Dívka, která řekla: "Miluji tě..." 17 VÁNOČNÍ SPECIÁL!

„Gaara!“ uslyšel křik a ucítil, jak po něm něco skočila, až ho to vytrhlo z přemýšlení.
„Nami… co se děje?“ starostlivě se na ni podíval a chytl jí u toho za ramena.
„Co?“ naklonila hlavu na stranu, když na něm obkročmo seděla.
„Jak jako co? Co tu poletuješ a vřískáš?“ pustil ji a pokroutil hlavou.
„Fajn… Co je za roční období?“
„Zima.“
„Měsíc?
„Prosinec.“
„Datum?“
„Ehm… 24., myslím.“
„A co je tohle za den?“
„No… středa?“
„Pro Jashina! Jsou Vánoce! V-Á-N-O-C-E! Ježíšek přinese dárky, bude velká večeře, v Konoze by byl sníh, ale tady to na to moc nevypadá… ale chápeš mě, ne? Veselé vánoce, Gaara!“ nadšeně se mu hodila kolem krku a políbila ho na rty.
„A sakra…,“ zasténal a svalil se zase na postel.
Nami se mu dlaněmi opřela o hruď a zvědavě se naklonila nad jeho tvář, kterou pošimraly její vlasy.
„Nemáš rád Vánoce?“ zamračila se na něj.
„To ne… jen jsem na ně letos zapomněl,“ chytl si kořen nosu, jak se snažil přijít na to, kde by teď sehnal nějaké dárky.
„Tak to mi nějak došlo, když jsi ani nevěděl, co je dneska za den!“ zasmála se a jemu její smích vykouzlil na tváři úsměv.
Ocítil úbytek váhy a úsměv mu z tváře zmizel, když viděl rudovlasé děvče, jak se mu stahuje z dosahu.
„Musím ještě vyzvednout Katemu, měli jsme se potom sejít s Kei a Temari! Holky zase něco naplánovaly,“ volala na něj ze svého pokoje.
„Tak se tu zatím měj. Já jdu,“ přiběhla k němu, políbila ho na rozloučenou, a jak rychle přišla, tak rychle odešla.
Gaara vstal a poslední, co z Nami viděl, byli její vlasy, které si málem přiskřípla mezi dveřmi, jak pospíchala.
„Dobré ráno,“ jeho bratr unaveně upíjel z hnědého nápoje, který dodával energii do žil.
„Dobré,“ Gaara se opřel o kuchyňskou linku a sám si nalil kávu do hrnku, než usedl vedle bratra.
„Přišla ti pošta. Kvůli pouštní bouři se orel z Listové opozdil,“ hodil mu před nos šest obálek a sám si pročítal svoje přání krásných Vánoc od známých z jiných zemí.
Gaara otevřel první dopis. Byl od Raikageho. Druhý od Mizukage, třetí od Tsuchikageho, čtvrtý od Hokage. Pátý od Naruta.
Mračil se při pročítání tohoto dopisu, než mu vypadl z ruky.

Doufám, že to dorazí včas, jinak mě čeká jisto jistá smrt, takže se modli, Gaara! Důvody, proč ti píšu, mám dva. Zaprvé, hezké Vánoce a za druhé jde o Nami. Jelikož, když jsme ji našli, nikdy předtím nezažila Vánoce. A jelikož byla vždycky moc důvěřivá, tedy… spíš jenom ke mně, tak mi zbaštila i tu historku s Ježíškem. No, a jsem u jádra problému. Vypadala vždycky až moc roztomile a šťastné, že jsem ji jaksi každej rok zapomněl říct pravdu. Takže ano, moje osmnáctiletá sestra stále věří, že dárky nosí Ježíšek a nepřej si, aby zjistila pravdu, nebo nezabije jenom mě, ale s největší pravděpodobností i tebe.
Gaara zamrkal. No, to děkuju Naruto! Později jsi mi to říct nemohl, nebo co?!
„Děje se něco, Gaara?“ jeho bratr naklonil hlavu na bok, jak se snažil přijít na to, co jeho brášku rozhodilo.
Gaara se pohledem vrátil zpět k dopisu.

