Romantika
Všichni mi říkávali, že za tmy bych neměla chodit sama ulicemi, natož se potulovat lesem…Heh, kdy sem naposledy poslechla něčí radu? Dokonce ani teď, kdy na náš svět padla temnota a zloba těch silnějších z odvrácené strany, se potuluji sama lesy a hledám…hledám toho, jehož mi jeden z temné strany vzal.
Naruto mě pomalu tahal do tábora. Uběhla jsem pěkný kus cesty. Celou dobu mě držel za ruku a palcem mě hladil po hřbetu ruky. Nepustil mě ani, když jsme došli k Sakuře. Nepříliš mile se na ní podíval a opřel se o strom, mě stáhl k sobě a já se mu bez odporu schoulila do náruče. Přitáhl si mě k sobě a začal mě hladit po vlasech. Zajímalo mě, co se tady stalo, když jsem byla pryč, s ním, ale neměla jsem sílu to řešit. Nasála jsem Narutovu vůni a usnula.
Kisame věděl, že to bude přesně tak, jak si myslí, že to bude. Nenašel v sobě odvahu jít do skrýše s utahanou Haruno, a tak když mu Itachi poslal jestřába s dotazem, jak dlouho to bude trvat, Kisame mu obratem odepsal, že potřebuje Sakura ještě nějakou slanou vodu od moře. Poslal jestřába s dopisem zpátky a moc dobře věděl, že teď budou muset k moři, jinak by to Itachi poznal.
Tak nějak si uvědomil... Může jestřáb říct Itachimu, že je to lež jako věž? Jestli ano, tak je v p*d*li.
Stojím na jejím balkóně a přes sklo pootevřeného okna sleduji její něžnou tvář. Je to několik měsíců, co jsem se jí naposledy dotkl. Srdce mě za ní táhne, ale tělo váhá. Nedokážu udělat krok. Zimou se otřásla a její tmavé vlasy jí pohladily po krky. Tolik jsem žárlil, na pramínek jejích vlastních vlasů. Tolik jsem si přál přitisknout se k ní a vlastním tělem jí zahřát. Schoulila by se mi do náruče a nechala se hladit po zádech, tak jako kdysi. Tolik jsem promeškal, byla jen moje. Naše velká, utajená, zakázaná láska.
[center]Morino Ibiki, to náš vyšetřovatel,
aby tvůj pot nezledovatěl!
Pokud uděláš, co se mu nelíbí,
zažiješ peklo ve výhni!
Mučení, výslechy a týrání zažiješ,
pokud někoho zabiješ.
Dostane z tebe tvé přiznání,
zlo se zlem vyhání.
Netrap se pokud budeš mít můry,
nn zná daleko větší stvůry.
Přestože žije v ústraní,
sám se lásce nebrání.
-
Pokud jsi žena, nebere na to ohled,
každý by z toho zbled‘.
Jen jedna dáma se ho nebojí,
pevně za ním stojí.
Je přitahovaná jeho chladem,
toto pole nelehne ladem.
Úplněk. Jak Shikamaru úplňky zbožňoval. Často vyrážel uprostřed letních nocí vstříc úplňku. Byl šťastný, když ho mohl sledovat, ale byl by ještě šťastnější, kdyby mohl tento úplněk sledovat s Asumou. Měl ho opravdu rád a věděl, že Asuma by jej určitě ocenil. Tenhle byl ovšem magický. Shikamaru ležel na střeše a dýchal zhluboka. Netrvalo dlouho a usnul...
"Shikamaru, vstávej!"
Hinata se podrobila lékařské prohlídce, která měla zjistit pravý zdravotní stav.
Naruto měl pravdu. Byla v pořádku. Rána se krásně zacelila, jenže zůstane jizva.
Během celého procesu Hinata spolupracovala naprosto mechanicky. Myšlenkami byla mimo.
Stále se vracela ke slovům, co pronesl Naruto.
„…Pokud jsme se milovali. Je to minulostí. Je to pro tebe jistě tvrdé, ber to jako holý fakt. Jak jsem řekl tvému otci, buď šťastná.“
O několik týdnů později se Hin začalo nenápadně zvěčovat břicho. Sakura jí dělala pravidelně prohlídky jestli se dítě vyvíjí v pořádku.
„Všechno je v pořádku, další kontrola až za měsíc.“ Řekla Sakura
„Dobře .“ odpověděla Hin a začala se oblékat.
Hin se cestou domů stavila za Narutem aby mu řekla že je vše v pořádku. Přišla do kanceláře, Naruto spal na stole, jako malé miminko.
„Nebudu ho budit.“ Řekla potichu Hin, nechala mu na stole Instantní rámen a odešla.
Sakury už pomalu ztrácí své nádherné květy a léto předává štafetu podzimu. Je 31.srpna podvečer a skupina děvčat sedí před pizzerii a jí svojí poslední svobodnou pizzu. Abych byla přesná skupina děvčat je parta nejlepších kamarádek složená z růžovo-vlasé Sakury, blonďáté Ino, drdůlkaté TenTen, dlouhovlasé Hinatě a culíkaté Temary. Vědí, že příjde změna, která jak doufají bude k lepšímu. Mají nastoupit do „Konožské Akademie tří Sanninů“.
