Romantika

Lepší budoucnost

5. kapitola

Narutova svatba

Neji otevřel oči a zaúpěl. Příšerně ho bolela hlava. Pohlédl na postavu sedící na židli naproti němu a strnul. Kdo vytvořil jeho klon? Zpozorněl. Ne, není to kage bunshin. Tenhle dvojník totiž, na rozdíl od něho, neměl ruce svázané za zády.
„Překvapen, co?“ zašklebil se neznámý.
Neji zaklel. „Ksó!“ Rozkašlal se. „Co… Jak?“ zeptal se a doufal, že uslyší odpověď.
„To bylo snadné. Ten chlápek v zeleném se zapovídal s jedním z našich lidí. Nastražit past pak byla úplná hračka.“

„Musím jí vidět,“ pomyslel si a vstal z postele. Všude v domě byla tma a on potichu přistoupil, kde dveřím pokoje, kde byla Temari a pomalu je začal otvírat. Pak nahlédl dovnitř, vypadalo to, že spí. Pomalu přistoupil k posteli a dlouze se na ni díval. Vypadala tak mile, takto by jistě nikoho nikdy nenapadlo, jak jízlivé poznámky mohou vypouštět ty její prořízlá ústa.

Když viděl, kdo se na něj dívá, zamračil se a odfrkl si. V té chvíli dívku někdo strhnul zpátky, jako kdyby za své pohyby vůbec nemohla.
„Vidíte, pánové? Tohle dělá loutkář, když se v práci nudí!“ šklebil se Sasori, tahal za provázky a Bloom poslušně poskakovala.
„Věř mi, že tě kousnout nechtěla,“ dodal jakoby mimochodem, ale Uchihu to stejně moc neuklidnilo. Zelenovláska zrozpačitěla a zavrtala pohled do země.

Vůdce byl spokojený, Itachi dostal mast proti bolení hlavy a Hidan s Kakuzou opět ostrouhali.

Tento svět nemůže být bez deště dokonalý

[i]Pein se díval z okna v koupelně, odkud viděl na vesnici.

Byla to jeho vesnice a on byl pro všechny vesničany Bůh. Ranní déšť mu vytvářel nostalgické pocity.

"Nagato..." Řekla Konan tiše, sedíc na posteli. Pomalu došla k Peinovi a dala si paže kolem jeho těla, její ruce spočaly na jeho hrudi.

Konan mu dokazovala loajalitu. Je to tak dlouho.

Muž se dál díval na svou vesnici, chtěl vytvořit dokonalý svět. Svět bez bolesti.

Ale nejdůležitěji, dokonalý svět pro Konan.

Co je uvnitř

[i]Pein seděl na terase nad Amegakure. Jeho oči byly upřené do prázdna, ale pořád věděl, co se kolem něho děje. Jeho levá noha visela z kraje a ta druhá byla opřena. Pravou ruku měl na pravém koleni a kloubek svého palce měl na rtech. Slyšel hřmění bouřky. Matná světla svítila na prvních pár bilionů dešťových kapek, co spadly z temných mraků. Znovu přemýšlel. Analyzoval. Dělal strategie. Nechal se inspirovat.

Přemýšlel.

Hluboce.

Procházeli jsme kolem sídla Kazekageho a následně zamířili k hotelu, byl jen kousek od sídla. Vešla jsem dovnitř, létající bublina s Kazekagem byla hned za mnou. Následovala čtyry patra po schodech a pak můj pokoj, když jsme byli v něm, nechala jsem bublinu prasknout, byl v bezpečí.
"Tak, jsme tu, vítej v mém dočasném domově. Tak odkaď chceš začít?"
"Že by od začátku?"
"Úplně?"
"Jo."

5. kapitola

Sice tam byly teprve pět minut, ale mě to připadalo, jako věčnost. Vstala jsem a šla se rozloučit se všemi s výmluvou, že jsem unavená a že už půjdu.

Jdu chodbou. Můj nový učitel jde za mnou. Nemusím být věštec, abych věděla, že mi čumí na zadek. Začínám přemýšlet, že volba džínové minisukně a elastického trička nebyla zrovna ideální.
"Netušil jsem, že k nám přijde taková hezká studentka." řekne medově.
Já zase netušila, že budu mít za třídního úchyla... pomyslím si.
"Jak ti jde matematika?" zeptá se mě.
Vzpomenu si na své výsledky na Osacké střední. Jelikož tento předmět nesnáším už od první třídy, se mírně zašklebím: "Moc ne."

