Romantika

„Ak mám byť úprimný, tvoj telefonát ma prekvapil. Už dlho ťa sem zvem a vždy si predtým hovoril, že nemáš čas.“
„No áno, ale to vieš, hrdinovia to majú ťažké.“ Sebavedomo som sa zaškeril, keď sa na mňa Gaara obrátil so zdvihnutým obočím.
Podal mi pohár džúsu a posadil sa oproti mne do druhého kresla.
„No tak hovor, ako sa máš?“ spýtal sa mierne zamračene. Mal o mňa starosť. Samozrejme, naposledy sme sa videli, keď som vyplakával za tou pijavicou.

Nic, nic, nic z Naruto vesmíru mi nepatří, ale to mi nebrání si pár jeho postav vypůjčit a něco hezkého o nich napsat.

Kapitola třetí: Všechno zlé je k něčemu dobré

„Zítra vše domluvím s jeho matkou. Váš sňatek bude spíše politického ražení, ale přesto myslím, že si budete dobře rozumět,“ znovu lhal Hiashi. Dalo by se tvrdit, že hledá slova, která by pomohla jeho dceři tuto novinku lépe vstřebat, i když se to na první pohled nezdálo.

Kdysi dávno v malé vesnici zvané Konoha, žilo malé děvčátko. Bylo velmi plaché a stydlivé. Otec ji den co den trénoval, aby byla pravý Ninja a v dospělosti mohla vést jejich klan. Jenže její plachost vedla k tomu, že nebyla dost silná. Bála se někomu ublížit, a tak se stalo, že ji dokonce i její mladší sestra porazila v boji.

Prohlížela si mě a bavila se tím, jak jsem nebyl schopen fungovat. Byla to.....
Maiya. Přestože vypadala trochu jinak, byla to ona. Z tohoto obličeje se dívaly její hnědé oči, ale nebyly to oči, které jsem znával. Tatam byla teplost a vřelost jejího pohledu i láska, která z jejích očí vždy vyzařovala. Tyhle oči byly studené, plné pohrdání, arogance a výsměchu – i tak ale nebylo pochyb, že byly její.

Postavy z Naruto vesmíru mi samozřejmě nepatří, i když je to škoda… velká škoda… hm…

Kapitola sedmá: Kam démon nemůže, tam nastrčí…

Kapitola 20.

Probudil ji houpavý pocit a bolest hlavy. Někdo ji nesl přehozenou přes rameno jako pytel. Rozechvěle rozlepila víčka a rozhlédla se okolo sebe. Kraji stále vládla tma, z čehož usoudila, že nemohla být v bezvědomí příliš dlouho. Co se stalo? Pak se jí vybavila tvrdá rána do hlavy. Vzepřela se svému únosci, který na její pohyb zareagoval tím, že ji shodil na zem.

„Už se probudila,“ tiše hlesl ke svým společníkům.
„Bylo na čase. Už jsem se obával, žes ji praštil moc silně,“ odvětil jeden z jeho druhů.

Postavy zde použité mi nepatří a snad se neurazí, že jsem si je dovolil použít v tomto svém malém příběhu. Pokud se některá z postav cítí dotčeně, ať se ozve teď, nebo ať mlčí navždy.

Kapitola druhá: První pusa a s ní spojené trable

Žádná z postav na krátko oživených skrze tuto povídku mi nepatří, jak už jsem několikrát zmínil a i nadále budu opakovat. Mně, s trochou štěstí, patří jen příběh a zápletka, tedy snad.

Kapitola šestá: Divadlo je lepší než realita

„Sestřičko Hinato!“ Udýchaná hnědovláska přiběhla ke své starší sestře, sedící na verandě.
„Ano Hanabi?“ Hinata odložil knížku a usmála se.
„Budeš mi vyprávět o mamince?“
Hanabina slova Hinatu překvapila.
„O mamince?“ Teprve teď si Hinata uvědomila, že o ní nic neví.
„No ano, jaká byla, jak vypadala a podobně,“ povídala dál Hanabi a byla napjatá vzrušením, zjistit něco více.
„J-j-já nevím, nepamatuji si nic o naší matce,“ přiznala smutně Hinata.

