Romantika

Tsunade měla pravdu. Tým Kakashi druhým dnem odpoledne dorazil do malé vesnice Inuhito. Byla to malá prostá vesnička jako kterákoliv jiná. Když procházeli vesnicí, mohli si všimnout prostých domků, které ale byli hezky udržované, upravených ulic, otevřených krámků s různým zbožím atd.

Vošli sme dnu a sadli sme si do spoločenskej miestnosti.
,,Shikamaru, čo robia ostatní v Konohe?“ spýtala som sa. Shikamaru sa na mňa pozrel.
,,No, Naruto trénuje s Hinatou, Sakura sa zdokonaľuje v medic jutsu a ostatní trénujú tiež. Chouji sa napcháva ako vždy, Kiba a Akamaru znova vymýšľajú nejaké nové techniky, a ja, Tsunade, Shizune a ostatní taktizujeme. Podľa všetkého Madara hľadá ľudí, ale nejako sa mu to nedarí. Síce sa niekoľko z nich pridalo k nemu, pretože im vyhrožoval, niektorí sa nenechajú zastrašiť.“ zhrnul.

Upozornění: Tato kapitola není pro slabé povahy

Ninja s blonďatými vlasy a jeho rudovlasý společník seděli na matraci a zírali do prázdna. „To jsme to zas vymňoukli, co?“
„No jo, Deidaro, ale kdo by si pomyslel, že ty dvě začnou spolupracovat?“ Sasori si lehl na záda, ruce dal za hlavu a zamyšleně zíral na strop. „Ráno je budem muset hledat. Kdyby to Konan měla pořádně vypočítaný, už by se ty dvě proháněly po sídle.“

Po této etudě se všichni konečně vydali do kanceláře Tsunade. Během cesty šel opět Kankurou tři kroky před nimi a tak měli Temari a Shikamaru relativně soukromí, jenže to už Temari zpozorovala, že Shikamaruje poněkud zelený.
„Co se děje?“ ptala se potichu
„Zase mě chtěl zabít,“ stěžoval si Shikamaru, „takto jsem si chození s holkou opravdu nikdy nepředstavoval, ani v té nejhorší noční můře by mě toto nenapadlo.“
Jenže to už pomalu přišli na místo, když tu najednou vedle nich spadla židle.

„Ty ne, Tenten!“ Ozval se seshora Jiraiyův hlas. Stařík dobře věděl, co dělá. Jedním z důvodů bylo už jen to, že měla obě ruce celé od krve. Navíc už se v žábě nimrala delší dobu, chtěl jí už ušetřit trápení a donutit hnědovlásku k dokončení její ´laboratorní práce´.

Udělala jsem menší prostor pro boj, no dobře, byl trochu větší, magií jsem skácela pár stromů a nechci slyšet žádný kecy o ochraně přírody! Jsou to jen stromy. Shiro, Akaru a Aoiraku sledovali z povzdálí, nechtěla jsem, aby je zasáhla některá má technika.

Postavili jsme se do bojových pozic, a když to Aoiraku obkecal, mohli jsme začít.
"Jsi připraven zemřít?"
"Jo. A ty?"
"A víš, že mě je to docela u p***le? Navíc, já mám něco, co ty ne." hodila jsem vražedný úšklebek.
"Ať zvítězí ten lepší!"
"OK."

Pohled Kushiny

Sice jsem měla nervy na dranc, ale přinutila jsem se na chvilku vrátit mezi ostatní. Nikdo nezpozoroval, že jsem odešla, ale i tak jsem pro jistotu hodinku zůstala a pak jsem šla nahoru do ložnice, zabalit si do uzlíku, těch pár věcí co jsem měla. Než jsem vůbec k Akatsuki přišla, měla jsem jen svoje zbraně, můj bílý kostým a dvě mince.

Jednoho jarního dne šla Hinata na procházku do parku v Konoze, když tam přišla sedla si na lavičku u jezera a dívala se do odrazu slunce od vodní hladiny.

Když už jí to přestalo bavit tak se rozhodla, že se půjde projít k bráně. Najednou si vzpomněla na Naruta, že už je to dva a půl roku co je pryč. Ve městě se prý povídá, že se chystá vrátit, tak si řekla, že jestli ho potká tak mu řekne, že ho miluje.

Sasori nechal dívku ležet na svém pracovním stole a vydal se do pokoje, kde přebýval Hidan a Kakuzu, a skutečně tam bělovlasého našel. „Cejtim se nějak blbě,“ přiznal ninja a loutkář pokýval hlavou.
„A jak přesně?“
„No… vevnitř se mi vaří vnitřnosti a hrdlo mam vyprahlý.“
„Chápu. Za to může Bloom. Je jedovatá,“ odpověděl červenovlasý muž klidně.
„Heh, to byla vždycky,“ uchechtl se Hidan. „Ale vážně! Co s tim uděláš?“
„Budu tě nalejvat vodou, dokud tě to nepřejde a možná ti přidám i pár bylinek.“

Lepší budoucnost

8. kapitola

Zabydlení v Písečné

Ráno se vzbudila San první, chtělo se jí na záchod, tak se snažila vstát z postele co nejopatrněji, aby Gaaru nevzbudila. Naštěstí se jí to povedlo. Když se vracela do pokoje, ještě spal. Tak si sedla na postel, najednou ji objaly ruce kolem pasu, lekla se, že i trošku nadskočila.
„Promiň, nechtěl jsem tě vylekat.“ Když uslyšela Gaarův hlas, tak se uklidnila.