Takže Gaara, pozorně čti. Nami dopis nechává zásadně za oknem, takže ho najdi a vyber z něho minimálně tři dárky, jinak jí to bude připadat divné!
Já vím, omlouvám se, měl jsem jí to říct dřív, ale až uvidíš její obličej, pochopíš mě. Zdarec, Naruto. A dorazím tak, jak to bylo domluvené i se Shikamarem.

Gaara pět minut čuměl na písmenka na listu papíru, než se probral s transu a vyrazil po schodech nahoru.
„Nami… proč tu máš vždycky takovej bordel, když pospícháš ven?!“ zasténal, no rychle přešel k oknu a hledal nějakou obálku… no nikde nic nenašel.
Prohrabával se věcma poházenýma po pokoji, až se jí svalil na postel a přemýšlel, kde by mohl být. Jeho oči pobíhaly po pokoji, až se zastavili pod hromadou oblečení, kde vykukoval malí bílí růžek. Nejspíše obálky. Vstal, vytáhl ho a v hlavě se mu ozvalo: „BINGO!“
Rozbalil obálku a rychle pročítal, co všechno by jeho milá chtěla. Byli tu všeho všudy dvě věci. A dvě věci, které dnes opravdu nesežene.
No, za pokus nic nedá a třeba se mu to povede. Přehodil přes sebe červený plášť a mrkl na hodiny. Dobře, je půl jedné má na to 5 hodin. Navlékl si vestu a na tu si upevnil písečnou tykev. Sice ji na nic potřebovat nebude, ale tak… jistota je jistota a nerad se bez ní pohyboval.
„Neřekneš ani slovo a hned se ženeš ven?! Kam jdeš? Co se stalo?!“ jeho bratr měl pusu nacpanou chlebem a horlivě na něj něco huhňal.
„Vrátím se kolem půl sedmé, kdybych se zdržel, prosím, omluv mě u večeře,“ to jediné mu řekl, než vypadl ven, kde ho ovál chladný vzduch. V Suně sice sníh nebyl, ale za to tu byl chlad a větší množství srážek.
Rozhlédl se po ulici. Ramen z Ichiraku tu opravdu nesežene… a co věděl, zdejší jí moc nechutnal. Nedivil se jí, z Ichiraku byl nejlepší. I jemu tam chutnal nejvíc. Teda… pokud samozřejmě nebyl vařený od Nami… samozřejmě.
Jenže Nami si ho jako dárek neuvaří, orel ho nedonese a tady ho koupit nemůže. On je Ježíšek opravdu na nic…
Podíval se znovu na dopis, co si přeje jako druhý dar. Úlevně si oddychl. Kunaie, to se sehnat dá. Vyrazil vpřed a pospíchal do obchodu se zbraněmi.

„Tak jo… hm… Nami nevím, co bys mu měla koupit. Gaara tyhle svátky moc neřeší a začali jsme je zase slavit před čtyřmi lety,“ omluvně se na ni usmála Temari.
„Dneska ani nevěděl, že nějaké Vánoce existují. Je pořád v práci a já nemám ani tušení, co bych chtěl,“ povzdechla si.
„Vypadá to na to, že jsem tady jediná v suchu. S Kibou se uvidíme až v únoru, takže na dárky mám spousty času,“ zašklebila se na ostatní dívky Katema a pohodlně se opřela v křesle v kavárně, kde se všechny sešli.
„Někdo nemá takové výhody jako ty, Katema-chan,“ odfrkla si Kei a katema na ni vyplázla jazyk.
„Tak jinak, co byste koupili člověku, co pořád pracuje, záliby má minimální a zbraně nepoužívá?“ otázala se všech Nami zamračeně.
„No…,“ všechny se naráz zamysleli.
„Tohle je hodně špatný,“ povzdechla si rudovláska a upila si trochu horkého čaje.
„Když jsi to shrnula takhle, tak celkem jo,“ přikývla jí na to Kei.

