Lepší budoucnost 7

Lepší budoucnost

7. kapitola

Cesta do Suny

Brzy ráno se San s Gaarou vzbudili, ihned vstali, oblékli se a připravili si věci, které si vezmou s sebou. Moc času jim to nezabralo, protože San už něco sbalila než šli spát. Gaara byl už na odchodu, ale San se ještě rozhlížela po pokoji, Gaara si toho všiml a tak přišel k San a chytl ji kolem ramen a přitáhl si ji blíž k sobě a pohladil po vlasech.
„Vždyť neodcházíme na konec světa, kdykoliv budeš chtít, tak můžeme tetu navštívit.“
„Já vím, ráda s tebou půjdu, jenom se mi bude stýskat.“
„To chápu.“
„Ale moc ráda budu s tebou.“ Na to se Gaara spokojeně usmál a povzbudivě se na San podíval.
„Tak můžeme vyrazit?“
„Ano.“ Řekla San a naposledy si prohlédla svůj pokoj, vyšla z pokoje a zavřela za sebou dveře. Sešla ze schodů do předsíně, kde už na ni čekal Gaara.
„Jak dlouho nám potrvá cesta do Písečné?“
„No, přibližně tři dny.“
„Tak to je dobře.“
„Proč? To se tam tak těšíš?“
„No, docela jo.“
„Tak to jsem rád.“ Otevřel dveře a vyšel ven, San ho následovala. Venku se už rozednilo, mohlo být kolem sedmé, San za nimi zavřela dveře a vyrazili.
Když přišli k bráně Konohy, ihned upoutali pozornost dvou ninjů, kteří hlídali bránu a nebyl to nikdo jiný než Izumo a Kotetsu. San se na oba usmála.
„Mějte se kluci.“
„Kam jdeš San?“ Zeptal se zvědavě Izumo.
„Do Písečné s Gaarou a už tam zůstanu.“ Kotetsu se tázavě podíval na Izuma, ale když jen pokrčil rameny na důkaz, že nic neví, tak se oba podívali na San.
„No, budu tam bydlet.“
„Aha, to už se neuvidíme?“
„Ale určitě se uvidíme, neboj se.“ Tato odpověď oba potěšila. Rozloučili se spolu a vyšli ven před bránu.

Dorazili na menší mýtinu, když se pomalu začalo stmívat. Gaara rozhodl, že by zde mohli přespat. Ušli už pěkný kus cesty, tak si odpočinek zaslouží. San nasbírala náruč klacíků, aby mohl Gaara rozdělat oheň. Mezi tím se San starala o potravu, snažila se ulovit divokého zajíce, ze začátku to vypadalo jako velmi nelehký úkol, protože ušák byl bystrý a všímavý a zdálo se, že tuší co s ním San chce provést. No, nakonec se jí ho povedlo chytit, ale dal jí zabrat. Když konečně plamínek zaplápolal, San se vrátila, trošku upravila zajíce, aby ho mohla dát opéct. Zavál vítr, při kterém se otřásla zimou, Gaara si toho všiml a ihned si k ní přisedl blíž a objal ji okolo ramen, při tom si ji více přitiskl k sobě.
„Je dost chladno.“
„Ano, to je.“
„Zítra v tuto dobu už bychom měli být v Suně.“
„Už se moc těším, až uvidím místo, kde žiješ.“ Řekla San a propletla své prsty s těmi Gaarovými. Usmál se na ni, ten úsměv milovala. Odtrhla od něho pohled a upřela ho na zajíce, který už pěkně voněl, San s radostí zjistila, že se už můžou najíst, byli rádi, protože měli velký hlad a Gaarovi kručelo v břiše. San mu podala kousek masa, s chutí se do něho zakousl. Po chvíli se oba najedli, bylo už dost pozdě, tak se rozhodli, že půjdou spát, aby si odpočali, protože zítra je čeká opět dlouhá cesta. Lehli si v objetí a za chvilku usnuli.

Už nějakou dobu šli pouští, slunce pálilo a San už byla vyčerpaná, musela se napít vody.
„Za chvíli už budeme doma.“
„Doma. Zní to moc hezky.“
„To ano, jsem šťastný, že si tě vedu sebou.“ Políbili se a pokračovali dál v cestě.
Po pěti hodinách.
„Už vidím bránu.“ Řekl Gaara, chytil San za ruku a přidali do kroku. Za chvilinku prošli branou, ninja, který hlídal bránu se ihned jak zpozoroval Gaaru postavil.
„Kazekage-sama, už jste se vrátil, to je dobře.“ A jeho pohled zabloudil k San, všiml si toho.
„Toto je má přítelkyně San.“
„Těší mě.“ San se na něho usmála. Vykročili, protože byli unavení, chtěli si odpočinout, vydali se směrem k sídlu kazekageho. San pozorovala vše co se kolem dělo, když došli k sídlu, Gaara vzal za kliku a vešel dovnitř, počkal, až vejde i San a zavřel dveře. Šli po dlouhé chodbě, bylo tam mnoho dveří, jedny se otevřely a vyšel nějaký muž, který byl oblečen celý v černém a na obličeji měl namalované nějaké znaky, nebyl to nikdo jiný než Kankurou. Oba si prohlédl.
„Gaaro, tak už jsi konečně zpátky doma.“ Usmál se na oba.
„A koukám, že si nepřišel sám. Kdo je ta hezká slečna?“ A prohlížel si San s dost velkým zájmem, když si toho Gaara všiml, chytil rychle San za ruku.
„To je San, má přítelkyně a tohle je můj starší bratr Kankurou.“ Kankurou nejdříve nevěřil svým uším, ale když viděl pohled svého mladšího bratříčka, tak už měl jasno. Natáhl k San ruku, ta ji přijala.
„Těší mě.“
„Mě také.“
„No, mi půjdeme, jsme unavení.“ Vmísil se do toho Gaara .
„Dobře, uvidíme se zítra.“ Usmál se Kankurou, Gaara zamířil do svého pokoje a San vedl sebou. Vešli do pokoje, byl větší než měla San a velmi hezký. Gaara pozoroval San.
„Tak co, líbí se ti pokoj?“
„Ano, je velmi krásný.“
„Koupelna je támhle, jestli se chceš umýt.“ A ukázal na dveře.
„Ano, jistě.“ San šla do koupelny, trvalo jí to trošku déle, ale když vyšla, Gaara se na ni usmíval.
„Kde chceš spát, máš na výběr mezi pokojem pro hosty a nebo spát semnou tady.“
„No, můžu s tebou?“
„Jistě, sám jsem doufal, že se na to zeptáš.“ Gaara šel rozestlat postel a ukázal na ni.
„Tady budeme spát.“
„Ano.“
„Půjdu se umýt.“ San se na něho usmála, předtím než vešel do koupelny. Lehla si do postele a přikryla se peřinou. Snažila se, aby neusnula než přijde Gaara, ale nepovedlo se jí to. Našel ji jak v klidu oddechuje, nechtěl ji budit, tak si lehl vedle ní, zhasl světlo, políbil ji na čelo a po chvíli také usnul.