Tajemné
„Slzy?‘‘ Podivila jsem, právě jsem se probudila z podivného snu a ještě k tomu jsem brečela, to bylo jako v tom snu, tentokrát to, ale nebyla krev. Stále jsem zrychleně dýchala, celý můj obličej byl pokrytý kapičkami potu. Snažila jsem si vybavit, vše co se ve snu odehrávalo.
Garra…byl tam, já byla konečně u něj…….zmizel…. slzy, krev…..spoustu krve…..
Raději jsem schovala obličej do dlaní, už jsem na ten sen nemohla ani pomyslet.
Proč? Proč zmizel? Znamená to, že je to konec?
3. DÍL
Naruto je v kanceláři Páté s ním je tam sama Hokage, Sakura a Kakashi. Naruto se dozvěděl vše o útoku, i o stavu Iruky. A když skončila jejich debata šel se Naruto podívat na monument ve skále, který zachycoval tváře hrdinů, kteří nosili jméno Hokage.
Zíral na mladou tvář vytesanou ve skále. To je on. Konečně zná své rodiče, vlastně ne, neví kdo je jeho matka.
„To bude Kakashi vědět, musím se ho na to zeptat a taky na to, jací byli.“ říkal si.
Daichi zpozorněla, když se dveře opět začaly otvírat. Deidara za sebou nezamkl a ona neodolala a alespoň nakoukla do chodby, po níž se zrovna nikdo neprocházel.
Teď se posadila, ruce položila na kolena a čekala, kdo vejde dovnitř. Její bratr se chvíli rozhlížel, zda splnila slib a neutekla.
„Smíš tu zůstat,“ oznámil jí. „Ale jen do té doby, dokud zas nebudeš pořádně mluvit. Nalhal jsem Šéfovi, že z tebe maximálně dostane tak dvě až tři věty, ale že se to lepší… abych ti to drobet ulehčil.“
„Fajn, budu se tím řídit.“
Sakura - nejlepší ninja
Jo a neberte mě vážně prosím.. já byla malá hloupá a nemyslela to tak.. s odstupem času mi to přijde ubohý...
Tohle je volné pokračování eště jiný věci... Ta tu snad taky časem bude:D
Haruno Sakuro byla zoufalá. Jediný pohled na nebe a hned našla co hledala. Naruto a Sasuke. Nezadržitelně se blížili proti sobě. Nesnažili se navzájem zabít, ale ta srážka nemohla dopadnout dobře.
Zoufale se rozběhla ke v stupu do Konohy. Běžela jak nejrychleji mohla a přece pomalu.
Vidím svíčku na hřbitově, ano. Je to svíčka pro toho člověka, pro člověka, který zemřel. Sama přistupuji k k jednomu hrobu.
Pokládám svíčku a vytahuji krabičku sirek, škrtnu jí. Pohlédnu na plamínek, který mně chrání před naprostou tmou.
Na hřbitově hoří svíčka,
Hraje si plamínek s větrem..
Přivřu na chvíli víčka,
Uteču před tím světlem.
Stojím a hledím na jeho pomník, přečtu nahlas ten text:
„Naděje nikdy neumírá.“
2. DÍL
Stmívá se a stařec se prodírá lesem, bojuje s okolím i vlastními zraněními, musí utéct. Jeho plán se nepovedl, nevyšlo to a cítí nebezpečí, musí se uchýlit do bezpečí.
„Asi se schovám na nějaký čas v nefritovém sídle a pak začnu vyjednávat s nepřáteli.“ říká si. Jeho plán na využití zmatků v jeho vesnici k převratu se nepovedl.
Po pár dnech zotavování se nad tím, co jí osud přichystal, se rozhodla, že se půjde podívat na svůj dům. Trošku se děsila té představy, jestli zase uvidí ten stoupající kouř z jejich domu, ta rozbitá okna a tu spoustu lidí. Častokrát se zastavila a přemáhala se jít dál. Nakonec se jí to podařilo. Ale neuviděla ten obraz, který se jí dříve vryl do paměti. Teď byl sice dům pořád v polorozpadlém stavu, ale už byly uhašeny plameny. Tentokrát vypadal jako obyčejný, dlouho neobývaný dům. Sebrala všechnu odvahu a vstoupila dovnitř.
Ladně vytáhla svou katanu z pouzdra. Meč zdvihla do výše očí až se na jeho ostří odrazili paprsky slunce. Zavřela oči a pocítila chvění chakry uvnitř sebe. Soustředila se a pak prudce otevřela zavřené oči.
„Jde se na TOOOOOOOOO !!!!“
Síla uvnitř jí bublala a jen čekala, až se dostane ven. Otočila se s mečem a vpustila do něj bleskovou podstatu. Katana se zachvěla, ale poté Nanina síla vyprchala z meče.
Sklesle hleděla dívka na svou zbraň.
KAPITOLA 3 – NOVÁ MISE
[color=DarkViolet]Rázovala jsem chodbou k Akiřině pracovně. Rozrazila jsem dveře. Akira zrovna mluvila se Sasukem.
„Moc jsi nepokročil,“ kárala ho.
„Musím s tebou mluvit. Osamotě,“ řekla jsem a vrhla jsem významný pohled na Sasukeho. „Hned,“ dodala jsem, když se neměl k odchodu.
„Budu se snažit vám vyhovět,“ řekl mladý Uchiha. „Akira-sama, Ayame-sama,“ rozloučil se s lehkou úklonou a opustil nás.
„Hmmm……‘‘ Protáhl se, měl strach, aby nevzbudil Sakuru, ale postel vedle něj byla prázdná.