„K-Kazekage-sama?! Co tu d-děláte?“ prodavač stanul za pultem jako socha, když spatřil muže s krvavě rudými vlasy.
„Jen mi prosím řekněte, že máte kunaie,“ Gaara se zapřel dlaněmi o pult obchodu a s prosbou v očích se na prodavače zahleděl.
Byl už ve dvou zbrojírnách a ani v jedné neměli kunaie, krom zásob na případný útok.
„No… myslím, že nám normální došli. Smím se zeptat, je to pro vás, nebo pro někoho jiného?“ nevinně a trochu se strachem v očích se na něj podíval.
Gaara si povzdechl.
„Pro někoho,“ mírně se usmál na prodavače a tomu spadl kámen ze srdce.
A je to pro tu mladou dámu?“ znovu ho pohltil strach.
„Ano, to je. Ovšem proč se ptáte, Suba-san?“ prodavače vyvedlo z míry, že samotný kazekage poznal jeho jméno.
„No, pane-,“ Gaara ho přerušil.
„Gaara stačí.“
„No… Gaara-sama, kunaie jako takové došli a už jsme na požadovaném limitu, který musí každá zbrojírna mít, takže vám nemohu prodat normální kunaie,“ prodavač se nervózně škrábal na zátylku, když ho Gaarovi oči rentgenovaly.
„Ale?“ Gaara ho popostrčil k pokračování.
„Ale můj synovec, Ikuzu, si zde nechával na dva kunaie vytepat znak lásky. Ovšem jeho přítelkyně se s ním rozešla, takže to tu leží už od minulého jara. Tak mě napadá, že pokud to chcete dát té slečně, mohl bych vám dát tyto,“ mezi řečí se skrčil pod půl a vytáhl vyřezávanou odklápěcí krabici do tvaru obdélníku.
Gaara na to zvědavě pohlédl.
„Myslím, že jste mi právě zachránil život,“ pronesl úlevně a skoro se štěstím svalil na zem.
Aspoň jeden dárek má. Zaplatil a vydal se k odchodu.
„Šťastné a veselé, Gaara-sama!“ zavolal na něj ještě Suba a potom se věnoval dalším zákazníkům.

„Ne, tohle ne,“ zavrtěla si Nami hlavou, když se procházeli s Kei po obchodě a ta jí do rukou hodila nějakou zvláštní věc.
„Tak co třeba nějaké hlavolamy?“ optala se jí její kamarádka.
„To dejte Shikamarovi, Gaara na ně moc není,“ zavrtěla znovu hlavou.
„Bože… proč sis musela vybrat někoho takovýho?“ plácla otráveně Kei.
Jako jediná s ní ještě vydržela, protože Katema s Temari to už vzdaly.
„Protože jsem se do něj zamilovala? Písek mu asi těžko koupím, jako ty Kankurouovi loutku,“ ušklíbla se a přešla do zadní části obchodu.
„Hele, Nami, víš, že tě mám ráda, ale tohle nemá cenu,“ v duchu se modlila, aby jí její kamarádka propustila.
„Klidně běž pomáhat holkám připravovat večeři, já to tu nějak vymyslím,“ usmála se Nami, která ji dokonale prokoukla.
„DĚKUJU!“ zvolala a už byla pryč.
„Fajn… co ti pořídíme?“ zeptala se Nami sama sebe.
V tom jí nad hlavou blikla světluška, co se tam záhadným způsobem dostala a ona vyrazila za svým cílem.

