Romantika

Jedného slnečného dňa šli Naruto a jeho najlepšia kámoška Yanai do Suny.
„Super,“ výskal Naruto, „už len dvanásť km a uvidím po dlhom čase Gaaru.“
Počas cesty sa zastavili niekde v dedinke MIRACHI na rámen. „Ty sa máš,“ povedala mu Yanai, „chodíš stále na misie blízko Suny a sťažuješ sa, keď ho nevidíš mesiac. Ja som ho nevidela mesiac a deň.“
„Tak to si ho naozaj nevidela o oveľa dlhšiu dobu ako ja.“ Zaškeril sa Naruto.

Ráno čekali ti tři na místě, kde se mělo nacvičovat. Byli tu zatím sami a Shikamaru stále v hlavě přemítal: „Dnes asi zemřu, protože nikdo nepřijde a Tsunade mne zabije,“ opakoval si pro sebe. Jenže z jeho přemýšlení ho vyrušilo křupání, to se právě dostavil Chouji se svým balíčkem chipsů a chvíli po něm i sasuke, jenže to bylo stále poněkud málo.

Stále jsem nemohla uvěřit mým očím. To, co stálo přede mnou, nemohlo být Kaze.
"Kdo jsi?"
"Já jsem já."
"Na to se k***a neptám, tvé jméno."
"Mé jméno není podstatné. Měla jsi plno příležitostí si ho zjistit."
"To je fakt, ale ty nejsi Kaze."
"Já, že nejsem Kaze? Máš pravdu, já jsem překonal své vlastní já."
"...No to je fuk, stejně s tebou budu muset bojovat."
"Jak je libo."
"Jsi si nějak jistý svou silou, ne?"
"Jo jsem a věřím...ne já to vím, že tě porazím."
"Tak se o tom přesvědčíme."

„Shi-Shizune?“ Dostala ze sebe, když se jí konečně podařilo zaostřit. „Konečně jdeš…“ Zívla, rukou šťouchla do Jiraiyi, jehož hlava nyní spočívala na ovládacím pultu, kterým nastavovali, vypínali a zapínali všechny kamery.

Iruja je Narutová staršia sestra, ale Naruto o nej ani nevie.

Všetko sa začalo, keď Naruto a Sasuke mali päť rokov. Iruja a Itachi boli spolu v skupine ANBU a tam sa spoznali. Neskôr spolu začali chodiť aj keď to Itachiho otcovy vadilo, stále ho odhováral, že není preňho tá pravá. Itachi svojho otca nepočúval a Iruju požiadal o ruku.
Nastal veľký deň, ktorý mal spojiť Iruju a Itachiho a aj sa tak stalo, či že tým pádom Iruja nebola Iruja Uzumaki, ale už bola Iruja Uzumaki-Uchiha.

Tak poslušně hlásím, že jsem se zase vrátila do anime-světa. Díky anime-festu, kde jsem zažila tolik zábavy a dozvěděla se tolik nových věcí, až jsem si uvědomila, že bez anime nedokážu být a chci pokračovat v povídkách. Tahle kapitolka je na ukázku... Myslíte si, že jsem udělala dobře?

„Už jste se spřátelili?“ zeptal se jich Pein po večeři, když jen tak seděli v kuchyni a znuděně se dívali kolem.
Sourozenci se na sebe podívali a zavrtěli hlavami.
„Budeš to s námi mít těžké,“ usmála se sladce Ant.

Tak poslušně hlásím, že jsem se zase vrátila do anime-světa. Díky anime-festu, kde jsem zažila tolik zábavy a dozvěděla se tolik nových věcí, až jsem si uvědomila, že bez anime nedokážu být a chci pokračovat v povídkách. Myslíte si, že jsem udělala dobře?

Mimoto je tohle poslední kapitolka, tak si ji užijte!

Sasuke vyprávěl, ale najednou mu něco padlo na rameno. Vyděšeně stočil hlavu, ale pak si uvědomil, že je to Tenshi. Usnula…

Ve vesnici ukryté v listí pomalu začínalo jaro. Počasí bylo stále teplejší a teplejší, květiny rozkvétaly a zvířata ožívala. Jak ninjové, tak obyčejní lidé ve vesnici, si ho vychutnávali nejrůznějšími způsoby. Buď celé dny trávili pod rozkvetlými Sakurami, a nebo leželi u vody. Každý byl spokojený. Ale i přesto mezi nimi byly vy-jímky, které trávily slunečné dny doma. Jednou z těchto vy-jímek byla například drobná tmavovláska, Hyuuga Hinata. Ven ji nevytáhli ani kamarádky, či členové týmu.