Sakura spadla dozadu zo stoličky. TenTen si skoro odrezala prsty kunaiom s ktorým sa hrala. Ino vypadla z okna.
Dýchaj Sakura, dýchaj! „Vy...“ Sakura uvažovala ako by zoštylizovala tú vetu, „vy ste to robili bez ochrany?!“ spýtala sa po chvílke váhania.
„No... Naruto-kun povedal....“ začala hinata.
„Ja ho zabijem“ skríkla Sakura a v očiach jej zahoreli plamienky, „ten debil!“
„To on akože... akože fakt?“ neverila Ino, „no povedz aké to bolo?“
„No... uhm...“ zdalo sa, že Hinata hladá správny výraz.

Lepší budoucnost

4. kapitola

Zamilovaní

Ráno San otevřela oči a viděla Gaaru vedle sebe, nejdříve se trochu lekla, ale potom si vzpoměla co se stalo a usmála se. Trošku se pohnula, protože chtěla vstát z postele, ale ten nepatrný pohyb Gaaru probudil, otevřel oči a první co uviděl byla San, usmál se na ni, ona mu úsměv oplatila. San se už chystala vstát, ale Gaarův hlas ji zastavil.
„Nechoď prosím, rád bych se tě na něco zeptal.“ San nejdříve koukala, ale potom si stejně sedla na postel a čekala na co se ji zeptá.

Tohle svět shinobi ještě neviděl, na jedné straně technika Nagata, která by se dala považovat, za ultimátní a velice nebezpečnou a je to poprvé za několik desítek let je tato technika opět ukázána na světle světa. Na straně druhé je to spojená technika obou Uchihů, kteří na to použili poslední zbytky sil, které jim zbývají.
Dalo by se to označit, jako souboj vůlí a dvou doujutsu, které jsou na pokraji zmizení v nenávratnu…
Na kouli se objevily prasklinky a ty se velice rychle začaly zvětšovat, až vytvořily na několika místech malé díry.

Po několika málo hodinách se dveře ANBU budovy znova začaly otevírat. Slunce prozařující dovnitř doprovázelo pomalou chůzi dvojice mířící ven.
Sai, pochodující poslušně vedle Ino, byl tak bledej, že i Sněhurka by se mohla jít zahrabat. Člověk by řekl, že už to snad ani víc nejde, možná by ani nepoznal změnu, ale když ne z jeho barvy, tak z výrazu určitě ano.

„Ku**a, do****le, sakra!“ nadával kdosi.
„Buď zticha,“ zabručel druhý hlas.
„Kakuzu, ku**a, vždyť jsme v úplný pr**li!!!“
„Zaprvé, Hidane, ti poslední dobou zchudla slovní zásoba, nějak často se totiž opakuješ,“ řekl sarkasticky Kakuzu a po chvíli dodal: „A zadruhé, tuhle cestu jsi vybral ty.“
„Každej dělá chyby.“
„Ne každej je takovej idiot.“
„Cos to, u Jashina, řek?!“
„Nic, co bys mohl chápat. A teď už bychom se měli začít soustředit na náš úkol!“
„Jo, najít tu blbou lišku.“
„Kyuubiho...“

[i]„Tak my taky půjdeme, co?“ usmál se Iruka na Káťu, když za nově utvořeným týmem zapadly dveře. Káťa mu úsměv vrátila a poslušně ho následovala.
„Sorry, Iruko,“ myslela si pro sebe, „mám tě ráda a nevím, co se stalo Kakashimu, ale já prostě na ocet nezůstanu!“
Teda jako ne na ocet, žejo ale ve vesnici, jak jinak.

WAITING FOR YOU

"Neboj, slibuji, že budeme v pořádku. Věř mi..."

„Kdypak ti zmizí tahle paráda?“ vyzvídal loutkář a prohlížel si „rozkvetlé“ části Bloomina těla.
„Za chvíli,“ mávla rukou. „Jak vypadám?“
„Normálně,“ uchechtl se červenovlasý. „Tedy… až na těch pár černých pramenů. Ale to máš jedno, tenhle outfit teďka letí!“
Zamračila se na něj, popadla misku a s hlavou hrdě vztyčenou odkráčela.

Ninjům to nedalo, aby ji nesledovali a pak nešpehovali u klíčové dírky. „Co tam dělá?“ chtěl vědět ninja z Konohy.