Romantika

„Sadni si,“ ukázala na stoličku, na ktorú si Sakura opatrne sadla. Čo od nej môže Tsunade chcieť? Celú cestu s ňou neprehovorila ani slovo a keď zazrela jej tvár, tak bolo jasné, že sa mračí. Čakala kým si sadne aj Tsunade a určite nemienila rozhovor začať prvá. No Tsunade sa postavila k oknu a pozerala sa von, chrbtom otočená k Sakure.
„Musím s tebou prebrať dôležitú vec,“ začala Tsunade.
Sakura prikývla, ale potom jej došlo, že ju Tsunade nemôže vidieť, a tak povedala: „Áno.“

Tanma se odebral k sobě domů a doufal, že tam najde jednu určitou osobu.
„Eli-chan?“ Oslovil ji Tanma opatrně. Jmenovaná sebou polekaně trhla, ale na chvilku zůstala stát, neotočila se k Tanmovi čelem.
„No tak. Musím s tebou mluvit.“ Žádal Tanma a Elika se už konečně otočila čelem. Tanmův zjev ji překvapil. Až na ty kruhy pod očima vypadal stejně. Přesto se nechtěla svést a šla tvrdě.
„Co chceš? Můj život?“
„Omluvit se.“ Odpověděl jí Tanma tiše, skoro až smutně. V Elice hrklo, ale pořád mu nechtěla uvěřit.

Haruno Sakura byla mnohdy velice talentovaná Kunoichi. Už na akademii projevovala talent na manipulaci s chakrou. S nadprůměrným hodnocením se stala geninem. Ale už od dob, kdy ji přidělili do týmu sedm pod velením Hatake Kakashiho si začala všímat, že možná umí skvěle pracovat s chakrou, ovšem to neumí využít, natož s tím bojovat proti ostatním Shinnobi. Proto se často stávala brzdou a především tou, která jen tak stála a sledovala záda ostatních.

[i]Stojím nad priepasťou a hľadím kamsi. Nevidím nič, ani nepočujem. Som tu sám. Naraz spoza stromu vybehne postava. Nevidím jej do tváre. Odrazu už nie je sama...Za ňou sa postupne približujú ďalší. Monštrum...Zabijajúce pre radosť...Chcel som kričať, ale nemohol som. Nie, to nie je pravda!!! Postupne sa blížili a ich tváre nadobúdali obrysy. Boli to tváre mojích obetí. Vážne ich bolo až toľko?

Než stačila Hinata cokoliv udělat, cítila jeho rty na svých. Následně proběhla rychlá změna barev obličeje. Z bledě bílé na červenou a potom začala modrat. Odtrhla ho od sebe a nabírala dech. Nechal ji nabrat vzduch a pak ji s úsměvem znovu strhl na sebe.
„Sladká,“ ucedil a posadil Hinatu do trávy. Na na něj ještě chvilku zmateně koukala. Až potom pochopila, že už dostal co chtěl a teď je na řadě trénink. Opřel ji o strom, vzal její ruce do svých dlaní a zadíval se na ně. Dotýkal se jich pouze bříšky prstů.

Tokime skákala z jedné větve na druhou, když uháněla lesem.
‚Já ho z toho dostanu! Zničím toho hadího hajzla a zachráním Sasukeho. Pokud to teda bude třeba. Je přece silnej, tak se odtamtud možná dostal.‘
„Teď… kam se ten Orochimaru přemístil? Určitě nezůstal na stejném místě… a i tak si nevzpomínám, kde to bylo, takže…“ hlesla nahlas, „Ale já ho určitě najdu! Takovej slizoun se před světem neschová!“

* * *
Na úplně jiném místě se jiná dívka pokoušela objevit něco absolutně odlišného od toho, co hledala ta předchozí.

„To snad ne!“
„Co je, co je co je?“ přiskočí k němu Sakura s Narutem a nehlédnou mu přes ramena do rozevřené knihy.
„Co to -.“ Na první straně deníku se nacházela přeškrtaná jména, některá jim až moc známá.

