12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit
Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli 
) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech 
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce 
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen 
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Když mu odpověděla, zůstal na Rinu Renjiro mlčky civět, i když se snažil, aby to nebylo tak nápadne.
Hiromu byl mizukage ještě před Ichimitsu, která vstoupila v úřad před zhruba deseti lety!
„Jak dlouho už tu sakra je!? A proč vypadá tak mladě!?“ hleděl na mladou ženu bělovlásek chvilku zaraženě s pootevřenými ústy, než spojil rty opět k sobě.
„Někoho tu hledáme,“ řekl Renjiro opatrně a krátce se odmlčel, „Rino-san, o těch lidech z Kirigakure, co je vede nukenin z Konohy, mluvíte v přítomném čase... Znamená to, že tu pořád jsou?“ zajímal se.
„Jak jste vlastně zjistila, co jsou zač? Jak jste se sem dostala vy?“ natáhl se bělovlásek pro hrnek s čajem a napil se, aniž by spustil z jejich hostitelky pohled. Za prvé ho opravdu zajímala, a za druhé ji nehodlal podceňovat. Jak s ní jednat bylo těžké, protože netušili, co byla zač, a oni se potřebovali pohnout z místa.
Ieyasu Kitabatake
Tým D
"Díky, máš to u mě," řekl, když se Satsuki chopila tašky s fuuma shurikeny, která medika obtěžovala při jakž takž plynulé chůzi. Teď už mu nic nebránilo dobelhat se do tábora, kde na něj čekal zasloužený odpočinek.
V čase, kdy dorazil, už seděl Yuri ve středu kempu a rozdělával oheň. Bylo to dobře, poněvadž se rychle stmívalo a začala stoupat podivná hustá mlha. Ieyasu hodil pod přístřešek všechno svoje vybavení a svlékl se jen do kalhot a trička. Sdělil svým kolegům, že se jde vykoupat a tak i udělal.
Cesta ke studánce byla krajně obtížná z důvodu nedostatku světla a bolesti na hrudi. Aby se stihnul vrátit zpět, musel svou koupel omezit v podstatě na skok do vody a pořádné umytí rukou. Poté se urychleně vrátil k týmu D.
Jakmile dorazil, vyndal z brašny pár prášků a všechny je spolkl. Následně se usadil k ostatním kolem ohně.
Medik se zahleděl do praskajících uhlíků a málem se vyděsil, když mu na klíně zničehonic přistála prapodivná ryba. S úlevou zjistil, že ji přinesla sensei a on ji měl připravit k jídlu. Mlčky pokýval hlavou a došel si pro potřebné nástroje.
***
Po vynikající večeři se všichni usadili a snažili se dávat pozor na nepřeberné množství prazvláštních názvů formací, které Mia vypouštěla z úst. Když zjistila, že už nemá cenu své studenty trápit, poslala je spát a nezapomněla se zmínit, že je další den čeká legrace.
Ieyasu se svalil pod přístřešek a zakryl se dekami. Moc si přál, aby sensei o zítřku pouze blufovala, ale ta pravděpodobnost byla celkem malá. Netrvalo dlouho a genin usnul. Konečně se mohl alespoň na chvíli zastavit a odpočinout si.
Tako Jahiro
Tým A
Ceata k první svatyni
Tako nechal veškeré plánování na Mikayo, která to měla na starost a do průvodu se zařadil jako poslední, aby bylo jejich pokrytí kompletní. Tohle celé bylo jiné, než očekával. Seimori-sama sice říkala, že budou dobrovázet jen ji a Chikage, ale i tak Tako čekal zástup služebných. Na druhou stranu musel uznat, že takhle to bude mnohem snadnější. Kdyby museli zrychlyt, prostě by vzali kněžky na záda a mohli by běžet. Po té, co se Ryuko rozhodla promluvit si s Takem, se mladík jen pousmál.
"Snažím se brát všechno podle nejhoršího scénáře, abych omezil situace, kdy by nás někdo zaskočil, ale prozatím jde všechno hladce. To s čím mohu pracovat jsou jen dohady, takže dokud se nepřítel neukáže, není můj názor uplně relevantní, Seimori-sama," pravil ke kněžce uctivě a obdařil ji steným pousmáním.
"Navíc znám vaši zemi jen z politického a ekonomického hlediska, což mi o vaší kultuře moc neřekne," pokusil se navázat rozhovor na jiné téma, když sám neměl moc co říct.
"Pokud by se vám chtělo, velice rádi se něco přiučíme, žejo Bunchane," pronesl mile a prasátko v jeho náručí přikývlo hlavičkou. Hlavní kněžka byla krásná dívka, takže dělalo Takovi veliký problém, aby se o něco nepokusil. Nemohl ale zostudit jméno své vesnice, kvůli ukojení svého libida.
Kněžka a démon
I Mikayo kývla hlavou a vytáhla mapu, kterou dostala dnes ráno. „Nejprve se tedy vydáme na sever do první svatyně po cestě. Vypadá to tak na tři hodiny cesty, říkám to správně?“
Chikage kývla. „Šlo by to i kratší dobu, ale nestačily bychom. Děkujeme, že na nás berete hled.“
Pětice se rozešla po cestě, která je brzy vedla skrze les. Zěme pomerančů bylo velmi zalesněné území.
Ryouko si vyčíhala správný okamžik a zařadila se po boku Taka. Chtěla s ním v soukromí navázat rozhovor a trochu ho vyzpovídat. „Jaký máš na naši situaci názor?“ dotázala se ho s milým úsměvem na rtech. Chtěla znát názor člověka, který v tomto nežil a měl jistý odstup.
Ztracený ostrov
"Ty máš otázek, jako je na světě blech, Renjiro-kun," pravila Rina po chvilce, když se nikdo jiný neměl k odpovědi a podrbala se na hlavě.
