Nováčci

Sasuke se opíral o strom. Těžce oddechoval. Trénoval opravdu hodně tvrdě, neboť je tu stále jedna věc, kterou musí udělat. Co ho ale překvapovalo, že s ním ten blb zvládá držet krok. Vypadalo to, že je do tréninku zapálenější víc než on. Když se tenkrát probudil v nemocnici, hned po tom, co se jim společně podařilo porazit Orochimara, Naruto stál u jeho postele, ruce měl založené na prsou a spiklenecky se na něj usmíval. S naprostou samozřejmostí mu oznámil, že mu pomůže porazit jeho bratra. Žádný škemrání a prosení, aby se vzdal pomsty.

Uplynuly necelý dva týdny. Sakura chodila za Itachim každý den, vyprávěla mu zážitky, co prožila ten den a ošetřovala mu zranění. Itachi na tom byl čím dál tím líp. Ze začátku na Sakuřino vyprávění nereagoval, ale jak dny plynuly, tak začal sem tam něco odpovídat, až pak spolu začali mluvit normálně. Atmosféra v chatě se úplně změnila.

Haruno Sakura byla u sebe doma a uklízela svůj pokoj. Zrovna měla volno z práce a shodou náhod pro dnešní den neměla žádné plány.

Yondaime hokage sedel na streche svojho domu hladiac na panorámu Konohy a spomínal na deň narodenia svojho jediného syna.
Na najšťastnejší a zároveň najsmutnejší deň v jeho živote. V ten deň prišiel o všetko a zároveň získal novy zmysel života.
Pri pôrode nastali komplikácie a on sa musel rozhodnúť, buď zachráni ženu, ktorú miluje, alebo dieťa.
Deväťchvostý využil príležitosť oslabenej pečate a pokúšal sa dostať von, bolo takmer isté, že po narodení by Kushina démona nezvládala ďalej potlačovať.

Sakura kráčela směrem k hlavní bráně. Celé tělo ji bolelo, Hokage jí dala pořádně zabrat. Teď už netrénují tak často jako dřív, ale i tak to stačí, aby ji pár dní bolelo úplně všechno. Štvalo ji, že nemohla s Narutem a Sasukem na misi, místo toho musela zítra něco vyřídit pro Lady Tsunade ve vedlejší vesnici. Ani se jich nestihla zeptat, kdo ráno vyhrál, ale podle toho, jak se Naruto spokojeně šklebil a Sasuke se na něj zas díval jako kdyby mu chtěl utrhnout hlavu, tak by tipovala, že vyhrál Naruto.

Bol to znova krásny slnečný deň v Konohe. Listy na strome sa jemne pohybovali vo vetre, ktorý v ten deň fúkal. Kiba, Akamaru a Hinata dorazili do kancelárie piatej Hokage, Tsunade, pre ďalšiu misiu.

Díval se na ni, jeho oči byly chladné, bez zájmu. Po bolesti nebylo ani stopy. Sakura si založila ruce na prsou. Zamračila se. Chvilku si navzájem dívali do očí. Itachi se po chvilce odvrátil a zahleděl se do stropu.
Sakura vzala kalíšek s vodou a pomalu se roztřesenými kroky přibližovala k Itachimu. „Jenom klid, není ve stavu, ve kterém by ti mohl ublížit!“ okřikla se v duchu. Klekla si k němu, snažila se dýchat pravidelně, ale třas jí nechtěl opustit.
„Přinesla jsem ti vodu. Měl by ses napít,“ natáhla ruku s kalíškem k němu.

Sakura s klením vylezla z postele, znovu se s hlasitým zívnutím protáhla. Kolébavým krokem došla do koupelny, napustila si do dlaní ledovou vodu a chrstla si ji do obličeje. Podívala se na sebe do zrcadla. Pod očima se jí rýsovaly tmavé kruhy, vlasy jí trčely do všech stran, vypadala fakt příšerně. Ještěže dneska pracuje v nemocnici a neuvidí Sasukeho s Narutem, propadla by se hanbou, kdyby ji takhle viděli. Vzala si hřeben a sčesala si vlasy do krátkého culíku. Pak si vyčistila zuby a vyšla ven z koupelny.

Chtěl promluvit. Nemohl. Chytil se za krk. Podíval se na sebe. Byl... bledý. Ale jinak bledý. Skoro bílý. A na ruce měl znak. Připomínal mu jin-jang. Měl ale pouze tmavou část. Jin. Na krku náhrdelník. Jediné, co mu zůstalo, byly křídla. Otevřely se velké a těžké dveře a vstoupili...

Démon Naruto 6

U Nagata
„Tak kde, do svatého Rinneganu, je?!" řekl.
„Taky ho nikde nevidím. Rozdělíme se. Já jdu doleva a ty doprava."
„Hai," odpověděl a byl ty tam.

U Naruta

Seděl na houpačce, vzpomínal na jeho životní lásku, už jsou to dva roky, co se to všechno stalo, po tváři mu stékala slza, miloval ji a zároveň nenáviděl za to, že ho zradila. V ruce svíral kunai, už to takhle dál nejde, jen jedno malé bodnutí a bude po všem...

