12.6.2012 - Tak jsme nahodili krapet novější design, podobný tomu v Konoze, snad se vám bude líbit
Edit: Jo a mniši si musí na svoje karty ještě chvíli počkat, musíme je vymyslet xD
13.6.2012 - Přijímání životopisů k Oininům bylo pozastaveno (abychom to s tou elitou nepřeháněli 
) a byly zavedeny Klasické týmy, takže kdo by chtěl nasazovat krk za Kirigakure, má k tomu možnost v Klasických týmech 
Dále jsem přidal pár Zajímavých míst, konkrétně cvičišť. Tréningu zdar!
2.10.2012 - Lidi bude fajn, když přestanete zapomínat na uvádění místa momentálního výskytu vaší postavy. Když vás chce někdo najít, nemůže toho bez toho dosáhnout. Díky
16.10.2012 - Tenkoku no Senkyo: Vysvätení mnísi Patrajzovi do PM pošlú koľko misií majú za sebou. Najskôr mi napíšte a ja vám pošlem aké tipy misií sú a koľko si ich asi rozdelíte
9.12.2012 - Rozepsal jsem podrobněji klany Kirigakure, tak se na to mrkněte
16.3.2013 - Vzhledem k téměř nulovému zájmu o frakci Tengoku no Senkyo jsem ji stáhl z hratelných frakcí a od teď bude jen prostou NPC záležitostí.
12.4.2013 - Vrátili jsme se znovu k bodům, i když s menšími změnami
9.9.2013 – Byly vytvořeny karty i pro Klasické Týmy, a do nich doplněny odkazy na profily postav v databázi postav na Herním Webu ^^
13.10.2013 – Do místnosti jsme doplnili možnost něčeho jako všeobecných a předpřipravených misí. Vše co o nich potřebujete vědět se dočtete výš, pod Hidem „Mise“
5.11.2013 - U klanů byla doplněna možnost plnění tzv. ,,Klanových misí." Více se dočtete výše, v hidu ,,Klany", na konci spoileru každého klanu
18.2.2014 - Do karet postav byla doplněna jejich aktuální váha, výška, věk, a krevní skupina
5.2.2015 - U Oininů byla otevřena dvě jedno volné místo,
takže kdo máte zájem, posílejte své živoťáky
Pokud se chcete k Oininům přidat s nějakou svou stávající postavou z Klasických týmů, i to je možné. V takovém případě mi napište PM a domluvíme se
21.2.2015 - Místa u oininů byla rozdána, takže mají lovci nukeninů ze Skryté Mlžné zase na chvilku plno.
4.3.2015 - Netrvalo dlouho a u oininů je opět jedno místo volné... chjo T_T
Nicméně jupí pro potencionální zájemce 
27.4.2015 - U oininů opět plno.
9.6.2015 - Přepracováno Youhei a přejmenována některá místa v Kiri (všiml sem si až teď, že to sou strašný anglicismy xD)
2.9.2015 - Kolonka „Úspěchy, výjimečné výkony" byla nahrazena dvojicí nových kolonek, a to sice „Veřejně známé věci" a „Veřejnosti neznámé věci".
Smyslem této změny je umožnit postavám proslavit se nebo se jakoliv jinak dostat do povědomí veřejnosti.
„Veřejně známé věci" jsou, jak název napovídá xD, známé všem, tudíž potká-li se někdy vaše postava například s někým, kdo má v této kolonce napsáno, že zachránil vesnici před útokem nukenina, ví o něm tento fakt i vaše postava (také nemusí, pokud je to ignorant xD).
„Veřejnosti neznámé věci" jsou pro změnu věci, které o vaší postavě veřejnost neví. Toto se týká především oininů nebo Youhei, kteří plní mise se skrytou identitou, o jejichž skutcích vědí jen někteří, povolaní lidé.
15.11.2015 - Zmražené postavy přesunuty z týmů na konec záhlaví místnosti pod kolonku „Zmražené postavy“.
Také se uvolnilo jedno místo u oininů
2.2.2016 - V Youhei je k mání jedno volné místo
26.2.2016 - Jelikož nejsou senseiové, co by se mohli ujmout nových týmů, musím s lítostí oznámit, že je u Klasických týmů poslední volné místo, a stejně tak u Youhei, což znamená, že jakmile budou tato místa obsazena, nábor do Kiri bude uzavřen 
7.3.2016 - Našel se jeden nový sensei a tak se stav krapet změnil. Volná místa u Klasických týmu jsou teď dvě, u Oininů žádné a u Youhei pořád jedno
30.3.2016 - Tak už máme jen dvě místa, jedno v Youhei, jedno u Klasiků.
3.5.2016 - Přibylo nám pár volných míst u Klasiků
Riri Arui
Tým B
Cvičiště
Riri si sundá boty stejně jako zbytek týmu.
Do chrámů a jinejch nóbl baráků moc nechodím, leda občas do knihovny. Radši budu dělat to co ostatní. Pomyslela si Riri.
Cestou po chrámu víc pozoruju svůj tým, aby jsem neudělala nějaké fópá. Stropům a malbám na stěnách věnuju pozornost jen okrajově.
Když vstoupí skupina do místnosti, ženy s rohama, nechá se Riri na chvilku unést a doslova čumí na rohy. To by mě zajímalo, jestli jsou praví.
Jak se žena představí, uvědomí si Riri, kam její pohled směřuje. Otočí svůj pohled na místnost, rozhlédne se. Až když ji Sensei představí podívá se zpátky na ženu a ukloní se, jako ostatní.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui sebou trhla. Z Makury cítila, že je neskutečně vyděšená. Rychle tedy vstala, přistoupila k modrovlásce a zezadu ji objala, přičemž jí konejšivě hladila po hlavě. „To bude dobrý-nyan,“ hlesla k ní. Tsuki si mezitím sedla dívce na klín a začala tlapkami našlapovat. Byla to taková kočičí terapie. Oběma bylo naprosto jasné, že se jí zmocňovala panika.
Slova se opět chopil Renjiro a pokusil se s Rinou domluvit. „Můžemě si také nyavzájem pomoci,“ přidala se zelenovláska.
Kněžka a démon
Chikage se při takovém dotazu ošila. Ten kluk vůbec netušil!
Zato Ryouko se zahihňala do rukávu a na mladíka se kouzelně usmála. „Vyřizuji státnické záležitosti. Jsem hlavou státu a mám svou radu, s níž probíráme veškeré potřebné věci. Ale ano, pokud mi zbyde volný čas, moc ráda maluji,“ sdělila a těkla vědoucím pohledem k bělovlásce. Ta soustředěně civěla na špičky svých bot a malinko zrůžověla.
Jakmile začal Tako cvičit, obě dívky ho zvědavě sledovaly.
„O-obráceně,“ natáhla žena za hopkající dívkou ruku, ale ta ji už neslyšela. „Moje nervy,“ hlesla pak a promnula si kořen nosu. [b]„Takže odteď je kukačka nebezpečí a drozd bezpečí,“ dodala, aby ji slyšel i Tako. Když už to Tenshi popletla, museli se přizpůsobit oni.