"No tak fajn. Vypadáte, že vás vyplivlo moře, takže vám i odpovím, jenomže... ," na okamžik se odmlčela a zatvářila se, jako kdyby si nemohla vzpomenout.
"jenomže tady se nestřídaj roční období, jenom deště a nedeště, takže nemám vůbec přehled, chápete? Ale vy ste z Kirigakure, kde sem se stavila před cestou sem. Takže náhodou vím, kdo tam šéfoval. Hiromu! Jo to je to jméno! Ale to je asi tak tři roky? Takže asi tři roky sem tady?" rozzářila se, když si konečně vzpomněla a zakousla se do sušenky. Její rozjařenost dávala vědět o tom, že sama věří tomu, co říká.
"Jsem hrozně ráda, že ste se tu ukázali. Je to totiž moje první návštěva od té doby, protože tamty tajtrlíky nepočítám. Ti mi tu začali kopat a tak sem se jim ani neukázala. Nejspíš o mě nemají ani šajnu. Ale teď povídejte vy. Proč ste sem vlastně přijeli? Kvůli mě asi ne, takže co láká kirigakurské a Nukeniny Konohagakure, aby riskovali životy a projeli tou bouří?"
Rina se dál usmívala její dvoubarevné oči zářili čistou radostí.
Trénink na ostří nože
-Den druhý
Mia Sashikizu
Mezitím co se tým D dával do kupy,čistil své rány a umýval svá těla,ta trocha slunečního světla,co se dostala skrze listí stromů,postupně vyprchala.Yuri udělal dobře,že založil oheň,protože za chvíli se prudce ochladilo a zvedla se mlha.Nějakou chvíli po tom ,co se všichni genini shromáždili kolem ohně dorazila i Mia,třímající v rukách šedostříbrnou rybu se zuby,před kterými by většina žraloků utekla k mamince.Ryba sem tam s sebou ještě škubla,ale úzké díry po senbonech,dávaly jasněna jevo,že ji to dlouho nevydrží.
"Taaaaaaakže pulci,mrkejte co vaší sensei skočilo do náruče.Je dost velká,aby každý dostal kousek,aaale chvíli potrvá než se připraví a pořádně propeče,takže si zatím poslušte ze svých vlastních zdrojů."Zahlaholila stříbrnovláska a sedla si k ohni.Od opasku vytáhla kunai a obratně zbavila rybu hlavy,ploutví a vnitřností.Pak zbytek podala Ieyasovi,aby začal s odstraňováním šupin a Satsuki váček s bylinkami a lahvičkou oleje na marinádu,mezitím co bude povídat."Nu dnešní úkol jste splnili a nikdo výrazně nezaostával za ostatníma,takže nemáme koho potrestat zítřejší ranní službou a přípravou snídaně.Čili je to jen na vás,kdo se toho ujme."Usmála se a pokračovala."Ze začátku to vypadalo,že nikdo z vás z toho lesa nevyleze a starému hlodákovi rupne žilka cheche.Káždopádně! Náplň dnešního večera je opět taktika,tentokrát však mnohem konkrétnější.Ukážu vám pár základních postupů, formací a skupin,co si musíte zapamatovat a naučit se,jak to v nich chodí.Třeba tohle je Ostří nože.Kdy hrot tvoří shinobi s největší útočnou silou a ostatní jsou kolem něho takhle uskupení.Variantou toho je Zubaté ostří nože,což je tohle.Obě dvě formace se hodí když....."Zbytek večera je Mia mořila prapodivnými názvy,malůvkami co kreslila uhlem na kus papíru a rolemi v nich obsaženými.Později když se namarinovaná ryba nad ohněm upekla,každému dala kousek a všechny je vyzkoušela z dané látky.O další "Později" si povzdechla nad zabedněností některých studentů a zavelela ať jdou na kutě."Pořádně se vyspěte,zítřek bude stát za to hehe."Dodala a zmizela někde ve větvích nad jejich hlavami.
Yuki Makura
Tým G
Na návštěvě u podivné ženy
Podivná pralesní obyvatelka se odebrala do vedlejší místnosti, kde začala něco štrachat. Vzápětí se začal ozývat podezřelý hluk a k zmatené čtveřici dolehl i ženin ne zrovna přátelsky naladěný křik. Modrovláska chvíli přemýšlela nad tím, jestli zrovna nehoní po kuchyni polapené děťátko, ze kterého se chystá uvařit nějakou ježibabí polívku, ale z této chvilkové absurdní obavy jí vytrhlo chlupaté tělíčko, které se vzápětí kmitlo kolem a ihned zmizelo dveřmi, následované rozzlobenou Rino, která před ně rázně postavila pikslu se sušenkami.
Maku sebou sotva znatelně škubla, když krabice zařinčela o stůl. Když se jich žena optala na to, jak se žije ve světě, zabrousila dívka pohledem k sušenkám, které před ně žena postavila... ze Suny? Byla ráda, že se slova ujal Renjiro, protože sama by vůbec netušila o čem mluvit. A už vůbec ne s touhle paní, která jí naháněla hrůzu.
Ovšem, ne že by chlapec zrovna odpověděl na její otázku. Maku přemýšlela nad tím, jestli to byl omyl nebo záměrná snaha říct toho co nejméně a zachovat si tak bezpečný odstup.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Tenshi Wakiya, tým A
Tenshi pokývala hlavou na souhlas Takovi i sensei, museli být obezřetní. I když u černovlásky obezřetnost šla spíše obloukem, občas to i zvládla. Dojedla svoji večeři a spokojeně se poplácala po plochém plném bříšku.
Všem popřála dobrou noc a odebrala se na kutě. Sundala si čelenku, luk si dala poblíž sebe a uvelebila se ku spánku. Na rozdíl od některých usnula vcelku rychle a prospala celou noc. Občas se posunula ze spaní o kus dále, takže ráno z nějakého důvodu byla metr od svého původního místa. Zamračila se na ono místečko a šla se dát do kupy.
