Romantika

„Má paní,... má matka mi před smrtí vyprávěla svůj životní zážitek, na který podle jejích slov nikdy nezapomene – má paní, má matka viděla smrt vaší matky.“

Tatanari zarytě mlčela ještě dlouho poté, co Garuhi tu větu vyslovila. Jako by se vznášela v teplém jarním vzduchu, čekající na Tatanarinu reakci s napjatým očekáváním. Vyschly jí rty a z hlavy se vytlačily všechny přebytečné myšlenky. Nyní myslela jen na svou matku a její vřelost.
„Jak zemřela?“ řekla, když si byla jistá, že ty dvě slova ustojí.

„Už seš v pohodě?“ zajímala se Bloom a skláněla se nad modrovláskou. Ta téměř neznatelně přikývla a sbírala se ze země. „Vážně… seš měkkejš,“ vzdychla zelenovlasá. „Tohle se ti stává často?“
„Ne, ani ne,“ odpověděla kunoichi popravdě. „Jenom… příčí se mi lidi krájet na kousky, to je všechno. Jo, vím, že teď namítneš, že to bylo zvíře, ale… tobě se nestalo, aby ti přímo před očima zavraždili rodiče.“

,,Hej Naruto, vidíš to opevnění před námi?“ Zeptala se Sakura, když zahlédla mezi stromy kamennou zeď.

Gaara v noci odišiel a odrazilo sa to na mojich snoch. Znovu sa mi sníval sen o Madarovi. Zobudila som sa a zmučene som hľadela pred seba. Je normálne, aby sa mi tento sen sníval takmer päť mesiacov?

Šli jsme po úzké skalnaté cestičce směrem dolů do hlubokých listnatých lesů. Sídlo se od nás pomalu vzdalovalo, nebo spíš my jsme se vzdalovali od sídla. Pořád jsem nevěděla, co mám dělat, když se zeptám jich, odpoví mi, že život je cennější než víra v boha. Takhle odporně oslovovat Jashina-sama. No, a když jsem se ptala otce, odpověděl, že máš dělat, to co ti říká srdce, ale myslel to tak, že máš dělat to, co ti říká Jashin. Jsem totálně zmatená.

Aiko, již na samém kraji svých sil klečela nad Fuuzakiho téměř bezvládným tělem. Oba měli četné zlomeniny a krvácející rány, některé dokonce smrtelné. Nebylo pochyb o tom, že dál již bojovat ani jeden z nich nemohl.
„Aiko…“ hlesl Fuuzaki, dívaje se na svou překrásnou snoubenku.
„Tiše, Fuuzaki,“ zašeptala Aiko a jemně přiložila svůj ukazováček na Fuuzakiho ústa, načež se k němu sehnula a políbila ho.
Fuuzaki přese všechnu bolest, kterou mu Hebimaru způsobil, se usmál, úsměv mu však nevydržel příliš dlouho.

„Shikamaru,“ ozvalo se najednou z kuchyně, „byl tu posel od Tsunade, máš se k ní okamžitě dostavit.
Po těchto slovech se netvářil moc nadšeně, vážně by se mu hodil pokoj v blízkosti její kanceláře, aby to neměl tak daleko, jelikož z domu to téměř přes celé město.

Lepší budoucnost

10. kapitola

Svatba

Den začal jako každý jiný, akorát, že zítra měla být svatba. San s Gaarou hned jak se vzbudili, tak se nasnídali a potom už vítali všechny své přátele z Konohy a dokonce dorazila i tetička.
„Tetičko, jsem moc ráda, že jsi tady.“ Řekla San, když došla k tetičce a objala ji.
„To já také a moc ráda tě vidím.“ Přiběhly k nim Hinata, Sakura, Ino a Tenten.
„ Ahoj holky.“ Začala San.
„Tak co těšíš se?“ Ptala se Tenten.
„Moc.“
„Tak další z nás bude vdaná.“ Řekla Ino.

„Jmenuje se Ogyugan. Je celkem vzácný a můžou ho mít osoby jen od devatenácti let. Jak jsi viděla, pomocí něho můžeš vyvolat pět zvířat. V tvém případě to jsou tygři. Každý má někoho jiného a já měl sokoly. Čím víc, máš zkušeností a větší zásobu chakry , tím větší a silnější budou. Každý tygr ovládá jeden živel. Samozřejmě ze začátku ti to bude ubírat hodně chakry, ale pak už prý ani nepocítíš, že se něco stalo,“ dokončil svou přednášku Tsuchiki.
„Prý? U tebe se to neobjevilo?“ Reagovala Kushina.

„Tak už jí nech plavat, Jahiko, asi za to nestála.“ Směje se jeden ze čtyř mužů druhému.
„Jak nestála? Každá stojí za pozornost, hlavně když si užiješ.“ Odpoví mu nabroušeně a stále se díváza naštvanou dívkou, se kterou se chtěl dnes večer blíže seznámit.
„Tak v noci zase budeš sám. Ale už to nech být, jdeme se najít hoši, ne?“ přidá se do rozhovoru další muž.
„Jo tady je dobrá restaurace, bezvadně zde vaří.“ Ukáže první z mužů na Tomochiho ramen restauraci.
„Jo? Jak to víš?“ podiví se ostatní.

