Romantika

„Co bys jako chtěl dělat?“ nechápal Shikamaru.
„Mohl bych ti ještě ukázat, jak dopadne, ten kdo by se jen dotknul mojí sestry.“
„Raději ne, ale můžu se zeptat, co by se stalo člověku, kdyby se jí víc než dotknul?“ ptal se ho nesměle dál.
„Chceš to vážně vědět?“ otočil Kankurou otázku a šibalsky zamrkal obočím.
„Když vidím tvůj krvelačný pohled, tak raději ne,“ po těchto slovech jen Shikamaru na sucho polknul a dodal, „pojďme raději spát.“

Itachi seděl v kuchyni a upíjel vodu z hrnku. Před těmi několika málo minutami v blízkosti obrovské sochy ho Hidan donutil zamyslet se.
[i][b]„Tak a máme hotovo!“ Vůdce si zamnul ruce. „Doufám, že vás pěkně bolej záda! Aspoň si příště nebudete zahrávat, bando tupounů! Tak co? Jak se cítíte, neřádi?“
Hidan si posměšně odfrkl. „No super! To jsem rád, že už to máme za sebou!“
Kakuzu přikývl. „Vyrazíme do Listové.“

Když jsem se probudila tak táta už zase seděl u počítače a něco vyřizoval s někým z L.A. Máma myla nádobí po včerejší superromantický večeři Kibi a Karin a byla šťastná že se Kiba bude ženit. Byla chudák tak naivní. Ale bylo to milý jak je šťastná.
¸¸Dobré ráno!´´ slyšela jsem vykřiknout na celý dům. BOŽE! Karin!!!
¸¸Copak je k snídani?´´ řekla s úsměvem. Nemohla jsem se divit. Tohle bylo moc.

„Tak vykopni toho pod oknem. Asi bych ti ho měl představit. Tak to je Chouji Akimichi.“ řekl Sasuke a skočil za Chouje. Chytl ho pod krkem a vrátil se s ní do místnosti.
„Nejlepší přítel Nary a..... To je asi vše... Jinak velice slabý a bezvýznamný ninja....“ vykládal dál Sasuke svůj proslov.
„Ne... Temari neposlouchej ho..... On lže..... Shikamaru by ti nikdy nelhal.... když jsi přešla k Orochimarovi, tak celou dobu s nikým nemluvil.... A ty jsi k němu přešla jen, protože jsi se bála o jeho bezpečí a proto, že jste se nepohodly... Vážně....“

„COS TO ŘEK?!“ ozval se výkřik odněkuď z pod stolu.
„Že se to nedá žrát.“ zopakoval mu po svém – trochu oprskleji -, Juugo.
„Ty si takový,.. grr!“ zavyhrožoval si Suigetsu. Sasuke protočil očima a sedl si naproti Sakuře.
„Jen kdyby tě zajímalo, Karin nebude schopna boje ještě hodně dlouho,“ promluvil k ní s jistým naštvaným podtónem. „Hrudník má na padrť a asi jí i přeskočilo..“
„Gomen.“ omluvila se opět Sakura.
„Hm.“

Koukala jsem ven z okna jak se kapky deště sunou po špinavém sklu. Přestala jsem vše vnímat a poslouchala rytmus deště. Pam, pam , pam , pam….začala jsem si podupávat nohou. Pam, pam, pam….z mého zamyšlení mě probudila až Tsunade.
¸¸Je čas vstávat Sakuro, zvoní!´´ začala se smát a vzala mi tašku a učebnice.

"Au moje hlava. V těch Bijinech toho sake muselo být mnohem víc než trochu." ztěžka jsem se zvedla z hnízda a zamířila do koupelny. Vypadala jsem strašně. Když jsem se po půl hodina dostala do svého normálního vzhledu, začala jsem řešit jiné problémy, jako například, kde jsou prášky proti bolení hlavy. Když jsem je konečně našla, spolykala jsem jich aspoň pět, tak tohle je kocovina. Po tomhle ránu už nikdy nebudu chlastat, nebo možná jen trochu. Někdo zaklepal na dveře.
"Héj Midori!"
"Pojď dál Shiro, je otevřeno."

Tři dny uběhli jako voda a przy ráno už u mých dveří stál Naruto. „Tak můžeme vyrazit?“ zeptala jsem se vesele.
„Můžeme!“ vykřiknul a seběhl po schodech do haly hotelu. Já jsem běžela hned za ním a snažila jsem se nerozbrečet, nepanikařit a nechovat se moc podivně.
„Řekl jsi někomu, že někam jdeme?“ zeptala jsem se cestou jakoby nic.
„Jen Sakuře a Kakashi-senseiovi, ptali se totiž, co mě tak rozveselilo. Jestli to vadí, tak promiň.“ Řekl to tak omluvným tónem, že jsem se musela začít smát.

Pein udělil zelenooké domácí vězení s tím, že pokusí-li se ještě o něco, pak už doopravdy zakročí. Zahrozil pěstí a nechal pár o samotě. Shenai se rozvzlykala.
„Mohlas dopadnout hůř,“ těšil ji Itachi. Pak zvážněl. „Ale měl bych ti vynadat! Co tě to vůbec napadlo?“ spustil na ni zhurta.
Vzhlédla k němu. „Ona… je tak mladá… nezaslouží si umřít.“

Upozornění: 15 +

„Hernajs práce!“ zahartusila zelenovlasá, když z ní při průchodu hlavními dveřmi spadlo prádlo. Rychle se pro něj sehnula a znovu si ho uvázala kolem pasu. Prosila lesní duchy, ať ji hlavně nikdo nevidí. To už ji ale z nejbližšího rohu pokradmu sledoval Hidan, kterému se tahle noční podívaná náramně zamlouvala. Chopil se nejbližší pochodně a namířil světlem krásce do obličeje.

