Romantika
Pesnička k dielu: Yellowcard - Gifts and Curses
Konečne som sa priblížila ku bránam Konohy. Hneď som sa premiestnila pred kanceláriu Tsunade-sama. Zaklopala som a čakala na pozvanie. Keď som vošla, okrem Hokage, tam bola aj Shizune a Sakura.
„Nikki!“ skríkla Sakura a hodila sa mi okolo krku.
„Ahoj Sak.“ objatie som jej oplatila.
„Dobrý deň, Hokage-sama.“ pozdravila som. „Chcela by som sa opýtať, či tu môžem zostať na trvalo, ako ninja Konohy.“
„Ale to je jasné. Schopní ninjovia sa vždy zídu.“ odvetila z úsmevom.
‘To je zlé..’ Prebehlo Kateme hlavou a už sa aj rozhodla konať. Pristúpila k Joshine, objala ju okolo ramien a surovo sa pozrela na muža pred nimi.
„Začněte!“ Vyrazím a první ránu uštědřím Aneko do boku. Zapotácí se, ale oplatí mi ránu. To mě trochu překvapí, ale ne na tolik, abych se nevyhnula její příští ráně, která měla být do hlavy. Otočkou se dostanu za ní a kopek nohy ji zasáhnu zezadu do hlavy. Vyjekne a chytne se za temeno. Toho využiju a skočím na ní tak, že ji svalím na zem. To se bouchla o hlavy ještě víc. Stočí se do klubíčka a nechce se pohnout. Vstanu a tázavě se podívám na Mariseho. Má neutrální výraz. Najednou mě někdo kousne do nohy. Vykřiknu a podívám se dolů.
“Č-Čo?” Zatvárila sa Hana nechápavo a so zloženými rukami v bok od Kibu čakala vysvetlenie.
“Som Hoshi Takara!” Skríkla Hoshi a lakťom mu šťuchala do rebier. Kiba hodil na Hanu zdrvený pohľad čakajúc záchranu, no tá neprišla.
“Aha.. Tak to bude ešte sranda. Nech sa jej tu páči.” Usmiala sa naňho škodoradostne a s rukou položenou na jeho ramene prešla pomedzi nich smerom dole.
“Hej, Hana!” Skríkol na ňu včas, keď mu už skoro zmizla z dohľadu.
Tá sa vrátila o pár schodov vyššie a spýtavo sa naňho dívala.
„Pripravená?“ spýtala sa jej Mira, keď na druhé ráno postávala v strede izby a vedela, že je bledá ako stena. Strnulo prikývla, i keď sa pripravená necítila. Daisuke jej povedal, že nemusia odísť hneď na druhé ráno. Že jej ešte dá čas, aby sa neuponáhľala. Lenže ona to už nechcela odkladať. Vedela, že keby tak urobila, tak by si to celé rozmyslela a nikde neodišla. Mira s tým nemala problém. Neklamala jej. Mira Tory nikdy neklamala. Aj keby sa jej to celé nepáčilo, povedala by to. Nenechala by Tory odísť v klamstve s Daisukem.
Daisuke...
Charaktery zde uvedené a použité NEjsou moje!
Kapitola první: Kde to všechno začalo
Mladičká rudovlasá dívenka se dnes prvně po dlouhé době vrátila domů s úsměvem. Ne takovým, který křičel: „Zase jsem to tomu otravnému klukovi dala sežrat!“
Či obdobným, který do světa hlásal: „Konečně jsem doma!“
Ani tím tak běžným, říkajícím zvědavému pozorovateli: „Dnes to v akademii stálo za houby, alespoň že se tam zítra nemusím vracet. Začal víkend, tomu věř!“
Smrť. Nadobudnutie stavu nezlúčitelného so životom. Už keď sa vracala z Konohy do svojho rodiska, vedela, že smrť je blízko. V podstate ju to tešilo, už nechcela byť na tomto svete sama.
Všetkých čo milovala stratila a už nedokázala sama pomôcť tomuto krutému svetu nájsť mier.
Mier- tak dlho ho hľadali, ale aj tak neuspeli. Kedysi si svoju smrť predstavovala. V predstave zomierala na starobu a bola obklopená svojimi deťmi, vnúčatami a priateľmi.
Ach, aká bola len naivná. Jej predstava sa vôbec nepodobala na situáciu, v ktorej sa teraz nachádzala.
"Škoda, že jsem si taky jedno nevzal," zasmál se Tenzo.
"To je moje oko a nikdo jiný ho mít nebude, jasný?" odsekla jsem. "Mělo vás to taky napadnout, taichou."
"Fajn, už mlčím."
V Konoze jsme dostali slušný honorář za misi. Když jsem přišla domů, čekalo mě překvapení. U našeho stolu seděl Shikamaru s Temari a po bytě běhal Nežádoucí č.2. (Jednička býval kdysi Asuma.) Jejich syn.