Kapitola 19.

Sotva opustil budovu Hokage, zamířil s Takashim do horkých pramenů. Když se vykoupal a převlékl do čistého oblečení, cítil se mnohem lépe. A teď do Ichiraku! Jeho přítel s ním nešel, neboť musel domů. Rozloučili se a rozešli každý za svými cíly.

Příštího rána planulo slunce v překrásných růžových a žlutých odstínech. Vzduch byl svěží, voňavý a velmi chladný. Okraje potůčků zamrzly a malé tůňky se pokryly ledem. Když Naruto posnídal ovesnou kaši, sbalil si věci a vydal se na cestu. Nastal čas se vrátit domů. Vrátit se za přáteli a jeho láskou, chtěl ji říct, jak moc ji miluje.

Stalo se to v pondělí.
Šla jsme s Peinem nakoupit potraviny, které došli.
Byla jsem ráda, že jsem s Peinem sama, ale ta radost vyprchala, když jsme přišli domů...

Všude bordel! Zetsovo květiny byly rozsypané po koberci, Kisameho akvárium pro rybičky bylo na kusy a všude byly rozházené věci ze skříní, komod a šuplíků. Pusu jsem měla dokořán a tašky s nákupem mi spadli na zem.

"Konan, buď tady, já to omrknu, třeba tu jsou nepřátelé." Řekl Pein a vešel do bytu.

Byl večer, něco kolem osmi hodin. Všude to vypadalo tak klidně, že to překvapilo i samotnou modrovlasou dívku, vycházející ze sídla Hyuugů. Právě si to mířila ke Konožskému hřbitovu s červenou růži v pravé ruce. Nohy ji nesly samy, cestu znala už velmi dobře, jelikož sem chodila každý den, za svým bratránkem.
Stejně jako ostatní dny, si i dnes sedla před jeho hrob a začala si s ním povídat, přesto, že ji neslyšel.
"Ani nevíš, jak jsem ti za všechno vděčná Neji." Slova ji pomalu vycházela z úst.

Vesnice Hyoko, země Mrazu

Vítr skučel nocí a přinášel s sebou vůni, která změní svět. Vysoký muž zvedl hlavu a zavětřil. Vypadal jako obyčejný urostlý muž, jenom jeho fialové oči démona a dlouhé černé vlasy v něm vzbuzovali strach.
Prsty si promnul oči a zavelel: „ Rozestupte se… skryjte se za stromy a keře. Zastavte každého, kdo se přiblíží… nebo potupně umřete."
Kolem něj pobíhalo dvanáct ninjů. Každý držel v ruce dlouhou katanu. Teď se s brbláním spěchali ukrýt do nedalekých křovisek. Brzy se šelest uklidnil a les znovu utichl.

Postavy zmíněné v této povídce nejsou moje… bohužel.

Kapitola první: Odkdy je čich lepší než zrak?

Charaktery, které proplouvají tímto příběhem, nejsou výplodem mé fantazie, naopak jiného, většího genia. A pozor, svým způsobem je zde i malý spoiler pro ty, co neviděli díly zahrnující i Narutovi rodiče, především díly točící se okolo Obita a Kakashiho, ale tyto spoilery nejsou žádné velké hřebíky do hlav, či facky do obličejů, jen zmíňky a náznaky.

Kapitola pátá: Jedno divadlo vystřídá druhé, jednu bolest zase jiná

Jsem tu s novou kapitolou a omlouvám se to obrovské zdržení. Jak už vědí, ti co se dotazovali, nebyl čas, chuť ani motivace psát. Nové kapitoly budou snad přibývat v rozumných intervalech.

Kapitola 18.

„Kushino,“ zasténal blonďatý mladík dřív, než pořádně otevřel oči. Starost o dívku bylo to první, co mu přišlo na mysl, když se začal probouzet.
„Je v pořádku a spí,“ odpověděl mu známý hlas.