Romantika
Jeseň aj zima ubehli až príliš rýchlo. Na stromoch sa začala objavovať zeleň, Slnko svietilo častejšie a vtáci začali znovu spievať. A cena pri jej fotke stúpala a stúpala. Vedela, že si ju spojovali so Sasoriho zmiznutím a mysleli si, že keď nájdu ju, nájdu aj jeho. Od boja s anbu ich prebehlo už len niekoľko, zatiaľ sa im snažila vyhýbať. Prešla už aspoň tucet dedín a menších miest. Nikto ju, našťastie nespoznal.
Bylo něco po deváté hodině večer, když Sakuru vzbudila hlasitá rána a křik lidí. Sakura vylekaně vykoukla z okna. Už si myslela, že někdo napadl vesnici…Ani si nepomyslela, že by to mohl být jen ohňostroj.
„Kruci! To mi nedělejte,“ zavrčela Sakura mrzutě a zavřela okno. Byla po těžké operaci jednoho ninji a potřebovala se vyspat. Jen stěží dostala Minata a Kushinu do postele a hned zalehla taky. Jen nečekala, že nějací magoři budou o hodinu později pouštět ohňostroj.
O pár hodin později jí znovu vzbudila duna jak z děla.
Tami začala odpočítávat. „tři, dva, jedna, pozor… start!“ Oba kluci se rozběhli směrem k tomu druhému. Masaru provedl pokus o přímý direkt do Kylova obličeje, ale Kyle se při běhu svezl do skluzu a podrazil Masaru nohy, a pak se zvedl, mezitím se Masaru kotoulem dostal z dosahu, oba kluci kolem sebe začali opatrně kroužit, pak Kyle vykročil pravou nohou a při výskoku do vzduchu se napřáhl levou nohou a pak vzápětí vykopl pravou, Masaru kterého falešný výkop zmátl, dostal přímý zásah do hlavy.
Vzdialenosť medzi ním a prenasledovateľmi sa skracovala. Toto nie sú obyčajní gauneri, pred akým unikol včera večer. Títo ho vystopovali a teraz v hustom lese s nim dokážu udržať tempo. Pohybujú sa suverénne a žiadne terénne prekážky ich nedokážu spomaliť. Pomaly ho začínajú obkľučovať, boju sa asi nevyhne. Musí ich zatiaľ odlákať čo najďalej od domčeka na brehu rieky a nájsť také miesto, kde bude aspoň v akej takej výhode. Popri hlave mu preletela bóla a následne uhol ďalšej, ktorá priletela zľava.
Od toho dňa som ju vôbec nevidel. Nikde v meste, v podnikoch, či v celej dedine. Je pravda, že som ju ani nevyhľadával, no takpovediac som dúfal, že raz na ňu v meste niekde natrafím. Že budem ju môcť trebárs pozvať kamsi na jedlo, kde by som ju už nejako donútil povedať mi, čo proti mne má. Necítil som sa dvakrát pohodlne, keď som vedel, že tu behá niekto, kto je voči mojej osobe zaujatý. Kazilo to moje dobromyseľné predstavy, že so všetkými vychádzam dobre. Nuž ale, moje predstavy sa zatiaľ nenaplnili. Deň sa míňal za dňom a jej stále nikde nebolo.
Bylo ráno a mladý muž s blonďatými vlasy seděl pod stromem, ve tváři zahloubaný výraz a v očích vzrušení. V ruce držel ostrý klacek a cosi jím čmáral do země.
„Mám to!“ zakřičel z nenadání, až pobudil Shikamara spícího pár metrů od něj. Nevrle se na něj zamračil: „Člověče, to musíš furt tak řvát? To je otrava!“ Naruto ho ale už dávno neposlouchal. Celý svět se mu smrskl do velikosti metru čtverečního a to jediné, co obsahoval, byly kaligrafické znaky pečetí.
Poté, co Masaru, Kyle a Tami spolu s jejich novým senseiem vyšli ze třídy se Naruto otočil na svůj tým. „Dneska mám dobrou náladu a tak si vyzkouším, jak jste na tom s fyzičkou… takže máte 10 minut na to, aby jste se dostali do Ichiraku Ramen pokud to stihnete, tak platím za vás jinak si zaplatíte sami.“ A pak s úsměvem zmizel v záblesku žlutého světla a nechal ohromeně zírající geniny o samotě.
Jako první se vzpamatoval Kyle a zvolal na místo, kde předtím stál sensei „vždyť je to přes půl vesnice!“
Byl den téměř jako každý jiný. Akorát se slunce schovávalo za mraky před tím, než upadne za obzor úplně a nechalo ovzduší se ochladit s postupnou hodinou. Nejedny vlasy v tento čas zavlály v nabývajícím se větru.
