Láska a strach, čemu podlehnu? část 1.- Miska rámenu u Ichiraku

Zpívání ptáčků vzbudilo tmavovlasou dívku… No ještě je brzo, pomyslela si a zase se dala do spánku. Za chvíli přišel Neji. Chtěl oznámit Hinatě, že musejí jít k hlavní bráně vyzvednout tam jednoho hosta z Písečné.
Zaklepal na dveře, ale nikdo mu neodpovídal, tak vstoupil dovnitř. Jen tam postával a díval se na Hinatu, pokrytou peřinou, jak klidně spí.
Najednou se omylem dotkl skleničky na stole a rázem se rozbila o zem. Hinata se z toho rámusu probudila a uviděla chlapce, jak sbírá střepy na podlaze. Najednou se jí udělalo horko a hnedka byla celá červená.
Jelikož byla jen ve spodním prádle a Neji v jejím pokoji, začal se omlouvat a bleskově za sebou zavřel dveře.
Z toho trapasu se ještě nevzpamatoval, stál nehybně před dveřmi a sesbírané střepy se mu v sevřené pěsti zarývali do kůže. Oblečená Hinata vyšla z pokoje ještě celá červená a možná ještě červenější než před chvílí. „Moc se omlouvám. Jen jsem ti chtěl oznámit, že dnes máme po poledni uvítat hosta z Písečné u hlavní brány. Klepal jsem, ale neodpověděla jsi mi.“ Zpovídal se Chlapec.
„T-to nic, stejně jsem už měla vstávat.“ Odpověděla mu.
Hinata uviděla, že mu teče krev po ruce.„ Měl by sis umýt ruce a zahodit ty střepy.“
Neji se podíval na svou ruku a zděšeně začal hledat umyvadlo…
Po poledni jdou společně k bráně…
Hinata se ho ptá: „Nevíš, kdo to asi je?“
„Nevím, hokage- sama mi to nechtěla říct. Prý že je to nějaký cestovatel.“ Kolem cestou narazili na Sakuru. Jde také pro hosta, ale Neji a Hinata o tom nevěděli.
„Sakuro, ty víš kdo to je?"
„Ne netuším.“
Se zvědavostí kráčeli rychlým krokem k hlavní bráně Konohy. Když tam došli, tak tam uviděli jednoho pána s dlouhými vlasy, červenou vestou a s velkým svitkem na zádech. Hnedka na první pohled skupinka poznala, že je to Jiraya-sama.
„Dobré odpoledne děti, co tu děláte?"
„Dobrý den Jiraya- sama. My tu máme vyzvednout nějakého hosta z Písečné.“ Poustevník se udiveně podíval na Sakuru a odpověděl:
„To jsme asi my“
„My?? Vás je víc?“
„Jo jeden je támhle, to je vyslanec z Písečné a druhý, ten uličník je už asi na cestě k Tsunade…"
„ Ale bábi Tsunade! Jak to, že pro mě nemáš žádnou misi! Já tu nechci jen tak posedávat doma!“ Ozvalo se z kanceláře Hokage…
Ten-ten hlas… Hinata najednou znervozněla. Byl to Naruto, kdo tak vyváděl.
„Naruto! Kolikrát ti mám říkat, že pro tebe žádnou misi nemám. A mimochodem, neměl bys trénovat? A jestli chceš nějakou práci, tak ve vesnici je práce dost. Vesničané budou aspoň vděční, že jim spravíš domy.“
Vstoupili do místnosti a Jiraya začal rozmlouvat.
„No tak Naruto! To ti ještě nestačilo, když jsi byl tak dlouho semnou na cestách? Už je na čase si trochu oddychnout ve své rodné vesnici, nemyslíš?“ „Já ale nepotřebuju odpočívat. Ještě mám spoustu věcí, co chci udělat!" Chlapec se podíval na ty dva…
„No tak jo teda, ale zítra příjdu zase!" Až teď si všiml, že jsou tu i ostatní.
„Sakuro, Neji, Hinato a vy ten z Písečné, co tu děláte?“
„My se na tebe celou tu dobu díváme ty pako!“ odpověděla Sakura
„Děkuju vám, že jste pro ně šli. Můžete jít,“ poděkovala jim Hokage.
„A ty Naruto běž domů.“
„Ani náhodou, teď půjdu na misku rámenu." protestoval chlapec.
„Půjde semnou někdo?... ehh.. Sakuro?"
„Ne! Já už jsem měla!" Podíval se na Nejiho a hnedka trhl očim... „ehm...taak...á..Hinato! Pojď semnou na rámen!"
„Hinato! Hinato! Probuď se!“ Ozve se něčí hlas…
Tmavovlasá dívka se pomalinku probouzí.
„Co-co se stalo?“ klade si otázku, „to jsem zase omdlela?“
Najednou si uvědomí, že je Narutův obličej tak blízko tomu jejímu. Ve chvilce úplně celá zrudla a leknutím na něj zakřičela.
„á Naruto!“
V tom okamžiku ho Hinata s křiknutím praštila svým čelem. Naruto dopadl na záda asi tak metr od ní a bylo už vidět, jak mu začíná růst obrovská boule na čele.
„Promiň mi to, já jsem ti nechtěla ublížit.“ omlouvá se Hin.
„To nic… to se může stát každému. Je ti už dobře?“ zeptá se Naruto.
„Jak to, že vždycky omdlíš, když jsem tu já?“
„No-no já, víš… ono to je ... No, jak ti to říct…“ Hinata se pokouší něco vymyslet. Snad mu nemůže říct, že je do něj zamilovaná.
„ ehm...Asi no… protože jsem asi alergická na tvojí voňavku?"
„Voňavka?“ Naruto si čichl ke své bundě…
„No nevím, to voňavkou nebude… to bude ten nový sprcháč, co jsem si koupil v Písečný.“
Uff! Takže to zabralo, pomyslela si Hinata.
„No nechceš semnou zajít na ten rámen?“
„ehm… no já totiž“ Hinata by nejraději hnedka utekla domů…
„Tak půjdeš, zvu tě!“

