Letní naděje 7 - How I Met Your Mother

"Škoda, že jsem si taky jedno nevzal," zasmál se Tenzo.
"To je moje oko a nikdo jiný ho mít nebude, jasný?" odsekla jsem. "Mělo vás to taky napadnout, taichou."
"Fajn, už mlčím."
V Konoze jsme dostali slušný honorář za misi. Když jsem přišla domů, čekalo mě překvapení. U našeho stolu seděl Shikamaru s Temari a po bytě běhal Nežádoucí č.2. (Jednička býval kdysi Asuma.) Jejich syn.
"Ahoj Natsuki! Ty jsi v ANBU?" zeptal se překvapeně. Temari ho praštila.
"Teď ti to Nanami říkala, ty ignorante!"
"Promiň. Pamatovat si tolik věcí je otrava, víš?" podíval se s omluvným úsměvem na mamku.
"Jo, zrovna jsem se vrátila z mise."
"A je to poznat," odpověděl mi pobaveně, když přejel pohledem moje oblečení. Máma ho ale naneštěstí zahlédla taky.
"Natsuki! Víš, jak jde krev špatně dolů?! Cos dělala, sekala lidi na půlky?" Zasmála se svému 'vtipu'.
"Jo, přesně to," odtušila jsem. Zbledla, ale za chvíli se jí vrátila obvyklá rozhodnost.
"Okamžitě dej to oblečení do umyvadla odmočit, a vydrhneš ty fleky! A Kakashi to samý, a rychlostí blesku!"
Podívali jsme se na sebe.
"Raikiri!"
Zase změnila barvu, tentokrát zrudla vzteky a na čele jí naběhla žíla. S rukou metající blesky nad hlavou jsme vyběhli do schodů a s pokřikem "Rychlostí blesku!" zamířili do svých pokojů. Ještě jsem zaslechla mámin hlasitý povzdech.
Když jsme se vrátili, zrovna přemlouvala Shikamara, aby jí prozradil, jak se vlastně dali dohromady s Tem.
"Otrava," zakvílel, ale začal s vyprávěním. "Stalo se to na chuuninských zkouškách v Suně, těsně po válce..."
Temari organizovala a já jsem na ni měl dohlídnout. A tak jsme chodili po Suně, všem jsme vysvětlovali, že nejsme na rande, většinou jsme to doprovázeli vražednými pohledy na ty, kterým jsme to vysvětlovali, i jeden na druhého. A jednou konečně nebyl nikdo v dohledu.
"Můžeš jít, máme volno," nabídl jsem jí. Zvláštně se na mě podívala a povídá: "A co když nepůjdu?"
"Tak budeš muset zase všem vysvětlovat, že nejsme na rande a že sis jenom postavila hlavu."
"Baka-Shika. Kdo říkal, že mi vadí, že si to myslí? A že bych s tebou nechtěla být?" Nevěděl jsem, jestli to myslí vážně. Kdo by chtěl být se mnou? Temari přece...
"Jestli se nepletu, tak ty. Kdykoliv nás někdo potkal."
"Protože jsem nevěděla, jestli s tím souhlasíš, a nechtěla jsem, aby si něco mysleli! A dělej, vyklop to!"
"Tak dobře," souhlasil jsem nakonec, "ale jestli chceš jít na rande, zahraješ si se mnou Shougi. Nechci blbou holku." Muselo jí být jasné, že mě má v hrsti a že se stejně budu tvářit, jako že vyhrála, ale přistoupila na mou hru.
"Koukej. Podařilo se ti tu úplně náhodou vytvořit..."
"Zmlkni! To nebyla náhoda, inteligente!" odsekla, ale oba jsme věděli svoje. Táhla tou správnou figurkou. Přemítal jsem, jestli ji mám porazit, nebo nechat vyhrát, ale nakonec jsem se rozhodl hrát ve prospěch Temari.
"Vyhrála jsem. A jestli mě příště takhle trapně necháš vyhrát, tak ti přiletí taková, že se zaryješ metr do země," varovala mě s poťouchlým úsměvem po posledním tahu. "A teď já. Protože chci, aby můj kluk něco vydržel, dáme si sto koleček kolem Suny a musíš tam být dřív."
"Fajn."
Temari to odstartovala. Běžela pomalu a udržovala tempo, aby doběhla dřív.
"Bunshin no Jutsu," prohlásil jsem místo toho já a nechal klona běhat, zatímco jsem si dával dvacet v nedalekém křoví. Probudila mě až ruka, která mě bolestivě držela za ucho.
"Co to má znamenat? Vrazím do tebe, chci se ti omluvit a místo toho tebou proletím a praštím sebou o zeď!" Dostal jsem takovou facku, že se mi zatmělo před očima, a pak mě vytáhla na to rande. Pořád jsem nějak nechápal, co tam vůbec dělám, a už vůbec ne tu novou Temari, která se dokonce mile usmívala...
"Hej, přestaň mě pomlouvat!" přerušila ho dotyčná. "Já se usmívala i předtím!"
