Náš svět /2/ Útěk

Sai nastavil záda a Sakura i Naruto se zhouply ven z okna. Venku bylo šero a nad jejich hlavami se zjevili stíny. Les, do kterého se dostali pomocí okna tmavé místnosti, byl tmavý.
Vítr burácel a na všech okolních stromech dokazoval svou přirozenou sílu. Nikde nebylo ani živáčka, ale na pozorování a naslouchání prosící přírody nebyl čas.
„Podej mi ruku“ natáhla se Sakura a usilovně táhla Saie, který již neměl sil, aby se do okna vyhoupl sám.
„No tak mi pomoz!“ křikla na Naruta, který stáhl obličej do hrozivého úšklebku. Noc nebyla nebezpečná, jen děsivá, ale na nikoho nepůsobila právě tak zlověstně jako na Naruta. Trochu se uvolnil a nechal kapky vody, které byly zahozeny z náručí právě těch stromů, jejíž hrdly promlouval sám vítr, stékat po tváři.
Sakura znovu zlověstně vykřikla a napětí povolila teprve ve chvíli kdy Saie držely čtyři ruce.
Všichni se svalili na zem a Saiovi sklouzla ruka na břicho. Když ji odkryl zjevila se na jeho těle malá spálenina od ostré zídky.
„Pálí to jako čert.“
Všichni si ho nevěřícně prohlédly. Nejprve se zamračil, ale po dlouhém snažení se neusmát povolil.
„Možná…“ začala Sakura a zvedla se. Nevěřícně si prohlížela dům, ze kterého vylezly, byť s odřeninami, pohmožděninami, nebo jen se spáleninami od pouhého úniku, Saie, který své emoce nikdy nedal na jevo a své ruce, na kterých se také objevil malý červený flíček.
Všichni se chtěli zeptat na jednu a tatáž otázku. Byl to však Naruto, který se zeptal: „Kde to ksakru jsme?“
„Možná…“ dostala se Sakura ke slovu: „bychom měli vyjít z lesa a zjistit, kde to vlastně jsme.“
Nad skupinku se zvedly oranžové lístky. Stromy se už pomalu obalovaly barevným kabátkem, aby mohli odolat poryvu větru, ale ten stále překonával více a více jedinců z přírodní říše.
Když se dostali na cestu. Sakura určila směr jejich další cesty, a protože se nemohly odrazit od stromů a skočit tak daleko jako to dokáží jen ninjové, ubíhala jim cesta velice pomalu.
„Kdy už vyjdeme“ zachmuřil se Naruto a vztáhl k Sakuře své špinavé ruce.
Každý byl už vyčerpaný a špinavý, každý dokázal mluvit a odpovídat, teď už se však Sakura otočila a vlepila Narutovi facku.
„Jdeme v kruhu. Snažím se vám vyhovět a ty stále nemáš dost! Chtěla jsem vám-„
„-jenom pomoct. Tak proč si mi vlepila? Já už toho mám dost. Tady si sednu…“ ukázal na malou vyvýšeninu mezi stromy. „…a budu odpočívat.“ Do očí mu vhrkly slzy, které vzápětí potlačil.
„Půjdeme tudy“ ujal se slova Sai a pohlédl na slunce. Pomalu se už vynořovalo ze svého úkrytu. Začínal nový den. Nebyla to však úleva, nýbrž na každého dolétla sprcha únavy a těžkých myšlenek.
Za malými kamennými útesy, které se tyčili severovýchodně od skupinky se zjevila postava. Nejprve viděli jen obrys, ale později začali rozeznávat různé části těla. Vypadalo to, jako že se vynořuje právě z kamenných útesů a postupovala k nim stále blíže. Ostře řezaná tvář byla zvýrazněná zářivě hnědýma očima a hnědou ofinou dlouhých vlasů stažených malou barevnou perlou. Nejen že dívka, jak už všichni poznali neměla čelenku, ale také měla na sobě velice zvláštní oblečení. Tmavé úzké kalhoty jí sahaly až ke kotníkům a na jejím hubeném těle ji ve větru tančila vytahaná košile. Ze všeho nejvíce je zarazili boty té neznámé. Obrovské uzavřené boty s barevnými provázky byly lehce prošoupané a zdaleka neměli takový tvar jako ty, které ninja má mít.
„To není ninja“
„Možná bychom se měli skrýt a vyčkat dokut nebude dost blízko.“
Ke všem se linula zajímavá rychlá hudba. Každý si všiml, že dívka svírá v rukách zajímavý nástroj, který je propojen s ušima a tím vydává tu divnou rytmickou hudbu.
Sai zatajil dech. Na čele mu vyrazil pot a začal usilovně přemýšlet. Do myšlenek se mu stále vraceli záblesky věcí, které se buď nestaly a nebo zůstanou nezodpovězeny, pouze v jeho mysli. V dlani mu lehce škublo a připravil se na skok.
„Say my name- “
„-Open your eyes- “
Všichni se připravili ke skoku. Do rytmu té zajímavé písně každému vnikl tlukot jejich srdce. Bylo splašené a vyvolávalo obrovský strach.
Naruto se začal soustředit, nedokázal však myslet na střet s tou tajemnou osobou.
Tohle je tak zvláštní místo. Kde to jsme?