Když stála upravená před kněžkou, okoukla své pochmurné oblečení, pochmurné pro ostatní lidi. Pro ni bylo výhodné, když se svojí výškou a tmavým oblečením mohla trochu splynout se stíny. Avšak to vínové pončo, z nějakého důvodu ho chtěla.
"Přeji vám obě dobré ránko." usmála se na dívky milounce a oběma se uklonila. Při úklonu si neopomenula povšimnout pouzder na zbraně, takže nějaké základy sebeobrany měly.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Yui Endo
Tým G
Chata v lese
Yui sebou polekaně trhla a trochu se vyklonila ve snaze dohlédnout do dalšího pokoje, kde Rina s něčím zápasila. Nakonec se z toho něčeho vyklubala opice, která okamžitě utekla z chalupy. Bydlení v téhe divočině muselo být opravdu něco. ‚Řeknyu tvojí mámě?‘ zamrkala
Žena se mezitím vrátila s cukrovinkami a Yui zamrkala už po druhé, načež se zamračila. Sladkosti byly ze Suny, o čemž se vzhledem k jejich tvaru nedalo pochybovat. Kde se to jen ocitli?
Raději nechala mluvit Renjira a při zmínce o svém jménu kývla hlavou. A v duchu se vybavovala mapu světa.
Kněžka a démon
Tako Jahiro
Tým A
”Pokud máme zajistit ochranu kněžky, musíme znát všechny potřebné informace,” dodal prostě a v konečně se v klidu najedl. Večer uběhl vcelku rychle a všichni, kromě Mikayo se uložili ke spánku. Sensei se mezitím někam vypařila. Tako se pokoušel usnout, ale jen co zavřel oči, spatřil bledé obličeje sedmi lidí s černými důlky po očích. Srdce se mu rozbušilo a otevřel oči. Ty tváře se mu vraceli už nějakou dobu a pokaždé chlapce vyděsily. Byla to upomínka na životy, které vzal a přes které se zatím nedokázal přenést. Snad proto vstal a vyšel do noci, aby se před spaním trochu prošel.
Ráno dorazili ke svatyni včas a připraveni. Tako měl dobrou náladu a bylo poznat, že se krásně vyspal, což byla také pravda. Rozmluva s Mikayo mu pomohla víc, než by očekával a snad proto mu na tváři zářil spokojený úsměv. Ten mu nepolevil, ani když se opět setkal s Chikage. Tako ke kněžkám kývl hlavou na pozdrav a Bunchan v jeho náručí je pozdravil veselým oinknutím. Prasátka nikdy nezapomínala na lidi, kteří jim poskytli takovou hostinu. Taka trochu zaujala pouzdra na zbraně, ale na hlas to nijak nekomentoval. Kněžky nejspíš nebyli bezbranné, jak se z prvu zdály.
’To vypadá, že se problémy přímo očekávají.’ ušklýbl se v duchu a Bunchan, jako by mu četl myšlenky, tiše oinknul.
”Přesně tak kamaráde. Myslím si, ze je to jisté.”
Anaka Kisho a Morio
Tým B
Chrám Tokashiki
Teprve na samotném vrcholku kopce zřejmě kocourovi došly síly a udýchaně se zastavil u nohou zelenovláska, který stanul před branou chrámu.
Chlapce trochu zamrzelo, že sensei odbyl jeho otázku, kterou myslel úplně vážně. Dobře, mohl si možná odpustit její žertérskou formu, protože Yuujiro zjevně nebyl v nejlepší náladě. Ale opravdu chtěl jen vědět víc o potencionálně nebezpečných následovačích Ninshuu, před kterými je sám sensei varoval.
Své uražení ovšem nestihl dostatečně rozvinout, protože se před nimi záhy otevřela vrata, z nichž vystoupil mnich impozantní postavy a teoretické myšlenky se tak staly setkáním s realitou. Chlapci se zdálo, že vzhledem k tomu, jak znepokojivě Yuujiro jejich hostitele vykreslil, představil se dost ležérně, skoro drze. Ale možná to byl jen zelenovláskův dojem.
Potom, co dívky předvedly tak uctivé představení, pokusil se Kisho taktéž nasadit co nejpřívětivější a nejuctivější výraz, celkem úspěšně. "Já jsem Anaka Kisho, těší mě." Moria se rozhodl raději nepředstavovat. Nevěděl, zda by mnich měl pochopení pro to, že opelichaný kocour je jeho nejlepším přítelem. Kromě toho by si připadal poněkud nemístně, vedle Sayi, která svým znepokojujícím úsměvem skoro donutila roztát ledovce na druhé straně planety.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Kněžka a démon
Mikayo si nandala několik kusů tempury na rýži a pomalu ukusovala. „Prostej post bodyguardů? Co je na tom prostýho?“ povytáhla obočí a pak se uchechtla. „Naším úkolem je ale fakt jen hlídat kněžku. Nikdo po nás nechce, abychom se cpali do problémů cizí země. To si musí kněžka vyřešit sama.“
Povzdychla si. „Každopádně vaše podezření ohledně Chikage chápu. Měli bysme si na ní dát bacha.“
Když dojedli, byl čas na kutě. Nebo alespoň její studenti šli spát. Ona se potřebovala projít.
…
Mikayo se usadila na prázdné molo a spustila bosé nohy do vody. Byla příjemně vlažná a v kombinaci s nanukem, který cucala, jí bylo hrozně dobře.
Opřela se o volnou ruku a zahleděla se na hvězdy. Když byla mimo Kiri, cítila se volná. Jako kdyby z ní padla obrovská tíha.
