Romantika
Hádka
Sakuře se zdál krásný sen. Zdálo se jí, že je s Narutem v Konoze. Z Naruta je Hokage, mají spolu spoustu dětí, Naruto se s nimi hraje a věnuje se jim. Pořád jim nosí dárky a to i jí. Nic, ale netrvá věčně. Sakuru probudily hlasy vycházející z chodby. Rozhlédla se po místnosti. Když zjistila, že je v nemocnici, tak se trochu uklidnila, pak začala vzpomínat na večer, poslední co si pamatovala bylo to, že seděla v Ichiraku. Sakura si nevšimla,že dovnitř vešla Tsunade.
„Omdlela jsem.“ Konstatovala Sakura.
Kapitola VII - Rosemary a Poirot
Mezitím Sai a Naruto:
„Hele, tak co bylo s tím pe*isem? Tos jí ho jako fakt ukazoval, jo?“ ptal se Naruto zvědavě Saie.
„Eh… e… Ne, dělal jsem si srandu“ odpověděl s (falešným) úsměvem.
„Naniii? A já se tak těšil, co mi tu povyprávíš…“ řekl zklamaně Naruto a podíval se na Saie tak smutným pohledem, až se mu začaly lesknout oči. To Saie dostalo.
„No, nechtěně mi na něj sáhla.“ Řekl alespoň.
„Vážně?“ nadchl se Naruto. „Jaké to bylo?“
„J-já nevím. Tu ruku tam měla sotva pár vteřin,“ řekl Sai.
Viete, ja som napísala začiatok tejto FF už pred niekoľkými týždňami, ale nemala som odvahu ju sem dať. No keď som si prečítala jednu výbornú FF, dodalo mi to odvahu a dala som ju sem. Tak len dúfam, že to nebude úplne pritiahnuté za vlasy. Prosím je to moja prvá FF tak mi napíšte čo mám zlepšiť a majte som ňou súcit.. Ďakujem.
Reina sa ponáhľala do kancelárie Sandaime hokage. Aj keď dorazila pred veľkú budovu, v ktorej bola kancelária hokageho, neprestala si frflať popod nos.
„Za pár týdnů po dohodnutí aliance shinobi se objevil nepřítel. Zase jsme stáli proti těm bílým kreaturám, ale ani jejich neskutečné množství nepředstavovalo tu skutečnou hrozbu. Seděli jsme na zadku a čekali, co se na nás přivalí. Začínala jsem cítit, že se někde hromadí těžká chakra démona, jaká neměla obdoby,“
„Hej Hinato, musíme si promluvit,“ řekl jí náhle Naruto.
Za několik málo týdnů po vypálení její rodné vesnice se Mizuki nechala zapsat do ninja akademie v Listové. Nevěděla, co jí může v jejím novém životě čekat a i přes všechno zlé, co ji v poslední době potkalo, mohla být šťastná. Šťastná, protože se jí ujala milá žena. Nakonec nezůstala úplně sama, ani jedna z nich.
,,Čože? Sakura a on? Nie, tomu neverím. To... to nemôže byť pravda!” Ino nechcela veriť tomu, čo jej vravela Hinata. Vraj videla včera v noci Sakuru s ním – tým najkrajším, najvážnejším a najzáhadnejším ANBU. Práve on má byť Sakurina tajná láska. On je jej veľké tajomstvo. To jediné, ktoré kedy pred ňou a Hinatou skryla.
Když Minato vyšel ven, zjistil, že už na něj čeká sensei.
Naoko vesele se ho zeptal: „Co vy tady?“
„Čekám na tebe a nemysli si, že nepoznám, kdy se směješ falešně.“ Odpověděl mu s pobaveným úšklebkem.
„Omlouvám se. Ale proč na mě vlastně čekáte?“ Zeptal se už bez úsměvu.
„Zítra ráno se vracím na frontu a tak jsem chtěl vědět, jak se máš.“ Prohlásil s trochu lhostejným pokrčením ramen.
„Jak už jste poznamenal, tak očividně ne moc dobře, ale to jistě není všechno.“ Konstatoval Minato trochu ponuře.
Seděla na lavičce jako každý večer a dívala se do dálky, jestli se vrátí, ten kterého miluje nadevše. I tato noc nebyla jiná.