U úst jí vycházela pára, jak tu bylo chladno, ale hřál jí pocit, že už má dárek i pro něj. Stíhala to tak tak, což ji taky potěšilo, protože nemusela vařit, smažit a dělat jiný blbosti. Ona měla tu výhodu, že shánět dárek Kazekagemu, je nemožným úkolem.
„G-Gaara-sama,“ uslyšela tichý vysoký hlas a stanula na odbočce.
Zamračila se a její ledovcově modré oči potemněli do barvy hlubiny oceánu. Co tu dělá?!
„I tobě hezké Vánoce, Matsuri,“ usmál se na malou světlovlasou hnědovlásku Gaara.
Nadechla se vzduchu a otočila se. Neměla zapotřebí tu s nimi být. Než ovšem stačila udělat jediný krk, před ní se objevila postava.
„Co tu děláš?“ ukazováčkem jí pozvedl hlavu, aby jí viděl do obličeje.
Nebyl tam přímo hněv ale ani to nebylo bezpečné.
„Jdu domů?“ odpověděla mu otázkou.
„Tak to máme stejnou cestu,“ naklonil se k ní, ale se jí stihl vůbec dotknout, už se otáčela.
„Tak pojď, ne?“ sama vyrazila vpřed a úsměvem, který mu ale neukázala.
Na ulicích začínali rozsvěcovat světla, domy byli pokryté žárovičkami a jejich dveře byli v neustálém pohybu, jak dovnitř chodili návaly příbuzných. Ulicemi vál všudy přítomný mrazivý vítr.
„Co to neseš?“ zeptal se jí Gaara když mu konečně dovolila ji chytit za ruku
„Nic, co by tě muselo zajímat,“ odsekla uraženě.
„Tak nic, no… Nami nechápu, proč seš naštvaná,“ Nami se zastavila. On nechápal?! Ona mu dala dárek ve tvaru srdce! To mu nic neříká?!
Zavrčela si něco pro sebe. Pokud mu to nedošlo, když mu to dávala, tak už asi nikdy.
Gaarovi z kapsy vypadl nějaký papír tak ho zvedla a poznala v jednom slovu svoje písmo. Rozbalila ho a než ji chytil záchvat smíchu. Gaara se otočil.
„Co-Co to je?“ kuckala smíchy.
„No...“
Nami k němu přešla a snažila se to rozdýchávat.
„Já jenom doufám, že si tomu neuvěřil,“ zasmála se znovu, ale tentokrát krátce.
„Co?“
„Naruto si z tebe evidentně vystřelil, lásko,“ vrátila mu, jak dopis od Naruta, tak k němu přiložený její seznam.
„A ten dopis jsem psala před čtyřmi lety… já vím, písmo se mi moc nezměnilo, ale stačilo se kouknout na datum tady nahoře,“ dlaní si zakrývala ústa, aby se nesmála nad jeho výraz vraha.
„Zabiju ho, až dorazí,“ zavrčel.
„Ty sis opravdu myslel, že věřím na Ježíška?“ pozvedla udiveně obočí.
„No…“
„Tak to je dobře, že teď už víš, že na něj nevěřím,“ zavrtěla nevěřícně hlavou a chytla ho znovu za ruku, aby mohli pokračovat, jelikož jí byla zima.
Slunce už dávno zapadlo a už v létě jsou na poušti noci chladné, natož v zimě.

