prohlédnout vzdálenou zříceninu letního sídla feudálního pána Země vody, který žil dvě stě let zpátky.
Mikayo Yuki, Chikage Shichishima
Sensei týmu A
Moře > Tokashiki
„Ano, to jsme my,“ pokynula hlavou modrovláska a najednou mluvila úplně bez přízvuku. „Já jsem Yuki Mikayo, velitelka jednotky. Toto jsou mí dva žáci,“ ukázala vedle sebe na mladíka s dívkou, „Jahiro Tako a Wakiya Tenshi.“
„To souhlasí,“ usmála se Chikage, zkušeně ignorující Takovy náznaky. Dokonce mu na malý moment bez jakýchkoliv rozpaků pohlédla přímo do očí. „Následujte mě, prosím,“ vrátila pak zrak k jounince a rozešla se ke svatyni.
Záhy se ocitli uvnitř. Prostorná místnost s dřevěnou podlahou a papírovými stěnami končila naproti vchodu vyvýšeným pódiem, které od zbytku prostoru oddělovala papírová roleta, skrze níž mohl tým A zahlédnout tmavý obrys postavy v rouchu. Před pódiem byly přichystány tři futony. Všude vonělo kadidlo.
Chikage jim pokynula, aby se posadili.
Místnost byla magicky tichá. Tak tichá, že každý mohl slyšet šustění oblečení toho druhého. A nikoho by snad nenapadlo to ticho prolomit dříve než nejvyšší kněžka.
„Vítám vás, mí ochránci,“ zazněl s lehkou ozvěnou ženský hlas střední výšky. „Jsem Seimori Ryouko a vítám vás na tomto místě.“
Odkudsi se vynořily další dvě kněžky, začaly pomalu odtahovat roletu a tím odhalovat chráněnku. Byla jí mladá černovlasá dívka s přísným pohledem.
Satsuki Min, tým D
Sensei se k nim přikradla, aby jim vysvětlila, co je jejich cílem. Satsuki se netvářila nijak nadšeně, takže se tvářila úplně normálně. Pohlédla si dikobraza, který sice nestál v kruhu, ale bodliny tam musely v pohodě dosahovat. Jako jehelníček rozhodně nechtěla skončit. Pohlédla na kluky, Ieyasu si vedl nějaký svůj plán a budižkničema s dřevěnou nohou začal smýšlet nahlas o společném plánu. Satsuki mezitím složila pečetě a k nebi se začala vznášet obří bublina, která po dosažení určité výšky se rozprskla a do okolí dopadly kapky. Bylo jí jedno, jestli to kapitán viděl či ne, beztak se nemohl tomu vyhnout vzhledem k jeho velikosti. I když, možná by ji překvapilo, kdyby najednou zmizel.
"Pomůžu ti odlákat pozornost. Vím o nějakých jeho bodlinách, kdyby hodlal je použít, takže když tak dám vědět." kývla krátce na Kaijua. Mírně poodstoupila od kluků. Nějak nehodlala se stát živoucí pochodní, i když pirátovi trochu věřila, že umí s ohněm zacházet. Připravila si kunai už jen ze zvyku. Měla pocit jakoby si si s chladnou ocelí velice rozuměla.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Tréning na ostrie noža, deň 2.
Mia vysvetlila pravidla tréningu a ukázala nám náš cieľ. Meč so šatkou. Kapitán sa postavil tesne pred kruh
Dobre, možno to ani také ťažké nebude, pomyslel som si. Ieyasu ihneď vyskočil do útoku. Zvláštne, takýto entuziazmus by som od neho nečakal. Potom ale vytvoril pár klonov. Tušil som o čo mu ide.
,,Dobre, takže našim cieľom nie je Kapitán, ale tá šatka. Navrhoval by som ho odlákať smerom k nám, zatiaľ čo jeden z nás vezme tú šatku. Ja to kvôli svojej nohe byť nemôžem, obávam sa, že by som nebol dostatočne rýchly. Navrhoval by som práve teba, Kaiju, kedže si z nás služobne najmladší a máš najmenej bojových skúseností, no včera pri tréningu s shurikenmi bola tvoja rýchlosť, až na ten jeden, dobrá. Ak si ale Satsuki myslí, že je rýchlejšia, kľudne to môže spraviť ona. Ieyasu by mal ostať vonku pre prípad, že by dikobraz niekoho zranil. Preto by sme sa nemali rozdeľovať, aby sa dikobraz nemusel rozhodovať, na ktorú stranu má útočiť, mali by sme útočiť z jednej. Odlákame jeho pozornosť a jeden uchmatne tú šatku. Ak máte ale iný nápad som ochotný ho počuť," povedal som zvyšným dvom kolegom potichu. Potom som zložil pečate na Katon: Housenka no Jutsu a z úst mi vyšľahli tri ohnivé gule o priemere 50 centimetrov. Smerovali na Kapitána, ale tak, že boli naklonené viac na stranu, kde Ieyasu nebol, to znamená, že najefektívnejšie by sa im vyhol ak by skočil k Ieyasuovi. Ja sám som sa k Ieyasuovi a jeho klonom potom rozbehol. Bola to riskantná akcia, no tá, ktorú som bol ochotný podstúpiť. Vzal som do ruky svoj ikonický nôž s červenou rukoväťou. Ten som väčšinou používal na boj na blízko.
,,Musíme ho odlákať od toho kruhu," zahlásil som Ieyasuovi
Ieyasu Kitabatake
Tým D
Mia se rozpřáhla a svou šavli, na které byl uvázaný červený šátek, zarazila doprostřed předem vyznačeného kruhu. Poté dala týmu rozkaz zmocnit se šátku – ten ale bude střežen jejím velkým dikobrazem.