"Ahoj Natsuki! Ty jsi v ANBU?" zeptal se překvapeně. Temari ho praštila.
"Teď ti to Nanami říkala, ty ignorante!"
Ku každej časti budem pridávať pesníčky, tak ak chcete vypočujte si 
Prvá bude moja srdcovka: Carolina Liar - Show Me What I'm Looking For
’Bože, to je trapas. Ja, slávny Sasuke Uchiha, tu ležím ako húsenica a trávim posledné minúty, možno sekundy, pozeraním na ksicht, nejakému škaredému chlapovi. To mám za to, že som sa pustil do obrovskej prevahy. Zabil som všetkých a posledný ma ide dostať? Vážne trapas. ’
„Vieš, aký budem uznávaný, keď porozprávam ako som zabil Uchihu, ktorého nikto nemohol dostať?“ uchechtal sa ninja.
„Super!“ zazubil se Naruto. „Po dlouhé době zase uvidím Gaaru," mrkl na mě.
„Á kdo to je?“ věnovala jsem mu úšklebek.
„Kazekage Písečné a taky můj přítel,“ odpověděl prostě.
Hmmm, zase nějaká nesmyslná mise a ještě do Písečné, ikdyž... ještě jsem tam nebyla.
Jej cesta do akadémie bola krátka. Kráčala tichou, pomalou chôdzou. Hlavu aj pohľad mala sklonené k zemi. Išla skoro ráno, aby nikoho nestretla, takže na ulici bola väčšinou sama, okolo prešlo len pár ľudí. Keď došla pred budovu, kde nikto nebol a nechcela ísť dnu, len si sadla a oprela sa o stĺp. Na chvíľu zavrela oči a keď ich otvorila, zaštípal ju do nich vietor, ktorý jej z tváre odhrnul pramene vlasov. Prudko zažmurkala a vyhnala tak z očí slzy.
[hide=Úvod ^^]Takže.. 
Musím povedať, že to mala byť najprv len obyčajná jednorázovka o niečom inom, ale ako čas plynul, v hlave sa mi formovala myšlienka na túto FF.
Hlavnými postavami som samozrejme ja, Haruko-chan, Katema a Karimao Toshika. Týmto trom sa chcem poďakovať, že boli ochotné podstúpiť to riziko a vstúpiť do môjho plánu zvrátiť udiaté udalosti. Zároveň sa im chcem ospravedlniť, ak som ich náhodou zle vystihla alebo napísala niečo, čo im bolo proti srsti... Alebo proti chlpom. Je tam ešte jedno dievča, ale to je vymyslené.
]Pozorovala jsem hvězdy a vzpomínala. Na ty časy s ním. S nimi. Všechno bylo pryč. Oni byli jinde. A já zůstala sama. Úplně na všechno. Už nebyl nikdo, kdo by mě podpořil. Kdo by mě podržel, při špatných chvílích. Oni mě opustili, rodiče umřeli…Proč já?
Čo sa jej zase stalo?
Jeho první reakce na Arisino sdělení proběhla asi takto: jeho klidný výraz se kamsi vytratil a vystřídal ho tak zlostný výraz, jaký si lze jen předtavit. Pohledem řezal do každého z trojice dešťových ninjů, jako by po nich měl každou chvíli skočit a roztrhat je na cucky. Zuby mu o sebe skřípaly. Právě teď vypadal jako nějaká nebezpečná šelma. Málokdy se někomu povedlo Minata přivést do stavu v jakém byl. Stávalo se tak pouze tehdy, když šlo o život někoho jemu velmi blízkého.
Osmý díl - Bláznivej den
„Tady píšou, že máš ty plátky hned po zatáhnutí marinády otočit,“ rozumoval blonďák s nosem vraženým do kuchařky salátového vydání, kterou vzal bůhvíkde. „Takhle to celý spálíš!“
„Nepřipékaly by se, kdybys je líp poskládal,“ dostalo se mu otrávené odpovědi.
„Odkdy seš expert přes grilování?!“
„A odkdy ty víš všechno o rámenu?“
„Nekrmil ses náhodou jen jídlem pro hady, když jsi kempoval u Orochimaru?“
Vošli do jeho izby a Mira sa postavila ku oknu. Atsushi zatiaľ zavrel dvere a kráčal k nej. Cítila, že zastal len pár krokov od nej a od nervozity tak zvierala rám otvoreného okna až jej obeleli hánky. Cítila sa nervózne, lebo aj on bol. Vycítila to, keď sa dole pri vchode skoro zrazili a teraz to cítila ešte silnejšie. Zmocňovala sa jej úzkosť, lebo jej určite chcel povedať niečo dôležité.
