Pohádka

„Statočná princezná vytasila svoj meč a hrdinsky bránila svoj národ pred nepriateľmi. Nielenže porazila všetkých zloduchov, ale zachránila aj celé svoje kráľovstvo. V jej zemi opäť nastal mier.“ Sakura zatvorila rozprávkovú knižku a postavila sa z kresla vedľa postele.
„A to je koniec. Dobrú noc, chrobáčik.“
Priklonila sa k posteli a dala dcérke na čelo pusu.
Sarada sa usmiala a potom sa ticho spýtala.
„Mami?“
„Prosím.“
„Tá princezná je hrdinka, však? Ako náš ocko.“
Sakura sa pousmiala.

Slovko na úvod

Téma sen sa dá uchopiť rôznymi spôsobmi. Obávam sa, že som do Naruta premietla svoju vlastnú túžbu. Snáď sa nezhrozíte.

"Ááá!" Zo sprchy sa ozval výkrik a buchnutie vzápätí.
"Pomáha dať im meno."
"Akože nazveš žížalu Amálka? Alebo švába Fero, keď ho ráno nájdeš odhrýzať si zo salámy na chlebe?"
"Ty sa bojíš aj dážďoviek?"
"Bože, zase si všíma nepodstatné," zaúpela. "To nie je o strachu. Hnusia sa mi."

Bylo nebylo, v nejsevernější části Ohňové Země, kde medvědi dávají dobrou noc a kde vodky je vždy hojnost, žila byla pilná a milá dívenka jménem Hinata. Od rána do soumraku dřela, protože ji k tomu nutila její zlá macecha Temari. Temari si vzal teď už stařičký Hinatin tatínek Shikamaru poté, co zemřela Hinatina maminka. Temari ještě měla svou vlastní dceru Neji, která se celé dny jen flákala. A tak to chodilo den co den.

Krasotinka a zviera

Sandaime Tsuchikage si pohladil bradu okolo úst a pohodlnejšie sa usadil na vysokom vankúši. Jeho predchodcovia sedávali na holom kameni tohoto sedadla, ale pri jeho výške a ťažkostiach s boľavými krížami bol vankúš tá správna voľba. Uvoľnene kýval nohami v mäkkých papučiach, konieckoncov bol už večer a všetky dnešné pracovné povinnosti mal už zdarne za sebou. Teda až na jednu, ktorú odkladal zo dňa na deň. Neprítomne hľadel na zvitok roztvorený pred sebou. Už je to skoro mesiac, čo ho doručil osobný posol Hokageho z Konohy.

Bylo, nebylo, v jedné ninja vesnici v Ohnivé zemi stál domek a v něm bydlel malý chlapec jménem Sasuke. Říkali mu Sasuke-kun, protože byl prý velmi roztomilý. Měl havraní vlasy, stejně černé oči a hezky se usmíval, když se ukázal jeho starší bratr Itachi. Ovšem právě kvůli jeho kštici mu občas říkali Černý Sasuke, za což si ho spolužáci dobírali.
Jednoho dne, když zrovna týral nějaké zvířátko, přišla za ním maminka Mikoto.
„Sasuke-kun, půjdeš za babičkou Tsunade,“ řekla.

Vesnice skrytá v listí byla už třetí týden sužována letními přívalovými dešti a zataženou nevlídně koukající oblohou. Skoro jakoby se samo nebe spiklo a chtělo domov každého z konožanů utopit v záplavách deště. Obyvatelé místo, aby se slunili a užívali si letních horkých dnů, se choulili doma a ven vycházeli, jen když to bylo nezbytné nutné. Stejnou radost z počasí jako vesničané měli i ninjové. Mise prostě nepočkaly, až bude lepší počasí a musely se řešit hned. Ti, co měli volno, přemýšleli, jak s volným časem naložit.

Když se mi Hashiramova nabídka stát se hokagem rozležela v hlavě, měl jsem z ní rozpačité pocity. Byl jsem na jednu stranu šťastný, protože jsem konečně mohl naplno realizovat své představy o vesnici, ale zároveň jsem věděl, že to znamená, že mi nezbude v podstatě žádný volný čas, který bych mohl trávit s Momo, a to zrovna ve chvíli, kdy se to moc nehodilo.

Dlhý, široký a bystrozraká

Za siedmimi horami a siedmimi dolami – nikto však nevie, ktorým smerom – mal raz svoju skrýšu temný zloduch Orochimaru, ktorý z každého, kto k nemu zavítal, urobil objekt svojich pokusov. Jedného dňa mu prišiel list sukuby Hinaty s nezvyčajnou požiadavkou. Má jej vydať Sasukeho výmenou za to, čo je jeho, ale o tom nevie. Akokoľvek Orochimaru premýšľal, čo to môže byť, nevedel na to prísť. Je to niečo dôležité, alebo naopak bezvýznamné? Sasukeho za to vymeniť rozhodne nehodlal, pretože prahol po jeho tele.