Asi takhle si Ieyasu shrnul celou nynější situaci, do níž se dostal. Pootočil se na ostatní členy týmu. Byli připravení ve střehu, ale ani jeden z nich zatím nepodnikal žádnou ofenzivu proti zvířecímu velikánovi. Medik si pečlivě upravil chemické brýle, načež poodhrnul obvazy na ústech a pomocí zubů pevně skousl náústek své dýchací masky, která za normálních okolností spočívala v jeho levém bočním pouzdře. Se zažitou rutinou si bleskovou rychlostí upevnil kolem hlavy popruhy dýchacího přístroje, aby mu maska dobře držela na obličeji. Zkontroloval ještě těsnění bombičky se stlačeným vzduchem a když vše vypadalo v pořádku, prohodil k týmu maskou silně deformovaným hlasem: „Tak jo, víte jak to dopadlo minule. Teď to bude chtít spolupráci.“
„Když je Mia senzibil, je senzibil i ten dikobraz...? Nebo spolu komunikují a ona mu dává informace...? Musím to zjistit, od toho se pak bude značně odvíjet další postup. Jdeme na to...“ tekly medikovi myšlenky hlavou. Dlouho nečekal, než řekl zbytku týmu D, že musí prvně něco zjistit, než opravdu zaútočí.
Ieyasu odskočil dobrých pět metrů od ostatních geninů a trénovaným pohybem mrštil kouřovou bombou o zem, načež ho zahalil hustý temně šedý dým. „Udělám pár Oboro Bunshin. Jsou nenároční na chakru a na tenhle test bohatě postačí,“ řekl si v duchu. Stále zahalen kouřovou clonou vytvořil čtyři další na chlup stejné mlžné klony a s jedním z nich si vyměnil pozici. Pak je nechal vyběhnout rovnou proti zvířecí obludě a sám běžel společně s nimi. Klony běžely proti dikobrazovi v lajně s rozestupem pěti metrů, aby je nemohl zasáhnout plošným útokem.
Svou taktiku zakládal medik na tom, že dikobraz nemůže vědět, pokud tedy není senzibil nebo pokud mu Mia nedává informace o stavu na bojišti, který z nich je Ieyasu. Pokud rovnou nasměřuje svůj útok na pravého Ieyasua, tak s nejvyšší pravděpodobností něco málo ze senzibilských schopností má. Může to být ale i náhoda, samozřejmě.
Ieyasu se nepřipravoval na ofenzivu proti obludě. Raději se rozhodl soustředit na útok dikobraza, aby pak mohl uhnout a vydat se na případný taktický ústup.
Trénink na ostří nože
-Den druhý
Mia Sashikizu
Mezitím co se genini pod Ieyasovým vedením odebrali na "emoční chvilku",Mia poodešla mezi kameny a pokynula obřímu zvířeti,aby ji následoval.Zarachotila mechanika její šavle,kterou následně naznačila do země kruh o průměru něco kolem 2 metrů v prostoru bez okolního kamení v prostředku celé mítiny.Šavli pak zarazila doprostřed kruhu,načež na její jílec přivázala krvavě rudý šátek."Šetři je...Žádné silnější útoky."Zašeptala do ucha dikobraza,když mu vysvětlila jeho úkol.Ten v odpověď zavrčel."Šetšit?PCHE!!Pšežít nebo chcípnout to potšebují!!"Mia se zadívala na ostnaté monstrum před sebou a klidně pronesla."Nabídl jsi mi svoje služby.To mám začít pochybovat o tvých slovech?"Dikobraz zavrčel jak motorová pila,ale nakonec pokýval hlavou a ustoupil.V tu chvíli k nim dolehl Yuriho motivační proslov.Kapitán se kriticky zadíval na stříbrnovlásku,která jenom pokrčila rameny.
Mia pak došla ke skupince pulců a vysvětlila jim,co od nich očekává."Táááákže doufám,že teď už jste skutečně připraveni.Váš úkol je jednoduchý!Chci ten šátek,který střáží zlovolný dikobrazí bandita.Vidíte ten kruh kolem mojí šavle?Do toho prostoru kapitán nesmí,ale jinak může kamkoliv.Vše je dovolené,kromě umírání.Umřít už druhý den je pěkná slabota pulci.No puste se do toho a dávejte pozor!"Jakmile Mia domluvila,kapitán naježil svůj arzenál ostnů a zařval."TAK POTE MLÁĎATA!ROZDRTÍM VÁS V PRACH!"Dikobraz se postavil přímo k vytičenému kruhu.Tělem ani nohou ho nepřesáhl,ale celá řada jeho ostnů čněla přes čáru a znemožňovala přístup k šátku komukoliv,kdo se nechtěl proměnit na jehelníček.Plány geninů proto nebyly špatné,jen v tuhle chvíli však tak trochu neproveditelné.
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Trénink na ostří nože, Den Druhý
Kaiju stál a vyslechl si i ostatní a netrpělivě čekal na ono zvíře, které sado-maso sensei vyvolá. Čím víc se dým rozléhal, tím jasnější bylo ono zvíře. Bělovlásek si netroufal tipovat, jaké zvíře by to mělo být. Nakonec se ukázalo, že to je Dikobraz. Kaiju jen na ono zvíře koukal a sledoval, jak mu jejich sensei skládá poklonu. Kaiju měl co dělat, aby se nesmál, přeci jen vypadalo vtipně, že jejich sensei má z někoho úctu. Nakonec svůj smích dokázal schovat a tak tam postával. Jelikož nevěděl, čeho je ono zvíře schopný, uklonil se společně s týmem, ale až jako poslední. Uklonil se pár vteřin po ostatních. Když zvedli hlavy, vysvětlila jim úkol a následně si je Ieyasu vzal bokem a vysvětlil jim jejich plán. Poslechl si ho až dokonce a jen přikyvoval na všechno. Snažil se poslouchat, ale neustále musel pokukovat na onoho Dikobraza a jejich senseie, takže toho z jejich plánu nevěděl. 'Do lesa? Tam že budeme mýt výhodu? Šak on ty stromy pokácí jako stéblo trávy. Do lesa bych se osobně nehnal. řekl si v duchu, když Ieyasu dořekl jeho plán. Kaiju jen čekal, až začne jejich plán. Nakonec Yuri něco zařval a Kaiju ho raději neposlouchal. Otočil se na senseie s Dikobrazem dřív než ostatní a čekal na další pokyny.
