Ďáblem políbená: 5. kapitola

5. kapitola

Sice tam byly teprve pět minut, ale mě to připadalo, jako věčnost. Vstala jsem a šla se rozloučit se všemi s výmluvou, že jsem unavená a že už půjdu.
Oblékla jsem si kabát a šla ven, kde začaly padat sněhové vločky. Jako kdyby tančily zmrzlé perly, byla jsem tím uchvácená. Zvedla jsem ruku a nechala jednu z těch perel dopadnout na moji ruku. Usmála jsem se, když jsem ucítila studený dotek vločky. Nevím proč, ale najednou jsem se otočila a uviděla něco, co jsem asi neměla. Hinata a Naruto ……se…..se líbali a vypadali jako zamilovaní milenci. Do očí se mi nahrnuli slzy, nevěděla jsem, co mám dělat. Najednou jsem měla v hlavě zmatek, ale jedno jsem věděla určitě. Byla jsem zklamaná a něco v hrudi mě bolelo. Rychle jsem se otočila a utíkala pryč, pryč od nich….pryč od té bolesti. Přes slzy jsem, ani nevěděla, kam běžím, ale bylo mi to jedno. Když jsem se zastavila, abych popadla dech, rozhlédla jsem se, byla jsem na nějaké louce, ale přesto tam, byli i nějaké stromy. Sedla jsem si pod jeden, pokrčila jsem si nohy a rukama jsem si je objala a nechala vplout ven mé city. Slzy jako by mi snad nikdy nedošly, pořád a pořád jsem brečela a objevovali se nové a nové slzy. Tahle jsem tam byla asi, už deset minut. Byla jsem promrzlá a unavená od pláče. Když se rozhodla vstát, něco bylo špatně. Před mnou stát nějaký člověk. Vůbec jsem ho neznala a koukal se na mě, jak na něco k jídlu.
„Co chcete?“ Zeptala jsem se bez toho, abych do tonu hlasu dala nějaký cit. Byla jsem na to zvyklá, prostě jsem se začala chovat, jako když jsem byla doma.
„Tvoji sílu, Ďáblem políbená.“ Řekl a já dostala strach. Moje ruce se začali klepat a než jsem něco udělal, chytl mě a přenesli jsme se nikam pryč. Ale co mě nejvíce udivilo, objevili jsme se v jedné místnosti v Uchiha sídle, přesněji řečeno v místnosti, kde probíhala párty.
Když jsme se tam objevili, všichni ztichli. Ucítila jsem jenom ledové ostří katany, které jsem měla pod krkem.
„Hakari.“ Uslyšela jsem vystrašený hlas Sakury, ale jakmile se ke mně přiblížila, ucítila jsem, jak zatlačit na katanu a poté jen teplou tekutinu, která mi začala téct z krku.
„Co za ni chceš.“ Zeptal se ledovým hlasem Sasuke a můj věznitel se pouze usmál. Z jeho pocitu jsem vycítila radost, výhru a celkem i pobavení.
„Zeptám se spíše já. Myslíš, že bych chtěl něco jiného než ji? Ona dokáže vracet lidem život, ona dokáže vyléčit, cokoliv si jen zamanete. Ona dokáže vzít zpět život z ďáblových spárů a navrátit jej zpět do tohoto světa. Když pominu, že je to kněžna a že dokáže vycítit pocity lidí v její blízkosti, tak je dokonalá. Mladá, krásná, co víc si jen přát.“ Řekl a podlé tonu v jeho hlase jsem usoudila, že teď musí mít na tváři hrozný úšklebek.
„Takže si ji budeme muset vzít zpět násilím.“ Uslyšela jsem hlas, který jsem začala nenávidět.
„Můžete to zkusit.“ Řekl, ale než stačil něco udělat, ocitla jsem se v Narutově náruči a Sasuke probodl toho chlapa svou katanou. Netrvalo to ani třicet sekund a už jsem byla v bezpečí. Ale jakmile jsem si uvědomila, kdo mě drží, rychle jsem ho od sebe odstrčila. Díval se na mě malinko udiveně, ale já nic neřekla.
„Hikari- chan jsi v pořádku?“ Přiběhla ke mně Sakura a já jenom kývla. Rychle mi vyléčila zranění na krku a poté všechny poslala domů a mě pomohla si sednout na gauč.
„Neměli jsme tě nechat jít domů samotnou, vůbec jsem si neuvědomila, co se ti mohlo stát.“ Řekla Sakura provinile.
„Ne všechno je v pořádku, byla to moje blbost, že jsem nešla domů, ale ještě jsem se šla projít.“ Odpověděla jsem a malinko se pousmála.