Představila si, že není kunoichi, ale jen nějaká vesnická dívka z jiné země, klidně i z té Pomerančů. Žádná mizukage, žádná diktatura, žádná hrozící Konoha. Přemýšlela, co jí ta vesnice vlastně dala. Její rodiče byli mrtví a všichni příbuzní jejich smrt oslavovali jako úžasnou a odvážnou oběť. Její první tým zmizel při obraně poloostrova, zbyla jí jen Tenshi. A nyní se zdálo, že k ní Ichimitsu, která ji neměla v lásce (což bylo oboustranné), posílá lidi, co se jí nějak zprotivili.
Povzdychla si. Alespoň její stávající tým jí nějak zvedal náladu. On a její strýc, který stejně jako ona, nenáviděl politiku Země vody, ale nikdo se o tom nesměl dozvědět.
Ráno už stáli všichni tři nastoupení před svatyní. Zanedlouho se otevřely dveře a z budovy vyšla Ryouko s Chikage. Obě na sobě měly obyčejné cestovní oblečení a ani jedna nevypadala jako kněžka. Ryouko si oblékla červené šaty s dlouhým rukávem a béžové tříčtvrťáky a přes ramena si přehodila vínové pončo. Chikage na sobě měla tmavě modrou tuniku převázanou páskem, černé kraťasy a nadkolenky, na rukou měla rukavice. Obě měly na stehnech přivázaná pouzdra na zbraně.
„Dobré ráno,“ kývla hlavou Ryouko.
Chikage se uklonila o něco hlouběji. „Dobré ráno.“
Riri Arui
Tým “B”
Chrám
Riri chtěla odpovědět, důležitost otázky byla utopena v otevírající se bráně. Stála tam, zírala a poslouchala krátkou slovní výměnu mezi Matsumoto senseiem a mnichem Masanume. Ze zírání ji vytrhla až Sayino představení.
Páni, takovou jsem jí ještě neviděla. To je nějaká přetvářka nebo to jen skrývala. Když už jsme u toho představování mohla bych to prubnout taky.
Hned jak se Saya dopředstaví, udělá Riri krok dopředu a ukloní se jednoduchým úklonem, který viděla udělat nějaké mnichy. ” Jmenuji se Riri z rodiny Arui.”
Snad jsem byla dost uctivá a nikoho nepohoršila.
Kaiju Hisayo
Team D
ostrov
Trénink na ostří nože. Den druhý.
Kaiju stál a hleděl na dikobraza. Zarazil se, když se naštval a rozeběhl na Yuriho. Než asi stačil uvědomit, co se děje. Utíkal za dikobrazem k Yurovi, ale zastavil se, když viděl Sat. Bál se, co se stane a tak začal pomalu couvat. Kapitán se otočil a rozeběhl se po Kaijuovi. Ten stál na místě a čekal až bude kapitán blíže. Přeci jen věděl, že tak velké zvíře, se nemůže hýbat tak rychle jak on a tak spoléhal na svoji rychlost. Než se však stačilo zvíře přiblížit, objevila se ta sado-maso žena. Kaijuovi jen sledoval dění. 'Zachránila mě, aniž by mi ublížila. Asi mě tehdy nepotrestala, protože ji to baví, ale proto, protože sem odmítl splnit její rozkaz. Možná bych ji měl přestat říkat sado-maso sensei. řekl si v duchu černovlásek. Jen co Mia natáhla ruku, Kaiju ji měl nataženou taky a šavli podával Mie. Přitom na ní koukal jinak, než doposud. Stál tam i po tom, co ostatní odešli a sledoval místo, kudy odešla Mia. Asi po pěti minutách, co tam byl sám se rozešel na pláž. Deset metrů před vodou si sundal všechny věci a rozešel se do vody. Sedl si do ní a přemýšlel nad teamem. Po půl hodině co byl ve vodě, se zvedl a šel se obléknout. Sice byl mokrej, ale oblékl se i tak. Oblečený a mokrý odešel do tábora.
Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Z myšlenek Renjira vytrhl Rinin hlas. S něčím, nebo s někým, se za závěsem... potýkala? Chvilku na to se ukázalo oč šlo. Zpoza závěsu vystřelila opice. Renjiro překvapeně zamrkal, ale nijak se prchající opici zastavit nesnažil, když viděl, že nic neukradla. Proto se za ní jen s pomyslnou kapkou skepse na čele zahleděl, načež se obrátil na Rinu, která se před ně usadila a spustila, jak kdyby právě započal naplánovaný, čajový dýchánek.
Renjiro na ni chvilku jen s pootevřenými ústy civěl a mlčel. Vážně, co byla tahle bělovláska zač...?!
„Jak dlouho už tu jste, Rino-san?“ odpověděl jí protiotázkou. Zdvořilé to sice nebylo, ale potřeboval se od něčeho odpíchnout. Věci jako kde se tu vzala a co tu dělala si nechal na později.
„Jinak já jsem Renjiro a tohle jsou Makura, Yui a Tsuki,“ představil jejich skupinku dodatečně a pousmál se. Prozatím si prostě budou hrát na kamarády, dokud se jim nepodaří zjistit o situaci na ostrově a o téhle ženské trošku víc.
Kitsune Saya
tým B
chrám Tokashiki
Dotazy jejích kolegů mohli někomu připadat docela vtipné, ale v Saye žádné emoce nevzbudily. Byly to docela očekávatelné otázky od někoho jejich věku a zkušeností, ovšem v Yuujirovi očividně vyvolaly otrávenost. Saya k senseiovi obrátila tvář s pohledem jasně vyjadřujícím otázku: "A co jste čekal, Yuujiro-sensei?", načež stejně mlčky pohlédla zpět k bráně, která se právě pohnula.
"Vyndejte ty ruce z kapes, Yuujiro-sensei," poznamenala modrovláska pouze k jouninovi, než se před nimi objevil kněz a se značnou dávkou přívětivosti, která v Saye vzbudila nedůvěru, je přivítal. Modrovláska přeskočila pohledem mezi oběma muži, po jejichž krátké výměně zdvořilostního pozdravu zavládlo ticho. Vzápětí sklopila pohled k zemi, propletla před sebou prsty a vykročila jedním malým krokem vpřed. Jasně modré oči zvedla ke knězi přímo před ní a tvář, v níž ještě před vteřinou panoval zcela bezemoční výraz, se jí rozzářila jako slunce širokým, vlídným úsměvem.