,,Já sem připraven na vaši zkoušku sensei a kapitáne." řekl Kaiju s řádně se uklonil. Možná to vypadalo, že se klaní před senseiem, ale klaní sem jen před Dikobrazem. Kdyby tam nebyl Dikobraz, tak se neukloní. Nakonec zvedl hlavu a nasadil odhodlaný výraz.
Seiichi Oshitari
Tým C
Misia/ prístav
Seiichi šiel veľmi pomaly naspäť do prvého skladu a stále naberal odvahu na to že sa ospravedlní senseiovi a zbytku týmu. Všimol si že Isamu, Fun a Mikki už odišli z vozíka a len vstúpil do skladu a pousmial sa keď si všimol že už neostali žiadne bedne ktoré by trebalo ešte odniesť. Takže sa rozhodol že sa vráti k druhému skladu. Nejak sa ani neponáhľal keďže ešte sám nevedel čo presne chcel povedal ostatným ako ospravedlnenie. Všimol si senseia a tak zastavil neďaleko ostatných z týmu, keďže ani nevedel či sa ešte môže považovať za člena týmu C. Bol dosť blízko aby počul o čom by sa rozprávali ale zároveň aby niekto nezainteresovaný na prvý pohľad nezistil že patrí k tomuto týmu.
Riri Arui
Tým B
Moře
První věc, která Riri proběhla hlavou byla reakce na nevyžádanou kritiku Nekoktám, jen se nemůžu vymáčknout. Nic však neřekla, neboť zachytila na Senseiově tváři něco co tam bylo moc krátce, aby to zvládla identifikovat a tak to nechala plavat, připomnělo jí to otce.
Hned ji z té myšlenky však vytrhla Sayna poznámka, na kterou chtěla něco utrousit, přesto však znovu nic neřekla. Došlo jí, jak málo svůj tým zná, čím si prošli, co jim vzalo jejich iluze a ublížilo jejich snům. Slyšela příběhy o tom, jak život umí být krutý pro lidi na okraji Kirigakure nebo sirotky, čehož ona jako dítě z obchodnické rodiny byla ušetřena.
Následně zazněla zelenovláskova poznámka. Riri mu chtěla něco kousavého odpovědět, ale ne pro slova co řekl, spíš proto, že plácnout nějakou pitomost byla její parketa. ”To zní jako plán.” Odpověděla mu, smutně, suše, sklesle.
Opravdu je dnes ten den, kdy chci zpečetit své dětství a rozloučit se s ním? Náhle si uvědomila, jak hloupá je. Vydala se na dráhu, nadšená z příběhů o Ninjích a zapomněla, jaká bude cena. Dřina nebyl problém, s tím počítala, ale... zaplatit tuhle cenu, to byl důvod, proč se jí roztřásli ruce tváří tvář k opravdovému nebezpečí. Proč již několikrát ztuhla v okamžiku, kde měla přijít akce. ” Budu se s tím muset vyrovnat.” pomyslela si a pak jí došlo, že si to řekla pro sebe. Rychle se podívala po společnících doufajíce, že si toho nikdo nevšiml.
Isamu Kenji
Tým C
přístav
Ťuknul Funovi nazpět a usmál se na něj. Isamu nikdy nebyl extra společenský, nebo že by se nějak zvlášť bavil s vrstevníky. Jeho tým ovšem činil výjimku...
Sledoval oba dva při práci, zatímco nosil sám bedny. Už je to tak, ne? Týmová práce je důležitá... "Ahoj, Seiichi," řekl a mávnul mu nepatrně rukou. Byl hrozně zabraný do přemýšlení. Ninjutsu nebo genjutsu? Na co bych měl teď mířit spíš? Hm... Z jeho mysli ho ovšem vyrušil Fun. "Itakami... Ita- No jasně! Pamatuju si na něj. Pořád stejně příjemný chlapík?" Vlastně, byl to super člověk. Nechal mě projít jediným předmětem, ze kterého jsem příliš neprospíval... Vždycky se odkazoval na taijutsu významných lidí z jiných vesnic, kteří ho i tak dobře uměli využívat s ninjutsu... Když pomalu dorazili k přístavu, Isamu v dálce uviděl senseie, který se změnil z ptáka. "Čeká tam sensei. Třeba něco má," řekl hlavně kvůli Funovi. Isamu se schoval za vozík a jen malinko vykoukl na jejich senseie. "T-to... Je asi všechno," řekl rozklepaně, protože už okolo něj bylo mnoho lidí. Taijutsu není moje. Moje jen ninjutsu a genjutsu. Jenže, co zvolit...? Ningenjutsu! Že mě to nenapadlo. Tohle je ještě daleko, ale když budu velmi dobře ovládat obojí, budu si moci vybudovat bojový styl, který obsahuje obě dvě složky! pomyslel si Isamu a usmál se.
Anaka Kisho a Morio
Tým B
Cesta na ostrov
Rozhovor mezi senseiem a modrovláskou Kisha jen utvrdil v tom, že je Saya velmi zvláštním stvořením. A také, že i o Yuujirovi a jeho minulosti i současném životě toho tuší zatím jen zlomek.
