Romantika

S pozvednutým obočím jsi přejela prstem po sklenici obrácené dnem vzhůru a změřila sis téměř nevěřícně vrstvu prachu, kterou na ní špička tvého prstu nabrala. Raději jsi zvedla oči a rozhlédla se kolem ze svého místa za barem. Putyka byla dost temná a zatím i poměrně poklidná. No, putyka... lépe by se hodilo říct pochybné doupě zločinu, kde se scházely ty nejhorší živly a kdo tu neměl pověst nelítostného zabijáka, musel platit všem okolo pití... ale putyka je kratší.

Probudila jsem se do krásného dne. Tady bylo vážně krásně, zatím to bylo nejkrásnější místo, na kterém jsem kdy byla a že jich bylo. Otec byl opačného názoru, pořád nadával, že je tu všechno moc velké a divné. Abych vám pravdu řekla, byla bych docela ráda, kdyby odešel. A víte co? Dnes ráno mi oznámil, že se vrací do sídla! Super, že?
"Vážně nechceš, abych tě tam hodila?"
"Ne, díky."
"Co když se ti něco stane?"
"Za koho mě ku.va máš?"
"No jo."
"Tak za týden u Šéfa."
"Jo."
...
"Jupííí, jsem volná!!!"

Po dlouhých letech válčení byl Madara konečně poražen a vítězná strana se to rozhodla náležitě oslavit. Protože se aliance zrodila v Zemi železa, sezval Mifune zástupce všech pěti velkých ninja národů do luxusního hotelu v jeho zemi na „nekonečný“ týdenní večírek.
Ne všichni byli z vítězství nadšeni, Narutovi hned ukázalo svou odvrácenou tvář. Už se nemohl vymlouvat, že musí do boje, a odkládat tak své rozhodnutí. Musel provést osudovou a nejtěžší volbu ve svém životě:             Hinata nebo Sakura

Nastal čas, říct Itachimu, co zamýšlím udělat. Jak naivně jsem si myslela, že říct mu to, bude ta nejtěžší věc na světě, ale opak je pravda. Vypadlo to ze mě hrozně rychle a ani jsem ho nepustila ke slovu.

Obito přemýšlel při návratu domů, proč mu Hitomi nedala žádný dar. Příležitostí na to měla dost, dumal Obito.
Když už se konečně Obito vrátil, Hitomi ho odvlekla do zahrady, kde mu chtěla předat ten dárek k jeho narozeninám.
„Můžeš na chviličku?“ ptala se Hitomi.
„Jistě.“
„Já vím, že je to pozdě, ale chtěla jsem ti popřát k narozeninám a tady máš ode mě dárek, ale nevím, zdali se ti bude líbit.“ Hitomi mu nesměle podala dárek, Obito si ho převzal.

Dál si to Naruto mohl domyslet, co to bylo. Do Země Vln se dostal díky otcové technice během chvilky a nestačil se divit.
Tazunova rodina se probouzela!
„Co se tu stalo?“ zajímal se Naruto, který přistoupil k Tazunovi.
„Mluvili jsme s Hinatou-san a pak nic… jen tma.“ Vysvětlil stařík.
„Já říkal, že má zůstat tady!“
„My to víme a hrozně se ti omlouváme, ale Hinata nás převezla.“ Stěžoval si Inari.
„Hinata?“ Naruto nechápal.
„Ano, přiznala se nám, že je Hyuuga Hinata.“ Souhlasila Tsunami.

[center]Tak každý den svůj prožíváme
ty beze mne

Už mě víckrát neuvidíš...By:Sasuke

Nebe je černý, je půl pátý
Večeru věrný půjdem dál
Všude už končí, chvílis mě bavila

Bylo to jako tehdy. Ležela na té lavičce. Horké slzy jí stékaly po tvářích. Spala ale srdce jí neustále křičelo ať nikam nechodí ať zůstane. Nemohla nic udělat. Tak jí ublížil. Hrál si s ní a odhodil ji jako neužitečnou a otravnou. A ona už nemůže jít dál.

[i]Na dveře škrábej, básně piš
Už mě víckrát neuvidíš
Jak se domů dostaneš?
Je ráno
Tahle noc končí a ty víš

„Tak, mládeži,“ došel Itachi ke skupince, sundal si tmavé brýle a nechal probliknout svůj Sharingan, „pokračujeme. Ino?“

Konečně se setkáváme!