"Ale ne na mě, a nepřerušuj mě," odsekl. "Mám pocit, že náš klan má prostě smůlu na tenhle typ manželek. Moje mamka je zrovna taková jako ty. A pokračuju."
Zaplatil jsem za ni oběd a šli jsme se projít do parku. A tam jsme si sedli na lavičku a já jsem se začal dívat na mraky. Panovalo trapné ticho, dokud ho neprolomila Temari.
"Koukej, ten vypadá jako ty," ukázala na jeden mrak, zase s tím svým úšklebkem.
"No dovol? Já nejsem prase!" ohradil jsem se.
"Ne, ale líný jako prase," opáčila. Tak jsme se dívali na mraky spolu a ona si ze mě udělala polštářek...
"Hej! Můžeš to vyprávět trochu víc romanticky, blbče? Tak, a teď je řada na mně," rozhodla se Temari.
Protože on vůbec nechápal zamilované šestnáctileté holky, vyprávím teď já. S hlavou na jeho rameni jsem sledovala mraky, když se objevil Gaara a Kankurou.
"Shikamaru! Co si myslíš, že na ni zkoušíš?!" vyjel na něj Kankurou.
"To ona," odpověděl líně. Podívala jsem se nejdřív na něj a pak na Kankura.
"NELŽI," zavrčel bráška a prokřupal si klouby. Zachytila jsem Shikamarův zoufalý pohled.
"To vážně já! Chceš, aby ze mě byla stará panna? Kdykoliv se pokusím sbalit kluka, přijdeš ty a málem ho přizabiješ!"
"Chráním tvoji čest!"
"Bla, bla, bla, stejně nakonec s někým budu chodit!"
"To si nemyslím," opáčil a v tu chvíli udělal Shika něco nečekaného.
"Má vlastní život! A já se odstrašit ani přizabít nenechám, protože i když je to šílená otrava, Temari mi za to stojí." Nevěřila jsem vlastním uším.
"Dobře, dobře. Ale nebudete spolu spát."
"Tss. A ty nám nebudeš rozkazovat." Sebrali jsme se a zavřeli jsme se ke mně do pokoje. A potom, o nějakou dobu později, v noci...
"Je tu Rinji a Torio," varoval ji Shikamaru.
"Hej, já nejsem mimino! Já vím, jak se dělají děti!" ohradil se Rinji. "Vypáčil jsem to..."
"ZTICHA BUDEŠ!" vyjela jsem po něm.
"A on děti nenosí čáp?" podivil se Torio.
"Ne," vysvětlil mu Rinji, a než ho stačil někdo zarazil, začal podrobně vysvětlovat Korálkovi, co se dá dělat v posteli. Zakončil to větou "ale smí se to až od patnácti" a já jsem se ušklíbla, protože jsem si vzpomněla, jak Asuma pořád mele o svých patnáctinách.
"A ty se šklebíš proč? Jako bych nevěděla, kdo mu to všechno vysvětlil!" vyjela na mě matka.
"Jako bych nevěděla, kdo si nedával pozor a komu jako sedmiletý vlítnul do ložnice!" opáčila jsem. Zrudla nejdřív ona a potom táta, zatímco se Shikamaru s Temari snažili nesmát.
"JEDNA NULA PRO NATSUKI!" zajásal Rinji, ale k jeho smůle se máti vzpamatovala a dostal facku.
"A ty nebuď drzá, nebo se spolčím s Kurenai a nebudeš moct Asumu ani pozdravit! A ještě něco, jestli zjistím, že jste zašli moc daleko, tak si tě Kakashi přiváže na vodítko!"
"Proč já?"
"Spolupracuj laskavě!" zasyčela na něj.
"Komu se tady narodila dcera v devatenácti?" odtušila jsem. Maminka málem vybuchla vztekem.
"Nebuď drzá na svoji matku!" okřikl mě otec.
"Hm. Můžu jít ven?"
"Vrať se na večeři a vem s sebou Rinjiho."
"Mami, já nemám zapotřebí dívat se, jak se plazí po Asumovi!" ohradil se bratr. Jednu jsem mu střihla.
"Asuma?" zajímal se Shikamaru. "Ten, co jsem mu pomáhal na Akademii? Už má dokonce holku?"
"Dokonce, a nechcete se všichni přestat vyptávat?" odsekla jsem. Oblékla jsem si svoje normální oblečení, učesala jsem se (což je dost na dlouho), popadla jsem Rinjiho a vytáhla ho před dům.
"Jdi si kam chceš, v sedm máme sraz tady."
"Fajn."
Vyrazila jsem k důvěrně známému žlutému domku a zazvonila na zvonek. Třikrát krátce a jednou dlouze, stejně, jako vždycky zvonil Asuma na mě. Otevřel mi.
"Jdeme ven?" zeptala jsem se.
"Klidně. Bunshin no Jutsu."
"Copak, máš zaracha?" ušklíbla jsem se.
"Nemeju nádobí, i když bych měl."