Když se do diskuse poněkud koktavě připojila Riri, Yuujiro ji krapet nepříjemným tónem napomenul, aby se vyjadřovala lépe. Kisho, který seděl s tváří stále obrácenou ke skotačivým vlnkám na vodní hladině, přitom přimhouřil oči. Zatím Yuujira poznal jen jako veselého příjemného chlapíka a peskování ostatních za zbytečnosti mu k němu nějak nesedělo. Ale možná ho jednoduše rozladily smutné vzpomínky na rodiče. Nebo na "tu ženskou" ze sirotčince, jak ji pojmenoval.
Potom, co sensei i Saya ponuře vyjádřili, že ninja vskutku nemůže být dítětem, protože má krev na svých rukou, bylo chvíli ticho. Přerušil ho teprve zelenovlásek, který mlčel už příliš dlouho a nemohl si odpustit maličko neomalenou poznámku. "Tak schválně čí krví dnes zpečetíme své dětství..."
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Tenshi Wakiya, tým A
Sice Tenshi moc ryby nešmakovali, ale chobotnici prostě nemohla odolat. Chutnala jako kuře. Olízla si rtíky a dále se pustila do jídla. Takův pokus dostat sensei do rozpaků přešla s letmým úsměvem. Bylo velmi zábavné ty dva sledovat jak se kočkují.
Když se přiblížili ke schodům, černovláska se zastavila a řádně si je prohlédla. Ti dva nevypadali, že by se nějak měli obávat schodů a Bunchan, ten se nesl, avšak pro Tenshi tohle bylo peklo. Měla krátké nožičky a navíc byly to schody. S protáhlým obličejem se vydala za nimi. Cesta pekelná ji ale nakonec nepřišla tak strašná, když se měla celou dobu na co dívat. Byla přímo fascinována stromy ani nevěděla proč.
Prošla jako poslední bránou torri a naskytl se jí výhled na svatyni. Zabraná do svatyně omylem kousla do špejle. Něco si pro sebe zamumlala a špejli schovala do batohu, poté se podívala na dívku. Byla velmi roztomilá a hezká, a taky byl poblíž Tako. Dívce se černovláska uklonila.
Konečně byli tu, jeji druhá mise. Nadšení z ní jen sálalo a nehodlala to nijak ani skrývat.
Satsuki Min, tým D
Po rozplynutí mlhy před nimi prostě stál obří dikobraz. Satsuki to ani nijak nepřekvapilo, i když u jejich sensei by čekala jiné zvíře, nějaké stejně děsivé jako ona. Z dikobraza spíše vyzařovala autorita. Černovláska se na vyzvání uklonila ani by ji nenapadlo činit jinak.
Při rozhovoru kapitána a Mii sledovala celou dobu dikobraza. Nemohla si pomoci, ale to zvíře ji fascinovalo. Jednou by taky chtěla si přivolat nějaké to zvíře. I když byla samotářka, tak dobrý přítel na dlouhých cestách by neuškodil. Z jejího malého přemýšlení ji vytrhl hlas sensei, která právě hovořila o srdcervoucím proslovu. Ieyasu se ihned ujal slova. Vytvořili si mezi sebou takový malý neformální čtverec pravdy.
Satsuki poslouchala a tvářila se jako prostě Satsuki. Na mlhu mírně přikývla, toť vše. Náhle se ujal slova pirát. Povzdechla si.
"Tvůj plán není špatný, bylo by ale dobré, kdyby někdo v tu chvíli dikobraza spíše rozptýlil. Nebo ho můžeme všichni nějak rozptylovat, přičemž se budou házet kunaie." zhluboka se nadechla. Snažila se na sobě dát, že jim řekla další výtky a opět jí to sebralo kus energie. Svůj proslov nezakončila jinými slovy, pouze následovala prohlídka nehtů. Zdáli se jí trochu jinak upravené, než byla zvyklá. Zamračila se na ně. První věc, až jim dá trochu volna bude úprava nehtů nebo spánek. Spánek, slovo sladce znějící uším, možná ještě přehodnotí priority.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Shingo Kira
Tým C
Ulice Kiri, přístav
Bouchly dveře. Bouchly o poznání silněji, než by zavřel dveře normální člověk, který se vrací domů. Shingo, kterého ze dveří právě vystrčil statný muž, který byl kvůli starcovým otázkám nucen přerušit svůj spánek po noční práci v přístavu, si pomyslel, že trocha úcty ke starému člověku by některým lidem rozhodně prospěla, a pohledem na papír pátral po dalším člověku, který by mohl vědět něco zajímavého. Snad všichni, které doposud navštívil svorně vypovídali, že neviděli ani neslyšeli nic podezřelého. Pak se dočkal jedné nabídky čaje, několika hlasitých bouchnutí dveřmi, pár pobídek k urychlenému odchodu a jedné či dvou nadávek. Začínal toho mít trochu dost a do hlavy se mu drala příjemná myšlenka, že malý odpočinek od dalšího postupu by opravdu neuškodil. Pomyslel si, že by neuškodilo podívat se, jak jeho žáci postupují v zadaném úkolu, a tak provedl již poněkolikáté přeměnu v ptáka, vzal do zobáku papír, a odletěl směrem k přístavu. Když zjistil, že se nic moc nezměnilo, rozhodl se tu na ně na chvíli počkat, aby viděl, jak jim jde práce od ruky.
Fun Kotoshi
Tým C
opět sklad
Fun jakoby to měl načasované. Jen co s Mikki doběhli do skladu, stačil jen vzít dvě bedny, vynést je před vchod a už tam byl Isamu jako na zavolanou.
"Ou, paráda!" Ohodnotil elegantní příjezd svého kamaráda a nabídl mu na ťuknutí svou pěst.
"Čau Seiichi." Dodal jakoby nic, když kolem sebe prošli při nakládání vozíku.
"Hej Isamu, pamatuješ na Itakamiho? Senseie taijutsu? má novou třídu špuntů. Potkali jsme ho cestou sem." Řekl a zazubil se.