"Mé jméno je Saya. Doufám, že pro vás nebudeme přítěží, ale přínosem," pronesla sladkým hláskem, který doplnil její náhlou proměnu jako třešnička šlehačku na dortě.
Ztracený ostrov
Poklidnou atmosféru u čaje rušili jen zvuky z vedlejšího pokoje, kde se odehrávalo hledání sušenek. Nebo, kde se původně mělo odehrávat hledání sušenek.
”Ty neřáde! Co sem ti posledně řekla?! Jen počkej, až tě chytím!” V Rinině tónu zazněla výhružka, tónem, jakým lidé kárají neposlušného psa a zvuky padajících věcí se začali ozívat hlasitěji. Po chvilce ze závěsu vyběhla opička a Rina byla v těsném závěsu za ní s rukama nataženýma, pokoušejíce se opičku polapit. Ta, s úctyhodnou mrstností, překonala zbývající dva metry, vyhnula se chňapajícím rukám a vchodovými dveřmi zmizela do noci. Bělovláska se zastavila ve vchodu a zahrozila pěstí do temné noci, která se zatím snesla na prales.
”Ještě jednou tě tady načapu a uvidíš, ty malej hajzlíku! Jen počkej až o tom řeknu tvojí mámě!”
Rina se nakonec obrátila ke čtveřici a položila před ně krabičku od cukrovinek ze Suny, ve kterých byly plátky různého sušeného exotického ovoce.
”Ták,” pronesla úlevně, když konečně dosedla zpět na místo a opět se napila čaje.
”Tak povídejte, co je nového ve světě?” Optala se, jako kdyby k ní přišli právě z tohoto důvodu a hipnotizovala je laskavým pohledem plným očekávání.
Yuki Makura
Tým G
Chatrč v lese
Ženina slova, která byla se znepokojující zřetelností slyšet i k ukrytým dívkám, modrovlásku zarazila a donutila ji ztuhnout na místě. Chlapcovy zoufale vychytralé tríčky je zřejmě neměly ochránit ani na minutu, protože neznámá žena je už dávno prokoukla. Ale bylo vůbec před čím se chránit? Jistě, i Makuře z té podivínky běhal mráz po zádech a to ji ještě ani neviděla. Ale z toho, jak je bezstarostně zve na čaj zní jako nějaká neškodná stařenka...
Právě stáří opuštěné pralesní obyvatelky bylo to další, co dívku zarazilo, když se konečně odhodlala vykročit ze stromoví a vstoupit do vetché chatrče uprostřed mýtinky s Tsuki vedle sebe a Yui před sebou. Popřála neznámé hezké odpoledne, na nic dalšího se v daném okamžiku nezmohla.
Ženin vzhled byl pozoruhodný a k tomu, jakou si Maku udělala představu podle hlasu, i určitým způsobem nepatřičný. Když znovu promluvila, jakoby se navíc i její hlas proměnil a o něco omládnul. Že by se je snažila jen ošálit? Usoudila, že pro trojici mladých shinobi a jednu kočku bude příhodnější vzít na sebe podobu mladé ježib-... ehm dámy, obzvlášť, když nejschopnější a nejbystřejší z nich je chlapec v pubertě? Makura doufala, že letmé paranoidní myšlenky, které ji napadly, jsou nepodložené a konečně se taky s úlevou napila, když viděla Yui i Renjira, že se odvážili k témuž činu. Nad možností, že informace ohledně pitné vody jsou stejně podložené a důvěryhodné jako zbytek věcí, které jim o sobě neznámá prozradila - tudíž vůbec, se radši ani nepozastavovala.
Právě se koukám na novou sérii Sherlocka, takže pro mě mějte pochopení a odpusťte mi až se budu chovat jako psychický labilní narušený magor...
(Ups, tak se vlastně chovám pořád. Ehm ehm... no... eh, raději to nechme být.)
Tenshi Wakiya, tým A
Tenshi se nadmula pýchou, když jí Chikage-sama pochválila. Nestávalo se každý den, že by černovláska přišla i s užitečnou informací, vlastně to byl velice vzácný okamžik. V tuto chvíli si Tenshi malinko oblíbila bělovlásku.
Pozorovala odcházející kněžku a přicházející dívčiny s jídlem. Dokud neucítila vůni čerstvě připravených mořských pokrmů, ani si neuvědomovala, že vůbec na to nemá chuť. Bohatě ji stačila ta potvora v přístavu, další nemusela míti. Nabrala si proto do misky rýži a zalila ji omáčkou a pustila se s chutí do ní. Mezitím spustil Tako svůj monolog. Tenshi pochytila sotva půlku a z té půlky asi jen třetina zcela chápala.
"Je důležité si říct pro a proti. Je možné, že Chikage-sama má své plány, ale jestli pracuje pro velekněžku, musela složit jí nějakou přísahu nebo něco takového, ne?" podívala se na sensei, zda-li její domněnku potvrdí či vyvrátí a dále pokračovala,"avšak je spousta lidí, kteří někomu něco odpřísahli, a pak dotyčné zradili kvůli svému přesvědčení nebo přesvědčení určité sekty." usmála se na ně po další smysluplné domněnce. Její tým musel uznat, že se opravdu snaží se zapojovat do konverzací.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui zmateně zamrkala, zatímco Tsuki uraženě nafoukla tváře. Renjirův ostražitý výraz však obě vrátil zpět do reality a ony se napjaly. Opatrně vešly, a když jim žena sdělila, že z pramene sama vaří, a napila se, i zelenovláska odšpuntovala čutoru, nalila kotěti do víčka a sama do sebe nalila půl lahvě, div se nezajíkla. Své družce pak několikrát dolila, načež společně vydechly. Ten pocit žízně byl nesnesitelný a jim se konečně udělalo lépe.
