Druhá dimenze - 1.díl Pilot

Koukala jsem ven z okna jak se kapky deště sunou po špinavém sklu. Přestala jsem vše vnímat a poslouchala rytmus deště. Pam, pam , pam , pam….začala jsem si podupávat nohou. Pam, pam, pam….z mého zamyšlení mě probudila až Tsunade.
¸¸Je čas vstávat Sakuro, zvoní!´´ začala se smát a vzala mi tašku a učebnice.
¸¸Iruka říkal že nám dneska odpadá hodina matiky kvůli akutní zprávě od vedoucího. Asi zas něco s tou prasečí chřipkou.´´ Tsunade opět chytla neuvěřitelný záchvat smíchu. Před školou na ní už čekal Suigetsu. Tsunade mu padla kolem krku.

¸¸ Jakpak ses dneska měla? ´´ začal naší bezduchou konverzaci Suigetsu když už si řekli s Tsunade úplně každý detail z jejich zajímavého dne.
¸¸ Celkem dobře… ještě jak nám odpadla ta matika. Takže fakt pohoda.´´
A takhle naše konverzace taky skončila. Zbytek cesty k tátovi (vedoucí ) jsem musela poslouchat jak si ti dva vyznávají lásku. Ale přála jsem jim to jelikož Tsunade je moje nejlepší kamarádka a Suigetsu sem mnou v podstatě rostl už od plenek. Byli taková moje druhá rodina.
Rychle jsem se rozloučila, abych jim už nemusela dělat křena a běžela do tátovi kanceláře.
¸¸ Ještě že jdeš!´´ křikl na mě v rychlosti táta přes všechny ty lidi co se tam stačili shromáždit od konce naší hodiny. Zahlédla jsem i Iruku…
¸¸Co se děje tati?´´ zeptala jsem se ho když jsem se konečně prodrala nekonečným davem.
¸¸V podstatě nic moc, ale to je teď jedno. Poslouchej mě, máma mi volala že nestíhá nakoupit protože musí dýl zůstat u babičky tak tam prosím dojdi ty.´´ v rychlosti se mu zamotávaly slova.
¸¸Proč si mi prostě nezavolal?!´´ řekla jsem překvapeně jelikož takhle budu muset zpátky do obchodu kterej je u akademie.
¸¸Vidíš…to mě vážně nenapadlo. Mám tady toho vážně strašně moc. Hrozně se omlouvám. Na, tady máš peníze a kup to co vždycky…´´ říkal zamyšleně a do ruky mi vsunul několik bankovek.
¸¸ Jasně, jasně. ´´ řekla jsem ve dveřích s úsměvem. Stejně mě už asi ani neslyšel přes všechen hluk mluvících zaměstnanců naší části New Yorku.
Po cestě jsem potkala ještě několik přátel tak jsem se na chvilku zdržela. Samozřejmě jsem ještě zahlídla Tsunade a Suigetsa ale radši jsem to vzala druhou stranou aby ke mně Tsunade nepřihopsala.
Když jsem přišla domů tak jsem viděla jen černý kouř. To brácha zase určitě něco ´vařil´.
¸¸Kibo? Jsi tu?´´ říkala jsem zakuckaně.
¸¸Ty už jsi doma?! Sakra! No aspoň mi pomůžeš.´´ říkal zmateně Kiba.
¸¸S čim pomoc? Co to sakra děláš.´´ Už jsem se neudržela a strašně se smála.Kiba pobíhal po kuchyni v zástěře, máchal rukama a nevěděl k čemu skočit dřív.
¸¸Prosim tě, pusť mě k tomu!!´´ pořád jsem se smála.
¸¸Dneska přijde Karin a je to přesně měsíc co jsme spolu začali chodit tak jsem chtěl něco uvařit, jako překvápko..´´ Bože! Karin! Jak já tu holku nenávidim! Nechápu jak s ní může bejt! Vždyť je tak falešná. Je s nim jenom kvůli penězům a chudák Kiba jí vždycky všechno koupí, rozmazluje jí a to nejhorší je že jí vážně MILUJE!!!
Chvíli jsem přemýšlela jestli mu mám pomoc aby byl šťastnej a nebo jestli se na to mám vykašlat kvůli Karin.
¸¸Tak jo, ukaž…Co že to má vůbec bejt?!´´ podívala jsem se do hrnce na nějakou slátaninu.
¸¸Taková ta mámina věc co vaří jen na Vánoce.´´ teď se smál i Kiba.
¸¸Věř mi, tohle se tomu absolutně nepodobá. A v kolik hodin vůbec přijde Karin?´´
¸¸Až kolem šestý. Máma bude ještě u babičky a táta určitě v kanceláři. A kam půjdeš ty?´´ to mě dost udivilo takhle mě vyhodit z baráku!
¸¸Jak jako kde budu? Měla jsem v plánu být tady.´´ řekla jsem dotčeně. ¸¸Ale OK, půjdu zase do podchodu.´´ nakonec jsem polevila.
¸¸ Neměla by jsi tam chodit. Mám o tebe vždycky strašnej strach.´´ zatvářil se celkem starostlivě.
¸¸ No není to pěkný?! Starší brácha se o svojí malou sestřičku bojí. Ale ne, fakt. Nemusíš se o mě bát. Už nejsem malý dítě. A věř že když tu bude Karin tak se o mě bát nebudeš. Budeš myslet na něco úplně jinýho. A teď uhni, jdu to teda uvařit.´´ usmála jsem se na něj a odstrčila ho od sporáku.

Naštěstí jsem byla v podchodu až na pár feťáků úplně sama a tak jsem mohla v klidu přemýšlet a poslouchat hudbu.
Kolem desátý už byl v podchodu absolutní klid a tak jsem zavolala pár klukům ze čtvrťáku jestli se nechtěj stavit. Než přišli tak jsem si stihla dát dvě a když už dorazili tak jsem dala další krabičku. Byla jsem absolutně hotová a rozesmátá. Někdy jsem měla pocit že patřím spíš k nim než k naší třídě. Byli totiž tak v pohodě…Najednou jsem si uvědomila že už je dávno po půlnoci. Rychle jsem se rozloučila a vyrazila domů. Na chvíli jsem popřemejšlela jakej by to byl průser kdyby set o zjistila..jako to že kouřim. Tátu a mámu by to spíš jen mrzelo ale chudák táta...ten by možná přišel i o titul ať je lepší sebevíc.
Máma už dávno spala a táta ještě nebyl doma. K bráchovi do pokoje jsem radši ani nelezla jelikož by jsem se možná zděsila. Zalehla jsem a znovu si vzpomněla na dnešní angličtinu jak jsem se koukala z okna. Pam, pam, pam, pam……v klidu jsem v otmhle rytmu usnula a probudila se do brzkého rána.