„ Dvě misky Naruto rámenu prosím!“ Na pult se objevily dvě velké porce rámenu.
„Tak dobrou chuť.“ Chlapec se do toho s chutí vrhl. Hin se ani ještě nezakousla a Naruto už volal další…
„Hinato musíš hodně jíst, připadáš mi nějaká hubená od tý doby co jsem tě naposledy viděl.“ (to jsou asi tak zhruba dva roky)
Dívka se trochu lekla, když si všimla že na ní chlapec zírá.
„Ty jo dlouhé vlasy a ta postava. Hinata je teda kus ženský“ pomyslel si, ale když se podíval do její tváře… byla zase celá rudá.
„Na co to myslíš chlape…to není dobré, já blbec.“ Nadává si v duchu.
Naruto uviděl, že už má rámen snědený.
„nechceš ještě jeden?“
„Ne, jsi moc hodný, už mi to stačilo“
„Hej Hinato! Když jsem tu nebyl, říkala o mě něco Sakura?“
„No nic zvláštního, proč?“
„Ale nic, zapomeň na to“
Hinatě hned došlo, že má Naruto Sakuru hodně rád. Když mu odpověděla, tam se mu objevil takový skleslý výraz. „ Ale pořád se na tebe ptala u Hokage –sama. Kdy se vrátíš a tak. Myslím si, že chtěla aby ses rychle vrátil do vesnice."
Chlapec byl o to více skleslejší než před chvilkou, když to uslyšel. Ale za chvilku mu zase naskočil úsměv na tváři.
Za to Hinata nad tím začala hodně přemýšlet…
„proč by tak asi semnou chtěl být, nejsem v ničem užitečná a vůbec nejsem tak hezká jako Sakura… Vždycky když ho vidím, tak znervozním a nevím co mám dělat. Co si asi o mě myslí?“
„Hinato! Prý, že potřebujete u vás doma spravit strěchu, říkala mi to dneska bábi Tsunade.“
„No ano. V mém pokoji mi tam kape, naši nemají čas, Neji je teď na hlídce a já bych to sama nezvládla, tak to neměl kdo spravit.“
„ Teď momentálne pro mě žádnou misi asi nebudou mít. Tak nevím, co mám dělat. Mohl bych vám tu střechu opravit.“
„Ty Naruto? K nám domů? A v mém pokoji?“
Hinata neví, co má dělat…už teď je z něj úplně vedle a co by se stalo, kdyby u ní byl celej den?
„Jasně! Sama bys to nezvládla. Tak můžu hnedka zítra ráno! Domluveno?“
„No… ale já“
„Žádné ale! Zítra příjdu.“
Hin nestačila něco říct…Naruto se klidně usmívá.

Když se Hinata vracela domů, pořád měla v hlavě ten pohled na Naruta, když byl celý skleslý.
„Já vím, že má o ní zájem. Ale co mám dělat, když vím, že jsem do něj zamilovaná. To se ho mám vzdát? Nebo se zamilovat do někoho jiného? Ani nevím, jestli mě má rád. Mám se vůbec snažit mu to dávat najevo? Stejnak si mě nikdy nevšímal, jen jsem před ním omdlívala. Nemá to smysl.“ říkala si. Když už došla domů, potkala u dveří Nejiho.
„Tak co? Jaký byl rámen?“ zeptal se jí.
Ale neodpověděla, jen sklesle šla směrem do svého pokoje.
„Nechceš semnou chvilku trénovat, právě jsem chtěl jít“
„Ne děkuju ti, jsem unavená.“
Hinata si lehla do postele a vzala si k sobě polštář, pevně si ho k sobě přitiskla. „ Kéž by tady mohl být“ pomyslela si v duchu. Z té myšlenky ze sebe vydala několik kapek slz.
Po chvilce z únavy usnula.

Naruto ještě zašel do krámku si koupit nějaké jídlo.
„Dlouho jsem nebyl doma. Lednička je určitě prázdná.“ Zašel do oddělení drogérie. V tu chvíli si vzpomněl na srážku s Hinatou. Začal si vybírat nový sprcháč.
„Co třeba vůně levandule, nebo svěží citrusová? Ten předešlý sprcháč měl vůni růží, tak něco jemnějšího…vůně kosatců! To je ono!“ pomyslel si.
Cestou domů myslel na Sakuru.
„Vždyť vím, že je pořád zamilovaná do Sasukeho, a proto ho chci přivést zpět a je to i můj přítel! A proč mě chce tedy zastavovat! Nechápu to! Že by si začala myslet, že jsem pro ni lepší? To já nedopustím. Přivedu ho zpět! Mám Sakuru rád, ale nic víc…“ přesvědčoval sám sebe.
Doma si dal před spaním sprchu. Použil svůj nový sprcháč s vůní kosatců.
Při sprchování začal přemýšlet o Hinatě.
„Proč je tak plachá, bojí se mě nebo se jí nelíbím? Kdysi jsem si jí nevšímal, ale teď… no nevím co se děje. Něco mě k ní přitahuje. Že bych se do ní zamiloval?“
Vyšel z koupelny a šel si lehnout.
„Je roztomilá a vždycky jak se červená, jen aby pořád neomdlela. Co tam u nich budu zítra dělat? Spravím jim střechu a pak půjdu domů? Nemám jí třeba pozvat na rande? Co když mě odmítne?"
Naruto si na sebe pokládá otázky, po chvilce usíná…