Oklepali si boty od písku, a když Gaara otevřel dveře, horký vzduch jim skoro vyrazil dech. Vstoupili dovnitř a začali si vysvlékat kabáty.
„Ani jeden z vás se nepohne!“ zavolala na ně Temari z obýváku.
Nami se nechápavě zamračila.
„Koukni nad sebe. Jste pod jmelím, takže dodržte tradici,“ osvětlila jim Gaarova sestra, která si dávala horkou čokoládu na pohovce.
Gaara s Nami se podívali vzhůru, kde opravdu visela zelená rostlina.
„Na to zapomeň,“ zabručela rudovláska, ale to už si ji za pas přitahoval k sobě.
„Tradice jsou tradice,“ rty roztáhla do úsměvu, protože jeho pohled se nedal vydržet.
„Ale je ti jasný, že mě naštvala?“ pozvedla obočí.
„Je to moje žačka, Nami,“ zakroutil hlavou a už se měl k polibku, no ona ještě neskončila.
„Žačka, která jede po svém učiteli!“ zavrčela, ale to už opravdu nehodlal déle řešit.
Umlčel ji polibkem a ona mu na oplátku zapletla prsty do jeho hustých vlasů. Předklonil se ještě víc, takže se musela prohnout v zádech.
„Šťastné a veselé,“ zašeptal.
„Krásné Vánoce, Gaara,“ usmála se na něj a když ji pustil, šla pomoci Temari s Katemou připravovat stůl, zatímco Kei dodělávala polévku.
Po dobrém jídle a ještě lepší konverzaci, která byla absolutně nenucená, obsahovala hodně míchu a zábavy se vydali všichni do obýváku, když uslyšeli zvonek.
„To bude Naruto a Shikamaru,“ Nami zasvítili oči a vrhla se ke dveřím.
Všichni se přivítali a potom už konečně usedli do křesel a pohovek. Nami si sedla mezi Gaaru a Naruta a byla šťastná jako nikdy. Všude vonělo cukroví a zelené jehličí. Stromek svítil svíčkami a ozdobičky se na něm přímo rozzářily. Nami se přitulila ke Gaarovi a spokojeně si vydechla. Všechno stihla. Dárky nakoupila, takže stres z ní konečně opadnul.
„Tak začneme?“ zeptal se nedočkavě Kankurou.
„Ty si taky neumíž užívat vánoční pohodu, co?“ praštila ho Kei po hlavě.
„Umím, miláčku, jen s dárkama je to lepší,“ zašklebils e na ní.
„A co? Ty si myslíš, že jsi byl hodnej?“ podívala se na něj, no, potom si ji přitáhl do náruče, takže Kei ihned roztála.
„Tohle je otrava,“ Shikamaru vytáhl cigaretu, kterou mu ale rázným způsobem Temari vytrhla z rukou a hodila d koše.
Atmosféra se začala přiostřovat, protože jak Kankurou, tak Temari začali diskutovat se svými polovičkami a proto Nami vyskočila na nohy, a začala zkoumat dárky. Vždycky našla jmenovku, po dotyčném dárek hodila a tím je zabavila.
„Tak myslím, že můžeme začít rozbalovat,“ sedla si do Gaarova klína a podala mu dárek, co mu pořídila.
„Včera sis stěžoval, že už nemáš co pít,“ usmála se a on otevřel plechovou nádobu, ve které byl jeho čaj, který mu Kankurou vždy s radostí vypije.
Všichni rozbalovali dárky, kolem lítali balící papíry a na každé tváři se objevoval úsměv. Naruto odvrátil hlavu, když se jeho sestra vrhla na Gaaru, když rozbalila kunaie. Naruto zase mohl zemřít radostí, protože ode všech dostal poukázky do Ichiraku, takže plánoval jeho postupné vydrancování. Kankurou dostal loutku na procvičování motoriky a Kei zase lahvičky paralyzovácích jedů do svých loutek. Temari dostala náhrdelník s přívěškem ve tvaru vějíře a Shikamaru dostal speciální kamenné shogi. Katema si pochutnávala na cukroví, když do všeobecného veselí někdo zabouchal na dveře. Jelikož všichni byli zaneprázdnění, šla otevřít a bílou polevou zdobený perníček se jí zasekl v hltanu.
„K-Kiba!“ kašlala, až ji musel trochu poplácat po zádech.
„CO TY TU DĚLÁŠ?!“ vyvalila na něj oči.
„Ty mě nerada vidíš?“ usmál se na ni.
„No… ne, pojď dál,“ usmála se na něj a to už jí před hlavou na dlani ukazoval malinký zabalený dáreček.
„Ach ne… Kiba, promiň, ale já pro tebe.,“ než stihla dokončit, přerušil ji.
„Nevadí, nevěděla jsi, že přijdu. A teď to otevři.“
Katema pomalu rozvázala zelenou stužku a strhla obal.
Bylo to sněžítko.
„Jenom taková maličkost, co jsem po cestě viděl,“ zatvářil se nejistě nad jejím výrazem.
„Je to krásné,“ letmo ho políbila na rty a už ho táhla do davu.
„Ahoj, Kiba!“ zavolala na něj Nami a hodila po něm dárek, cop mu koupila.
Kiba ho chytil a s Katemou se usadil na dvě křesílka.

„Myslím, že se to povedlo,“ zašeptala Nami Gaarovi do ucha, když mu usínala v objetí.
„Nechceš jít spát nahoru? Tady tě budeme rušit,“ odpověděl jí.
„Ne, tohle je v pohodě,“ usmála se a už jenom matně vnímala vřavu, co ji ukolébávala k spánku. Nikdo si nevšiml, že venku začali padat velké chuchvalce sněhu. Všichni se náramně bavili, Naruto dělal opičárny, Kiba se k němu přidával i s Kankurouem. Shikamaru se bavil, i když neustále opakoval, že to je otravné a Temary s Kei a Katemou se jim smály. Byly to povedené svátky.