Romantika

Sasuke pomalu položil Sakuru na zem a vstal.
„Ten tvůj přihlouplý úsměv ti nevydrží dlouho!“ Řekl Sasuke.
„A ty si myslíš že mi naháníš strach?“ Otázal se ironicky Zabuza.
„Abych pravdu řekl tak ano. CHIDORI!“ Vykřikl Sasuke a Zabuzou projelo jasně modré elektrizující světlo. Sasuke se pousmál ale hned jeho úsměv zmizel. Před ním se objevil Haku.
„Cože? Co ten tady dělá!?“ Zeptal se Sasuke sám sebe. Modré světlo ustalo a Haku nepohnutelně stál. *PUF* . Najednou se před Sasukem objevil místo Haka špalek dřeva.

Příprava na boj

Když jsme dorazili ke škole, všude panoval zmatek. Nikdo nás nevnímal a pouze všichni studenti pobíhali sem a tam. Jen sem nad tím zakroutila hlavou a poté jsme se s ostatními vydali na cestu do kanceláře ředitele školy.
Slušně jsme zaťukali a čekali jsme na vyzvání. Konečně, když se ozvalo dále nervozním a naštvaným hlasem, pokla jsem.
„Ta nemá dobrou náladu.“ Řekla jsem směrem k Sasukemu a ten se jen pousmál.

Šla jsem po ulici a měla pořád taková zvláštní pocit. Někdo jde za mnou. Neohlédla jsem se ale zrychlila krok. Kroky se taky zrychlily. Sakra. Dala jsem se do běhu. Kroky se ozývaly blíž a blíž. Už jsem nemohla, lapala jsem po dechu a píchalo mě v boku. Ale věděl jsem že přestat utíkat by byl můj konec. A pak jsem zakopla. Kroky se zastavily. Cítila jsem, že je někdo za mnou. Nechtěl ajsem útočit, nejdřív jsem tu osobu chtěla prohlédnout. A ležet k ní zády nebyl ten nejlepší způsob. Otočila jsem se. Ten člověk se zasmál-zlým, krutým smíchem.

Lepší budoucnost

2. kapitola

Setkání s Kazekagem

Ráno se vzbudila, ale bylo ještě docela brzo, ale jí to nevadilo. Vstala z postele, šla do koupelny umyla se, oblékla a učesala. Když byla hotová, šla dolů a našla svou tetu jak něco pozoruje z okna. Na nic nečekala a přišla k ní a chtěla se zeptat na co kouká, ale než to stačila říct, tak se na ní její teta podívala a řekla:
„Dneska k nám do vesnice dorazil kazekage z písečné.“
„Já vím a ty ho vyhlížíš nebo co?“
„Jak víš, že je tady?“

Kroky je přivedly zpátky domů a po večeři se odebrali ke spánku.
Temari souhlasila, že příští týden zůstane s holkami a tak se mladík mohl věnovat tréninku, přesně jak na tom Asuma trval.
------------------------------------------------------
Blondýnka kráčela ulicí, byly to už dva dny od návštěvy jelenů, přesto si to vybavovala, jako by se to stalo právě teď.
Z myšlenek ji vytrhl známý Hinatin hlas: „Ahoj, kam to jdeš?“
„Upřímně? Nemám ponětí.“

Už byli skoro v Listové, když se Kimiko podařilo je dohonit.
Sípala a sotva se držela na nohou, ale byla šťastná, že dokázala to, co prve považovala za nemožné.
Potřebovala si co nejdříve promluvit se strýčkem, jenže ten měl nejspíš na práci něco úplně jiného. Ať na něj během cesty volala jak chtěla, ať se jakkoliv snažila upoutat jeho pozornost, všechna snaha přišla nazmar. Zdálo se, že Baki je duchem naprosto nepřítomný. A to nebylo dobré, vůbec ne, vždyť se něco chystá, ten falešný Kazekage...

„Ten hlas -“ Zašeptala překvapeně Sakura.

„Ero-sennin!“ Vyhrkl Naruto a namířil na Jiraiyu ukazováčkem. Ten ho ale v nejmenším nevnímal, měl oči jen pro Hinatu. Z koutku úst mu začala téct slina a v očkách měl hvězdičky.

Po dvou týdnech šéfování mi to už trochu začalo jít. Vlastně to nebylo tak těžké. Jídla kolem bylo, vodu jsme čerpali z nedaleké studně. Asi za další tři měsíce jsem si vzpomněla na slib, co jsem dala Yondaimemu: Připravte se na brzkou ofenzívu Konohy.
Tu vesnici a její obyvatele jsem nesnášela… Sebrali mi rodinu, chtěli mě zabít a pohrdali mnou. Chtěla jsem jí zničit za jakoukoli cenu, proto jsem dalšího dne všechny svolala. Vyskočila jsem na jeden ze sedmi kvádrových kamenů a nechala je, aby se mi poklonili.

Lepší budoucnost
1. kapitola
Smutný život
„Mami, tati“ volá malé děvčátko. Rozhlíží se kolem sebe, ale své rodiče nevidí. Až po chvíli její zrak upoutají dvě zkrvavená těla, která nehybně leží na zemi. Děvčátko se rozběhne tím směrem ,a když se přiblíží, zjistí, že ta těla patří jejím rodičům. Přesně v tu chvíli se probudí mladá dívka, úplně zpocená a uplakaná. Tenhle sen se jí opakuje už patnáct let každou noc, od té doby co její rodiče zemřeli. Když se toto neštěstí odehrálo, bylo jí pouhých pět let.