Před dvěma roky...

Cesta z tréninku byla dost ponurá. Nikomu z nás nebylo do řeči. Před chvílí jsme viděli souboj opravdových top ninjů, kteří ve všem překonávají naší úroveň. Normálně si takové souboje vždy užíváme a bavíme se, jaké úžasné techniky jsme viděli a jaké bychom se chtěli naučit. Tentokrát to ale bylo jiné. Danzou byl bez sebe vzteky, a ani já to jen tak nedostanu z hlavy, dokonce i Hiruzen vypadal zaraženě.

K Listové se přidal její zbytek a zezadu se shromáždila i Mlžná a Kamenná vesnice. Konan a Nagata chytili. Sasukeho shodili na zem. Naruto byl v pasti. Nebylo úniku. Když se rozhlédl, zjistil, že k Listové se s ostatníma přidali i jeho bývalí kamarádi.

Démon Naruto 5

Přivítání tsuchikageho proběhlo bez problémů. Jménem vesnice jsem mu pogratuloval ke zvolení a prohodili jsme pár zdvořilostních frází. To přivítání s Klosem bylo o něco rozpačitější. Nešlo ani tak o to, o čem jsme mluvili, na veřejnosti bylo přípustné pouze formální přivítání, ale dříve byla z jeho chování cítit radost, že mě vidí, ale teď v něm byla pouze chladná zdvořilost, nic víc. Jako kdybychom byli dva cizí lidé, kteří nemají nic společného.

Miluji tu oranžovou barvu tvou,
nesoucí se nad oblohou.
Připomíná mi můj znak
a s ním i celý mrtvý klan.
Jen tak sedím nad skálou
s Hokageho hlavou do ní vytesanou.
Slza má na zem padá
a rudá obloha po mě lapá.

Notnou chvíli si Gaara dobíral Naruta za jeho zbroj.
„Gaaro, chceš dostat Rasenganem? Jestli ne, tak mě nech na pokoji.“
„Hned se nemusíš urážet kvůli slabému brnění,“ rýpnul si do přítele. Rasengan se již tvořil v Narutově ruce. Zamířil na Kazekageho.
„No tak, kluci, mohli byste toho nechat? Máme snad něco na práci?“ peskovala Fuu jak svého manžela tak i jeho přítele.
Oba se na ni podívali se skloněnými hlavami, věděli, že má pravdu. Přesto na sebe spiklenecky mrkli.

Nikdy nepoznal, jaké to je mít rodinu. Jaké to je mít domov, kde ho bude někdo čekat. Jaké to je mít přátelé. Nikdy...
Jediný člověk, který ho uznával. Který mu pomáhal. Který ho měl doopravdy rád, byl mrtev...jeho chybou.
Narutovi projela celá ta událost v hlavě...

Démon Naruto 4

Ty můj milý měsíci.
Tvá záře mi vrací sílu mou do mých zchřadlých svalů.
Svět druhý mi otevíráš a má duše mění se na krásnou, jako jsi ty.
Odraz tvůj se objevuje v tmavé tůňce.
Noční bytosti ti zpívají hymnu na počest tvou.
Máš na sobě obrazců.

Jeho oči byly zvláštní. Byly rudější než nejrudější krev a zornička byla démonní. Co je ale na nich zaujalo, bylo že od zorničky se dělaly kružnice. Jako u rinneganu. Na každé kružnici navíc byly znaky, vypadající jako shurikeny. Jakmile se Naruto uviděl, vidal se do svého pokoje, umýt a převléct se. Všichni mu uhli a šli za ním chodbou, směrem do svých pokojů.
„Vytvořil jsem příšeru," pomyslel si Nagato.

Naruto Démon 3

Všech pět vesnic se připravovalo na největší válku všech dob.

Mito vypadala téměř stejně jako normálně. Kdyby nebylo červených liščích očí a démonického hlasu, nebylo by poznat, že její tělo ovládá devítiocasý.
„Musím přiznat, že jsi mi nechyběl Kyuubi,“ odpověděl na pozdrav Hashirma. „Jsi asi nejhorší společník ze všech ocasých démonů,“ doplnil.
„Nejsem takový slaboch jako Nibi, abych skákal, jak lidé pískají,“ kasal se démon.
„Zvláštní, když jsme se viděli naposledy, přesně tohle jsi dělal,“ provokoval monstrum Hashirama.

Byl krásný den 14. února. Ptáčci pěli jako ti nejlepší zpěváci. Naruto nic neměl na práci, a tak se jen tak procházel po Konoze s rukama v kapsách.
„Hoj Naruto." Naruto se otočil a spatřil Jiraiyu. Usmál se.
„Hoj Ero-sennin."
„Pššt! Naruto, kolikrát ti mám říkat, že mi tak nemáš říkat. A už vůbec ne na veřejnosti! Zničíš mi mou reputaci." Naruto se začal chechtat a popadal se za břicho.