"fajn. Tahle je poslední. Jdeme?" S mírným zacinkáním vyhodil poslední bednu na už tak přeplněný vozík a chopil se role hlavního tahače. Nebyl v tom oproti včerejšku žádný zásadní rozdíl. Už sice nebyla tma, ale vlhké počasí ani teplota se nezměnily a tak byly podmínky pro Funův další trénink poměrně ideální. Zvlášť, když sám nepozná rozdíl mezi tmou a světlem.
Falling
down is an
accident.
Staying
down is a
choice.
Kitsune Saya
Tým B
moře
Při Yuujirově odpovědi upřela dlouhý pohled k jouninově tváři. Záchvěv smutku, který se v ní na krátký okamžik zjevil, poslal její pravé obočí vzhůru. Melancholie přicházející se vzpomínkami na život v sirotčinci? Přesto ji nazval "tou ženskou"... Další otázku však Saya již nepoložila. Možná právě proto se ujal slova někdo jiný.
Stočila pohled ke druhé dívce ve člunu, která přednesla trochu nejistě svoji domněnku. V první okamžik Sayu napadla téměř stejná odpověď, jakou jí dal sensei, ačkoliv s malou obměnou.
"Dětství skončí, když přijdeš o nevinnost," konstatovala nakonec, jako by to byla zcela běžná, veřejně známá věc jako to, že slunce vychází a zapadá.
"A ninjové jsou všechno, jen ne nevinní."
Tako Jahiro
Tým A
Země pomerančů
Tako následoval sviu sensei přístavem a s potěšeným úšklebkem sledoval, jak se jeho sensei červená. Byla to zábava, dostávat ji do rozpaků, protože tím se Mikayo z nepřístupné kunoichi pomalu stávala milejší a snesitelnéjší. Nebo tak to alespoň Tako bral. A na druhou stranu, Mikayo byla opravdu kočka a tak si zasloužila to připomínat.
Když tým došel ke schodům, Tako jen obdivně hvízdl a bez okolků začal stoupat za Mikayo. Při stiupání se ale hodně rozhlížel, protože tu bylo opravdu krásně a oproti Kirigakure to byl přímo ráj. Bylo poznat, že se tady k přírodě chodvají s úctou. Bez dalších průtahů se dostali až k bráně Torii, kterou prošli. U svatyně je přišla přivítat pohledná dívka a představila se jako Shichishima Chikage, pobočnice hlavní kněžky Seimori-sama. Tako se pousmál a pokývl hlavou na pozdrav. Nevelel misi, proto nechal všechny formality na Mikayo a sám byl potichu. To mu však nebránilo, aby se si rádoby nahodile neodhrnul ofinu z čela a nepokusil se o oční kontakt. Na dívky často jeho sebevědomí půspbilo lépe, než slova a popravdě, Tako to dělal čistě automaticky.
Yuujiro Matsumoto
Sensei týmu B
Moře
Muž povytáhl obočí. „Každý se může od dětství změnit,“ namítl a znovu pokrčil rameny. „No, čas od času tam zajdu. Ta ženská mě vychovala.“ Na malý moment jeho obličejem proběhl záblesk smutku, jako kdyby si na něco vzpomněl. Nebo spíše na někoho. Riri i Kishoovi to muselo uniknout, ale někdo jako Saya, si musela všimnout.
Jeho pohled se přesunul k šermířce a Yuujiro se zatvářil trochu otráveně. „Nekoktej a vyjadřuj se jasně.“ Pak celkově povolil, a jak bylo jeho dobrým zvykem, znovu pokrčil rameny. „To je fakt. Dětství končí dost rychle, když musíš zabíjet.“
Mikki Yuki
Tým C
Přístav-mise
Nějakou dobu čekali Mikki s Funem na svého kolegu,který by měl během chvilky dorazit.Během pár minut začínal být slyšet nějaký hluk z ulic.Otočila se a Isamu stylově dorazil na vozíku,který si někde vypůjčil. Achjo kam já sem se to dostala,plácla se dívka do čela a šla do toho skladu. "Doufám, že si nikoho nezranil nebo neohrozil, když sis to takhle přifrčel na vozíku", prohodila mezitím co začali stěhovat krabice na vozík. Jak to asi jde senseiovi s obíháním lidí, proběhlo dívce hlavou,ale dál nakládala krabice.
Šlo jim to celkem od ruky a krabice mizeli na vozík.V tom se najednou objevil ztracený kolega, který při jejich prvním setkáním někam zmizel.Mikki usoudila, že se ho na nic nebude ptát beztak ho ještě moc nezná a vypadal sklesle. "Ahoj",opětovala mu pozdrav a pokračovala v práci. "Myslím,že se to může odvízt",podívala se na celkem plný vozík plný beden.
Riri Arui
Tým B
Cvičiště
Riri seděla v loďce a její pozornost utíkala od pozorování okolí k poslechu a myšlenkám. Asi by byla pozornější, kdyby jí někdo přikázal, dávat pozor. Snažila si vzpomenout co ví o Tokashiki, tamních kněžkách a jejich liškách. Moc toho však nebylo. Pak se zaposlouchala do debaty senseie a Modrovlasé dívky jménem Saya, která byla krátce v jejich velmi často reorganizovaném týmu. Riri se snažila upevnit svou pozornost na pozorování okolí, ale to co řekla Saya o dětství ji nutilo přemýšlet.
Kdo jsem? Co ze mě dělá mé oproti ostatním nudné dětství plné bitek se sourozenci, dělání bordelu v tátově obchodě a poslouchání dědových historek, jaké to bylo, když on by mladý Shinobi....Mé dětství bylo rozhodně plné lumpáren a bavení se na úkor ostatních, ale slyšela jsem.... Zarazila se nad myšlenkou, která zazněla jejím vnitřním hlasem uvnitř hlavy a zatoužila vědět co si o tom myslí zbytek týmu a tak vstoupila do debaty.