Kývla i Chikage a Ryouko, které zpozorněly.
Když se malá kunoichi dostala do míst, kam skupina neviděla, mohla spatřit pouze prázdnou cestu a to několikrát po sobě.
Po dlouhé cestě do kopce se k nim konečně začala přibližovat brána torii. Mikayo zavolala Tenshi zpátky. „Tako, běž to prozkoumat. Kdybys měl podezření na past, klidně ji spusť.“
Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Odpověď Riny byla dokonale sebezapírající, a to tak nápadně, až nad tím Renjirovi stekla po čele pomyslná kapka.
Když se přidala i Yui s tím, že je bělovláska skutečně smutná, a hned na to Makura, díky které si Renjiro uvědomil, že je dohnala noc, nejprve se ušklíbl, ale nakonec si jen povzdechl.
„No tak, Rino-san, přestaňte trucovat. Nechtěl jsem se vás dotknout. Jde jen o to, že jsme na pro nás neznámém ostrově a tak se snažíme zjistit co možná nejvíce. Vašeho pohostinství si moc vážíme a rádi si s vámi popovídáme,“ naklonil se Renjiro opíraje o kotníky trošku dopředu, aby ho žena lépe slyšela, a tentokrát ani nic nehrál.
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Trénink na ostří nože
Při neúspěšném útoku na senseie se Kaiju nezastavil. Ihned po dopadu na zem nechal tělo dokončit onu otočku a hned na to se odrazil na Miu. Nehodlal se ji dotýkat, ale pořádně praštit, ačkoliv to za úkol neměl. Věděl, že to nebude fungovat a tak to zkoušel dál. věděl, že i nejlepší v Taijutsu udělá chybu, které může nepřítel využít a tak čekal na onu chybu. Tentokrát vedl útok se zavřenou pěstí na spodek brady. Levou rukou ji projel před obličejem na odvedení pozornosti a druhou ji mířil na bradu. Jenže i to se nepovedlo a Kaiju na chvíli zastavil. Viděl, že Mia mluví s Ieyasem a tak se podíval na ostaní. Vyslechl si pár věcí od Mii a jen se pousmál.
,,Jestli ho tak porazím, je mi to jedno. Hlavně že porazím nepřítele." odpověděl ji. Stál jen kousek od ní a přemýšlel nad dalším tahem. 'Kop a ani pěstí nezabrali. Co teď?' problesklo mu hlavou a dál tam stál. Nečekal na nic a vrhnul se na senseie. Dřepl si a pravou nohou mířil na nohy sensei. Čekal že mine a tak v druhé otočce mířil hned do vzduchu na senseie.
Trénink na ostří nože
-Den třetí
Mia Sashikizu
Pobřeží bolesti
Kaiju se svým útokem dlouho nečekal.Stačilo mu si něco tlumeně zamumlat a pak hned zaútočil kopem z otočky mířeným rovnou na stříbrnovlasou hlavu svojí sensei.Mia kopu jednoduše uhla.Udělala rychlý úkrok doleva,takže mladíkova noha,zasáhla jenom vzduch."Pfff kdyby ses narodil jako dikobraz,už by tě za takový kop vyhodili mezi další odpadky...znovu a tentokrát ať to útok alespoň připomíná."Rejpla si Mia a založila si ruce za zády,načež se opět dalším krokem stranou vyhla dalšímu útoku.Mezitím byl Ieyasu hotový a nadšeně ji ukazoval promočený kus nečeho,co býval papír."Další promočenec,to s váma byl někde výprodej?"Pronesla otráveně Mia,uživatelka suitonu."Když už víš,co máš za živel,teď je čas ho ovládnout,základní učení s elementární čakrou ti jako medikovi nebude rozhodně na škodu.Šup k moři a zkouškej udržet mezi dlaněmi trochu vody,aniž by ses jí dotknul.Malá rada...musíš použít čakru ve vodě,ne ji používat kolem ní."Zadala instrukce a opět se zasoustředila na Kaijua.
"Útočíš jak stará bába!S takovouhle tvůj nepřítel spíš umře smíchy,než že by jsi ho vůbec zasáhnul chacha."Provokovala ho stříbrnovláska a vyzývavě zůžila průzory svých zelených očí.
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Trénink na ostří nože
Jak tam Kaiju stál, sledoval jaké úkoly dostali ostatní. Věděl, že on nic takového nedostane, jelikož jeho nejslabší stránkou je chakra. 'S čím budu zápasit dneska? Zase se stromem nebo s něčím jiným? problesko mu v hlavě dál sledoval ostatní. Koukal jak ostatní se pustili do svých úkolů. Hoch tam jen stál a čekal na svůj úkol. Když odešel i poslední člen teamu a zůstal tam jen Kaiju a Mia, začal přemýšlet, nad jeho úkolem. Dostal to, co očekával. Zase trénink taijutsu. Jenže tentokrát místo stromu dostal živého protivníka. 'A sakra. Proti té nemám šanci. Té se ani nedotknu. Ne, když to nebudu brát vážně.' řekl si v duchu bělovlásek. Koukal na Miu a sledoval jak odhazuje svůj plášť. ,,Tohle bude bolet." řekl Kaiju tak, aby ho slyšela jen Mia. Rozběhl se vpřed a těsně před senseiem vyskočil do výšky. Před dopadem se otočil a snažil se Miu kopnout do Hlavy z otočky.
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Všetci sme teraz boli na pláži až na Kaijua. Ten dorazil ako posledný, ale Mia-sensei mu udelila milosť a nepreletel sa. Ja som iba sledoval Miu a jej preslov. Keď som sa dozvedel, že dnešnou témou budú elementy trochu som poklesol.
Elementy? Ach, to je otrava, myslel som si, že to bude nie- z myšlienok ma prerušila sensei keď vykríkla moje meno až som nadskočil. Dala mi za úlohu vytvoriť čo najväčší oheň a udržať ho najdlhší čas nad morom.
,,Rozkaz, Sensei! Pokúsim sa nič nedpodpáliť!" zvolal som spôsobom ako to robia vojaci keď dostanú rozkaz od nadriadeného a v momente som sa vybral k moru. Za sebou som počul ako Mia vydala podobný rozkaz Satsuki, ibaže s vodou. Zastavil som sa tesne na brehu pri vode. Natiahol som si kĺby na rukách a aj krk.
Takže tu záleží aj na tom aby môj oheň bol väčší než Satsukina vlna, pomyslel som si a hodil zrakom k svojej tímovej rivalke.
,,Išiel by som na tvojom mieste trochu ďalej, o chvíľu tu bude poriadne horúco," zakričal som smerom k Satsuki s nádychom namyslenosti a sebavedomia v hlase,aj keď to bol skôr žart.
