Ohnivá vůle se nevzdává! Společnými silami, část 35.

Tohle svět shinobi ještě neviděl, na jedné straně technika Nagata, která by se dala považovat, za ultimátní a velice nebezpečnou a je to poprvé za několik desítek let je tato technika opět ukázána na světle světa. Na straně druhé je to spojená technika obou Uchihů, kteří na to použili poslední zbytky sil, které jim zbývají.
Dalo by se to označit, jako souboj vůlí a dvou doujutsu, které jsou na pokraji zmizení v nenávratnu…
Na kouli se objevily prasklinky a ty se velice rychle začaly zvětšovat, až vytvořily na několika místech malé díry.
„Už?“ ptal se Sasuke.
„Ještě ne, ale už se to blíží.“ Řekl Itachi, který v ruce jako by držel Totsuka no Tsurugi, nad Uchihy se vznášel bůh bouře, Susano’o.
Část pláště se začala trhat a než mohla Chibaku Tensei vybuchnout, tak zasáhli oba Uchihovci.
Svými legendárními, katanami rozervaly tu kouli na tři části, to ovšem nestačilo, proces nebyl zastaven. Ohnali se ještě jednou a ty tři kusy rozetli ve dví. To už technika začala slábnout, ale aby měli jistotu, sekali, dokud z té techniky nezbyly malé kousky, které se neškodně rozpadly.
Vesnice byla zachráněna a oba se sesuli na zem, kde oddechovali, Susano’o zasunul katany do pouzder a začal obráceným postupem mizet.
„Zvládli jsme to!“ zvolal Sasuke a snažil se pochopit, co se to tady stalo.
„Jsem rád, že jsme to dokázali, ale měli bychom zmizet, dokud je ještě čas, přeci jsme jen nukeninové a proto nepřátelé vesnice.“ Podotkl Itachi.
„Máš pravdu, ale my ji zachránili a proto by se to mělo poněkud změnit!“ v tomhle viděl šanci, jak se vrátit, protože si uvědomil, že odejít k Orochimarovi byla jeho největší chyba, kterou nemohl nijak odčinit, možná, že tímhle činem by se mohl opět zařadit mezi své kamarády.
„To je docela dobře možné, že by měla nastat změna, ale teď na to není ta vhodná doba, stále je tu on!“ připomenul Itachi.
Sasuke se podíval tím směrem a uviděl něco, co ho překvapilo. Yahiko byl mrtvý, když tady mávali těmi katanami, tak Yahiko špatně odhadl svůj pohyb a dostal se do dráhy katany, která ho skoro rozpůlila, k tomu to byl legendární meč a ten usmrcuje.
„Asi to byla nehoda, která nám ušetřila další práci.“ Poznamenal Itachi suše.

„Kdo jsi?“ zajímal se Nagato.
„Já jsem Uzumaki Naruto!“
„Á, Jinchuuriki, to mě těší, že jsme se konečně poznali.“ Nagato se ušklíbl.
„Škoda, že to samé nemohu říct i já.“ Řekl kysele Naruto.
„Zůstává pro mě záhada, kde jsi se tu vzal?“ zajímal se Nagato.
„To je na dlouho, ale přišel jsem to s tebou skoncovat!“ Narutův hlas byl rozhodný.
„To koukám, ale jak to chceš dokázat? Když Konoha právě zmizela z povrchu zemského?“ Nagato se snažil ho nějakým způsobem rozlobit, ale sám pocítil, že i poslední sféra je po smrti, k tomu ztratil veškeré informace, o tom, co se ve vesnici děje, že ji dokázali dva bratři zachránit, i když jsou nepřátele vesnice…

„Možná vím, jak tohle celé uzavřít!“ napadlo Sasukeho.
„Jak?“ chtěl vědět Itachi.
„Chytíme Madaru!“ to byl ten nápad.
„To je šílenost! I když je Madara na polovičním stavu své původní síly, pořád je to nebezpečný člověk a sám ho nezajmeš, jedině, že bys ho zabil…“
„Já vím, ale musíme ještě pro můj tým, který by nám mohl být nápomocen,“ nabídl Sasuke svůj tým.
„Ale i tak, poznal jsem, že oni by nebyli schopni ho porazit, akorát si jdou…!“ nedořekl.
„Řekl jsem, že ,chytíme‘, ne že ,chytnu‘! Navíc máme šedesát devět hodin, abychom ho polapili a díky Narutovi, víme, kde se skrývá!“ Itachi jen nestačil zírat, úplně zapomněl, že jakmile si vzal ten jed, zbývá mu tolik hodin života, a to on jako dědic ohnivé vůle musel beze zbytku využít!
„Tak dobrá, ale budeš se řídit mými pokyny, je to jasné?“ Sasuke jen kývl a aby neztráceli čas, vydali se do po stopách Madary…

