Tajemné

Tanma si utřel pot z čela. Uplynuly už dva týdny od jejich návratu ze severu. Pomohl Kamiře s bydlením a tak celkově, než se nějak zařídí. Zbývající volno využil k tréninku. Měl svoje schopnosti a každý den je piloval, ale vždycky našel něco nového do zásoby. Podíval se kolem sebe, kde rozestavěl hodně polystyrénových válců. Cvičil se v jedné šermířské technice a nechtěl, ať se čepel zbytečně ničí. Technika spočívala ve využití Hiraishinu.

Mrazivý vítr narážel do okna malé strážnice. Narážel tak prudce, že se dalo pochybovat o výdrži toho okna. Seržant Han unaveně pohlédl na zprávu od svého nadřízeného. Pro něj se nic neměnilo, jenom hlídat vstup do města a informovat o každém nově příchozím. Rukama v rukavicích si promnul už vrásčitý obličej, než se zadíval na svou helmu. Už několik let dělal pořád to samé. Asi je na čase odejít.
"Seržante, pojďte se na něco podívat!" ozvalo se ode dveří strážnice. Han vzal svoji helmu a vyšel vstříc mrazivému větru.

Válka skončila. Spojenecká aliance Shinobi byla úspěšná. Z člověka, který se vydával za Uchihu Madaru, se následně vyklubal Uchiha Obito, Kakashiho starý přítel, který byl dlouho považován za mrtvého. Jeho plán bylo použití velkého genjutsu na celý svět, aby si každý mohl žít svůj vysněný život. Zároveň došlo i k znovuzrození jisté celestiální bytosti jménem Kaguya Otsutsuki. Byť válka trvala poměrně krátkou dobu, způsobila hodně obětí a škod. Nakonec se povedlo Kaguyu znovu zapečetit a ono genjutsu zrušit.

Válka byla v plném proudu. Zachvátilo to celý Shinobi kontinent, v akci bylo přes několik desítek tisíc shinobi. Nejčastěji se válčilo na západní hranici Země Blesku, poblíž Země Mrazu. Příčinou bylo zastavení plánu Akatsuki, kteří chtěli uskutečnit svůj plán a uvrhnout celý svět ve velké Genjutsu, kde každý dosáhl svého snu. Byť se to zdálo jako dobrý cíl, metody k uskutečnění až tak dobré nebyly. A svoboda pod nátlakem není svobodou. Ze všech možných Shinobi, nikdo nevěděl, co je ještě čeká, jaké jsou možnosti nepřítele.

Uběhlo pár dní od útoku na Listovou, která se z oné události pořád vzpamatovávala. Jelikož místo vesnice stál obrovský kráter, museli všichni přiložit ruku k dílu a museli začít od píky. Naštěstí, Narutova dobrodružství a velký vliv způsobil, že se sešlo několik dalších lidí z různých koutů světa, aby pomohli. Samotný Naruto nebyl opět přítomen, vydal se k Zemi Blesku, aby našel Osmiocasého Jinchuurikio, opět kvůli tréninku.

Kdysi překrásná a velkolepá Konoha teď ležela v troskách. Samotné centrum vesnice hyzdil velký kráter. Sakura se vyhrabala z trosek a vykašlala trochu toho prachu, co se jí dostal do dýchacích cest. Šokovaně se rozhlédla kolem, pořád nemohla uvěřit tomu, co se stalo.
„Tohle nemůže být…“ nedořekla větu, slzy se jí draly z očí. Věděla, že pokud jim může někdo pomoct, tak to byla jediná osoba.
„Naruto! Prosím, vrať se. Pospěš si!“ Sakura věděla, že pouze její, místy natvrdlý spolužák, dokáže pomoct v jejich krizi.

Konoha se opět ponořila do klidu a pokoje. Nehrozila žádná hrozba a Tým Aquila se úspěšně léčil ze svých zranění. Kiro ještě pořád potřeboval podporu berlí, snažil se ale víc a víc chodit sám. Každý den navyšoval vzdálenost a byl ze sebe rád. Čekal, že se bude léčit dlouho. Mohl být rád, že má Sakuru jako svoji kamarádku, která na něj mohla dohlédnout a sdělit mu nějaké informace. Zdravotnická praxe se vážně hodila. Uběhly asi čtyři dny, co se Naruto vydal učit na místo známé jako Hora Myoboku, aby odhalil tajemství Senjutsu.

Tsunade znovu nahlídla do lékařských spisů. Vedla záznam o operaci, kterou Tanma musel podstoupit. Jelikož měl v těle zaražených několik jehel, bylo obtížné nalézt jakékoliv poškození. Pátá Hokage zvedla oči od desek a podívala se na osobu ležící na lůžku. Museli Tanmovi podholit hlavu, aby se dostali k pár střepinám a další jehle, které měl zaseknuté v hlavě. Není divu, že ztratil vědomí tak rychle. Položila desky na stolek u postele a sama si přisedla na židli. Nedovedla si živě představit, proti komu všemu museli v Deštné stát.

Když se situace v Konoze opět uklidnila, mohl se Tým Aquila vydat na další úkol. V sešitě, který jim Tsunade před nějakou dobou dala, to byl poslední úkol. Úkol zněl celkem jednoduše, pomoct Shinobi z Amegakure s uprchlými zločinci. Jenže to bylo jediné zadání. Tanma to vzal o něco vážněji, vzal na sebe taktickou uniformu, kterou měl na sobě před čtyřmi lety. Jenom si nechal svůj popruh s nárameníkem a přehozem. Při vstupu do vesnice se snažili najít někoho z místních. Místní Genin jménem Ryusui se nabídl, že je zavede za svým vůdcem.