Strávili mnoho dní výzkumem protijedu, ale nebylo to nic platné. Ať se pokusili o cokoliv, vždy jim chyběl jen malý krok k dokonalosti, ale byl podstatný. Když se znovu blížil úplněk, přišli jen na jediné možné řešení.
„Když nefunguje lék, můžeme tě svázat,“ vzdychla Tsunade, podpírající si hlavu na stole, a zamračila se. Štvalo ji, že ani ona nedokáže najít vhodný způsob.
„To nestačí!“ sevřela opěradla křesla Vera, která seděla naproti ní. „Žádná pouta mne dlouho neudrží!“

„Už dobrý,“ pustila se Káťa Nejiho, když se jí vše oživilo. Ale pravda byla, že měla co dělat, aby jim stačila. A to běželi jenom chvíli. Nedokázala si představit, jak tohle zvládne dělat celý den. K místu, kde Akamaru našel ty pačesy, jim to trvalo tak tři a půl hodiny. Za tu dobu Kátina opatrnost několikrát polevila a nebýt Shina, který ji pokaždé bezpečně zachytil, dávno by se válela někde po lesním podrostu se zlámanými kostmi.

Jiraya s vypätím síl otvoril oči, niekto klopal na dvere. Horko ťažko sa vyštveral z postele a doplazil k dverám.
„Už idem!“ zakričal a až na druhý pokus sa mu podarilo postaviť.
Otvoril dvere, ale tak, že bol schovaný za nimi, svetlo by ho totiž dorazilo.
„Kto ste a čo chcete?“ zvolal rozospaným hlasom.
„Dobrý deň Jiraya-sama, tu yuubinya prišiel vám nový Playboy s nádhernou, mladou, neznámou dievčinou na obálke a novými fotkami Hokage v bikinách vo vnútri a kopa listou, odhadujem, že od fanúšikov.“ Ozvalo sa z vonku.

Den nezačal podle Teminých představ. Vzbudil ji otravný zvonek, nejprve si pohrávala s myšlenkou vstát z postele a tomu dotyčnému rozbít nos, ale nakonec vstala a šla do kuchyně pro něco k snídani. Zvonek toho nechal a tak definitivně upustila od původního plánu.
Dalším nepříjemným zvukem hned po ránu byla kvílející konvice. Temari si jen matně uvědomovala kocovinu a byla neskutečně šťastná, když toho ten otravný přístroj nechal.
Šla si sednout ke stolu, když ji vyrušil další zvuk, ale tentokrát příjemný: „Jsi vzhůru? Konečně.“

„Naku-san? Opravdu za Haragasem-sama chcete jít sama?“ zeptal se velitel jedné skupiny.
„Jo… bude to tak lepší a navíc semnou půjde i Warui,“ řekla a otočila se na Waruie.
Ten kývl.
Velitel taky kývl a někam se, se svojí skupinou rozešel.
„Takže… připravená?“ zeptal se Warui Naku před dveřmi Haragasovy komnaty.
„Jako nikdy…!“ hodila po něm úšklebek a bez zaklepání otevřela vysoké dveře.
„Naku neumíš klepat!“ okřikl jí Haragas, vypadal překvapeně.

Lepší budoucnost

6. kapitola

Gaarův návrat do Písečné

Ráno se Gaara vzbudil první, nechtěl San budit, tak ji jen potichu pozoroval a čekal až se sama vzbudí. Nemusel čekat dlouho, protože za chvilku se její řasy zachvěly a jemu se naskytl pohled na její krásné oči, které se na něho usmály.
„Dobré ráno, jak ses vyspal?“
„Dobře a ty?“
„Skvěle, jsi vzhůru dlouho?“
„Ne, probudil jsem se chvilku před tebou. A co tě probudilo?“
„Cítila jsem na sobě tvůj pohled.“

6. kapitola

Když i Naruto dojedl svou snídani, krásně se, se mnou rozloučil a poté šel do své kanceláře. Já zatím rychle pouklidila celý dům, když jsem už měla vše hotové, objevil se v domě nějaký ninja.
„Omlouvám se ruším, ale Hokage-sama chce s vámi mluvit.“Řekl a zase se vypařil.
„Tak to bylo rychlí.“ Řekla jsem si pro sebe, ale vydala jsem se tedy k budově hokageho.

„Zetsu je tady!“ Hnědovláska zaslechla důvěrně známé zvuky a vydala se do přijímací haly, kde už se začali shromažďovat ostatní. Kanibal měl přes záda přehozenou bezvládnou mladou ženu s ninjovskou čelenkou na hlavě. „Hidan a Kakuzu s tebou nejsou?“ podivila se zelenooká a dvoubarevný ninja pomalu zavrtěl hlavou.
„Mají ještě práci.“
To už se k nim tlačil Pein. „Dvouocasá?“ ujišťoval se. Nikdy neměl úplnou jistotu, že ho jeho věrní, byť jen jedenkrát, nezkusí podrazit.

Izumo se zvedl ze své pohodlné židle pouze jedenkrát, a to když zaslechl podivné šelestění, jen malý kousek za branou. V domnění, že bude hned zpátky, nechal otevřeno. Opatrně se kradl podél dřevěné zástěny, nechtěl být poznán. Zbraně měl po ruce, kdyby se něco semlelo. Nestihl je vytáhnout, když se na něho vyřítili ze všech stran a srazili ho k zemi.