Teprve pak dívka konečně zaregistrovala i vůni čaje a opatrně usedla vedle svého kamaráda. „Um,“ pípla, „děkujeme za čaj-nyan.“
Kněžka a démon
Tako Jahiro
Tým A
Ubykace
Bělovláska mu neodpověděla a Tako se musel držet, aby se neusmál. Tento souboj vyhrál, alespoň podle jeho měřítek. Na druhou stranu ho překvapila Tenshi, která vyrukovala se zajímavou teorií, která dávala smysl. Jenom mu nepřipadalo správné, že ji vyprodukovala před Chikage. Tako jí prostě nevěřil a nemyslel si, že by bylo správné, dělit se s ní o jakékoliv informace. Chikage naštěstí odešla a sloužící přinesli úplnou hostinu. Vypadalo to rozhodně lépe, než u strýčka Mikayo, až se Bunchan nedočkavě zavrtěl. Prasátko nasálo pachy a zkontrolovalo je, než se s Takem pustili do jídla. Byl to takový jejich rituál, kterým Bunchan vybral to nejlepší z nabídky a mimochodem taky kontroloval jedy. To bylo ale nespolehlivé, protože jed nemusel mít pachovou stopu.
"Oink," pravilo prasátko a Tako nebral dvě plné misky rýže a předem určeného výběru pochutin.
"Jaká škoda," dodal k Mikayo s lehkou ironií v hlase a pousmál se. Bunchan se zatím pustil do jídla s velikoi chutí.
"Vypadá to, že na mě padla role skeptika," pravil posléze a zabořil hůlky do jídla. Jenomže než si stihl nabrat, opět se rozmluvil.
"Tak si to rozeberem. Máme tady tři strany. Na jedné straně je kněžka a my. Kněžka obchází místa a provádí rituály. O tom, jaké provádí rituály víme prd. Pak jsme tu my. Najatí na ochranu Seimori-sama. Tlačení od Chikage do prostého postu bodiguardů, kteří mají za úkol se jen opírat o zbraně a nestarat se o nic ostatního. Na straně druhé tady máme Chikage. Pro Seimori-sama je její služka, ochranka, ochutnávačka a vypadá to, že má všechno na povel. Nejspíš má i zprávu nad finanční stránkou, což teda jen hádám. To z ní ale dělá další hlavní postavu této hry. Možná je věrná a dělá jen dobře svou práci, možná má vlastní cíle, které zatím neznáme," přerušil na chvíli svůj proslov a pokusil si opět nabrat. Než ale jídlo dal do úst, vrátil jo do misky a opět pokračoval. Bunchan se na to nevydržel dívat a tak, aby to Tako nepostřehl, mu začal baštit z misky.
"A jako třetí stranu, tady máme tu sektu. Chikage nám tu řekla svou teorii, která mi zněla trochu zvláštně. Pokud je ta sekta přesvědčená, že to, co nám tu řekla Chikage, je pravda, bojují za záchranu vlastního lidu a vlastní země. Tím pádem věří, že dělají správnou věc pro dobro. A ve jménu dobra jsou lidé schopni všeho. Jestli to tak je, nebo není, nehraje až takovou roli. Každopádně, pokud má v tomhle sekta pravdu, chápu jejich stanovisko,"
Mladík se odmlčel a zapátral hůlkami po dně prázdné misky. Sklopil oči, pohlédl na Bunchana, který si za pomoci dvou hůlek v ústech přidával do misky další porci a zakroutil pobaveně hlavou.
Tím chci říct, že i když nás první strana platí a druhá se tváří loajálně, musíme si dát pozor na všechny tři strany. A nebo dělám z makreli velrybu a vydím jen problémy tam, kde nejsou, dokončil konečně a nabral si novou porci. Lehce mu stekla kapka po čele, když spatřil, jak již třetí porce padá do bezedné jámy jménem Bunchan.
Satsuki Min, tým D
Tlaková vlna odhodila dívku do předu a Sat se natáhla na zem. K její smůle přistála nehezky na pravačce. Sykla bolestí, jak svaly zaprotestovali pod náporem jejího těla a úhlu ohebu. Zaklela a zvedla se rychle na nohy, kdyby něco následovalo hned po vlně. Když se otočila, dikobraz přistál na zem. Sensei se rozhodně nehodlala nijak s ním dohadovat. Vlastně jen sebevrah by se o to pokusil nebo vážně blbý člověk. Jakmile Mia odvolala kapitána, přišla k ní blíže držíce se za zápěstí. Různé odřeniny ji nezajímali, to byly věci, které se vcelku rychle zahojily, ale to zápěstí. Tiše zaklela. Poslouchala v poklidu sensei, načež dostala políček. Párkrát zamrkala, ale nic neřekla. Udělat to jeden z kluků, už by trpěl, ale od sensei jí to nevadilo, kór když to bylo míněno vtipem.
"Hai, sensei!" uklonila se mírně Mie a šla si pro své věci. Vydala se směrem k táboru, ale když se ohlédla...Ieyasu vypadla jako člověk, který má moc věcí. Přišla k němu a bez jakéhokoli optání mu prostě vzala pár věcí.
"Bez debaty..." pomohla mu s věcmi až do tábora. Tam si odhodila své věci a vzala si pouze nezpocené věci sebou a vyrazila k malé tůňce v lese, kde se vykoupala a vyprala si roztrhané oblečení, načež se vrátila do tábořiště.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Při Yuině nástupu na scénu a obdivu bělovlásčiných očí stekla Renjirovi po čele pomyslná kapka skepse. Nepřestával žasnout nad tím, jak rychle dokázala Yui přejít s ninja módu do úplného uvolnění, což by samo o sobě nebylo nic špatného, kdyby to nedělala ve špatnou chvíli. A Tsuki na tom evidentně nebyla o moc lépe. Copak snad už mohli polevit na své ostražitosti?
