Worldcanbe

Tento svět nemůže být bez deště dokonalý

Pein se díval z okna v koupelně, odkud viděl na vesnici.

Byla to jeho vesnice a on byl pro všechny vesničany Bůh. Ranní déšť mu vytvářel nostalgické pocity.

"Nagato..." Řekla Konan tiše, sedíc na posteli. Pomalu došla k Peinovi a dala si paže kolem jeho těla, její ruce spočaly na jeho hrudi.

Konan mu dokazovala loajalitu. Je to tak dlouho.

Muž se dál díval na svou vesnici, chtěl vytvořit dokonalý svět. Svět bez bolesti.

Ale nejdůležitěji, dokonalý svět pro Konan.

"Nagato, co se děje?" Zeptala se Konan a dala si hlavu k jeho krku.

"Nic." Jeho hlas zněl monotónně. Dal si ruce na její, lehce je zmáčkl. Nenáviděl, jak se o něj bojí. "Jsem v pořádku, Konan."

Pustil její ruku a ona se odtáhla. Konan otevřela okno, na které Pein zíral a pustila déšť dovnitř.

"Konan, co pro tebe déšť znamená?" Zeptal se jí, dal svou ruku na její a přisunul si ji blíž.

"Připomíná mi nás." Odpověděla. Dala prsty na jeho hruď.

"Proč?" Políbil ji čelo.

"Vždycky tu byl, od chvíle, kdy jsme se potkali, myslím,že déšť je tak trochu symbolický."

Lehce se usmála a Pein ji rozepl župan, který měla na sobě.

"Co pro tebe déšť znamená, Nagato?" Zeptala se. Sundala si župan z ramen a nechala ho spadnout na zem.

"Tebe." Odpověděl, políbil jí jemně rty a pomalu se s ní sunul k posteli.

"Mě?" Zeptala se, lehce zasténala, když jí políbil na břicho.

"Déšť je krásný." Řekl jí a podíval se do jejích šedých očí. "Déšť smyje všechnu špínu světa."

Konan vypadala lehce zmatená z toho, co řekl a Pein si toho všiml. Usmál se.

"Smýváš mou bolest, všechen můj smutek. Konan, jsi můj déšť.

Byla potěšena, on nebyl člověk, co by říkal tak citlivé věci. Radši si je nechával pro sebe, málo kdy se komukoliv otevíral, nechával ji být.

Podíval se na hodiny na dveřích a zamračil se.

"Madara čeká." Řekl jí, dostal se z postele a oblékl si plášť.

"Chceš, abych šla s tebou?" Zeptala se Konan a posadila si na postel.

"Není to nutné." Řekl ji a šel ke dveřím.

"Nagato?" Zavolala. Zastavil se a podíval se na ni. "Ty jsi také můj déšť."

Usmál se a odešel z ložnice.

"A svět nemůže být bez deště dokonalý." Zamumlal si sám pro sebe, když šel do své kanceláře.