Takže mám vytvoriť čo najväčší oheň, huh?! Dobre, sensei, teraz tu spravím druhé Slnko, ktoré pohltí celú planétu, pomyslel som si. Zložil som pečate na Katon: Goukakyuu no Jutsu, z plných pľúc som sa nadýchol a z úst mi vyšľahla obrovská ohnivá guľa. Ako sa to stalo, cítil som ako guľa rozvírila vzduch okolo mňa. Odfúklo mi to vlasy z tváre a ja som fúkal ďalej. Nevidel som nič okrem svetla z plameňa, ktorý, aj napriek tomu, že bolo ešte ráno, osvetlil okolie ešte viac. A to nehovoriac o teple, ktoré sa vôkol rozšírilo. Vyfukoval som všetok vzduch z pľúc a oheň da oddelil od mojich úst. Letela preč od ostrova. Bola to najväčšia akú som kedy vytvoril. Ale aj tak som s ňou nebol spokojný. Dokážem to lepšie. Prečo je môj element vlastne oheň? Vždy som viac obľuboval chlad, nie teplo. Je to aj tak trochu nezvyk, takmer každý z Kiri, koho poznám majú Suiton. Obzrel som sa za seba. Tam stál Ieyasu s Miou a s vlhkým papierom. Dokonca aj on má Suiton. Aj obaja rodičia boli vodní. Je to naozaj taký nezvyk v Kirigakure no Sato mať Katon? Nuž, odpoveď na tieto otázky zostanú na teraz nezodpovedané. Teraz som sa musel sústrediť. Otočil som sa späť k moru. Opäť som sa z hlboka nadýchol a zložil pečate. Teraz som do pľúc nehromadil charky na plno a po prvom nádychu som do úst vpustil ešte trochu vzduchu a potom som začal pomaly vypúšťať. Pri ústach sa mi začala formovať ďalšia guľa. Trvalo to 20 sekúnd kým sa vyformovala úplne a oddelila sa od svojho stvoriteľa. Bola o niečo väčšia a horúcejšia než predtým a takisto mierila na širé more, zatiaľ čo ta prvá už padla do vody, bola uhasená a zostala z nej iba hmla dymu. Trochu mi to popálilo usta, ale po všetkých tých ohnivých guliach, ktoré mi z úst vyšli som si z toho už nič nerobil. Začiatky boli najhoršie. Stále som ale vedel, že to zvládnem lepšie. Hodil som okom na Sat a sledoval jej vlny.
Dobre. Teraz to bude väčšie a silnejšie ako predtým. Sila veľkého Slnka ukrytá v mojej dlani... prehrával som si v hlave slová a naposledy som zložil pečate a nadýchol sa. Tentoraz som do pľúc nahromadil na husto všetku chakru, ktorú som mohol, vpustil som do úst ešte trochu vzduchu a potom vypustil obrovský ohnivý objekt. Tentoraz to bolo ale iné. Namiesto pomalého formovania gule pri ústach guľa sa zväčšila okamžite a predtým než som ju vyslal nsa more som jej dodal ešte trochu k objemu. Potom som ju držal pri ústach ešte pár sekúnd a nakoniec vyslal na more. Bola obrovská. Ak by bol v jej trajektórii nejaký menší námorský dom, kľudne by ho spálila na popol. Najväčšia a najhorúcejšia. Teplo jej dodávalo rýchlosť. Hrdo som sledoval ako letí nad vodou, ako keď rodič sleduje svoje dieťa keď po prvýkrát trafí kunai do stredu terča. Letela dobrú minútu a pol predtým než začala padať do vody a meniť ta kolízia zmenila môj nádherný výtvor na paru. Po tom vydychovaní sa mi ale zakrútila hlava a v hrdle som mal sucho. Obrátil som sa k zvyšku tímu.
Ieyasu Kitabatake
Tým D
Seděl na pařezu a dojídal svoji snídani, skládající se pouze z potravinových kuliček. Spousta ninjů je jedla jen v krajní nouzi, Ieyasu však dokázal ocenit jejich nutriční hodnotu a celkovou praktickou velikost. Ano, některé opravdu chutnaly odporně, ale když se člověk v různorodých příchutích vyznal, nebylo zas až tak obtížné najít nějaké chutné. Medik nenáviděl masové příchutě – byly suché jako cesta a příšerně slané.
Zahnal myšlenku na odpudivé masové potravinové kule a strčil do úst poslední kousek jeho nejoblíbenější kuličky – citrusového mixu –, kterou si objednával z jednoho malého krámku na postraní Skryté Písečné. Majitelka obchodu měla za obchůdkem velký skleník s ovocem, ze kterého vařila již zmíněnou pochoutku. Nebyla to sice levná záležitost a rychlost dopravy by se dala přirovnat k rychlosti lenochoda. To celé však opravdu stálo za to.
Kaiju konečně dorazil. K Ieyasovu překvapení vypadal docela spokojeně – ranní tréninky ho asi opravdu musely bavit. K tomu se medik nikdy nemohl donutit. Pokud šlo o studium, neměl problém vstát klidně o hodinu dříve a začít s prací. Pokud jste ale došlo třeba na trénink taijutsu, byl schopn vyspávat až do oběda a pak se na akademii vymlouvat na všemožné věci.
„Na pláž? Dobře, díky za info,“ opáčil mu a vyrazil.
Na pláž dorazil jako předposlední, Kaiju došel až za chvíli. Mia ohledně pořadí příchozích prohodila jen tak mimochodem vtip, ale Ieyasu byl duchem mimo. Zrovna si totiž naposled prohmatával místo kolem žeber.
Mia začala dávat rozkazy. První byl na řadě Yuri – měl dělat co největší vlnu ohně, kterou dokázal. Mia se dokonce nezapomněla zmínit o tom, aby nezapálil les. Druhá přišla na řadu ženská část týmu. Ta obdržela v podstatě identický úkol k úkolu Yuriho.
Najednou se mu přímo před očima objevila napřažená ruka sensei s chakrovým papírkem. Tu věc poznával, učili se o ní na akademii.
„Jestli jsem po rodičích, tak bude ten papírek buď mokrej, nebo vejpůl.“
Na akademii se jim tyto papírky neodvažovali dát – tvrdili, že ani jeden ze studentů nezvládá práci s chakrou na takové úrovni, aby mohl s papírkem něco udělat. Pro medika však bylo ovládání chakry denním chlebem. Mia se už otáčela, aby zkontrolovala zbytek týmu, když se ze sepjatých dlaní nejstaršího z geninů ozval hlasitý zvuk.
Se zvědavým výrazem rozevřel ruce a podíval se na kus papírku. Ten byl úplně nezměněný. „Heh, asi to budu muset provést pomaleji,“ pomyslel si.