Dlhou tmavou chodbou sa niesla dutá ozvena niečích krokov. Už na prvý pohľad nepríjemná postava prechádzala okolo kopy dvier, ale nevyzeralo to, žeby do niektorých chcela vojsť. Až napokon, kdesi na konci chodby, vošla do jedných dvier, za ktorými sa rozprestieralo rozsiahle laboratórium. Táto osoba podišla k ďalšej, ktorá práve robila akísi výskum a opýtala sa: „Kabuto, ako si na tom?“

„Izumi, už můžeš odnést hostům jídlo!“
„Už jdu.“ Odpoví Matsui a upraví si zástěru. Najednou ji zezadu za sukni zatahá Itachi.
„Mami“ řekne „můžu si jít hrát ven?“
„Už jsi najezený?“ zeptá se ho Matsui.
„Ano!“ Itachi už se raduje, že půjde za kamarády ven, ale Matsui mu to překazí: „Tak si sedni k úkolům. Máme přeci domluveno, že se budeš každý den půl hodiny učit.“ Nařídí mu přísně.
„Ale já nemám úkoly.“ Fňukne Itachi. „A navíc jsi říkala, že o víkendu se učit nemusím.“

Lesom neďaleko Konohy sa ozýval krik a plač. Kunoichi z Konohy plakala nad svojím priateľom. Ležal pred ňou celý od krvi. To všetko pretože ju chránil.
„Nesmieš zomrieť !“Vzlykala.
Z ruky mu vytiahla kunai. Z rany začala divoko tiecť krv. Okamžite mu ju začala liečiť.

(Jej pocity)

Láska ze Suny
Prolog
Kazumi Oshitako už čtyři roky žije v Písečné. Pochází z Listové, kde byla členka ANBU. V Listové žila osmnáct let, moc se jí tam líbilo, ale byla tam téměř sama, měla přátele to ano, ale svou rodinu nepoznala, je totiž sirotek.
1. kapitola
Mise
Kazumi, když zrovna nemá žádnou misi, tak se moc ráda prochází po vesnici. Zrovna dneska si musí dojít pro novou misi. V kanceláři už na ni netrpělivě čekal hokage a ještě nějaký muž.
„Hokage-sama, přál jste si semnou mluvit?“ Zeptala se Kazumi.

Stále pohled Kushiny

„Měli jsme pravdu, hoši, asi jí fakt máme chránit a tím budeme moct vylézt,“ řekla ta věc pode mnou. Podle hlasu bylo poznat, že majitel má rád srandu a je uřvaný. No, asi jako já.

Sám. V temnotě. Zase slyším ten hlas. ,zemřeš....zemřeš...zemřeš´ opakuje stále dokola. Děsí mě to. Nemělo by-je to jenom hlas proboha. Musím myslet na něco jiného. Okamžitě se mi vybavila ona-světlo v mém životě, maják na břehu moře mé samoty, můj vítr rozfoukávající jiskry v mém srdci na oheň. Tohle všechno pro mě znamená. Ale teď mi ani ona nemohla pomoci.

Povídka bude přesunuta v nové přepsané verzi sem: http://ore-no-nindo-da.blog.cz/ Po vložení všech dílů pak bude smazána z Konohy, máte li tedy v úmyslu si ji přečíst, tak doporučuju už z nového místa.

Zdravím, mé jméno je Noriko.

Narodila jsem se v malé horské vesničce, jejíž jméno určitě neznáte. Nachází se hluboko v horách a je tak bezvýznamná, že ji na většině map ani nevyznačili. Pokud vím je jen na těch nejpodrobnějších týkajících se pouze této oblasti, ale dost o mém bezvýznamném rodišti.

Díl – 7
„Opravdu je útěk z nemocnice, tak hroznej? Jiraiyo-dono?“ zeptala se Norika.
„Neni, plno ninjů utíka z nemocnice a hokage o tom pořádně neví, a když se o tom doslechne, tak to nechává být. To jen, že si na tebe nejspíš zasedla, kvůli mně.“ usmál se na ni.
„Jiraiyo-dono, neměl jste mi teď dát lekci slušného chování místo toho, aby jste mě utěšoval?“ uchechtla se.

„Cŕn, cŕn.“
„To už je zase ráno?“ spýtal sa sám seba ospalo. „Dnes je tréning,“ spomenul si a usmial sa, „Toto ráno začína dobre.“
„Shikamaru, raňajky!“ počul krik zdola.
„Presná ako hodinky,“ povedal si pre seba, „Už idem!“ zakričal naspäť.
„Pripravila som tvoje obľúbené jedlo, Tempura,“ poznamenala pri podávaní raňajok, „Do teba to dnes ide,“ usmiala sa keď videla ako hltá jeden kúsok za druhým, ani nečakal kým to vychladne. Len čo dojedol vstal, obul sa a podišiel k dverám.

Temari se širokým úsměvem objala své sourozence. Gaara se zdál být spokojený, ale Kankurou byl trochu dotčený, že jeho sestra objala nejdříve Gaaru a až potom jeho. Zato Bakimu bylo pořadí úplně lhostejné a byl spokojený s pouhým plácnutím po zádech. Temarin pohled se zastavil na doposud neznámé ženě.
Mladá žena se na ni usmála a udělala k ní krok se slovy: „Ahoj, jsem moc ráda, že tě konečně poznávám. Mé jméno je Tomiko.“
„Ehm, ahoj, Tomiko. Já jen, asi mi musíš trochu napovědět.“

Upozornění! Příznivci Hidana a Kakuzy nečtěte!

Hidan strnul. Ten drzý kluk mu tuhle lež vmetl přímo do obličeje. Pravdou ovšem bylo, že Kakuzu na tom vůbec nebyl dobře. „Ne! Nemohli jste…,“ zasípal ninja s maskou.
„Ale mohli!“ opáčil Kakashi. „Tvá krev posloužila jako náhražka pro rituál tvého parťáka. Měli jsme na ni několik speciálních kapslí. Shikamaru věděl, jak funguje jeho technika!“
Hidan zůstal v podřepu, stále ještě byl ohromen. „Jak jste sakra…!“