Romantika
„Ne, neví a pro mě za mě si můžeme zajít, kam budeš chtít. Orochimaru zase celý den bude plánovat zničení Konohy, takže ho máme celý pro sebe.“ zašeptal jí do ucha a pomalu ji vedl. Zavedl ji na své oblíbené místo v Konoze. Byl tam klid a Sasuke tam chodíval trénovat. Bylo to u velké skály, která byla plná prohlubní a děr. Bylo tam pár polámaných stromů a některých byla zaschlá krev.
„Jak jistě víš,“ Hokage si zapálil dýmku. „Země Vodních vírů nemá v současné době žádného ustanoveného vůdce. V zemi panuje značený neklid. Vše by mělo přestat až zvolí nového Kage a ty jako zástupce Konohy, půjdeš do této země jako pozorovatel. Ostatní spřátelené země také posílají své zástupce. Měla by to být klidná mise typu C. Chci, aby sis trochu odpočinul po nedávných událostech,“ stařík hodil na stůl složku s několika papíry.
„Jdu sám?“ blonďák sebral složku ze stolu.
Hnědovláska se zelenýma očima si vzala černou škrabošku a vyrazila do vesnice. Musela přemýšlet hodně o všem, co prožila. Jistě, teď byla šťastná, ale její štěstí bylo jen vzdálenou iluzí. Málem ani neposlouchala muže, který si s ní přiťukával, byla myšlenkami stále u dcery, svého manžela a zabijáckých přátel.
Keď som prišla domov, povedala som hneď otcovi čo sa stalo a prečo som zranená, pretože by sa to dozvedel od Gaary, a okrem toho by na mňa stále naliehal, aby som mu to povedala. Vzal to celkom dobre, a tak som si vydýchla a zašila som sa na poschodí. Večer len čo som si vyčistila ranu, osprchovala, prezliekla som sa do nočného úboru a zašla som do izby, zamkla som za sebou a otočila som sa k balkónu. Gaara tam už stál ako to mal vo zvyku. Nadšene som k nemu prešla a objala som ho. Pobozkala som ho na pery a pritisla som sa k nemu.
Upozornění: Tato kapitola není pro slabé povahy!
Vyděšený blonďáček táhnul prochladlého loutkáře zpátky na matraci. Nedokázal pochopit, jak se dostal na podlahu, ale hned mu bylo jasné, že na ní musel strávit celou noc. Opatrně ho pleskal po tvářích, nechtěl si znehybnit ruku. Náhle se rozhodl a spěchal ke dveřím. Zjistil, že jsou zamčené a zaklel, že by se za to ani Hidan nemusel stydět.
Minulost,Přítomnost,Budoucnost ? Před ničím se nedá utéct !!!
Minule :
Zrak mi spočine na mých rukách. Roztřásli se mi. Cítím to. Blesk v mojí ruce. „Co jsem to....udělala.“špitnu.
-------------
„Tak mě nenapínej, já chci vědět, koho mám zabít,“ povzbuzoval jí Kankurou.
„Zkus mu něco udělat a buď si jistý, že Tě Tsunade zabije, protože nedovolí nikomu, aby jí kazil její představení,“ upozornila ho Temari.
„Hmmm, tak ho tedy nezabiji a kdo to je?“
„Je to asi ten nejsladší kluk tady z Konohy, pod jehož pohledem roztaje téměř každá dívka, ano je to Sasuke Uchiha.“
„Tak Sasuke,“ pomyslel si Shikamaru.
„Jdeme k němu,“ zavelel najednou Kankurou.
„Je 14.2. , 4:00 ráno,“ takto sa dnes začali tvoriť vety na papieri TenTeninho denníčka. „áno. Je Valentína. Som zvedavá, či dostanem aspoň nejaký pekný list. Píšem preto tak skoro, lebo som sa zobudila na dupot po schodoch. Neviem kto to bol, ale je mi to ukradnuté. Pre mňa je teraz dôležitejšie, či sa niekomu páčim. Keby mi aspoň niekto povedal: Dneska ti to naozaj sekne TenTen. Alebo: V tých nových handrách ti to pristane. Vyzeráš naozaj sexi. Ale zatiaľ na to len čakám.
Až ze vzduchu jsem uviděla škody našeho boje. V místě, kde bylo plno stromů se teď rozkládala mýtina posetá krví, jeho krví. Na chvíli jsem se zamyslela. ´Měla jsem ho zabít? Vždyť on mě miloval!´ tuhle myšlenku jsem ihned vyhnala z hlavy a nahradila ji jinou: ´Samozřejmě, že jsem ho měla zabít. Bylo to pro Jashina! A navíc, pořád za mnou lezl, tohle bylo nejlepší řešení.´
"Héj Midori, přidej, nebo tam nikdy nedoletíme!" zařvala na mě Shiro.
"He? J-Jasně."
„Kam to jdeme?‘‘ zeptal se Sasuke jakmile se vrátil zpět do reality. Celou dobu se plížili lesem a on sotva stačil Narutovi. Ten nepromluvil, celou dobu se rozhlížel kolem se, jako by snad někoho čekal.