Po třetím pokusu už stál u sensei a ukazoval jí vodou zkrabacenou kouli, která kdysi bývala papírkem citlivým na chakru. „Takže jsem spíš po matce, díky bohu,“ pronesl bezděčně a ledabyle mrštil papírkem do písku. „Co teď, Mia-sensei?“
Trénink na ostří nože
-Den třetí
Mia Sashikizu
Pobřeží bolesti
"Už se to trousí."Zamumlala si pro sebe Mia,když uviděla své studenty přicházející na pláž."Uvidíme jak moc jsi připravený dřeváku....uvidíme.Mimochodem kde je zase ten Kaiju k sakru."Pronesla místo pozdravu směrem k Yurimu a seskočila z kamene dolů do písku.O chvíli později dorazil i poslední člen týmu, na což Mia zareagovala slovy."Ranní ptáče dál doskáče to zrovna..."Mávla nad tím však rukou a spustila.
"Taaaaakže pulci třetí den už dávno začal,tak se do toho hned dáme!Dneska se zaměříme na čakru,takže začneme hned od elementárních základů hehehe."Zasmála se Mia,načež ji obličej zkysl,když si všimla,že je jediná."Elementy...základ...živly...takové to hraní s ohněm,blátem a vod...hmm kašlete na to!YURI když jsi do akce tak žhavý -chacha- tak padej na pláž a chci tě vidět,jak nad moře pouštíš,v co nejdelším čase největší oheň,co dokážeš.Dej do toho opravdu vše a pamatuj plivej to směrem NA MOŘE! Nechci vidět,jak tu zase něco bude hořet jasné?Tak upaluj.SATSUKI!Úplně stejný,ale zároveň opačný úkol....Co nejsilnější proud mizzurapy.Vymáčkni ze sebe každou špetku vody a čakry, co v sobě máš.Huš!"Zaúkolovala první dva studenty a ještě za nima zavolala,že u koho bude mít pocit,že to fláká,tak od ní dostane pořádnou nakládačku.Potom se otočila ke zbytku.
"Ieyasu!Znáš vůbec svojí elementární podstatu?NE?!K čemu vám ta akademie je,když vám tam ukážou velké kdenic tunic.Heh tu máš kus takového speciálního lístku,vyšli do něj čakru a pak mi řekni,co to udělalo."
Nakonec se otočila k nejmenšímu z přítomných."Tak co s tebou,když čakra není zrovna tvoje specialita hmmm...No tvůj úkol bude vcelku jednoduchý na pochopení.Minule jsi zápasil s plotem,tak dneska postoupíme o úroveň výše.Zkus mě trefit!Ne vážně dneska je tvůj štastný den tak ukaž,co v tobě je a dej mi pořádnou ránu siláku chacha."Ušklíbla se stříbrnovláska,odhodila stranou svůj šedý plášť a pokynula mladíkovi,že může začít.
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Trénink na ostří nože
Kaiju cestou na pláž přemýšlel, jaký ranní trénink si udělá. Jakmile došel na pláž, neměl čas na trénink, jelikož ho vyrušila sensei.
,,Dobré ráno přeji, sensei" řekl mladík. Poté se koukal do dáli a sledoval, jak ustupuje mlha. ,,Hmh" odpověděl. Dal se do ranního tréninku. Udělal si několik kliků a sed-lehů. Přitom poslouchal sensei, která ho zaúkolovala. ,,Já stejně nesnídám, takže se u mě bát nemusíte." řekl, když měl za sebou kliky. Když skončil s tréninkem, zvedl se a odešel do tábora. Přemýšlel, jak jim to má říct, ale nic ho nenapadlo. Proto se spolehl na improvizaci.
,,Dobré Ieyasu. Mám vzkaz od sensei. Jakmile dokončíš svoje ranní věci, máme se hlásit na pláži, kde již čeku Mia." řekl a poodešel dál. Na půl cesty se zastavil a otočil se. ,,Hej Ieyasu a ještě jedna věc. Nepřeháněj to se snídaní, jinak by to mohlo prý špatně dopadnout." dodal a pokračoval v chůzi. Stanul před Yurim, který byl kusek od Ieyasa a tak Kaiju doufal, že to slyšel.
,,Předpokládám, že si slyšel, co sem říkal Ieyasovi, že? Takže to nemusím opakovat třikrát, ale jen dvakrát." řekl Kaiju s úšklebkem na tváři a podíval se na dívčí část teamu a úšklebek mu zmizel z tváře. Černovlásek sebral své odhodlaní a statečnost a rozešel se za Satsuki. Stanul před ní a podíval se na ní.
,,Dobré ráno Sat. Mám pro tebe zprávu od senseie. Až dokončíš své ranní potřeby, hlas se u senseie na pláži. A moc nesnídej, jestli to teda nechceš vidět pak ještě jednou." řekl a nad svoji poslední větou se pousmál. Chybu si uvědomil hned na to a raději si spakoval zadek a odešel. Místo aby šel směrem na pláž, šel víc do vnitrozemí. Odešel kus od tábora, aby dokončil svůj trénink. Po skončení se vrátil do tábora, aby vzal sebou opozdilce, ale nikdo tam nebyl. Tak se rozeběhl zpět na pláž, aby se na něj moc dlouho nečekalo. Už tam byly všichni a Kaiju byl poslední. Zastavil vedle ostatních a čekal na rozkazy od sensei.
Satsuki Min, tým D
Satsuki si užívala vysloužený spánek, dokud jí něco zeleného nezačalo svítit do obličeje. Něco nevrle pronesla, načež se otočila na druhý bok a spokojeně pokrčovala ještě chvíli ve chrupkání. Po pár minutách vstala, aby se někdo neopovážil ji tentokrát vzbudit jiným způsobem a spíš aby nepřišla Mia ji vzbudit. Vstala a odebrala se k již vyhaslému ohništi, kde si protáhla ruce a řádně zívla. Konečně si prohlédla osazenstvo. To, že chyběl Kaiju, vůbec neřešila, ale že chyběla sensei, neznamenalo nic dobrého.
Vrátila se do přístěnku, vzala hřeben a rozčesala si vlasy, načež vytáhla něco malého k snědku, něco co nebylo cítit bylinkami. Jestli ještě jednou bude připravovat cokoli s bylinkami, bude rezignovat. Přeci jídlo nemusí mít extra chuť. Bohatě stačí sůl a pepř. Jakmile se vrátil Kaiju, pohlédla jeho směrem. Trochu byla zvídavá, kam se poděl.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Treníng na ostrie noža, deň 3
Ráno som sa zobudil priskoro a všetci ešte spali, tak som zo stromu sledoval kemp. Za nedlho som videl Kaijua ako sa niekam vybral, asi na pláž. Nechal som ho ísť. Hral som sa so svojim nožom a do stromu vyrezával znaky. Z hora som potom sledoval Ieyasua ako si liečí ranu. To nejakú chvíľu trvalo a potom sa naraňajkoval. Ja sám som nebol hladný, preto som sa ani neobťažoval zísť dole. Potom sa ale vrátil Kaiju. Ieyasu sa ho spýtal na sensei. V tom som ja zoskočil o pár metrov od nich.
,,´Bré ráno," zahlásil som im nezaujato a počúval aké noviny nám Kaiju priniesol.