"Ehm, slyšela jsem, že když se někdo stane Shinobim, jakože když tó no, vyjde akademii, tak jeho dětství svým způsobem tamno no, skončilo." Snažila se ze sebe Riri vymáčknout a pak opustila pohledem okolní vodu a podívala se na tým, s očekáváním po odpovědi.
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Tréning na ostrie noža, deň 2.
Potom, ako sa vyparil dym, sme zistili, že zviera, ktoré vyvolala sensei, bol dikobraz. Sledoval som scenériu pred sebou. Sensei a dikobraz, ktorého volala Kapitán, sa pozdravili a nám naznačila aby sme sa uklonili, čo som samozrejme urobil. Potom ako som prekonal hory som nestál o to aby ma zabil dikobraz. Sensei nás predstavila a vyslovila ako nás vidí.
heh, stále lepšie než mínus 101, pomyslel som si. Mia nám vtedy dala poslednú šancu povedať niečo na zblíženie tímu. Bol som si istý, že cez Ieyausov plán videla, Ieyasu nebol práve ten typ, ktorý by chcel niečo sentimentálne povedať. Združili sme sa a začal hovoriť plán. Vravel, že najlepšiu šancu ho máme dostať v lese kvôli jeho veľkosti.
,,To je síce pravda, ale ak to chceme spraviť, budeme ho musieť rýchlo znehybniť, kedže jeho ostne by si ľahko poradili s hocijakými vetvičkami a možno aj celými stromami, nebude mu trvať dlho kým si na lesné prostredie zvykne. A kedže kvôli zmieneným pichliačom naňho nebudeme môcť moc útočiť, navrhoval by som staré, dobré zviazanie nôh a to tak, že pripojíme dve nite na kunai, postavíme sa do štvorca a jeho dostaneme doprostred. Potom si ten kunai už iba navzájom prihráme a obtočíme mu nohy. Ten plán ma ale pár dier. Som otvorený ďalším návrhom," šeptom som hovoril aby to Mia ani Kapitán nepočuli.
,,Smrteľníci, ktorými sme kedysi boli sú mrtví, teraz sú v našich pästiach bohovia! Spolu zvíťazíme nad každou prekážkou!" kričal som premotivovane aby Mia a Kapitán nadobudli dojem, že je to súčasť preslovu, aj keď som tušil, že vedia, že o žiadny sa nejedná.
Anaka Kisho a Morio
Tým B
Na lodi
Ať už se Yuujiro vyžíval v napínání svých studentů nebo ne, po Ririně pragmatické otázce od něj konečně přišlo upřesnění. Při senseiových slovech o chrámu obývaného kněžkami, které uctívají lišky a ještě s tak poetickým jménem, chlapec se zaujetím přimhouřil oči. Takže to vskutku nebude žádná nudná mise se sbíráním odpadků v lesích a nebo s pomáháním stařenkám na rýžových políčcích. Už jen ze senseiova popisu Kisho cítil dobrodružství. A to ho děsilo i přitahovalo zároveň.
Ale další dialog, který se nečekaně rozvinul mezi Yuujirem a Sayou ho zaujal snad ještě víc. Poslouchal s pohledem nenápadně upřeným na hladké vodní vlny, ale ve skutečnosti si nenechal ujít ani slovo. Pozorovat a poslouchat lidi pro něj nikdy nepřestalo být fascinující a o zamlklé modrovlásce, která se zničehonic zjevila uprostřed jejich týmu navíc zatím věděl jen málo. Působila tajemně, odtažitě a zvláštně. Ještě víc díky otevřené otázce, kterou mistrovi položila.
Mužova upřímná odpověď bez zaváhání chlapce také překvapila. Netušil, že sensei nepoznal své rodiče a přišlo mu obdivuhodné, že o tom dokáže mluvit tak zlehka. Obzvlášť s bandou holobrádků, kteří mu teprve chvíli visí na krku.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Mikayo Yuki, Chikage Shichishima
Sensei týmu A
Země pomerančů, Nijishima > Svatyně
Mikayo obstojně ignorovala všechny prodávající. Snažila se nemyslet na další z mnoha přezdívek, které jí Tako za tak krátkou chvíli vymyslel a hlavně se nečervenat, což s její bledou pletí šlo těžko. Přesto se tvářila vážně jako vždy, aby se náhodou neřeklo.
Za druhé se jí nedělalo dobře z vůně chobotnice, kterou Bunchan s Tenshi uždibovali. Tyhle potvory se jí hnusily, protože měly divnou konzistenci.
Zanedlouho opustili přístav a vydali se po lesní cestě, na jejímž konci je čekalo snad sto schodů ohraničených stromy. Modrovláska se nezastavila a bez přestávky vystoupala až nahoru. Už stačilo jen projít branou torii a tým A se ocitl před krásnou svatyní, z níž právě vyšla dívka s krátkými vlasy, oděná v tradičním rouchu zdejších kněžek.
„Vy musíte být ten doprovod z Kirigakure, že?“ usmála se na ně. „Já jsem Shichishima Chikage, pobočnice Seimori-sama,“ uklonila se.