"Sagi není ten typ, co by někomu něco zazlíval."
"Vážně?" ušklíbl se Uchiha jeho směrem, "tak proč tě tak hezky ignoruje, rostlino?"
Zelený ninja svěsil hlavu, "to netuším," povzdechl si, "vypadalo to, že všechno bude v pořádku, ale... z nějakého důvodu...prostě není."
Itachi se v duchu divil, jak ti dva můžou být takoví hlupáčci. Zjevně ani jeden z nich nepochopil toho druhého.
"A není to tím," nadhodil jen tak ledabyle, "že se nijak nesnažíš váš vztah obnovovat?" a čekal, co na to Zetsu odpoví...
Mlčky seděli a pozorovali měsíc, kterému v tu dobu chybělo už jen opravdu málo do úplňku. Byl nádherný. Nejednomu se zachtělo zastavit a zadívat se do jeho záře. Většinu takových nocí Konožané trávili venku na zahradě se svými přáteli. Byli to večery plné radosti, zalité svitem měsíce. Děti poskakovali kolem stolů plných jídla, saké se pilo ve velkém a smích byl slyšet odkudkoliv. Vlastně tomu nebylo tak dávno.
Celé dni a noci uvažujem,
ako ospravedlniť sa ti môžem.
List pre Teba som spísal,
avšak nikdy som ho nedopísal.
Teraz, nepriateľom skrútený,
dokončiť ho som nútený.
Hinata, moja ruža,
kiežby si stretla lepšieho muža.
Nevážil som si ťa, opovrhoval som tebou,
len aby som utiekol pred samým sebou!
Ty, a tvoje nádherné oči,
viezol by som ich na zlatom koči.
Ty, a tvoje hebké vlasy,
hlavný znak ženskej krásy.
Ty, a tvoje studené ruky,
nedržať ich to sú muky.
Ty, a toľká krása,
choval som sa ako prasa.
Snažil som sa, čo to šlo,
Nikdy neviděla nic tak kouzelného, jako dnes. Svěží zelená tráva byla hustá jako ten nejdokonalejší perský koberec a malé kapičky rosy se na ní leskly jako ty nejkrásnější drahokamy. V dálce slyšela šumění moře, jehož hladina zářila odlesky tisíců barev. Racci vesele křičeli, po její ruce tvrdě přitisknuté k bodu stékala teplá lepkavá krev.
Sakura chytila holuba do oboch rúk a poriadne sa naňho zadívala. Holub začal hrkútať, akoby jej chcel naznačiť, že si nevšíma tú správnu vec. Pohol paprčou, aby na ňu upriamil jej pozornosť a Sakura sa na ňu pozrela. Opatrne držala holuba a druhou rukou sa snažila odmotať sprvu, čo sa jej veľmi nedarilo, pretože ruku mala ešte mokrú od sprchy. Tak si ju obtrela o osušku a skúsila to znova. Mala čo robiť, aby správu neroztrhala, pretože jej predošlý pokus onen papierik dosť namočil, takže bol vlhký a ona musela byť opatrná.
Úkryt Kaika –
„Hm, už je to hotové. Jak je na tom Kako a ostatní těla?“ zeptala se temná postava, hlasitě oddechující nad stolem, kde před chvílí leželo Funsaiovo tělo.
„Kako je již zcela při síle a o smrti svého bratra již ví. Jeho nenávist se tím naštěstí prohloubila. Vaše další těla jsou připravena k boji,“ podal zprávu o stavu všech osob v úkrytu druhý z dvojice.
Další krásný den. Ptáci štěbetají, slunce svítí, lesy šumí. Ideální den na trénink. Asi už začínám být jako Lee. Usmívám se. Je to blázen, stejně jako Gai-sensei.
Naruto se snažil, co nejvíce prodloužit cestu do Konohy. Instinkt ho vedl a určoval mu správný směr.
Schválně dělal časté přestávky, aby se podíval, zdali se zranění znovu neotevřelo. Vše bylo v pořádku. Nic nebylo potřeba měnit.
Čím víc se blížil ke Konoze, tím víc ho tížil divný pocit. Nechtěl tuhle dívku opustit. Chtěl ji poznat blíže. Podvědomě tušil, že když se od ní bude držet dále, bude dívka v bezpečí. Jen plané chlácholení. Dříve či později se vrátí, aby poznal pravdu!
Když se všichni probrali, nebyli v kopce. Všichni byli svázaní a trčeli na nějakém podivném místě, kde to příšerně páchlo močí, krví a bůh ví čím.
„K-kde to jsme?“ zeptala se Hinata a zavrtěla se. Byli pevně přivázaní k sobě. Shikamaru trh, ale dosáhl jenom toho, že strhl Naruta s Kibou na zem.
„Jste v tom nejnepoužívanějším úkrytu Akatsuki, hmm.“
„Nekecej!“ křikl Naruto na ninji, kteří stáli za mřížemí.
„Co s nimi budeme dělat, Deidaro-senpai?“ ptal se natěšeně jeden z nich.
(*poznámky)
