Kazekage Gaara/Mikoto 1

„Super!“ zazubil se Naruto. „Po dlouhé době zase uvidím Gaaru," mrkl na mě.
„Á kdo to je?“ věnovala jsem mu úšklebek.
„Kazekage Písečné a taky můj přítel,“ odpověděl prostě.
Hmmm, zase nějaká nesmyslná mise a ještě do Písečné, ikdyž... ještě jsem tam nebyla.

„Zbalte si, zítra ráno s Narutem vyrazíte. Kazekagemu předáte tenhle svitek a pak ho doprovodíte ke mě,“ podívala se na mě Tsunade a podala mi svitek. Naruto chtěl ještě něco říct, ale to už jsem táhla za límec ven z kanceláře. „Hlavně se na zítřek vyspi,“ plácla jsem Naruta po rameni.
„To víš že jo,“ protočil oči, „tak tedy ráno!“ optimisticky se zazubil a odešel domů. Já udělala to samé. Doma jsem si zbalila nejnutnější věci. Jen předáme svitek a poté Kazekageho doprovodíme do Konohy.

Ráno bylo krásně. Slunce jasně svítilo a já se cítila příjemně. Vykonala jsem ranní hygienu, oblékla se a vyšla z domu. Mířila jsem k bráně Konohy, kde jsme měli sraz s Narutem. Samozřejmě, že tu ještě není.
Po asi dvaceti minutovém čekání se ta blonďatá střapatá hlava uráčila přijít. „Sorry, jsem zaspal,“ prohrábl si rozčepýřené vlasy.
„Jde to vidět,“ zasmála jsem se.

Do Suny jsme cestovali dva dny. Cesta byla pohodová a bezproblémová. Jen ta únava.
Konečně! Procházeli jsme bránou Písečné vesnice. Jako první jsme se museli ohlásit u Kazekageho.
Vstoupily jsme do obrovské budovy a mířily jsme ke kanceláři. Naruto bez rozmýšlení zabouchal na dveře.
„Dále,“ ozvalo se.
„No Gaaro, čau!“ vyštěkl blonďák a usmál se.
„Kazekage-sama,“ pokynula jsem hlavou na pozdrav. Z kapsy jsem vytáhla svitek a položila na stůl. „Je od Hokage-sama.“.
Gaara se postavil a přivítal podáním ruky Naruta. Poté se podíval na mě a také mi podal ruku.

„Jméno?“ zeptal se Gaara.
„Mikoto,“ odpověděla jsem a jeho ruku přijala.
Páni, je mladý. Myslela jsem, že bude starší. Z mého přemýšlení o věku Gaary mě vyrušil Naruto, který do mě žduchal loktem.
„Slyšela jsi to? Budem tu 3 dny spát, u Gaary doma. Hehe!“ zachechtal se, „Určitě má velkej bejvák,“ s vyceněnými zuby si mnul ruce.
Pohled na Naruta mi stačil, tak jsem se musela zasmát.
Mladý Kazekage nás doprovodil k domu kde budeme spát.
„Chovejte se jako doma, přes den bývám v kanceláři, domů chodím pozdě večer,“ oznámil nám.
„Pokoje jsou nahoře,“ ukázal na schodiště.
Vypadá to tu příjemně. Všude byli různé obrazy a plno kaktusů. Vášnivý pěstitel heh.
Vyšla jsem po schodišti a otevřela první dveře. Tady ten pokoj chci! Byl útulný a ne moc velký. Jako bonus měl vlastní koupelnu. Pohodila jsem tašku na postel. Někdo zaklepal na dveře.
„Ano!“ zavolala jsem.
Vstoupil Naruto. „Pohni si! Jdeme na nějaký dobrý jídlo!“ sliny mu od pusy vysely až na zem.
Společně jsme seběhly schody dolů kde už čekal Gaara.
„Můžeme?“ zeptal se hrubým hlasem.

Naruto přikývl a já poslušně kráčela za nimi. Pořád se o nečem bavily. No nevnímala jsem a kochala se Písečnou vesnicí.
Bylo to pro mě něco nového, nezvyklého. Bylo tu příjemně teplo. Najednou jsem do nečeho vrazila. No, jak jsem byla zabraná do prohlížení si vesnice, nevšimla jsem si, že chlapci zastavily. Můj náraz schytal Naruto.
„Au!“ vyjekla jsem.
„Dávej pozor ne,“ uchechtl se Naruto.
Vešli jsme do restaurace a posadily se do rohu.
Ihned přiběhla mladá čísnice.
„Kazekage-sama, vřele vás vítáme...“.
Blábláblá. Přestala jsem vnímat její žvásty. Objednala jsem si to samé co Naruto. Rámen.
Po jídle jsme popíjely čaj. Všimla jsem si, že si mě Kazekage divně prohlíží.
Mám snad něco na tváři?
Podívala jsem se na něho. Okamžitě znervozněl a pohledem uhnul k Narutovi. Nechápavě jsem nakrčila obočí a podívala se na blonďáka sedícího vedle mě.

„Tak co Gaaro, nějakou dívčinu nemáš?“ usmál se Naruto zeširoka.
Gaara na sucho polknul. „No víš, jsem ještě mladý a navíc od té doby co jsem Kazekage nemám moc času. A...taky na to...moc nejsem,“ vykoktal ze sebe červenovlasý mladík.
„Naruto taky nikoho nemá,“ zasmála jsem se.
Naruto zrudl. „Tss,“ vztyčil nos do výšin a dělal, že tam není. Jen jsem pousmála.
Vycházeli jsme z restaurace a směřovaly domů.
„Opustím vás, mám ještě nějakou práci,“ odkašlal si Gaara.
Rozloučil se a vyrazil směr kancelář.

Já s Narutem jsme došly domů a každý znaveně zapadl do svého pokoje. Nejradši bych si lehla, ale po dvou dnech cestování jsem si musela dát koupel. Napustila jsem si horkou vanu s tunou pěny. Vyslékla jsem se a vlezla do vany.
Úleva. Okoupala jsem se, oblékla, rozčesala své černé vlasy, následně je vyfénovala. Jako vždy se mi mírně vlnily. Rozhodla jsem, že ještě zabloudím do kuchyně uhasit žízeň.

Potichu jsem se doplížila, napustila si ledovou vodou do sklenice. S chutí se napila. Na stole ležela kniha. Zvědavě jsem do ní nahlédla a otáčela list za listem.
Kniha o kaktusech, super. V duchu jsem se zasmála.
Z mého listování mě vyrušil zvuk. Gaara se vracel z práce. Koukla jsem na hodiny. Skoro půlnoc.
Rychle jsem zaklapla knihu.
Chtěla jsem něco říct ale rudovlasý byl rychlejší. „Tak pozdě vzhůru?“ nadzvedl obočí.
„No už tomu asi tak bude,“ snažila jsem se usmát. Nevím proč, ale napohled vypadal, nevím jak to říct, tak trochu strašidelně. Položila jsem sklenku do dřezu a otočila se k odchodu. Protlačila jsem se kolem Gaary a popřála mu dobrou noc. Když jsem vycházela schody, cítila jsem jeho pohled na mých zádech.
Zavřela jsem se v pokoji, lehla si a v momentě jsem usnula.