,,Dobre, tak ja sa tam teda poberiem, ak chcete, poďte so mnou," rozhodol som sa hneď ako som sa dozvedel, že Mia nás čaká na pláži. Dokríval som na jednej nohe a jednej drevenej náhrade na pláž. Bol som ešte trochu zbitý zo včerajška, ale nebolo to nič vážne. Nič, čo by dobrodruh ako ja nezvládol. Keď som prišiel, uvidel som Miu-sensei.
,,Dobré ráno, sensei!" ohlásil som sa pri príchode, ,,Včera ste vraveli, že dnešok bude stáť za to, Yuri Gateba je pripravený!"
Ztracený ostrov
Vypravěč Týmu G
Kdesi v pralese
Makura si chvilku vyměňovala vzdorovité pohledy s Renjirem, tak že mezi jejich pohledy přelétávaly blesky, ale nakonec pohledem uhnula jako první, protože nebyla schopná nalézt odpověď. Aby skryla svou rozmrzelost z prohry, pohlédla ke dveřím a lehce vyvalila oči. Za tu chvilku co byli uvnitř se venku dokonale setmělo a venku vládla naprostá tma a modrovlásce se rozbušilo srdce. Ne, že by se vysloveně bála tmy, ale ztroskotání, mrtví lidé, neznámé prostředí a ztráta Kenshina na ní hrozně dolehly a dívka si pevněji sevřela v obětí kolena. Měla pocit, že začne řvát, nebo se rozbrečí, jenom nevěděla co dřív. Mezitím se Renjiro opět ujal iniciativy.
"... j... jo! K... klidně běžte... ," ozval se Rinin hlas, který byl ale zvláštně zastřený, jako kdyby měla stažené hrdlo a špatně se jí díky tomu mluvilo.
"Musíme tady zůstat... ," pípla Makura tiše a koukla z poza kolen na svoje týmové parťáky.
"Prosím Renjiro... ," dodala naléhavě, protože vidina, že teď opustí jediné místo, které vypadalo přátelsky, v ní vyvolávala paniku. Kdyby všichni se kterýma sem jeli nebyli mrtví, nebo pohřešovaní ještě by se to dalo zvládnout, ale takhle ne.
Tenshi Wakiya, tým A
Černovláska byla občas myšlenkami mimo a občas hlídkovala, záleželo na okolních pohyblivých tvorech. Jakmile byla oslovena, trhla sebou a přihopsala blíže k sensei. Její úkol byl velmi jednoduchý, a dokonce věděla jak ti ptáci zní, ale už si stihla poplést jaký pták byl na co.
"Kukačka když je nebezpečí a drozd vše v poho, jasně, to dám..." zazubila se na sensei a odhopskala před ně. Sice byla nejmenší, ale jestli nejpohyblivější, tak to už se určit úplně nedalo. Občas vypadala, že je zlomená v páteři, ale určitě nejpohyblivější nebyla. Dala si menší facku, aby se pořádně soustředila. Otázkou bylo, na co se přesně soustředit. Jak pozná, kdo chce kněžce ublížit, a kdo je jen náhodný kolemjdoucí. Možná se na to měla zeptat sensei rovnou.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Ieyasu Kitabatake
Tým D
Několik paprsků zlatavého slunečního světla proklouzlo kolem větví vysokých stromů a mlhy a usedlo zatím ještě spícímu medikovi na tvář. Ten to chvilku ignoroval, ale za několik málo minut ho už nepříjemné teplo na líci probudilo.
Pomalu otevřel oči a rozhlédl se po okolí. O kousek vedle pod přístřeškem ležela Satsuki. Ani si nevšiml, že přišla, musel už v tu dobu spát. Po Yurim, Kaijuovi nebo Mie nebylo ani vidu ani slechu. Rozhodl se, že bude nejlepší vstát a podívat se, co se děje.
Jakmile se posadil, projela mu po hrudi řezavá bolest. Nebylo to tak hrozné jako předešlý den, ale i tak měl co dělat, aby nepočastoval nahlas dikobrazího kapitána jedním z nejvulgárnějších výrazů, který znal. Opatrně si odhrnul tričko a na hrudníku našel obrovskou fialově zbarvenou modřinu. „Aspoň, že to vydržely ty kosti,“ snažil se najít nějakou optimistickou výhlídku v této situaci.
Spánek mu pomohl zregenerovat chakru. Proto neváhal, složil pečetě na Shousen no Jutsu, přiložil si zelenkavě zářící ruce na prsa a s úlevou zplna vydechl. S touto terapií pokračoval zhruba deset minut, než zjistil, že po bolestivě vyhlížející podlitině zbývá jen zarudlý flíček. Spokojen s výsledkem se postavil na nohy a šel se nasnídat.
Zrovna dojídal druhou potravinovou kuličku s příchutí citronu a medu, když se v táboře objevil Kaiju a nevýrazným hlasem mu popřál dobré ráno. Vypadal, jako že jde zrovna ze svého pravidelného ranního tréninku. Ieyasu mu pozdrav oplatil: „Dobré ráno. Tak co, Kaiju, nejaké zprávy od sensei?“
Kitsune Saya
tým B
chrám Tokashiki
V okamžik, kdy je muž pobídl dovnitř, vrátil se zpět její neurčitý výraz ve tváři. Mlčky následovala svého senseie do útrob chrámu, zatímco očima bloumala po vyzdobených zdech a naleštěné podlaze. Obrazy ocasých démonů ani bílý strop ji nepřekvapovaly. Chrámy takhle nějak přeci vypadaly, nebo snad ne? Ale přehnaná pečlivost, nebo dokonce úzkostlivost, s níž byla podlaha vyčištěná, jí přišla poněkud zvláštní. K čemu věnovat tolik pozornosti zrovna podlaze? Ačkoliv na druhou stranou... Co jiného mohli mít na takovémto místě vlastně na práci?
Ve chvíli, kdy vstoupili do rozsáhlého sálu, zamířily oči Sayi nejprve ke stropu a až poté k podiu a ženě na něm. Okázalost, s jakou byl sál zařízen, jí přišla docela absurdní.
"Netušila jsem, že se chrámy tak moc podobají bordelům," pronesla polohlasem směrem k Yuujirovi, než stanuli před kněžkou a jejich sensei se jal urputně představovat. Modrovláska nad jeho zdvořilostí povytáhla levé obočí, ale jakmile zaznělo její jméno, vysekla uctivou poklonu, hodnou té nejlépe vychované dívky.
Trénink na ostří nože
-Den třetí
Mia Sashikizu
Jak se studenti pomalu probouzeli,les kolem nich,jakoby čekal jenom na ně, začal švitořit a vydávat rostodivné zvuky divoké zvířeny.Vypadalo to na pěkný den,protože střechou z hustých větví mohl člověk zahlédnout šedomodrou oblohu a dokonce i všudypřítomná mlha, trochu ustoupila do temnot pod stromy.