„To co říkal ten chlap, co je na tom pravdy?“ Čekala jsem, že se mě na to zeptá právě Sasuke, ale ne že hned.
„Všechno, ale vynechal to, že když nikoho zachráním nebo cokoliv co má tím co společného. Začne se ze mě pomalu, ale jistě stávat magor. Začnu mít sklony k sebeubližování a tak podobně.“ Odpověděla jsem mu a všichni ztuhli.
„Ale nepoužíváš to, že ne?“ Zeptala se, mě Ino a já jen zavrtěla hlavou, že ne.
„Teď nic nevyřešíme, probereme to zítra. Teď jsme všichni unavení, takže půjdeme asi domů.“ Řekl Naruto a všichni jenom kývli. Já se beze slova zvedla a následovala.
Šli jsme mlčky vedle sebe a mně se zdálo, že z toho za chvíli zešílím.
„Co se děje Hikari?“ Zeptal se zničehonic Naruto a já se na něj překvapeně podívala.
„Nic.“ Odpověděla jsem a chtěla jsem jít dál, ale to by mě Naruto nesměl chytnout za paži a stáhnout mě zpátky k sobě a přitisknout mě na zeď jednoho z domu.
„Nebudu to, už opakovat. Co se děje?“Začala jsem z něho mít strach. Mluvil výhružně a drtil mi zápěstí.
„Jak, už jsem řekla nic.“ Snažila jsem se, aby nebylo z mého hlasu poznat strach, či nějaké jiné city.
„Proč mi lžeš?“ povzdechl si, a povolil stiskl, ale pořád mi tu ruku nepustil.
„Nelžu ti.“ Tímhle tempem se opravdu dostanu do pekla.
„Opravdu. A to, co jsi viděla, když jsi šla pryč z té party?“ Rychle jsem se mu podívala do obličeje. Jeho výraz byl tvrdý a bez citu. Jakmile jsem se zase ponořila do jeho očí, rychle jsem odvrátila pohled. Moc dlouho mi to, ale nevydrželo, protože jsem ucítila jeho teplou ruku, jak mě chytá za bradu a zatlačil na ni tak, že mě donutil se mu dívat do očí.
„Vím, co si myslíš.“ Řekl, ale já hned navázala.
„Opravdu víš, co si myslím hm.“ Vyjela jsem na něj a vůbec jsem nevěděla, kde se to ve mně bere.
„Cítím se podvedena, zraněna, bolí to, že ano. Když jsi viděla mě a Hinata brečela jsi. Proč? Protože….“
„To není pravda….já …já.“ Zlomil se mi hlas a zase mně v očích štípali slzy.
„Ty…mě miluješ.“ Pošeptal mi do ucha a poté se malinko odtáhl, ale zase se ke mně přiblížil, ale tentokrát jiným způsobem. Tentokrát jsem cítila jeho hebké teplé rty na svých. Ze začátku mě po nich jenom hladil, ale poté se do nich vpil, vypadalo to, jako kdyby byli dělané jen pro ty mé. Ale já nechtěla být ta druhá, já chtěla být ta první. Ta, kterou bude milovat nejvíce, ta která bude pro něj celý svět. Já prostě nechtěla být holka pro jeho pobavení.
„Přestaň.“ Křikla jsem na něj, když jsem se od něho odtrhla. Z jeho pocitu jsem pocítila zklamaná, překvapení, ale hlavně beznaděj. Ale proč?
„Já…já prostě nechci být ta druhá jasný. Prostě já….“ Nestihla jsem doříct, protože jsem se hlavně rozbrečela a poté mě Naruto drtil ve svém náručí.
„Vždycky budeš ta první Hikari- chan.“ Šeptal mi do ucha. „ Víš to, co jsi viděla, nebylo to tak, jak jsi si to vyložila. Já ji nechtěl políbit, překvapila mě a já prostě nevěděl, jak zareagovat. Myslel jsem si, že pro tebe jsem jenom nějakej chlápek, kterej tě má hlídat. Ale jak jsem tě uviděl brečet, všechno mi to došlo. Omlouvám se ti Hikari…..já nechtěl jsem tě ranit.“
Nevěděla jsem, co máš říct, protože mě ještě do téhle situace nikdo nedostal.
„Nevím, co mám teď dělat…..ne jen, že jsi mi ukradl můj první polibek, ale ty jsi mě dostal i jako první do rozpaků.“ Řekla jsem a poté se mu podívala do očí. „ Řekni Naruto, co mám dělat.“ Zaprosila jsem ho.
„Můžeš mi odpustit a zkusit to se mnou ještě jednou.“ V tu chvíli jsem ucítila jenom tři city lásku, upřímnost a touhu.
