Dračí bojovnice 2 Štěstí nebo pohroma?

"Au moje hlava. V těch Bijinech toho sake muselo být mnohem víc než trochu." ztěžka jsem se zvedla z hnízda a zamířila do koupelny. Vypadala jsem strašně. Když jsem se po půl hodina dostala do svého normálního vzhledu, začala jsem řešit jiné problémy, jako například, kde jsou prášky proti bolení hlavy. Když jsem je konečně našla, spolykala jsem jich aspoň pět, tak tohle je kocovina. Po tomhle ránu už nikdy nebudu chlastat, nebo možná jen trochu. Někdo zaklepal na dveře.
"Héj Midori!"
"Pojď dál Shiro, je otevřeno."
Vstoupila do dveří a jen co je zavřela, proměnila se v čistě bílého draka.
"Ahoj, jsi připravená?"
"Na co?"
"Jdeme přece na to shromáždění."
"Já o žádné sk.urvené shromáždění nemám zájem." odešla jsem do kuchyně a konečně dodělala snídani.
"Dáš si taky?"
"Hm, když jinak nedáš."
"Ale na to shromáždění musíš jít, dostaneme mise."
"Vážně? Mise?"
"Jo."
"Tak aspoň něco. A vůbec, jak to včera šlo s tím modrovláskem?"
"Jmenuje se Aoiraku a je vážně skvělý! Tančili jsme spolu až do konce, pak mě doprovodil domů, domluvili jsme se, že se setkáme na dnešním shromáždění. A co ty?" mírně zrudla v obličeji, na těch bílých šupinách to šlo jasně vidět.
"No, ten můj se jmenuje Akaru, je ohnivec a je vážně sexy, seděli jsme spolu na baru a kecali o nesmyslech, ale po pěti bijinech jsme šli tancovat a taky jsme tancovali až do konce, pak mě odvedl domů, ale nedomluvili jsme se nějak na příště."
"Škoda."
"Ne, určitě ho dneska potkám na shromáždění."

Posnídaly jsme a chtěly jít, ovšem když jsem si chtěla vzít kosu, nebyla na svém místě.
"Hej, Shiro, nevíš, kde mám kosu?"
"Ne, nevím."
"Ku.va do p.či! Já ji musela nechat na tý slavnosti, jestli ji někdo šlohl, tak jsem v p.deli."
"A víš, že mě to ani nevadí."
"No tobě možná, ale mě to ku.evsky s.re. Jdeme, kde byla ta slavnost?"
"No...,"
Došly jsme na ono místa, bordel tu byl teda řádný, ale mou kosu jsem tu nikde neviděla.
"Ku.va, takže ji někdo ukrad! Do p.či."
"Klid, klid, určitě ji někdo bude mít. K čemu by měli kosu?"
"Já nevím, kosa se dá použít na mnoho věcí."
"Vážně a na které?"
"Tak k zabíjení, pitvání, sekání, k přípravě oběda, jako hračka, k sekání trávy. Je toho hodně. Ale já s ní zásadně dělám jenom první čtyři věci."
"Ty si sní, připravuješ oběd?"
"No, proč ne? Máš tři nože v jednom."
"..."
"Midori!"
"He? Akaru? Co tady děláš?"
*popadá dech*"Na-našel jsem tvou kosu."
"Cože?! Kde? Rychle, dej mi ji."
"Mám ji u sebe doma."
"Ok, odveď mě tam."
"Jo."
"A vůbec, jak jsi mě našel?"
"No, všude kolem sebe vypou-"
"Jo to už vím, takže jdeme, Shiro, jdeš taky?"
"Ne, já už půjdu na shromáždění."
"Ok."