Seiichi Oshitari
Tým C
Misia/ prístav
Seiichi došiel domov a bez jedného vysvetlenia sa zavrel do svojej izby. Katanu položil vedľa seba a protiahol si kolená k brade. Rodičia sa zaujímali prečo je doma keď mal byť na misii a Seiichi im neodpovedal na žiadnu otázku. Nechcel to rozoberať s rodičmi že sklamal senseia a svoj tím svojím správaním. Rodičia to asi po hodine vzdali a nechali ho samého. Premýšľal nad tým čo bude robiť ďalej, predsa len sám sa rozhodol že útek bol to najlepšie riešenie. S trochou odstupu času pochopil že konal až moc impulzívne a začal ľutovať svoje rozhodnutie. Pohľadom zablúdil na dlahu a potom na zrkadlo ktoré mal na skrini. Postavil sa a došiel k nemu, v hlave mu skoro okamžite že by sa mal vrátiť a ospravedlniť sa za svoje správanie. Lenže pre Seiichiho to bolo nesmierne ťažké keďže v živote sa ešte nikomu neospravedlňoval za svoje správanie. Ešte chvíľu sa pozeral na svoj odraz než si zobral katanu z postele a vrátil na chrbát. Zobral si ešte ruksak a šiel do kuchyne a s chladničky vytiahol niekoľko fľašiek s vodou. Strčil ich do ruksaku a vyšiel z domu. Rodičom nechal správu že sa v ten deň domov už nevráti a vyrazil smerom späť do prístavu. Cestou si sformuloval svoje ospravedlnenie a keď prechádzal popri sklade odkiaľ mali nosiť bedne všimol si členov svojho týmu. Premýšľal nad tým či chce ísť s nimi ale nakoniec sa rozhodol že áno. "Ahoj" pozdravil keď prechádzal okolo Mikku a vstúpil do skladu. Nejako si nevšímal vozíka a zobral dve bedne do rúk a pomalým krokom šiel smerom ku druhému skladu. Nechcel sa pozrieť do očí nikomu z týmu a tak sa rozhodol že bude radšej bedne nosiť akoby sa s nimi mal rozprávať. Trochu sa bál že sa na neho stále hnevajú a chcel aspoň trochu oddialiť rozhovor s nimi. Bedne položil k tým ostatným a vracal sa rovnakou cestou ku prvému skladu.
Ieyasu Kitabatake
Tým D
Když prach konečně slehnul, Ieyasu zjistil, že se nemýlil – ono velké zvíře bylo opravdu dikobraz. Nevypadalo tedy zrovna přesně jako dikobrazi, které viděl na obrázcích v učebnicích biologie, ale základní rysy druhu nesl. Mia se mu před zvířecím velikánem uklonila a on udělal to samé. Pak pokynula čtveřici geninů, ať udělají to samé. Ieyasu nebyl hlupák a díky vzezření a celkové povaze „kapitána dikobraza“ – tak si ho v duchu pracovně pojmenoval – nehodlal riskovat svůj život, takže se uctivě poklonil. Sensei mezitím medikovi stačila oplatit jeho sarkastickou poznámku neméně podobným způsobem. Genin pod chemickými brýlemi na vteřinku zavřel oči a levý ústní koutek mu pod obvazy spokojeně ucuknul nahoru. „Aspoň nejste přehnaně formální – to oceňuju,“ pomyslel si a přitom z úst vypustil pobavené „heh“.
Po chvilce vzájemného zírání a dialogu mezi Miou a dikobrazem vyšlo najevo, že jak sensei, tak ani dikobraz nehodlají geniny uznat za válečníky. „Válečník nejsem a ani jím být nehodlám. Jsem spíš akademickej typ,“ spolknul kousavou poznámku. Sensei se rozhodla tuto napjatou chvíli ukončit kratším monologem, ve kterém zmínila, že pokud chce někdo říct něco ke stmelení týmu, má poslední možnost tak učinit. Medik zaťal ruce v pěst a těžce přemýšlel: „Pokud dojde k boji s tím zvířetem, chtělo by to mít předem nějakej plán. Ale nemůžu to to Mie a tý bestii dát jako na stříbrným podnose. No, malý divadlo občas nemusí úplně uškodit.“
Ieyasu tedy udělal něco, co by od něj čekal málokdo. Narovnal svá mírně shrbená záda, povystrčil bradu nahoru a vypjal ramena, načež se otočil proti Mie: „Já bych něco i řekl, jenže vy byste se určitě smála, páč by to byl celkem emotivní proslov. Takže určitě nebudete mít nic proti, když jim to řeknu v soukromí.“ Nečekal na svolení a pokynul svým kolegům, ať vytvoří menší čtverec.
Když se tak i přes očividnou nechuť zbylé části týmu, která ho momentálně měla nejspíše za blázna, stalo, začal Ieyasu mluvit a přitom mocně rozhazovat rukama, aby to vypadalo, že vede jakýsi srdceryvný projev. Ve skutečnosti však mluvil polohlasem a dával si záležet, aby sensei s dikobrazem nic neslyšeli. „Heleďte, teď máme jedinečnou možnost něco málo domluvit dřív, než se nám ti dva rozhodnou přinejlepším nakopat zadky. Pokud máte nějakej nápad, tak sem s ním. Takže za mě asi tohle. Pokud se budeme muset štvát s tou obludou, tak bych navrhoval zatáhnout to do lesa. Tam máme výhodu díky četnosti stromů a velikosti tý příšery. Jo, Satsuki, ty určitě umíš Kirigakure no Jutsu, viď? Až to začne, mohla bys prosím vytvořit jenom takovej mlžnej opar, skrz kterej je ale normálně vidět? Promiň, ale teď nemám moc času na vysvětlování,“ domluvil a zadíval se na černovlásku. Pak zvýšil hlas tak, aby mu dobře rozuměla i sensei a řekl: „Asi jsem neřekl všechno, máte ještě někdo něco na srdci?“
Trénink na ostří nože
-Den druhý
Mia Sashikizu
Mezitím co si čtveřice sdělovala své názory, oblak kouře se pomalu usadil.Vyvolaný tvor byl mohutný a urostlý jako dospělý býk a měl stejné krví podlité oči,ze kterých sršela divokost.Tady však veškerá podobnost s turem končila, protože,jak Ieyasu správně poznal, byl to obří čistokrevný dikobraz.Jeho dooranžova zbarvené zuby o sebe zaskřípaly,když se vydal směrem ke skupině a vzduchem se začal šířit pach zeminy a zatuchliny.Mezitím se Mie nedařilo překonávat škleb,který se ji neustále objevoval na tváři,když poslouchala čtveřici.Ne že by chtěla skrývat své pobavení,ale nechtěla její studenty zbytečně provokovat.Alespoň ne v tenhle moment."No Ieyasu budeme tu ještě pár dní a místní drogérie má zrovna zavřeno,takže by jste měli dávat pozor na to co vám říkám,protože sádrové obvazy tu jen tak neseženeme."Odpověděla se silným sarkasmem v hlase na zakuklencovu poznámku a otočila se směrem k nově příchozímu.