Jako první se probudil Kaiju,který se šel projít až k mořskému pobřěží.Od moře táhnul studený vítr a moře zuřivě naráželo do pláže ostrova."Aaaa máme tu ranní ptáče."Ozval se hlas někde napravo od mladíka."Celkem hezký pohled,když mlha opadne nemyslíš?"Zahlaholila na větrem a vodou ohlazeném kameni sedící Mia,která se na Kaijua ani nepodívala a dál sledovala bouřící se živel."Až se rozkoukáte a všechny ty věci okolo,tak se potkáme tady,počkám tu na vás."Pak se na chvíli zamyslela a ještě dodala."Jo a nepřehánějte to se snídaní, nemuselo by se vám to vyplatit ts ts tss."
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui sebou trhla, když z Makury vypadla výčitka a Renjiro jí oplatil stejnou měrou. „N-nyo tak,“ zvedla smířlivě dlaně, aby se nehádali.
Zahleděla se na třásně, jako kdyby za nimi mohla vidět Rinu. Byla opravdu zvláštní a zelenovláska si tentokrát byla jistá, že je smutná.
„Renchan,“ šeptla k chlapci. „Onya opravdu nyetušila, jak dlouho tu je. Je smutnyá.“
Tako Jahiro
Tým A
Cesta
Mladík se na hlavní kněžku pousmál a pokývl hlavou na srozuměnou. Seimori-sama připadala Takovi jako princeznička s jediným celoživotním cílem, obnovováním bariér. Co, ale dělala kněžka kromě toho, Tako netušil.
"Co taková kněžka vlastně dělá, kromě každoroční obnovy bariér? Rozsuzujete spory, nebo malujete? Teď musím znít jako hloupej turista." optal se hlavní kněžky, aby řeč nestála, zatím co kontroloval okolí. I přes jeho nevoli vůči Chikage se nezdálo, že by ji hlídal nějak bedlivěji. Konec konců Taka nijak neprovokovala a tak si ji mohl chvilku nevšímat. V jedné chviliče se Tako prostě sehnul a sebral ze země ulomený klacík, ktetý se pokusil ořezat do špičky technikou chakrového scalpelu. Byl to jeden z lehčích tréningů, kterým se pokoušel své soustředění na přesné proudění chakry vylepšit natolik, aby to jeho tělo zvládalo automaticky. Aby z této lékařské techniky udělal bojovou, musel se naučit používat ji za pochodu.
Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Než stihl bělovlásek cokoliv říct, Rina se sebrala a odkráčela si to do vedlejší místnosti.
Renjiro za ní zůstal chvilku jen překvapeně hledět, než se ozvala Makura.
„Promiň že tu jen nesedim a nekritizuju ostatní, aobaka! (modrej pitomečku!)“ probodl Renjiro dívku přimhouřeným pohledem a šeptl na její účet vyčítavě, načež se zahleděl na třásně, za kterými jejich hostitelka zmizela a ušklíbl se. Chovala se vážně zvláštně a on si nebyl úplně jistý, jak s ní jednat. Pár nápadů ale přeci jen měl.
„Takže nechcete vědět, co je nového ve světě, Rina-san? Máme jít pryč?“ zkusil se bělovlásek optat naprosto nevinně, sázející na fakt, že jim dala žena během jejich rozhovoru několikrát najevo, že je za jejich návštěvu ráda a že si s nimi vlastně povídat chce.
Kaiju Hisayo
Team D
Ostrov
Trénink na ostří nože
Kaiju došel do tábora jako poslední. Došel ke svému stromu, odložil zde své věci a přisedl si k ohni, aby trochu oschnul. Zatímco schnul, donesla Mia večeři a Sat jí měla připravit. Nedal na sobě nic znát a zanechal si kamennou tvář. Stále přemýšlel nad tím, co udělala Mia. Stále tomu nemohl uvěřit. Proto se nestaral o nic jiného. Opřel si čelo o kolena a rukama objal nohy. Spát se mu nechtělo, ale měl nad čím přemýšlet. 'Měl bych začít vycházet se všemi. Ne jen s klukama, ale i s holkama. Jestli jsme spolu v teamu, musíme držet spolu.' řekl si chlapec v duchu. Hlavu zvedl, až když bylo jídlo hotovo. Najedl se a pak poslouchal taktiky senseie. Poslouchal pozorně, aby si je co nejlépe zapamatoval. Po skončení výkladu od senseie, jim Mia dala pohov. Kaiju toho hned využil a poodešel od tábora dál, aby mohl vypustit nádrž. Cestou zpět přemýšlel nad všelijakými věcmi. Zasedl ihned ke svému stromu, hodil přes sebe jednu mikinu a usnul. Ráno, vstal ještě před ostatními a tak odešel na pláž.
Kněžka a démon
„Naprosto chápu vaše stanovisko,“ usmála se Ryouko. „I my si uvědomujeme, jak vidíte, že je ninjutsu potřeba.“
Chikage kráčela vedle dvojice, tiše poslouchala a nijak je nevyrušovala. Mikayo byla v čele a Tenshi za nimi, aby jim hlídala záď. Blížili se k místu, kde se začínal měnit terén a cestu vlnily mírné kopce, které znemožňovali nahlédnout za jejich vrchol.
„Tenshi,“ oslovila dívku modrovláska. „Ty seš z nás nejmenší a nejpohyblivější. Udělám z tebe předsunutou hlídku. Pohybuj se nenápadně několik metrů před námi a kontroluj, co je za těmi kopci. Když zahlédneš nebezpečí, napodob…“ Kunoichi se krátce zamyslela a kývla. „Napodob drozda. Pokud bude vše v pořádku, napodob kukačku. Pak na nás počkej, až tě dojdeme. Tako, zůstaň u kněžek, já nám budu hlídat záda.“
Kněžské únosy
Yuujirovi stekla kapka po čele, když si všiml té náhlé změny v chování Sayi. Co to mělo znamenat?
„Ještě jednou vás tedy vítám,“ řekl, když se všichni představili. „Následujte mě, prosím. Dovedu vás za naší vrchní kněžkou.“
Rozešel se zpět do chrámu. Sám se vyzul a počkal, až ostatní udělají totéž, vystoupil na shod oddělující špinavou chodbu od čisté a vedl je dál. Všechno zde bylo neuvěřitelně čisté. Zdi zdobily roztodivné obrazy, na nichž se dali rozpoznat ocasí démoni při různých etapách svého života. Dřevěné parkety na podlaze byly bezchybně naleštěné a strop naprosto bílý.
Zastavili se až u dveří, které Masamune otevřel a vkročil do nich. Ocitli se v rudozlatě zdobené místnosti s vyvýšeným pódiem, na němž seděla žena oděna v bílém kimonu, které s rudým haori. Na čele měla zvláštní chránič, z nějž vystupovaly dva rohy.
Kisho si všiml, jak velká prsa má, a lehce zrudl.