Procházeli jsme městem, minuli jsme část, kde sídlili vodní draci a pak ledoví, nakonec jsme se dostali do pustiny, no pustiny, nerostla tu tráva ani stromy, ale byly tu domy. U jednoho z nich jsme se zastavili. Takže tady Akaru bydlel. Vešel dovnitř a za chvilku se vrátil s kosou v ruce.
"Kosičko!" oči se mi rozzářily při pohledu na mou tří čepelovou kosu.
"Jak to můžeš nosit? Je to hrozně těžký."
"A to je to odlehčený." leštila jsem rukojeť hedvábným hadříkem.
"Cože?"
"No jak říkám. Půjdeme na to pitomé shromáždění?" dala jsem si již vyleštěnou kosu na záda a naviják připla přes tričko k tělu.
"Jo."
Rozešli jsme se zpět, cesta byla samozřejmě stejná, ale v poslední uličce jsme zahli doprava a dostali se tak na obrovské rozlehlé náměstí, zde již byli všichni obyvatelé, bylo jich tolik. Ještě štěstí, že byly v lidských podobách. Na nějakém výstupku stál náš velitel, stříbrný drak. Postavila jsem se na konec davu a snažila se alespoň něco z jeho slov pochytit, marně. Ale podle toho šumu tady, by se dalo říct, že rozdává mise a ještě něco dalšího a pak jsem zaslechla své jméno.
"Midori! No tak, pojď tady ke mně."
"Co já? Proč?"
"Prostě tam bež." strčil do mě Akaru.
"No jo furt."
Jakmile jsem udělala krok, celý dav se rozestoupil a udělal mi cestu. Všichni se na mě tak divně čuměli, nesnášela jsem to a hned jsem se ozvala.
"Co na mě t ak čumíte? Jste nikdy neviděli kosu? Nebo holku? Nebo holku s kosou? Varuji vás, ještě chvíli se na mě budete takhle čumět, tak vám vypíchnu oči!" z kapsy jsem vytáhla můj skládací bodec a všem ho ukázala, ti ihned pochopili a stočili svůj pohled pryč.
"No vidíte, že to jde." došla jsem až k onomu výstupku a po schodech na něj vylezla. Pak ten starej dědek spustil svůj dlouhý uvítací monolog. Nakonec jsem ho zastavila až já svým nenápadným, ale hlasitým zakašláním a kýchnutím. On pochopil a přešel k misím, nás vzala jako první, měli jsme jít na misi Já, Akaru, Shiro a Aoiraku a naše mise spočívala v průzkumu nové Konohy. Nechápu, proč to chtěl, možná chtěl mír, ale to mi bylo jedno, hlavně, že vypadnu. Po skončení shromáždění jsem odešla domů a připravila se, po obědě jsme se setkali u brány a vyrazili.