"Kapitáne"Oslovila stříbrnovláska dikobraza a znatelně se uklonila.Dikobraz-kapitán svým silně usopleným nosem nasál vzduch,zachřestil ostny a poklesl na přední končetiny,čím evidetně odpovídal na poklonu stejnou mírou."Mia-san."Proneslo zvíře hlubokým hlasem,který zněl spíše jako drhnutí dvou kamenů o sebe."Já...kapitán legie ti nabízím své služby."Mia obřadně poděkovala a opět se narovnala."Kapitáne tohle jsou moji studenti.Pulci!Ráda bych vám představovala jednoho z členů hrdého dikobrazího národa,se kterým mám podepsanou smlouvu."Představila přítomné a letmým posunkem naznačila geninům aŤ se pokloní.Doufala,že budou mít dost rozumu to udělat.Dikobrazi z Trhliny byli dosti bojovná nerudná stvoření,která se nechala snadno vyprovokovat."Válečníci...či bezejmení?"Zahluhlal dikobraz,když si změřil čtyřlístek před ním."Nooo"Začala Mia,která se nad tím zamyslela."Někteří z nich už prošli ohněm bitvy,ale čest ani jméno zatím nezískali.Proto bych ráda využila tvé služby a zkušenosti k jejich tréninku."Když uviděla jak dikobraz začíná popuzeně napřimovat své hnědočerné ostny,okamžitě přispěchala s dodatkem."Za což bude po právu následovat odměna v podobě hromady mrkve a další kořenové zeleniny."Ostny okamžitě zplihly a zvuk jejich třesotu se pomalu uklidnil"Dobře...pomohu."Zamručel spokojeně dikobraz.Stříbrnovláska se usmála a otočila se na své svěřence.
"Táááákže pulci,abych se taky vyjádřila k tomu co tu bylo řečeno,pro mě jste zatím jenom knučící drobotina,co by pravému bojovníkovi nestála ani za pozornost.Nezvádáte kontrolovat ani svoje emoce a vaše spolupráce jako tým je někde mezi příšernou a mínus sto.No pokud se chce někdo pokusit o to říct něco dojemně sentimentálního,co by vás všechny stmelilo dohromady jako jeden tým,má teď poslední možnost.Protože..."Rozšířila svůj úsměv Sado-maso sensei."..Za chvilinku začínáme."
Kitsune Saya
Tým B
loď
Nad senseiovou otázkou pokrčila rameny a jak už u ní bylo zvykem, s odpovědí si dala chvíli na čas. Během toho zvažovala, co jim sensei řekl o budoucí misi. Knězky, lišky... Ať chtěla nebo ne, určitým způsobem ji to zaujalo.
"Dětství je přeci nejzajímavější část lidského života," prohlásila nakonec a znovu se zahleděla na vodní hladinu kolem.
"Zeptejte se člověka, jaké měl dětství a zjistíte, jakým je uvnitř člověkem," dodala pouze stručné vysvětlení svého dotazu.
"Chodíte někdy do sirotčince, Yuujiro-sensei?"
Yuujiro Matsumoto
Sensei týmu B
Loď
„Naše mise je tam,“ odvětil Riri. „Severovýchodně od hlavního města se nachází svatyně jménem Sakura, kterou obývají kněžky, který umějí ovládat chakru a uctívají lišky. Jejich vrchní kněžka požádala Kiri o pomoc, když její kněžky začaly mizet,“ vysvětlil.
Při Sayině otázce se na dívku otočil. Nechápal, proč se na něco takového ptala zrovna jeho, ale odpovědět mu nevadilo.
„Nevím,“ pokrčil rameny. „Moje první vzpomínky jsou až ze sirotčince, kam mě odložili. Upřímně nevím, co dítě cítí k matce, ale je dost možný, že matka je něco, za co považuju svojí vychovatelku,“ dodal. „Proč se ptáš?“
Riri Arui
Tým B
Přístav -> Loď
Riri cestou do přístavu zamyšleně pozorovala zemi a občas zvedla hlavu, aby viděla jestli jí její kolegové nezabočili někam jinam. Již to bylo pár let, co naposledy plula na lodi. Tehdá, ostatně jako vždycky plula jen jako pasažér. Nikdy se o loď nestarala jako námořník. Když sensei promluvil o cestě na Tokashiki nadlo-ji, že možná ještě jednou se vyhne námořničení. ”Co budeme dělat na Tokashiki? Je to jen přestupní stanice nebo je naše mise tam?“
Riri odvázala loď a čekala, až Saya vstoupí na loď. Sama vlezla z mola do lodi se vší opatrností. Loď se zhoupla pod její vahou jen trošku. Při tom přitakala senseiovy “Ano jsem zvědavá Sensei. “
Usadila se a poslouchala co si Sensei s Sayou povídají. Očima přitom pendlovala mezi horizontem a okolím lodě, pro případ, že by se je někdo pokusil přepadnout. Debata ostatních ji zaměstnávala a zabraňovala jí myslet na špatné věci co je mohli potkat.