Otravná ženská 17

Shikamaru seděl v křesle a přemýšlel, ruce spojené do kruhu stejně, jako když byl dítě. Už po sté se podíval na hodiny a čas neúprosně měřil okamžik svítání. Ručičky ukazovaly 4:31 ráno, byly to tedy přesně tři hodiny od chvíle, kdy vstal z postele a posadil se do křesla a přes to se to nezdálo delší než doba, za kterou začne vařit konvice. Shikamaru si povzdechl a pohledem zajel k zavřeným dveřím do druhé ložnice a jakoby přes ně na klidně spící dívku, jako už po sté pohled odvrátil a Temařin obraz zahnal. A to jen proto, aby se znovu podíval na hodiny s čísly 4:38 a následně znovu na dveře.
Temařin obraz se zase vrátil.

Mladíkova představa se lišila od skutečnosti snad ve všech ohledech. Postel byla ustlaná a ležely na ní tašky. Dívka, která v mladíkových představách nerušeně spala, nyní neslyšně přecházela po pokoji a nervózně hypnotizovala hodiny.
Na rozdíl od Shikamarových myšlenek ty její byly zmatené, v postoji se odrážela nejistota. Nikdy se ještě nestalo, že by se nechtěla vrátit domů, že by se netěšila a chtěla zůstat tam, kde je, ale zároveň si ještě nikdy tak nepřála být ve svém pokoji ve vesnici, kde má všechno pod kontrolou.
Temi pohled stočila na dveře dělící její pokoj pro hosty od rozlehlé místnosti nazvané Obývák-kuchyň-předsíň. Právě z této místnosti se dá dostat do všech ostatních, ale hlavně do jeho ložnice, kde teď nepochybně spokojeně spal. I přes to, že byl jen v jediné krátké myšlence, Temari se sevřelo hrdlo a oči podivně zaleskly.
Ve vlastní hlavě si vynadala do hlupačky. ‚Copak tu nebude ještě tři dny? Přece tě doprovází zpátky do Suny. Tak se, s*kr*, vzpamatuj, holka.‘
Temari nepoužila slovo domů a to ji trápilo, v Suně je přece doma a ne tady.

Čas na ručičkových rodinám běžel snad stále rychleji, od 4:52 se rozjely nepřirozeně rychle, Shikamaru ani jednou nemrkl a když konečně mrknul, ručičky se zase zastavily na čase 7:29. První věc, která ho při pohledu na hodiny napadla, byl sen, ale světlo za oknem říkalo něco jiného, je ráno a on snad vůbec nespal.
Několikrát zamrkal v naději, že se snad ručičky začnou točit v protisměru, ale i tuto poslední naději vzala realita v podobě zvuku budíku nastaveného na 7:30.
Trvalo jen okamžik než zase utichl, nepochybně umlčen Temari, která do minuty prošla dveřmi a zahnala tak i poslední stopy naděje, že je to jen krutý sen, ze kterého se ještě neprobudil.
Dívka ho klidným a vyrovnaným hlasem pozdravila, který by byl jistě v kontrastu s unavenou tváří, za předpokladu, že by byl Shikamaru schopný se do ní podívat.
Takto jako tělo bez duše odpověděl.

Temina mysl byla jako by vzdálená realitě a tak i mladíkův hlas zněl z dálky.
Temari se přinutila probrat z transu ve stejnou chvíli jako Shikamaru a oba se bez jediného slova pustily do přípravy snídaně.
Shikamaru stále kontroloval čas na hodinách a dívka ho nevědomky napodobovala.
Nakonec nastalo 8:00 ráno a oba tiše vyrazili.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Cesta proběhla ještě tišeji než pohřeb Třetího Hokage.
Jak Temari tak Shikamaru byli lapeni v zajetí vlastní mysli, ale oba se zabývali jinými záležitostmi.
Temari si přehrávala scény z knih, kterým se dřív smála a konečně je začínala chápat, tu bolest z odloučení a přes to se snažila připomenout si všechny jeho chyby, ale nikdy za celé tři dny nepřevážily mladíkovy klady.