Prošel mezi záclony za princeznou. Jak mile se dostali do místnosti princezna ustoupila stranou. Naskytl se mu pohled na potemnělou obrovskou sochu devítiocasého. Před packami byl obrovský obdélník a na něm byl tentokrát zlatý polštář se zelenými střapci. Na vrchu ležel další fenek. Jeho srst nezářila zlatě, nýbrž bíle.
„Teto Kimiko. Je tady,“ hned co dořekla větu, otevřela Kimiko oči a Kyuubi taky zbystřil. Naruto se jen užasle díval.

Sakura už se o Naruta starala týden a pořád jí to nepřestávalo bavit. Pokaždé se usmála nad tím, když Naruta viděla spát, a když mu na rtech viděla ten jeho šťastný úsměv, nad kterým se vždy rozplývala.

Ráno…
Naruto vstal jako první, protože si u Kyuubiho nařídil "budíček", aby Sakuru překvapil a udělal jí snídani, po tom, co se o něho tak stará.
Jeho pohled sklouzl na její jemnou tvář. Je tak sladká, když spí.

Nastal ten den s velikým D.
„Naruto, vsávej,“ mykal s ním Neji.
„Dnes se ženíš.“
Naruto otřel jedno oko.
„Co? Zopakuj to ještě.“
„Dnes si bereš mou sestřenku, Hinatu, vzpomínáš?“
„Aha, ta počká,“ řekl a otočil se na druhý bok. Neji tedy musel použít sklenku vody na jeho probuzení. Naruto vstal konečně z postele.
„Neji, co to děláš?!“
„Už půl hodinu se tě snažím probrat. Musíme jít vyzdvihnout oblek a vše připravit.“
„Aha,“ řekl zamyšleně.

Obidvoch jej príchod šokoval. Nečakali, že pôjde okolo a uvidí ich. Hinata začala byť nervózna. Ako si to Sakura vysvetlí? Ako jej vysvetlia, že spolu nič nemajú? Bude im veriť?
„Sakura?“ spýtali sa jej obaja naraz.
„Čo to má znamenať?“ spýtala sa zvedavo. Žiadna známka po žiarlivosti. Vtom akoby niekto šťukol vypínačom, „Tak vysvetlíte mi to?“ povedala naštvane a teraz už žiarlivá bola.
Sasuke a Hinata si len teraz všimli, že sa stále objímajú, a tak od seba rýchlo odskočili.
„Tak?“ založila si ruky v bok a dožadovala sa odpovede.

Slnečné lúče zalievali Konohu a dodávali jej zlatistý nádych. Deti pobehovali po uliciach a hrali sa na ninjov. Vyzeralo to na pokojný deň. Aspoň zatiaľ, kým sa ľudia nedozvedia, čo sa stalo. Jeho bezvládne telo som niesol v náručí a za mnou ostávalo už len ticho. Hrobové ticho. Po lícach sa mi kotúľali slzy. Nedbal som na to, že som chlap a tí by nemali plakať.

Dúfam, že sa vám bude nový diel páčiť.

Koktám. No keď sa tak nad tým zamyslím, stáva sa mi to skôr pri určitých ľuďoch. Kedysi som koktala stále, no dnes už nie. Dnes už kokcem skôr len mi dvoch ľuďoch.
Až teraz som si to uvedomila. Nekoktala som ani keď som sa hádala so Sakurou, alebo keď som bola hocikedy s Daichim. Kokcem, keď som nervózna, alebo sa mi niekedy zamotá jazyk.