„ Co jsi to proboha udělal Yuni?“ zeptal se Michio.
„ Vždyť jsi s ním v jednom týmu.“ Ohradil se tvrdě Kakashi.
„ To je pravda, ale on tady není. Tohle je jen klon.“ Odpověděl Yuni s přísným výrazem na obličeji sledujíc jak se Akumova postava rozplynula v dým.
„ Dokážeš ho najít? Michio?“ zeptal se ho Yuni a otáčel se k odchodu.
„ Možná, ale bude to velice náročné.“ Přiznal se Michio
„ My vám pomůžeme, “ pravila Sakura

„Asi by ste chceli vedieť-“ začal Uzumaki.
„O čo ide,“ dokončil Nara.
„A prečo som-“ znova bol blondiak prerušený.
„Zavolal práve nás dvoch,“ tentoraz dopovedal červenovlasý mladík.

„Ááááá, díky bohu!“ přiškrtila Ino nechtěně svou kamarádku, když byla po několika málo hodinách propuštěná z nemocnice a holky na ni dobrosrdečně čekaly před hlavním vchodem.
„Klí – klídek, jsem živá, ale asi nebudu, je – jestli mě udusíš,“ koktala TenTen, v obličeji celá rudá, když se jí do plic nedostával kyslík, ale i když Ino stisk povolila, nebylo jí to nic platné, jelikož se na ni sesypal i zbytek.

Byla chladná noc a na zem těžce padaly kapky deště. V tom dešti a zimě byly vidět obrysy dvou postav. Jakmile vyšel měsíc, tak bylo vidět, že jedna postava je modrooký blonďák a klečí u dívky, která měla temné, modré vlasy a bílé oči, které vám hleděly přímo do duše. Kluk byl celý zkrvavený a měl někde roztržené šaty a dívka měla plno zranění a velkou ránu na břiše.
,,Prosím... nenechávej mě tu samotného…," řekl blonďák a déšť mu smýval slzy z tváře.

Mladíkovy oči se pomalu otevřely, pohled mu padl na dívku spící hned vedle něj. Rty se mu skroutily v lehkém úsměvu. Co nejopatrněji vylezl z postele a posbíral své věci, co nejtišeji se oblékl a na lístek napsal jen čtyři slova.
Vědom si skutečnosti, že loučení by nezvládl, opustil Temarin byt.

Kroky jej přivedly k cestě ven z vesnice a po posledním smutném ohlédnutí ven z ní.

Tsunade seděla za svým pracovním stolem a netrpělivě poklepávala prsty do stolu.
,,Tsunade-sama, mají ještě pět minut,“ řekla štíhlá žena v šedém kimonu s černými kratšími vlasy a roztomilým prasátkem v náruči.
,,Já vím, já vím…,“ začala podrážděně, ,,víš však stejně dobře jako já, že tahle mise nesnese odklad.“
,,Ano jistě, myslíte, že je to pravda, že tam opravdu je vlk-.“ Rozhovor jim však přerušilo zaklepání na dveře.

„To samé co já. Že jsi všechno zapříčinila ty! Kdybys tu nebyla, Shigashu by žila!“ Zlomil se mu hlas, nebo se to Tatanari jenom zdálo…?

Itachi se od ní odvrátil a přešel k oknu, pod kterým do sebe sekali vojáci dvou zemí. Dvou království, dvou tak rozdílných, tak jiných zemí...
„Co... co mám dělat?“ zeptala se, aniž by se odlepila od zdi, na kterou ji přitiskl. Nehnul ani brvou.
„Jdi mi z očí.“ odsekl. Když neposlechla, zvýšil hlas. „Vypadni!“

Ráno se docela v dobrém rozpoložení, ale to mi vydrží velmi krátce. Jako vždy si pustím radio na plný pecky, až vzbudím polovinu baráku včetně mojí mámy, která to včera na firemním večírku přehnala se Sake.
"Můžeš si laskavě ten kravál ztišit!" zahučí. I když Slipkonot za kravál nepovažuji, ztiším to, jelikož nemám na hádky s mámou náladu. Udělám jí podle jejího receptu elixír "života" na probuzení. Loknu si ho taky, ale je tak chutný, že z něj málem hodím šavli.

Hneď ako som sa zobudila, prezrela som celú izbu. Bola prázdna. Gaara už odišiel. Túto noc som spala kľudným spánkom, bez toho hrozného sna. Zrejme preto, lebo bol pri mne on. Vstala som z postele a zašla som do kúpelne. Keď som po pol hodine vyšla, obliekla som sa a zbehla som dolu.
,,Ahoj, oci.“ pozdravila som ho.
,,Ahoj, Anamo. Ako si sa vyspala?“ spýtal sa ma.
,,Dobre.“ usmiala som sa.
,,O koľko viac sa usmievaš. Prvý týždeň, si sa skoro vôbec neusmievala, ale teraz...“ zamyslel sa.