„Tak budeš mě poslouchat?‘‘ oddychl si, ale odpovědi se mu jako předtím nedostalo. Nezbýval mu nic jiného než mlčet a držet krok, protože čím hlouběji do lesa šli, tím šel rychleji.
Můj poslední zápis. Od oné události už uběhlo deset let. Za dobu mého těhotenství jsem prošla půlku Japonska, až jsem skončila na jižním pobřeží v teple. 4. Ledna 2001 se mi narodil chlapeček. Krásné černovlasé stvoření, které jsem pojmenovala Itachi. Chtěla jsem mu dát něco z minulosti a trochu jsem si uvědomila, že jsem jeho otce milovala (ale asi ne natolik, abych s ním zůstala). Celou dobu vychovávám chlapce stranou od bojů a od ninjů. Za těch osm let ninjové skoro vymizeli, takže je to velmi jednoduché. Itaa má tady spousty přátel a já mám dobrou práci. Žiji nový život, s jiným jménem: Izumi – jméno mé matky - Abura – otcovo příjmení. Tak už mě Akatsuki nemohli najít. Vím, že se o mě Itachi snažil sehnat nějaké informace, dostalo se ke mně, že se párkrát objevil ve stejném městě jako já, ale nikdy mě nepoznal.
Momentálně pracuji jako…
V Konohe bol pekný slnečný deň. Vlastne, pre väčšinu ľudí bol úplne obyčajný. Jediný, pre koho sa tento deň niečím líšil bol Sai. Lámal si akurát hlavo niečím, čo bolo preňho tá najťažšia hádanka. Ino mala mať na ďalší deň narodeniny a keďže sa mu páčila, chcel ju niečím prekvapiť. A presne to bol problém. Nakoľko sa ešte veľmi dobre nevyznal v ľudských citoch, nenapadalo mu nič čo by sa Ino určite páčilo a z čoho by mala radosť.
O dva roky později
1:Sexy chlápek na obzoru aneb mazlíku, vítej doma
[s],,Budu ti vyprávět jeden zajímavý příběh, chceš?"
,,Ano prosím"
Kde to jsem? Ptala se Hinata sama sebe, byla dezorientovaná, nejdřív si myslela, že je zpátky v zemi Vln, ale nebyla, byla to překvapivě uklizená místnost se spoustou světel. Chvíli trvalo, než se Hinatě zaostřil zrak, kterými hned padl na usměvavého Saie.
„Omlouvám se, ale omráčení bylo nutné.“
„Proč si to udělal?“
„Protože bys jinak se mnou nešla, četl jsem, že únos je považován za zločin a nikdo nechce být unesený a proto ho únosci omračují, aby únos nezaznamenali.“ Celkem i logická úvaha.
[i]„Darček?“ Uzumaki sa tváril nechápavo.
„Je to vlastne-“ nedopovedala.
„Počkajte, prv vám musím niečo povedať,“ prerušil ju blondiak.
„O čo ide?“ reagoval Kakashi so zvrašteným obočím. Vedel, že by neprerušil “Darčekovú ceremóniu“ ak by to nebolo vážne, nech už dospel akokoľvek, isté veci sa proste nemenia.
„O môj súboj s Gaarom,“ oznámil.
„Chceš sa tomu vyhnúť?“ usmial sa Sannin.
„Nie,“ vrátil mu úsmev, „ale budeme mať návštevu,“ zatváril sa vážne.
Lepší budoucnost
9. kapitola
Temari je maminkou a přípravy na svatbu San a Gaary
Ráno, když se San vzbudila a měla vedle sebe Gaaru, tak se jí potvrdilo, že to nebyl sen, ale skutečnost. Chvilku jen tak ležela a pozorovala Gaaru, ale moc dlouho to nevydržela a vzbudila ho. Ze začátku se tvářil rozmrzele, ale když viděl San, tak se musel usmát.
„Promiň, že jsem tě vzbudila, ale nechtěla jsem být vzhůru sama.“
„Nezlobím se.“ Za chvilku oba vstali z postele, oblékli se a šli se nasnídat.
Mezitím doma u Temari a Shikamara.
„Změnila jsem se,“ pronesla naprosto sebejistě a dlaně sevřela v pěst.
Slunce, které se před chvílí schovalo za šedé mraky, ještě nevyšlo, takže když zafoukal vítr, ovála je oba zima. Ani jeden to však na sobě nedali znát, nevnímali počasí.
„Jak moc?“ pronesl svým vždy klidným hlasem, což ji nepřekvapilo; jeho taktéž klidný a cynický pohled ji taky nijak nepřekvapil. Vlastně ji na něm nepřekvapilo nic.
Bára byla celá promočená a držela se šokovaně za krk. Tohle byla její nejhorší noční můra – že přijde o hlas! Teď z ní bude smutná, němá a skoro slepá holčička, už je to jisté...
„...........!!!!“ zanadávala hořce na účet toho, který jí tohle provedl.
Kabuto se vypotácel ven, zaprášený a dosti pobitý od kamenů. Ale vůbec to nevnímal - byl šťastný! Konečně byl užitečný svému pánu! Bylo jedno, jestli to znamená, že bude trpět. Cvok.