„“To první je samozřejmost, ale co myslíš tím druhým?“ Zeptala jsem se a Naruto se pouze usmál a poté si se mnou propletl ruce.
„Že budeš jenom moje……“
„Ale to je nefér.“ Přerušila jsem ho a Naruto tentokrát opravdu dostal záchvat smíchu, ale já nikoliv.
„Nevím, co je tu k smíchu?“ Zeptala jsem se a Naruto mi gestem ruku naznačil, abych počkala.
„Nepochopila jsi to, myslel jsem to i opačně.“ Upřesnil mi a já během sekundy zrudla.
„Nemáš se za, co stydět.“ Řekl a opět mě políbil. „ Půjdeme domů.“ Oznámil mi, když jsme oba ztráceli dech. Já jenom kývla a poté jsme společně šli cestou domů.
Ráno mě probudila nějaké vůni, tedy abych byla přesnější vůně spáleného jídla. Rychle jsem seběhla po schodech domu a to, co jsem viděla, mi vyrazilo dech. Vidět hokageho, jak stojí u plotny a celá snídaně se mu pálí, no to je gol.
„Naruto nechceš pomoc?“ Zeptala jsem se trošku pomalu, abych ho náhodou neurazila.
„Ne to je dobrý Hikari- chan. Stejně se to, už nedá jíst.“ Pokrčil rameny a všechen obsah, co byl na pánvi, tak skočil v koši.
„A to jsem ti chtěl udělat snídani do postele.“ Povzdechne si a já chytnu záchvat smíchu.
„Nepotřebuji, abys mi dělal snídani do postele.“ Přišla jsem k němu a malinko se usmála.
„No, co ty bys neměla radost?“ Na jeho tváři se objevil úšklebek, který se u něj jen, tak nevidí.
„Radost? Když ti samotný hokage přinese snídani, až do postele? Myslím, že bych radostí šílela.“ Usmála jsem se a poté si stoupla na špičky a dala Narutovi pusu na nos.
„Ale teďka to nech na mě.“ Otočila jsem se k plotně a poté začala něco kuchtit.
„No tak počkat, ty umíš vařit?“ Když jsem obracela obsah na pánvi, tak můj pohyb se uprostřed zastavil.
„Jen proto, že jsem rozcapená kněžna ještě neznamená, že neumím vařit.“ Rychle jsem se otočila a ještě u toho, máchla rukou ve ,které jsem měla vařičku. Bohužel obsah, co byl na vařičce, skončil na Narutový hlavě.
„Ups…promiň to jsem nechtěla.“ Řekla jsem, ale ani jsem se nehnula. Proč? Byl celkem naštvaný.
„Mrně víš, že si zahráváš s nejlepším Haagem v celé historii Konohy.“ Řekl a v jeho hlase bylo znát pobavení. Já rychle přikývla a snažila jsem se zadržet smích.
„Ale mně se zdá, že to nevíš.“ Přiblížil se ke mně a já zkameněla.
„Jsi pěkně zlobivá holčička Hikari.“ Pošeptal mi do ucha a než jsem stihla něco udělat, přehodil jsi mě přes rameno a šel nikam nahoru.
„Naruto kam to jdeme?“
„No když jsi mě ušpinila, tak si to taky musíš umýt.“ A v tu chvíli mi to došlo.
„Ale počkej Naruto to …to nejde.“ Začala jsem koktat, a když jsem vešli do koupelny, konečně mě postavil na zem, ale nic jsem nestihla říct, protože mě umlčel polibkem.
Vůbec jsem nevěděla, co tohle všechno znamená. Když jsem zády narazila o stěnu, malinko jsem se lekla.
„Naruto ….přestaň ….prosím.“ Snažila jsem se mezi vášnivými polibky mluvit, ale nešlo to.
„Proč? Ještě tvůj trest neskončil.“ Řekl a začal mě líbat na krku.
„Počkej jaký trest?“ Odstrčila jsem ho od sebe a tázavě se na něho podívala.
„Za tohle.“ Řekl a ukázal rukou na svoje zašpiněné vlasy.
„Neměl jsi mě urážet.“ Založila jsem si ruce, na hruť a nafoukla tváře.
„Jo to je taky pravda. No tak pro dnešek, už skončíme, ale já bejt tebou rychle upaluju dolů nebo se ti to spálí.“ Když to řekl během minuty, jsem byla dole a snažila jsem se snídani uvést do normálního stavu, což se mi samozřejmě nepovedlo, takže taky skončila v koši. Nakonec jsem udělala rychlovku. Když Naruto přišel dolů já, už to měla snědený a čekala jsem, až to sní i Naruto.