Lepší budoucnost

7. kapitola

Cesta do Suny

Brzy ráno se San s Gaarou vzbudili, ihned vstali, oblékli se a připravili si věci, které si vezmou s sebou. Moc času jim to nezabralo, protože San už něco sbalila než šli spát. Gaara byl už na odchodu, ale San se ještě rozhlížela po pokoji, Gaara si toho všiml a tak přišel k San a chytl ji kolem ramen a přitáhl si ji blíž k sobě a pohladil po vlasech.
„Vždyť neodcházíme na konec světa, kdykoliv budeš chtít, tak můžeme tetu navštívit.“

Shikamaru seděl v křesle a přemýšlel, ruce spojené do kruhu stejně, jako když byl dítě. Už po sté se podíval na hodiny a čas neúprosně měřil okamžik svítání. Ručičky ukazovaly 4:31 ráno, byly to tedy přesně tři hodiny od chvíle, kdy vstal z postele a posadil se do křesla a přes to se to nezdálo delší než doba, za kterou začne vařit konvice. Shikamaru si povzdechl a pohledem zajel k zavřeným dveřím do druhé ložnice a jakoby přes ně na klidně spící dívku, jako už po sté pohled odvrátil a Temařin obraz zahnal.

Kap, kap. Zapomněla úplně dotáhnout kohoutek a drobné krůpěje dopadaly do umyvadla. Tiše rezonovali spolu s tikáním hodin, které visely na stěně. Tik, tak.
Pohlédla nahoru a zjistila, že uběhlo pouze pět minut od poslední chvíle, kdy se ujišťovala o čase. Velká ručička jakoby se loudala a nechtěla popoběhnout. Tiše si povzdechla. Čekat a zase jen čekat.

Je Hahanohi, Naruto sa bezcieľne túla Konohou a pozoruje obyvateľov ako blahoželajú a obdarovávajú kvetmi a sladkosťami ženy rôzneho veku. Ide po hlavnej ulici a vidí mladú rodinu: muž, žena a asi desať ročný syn. Prechádzajú okolo cukrovinkárstva a danshi sa doň vytratí, bez toho aby si to jeho do konverzácie zabraný ryoushin všimli. Cez sklenený výklad vidí malého shinobiho ako sa rozpráva s Amai-sanom a na niečo v pulte ukazuje. Ten mu odpovedá, na čo danshi vyberá peniaze a preratáva ich.

Utekala som ďalej a neobzrela som sa za seba. Už zo zvyku som išla na ihrisko a sadla som si na jednu z hojdačiek. Omotala som ruky okolo reťazí a zahľadela som sa do zeme. Tak a teraz to už zrejme vie. Mračila som sa do zeme a premáhala som nutkanie plakať, no zároveň som bola nahnevaná. Čo vlastne robil na tej ulici? Prečo tam bol? A Toru?

Rezavec mě plně ignoruje, takže si důkladně můžu nastudovat jeho postavu. Má na sobě orvané bermudy a rozepnutou košili bez rukávů.
Rozepnutá košile odhaluje jeho vypracovanou postavu, tohle by kdejakou holku složilo, ale jeho odpudivě božskému vzhledu korunní jeho obličej posetý piercingy.
Učitel zabraný do výkladu o počátcích písemnictví v Japonsku, třídu nějak nebere na vědomí a vesele mele dál. Asi 90% přítomných jeho "působivý" výklad ignoruje, 5% pozor dává a zbylých 5% spí.

Hinata otevřela oči a štastně se podívala na Naruta.
„Naruto-kun“ Řekla Hin. Naruto se na ni starostlivě podíval.
„Jsem ráda že tě vidím.“ Vydechla.
„Nikdy bych tě nenechal samotnou.“ Řekl Naruto a pohladil ji po vlasech.
Sakura se na něj podívala a zvedla jedno obočí.
„A hlavně kdo ji zachraňoval!“ Vyčetla mu.
„Byla si blíž k tomu vchodu když nás zavalili trosky budovy.“ Odpověděl.
„No jo.“ Řekla Sakura a převrátila oči v sloup.
„Sasuke, máš už něco na Utakatu?“ Zeptal se Naruto.

Byl krásný slunečný den. Ptáci zpívali, květiny voněly a Konoha se pomalinku probouzela do teplého dubnového rána. Na to, že byl teprve duben, bylo nádherné a teplé počasí.

Za chvíli se otevřely dveře a v nich stála Temari s otázkou, co ti dva tu spolu dělají?
„Nic, my si jenom trochu povídali, že jo kámo,“ odpověděl jí Kankurou a po těchto slovech praštil Shikamara po zádech a ten div nespadl na zem.
„Když už si tady, tak bychom se třeba mohli dát do práce,“ pokračovala Temari a Shikamaru jen přikyvoval, protože v tom viděl možnost dostat se dál od Kankurových rukou.