Co bylo ale zajímavější, respektive znepokojivější, byl fakt, že tu ženu vůbec nepřekvapilo, když Tsuki promluvila. Ba dokonce tvrdila, že už s kočkami mluvila. Byla to vážně kunoichi?
Odpověď na Renjirův dotaz, doprovázená usrknutím čaje, v chlapci na chvíli negativní emoce přebila. Jestli ten pramen používala a udělala jim z něho čaj, kterého se teď sama napila, tak se snad vážně nebylo čeho bát.
Po pár vteřinách mlčení se tak Renjiro prudce natáhl po své čutoře, odšpuntoval ji a na ex ji vypil, načež si hlasitě oddechl.
Ta žízeň byla k nevydržení a tohle byl konečně alespoň náznak toho, že mají co do činění s pitnou vodou, vyjma toho podezřelého nápisu.
Na námitky Riny, jak se jim mladá žena představila, nic neřekl a jen si mlčky sedl naproti ní na jeden z koberců na zemi.
Rozhodla se jim nepředstavovat. To samo o sobě nebylo nic zvláštního. Jen nechápal, proč jim to dala tak jasně najevo. On sám necítil potřebu své jméno skrývat. Fakt, že si své skutečné jméno nechala bělovláska pro sebe, proto mohl znamenat ledacos.
Při zmínce o nukeninovi z Konohy se ale Renjirovi zorničky zúžily.
První ho napadl Kenshin, ale pak si vzpomněl na cíl jejich mise a na to, co se dozvěděli během plavby od Kenshina.
Tohle musel být ten ostrov, na který se chtěli dostat a kde měli začít se svým pátráním!
Kněžka a démon
„I tak to mohou brát,“ kývla Chikage na Tenshi. „Jak už jsem řekla, moc jim nerozumím. Každopádně se o to se Seimori-sama snažíme. Děkuji za tvou teorii, Tenshi, určitě ji přetlumočím,“ usmála se.
Mikayo si odkaškala. „Výborně. Až se rozhodneme, dáme vám vědět, nicméně teď už si musíme opravdu odpočinout po dlouhé cestě.“
Bělovláska kývla a lehce se uklonila. „Předám i tuto zprávu. Nyní vám přeji dobrou chuť a sladké sny.“
Jako na zavolanou se papírové dveře znovu odsunuly, a zatímco Chikage odešla, do místnosti vkročilo několik dívek s různými nádobami a vmžiku vystrojili malou hostinu. Poté se mlčky uklonily a nechaly ninji o samotě.
Mikayo vydechla a narovnala se. „Myslím, žes ji urazil,“ nadhodila, vzala si misku a začala na ni nandávat rýži. Nezněla nijak naštvaně, prostě sdělila svou domněnku. A také chtěla slyšet, co si o této návštěvě mladík myslí.
Ztracený ostrov
Tajemná žena
Tým G
Žena se usmála, když jí Yui pochválila oči, připravila mysky s čajem a mangovou šťávou na malý stolek u kterého se usadila do tureckého sedu.
"To už mi tvrdilo koťat. To je tou kočičí náturou. Vždy páni... ehm... v tomhle případě dámy situace."
S odpovědí na Renjirův dotaz nejspíše vůbec nespěchala, protože si nejdříve pomalu usrkla čaje a poválela jeho chuť na jazyku. Nakonec se ale slitovala a opět na mladíka pohlédla.
"Ten pramen je tam dlouho. Já ho jen používám."
Úplně přeskočila otázku na její osobu a nevypadalo to, že by se k ní hodlala vrátit. Pak se však náhle zarazila, jako kdyby si vzpoměla a opět pohlédla na Renjira s Yui a Tsuki.
"Kdo jsem? To se takhle ptáte každého, koho navštívíte na donedávna opuštěném ostrově, uprostřed džungle? No, tak mi říkejte třeba..."
Na chvilku se odmlčela, jako kdyby si musela své jméno nejdříve vymyslet.
"...třebá Rina. A byla jsem jediným obyvatelem tohohle malebného ostrova, než se tu objevila ta Kirigakurská náplava, pod vedením konožského nukenina a začali tu kopat. Takže jsem zdejší domorodkyně a šamanka."
Na okamžik pohlédla na stůl a zatvářila se, jako kdyby jí něco nesedělo. Trvalo dobrých pět vteřin, než jí bliklo.
"Počkat, já už normálně zapomínám! K čaji to chce ještě nějaký zobání!"
Plácla se dlaní do čela, zvedla se a bez zaváhaní zmizela za závěsem s korálky. Zněla jako někdo, kdo má první milou návštěvu po řadě osamělých let. Z vedlejší místnosti se ozývalo štrachání a hledání.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
‚Čtyři šálky?‘ vytřeštila dívka oči a ohlédla se po Tsuki, když hlas zmínil smetanu. Yui zrušila svou techniku a dohnala Renjira. Teprve ve dveřích se zastavila a zamrkala. „Ho! Vy myáte super oči!“ vyhrkla. Kupodivu to ani nebyla stará dáma, jak zelenovláska typovala. Jak ale mohla vědět, kolik jich bylo? Byla snad senzibilka? Nebo jasnovidka?!