Sakura s Ayme byli v lese u monumentu Hokagů. Obě měli skoro plný koš bylinek, všech druhů.
Patnáctý díl - Názorná ukázka moci
Probudil se zády naštorc rozvalený na posteli s hlavou stočenou ke straně a polštářem vroucně přitisknutým na hrudníku. Po obhlédnutí slibně se jevících podmínek za nezataženým oknem se zahleděl na rozpraskanou omítku na stropě a pod nastupujícím přívalem šťastného opojení se mu koutky roztáhly do přiblblého úsměvu typického pro jedince opilého láskou.
[i]„Tak co uzavřít další dohodu?“ Orochimarova pobízivá věta zůstala viset ve vzduchu.
Tokime, která doteď hleděla sklesle do země, náhle zvědavě zvedla tvář a zadívala se překvapeně na něj. „O… o co jde?“ zeptala se trochu s bázní v hlase.
Sannin se šťastně usmál, když se na ní zadíval. Náhle mu připadala jako by snad byla nově nalezený poklad nebo v jeho případě, sharingan. „Pustím ho, když mi sem přivedeš někoho jiného.“
Po dlhšom čase som späť. Ospravedlňujem sa vám za zdržanie, užite si nasledovný diel 
1
Temný šepot sa nesie prázdnotou naprieč pustou šedou planinou. Víta medzi seba nového brata, ktorý vstúpil do temnoty tak ako kedysi oni.
Ayano se nějak podařilo dostat se zpět do Konohy, i když se spíše kolébala při své chůzi a měla pohled úplně bez výrazu a téměř mrtvé oči. Civěla do země a dalo se jen takřka říct, že na něco vůbec myslela. Jednoduše vypadala jako pouhá prázdná nádoba bez duše.
Když v tom jakoby do ní uhodil blesk. Náhle se zastavila, rychlostí světla napřímila a živě se zadívala na oblohu. V hlavě ji v tu chvíli zaznělo jediné, Chudáčku.
Naruto postavy mi nepatří, jen aby jste to zase jednou slyšeli...
Kapitola 7: Výlet do přírody, aneb já mám hlad!
„Viděla jsi ho? Přísahám ti, dnes mě už opravdu nic nepřekvapí,“ zachichotala se pobavená veterinářka, než své společnici otevřela dveře do ve vesnici proslulé barbecue restaurace. Ještě naposledy se ohlédla přes rameno, aby se ujistila, že ji nešálil zrak.
[color=red]Mierne otrasený z rany do hlavy som stál a žmúril očami na toho týpka. Hm... takže Madara.
,,Ty bastard!" vykríkla Tsunade a vrhla sa jeho smerom, no on odrazu zmizol.
V miestnosti nastalo hrobové ticho.
,,Kde sú tí, čo ste s nimi bojovali?" ozvala sa Temari a tak som sa otočil jej smerom.
Po chvíli zpomalil, neboť si byl moc dobře vědom toho, že jej jeho společník nesleduje a hlavně, že není v dohledu ani doslechu, a tedy nemusí tolik pospíchat. Udělal si tím tedy i trochu více času na přemýšlení. Možná se tedy zároveň i pokoušel si to rozmyslet.
V hlavě si ještě přitom přehrával posledních pár dnů a co se za tu dobu, co se ocitl v konožském prostranní, stalo.
"Cože?!" Rozezněl se křik skrz celou nemocnici. Pár sestřiček se otočilo, co se stalo, ale nakonec to nechaly být.
"Kioshi, uklidni se, nejsi ve stavu, kdy by ses měl nějak namáhat," pokárala ho blondýnka z klanu Yamanaka, zatímco ho kontrolovala. "Rána se hojí dobře, ale musíš být v klidu. Miako, možná jsme mu to neměly říkat," konstatovala při jeho dalším pokusu vstát z postele. Ale Miako si stála za svým.
Když se Ino po probuzení oblékla, učesala a umyla si zuby věděla kam půjde a co musí udělat. Vzala Saiuv náčrtník a sbalila si ho do kabelky. Musí mu ho vrátit a říct mu co k němu cítí. Co si myslí. A v co věří. Pořád je tady ale možnost ,že se ji vysměje a pošle ji domů dívat se na romány.
„Tak tohle je už fakt divný,“ zakroutila hlavou Sakura. „Teď už i NejlepšíKunoichi a dokonce ani Stydlivka. Prostě to nechápu,“ povzdechla si.
„Ale budu pokračovat i tak. Prostě to dotáhnu do konce i bez nich.. Musím se mu pomstít. Musím, prostě musím,“ zavolala do prázdna pokoje.
„Ještě se uvidí,“ zasmála se ďábelsky..
...
