Zpívání ptáčků vzbudilo tmavovlasou dívku… No ještě je brzo, pomyslela si a zase se dala do spánku. Za chvíli přišel Neji. Chtěl oznámit Hinatě, že musejí jít k hlavní bráně vyzvednout tam jednoho hosta z Písečné.
Zaklepal na dveře, ale nikdo mu neodpovídal, tak vstoupil dovnitř. Jen tam postával a díval se na Hinatu, pokrytou peřinou, jak klidně spí.

No tak tu je nový diel a nečakane som sa venovala nakoniec tomuto než White Love
Poteším sa komentíkom a hodnoteniam
Príjemné čítanie.

So Sasukem sme sa prechádzali po záhrade už asi päť minút a vyzeral naozaj znudene. Ja som bola skôr nervózna z jeho prítomnosti. Nechápala som prečo, no bolo to tak. Niežeby mi vadilo, že bol pri mne, no bola som akosi nesvoja.

Bolo ráno. Nana sa zobudila v Itachiho objatí v jeho izbe. Večer chcel, aby prenocovala uňho. Dnes sa jej vôbec nechcelo vstávať, najradšej by ležala v posteli celý deň. Zívla si a otvorila oči. Pár krát zažmurkala a pozrela sa na Itachiho. Ešte spal. Usmiala sa a pohladila ho po líci. Potom sa potichu postavila, zamierila k oknu a otvorila ho. Ovanul ju chladný vzduch. Znova snežilo, iba že teraz poriadne husto. V noci muselo snežiť, pretože napadlo dosť veľa snehu. Nadýchla sa a vydýchla obláčik pary.

Meshiki : Neohlížela jsem se za nima, byla jsem přesvědčená, že se s Tokime něco děje, a tak to nenechám. Kousek od Kage budovy jsem začala racionálně přemýšlet. Ale co jim vlastně řeknu? Co s tim udělají? Řeknu neodůvodněnou věc a oni s tím neudělají vůbec nic. Opřela jsem se o jeden dům a pohled namířila k obloze. Tokime nemůže pryč, něco se tam děje, tady se nemůžeme rozhoupat k útoku, ostatní mi nevěří....

Hinata vyšla z koupelny, kolem těla měla omotaný ručník, lehla si na postel. Na nepatrnou chvilku zavřela své levandulové oči a myšlenkami se přesunula k jedné osobě. Na tuto osobu nemohla přestat myslet, vždycky tuto osobu brala jako sobě nadřazenou, nikdy si nepomyslela, že ta osoba by o ní mohla jevit zájem.

[center][i]Říkával jsem si to, abych se odnaučil být si o sobě tak jistý.
A nakonec jsem doopravdy začal pochybovat.

„Jseš si jistý Sasuke?“ Zeptal se ho Jiraiya.
„Ano sensei. Naučte mě prosím Rasengan,“ požádal Sasuke svého mistra.
„Ale vlastně proč ne? Umění poustevníků si již ovládl, tak proč tě nenaučit i Rasengan, ale to nebude tak jednoduché,“ řekl Jiraiya svému studentovi.

Bol večer a v sídle Akatsuki bola len Konan a Pein, pretože ostatní boli na misii. Konan sa šla osprchovať. Vošla do kúpeľne, dala zo seba dole šaty a vybrala si z vlasov papierovú ružu. „[i]Prečo? Prečo mu to nedokážem povedať?

Je strašné dívat se
jak umíráš
je strašné dívat se
jak sníš
je strašné dívat se
jak bdíš
je strašné dívat se
a vědět.

Ishidate

Kapitola sedmnáctá: Překvapení

Ishidate se po několika hodinovém odpočinku se členy ANBU vydal na cestu. Slunce už pomalu začalo zapadat a tak mladík zrychlil přesun. Stále ho otravovalo zranění, které mu způsobil ten kunai zabodnutý těsně vedle ledviny. I přes mistrovské léčení elitního zdravotníka to bude chtít ještě trochu času na zahojení.

Tu je odo mňa taký menší darček k novému roku.
Nová sériovka a hoci budete asi naštvaný, že sem skôr pridávam nové sériovky a nevenujem sa tým starým, no nemohla som si pomôcť. Ale už som premýšľala aj and White Love a idem sa pustiť do nového dielika. Heh, hehehe, snáď ma za túto poviedku neukameňujete a bude sa Vám to páčiť. Príjemné čítanie.

Sedela som vo svojej izbe na posteli a písala som list. Mala by som začať s „Drahý Kiba“ alebo „Milý Kiba“?

Kapitola 3: Věčné vzpomínky, část 1.

Uběhlo zhruba 15 minut od té chvíle, kdy nechala Kibu stát za jejími dveřmi. Stále byla ponořená do vzpomínek.