„Senna-sama,“ oslovil Masamune. „Tým z Kirigakure dorazil.“
„Vítám vás, shinobi,“ kývla k nim. Měla příjemně posazený medový hlas a mluvila rozvážně, ale nikterak nudně. „Mé jméno je Washizu Senna. Jsem velmi ráda, že jste dorazili takhle rychle.“
Yuujiro už dávno neměl ruce v kapsách a pohotově se uklonil. „Jsem Matsumoto Yuujiro, velitel tohoto týmu,“ narovnal se pak a postupně kynul ke svým žákům. „Tohle jsou Kitsune Saya, Arui Riri a Anaka Kisho. Jsme vám k službám.“
Ztracený ostrov
"Odpovídat na tvoje otázky je jako boj s hydrou. Jednu hlavu jí usekneš a tři další dorostou," osočila se Rina popuzeně, překřížila ruce a nafoukla uraženě tváře. Bylo to gesto tak dětinské, že nemohlo zvěstovat žádné nebespečí.
"Estli ste hledali jenom informace, ste tady špatně," pravila uraženým tónem, vstala a jako rozjetý buldozer prošla závěsem z korálků. Makura těkala zaraženě pohleden z Renjira na vlnící se závěs, načež se zatvářila, jako kdyby ji nad hlavou blikla žárovka.
"První návštěva po možná deseti letech? Asi si mohl bejt milejší," prohlásila, jako kdyby Renjiro konečně něco zvoral a ona byla jen nezávislý pozorovatel, který na ten fakt mohl poukázat.
Tenshi Wakiya, tým A
Tenshi si spíše všímala toho nepodstatného ve svém okolí, jako byli různé potvory poletující kolem nich a podobné věci. Zpozorněla teprve, když Seimori-sama spustila něco o kultuře. Nikdy nebylo na škodu se něco nového přiučit. Jenže do povídání se stihla zamotat už na začátku. Dimenze chránící jinou dimenzi, ninshu a ninjutsu...tohle už bylo v tu chvíli na Tenshi moc pojmů a ona neměla v lásce moc pojmů. Musela si totiž spojit určitou věc s jinou určitou věcí a to bylo moc věcí najednou a jí by se z toho přehříval mozek, kdyby to bylo ovšem možné. Radši se soustředila na jiné věci, které jí dávaly smysl. Kochala se opět krajinou, avšak dávala pozor i na případné nebezpečí. Přeci měli za úkol chránit kněžku a tím, že bude k ničemu nijak nikomu nepomůže. Chtěla dokázat, že za něco stojí, hlavně po poslední misi.
Satsuki Min
Na slova díku jen protočila panenky. Nedělala to, aby něco takového slyšela, jen chtěla pomoct lehce raněnému. Zase taková ledová královna občas nebyla.
Jakmile se vrátila z rychlého koupání do tábora, Yuri již rozdělával oheň. Satsuki si rozložila své věci na deku, aby ji aspoň trochu proschly a sama natáhla ruce k ohni, aby se ohřála. Během chvíle od sensei dostala velice jednoduchý a zároveň již nenávidění úkol. Nechtěla připravovat blbou marinádu z bylin na rybu. Na chvíli konečně vypadla z Kiri, z rušní vesnice plné idiotů a menších idiotů a od vůně bylin, jen aby byla obklopena idioty a bylinkami. Povzdechla si a dala se do práce.
Během čekání na jídlo se rozhodla Mia uštědřit geninům další várku taktik. Dívka si přitáhla nohy k sobě, které objala, a položila si na ně hlavu a jen poslouchala. Snažila se toho, co nejvíce zapamatovat. Doufala, že někdo z kluků, se o to také aspoň z části pokouší.
Po málo snědené večeři byli posláni na kutě. Sat si vzala své věci, které zabalila do batohu, až na deku. Rozhlédla se nervózně kolem. Nechtěla spát pod širákem, a tak se vydala opět k Ieyasovi do stanu.
"Ber to za splacené a dobrou..." pronesla ke kolegovi. Slovo dobrou bylo spíše zašeptáním.
http://www.zabavnetesty.sk/quizzes/user/351405 <-- testíky :3
Kněžka a démon
Tako Jahiro
Tým A
Na cestě
Tako se na dívku dlouze zahleděl a lehce se nad její neodbytností pousmál. Měl rád, když měla dívka jisté charisma a navíc ho přeavědčili její krásné oči.
"Dobrá, dobrá," pravil pobaveně a nevědomky si pročísl rukou vlasy, aby knězku zaujal lehce rebelským vzhledem.
"Můj názor je takový, že pokud ta sekta doopravdy věří, že děláte něco špatného, neodradí je ani zpráva, že vás hlídáme my. A pokud jste si již dříve ninji najala, je vysoká pravděpodobnost, že to oni udělají také, Seimori-sama," pravil Tako tišeji, ale ne proto, aby je nikdo nezaslechl, ale proto, aby nepřeslechly nějaký nezvyklý zvuk. Přes kněžcinu společnost se Tako nepřestal zajímat o okolí a stejně tak činil i Bunchan, jen svým rypačkem.
"Přiznám se, že démoni a sféry jsou pro mě v podstatě nové, ale co se týče ninshu, spadá do něho částečně i můj obor. Jsem lékařský ninja a většina technik, které ovládám jsou zaměřeny na pomoc lidem. Bohužel Ninshu by mohlo fungovat jen ve světě bez neřádů a proto musíme používat ninjutsu, abychom ostatní ochránili," vysvětlil ji částečně své stanovisko a obdařil ji dalším úsměvem.
"Takže jediný můj názor je ten, že nenechám žádného neřáda, aby vám ublížil."
Po posledním slovu Tako už oční kontakt nenavázal, protože se ohlédl a detailně zkontroloval okolí.
Yui Endo
Tým G
Neznámý ostrov
Yui byla stejně zmatená jako Renjiro. Rina mluvila o třech letech, ale vše nasvědčovalo tomu, že tu pobývala nejméně deset let. To se sem dostala jako malá dívka? Anebo byla starší a jen vypadala mladě? Jak by to ale přežila sama?
Raději se neptala, nechtěla nic pokazit. Mluvení prostě nechala na Renjirovi, který ho ovládal skvěle a sama se soustředila na to, co uměla nejlépe. Pozorovat chování lidí.
Z téhle dívky ale byla pořádně nesvá. Ona prostě věřila tomu, co říkala, jenže kdesi v těch všech slovech a posuncích dívka zachycovala něco… něco divného. Něco záporného. Ale netušila, co.
Kněžka a démon
Ryouko zavrtěla hlavou. „Ale názor máte, jak to tak zní, a já bych ho ráda slyšela. Co se týče politiky a ekonomiky, tu tvoří naše kultura a vy… vy jste tady proto, abyste nás chránili proti těm, kteří by nám mohli bránit v plnění našeho úkolu. Proto je váš názor relevantní,“ oznámila mu. Z jejích očí byla cítit bezelstnost a přátelská nátura.