"Takže jo. Pojď, mizíme." Zmizeli jsme. Procházeli jsme se po lese, potkali Yuri a pak Kio a Ichiho.
"Čauky," pozdravila jsem je.
"Čau. Ty musíš být ten Asuma," vyhrkla. Nebyla zas tak špatná, když jsem ji líp poznala.
"Asi budu celebrita. Chodím se slavnou Natsuki-hime, co?"
"A s Kopírující Kunoichi," dodala jsem. Vyvalil oči.
"Kdože?"
"Kopírující kunoichi, Soragan no Natsuki..." pokrčila jsem rameny. "Říkej mi, jak chceš. A mimochodem už nemám korálky."
"Kdo je Soragan?" nechápal.
"Ne kdo, ale co," opravila jsem ho a sundala si pásku přes oko. Zamrkala jsem na něj. "Sebrala jsem ho jednomu člověku na misi. Mokuton! Tohle předvedu Lilijce."
"Mokuton?!" zděsil se Asuma.
"To není všechno. Láva, led, krystaly, cokoliv proti mně někdo použije v boji, zkopíruju. I tajné techniky různých klanů. Kaiten!" Jo, předváděla jsem se. "A jdu najít Yuri."
"Nikam nejdeš!" snažil se mě zarazit, ale vytrhla jsem se mu a už jsem slyšela jenom Kio, která se ptala, co se mnou je. Yuri jsem našla docela rychle.
"Čau Lilijko."
"Už tě nenechám se mnou zametat! Mokuton!"
Vystřelila po mně něčím dřevěným, co mě asi mělo chytit.
"Sek," ušklíbla jsem se s mečem v ruce a bylo po nebezpečí. "A teď já. Mokuton."
"C-co?!" Tak překvapený obličej už jsem dlouho neviděla. A musela jsem se smát, když jsem viděla Yuri chycenou ve své vlastní pasti. Přiblížila jsem se k ní.
"Mohla bych tě rozpůlit. Nebo ti useknout hlavu. Nebo tě zapustit do krystalu a pak tě rozbít na kusy. Nebo zatavit do lávy. Nebo třeba Rasengan. Ale víš co? Dneska se mi nechce. A baví mě ti dělat ze života peklo, takže tě zabít nemůžu. Protože já nejsem ta hodná, milá a přátelská malá holčička, kterou jsi znala, Yuri. Změnila jsem se. A neznám výčitky svědomí." Sevřela jsem ji mezi dřevěnými trámy tak pevně, až jí vhrkly slzy do očí. "Ještě něco, jestli zjistím, že jsi něco řekla Tenzovi..." zesílila jsem stisk, "uvidíš, že to může být ještě horší. A teď, co s tebou provedu? Třeba tě budu šimrat na chodidle. Dlouho a dlouho a dlouho. Protože vím, že ti to vadí."
Sesypala se po pěti minutách.
"NE! Natsuki, přestaň! Prosím! Co jsem ti udělala?"
"Nic. Mám chuť někomu ubližovat. Pořád lepší ty než Asuma. Protože takhle si vyliju vztek na tobě a jemu se nic nestane. A jemu bych ublížit nedokázala."
Chvíli ječela. Pak to vzdala a místo toho začala brečet. Po pěti minutách jsem ji pustila. Zvedla ke mně uslzené oči a zničeně zašeptala: "Proč? Chtěla jsem se s tebou zrovna usmířit. Byla jsi moje kamarádka. Tolik jsme toho spolu zažily. Pamatuješ si sportovní odpoledne, nebo naše společné mise? A víš co? S někým jako ty už nechci nic mít. Jsi nestvůra bez citů. Zvedá se mi z tebe žaludek. Bezcitná mrcho." S těmi slovy se zvedla a odešla nejistým krokem. Pořád mi ještě nedocházelo, co jsem udělala. Ucítila jsem na rameni ruku. Otočila jsem se a byl to Asuma.
"Já vím, že tě štve, ale hádat se kvůli tomu nemusíte. Hlavně si dej pozor, abys nezašla moc daleko. Nevyhrožuj jí násilím. To bych ti asi neodpustil." Naštěstí stál za mnou a neviděl, jak jsem zbledla. Nesmím ztratit i jeho. Yuri už jsem ztratila definitivně a začíná se ze mě stávat člověk uzavřený do sebe. Možná jsem opravdu bezcitná mrcha.
"Bezcitná mrcha," zašeptala jsem do prázdných ulic, abych vyzkoušela, jak to zní.
"Yuri?" zeptal se.
"Ne. Já."
"Shimata! Já ho asi zastřelím," zavrčela jsem. "HNI ZADKEM, RINJI! NEBUDU NA TEBE ČEKAT VĚČNĚ!"
"Už jdu!"
"No to je dost," přivítala jsem udýchaného bratra a postrčila jsem ho ke dveřím. "Umýt, přezout, k večeři a žádný čtení mangy."
Výjimečně bez řečí poslechl a tak jsme se všichni v klidu najedli.