„Už jsme skoro tam, Lee, cítím to!“ řekl Gai nadšeně snad už potřetí.
„Sensei!“ upozornil ho Lee hlasem plným úlevy a sám se zastavil.
Gai se na něj ale jen nechápavě ohlédl a šílenou rychlostí pokračoval v cestě.
Zatímco Neji hladce doskočil před Leeho, Tenten měla co dělat, aby ji stále zmatený sensei nesrazil.
„Aaa, to jste vy dva.“ pronesl o chvíli později sensei potěšeně a vrátil se k Nejimu s Leem, ke kterým už dorazila i Tenten.
„Co vám trvalo tak dlouho?“ zeptal se Neji jakoby nic.

Poté co se zadíval na nebe, stihl Izi jen tak tak uskočit letícímu blonďákovi s modrou koulí v ruce.
„Jsi docela brzo vzhůru Naruto.“ Jakmile se rozptýlil kouř viděl Izi běsnícího Naruta kterého přidržovali Neji, Kiba a Shino. Po jejich boku viděl i Kakashiho.
„Jak můžeš mít tu drzost se tu po tom všem ještě ukázat?!“ Tázal se Naruto poté co se trochu uklidnil.
„Nikdy jsem nějak neoplýval dobrými mravy, že Kakashi. Navíc jsem udělal jen to co jsem musel.“ Dodal s úsměvem Izi. To Naruta zase rozzuřilo.

Po ceste domov Hinata premýšľala o tom, aké šťastie mali Sakura a Sasuke. Sakura je s tým koho miluje. Kiež by aj ona mohla byť so svojou láskou...
,,Čo s ním asi je? Ako sa má? Kde je? Žije vôbec?“ spytovala sa Hinata samej seba. Ľutovala, že mu nikdy nevyznala svoju lásku, nepovedala mu, ako ho miluje... Myslela na to, že všetko mohlo byť inak. Možno by sa aj on zamiloval do nej, ktovie. ,,Naruto, keby si tu bol so mnou...“

Tak a už je po Vianociach. Verím, že ste všetci prežili príjemné sviatky.
Tento diel bol oriešok lebo som fakt netušila ako mám nadviazať na predošlí diel tak, aby to nenarušilo moju predstavu ako má obsah tejto poviedky vypadať. Dúfam, že sa bude páčiť.

,,Tak?“ pokračovala.
,,Hm?“ konečne jej venovala plnú pozornosť.
,,Kto ťa učil?“
,,No vlastne... Bola to moja matka.“ Odpovedala jej trochu sklesnuto.
,,Aha.“ To bolo jediné čo jej na to odpovedala. Pochopila, že o tom nechcela hovoriť.

Smrť je nezvratná. Tak ako čas. Je toľko otázok, na ktoré chcem poznať odpoveď. Toľko vecí, ktoré nepoznám. Žijem? Som mŕtva? Cítim sa nejako inak.
Toto všetko sa premietalo v Naninej hlave. Chúďa, bola z toho zmätená tak, že ani sama nevedela, že žije.

U HINATY V POKOJI:

,,Hinato, nebud' smutná, Naruto je vážně pitomec a ty to moc dobře víš, dalo se očekávat, že když tráví tolik času se Sakurou a na tebe kašle, že to dopadne takhle,'' utěšovala blond'atá dívka svoji kamarádku.
,,Já vím Ino, ale proč mi to neřekl už na začátku. Proč mě nechal se trápit celé ty dva roky? Byli jsme spolu už od šestnácti let a on mi pak zničeho nic řekne at' se sbalím a že má jinou,'' vzlyká tmavovlasá dívka. Po její sněhobílé pleti stékají slzy.

„Vrahounku? Ona ti fakt řekla Vrahounku? To je skoro úchylný.“
Sugata vždycky uměl jít přímo na jádro věci. Tou po něm šlehl pohledem.
Zase po dlouhé době (Sugata byl na misi a Tou měl jiné starosti) seděli v hospodě U pěti růží. U vedlejšího stolu seděli dva postarší pánové a stoupal od nich doutníkový kouř a na druhé straně sálu kdosi vyřvával slova lidové písně.
„Ale notak, když je to roztomilý,“ namítl, zatímco odklepával cigaretu.

(ich forma)
"Kruci!" Zprudka jsem se opřela o kmen stromu, na jehož větvi jsem se zhroutila. V noze mě cosi neuvěřitelně pálilo.
"Mariko?! V pořádku?" Temari se taktéž zastavila, ač několik metrů přede mnou. Ohlédla se. Vypadala, že si dělá starosti.
Na tváři jsem vyloudila pokroucený úsměv: "Jasně," a pokračovaly jsme dál. Noha pálila jako čert, ale teď nebyl čas se zdržovat. Koru mě potřebuje!
"Tsunade-sama říkala, že s tím budou ještě problémy. Měla sis před tou cestou alespoň den dva odpočinout," vytýkala mi.