Akatsuki rodina

Stalo se to v pondělí.
Šla jsme s Peinem nakoupit potraviny, které došli.
Byla jsem ráda, že jsem s Peinem sama, ale ta radost vyprchala, když jsme přišli domů...

Všude bordel! Zetsovo květiny byly rozsypané po koberci, Kisameho akvárium pro rybičky bylo na kusy a všude byly rozházené věci ze skříní, komod a šuplíků. Pusu jsem měla dokořán a tašky s nákupem mi spadli na zem.

"Konan, buď tady, já to omrknu, třeba tu jsou nepřátelé." Řekl Pein a vešel do bytu.
"Na to zapomeň." Odstrčila jsem ho stranou, až spadl na zem. Před očima jsem měla temno.
"Hidane!!!" Zakřičela jsem, ale nikdo nepřišel. Už jsem chtěla jít k Hidanovi do pokoje, ale Pein mě vzal za ruku a vážně se zatvářil.
"Konan, hlavně neudělej nějakou hloupost. Víš, že jsou na tebe všichni zvyklý, jako tichou dívku, jen já tě znám takhle naštvanou a kdyby jsi takhle vybouchla před Tobim, rozbrečela bys ho."
Zklidnila jsme se. Pein měl pravdu.
"Dobře." Očistila jsem si plášť od hlíny a upravila si květinu na hlavě.
"Peine, běž se prosím kouknout na ostatní, kde jsou a co tady dělali, já to tu zatím uklidím." Řekla jsme a pustila se do úklidu.

Byla jsem naštvaná na Hidana, protože jsem mu dala na starosti, aby hlídal Akatsuki, zatímco my budeme v obchodě. Pein mezitím odešel a pak se vrátil s pobaveným výrazem na tváři.
"Spí." Ozval se.
"Ach, to jsou hlupáci." Ulevila jsem si a posbírala všechny květináče ze země. Pein se ke mě přidal. Když jsme měli uklizeno, sedli jsme si na pohovku a odpočinuli si.
"Někdy mi připadá, že jsem jejich otec a ty matka. Stále se chovají jako děti, neříkám, že já se tak taky někdy nechovám, ale mi jsme prostě takový dospělejší... Jako manželé." Řekl Pein.
"Manželé?" Tváře mi trochu zrůžověli, ale nešlo to moc znát. Pein kývnul.
"Vlastně, Konan... Ehm... Já tě mám rád." S těmito slovy mě objal.
Má mě rád? Tak krásně jsem se nikdy necítila. Více jsem se přimáčkla k Peinovi. Co to? Zahlédla jsem blonďatou hlavu, která rychle zalezla za roh.
"Deidara." šeptnu a vyskočím z gauče.
Pein vyběhne za mnou a nachytá všechny kluky za rohem stěny. "Vy nás šmírujete?!" Jeho slova byla chladná, ale obličej měl skoro jako rajče.
Tobi se rozbrečel a běžel do svého pokoje se slovy:" Tobi nešmíroval!!! Tobi je hodný chlapec!" Teď mě nezajímalo, jestli nás špehovali, ale jak a proč udělali takový nepořádek.
Hidan nám vše vysvětlil. Zřejmě hráli na babu, ale chudák Zetsu, tedy spíše jeho poloviny chtěli běžet každý jinou cestou a tak se nepohodli a kvůli tomu zbourali skoro celý byt. Potom si šli zahrát karty a usnuli. Byla jsem na všechny dost naštvaná a tak je radši Pein nechal jít spát.
Když konečně usnuli, sedla jsem si k Peinovi a řekla: "Teď si opravdu připadám jako jejich matka." Pein mě chytil a položil na svůj klín.
Po pár něžných polibcích dodal: "Ano, jsou to naše děti"
The End ^^