Meshiki : Momentálně je v Konoze opravdu rušno. Spousta sporů ohledně Hokage, všichni vesničané, dokonce i několik lidí mimo Listovou bylo zasaženo její smrtí. Mnoho pohřbů, truchlení a proklínání. Tokime byla umístěna do věznice a Itachi se do ní též vrátil, ale začala se probírat jeho náprava. Několikero lidí teď Tokime nenávidí, ačkoliv nevědí, jak se věci měly, odsuzují ji a tvrdí, že je pro vesnici hrozba... Když nedávno skončila bitva s Akatski byla opravdu velká spousta raněných a mezi ně se dostala i Ayano.

Jej srdce sa zastavilo. Prístroje monitorujúce životné funkcie sa rozozvučali na plné obrátky.
Sakura bola zúfalá. Nechcela podstupovať nejaký bláznivý Orochimarov test na overenie svojich liečiteľských schopností. A už vôbec nie spolupracovať s Kabutom. Radšej by prijala smrť.

Hinata se naklonila k výloze a zadívala se na jakési shogi v netradičním provedení s žabími figurkami. Podívala se na cenovku a povzdechla si, musela by na ni šetřit měsíce. Otec by jí na takovou zbytečnost nedal peníze.
Znovu si povzdechla a s nákupem v ruce se vydala směrem k Ichiraku. Neji i Hanabi po té bouřce, která trvala několik dní, onemocněli a nehnuli se z postele ani na krok. Otec jí přikázal, aby domů donesla něco teplého.
„Tady nášup!“ zvolal Teuchi. „Oh, vítejte!“

„Hinato.“
„Dobré ráno, Hiashi-sama,“ otočila se čelem k otci, který měl založené ruce v kimonu a pozoroval jezerní zahradu. Bylo krátce po obědě a Slunce svítilo nepříjemně do očí. Hiashi zamrkal a opět se otočil k Hinatě.
„Neji dnes bude mít těžký trénink. Bude jiný než obvykle.“
Hinata se zajíkla. „Myslela jsem, že bych... ...dnes mohla trénovat sama...“
„Sama? To toho moc neovládneš, měla bys jít s Nejim-“ pohledem upěl na Hinatině batohu.
„Prosím, zkuste mi věřit!“

Plán je v pohybu

„Můj pane, měli bychom-“
„Ticho!“ okřikl svéhu posluhovače Orochimaru. „Přiveďte Yuichiho.“
Za pár minut přišel do místnosti urostlý muž s mnoha jizvami na obličeji, ale šla jich vidět jenom část, protože od kořene nosu měl obličej zavázaný obvazy, stejně jako jeho ruce a trup.
„Co si přejete můj pane.“ jeho hlas byl sice plný úcty, ale v očích měl zlovětsný pohled. Pořád tikal pohledem po místnosti, jako by byl netrpělivý.

Běžel po své krásné rodné vesnici, až doběhl do úřadu Hokage. Rozrazil dveře od své kanceláře a vítězoslavně prohlásil: „Jsem zpátky.“ Tsunade seděla na židli a Konohamaru vedle něj stál a měli sklopený oči. Na chvíli je zvedli a pak vrátili dolů.
„Je to asi důležité, já počkám,“ řekl Naruto a opřel se o stěnu.
„Naruto, co tady děláš? Měl bys být v nemocnici,“ řekla Tsunade.
„Já už vidím.“
„Cože?“ vykulili oba oči.
„Kolik prstů ti ukazuju?“ zeptal se Konohamaru a schoval ruku za sebe.

Zbytek hodiny Yumiko spíš prospala. Na rozdíl od akademie, kde po spících studentech učitelé házeli předměty, jen aby je probudili, tady to nikdo neřešil. Přece jen si studenti školu musí platit a tak záleží na nich samotných, kolik toho během hodiny poberou. Dokonce i druhá hodina proběhla bez problémů.

Byla přestávka a všichni se spolu vesele bavili. Yumiko seděla znuděně na svém místě. Nejspíš by usnula, kdyby ji nebudily hlasy jejích spolužaček, které seděly před ní.
„Dneska je tu nuda, co holky.“ povídá ostatním Karin.