Byl to jen můj sen 3- Nevěrná

Omlouvá se za předešlí díl. Byla ty chyba, mám napsané díle napřed tak v tom mám zmatek. Tohle je oficiálně 3 díl.

Sakuru začali pomalu probouzet ranní paprsky, musela přivřít oči . Rozhodla se, že se raději vrátí do kanceláře, snad tam zapomene. Saiovi byla za vše vděčná, ale už toho pro ni udělal dost. Sai už nechtěla probouzet, ale nemohla ho nikde na gauči nahmatat.
„Kde pak asi je?‘‘ Pomyslela si a pomalu se posadila, prohledla se po pokoji, najít ho však nemohla. Někde ve vedlejší místnosti uslyšela kroky, to je určitě Sai. Potichu se zvedla a začala se oblékat. Kvůli jejímu mokrému oblečení měla na sobě Saiovo oblečení její zatím schnulo. Z židle zvedla oblečení a vyzkoušela jestli je suchy. Naštěstí bylo, oblékla si ho a zamířila pryč. Saovi nechala jen vzkaz, nic jiného.
Ohromnou rychlosti vyrazila ven, ale někoho srazila. Spadla na břicho, obličejem pěkně sjela zem a ruka ji příšerně rozbolela. Vzteky byla bez sebe, ten co jí vhodil to pěkně schytá. Otočila se a chystala se na toho neznámého vychrlit spoustu nadávek. Jak se otočila zastavila se.
„Dobrý ráno.‘‘ Řekl. Samolibě na ni pohlédl to, že ji pěkně nastavil nožičku ho nezajímalo, spíš to odkud vyběhla.
„Sasuke.‘‘ Špitla a ze strachu ustoupila několik kroku zpět. Celá se začala třást, ulice byla úplně prázdná, mohlo ho napadnout cokoli. Ale nic, jen sklopil hlavu a odkopl nejbližší kamínek.
„Co tu chceš?‘‘ Vyštěkla na něj a přimáčknula se k nejbližší zdi. Nejraději by zavolala na Saie, ale nechtěla vzbudit všechny okolo, co by si o ní pomysleli.
„Co myslíš, hledám tě.‘‘ Špitl stále bezmyšlenkovitě hleděl do země. Sakura uznala , že jí nebezpečí nehrozí, a tak se odlepila od zdi.
„Hmmm….. ten včerejšek…….nevím co to do mě vjelo…. promiň.‘‘ Řekl. V jeho hlase byla poznat lítost a zoufalství až jí to vyrazilo dech. Mohla mu věřit, nejsou to jen prázdná slova?
„Myslíš, že ti dokážu stále věřit, včerejšek mě přesvědčil, že ne, myslíš, že se to nějak změnilo.‘‘ Odpověděla a pohlédla mu vážně do obličeje, on ji však pohledem uhnul. Nemohl se jí podívat do očí, tolik toho litoval.
„Lituji toho.‘‘ Řekl, tentokrát se jí do očí podíval, viděl její zoufalství a hlavně strach.
„Na to je ale pozdě.‘‘ Odpověděla mu a otočila se k ně mu zády a odkráčela do kanceláře, Sasuke tam však ještě dalších minut stál, netušil jak ji jinak ukázat, že toho lituje.

„Sakuro je to důležité a ty sis to ani nepřečetla.‘‘ Naléhala Shizune a nutila ji další papír, který jen odhodila na hromádku vyřízeno, co na něm však bylo ji nezajímalo. Myšlenkami byla úplně někde jinde, momentálně se jí rozpadalo manželství, jen nevěděla zda mu může věřit.
To co ji Shizune dalších deset minut vysvětlovala neposlouchala, teď byla její rodina důležitější. V posledních dvou letech se sotva viděli, nu práce je práce, to jim nemělo bránit udělat si chvilku na sebe. Ale proč, už ji dávno přestal přitahovat, raději se starala o děti. Sasuke na tom podobně, jen zavzpomínala kdy se k ní naposledy přitulil, kdy ji naposledy políbil nebo i něco víc. Hmm… to už bylo dlouho, včerejšek nepočítala, to byl aktivnější než bývalo zvykem.
„Sakuro, posloucháš mě.‘‘ Okřikla ji Shizune, Sakura se ihned vrátila do reality. Únavou vložila obličej do dlaní. Už dál nemohla, bylo toho na ni moc. Raději poslala Shizune pryč, aby měla soukromí. To jí však někdo přerušil.
Ťuk……ťuk…
„Vstupte.‘‘ Zavolala unaveně a znovu vložila obličej do dlaní, oddychla si, snažila se tvářit jako by nic. Avšak nálada se hned zlepšila, před ní stál Naruto s úsměvem na tváři. Záviděla mu to, tolik si přála mít náladu jako on.
„Stalo se něco?‘‘ Zeptal se ji jakmile se povšimnul jejího unavené obličeje. Jen váhala zda se má svěřit nebo ne.
„Já…. včera se něco stalo?‘‘ Začala, ale dál nemohla, vraceli se ji vzpomínky, na které chtěla zapomenout. Naruto si toho povšimnul a pomalu se k ní rozešel. Nechápal co se mohlo stát.
Sakura se tiše rozplakala, Naruto přešel stůl k ní a objal ji. Ulevilo se jí, pevně ho stiskla jako by naposledy.
„Sasuke…on … včera…. znásilnil mě.‘‘ Pokračovala, nával slz nemohla zastavit. Naruto se zarazil, to není možné, to by neudělal. Proč by lhala a stejně včera hodně pili.
„To bude dobré.‘‘ Uklidňoval ji a pohladil ji uplakaném obličeji. Zadívala se mu do očí, uklidňovalo jí to, s ním bude v bezpečí. Dalších několik minut na sebe jen hleděli, než se Naruto koněčně odhodlal, vyzkoušet to znovu, třeba trochu povolila. Tentokrát se povedlo, polibky mu intenzivně vracela, dokonce mu dala ruce kolem krku, celá se mu oddala.
„Hm.. když jsem tam hezky začali, byla by škoda skončit.‘‘ pomyslel a přitáhl ji k sobě blíž. Sakura už nebrečela na tváři se jí dokonce objevil i nepatrný úsměv, ale jen do té doby, dokud se dveře nerozvalili. Dovnitř vstoupil Sasuke, jakmile si všimnul líbající ho páru zastavil se. Nikdo z nich ho však nevšiml, Naruto pomalu, ale jistě rukama zamířil k jejím hýždím. Popadl ji za ně a přitáhl si ji blíž k sobě. Sasuke to nemohl dál vydržet, otočil se prudce za sebou zabouchl dveře. Oba se vylekali a odlepili se od sebe.
„Jak mi to mohla udělat, potom všem a zrovna tady.‘‘ Zoufal, a opřel se čelem o zeď. Tohle mu snad nemohla udělat, tolik ji miloval, ale ona si vybrala, nebude jí v tom bránit.
„Sasuke.‘‘ Ozvalo se za ním, věděl, že je to Sakura, ale odmítal se zastavit. Ona si však nedala pokoj a chytila ho za ruku. Prudce se otočil a pohlédl ji do uplakaného obličeje.
„Proč brečíš, ty si mi snad nevěrná, nemáš kvůli čemu.‘‘ Vyštěkl na ni se slzami v očích.