Hinata a 7 legendárnych šermiarov

Vesnice Skrytá Měsíčná měla sice honosné jméno a dobrou pověst jakožto velmi silná ninja vesnice, ale ve skutečnosti to byla příšerná díra. Všude se válely vajgly, odpadky, bezdomovci a ochlastové. Není divu, bydlet v takové díře, taky bych každý den chlastal, abych měl ten svět kolem sebe alespoň trochu veselejší.

Bylo, nebylo jedno království, kde žil král s královnou a ti nemohli mít děti, jelikož královna byla vzteklá megera, která jen málokdy měla náladu pustit k sobě do postele svého manžela. Král dělal vše, co mu poručila, protože ji nechtěl rozzuřit, její vzteklé výjevy raději přecházel mlčky… čert ví, co ho k ní před svatbou táhlo, a jestli to byl sňatek z rozumu, tak to potěš koště.

Jak poznáš, že se někdo uvnitř rozpadá?
Foukneš mu do ucha a on odskočí.

„Mami, proč jsi tak unavená? Mami.“
„Cože? Ale to se ti jen zdá, broučku. To se ti jen zdá.“

Jak najdeš poklad, když nemáš nápovědu?
Nadechneš se větru.

„Mami. Mami. Toho medvídka... nepotřebuju. Mám jich hodně. A jsem už velká.“
„Ale vždyť je tak pěkný, zlatíčko, aspoň v pokojíku nebude ostatním medvídkům smutno a poslechnou si nová vyprávění, určitě už od sebe všechno znají. A tátovi by se jistě líbil. Ještě tuhle mašli do vlasů, co říkáš? Líbí se ti? Mně moc.“

Abyste porozuměli následujícím řádkům, musím vás seznámit s několika podstatnými fakty.
První z nich je o dvou mladých shinobi, kteří se jali plnit první samostatnou misi, aspoň tomu věřili.
Druhá z nich je Raikage naše hrdiny vyslal do hlubokého lesa, kam se posílají všichni nováčci, je to v podstatě takový test, pokud projdou, jsou z nich hned geninové, pokud ne, mají smolíčka, další test se koná za deset let.
Třetí z nich jsou takové chytáky. Více o nich se dozvíte právě v této historii.

Kvapky, cupitajúce na streche stánku Ichiraku, boli neklamným znamením príchodu Jirayovými rosničkami predpovedanej tlakovej níže. V takomto počasí by sme vo vnútri očakávali nanajvýš tak nejakého neprezieravého pocestného, ktorý sa snaží prečkať najhorší lejak, no opak bol pravdou. Všetky stoličky boli obsadené a až na blonďavého chlapca, ktorý konzumoval svoj ramen bokom od nevraživých pohľadov ostatných a mĺkveho shinobiho s divokým bielym három, zahĺbeného v opačnom kúte do čítania knihy, boli zraky všetkých upreté na majiteľa.

„Sasuke!“
„Ano, tati?“ otočilo se na svého otce sedmileté dítě.
„Doneseš tento balíček strýčkovi Madarovi, který bydlí za lesem.“
„Je to mise?“ zeptal se malý kluk nadšeně. Fugaku mu to odkýval, aby se tam Sasukemu chtělo. Nejmladší Uchiha si vzal balík a vydal se na cestu.

Po chvilce už poskakoval po lesní cestičce a šťastně si prozpěvoval:

Nastal Vánoční čas, ale nikdo se neradoval. Nikdo nepekl cukroví, nikdo nezdobil stromečky. Nikdo nepodléhal vánočnímu šílenství. Jen vločky se tiše snášely k zemi. A ani v Konoze, ani v Suně, ani jinde na světě už nevěděli, co to jsou Vánoce. A proč?

Halloween bol za dverami,
v Konohe aj medzi nami,
teraz prišiel už ten čas,
beštií a temných krás.

Deň sa pomaličky ku koncu chýli,
do ulíc vychádzajú obludy aj víly,
najprv neznámy dav ľudí,
pomedzi nich Naruto beznádejne blúdi.

Na sebe nosí kostým dosť nevšedný,
kostým zombíka a účes vždy nezbedný,
Sakura vedľa neho nervózne vzdychá,
veru ten jej kostým, to je veľká pýcha.

Idú vedľa seba a kráčajú ďalej,
dnes a tejto noci nestrácajú nádej,
jeden z ich členov, hoci on je živý,
nevedia čo robí práve v tejto chvíli.

Naruto má dneska speciální den,
dneska rámen zadara jen.
Podmínkou je ale přijetí,
do klubu masek pro děti.

A tak Naruto za Kyubiho šel,
ale běda jen co do ichiraku vešel.
Málem o uši přišel,
zírajíc před sebe děti ve zbroji našel.
Naruto z ichiraku už nevyšel.

Co se stalo je jen a jen na vás,
ale rychle než přijde děda mráz.
A děti se sejdou zas,
a záchrana Naruta zbude jen na vás.