Tsuki mezitím vylezla na svou paničku a snažila se vypadat, že vlastně vůbec není překvapená a vše probírá s chladnou hlavou, i když v hlavě si kladla ty samé otázky, jako její kamarádi. „To je v pořádku-nyan. My kočky stejně smetanu a mlíčko špatně trávíme-nyan, leda že by to bylo mlíčko kočičí a nyá kotě. A nyá přece kotě nejsem.“
Tenshi Wakiya, tým A
Sledovala diskuzi mezi Takem a Chikage. Vypadali jako dva dravci, kteří si šli po krku. Jen vyčkávali, který zaútočí první. Zamračila se na bělovlásku. Nemusela ho takhle provokovat. Z jejího spíše závistivého pohledu ji vytrhla sensei. Pohlédla na ni, ovšem sensei byla přerušena. Chikage ji nazvala dítětem. Tenshi vylítlo obočí nahoru. Sice ji bylo třináct a měřila kolem sto čtyřiceti a měla nejdelší vedení v historii Kiri, ale zase takové dítě nebyla. Opětovala jí pohled do očí. To, co se dozvěděla, už slyšela po druhé. Neměla ráda, když ji opakovali věc, kterou zrovna postřehla, přesto ze sebe vyloudila milounký úsměv na své tvářičce.
"Hai, hai, pokusím se ze sebe dostat to nejlepší." pronesla příjemným hláskem. Teď už jen stačilo, aby z ní dala ruku.
Opět sledovala veškeré dění kolem sebe. Zase měli debatu o té sektě.
"Ehm...to nedává moc smysl. Pokud by se nosili obětiny pro "ono" démona, jen aby mohla Seimori-sama žít v blahobytu a onen démon by měl díky tomu zesilít, tak proč by si je vzala Seimori-sama a nedávala je rovnou tomu démonovi. To on by měl dostávám ty věci, aby přece zesílil. Nebo tu je možnost, že by mohla být Seimori-sama jen nějaký prostředník a tím pádem démon čeká, až zesílí na tolik, aby mohl pak ovládnout její tělo...třeba to takhle vidí ta sekta." pokusila se vyloudit ze sebe smysluplnou myšlenku. Jediné, co asi dávalo smysl, byla její poslední věta.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Isamu Kenji
Tým C
Přístavní molo
Bylo vlhko. Lodě se točily sem a tam v dálce a on je pozoroval. Jeho přemýšlení rušilo krákání ptáků. Už by to mohlo přestat. Moje poslání je jinde než zůstávat na této misi. Bylo to, jako by třeba na měsíc vypadl ze svého těla. A když už se stav prázdna uchyloval ke konci, probleskl jím malý impuls. Shingovo postěžování si ho uvedlo zpět do hry. Už bychom mohli mít fakt všechny ty bedny. Teď jen najít někoho, kdo to štípnul. Seiichiho příchod ho probudilo úplně. "No, tak to... Prosím nedělej znovu, Seiichi.", řekl Isamu a podíval se na něj.
"Co myslíte, kdo by to mohl udělat? Byl to zrádce nebo zvěd?," plácl mezi ostatní a zakoukal se na špičku věže zavalenou mlhou. Senseiovi neodpověděl, ale kývl a trochu se usmál. Mezitím ale uslyšel opět stejné krákání. Bzučelo mu v hlavě, skřípalo a pořád stejný zvuk, dokola. Jen ztěží, ale přece jen se otočil na ostatní a při jejich zaujmutí bojové pozice se přiblížil tak, aby stál spíše za nimi, ale aby viděl. Přece jen, byl typ na genjutsu a s kunaiem zacházel už o malinko lépe. Na blízko to bylo už horší.
Krákání zesilovalo a zeslabovalo. Jenže... To vlastně skřípala prkna mola.
Yuri Gateba
Tím D
Ostov
Tréning na ostrie noža, deň 2.
Dikobraz sa rozhodol roztrhať všetkých troch, preto sme sa ja a moje klony chystali odviesť ho niekam preč do lesa a tam sa rozdeliť. Do toho sa ale vložila Satsuki.
Sakra, mohlo to výjsť, chceš sa nechať zabiť? povedal som si pre seba. Dikobraz sa otočil, ale nie včas, vodná vlna už meč zobrala a o pár sekúnd na to ho už Kaiju zvieral v rukách.
Ano! usmial som sa v duchu. Úsmev ako sa objavil, tak aj odišiel, keď Kapitán použil nejakú techniku, odrazil sa dopredu a mňa tlakovou vlnou odhodil, čím zničil aj klony. Potom sa už do toho vložila aj Mia. Zachránila Kaijua Fuuton technikou a ja som započul iba tresk, ktorým sa dikobraz hodil do kopy padnutých stromov. Pozbieral som sa zo zeme a pozrel sa naňho. Sensei ho potom odvolala a povedala, že úloha splnená. Potom ešte potrestala Satsuki za to, že dostala jej meč do blata. Nad tým som sa mierne uškrnul. Potom som sa sám vybral do tábora, ale ešte predtým k vode a opláchol som si tvár a ruky. Sám som nepotreboval ošetriť, preto som nechcel Ieyasua otravovať, nech radšej ošetrí niekoho, kto to potrebuje. Večer sa blížil. Mal som ešte nejaké jedlo pre seba, ale o ostatných som nemal potuchy, Mia ale nevydala rozkaz, takže som sa tým nezapodieval. Namiesto toho som sa vrátil do tábora. Nahromadil som nejaké to drevo na oheň a potom som ho aj sá, založil.
Yuujiro Matsumoto
Sensei týmu B
Chrám v Tokashiki
Yuujiro pohlédl úkosem na Riri, zastrčil si ruce do kapes a unaveně si povzdychl. „Není to jedno?“
Kisho měl další dotaz, kterým si vysloužil další pobzdychnutí. „Třeba to, že bys jim neměl tykat. A jinak? Nemaj rádi ninji.“
Víc neřekl, protože se otevřela velká křídla vstupní brány a v nich stanul vysoký muž v mnišském rouchu a holí v ruce. „Vítám vás v našem chrámu,“ promluvil ihned a rozpřáhl ruce. „Mé jméno je Masamune a jsem zdejším knězem. Vy musíte být tým ninjů, které nám poslala Kirigakure,“ představil se. Z jeho hlasu nezněla vůbec žádná zášť.
Jounin kývl. „Sedí. Mé jméno je Yuujiro,“ pravil a odmlčel se. Chtěl, aby se děti představily samy.