„Kde pak jsi, zlato?‘‘ Zavolal do místnosti, odpověď žádná. Podivil se, kam mohla zmizet. Rozhlédl se po pokoji, ale prázdno. Ale co ho zaujmulo, byla hromádka oblečení, vedle postele.
„Asi je ve sprše.‘‘ Pomyslel si.
V minulém díle: Rozzuřeně jsem vzala chránič. Agresivita, která se pomalu drala na povrch a překvapovala mě samotnou, se rozhodla poštvat moje tělo k tomu, abych za ním běžela a strčila mu ho přímo do konce trávicí soustavy.
„Miyuki!“
Střelila jsem očima k matce, zuby mi skřípaly. „Co!“ zavrčela jsem chraplavým hlasem. Jak se mé ruce pomalu svíraly v pěst, ta pravá lehce rozdrtila ocelový chránič na kusy.
***
Zpět o 20 let. Tohle Naruto nevypráví!!!
„Zpět konečně. Tolik let pryč, tolik let samoty a teď jsem konečně zpět. Chyběla mi celou tu dobu, co jsem byl pryč. Ale teď už konečně budu s ní. Tak dlouho jsem ji ubližoval svými řečmi, ale ve skutečnosti jsem s ní chtěl být taky, ale nechtěl jsem se tím oslabit. Teď jsem se však pomstil a je čas na můj druhý sen.‘‘ Pomyslel si cestou zpět, zpět do rodného města, zpět do Konohy, zpět k ní.
V daleké Zemi Kopců zatím feudální pán, Tajine-sama znovu přešel ke svému oknu. Jeho modré orlí mládě krákalo ve své kleci a veku svítilo slunce. Tajine-sama se na svého domácího tvorečka podíval bílýma očima a zdálo se, že o něčem přemýšlí.
„Proč ne?“ zeptal se sám sebe šeptem, pohnul rukou směrem ke kleci a ta se sama otevřela. Orlí mládě spokojeně zakrákalo a vyletělo oknem ven.
Ozvalo se klepání na dubové dveře feudálovy komnaty. Bez vyzvání se v nich objevil Gonruo, feudálův rádce.
Něco víc než mise
My, tři příchozí, jsme tam stáli jako solný sloup s pusou dokořán.
,,Godaime-sama, řekněte, že si děláte srandu!'' děsila se Sakura. Pátá nám odpověděla svým tvrdým pohledem.
,,Ty víš Sakuro co potřebujeme, běž.'' řekla Sakuře a ta odběhla.
,,Kam šla?'' zaptala jsem se. Šok na mě byl dobře znatelný.
Pátá se nadechla: ,,Šla dokončit zbraň.'' Obdarovala jsem jí dalším nechápavým pohledem.
KAPITOLA 2 – TVRDÝ VÝCVIK
[color=DarkViolet]„Uzumaki Naruto!“ zařvala jsem. „Uklidni se!“
Přede mnou stáli tři mí noví studenti. A mezi nimi jen jedna jediná dívka, Ten Ten, o které jsem slyšela, že se specializuje na boj se zbraněmi. Nikdy prý nemine cíl.
Další jounin v mé nové jednotce, Sai, si mě měřil se zvláštním výsměšným výrazem. Pohlédla jsem mu do očí a pozvedla jsem obočí. Rozpačitě sklonil pohled.
A třetí člen, se kterým jsem to opravdu vyhrála…
Tak můj první FF doufám, že je to aspoň slušný a že se zalíbí! Itadakimasu!
01-Vzpomínky a nový protivník!
Bylo další slunečné odpoledne v Konoze.
A nám dobře známý střapatý, zlatovlasý mladík jménem Naruto právě snídal svůj ranní Ramen. Když ho dojedl, tak Naruta popadla nostalgie, a proto se šel projít.
„Proč, brečíš?!‘‘ Otázal ji nevrle Sasuke, ihned přestala brečet a sklopila hlavu. Naruto to nechápal, proč se k ní tak choval, myslel, že jsou spolu nebo snad ne. Měl v tom zmatek, ale tohle nebyl jeho problém, možná jen malé nedorozumění. Nastalo ti co, nikdo z nich nepromluvit.
„Nechceš zajít k nám.‘‘ Zeptala se, aby prolomila ticho, zvláštní bylo, že mluvila jen k němu.
„Ale co Sasuke.'‘ Pomyslel si, ale kývl ji. Sasuke šel s nimi, ale mlčel, oba mlčeli, což Narua znervózňovalo. Proč se k sobě tak chovají? Co se mezi nimi děje?
Akt tretí: Ja, vlk
Na Deidarův návrat nemuseli čekat dlouho, svou přítomnost ohlásil ještě téhož večera. Už ve dveřích mu kolegové z Akatsuki oznámili, že pro něj nachystali překvapení. V očekávání nejhoršího odemkl dveře dívčina pokoje, sáhl po vypínači a rozsvítil. Když ji uviděl ležet na posteli, málem mu to vyrazilo dech. Že by se na něj smluvili a tohle bylo jedno z Itachiho genjutsu? Štípl se, ale pokoj se nechtěl rozplynout. Popošel blíž k posteli. Nemohl se mýlit, Daichi ležela přímo naproti němu.
Mezi tím u Akatsuki
„Dostali jsme hlášení,že se k nám blíží ninjové z listové, co máme dělat?Máme na ně vlítnout?“
„Uklidni se, Kisame“ napomenul ho Pein.
„Není třeba se vzrušovat. Pošli proti nim některé naše muže, uvidíme jak jsou silní, my zatím počkáme, až se dostanou blíž k nám.“
Kisame jenom zavrčel a zmizel.
U Naruta a Hinaty
„Hin, pro dnešek to stačí.“zavolal Naruto na Hinatu během cesty asi desátý den.
„Já ještě můžu.“ namítala.