Shikamaru se mezi tím snažil vyrovnat s představou prázdného bytu a stejně jako Temari i on zůstal poražen. Nakonec zahnal své úvahy o pořízení kočky a zvedl hlavu k výjevu před sebou.
Nebyl si jistý jak, ale byl u cíle, když se podíval na hodinky zjistil, že v rekordním čase.
Tiše se otočil a zahleděl do pouště, udělal jeden nejistý krok a byl zastaven Teminými slovy: „Počkej!“
Shikamaru se na ni podíval a neschopen mluvit se staženým hrdlem, čekal až bude pokračovat.
„Je čas na oběd a myslím, že by Tsunade-sama nevadilo, kdybys tu dnes zůstal a vyrazil ráno. Navíc ti to dlužím a v Suně si ještě nebyl, pokud vím.“
Její nejistý úsměv vyzařoval naději a mladík se bez zaváhání chytil záchranného lana.

Ani nevěděl jak, ale Temari ho vedla vesnicí a představovala vše, co stálo za zmínku. Čas tentokrát běžel rychlostní závod a než se mladík nadál, slunce začalo zapadat.
Temari to zřejmě zpozorovala taky, protože ho náhle zatáhla do jedné hezké a jak Shikamaru náhle zjistil, tak docela romantické restaurace.

Během prohlídky vesnice oba zapomněli na okolnosti a uvolněně si povídali.
Na rozdíl od posledního setkání s alkoholem pila Temari s mírou. Mladík ji úspěšně napodoboval až nakonec spokojeně vyšli ven do už téměř zapadlého slunce.
Temari, jakoby si náhle na něco důležitého vzpomněla, vyrazila rychle jednou postraní uličkou do neznáma, Shikamaru nezaváhal ani na vteřinu a následoval ji v těsném závěsu.
Cesta trvala jen pár minut a několik pater schodů než se objevili na místě s úžasným výhledem na vesnici.
„To je nádhera.“
Temari se usmála než něco řekla: „Ano mám to tu moc ráda, chodím sem, když jsem smutná, chci být sama nebo se jen chci pokochat vesnicí.“
I Shikamaru se usmál a sedl si na okraj střechy, nohy volně spustil dolů a čekal, co bude.
Temari si přisedla a naklonila se blíž k němu, tentokrát tu nebyl žádný jelen, který by rušil, tentokrát byli sami.
Shikamaru nevěděl, kolik času uplynulo, nezáleželo mu na tom a blondýnce zjevně taky ne.

Temari byla schoulená v jeho náručí a jen matně si uvědomovala měsíc vysoko na obloze.
Nakonec vyhrál zdravý rozum a únava z cesty nad poblouzněním a blondýnka se pomalu zvedla. Mladík jí následoval vědom si toho, jak noc pokročila.
Tiše přišli k Temari domů a chystali se spát, Temari ve své posteli a Shikamaru na prostorném gauči. Celou dobu držela jeho ruku a teď se jí nechtělo ji pouštět, s úmyslem naposledy ho políbit se naklonila blíž.
Temari jemně přitiskla své rty na jeho a on si ji přitáhl k sobě, nechtěl se rozloučit a blondýnka nebyla proti, nepokusila se rozpojit rty nebo jemně vymanit z jeho něžného objetí. Místo toho se poddala instinktům, stejně jako ptáci hledající cestu do teplých krajů. Rozepnula mu vestu a nechala ji sklouznout z ramen a dopadnout na zem, slyšela jeho boty bouchnout dva metry od nich a podobně se zbavila vlastních. Cítila jak rozvázal stuhu na jejím kimonu a na oplátku mu stáhla tričko. Jakožto u trénovaného ninji očekávala vypracovanou hruď, ale než mu tričko stáhla, vzala v potaz jeho lenost a tak byla velmi mile překvapená. Zatímco líbala jeho rty, hladila ho po hrudníku, na zádech cítila jeho dlaně přejíždějíc pod kimonem po kůži od ramen až téměř k zadečku. Stáhl jí kimono z ramen a jediným zbývajícím kusem oblečení se stalo spodní prádlo. Trochu se odtáhla, aby mu mohla rozepnout kalhoty, ani teď nebyl proti a ochotně vytáhl nohy z nohavic, jakmile kalhoty sklouzly pod kolena. Temari udělala pár kroků zpět a mladík ji ochotně následoval.
Netrvalo ani pět vteřin než mu dokázala, že i bez svého vějíře dokáže nepřítele postat na zem, v tomto případě na postel. Oba se zbavili i posledních přebytečných kousků oděvu svého protějšku a oddali se slepé vášni.