[i]Únik ze sídla zločinu pokračoval. Neji svíral Báru v náručí, jako by ji nechtěl nikdy pustit a ona mu to, ač v deliriu, oplácela.
„Káťo, zdržuješ,“ zpražil utahanou Káťu stoicky Shikamaru pohledem. Káťa věděla, že má pravdu. Prakticky usínala v běhu.
„Znovu říkám, že tě můžu nést,“ nabídl se Kiba. Káťa přikývla.
„Ale počítej s tím, že jakmile se přestanu hejbat, okamžitě usnu.“

Shikamaru & Sakura

„Ahoj,“ veselo pozdravila Haruno.
„Čau, zdá sa, že si zažila skvelý deň,“ usudzoval z jej výrazu.
„Áno, žiadne vážne zranenia dokonca sa tam neukázal ani Naruto,“ usmiala sa, „Zrejme, aspoň na chvíľu, prestal tak šialene trénovať. Veď má aj dôvod. Hinatu.“

„To je Itachi Uchiha,“ oznámil Naruto.

„Haló!“ skríkla mu ružovláska do ucha, až ho to vytrhlo zo spomienok.
„Prečo kričíš?“ čudoval sa.
„Na chvíľu si sa mi vytratil z tohto sveta,“ veselá nálada z nej priam sršala.

Gaara a Aiko

Aiko je kunoichi ze skryté kamenné vesnice. Nedávno oslavila své dvacáté narozeniny. Její rodiče jsou oba mrtví, zemřeli při obraně vesnice, když byla Aiko ještě malá. Vychovávali ji teta a strýc, měli i své vlastní děti, dva syny, kteří se jmenovali Daisuke a Isamu. Přijali Aiko jako svou vlastní sestru. Žili spolu šťastně, až do jejích patnáctých narozenin, tehdy se to stalo.
Aiko seděla doma a čekala na ostatní, až dorazí ze svých misí domů. Mezitím připravila večeři, ale stále se nikdo nevracel. Po chvíli usnula.

„Matka mi dala mé jméno, protože věřila, že budu budoucností našeho klanu, že se stanu spásou vesnice tak jako ona. Vidíš tu ironii?“
Neodpověděl, jen si mě prohlížel s výrazem, který jsem nedokázala pojmenovat.
„A co bylo dál?“ promluvil konečně po nějaké době.
„Cože?“ nechápala jsem, jak se může ptát tak klidným tónem.
„Žila jsi s Orochimarem?“
„Ano, nějakou dobu mě léčil,“ poslední slovo ale jako bych spíš polkla.

Temari znala svoji nejlepší kamarádku dost dobře na to, aby poznala, kdy překvapení jen hraje a kdy je skutečně překvapená.
Ostatní ale nebyli tak zběhlí ve čtení Hinatiných skutečných emocí a tak všichni věřili, že ani ona nevěděla o zásnubách.
Po tom, co Nejimu a Tenten všichni pogratulovali, odchytla si ji Temari a okamžitě začala zpovídat: „Tys to věděla!“
„No, vlastně… Ano.“
„To to ani nepopřeš?“
„Zabralo by to snad?“
„Ne, ale to nic nemění na tom, že jsi své nej-kámošce neřekla něco tak důležitého.“

[b]Celé město zahalovala rouška temnoty.Všichni se už uchýlili ke spánku.
Ovšem, jedna dívka nespala. Seděla u šumícího vodopádu a dívala se na hladinu.

[center]Až zasadíš závěrečnou ránu,
obavy jak zázrakem ožijí.

Druhý den odpoledne se tým Kakashi sešel na okraji severní strany vesnice. Maedo jim vysvětlil, že hlavní cestou, která odsuď vedla, se dostanou přímo k sídlu klanu Karudži asi po dvou hodinách cesty rychlou chůzí.
,,Zjistili jste něco nového?“ Zeptal se Kakashi, když dorazili Naruto, Sakura Sai.
,,Ne,“ utrousil Naruto.
,,Ti lidé nám nevěřili, ani když jsme jim řekli, že jsme z Konohy,“ doplnila ho Sakura.

Obličej se mi zalije všemi odstíny rudé "Ehm...sorry...já no...ehm...zakopla."koktám nervózně.
"Upadli ti křídla?" zeptá se-pro mé překvapení docela mile.
"Ehm?"
"Andělé snad mají křídla, ne?"
"Nepraštil ses do hlavy?"
"Ne proč?"
"Já jenže mluvíš jak blázen, ale ne arogantním tonem."
"No ono neuškodí se občas chovat mile." usměje se.
"Hm...ale na tebe je to hodně divný."
"Proč myslíš?"
"Já to vím."
"Tak to mě asi málo znáš."