Anděl bez křídel-1.Vítej

Jdu chodbou. Můj nový učitel jde za mnou. Nemusím být věštec, abych věděla, že mi čumí na zadek. Začínám přemýšlet, že volba džínové minisukně a elastického trička nebyla zrovna ideální.
"Netušil jsem, že k nám přijde taková hezká studentka." řekne medově.
Já zase netušila, že budu mít za třídního úchyla... pomyslím si.
"Jak ti jde matematika?" zeptá se mě.
Vzpomenu si na své výsledky na Osacké střední. Jelikož tento předmět nesnáším už od první třídy, se mírně zašklebím: "Moc ne."
"To asi budeš potřebovat doučování." zašveholí s úsměvem (který jsem naštěstí neviděla).
"Hm... to si nemyslím."
Po chvíli dojdeme ke třídě, odkud se ozývá řev podobný vřešťaní tlupě. Když vstoupíme do třídy, řev utichne.
Učitel mě představí, při čemž se ozve pár poznámek na mou postavu. Vidím na něm, že by místo "Klidni hormon" nebo "Mlč" řekl "Souhlasím s vámi na plné čáře." Pošle mě do lavice vedle čarvenovlasého kluka jménem Sasori.
"Vítám tě v našem ústavu." přivítá mě šeptem.
"Díky."
"Ty si Konan, že?"
"Jo." přitakám
"Já jsem Sasori."
"Vím."
Učitel vyvolá k tabuli holku, která se tam odvlní, jakoby šla k tyči a ne ke zkoušení. Dá jí pár příkladů na vypočítání, z toho mu vypočítá asi jenom dva, ale ona se k němu nahne aby jí bylo vidět do výstřihu a jako bonus přidá sladký úsměv. Třídní pohledu do jejího výstřihu neodolá a pošle ji do lavice s dvojkou.
"V tomhle máte vy holky výhodu." vzdychne můj soused.
"V čem jako?" nechápu.
"No v tom, že máte vyvinutý hrudník." vysvětlí. Označení vyvinutý hrudník mě překvapí, protože by asi kluk v jeho věku řek prsa nebo kozy či něco jiného.
"Závidíš?" zakřením se.
"V tomhle případě jo. Ještě k tomu když je Jiraiya tak trochu víc úchyl."
"Všimla jsem si."
"Kdybych tam šel já, vyfásnu za pět ani nemrknu." postěžuje si.
"Tak se nech předělat." poradím mu s úsměvem
"No sorry, pokud vím, tak jsem na holky a ve svým těle jsem spokojenej." zatváří se znechuceně.
"Tak si nestěžuj, že nemáš prsa." zachichotám se.
"Já si nestěžuju, já jenom podávám stížnost."
"Reklamace se nepříjmají."
"To je porušení spotřebitelských práv."obviní mě.
Cukají mi koutky, abych se nezačala této debatě smát.
"To si stěžuj tomu, kdo tě počal."
"Taky nápad." mrkne.
O přestávce se k nám přižene blonďák jménem Deidara. Docela mě zarazí, že je to kluk (promiň Deii, ale já neodolala). Ostatně o tom vypovídá hlas, který je hlubší, něž hlas ženský.
Po boku se Sasorim a Deidarou se vydám na další hodinu.
Učitel mě posadí vedle zrzka sedícího úplně vzadu. Sedí v poloze řeckého boha, ignorujíc ostatní až na černovláska a bílovlasého kluka sedící před ním. Můj příchod je přeruší v nějaké debatě.
Rezek ke mě povýšeně vzhlédne. Neráčí ani pozdravit, na rozdíl od těch dvou.
Bílovlásek se na mě zářivě usměje.
"Čím jsem si zasloužil, že za mnou sedí taková kost?"
Mám sto chutí říct, ať si ty svoje nabalovací techniky nechá na jinou, ale místo toho řeknu: "Nevím."
Černovlásek vypadá, jako by celou noc nespal.
"Jsem Itachi." představí se.
"Konan." řeknu stručně.
"Těší mě. Hidan." usměje se bílovlasý. V dalších nabalovacích frázích ho přeruší zvonění, čímž začíná hodina s panem dokonalým.