… a právě včas, aby se vyhnuli setkání s Tsunade a ostatními jouniny, mezi nimi i Kakashi s Kushinou. Ihned spatřili opuštěné bitevní pole a na něm ležet Yahika.
„Co se to tady stalo?“ dumala Tsunade, která nebyla tolik překvapena, že se zde již Uchihové nevyskytují.
„Kde jsou ti Uchihové?“ zajímal Neji.
„Nevím, o čem to mluvíš!“ Tsunade se rozhodla, že za zachránu svého života a celé vesnice, je bude krýt, až do konce. Navíc jako jediný divák viděla vše, co se tady odehrálo. Musela uznat, že by je jako soupeře nikdy nechtěla.
„Vy někoho kryjete!“ poznal to Kakashi, který také zaregistroval přítomnost bratrů.
„Ne, a jestliže se o tom někdo zmíní, bude potrestán! Bez milosti!“ pronesla Tsunade tvrdě, až se ostatní podivili, co se to s ní děje.
„Neokounějte se a běžte pomoci s opravami!“ nařídila Godaime.
„Hai!“ a byli pryč, ale až na Kakashiho, který se tu zůstal s Kushinou.
„Tsunade-sama, nám to říct můžete, také jsem poznal, že tu byli Uchihové.“ Tsunade po něm střelila pohledem, ale pak začala vyprávět…

Naruto se rozmýšlel, jak nejlépe to všechno skoncovast, ale problém mu dělala ta modrovlasá.
„Tak, co bude s tou mojí porážkou?“ Nagato na sobě nedal znát, že ztrácí půdu pod nohama a není cesty zpět…
„Nagato, přestaň s tím!“ Konan se pořád snažila. Marně, nebo tak to, alespoň vypadalo.
„Nejde to, vím, že on je posledním žákem Jiraiyi-sama, ale to mu nedává právo mě porazit! Jsem bůh!“
„Tak jak to, že jsi připoután na tenhle…“ Naruto hledal správné slovo, „přístroj.“ I když to nebylo správné označení.
„Protože se již nemohu hýbat a vůbec, nic ti do toho není!“ Utrhl se na něj Nagato.
„Možná, že není, ale podle toku a vůně tvé čakry, brzo zemřeš a já nejsem takový srab, který by bojoval s nemocným člověkem!“
„Nedělej ze mě invalidu!“ bohužel byla to pravda.
„Nedělám! Já jen chci, aby si to skončil a Konoha tě možná nechá naživu.“ Zkusil ještě Naruto.
„Ne, jak jsi sám správně poznamenal, umírám a chci umřít s vědomím, že jsem se pomstil a stal se skutečným bohem! Jen mě štve, že jsem Jiraiyu-senseie, vůbec poznal, kdybych ho neznal, mohl jsem být dávno mrtvý a bylo by!“ po tomhle proslovu se rozkašlal, plival krev smísenou s orgány, které se již rozpadly, za chvíli se rozpadlo srdce a život „boha“ Nagata byl sečten…
Konan hned vycítila, že Nagatovi přestalo bít srdce, je to stejné, jako kdyby i jí někdo propíchl srdce. V ten den ztratila oba své kamarády, svoji rodinu.
„Nemám důvod s tebou bojovat!“ řekla Konan.
„Já vím a proto můžeš svobodně odejít a nikdo tě nebude pronásledovat, ale pro větší bezpečí si ten plášť sundej.“ Poradil jí Naruto.
„Díky, tuhle tvoji laskavost ti nezapomenu.“ A vydala se pryč, zanechávajíce za sebou celý život. Teprve, až vyšla na slunce a osaměla, se rozplakala. Nějak poznala, že i mrtvé tělo, které díky Nagatovi, alespoň „žilo“ je nenávratně ztraceno.
O to větší bylo její překvapení, když ani ne za týden obdržela obě těla, aby je mohla pohřbít. Vyrobila pro něj květiny z origami a dala jim je na hrob.
„Odpočívejte v pokoji, mí milovaní!“ po celý zbytek života bude jen stínem té, která měla dva přátele, kteří byli něco jak bratři a jednu lásku, kterou nikdy nevyslovila. Teď to udělala, až bylo pozdě, ale poznala, že jí slyšel.
„Milovala jsem se tě, Yahiko.“

Sasuke povolal svůj tým opět k sobě a Itachi to samé s Kisamem.
„Mám pro vás úkol, kterého se nemusíte účastnit. Jdeme po Madarovi, který tohle všechno způsobil, rozhodnutí je na vás.“ Kisame malinko sebou trhl, když se hovořilo o Madarovi, on půjde a zjistí vše, co se dá…
„Jasně, že jdeme všichni!“ odpověděl Suigetsu, který si nenechal ujít příležitost zase bojovat s Kisamem.
„Tak fajn, ale pak si nestěžujte, že jsme vás nevarovali.“
„Díky bratře, ale teď vedení přebírám já!“ ozval se Itachi.