Romantika
Když se všichni dostali z nejhorší kocoviny, sešla jsem se s Asumou a Akemi na kamenných tvářích vytesaných do skláy. To místo mi kdysi ukázala máma. Vrhla jsem rychlý pohled na Konohu a promluvila jsem s očima upřenýma na obzor.
„Potřebuju se dostat domů a potřebuju to přežít.“
„Vždyť tě v ulicích Konohy přece nikdo nezabije,“ zasmál se Asuma.
„V ulicích ne, ale doma na mě čekají dva nebezpeční agresivní jedinci s příjmením Hatake,“ odvětila jsem. „Zvlášť otec bude dost napruženej.“
Naruto postavy nejsou moje, což asi pochopil každý, ale jen pro jistotu to znovu zmíním.
Kapitola šestá: Hinata se chopila iniciativy, aneb všichni utíkejte!
[i] Riu se narodila ve Vesnici skryté v dešti. Tou dobou už končila válka, ale i tak bylo všude ještě spoustu válečních sirotků. Ona byla jedním z nich. Stejně jako ostatní i ona se musela živit drobnými krádežemi hlavně jídla, ale zatímco ostatní sirotci se zhrocovali do skupin, ona zůstávala sama. Nikdo jí nepřijmul, ona se lišila. Byla rychlejší než ostatní děti a také bystřejší, nejspíše to bylo tím, že u ní se už odmalička projevovali schopnosti ninjy.
Sluneční paprsky dopadly na dívčinu tvář. Pomalu otevřela oči a uviděla před sebou fotku jejího starého týmu. Naruto-sensei, Kioshi, Takumi a ona. Vzpomínala, jak byla do Takumiho zakoukaná, ale to bylo ještě na akademii. Musel usmát těm dětským hloupostem, které jim tehdy přišly tak důležité a vážné. Pomalu se posadila a podívala se na hodiny. Měla ještě dost času. Energicky odkopla peřinu a vletěla do koupelny. Prošla ranní hygienou, udělala si snídani a za chvíli zamykala byt.
Vzhledem k tomu, že se tahle kapitola tak trochu točí kolem Ero-Natsuki, bude taková... no, řekněme, že podobného charakteru jako Yamanaka Sen. Snad mi to projde. Úvodem bych ještě chtěla říct, že tohle je všechno, co mám napsané dopředu, a od této chvíle už zase nebudu přidávat každý týden. 
"Kde je vlastně Akemi?" zeptala jsem se.
[hide=Sabakúú kecáá] Ahoj takže máme tu dielik, krátky. Ale keď si prečítate pochopíte, že sa hodí mať takýto krátky. Priznávam...trocha filler, čo sa týka Gaaru a Tanaris. No, vzhľadom na to, že náš rys Morimaru je trocha záhadná postava v príbehu ( a pre mňa ABSOLÚTNE neplánovaná 
) konečne odhalí rúško tajomstva. Dúfam, že sa vám diel bude páčiť :)
Príjemné čítanie Vám praje vaša Sabaku... 
[color=red]Počúval som húkanie nočnej sovy, cvrlikanie cikád a šum tečúcej rieky. Ležal som na chrbte so založenými rukami pod hlavou a díval sa na strop. Odvšadiaľ vial chlad, dokonca aj zo stien a jediné teplé miesto bolo pri ohni.
Otrávene som si vzdychol a opäť sa prevrátil smerom von z jaskyne. Takto som sa prehadzoval už hodnú chvíľu, vyzeralo to, akoby som sa nevedel rozhodnúť.
Ale ja som sa nechcel pozerať na ňu. Zaryto som sledoval oheň, odhodlaný, že jej nevenujem jediný pohľad, ale tiché zakňučanie mi tento plán zmaril.
"Tohle mi vysvětlíš, Uzumaki Naruto!" ozval se hromový hlas. Narutovi se orosilo čelo a po čtyřech se odplazil do kouta. Tyčila se nad ním dívčí postava a vypadala hrozivě. Vlasy jí vlály, jak hromadila chakru, kterou se mu zřejmě chystala něco ošklivého provést.
Okolnosti, které k tomu vedly, se staly stoprocentně Narutovou vinou. Tedy, téměř stoprocentně. Bylo krásné slunečné ráno a Hinata, Narutova mírumilovná, hodná a roztomilá přítelkyně, odjížděla na misi se svým týmem.
"Ahoj, Naruto-kun," vlepila mu pusu na tvář.
Miako s Kioshim byli zrovna na tréninku. No, spíš sledovali Kin, jak se snaží naučit chodit po vodě. Jen se ušklíbli, když zapomněla vypouštět chakru a spadla do vody.