Hledání svého místa

Ubytoval ji ve svém bytě. Stála uprostřed místnosti a působila tam neuvěřitelně nepatřičně. Nevěděla, co má dělat. Prohlížela si stěny i nábytek včetně velké postele v rohu.
„Máš velký byt,“ podotkla, sice úplně zbytečně, ale alespoň něco ze sebe dostala.
„Líbí se ti?“ pokusil se na ní usmát. „Můžeš tu bydlet se mnou, pokud chceš nebo ti mohu sehnat tvůj vlastní.“

V KONOZE

Probudil jsem se s rachotem budíku. Neochotně jsem toho neřáda zacvakl. Nikam se mi nechtělo, ale Tsunade mi dala misi. Vstal jsem z postele a zamířil do kuchyně. Uvařil jsem si vajíčka s čajem a zamířil zpět do obývacího pokoje. Začal jsem se krmit vajíčky, když v pravidelných krátkých intervalech začal zvonit zvonek u dveří. Znamenalo to jen jedno. Chouji má dobrou náladu.
,,Chouji, pojď dál je otevřeno!“

Když jsem pomalu začala vytahovat všechny moje věci, holky se malinko zarazili.
„Hikari- sama vy…“ Nestačila Ino doříct, protože jsem ji předběhla.
„Stačí Hikari.“ Řekla jsem směrem k nim a obě se pouze usmáli.
„Takže Hikari-chan ty máš pouze kimona?“ Opravila se Ino a já se malinko usmála.
„Víte kněžny musí nosit pouze kimona, ale jak se zdá tak to není příliš vhodné oblečení do Konohy, co?“ Zeptala jsem se .

Milovníci Asumy nečtěte!

„K čertu s tebou, lemro líná!“ rozkřikla se hlava a oči provrtávaly ninju s maskou.
„Kdyby sis řek o pomoc dřív…“ Kakuzu si pro jednou užíval převahy.
„Je to všechno tvoje vina!“ soptil bělovlasý a křivil přitom obličej.
Ninjové z Konohy zkoprněli a třeštili zrak na klející lebku. Byl by to zázrak, kdyby tak děsivý zážitek neotřásl jejich psychickým zdravím. Ohromeně sledovali „rodinnou“ výměnu názorů.

Prudko som otvorila oči a znepokojene som hľadela pred seba. Za oknom začalo svitať, mohlo byť asi päť hodín ráno. Svitalo tu skôr ako v Konohe. Ležala som v posteli, celé telo ma bolelo, po čele mi stekal studený pot a lepil mi vlasy na tvár. Bola som udýchaná akoby som prebehla míľovú trať. Zrazu som vyskočila z postele a vybehla z izby. Rozrazila som dvere na otcovej izbe a zahľadela sa na jeho posteľ. Tvrdo spal rozvalený na posteli, celý strapatý. Ani sa nepohol, keď som s hlasným buchnutím rozrazila dvere až narazili do steny a nahlas zaprotestovali.

Uplynuly dva týdny od vyhlášení plesu, a kluci ještě stále nikoho nepozvaly. Celá parta zkroušeně seděla na střeše školy a v tichu si lámaly hlavy, koho pozvat. Jen Neji byl naprosto v klidu. On jediný už měl partnerku.
„Sakra Neji, ty máš takový štěstí!“ zanadával spíš pro sebe Sasuke a naštvaně se na něj zahleděl. Hyuuga se jen přihlouple usmál. Naruto si nešťastně povzdechl. Chtěl pozvat Sakuru, ale věděl, že ona by s ním nikdy nešla. Vždycky toužila jenom po Sasukem.

A národ oboril sa na národ
s úmyslom vraždy, s besom skaziteľa.
Kres spráskal pušiek, zahrmely delá:
zem stene, piští vzduch, rvú vlny vôd,

kde bleskom kmitla hrozná Astarot.
A jak v žne postať zbožia líha zrelá
pod kosou, radom váľajú sa telá;
v cveng šabieľ špľachce čŕstvej krvi brod…

Tak vo víchrici totej ukrutenstva,
nímž ani tiger dravšie nezúri,
zapadá nie svlek: výkvet človečenstva,
života radosť smrtnej do chmúry,
v prach purpur všeľudského dôstojenstva,
v sutiny jasný palác kultúry!…

Shikamaru se velmi pomalu pohyboval po ulicích Konohy, měl se dostavit do kanceláře Hokage, ale vůbec se mu tam nechtělo. Viděl v tom nějaký problém, protože momentální situace byla vážně klidné a pokud si ho Tsunade volá, bude po něm něco chtít, a když něco chce, tak to vždy vyžaduje aktivitu a aktivita vždy přináší problémy.
Když dorazil do kanceláře Tsunade vypadala, že má velmi dobrou náladu, což ho vyděsila ještě víc, protože dobrá nálada u ní vždy přináší velké problémy.

"A co to bude?" otázala se.
Hlas se jí chvěl, jak se najednou bála. Ale rozhodla se, že nepoleví, bude chránit Nejiho, jak jen to je možné.
Udělá cokoliv, čeho bude schopna, pokud jemu zaručí klidný a snad i šťastný život.
I po tom, co předtím řekl u ohně. I přes jisté nutkání utéct za ním, říci mu že je tu pořád pro něj...
Věděla, že ta pohádka je nemožná. On zapomene, jednou určitě zapomene.
Odtrhla se od myšlenek a odhodlaně pohlédla Uchihovi do tváře.
Usmál se a pak pronesl jednou větu.
"Chci tebe."
"Mě?" podivila se.