„Zajímá vás naše kultura?“ usmála se pak. „V učebnicích, jak jsem si všimla, stojí, že jsme hierokratická země, jejíž kněžky dokáží ovládat rituály chránící naši dimenzi od dimenze démonů. Je to takové hezké povídání a lidem to přijde exotické. Vím, že vaše země dále na severu jsou takové, protože kráčíte cestou ninjutsu. Abych řekla pravdu, tak naše rituály jsou ve skutečnosti bariérové a pečetící techniky vysoké síly. I my kněžky dokážeme využívat chakru, ale nebojujeme s ní, tedy spíše to neumíme tak dobře. Hledáme cestu mezi ninjutsu a ninshuu, i když to může vypadat jako zbytečné hledání. Svou chakru využíváme právě k ochraně bran, které jsou tady na ostrově. Kolem každé z nich byla vystavěna svatyně a každá z nich je vlastně obrovská pečeť, kterou je potřeba jednou za rok posílit.
Být kněžkou je v této zemi pocta,“ vysvětlila.
Yuri Gateba
Tím D
Ostrov
Tréning na ostrie noža
Oheň bol za chvíľu hotový a to už sa do tábora vrátil aj zvyšok tímu, Mia s veľkou rybou, ktorá nám mala slúžiť ako večera. Príprava trvala ale dlho, takže nám sensei povedala, že si máme zatiaľ dať niečo svoje. Ja som ale až tak hladný nebol, takže som iba počkal. Potom sensei zrekapitulovala dnešný deň. Ieyasu mal rybu zbaviť šupin a Satsuki podala bylinky. Potom Mia začala opäť hovoriť o taktikách a formáciach. Niektoré z týchto som už poznal, kedysi od rodičov. Aj keď to už bolo dávno, pamätal som si to. Každý deň. Ryba bola za nedlho pripravená a tak som sa s chuťou do svojej časti pustil. Mia nás potom vyskúšala z látky, ktorú nám vysvetlila, s čím som problém nemal, odpovedal som na každú položenú otázku. Potom nám zavelila aby sme išli spať, že zajtrajšok bude stáť za to. Vyliezol som na svoj strom a ľahol som si tam. Ešte som sa obzrel dole na kemp ako sa všetci ukladajú spať a potom som sám zaspal.
Renjiro Kaiba
Neznámý ostrov
Když mu odpověděla, zůstal na Rinu Renjiro mlčky civět, i když se snažil, aby to nebylo tak nápadne.
Hiromu byl mizukage ještě před Ichimitsu, která vstoupila v úřad před zhruba deseti lety!
„Jak dlouho už tu sakra je!? A proč vypadá tak mladě!?“ hleděl na mladou ženu bělovlásek chvilku zaraženě s pootevřenými ústy, než spojil rty opět k sobě.
„Někoho tu hledáme,“ řekl Renjiro opatrně a krátce se odmlčel, „Rino-san, o těch lidech z Kirigakure, co je vede nukenin z Konohy, mluvíte v přítomném čase... Znamená to, že tu pořád jsou?“ zajímal se.
„Jak jste vlastně zjistila, co jsou zač? Jak jste se sem dostala vy?“ natáhl se bělovlásek pro hrnek s čajem a napil se, aniž by spustil z jejich hostitelky pohled. Za prvé ho opravdu zajímala, a za druhé ji nehodlal podceňovat. Jak s ní jednat bylo těžké, protože netušili, co byla zač, a oni se potřebovali pohnout z místa.
Ieyasu Kitabatake
Tým D
"Díky, máš to u mě," řekl, když se Satsuki chopila tašky s fuuma shurikeny, která medika obtěžovala při jakž takž plynulé chůzi. Teď už mu nic nebránilo dobelhat se do tábora, kde na něj čekal zasloužený odpočinek.
V čase, kdy dorazil, už seděl Yuri ve středu kempu a rozdělával oheň. Bylo to dobře, poněvadž se rychle stmívalo a začala stoupat podivná hustá mlha. Ieyasu hodil pod přístřešek všechno svoje vybavení a svlékl se jen do kalhot a trička. Sdělil svým kolegům, že se jde vykoupat a tak i udělal.
Cesta ke studánce byla krajně obtížná z důvodu nedostatku světla a bolesti na hrudi. Aby se stihnul vrátit zpět, musel svou koupel omezit v podstatě na skok do vody a pořádné umytí rukou. Poté se urychleně vrátil k týmu D.
Jakmile dorazil, vyndal z brašny pár prášků a všechny je spolkl. Následně se usadil k ostatním kolem ohně.
Medik se zahleděl do praskajících uhlíků a málem se vyděsil, když mu na klíně zničehonic přistála prapodivná ryba. S úlevou zjistil, že ji přinesla sensei a on ji měl připravit k jídlu. Mlčky pokýval hlavou a došel si pro potřebné nástroje.
***
Po vynikající večeři se všichni usadili a snažili se dávat pozor na nepřeberné množství prazvláštních názvů formací, které Mia vypouštěla z úst. Když zjistila, že už nemá cenu své studenty trápit, poslala je spát a nezapomněla se zmínit, že je další den čeká legrace.
Ieyasu se svalil pod přístřešek a zakryl se dekami. Moc si přál, aby sensei o zítřku pouze blufovala, ale ta pravděpodobnost byla celkem malá. Netrvalo dlouho a genin usnul. Konečně se mohl alespoň na chvíli zastavit a odpočinout si.
Tako Jahiro
Tým A
Ceata k první svatyni
Tako nechal veškeré plánování na Mikayo, která to měla na starost a do průvodu se zařadil jako poslední, aby bylo jejich pokrytí kompletní. Tohle celé bylo jiné, než očekával. Seimori-sama sice říkala, že budou dobrovázet jen ji a Chikage, ale i tak Tako čekal zástup služebných. Na druhou stranu musel uznat, že takhle to bude mnohem snadnější. Kdyby museli zrychlyt, prostě by vzali kněžky na záda a mohli by běžet. Po té, co se Ryuko rozhodla promluvit si s Takem, se mladík jen pousmál.
"Snažím se brát všechno podle nejhoršího scénáře, abych omezil situace, kdy by nás někdo zaskočil, ale prozatím jde všechno hladce. To s čím mohu pracovat jsou jen dohady, takže dokud se nepřítel neukáže, není můj názor uplně relevantní, Seimori-sama," pravil ke kněžce uctivě a obdařil ji steným pousmáním.
"Navíc znám vaši zemi jen z politického a ekonomického hlediska, což mi o vaší kultuře moc neřekne," pokusil se navázat rozhovor na jiné téma, když sám neměl moc co říct.
"Pokud by se vám chtělo, velice rádi se něco přiučíme, žejo Bunchane," pronesl mile a prasátko v jeho náručí přikývlo hlavičkou. Hlavní kněžka byla krásná dívka, takže dělalo Takovi veliký problém, aby se o něco nepokusil. Nemohl ale zostudit jméno své vesnice, kvůli ukojení svého libida.