Sledovala jsem krajinu, přede mnou ležel hustý les. Dívala jsem se jak jsem mohla, abych zachytila alespoň nějaký pohyb. Upínala jsem se k lesu a pak to ucítila. Lákalo mě to jako můry světlo. Rozběhla jsem se a bez zamýšlení zaběhla do lesa, zastavila jsem se, abych mohla lépe určit kde to je.
Musím tam už být, je to tak blízko. Náhle tu stál, jakoby nic stál přede mnou a bedlivě mě sledoval.
"Musím s tebou mluvit." řekl jednoduše.
Zamračila jsem se. Mám mu utrhnout hlavu už teď nebo ho vyslechnout?
"Ten lék mi dala," řekla jsem ještě, otočila jsem se a odešla jsem. Vůbec mi nedocházelo, proč se záchvat dostavil.
"Natsuki!" ozvalo se, někdo přiběhl a objal mě.
"Asumo," vydechla jsem překvapeně.
"Asumo! Neumyl jsi nádobí!" ječela nepříčetná Kurenai s vařečkou v ruce, která se za ním očividně hnala už od jejich domu.
"Aspoň tvoje mamka je pořád stejná," zašklebila jsem se na něj. Odešel, ačkoliv z toho moc velkou radost neměl, a hned po něm dorazil Suigetsu.
"Tak tě už pustili?" zeptal se mě po dlouhém a vášnivém polibku.
Bol to... zložitý týždeň.
Zhlboka som sa nadýchla a rozhliadla.
Zabávajú sa. Ako sa môžu zabávať, keď len pred dvoma dňami sme niekoho pochovali? Pohoršenie som vyjadrila už pri raňajkách, no bola som umlčaná pohľadom a komentárom o tom, aký dôležitý je tento večierok. Pôvodne sme na ňom mali oznámiť moje a Sasukeho zásnuby, avšak otec súhlasil aspoň s tým, že zasnúbenie ohlásime až nabudúci týždeň. Bože, aký je len cynický. Vraj je taký veľkorysý, že to presunie.
Vydala ten typ výkriku, ktorý ľudia vydávajú tesne pred smrťou a začala sa na lakťoch plaziť dozadu. Neuvedomovala si, že zviera ešte viac znervóznie. V ušiach jej znelo len jej srdce, dážď a vrčanie. Žiadnu zbraň u seba nemala a chakru mala zablokovanú. Tmavý tieň sa ku nej blížil a ona cúvala, kým sa jej nepošmykla ruka a ona nespadla do blata. Okolo nej sa rozprsklo pár kvapiek vody. Zavrela oči a výkrik s ručaním sa zladili. Po pár sekundách jej prišlo, že je stále priveľmi živá. Otvorila oči.
1
Spokojne som si vydýchol, v okamihu, ako som odložil posledné dopísané dokumenty k blížiacim sa chuunínskym skúškam. Bolo s tým neskutočne veľa práce. Viac ako po iné roky. Bolo to zapríčinené tým, že tento rok sa ku skúškam hlásilo oveľa viac genínov aj mimo hlavných krajín a miest. Bolo ich oveľa viac ako som si pôvodne myslel a mnohé z nich boli ukryté pred svetom na miestach, o ktorých sme doteraz ani nevedeli.
Postavy z Naruta mi nepatří… protože… prostě nechtěly… ach jo!
Kapitola pátá: Den poté, chroust a bublinkové monstrum
Třináctý díl - Taktika, základ úspěchu
S nohou pohodlně přehozenou přes druhou vzpřímeně seděla za poškrábaným stolem zasedací místnosti, lokty se opírala o nerovnou desku nábytku a ruce s prsty spjatými do sebe si zakrývala ústa, za nimiž neslyšně skřípala zuby.
Zdravím vás čitatelia pri ďalšej časti, v ktorej si konečne vychutnáme aj romantiku
Vychutnajte si dnešný diel a pre tých, ktorým sa páčil film The Great Gatsby sa bude páčiť aj nasledovná skladba, ktorá bola k dielu pridelená
Ako vždy neváhajte zanechať hodnotenia, názory i postrehy- Za všetko vám budem vďačný a na prípadné komentáre sa náramne teším
1
K mému překvapení jsem nebyla schopná cokoliv říct, natož udělat. Postavila jsem se, věděla jsem, že mi neublíží a tak jsem se chovala nenuceně, třeba se mi ho pak podaří dostat a Naruto bude spokojený.
"Co tu chceš?" vyhrkla jsem.
Pozvedl jeden koutek úst v úsměvu. Ruce měl podél těla a nohy napnuté k rychlé akci.
"Ptáš se co tu chci, nejsem náhodou předmětem vaší mise?" zašeptal a díval se na mě pozorněji než předtím.
Překřížila jsem ruce na prsou, co si jako myslí?
"Proč jsi mi donesl tu růži?!" zamračila jsem se.