K bránám Konohy se přibližoval muž. Měl dlouhé, černé vlasy splývající mu po ramenech, ve tváři klidný výraz. Se svým modrošedým kimonem s bílými znaky dost razil. Šel v doprovodu dvou ANBU.
„Koho to tu dneska máme?“ zeptal se Kotetsu znaveně. Málokdy se stalo něco záživného.

Sasuke sledoval vzdalující se blonďatou hřívu, mohl jenom přemýšlet. Tanma byl hodně silný, dost silný na to, aby jednoduše složil někoho, jako je Juugo. Mohl ho snadno zabít, ale neudělal to. Nechal ho žít s vědomím porážky. Sasuke ležel v paralýze zatím hodinu, zbývalo jedenáct. Juugo a Karin byli mimo, Suigetsu byl někde připíchnutý ke skále a on, Uchiha Sasuke, se válel v hlíně. Zpráskaný jak pes, unavený jako kotě, mohl pouze přemýšlet. A usmyslel si, že až na Tanmu znovu narazí, vynutí si odvetu.

Cesta na vrchol hory, která oddělovala pobřeží a vnitrozemí, byla poněkud strmá, ale klidná. Nebylo potřeba nějakých speciálních pomůcek, šlo to i pěšky. Ale výšlap to byl pořádný.
„Tak o co teda jde, Chene? Včera jsme jaksi neměli možnost si o tomhle promluvit,“ ozval se Tanma, když srovnal s Chenem krok. Kiro s Elikou byli notný kus vzadu.
„Objevili se asi před měsícem. Vždycky proletí jako vítr, zanechají jenom zkázu. Očividně byli na sebe hrdí,“ začal Chen, když zdolávali stoupání.

Z Konožského přístavu vyplula obchodní loď. Čekala je dlouhá cesta, než se dostanou do cíle. Cílem byla oblast, která sousedila se zemí Země. Kapitán předpokládal, že do týdne budou v cíli. Není divu, taková vzdálenost přináší i mnoho zastávek, kde se vymění část zboží a pluje se dál po plánované cestě. Tanma věděl, že cesta bude dlouhá a zrádná. S kapitánem Hamadou se dohodli, že je převeze zdarma, když jemu a jeho posádce poskytne ochranu na cestě.

Elika následovala Tanmu jedním kaňonem, kterých bylo v poušti nespočet.
„Tak fajn, tutaj se rozdělíme,“ nakázal Tanma, když se zastavil uprostřed kaňonu.
„Počkej, co se děje?“ nechápal Kiro, když málem zakopl o kámen, po cestě přemýšlel.
„Miura chce potáhnout na město a já mám zabít Nyereho. Vás s sebou vzít nemůžu,“ odpověděl Tanma, když se otočil na svůj tým. Orion letěl vysoko nad jejich hlavami a s pořádným odstupem vzadu.
„Jasně, chápu. Infiltrace ve vícero lidech je náročná,“ pochopil Kiro.

Kiro ani neměl čas nějak přemýšlet. Tanma se s ním přemístil pomocí Hiraishinu poblíž tábora, všude kolem stála voda. Stany byly poničené, zvířata v ohradách šílela. Prostý zmatek a chaos.
„Sakra práce! To je spoušť!“ vydal ze sebe Kiro, když se rozhlédl kolem. Žaludek měl pořád jako na vodě z rychlého přesunu. Tanma vylezl na vyšší a stabilnější místo, aby měl přehled.

Tanma sledoval skupinky v aréně, kterým nařídil přátelský souboj. Na obyčejné lidi, co nikdy nedrželi v ruce zbraň, si vedli docela dobře. Taky si sám všimnul, že za tři dny je dokázal naučit víc, než dokázal Soto za měsíc. Moc toho neuměli, Tanma už ztratil přehled o chybách, co udělali. Hlavně, že Soto měl lidi, kteří ho bez zaváhání poslechnou.
„Ta otočka musí bejt rychlejší, jinak je po tobě,“ upozornil Tanma jednoho muže, který se snažil jeho styl napodobit. Muž uznal svoji chybu, než pokračoval ve cvičení.

Krátce po svítání bylo cestování příjemnější. Bouře už dávno přešla, tým mohl pokračovat v cestě. Nevědomky prošli ochrannou bariérou, během chvilky si je našla hlídka z Písečné, kterou vedl Kankuro. Po krátké výměně informací doprovodila hlídka tým Aquila do vesnice nejkratší možnou cestou. Píseční byli zvyklí na místní podmínky, na Tanmovi nebylo nic znát. Kiro se abnormálně potil, jenom Elika byla na pokraji zhroucení. Mít vodu jako primární element mělo svoje nevýhody. Příchodem do vesnice se všechno změnilo.

Tanmův tým se v průběhu odpoledne vrátil zpět do Listové. Rozhodli se rovnou navštívit Tsunade, podat výsledky.
„Dobrá práce, týme Aquilo. Sakra, proč zrovna tak blbě?“ rozčilovala se Tsunade nad Tanmovým pojmenováním týmu, když přebírala zprávu.
„V čem je problém?“ zeptal se Tanma a složil pečetě. Na stole se objevil orel.
„Aha, tak proto,“ utrousila Pátá a schovala zprávu do přihrádky.
„Pěknej pták,“ ozval se Kiro, když Tanma orla odvolal.

Elika sledovala, jak vodní vlna odnáší jejího velitele. Čekala, jestli se za chvilku vrátí, ale nevrátil se. Z celé situace se jí rozklepala brada, několik dalších slz steklo po tvářích.
„Co jsem to udělala?“
„No taky si říkám, jestli to nebylo trochu moc. Co tě to vůbec popadlo, Liko?“ Kiro si představil, jak taková vlna musela bolet, když byla vyvolaná emocemi. Tanma se sice choval jako blbec, ale pořád byl jeden z týmu.