...
"Grrr. Už jdeme dva dny a zatím jsme nenarazili na žádného ninju ani pocestného, začínám se nudit."
"Ty jsi vážně divná, k čemu potřebuješ zabíjet nevinné?" obořil se na mě Aoiraku, už asi zapoměl na to, při oslavě.
"No, pokud nebudu zabíjet, nasere se na mě otec a můj bů- ehm pán."
"Aha. To jsi musela mít kruté dětství."
"Proč?"
"No žít v neustálém zabíjení a vraždění."
"Ne, náhodou to bylo super! Teď, díky magii jsem již silnější než můj otec a pár dalších psychopatů a vrahů."
"...No to je jedno. Hele, podívej, támhle máš nějakého pocestného, ale prosím, zabij ho nějak humálně."
"Takže žádné mučení?"
"Ne."
"Ani škrcení a řezání končetin?"
"Ne."
"Chjo, takže to ho budu muset jen proklít, škoda."
"Proklít?"
"Neřešte a uvidíte."
Sundala jsem kosu ze zad a rozeběhla se přímo k cíli, po té lesní cestě a ještě z kopce s kosou v ruce se tak blbě běželo, ale zvládla jsem to, byla jsem téměř u něj, když v tom se na mě ta osoba podívala. Prudce jsem zabrzdila, poslední hrot kosy se zastavil těsně u jeho krku.
"Kaze, co tady děláš?!"
"Hledal jsem tě, Midori."
"No to je hezké, ale já tebe ne. Ale když už jsi tu, Šéf nechá Sunu být."
"To je milé."
"Já vím a teď, sory, ale máme misi."
"To jsou tví přátelé?"
"Jo, héj, Shiro, Akaru, Aoiraku, tohle je Kazekage, Kaze tohle je Shiro, Akaru, Aoiraku. Tak, už se znáte, můžeme jít."
"Počkej, kam tak spěcháš? Chceme se s ním trochu poznat."
"Chjo, tak dobře. Stejně už se stmívá, založíme tábor."
Tak se i stalo, Shiro a Akaru se celý večer bavili s Kaze. Já si našla jeden z vyšších stromů a vylezla až do koruny, odtamať jsem sledovala hvězdy, vyrušil mě až někdo šplhající za mnou.
"Aoiraku? Co tady děláš, já myslela, že jsi s nimi."
"Ne, nejsem, s lidmi se já nebavím."
"Aha."
"A proč ty nejsi s ním, vypadá to, že se znáte."
"No to jo, ale já nevím, jednou jsem ho zachránila, ani nevím proč a on mě od tý doby furt otravuje."
"Asi tě miluje."
"Ale, kdeže, a i kdyby já jeho ne, já mám Akaru a ten je tisíckrát lepší."
"Hm. Zkus mu to říct do očí, možná, že tě nechá."
"Fajn, řeknu mu to, ale až zítra."
"Ok. Takže sázka."
"Jasně, pokud mu to řeknu do očí, tak ty dáš pusu Shiro a pokud to nedokážu, tak já dám pusu Kazemu, bereš?"
"Jo to by šlo. Ty to totiž nedokážeš."
"Tak to si věříš."
"Hm...Tak zítra."
"Jo."
Slezli jsme ze stromu a vrátili se do tábora, lehli si na měkký mech a po chvilce usnuli.

"Midori. Midori! MIDORI!!!"
"He!!! Co? Hoří? Ach Kaze, to jsi ty, co chceš a proč mě budíš?"
"No víš, chtěl jsem ti říct, dokud všichni spí, ehm...no..."
"Vyžvejkni se."
"Já tě miluju!"
"Aha a to jsi šel takovou dálku, abys mi řekl tohle?"
"No."
"A čekáš, že ti padnu kolem krku a řeknu já taky?"
"No."
Tak to je sice hezké, ale JÁ TĚ NEMILUJU!!!! Jak sis tohle proboha mohl myslet?! Jednou jsem tě zachránila a před tím tě málem zabila a ty se tu přisereš a řekneš ´Já tě miluju´. Tohle je moc i na mě."
"Hm...aha...asi máš pravdu, přeci jenom já jsem jen obyčejný člověk, že?"
"No, máš pravdu, jen člověk."
"Uvědomuješ si, co říkáš?"
"Jo, uvědomuju, právě teď tě psychicky mučím, hele-Nemiluju tě, jseš jen člověk, nesnáším tě, jseš vlezlej a otravnej mám pokračovat? Je toho tolik, co bych ti chtěla říct a možně tě i zabít. Ani nevím, proč jsem tě tenkrát zachránila, tak mizernýho a otravného červa, co si říká Kazekage! Jak tě mohli zvolit?! Nechápu, i ninja pes by byl lepší Kazekage."
"Nech toho!"
"Nenechám, já teprve začínám."
"Já ti tady vyznávám své city k tobě a ty mi řekneš tohle! Ty asi vážně nechápeš city, jsi zlá a temná bytost."
"A ty jsi malý, rozmazlený, slabý a ufňukaný fracek, i když jsi starší než já, ale to je jedno."
"Tak okej, souboj, teď a tady!"
"Tak to beru, bude sranda, ale počítej s tím, že tentokrát zemřeš!"
"Ne, to TY zemřeš!"
"Uvidíme, ať vyhraje ten lepší, ale před tím, vzbudím Shiro a ostatní, chci, aby to viděli..."

Jakmile jsem tak učinila, všichni byly zmatení, mysleli, že to nemyslím vážně, ale to se šeredně spletli. Tento boj bude koncem, jeho koncem...