„Nepřišel, proč by taky měl přijít?“ říkala si dívka pro sebe pomalu se zvedla z chladné lavičky a šla pomalu domů, ještě se párkrát otočila, ale nikdo tam nebyl. Když dorazila domů, šla se osprchovat a lehnout si do postele. Ráno vstala, šla si udělat kávu a snídani. Potom šla do koupelny, umyla si obličej a podívala se do zrcadla
Dvanáct dní ji neviděl. Bylo by přehnané tvrdit, že mu to přišlo jako věčnost. Byl spíše naštvaný. Navíc čím blíž byl ten den, tím více cítil jistou úpornost. Úpornost, se kterou ji chtěl. A nebyl zvyklí na to, že nedostane, co chce.
Poslední noc se mu zdál horečnatý sen o jejích rtech přitisknutých na Yagurově krku. Sledoval celé její svádění, úsměvy a hry, které chtěl, aby byly pro něho. Pak přišlo milosrdné ráno a on už neviděl konec. Probudil se zpocený a unavený.
,,Naruto-kun vstávej už prosím. Čeká tě tvoje nová kancelář. Nebo snad už nechceš být Hokagem?
,,Nééé už skáču!'' Jak to Naruto uslyšel ihned vyletěl z postele a mířil do kuchyně, ale zapoměl, že je nahý a oblečení má všude na zemi, zamotal se do nějaké části jeho oblečení a spadl. Hinata se začala smát až se za břicho popadala a červená, že rajče proti ní bylo bílé.
No fajn... takže táto poviedka vznikla na tom že som si proste sadla za počítač, napadla ma prvá veta a začala som písať. Popravde, ešte som to nenapísala (hehe) ale už sa idem do toho pustiť a ja som sama zvedavá aká katastrofa z toho vznikne. 
BIELY ANJEL V TEMNOTE - POZNANIE EP. 1
Kde to som?
Ako som sa sem dostala...
... a tá najdôležitejšia otázka: Kto vlastne som?
Nana pozbierala v sebe všetky sily, ktoré mohla. Potkýnala sa o vytŕčajúce korene stromov a bežalo sa jej ťažko, keď bola bosá, ale bolo jej to jedno, hlavne nech mu unikne.
„Si blázon!“ zakričala.
Sasori mal oproti nej dve výhody. Prvá bola, že bol obutý. A druhá: mal lepšiu fyzickú kondíciu ako ona. Pochopiteľne, veď je muž.
Vôbec netušila, kam beží, ani ktorým smerom je sídlo. V noci to tu bolo ako jedno veľké blúdisko. A ešte k tomu začala sadať hustá hmla. Bola zhoršená viditeľnosť.
„Co se to stalo? CO SE TO STALO? Neji!!! Prosím, vzbuď se, vzbuď se!!“ Neji vyděšeně otevřel oči do kořán a spatřil Leeho rýsujícího se ve světle, které pronikalo škvírami mezi prkny dovnitř.
„Lee, uklidni se, proboha!“ vyjekl Neji, kterému se nelíbilo, že s ním takhle brzo po ránu třepe jako s králíkem. Lee tedy přestal, ale nepřestal se tvářit vyjeveně.
„Proč jsou všichni tak zřízení? Vzbudím se a první, co vidím, je, že Hinata má krvavé šrámy na obličeji! Co se to v noci dělo?“
Meshiki : Podívala jsem se mizejícího Naruta. Jak to myslí? Jako ze srandy? Ale vypadá nějak naštvaně. Nemůžu ho nechat jít samotnýho za Shikou, bůhví, co by se mohlo stát. Rozběhla jsem se za nim.
„Heej, Naruto čekej. Co se děje? Jaks to myslel?“ volala jsem.
„Je na tom snad něco nesrozumitelnýho?“ volal nazpět. Trošku jsem se zarazila. Dohnala ho a držela jeho tempo.
„Řekl si, že chceš zabít Shikamara, ale to snad nemyslíš vážně?“
„Proč ne?“
„Hej!“ trhla jsem mu s ramenem a zastavila ho.
„Sasuke Uchiha?“ Zopakoval jeho jméno překvapeně Izi: „To není možné...“
„Ale je, stojím tu před tebou. Kdo vlastně jsi ty?“ Opětoval mu otázku Sasuke.
„Izimoto... Uchiha Izimoto.“ Sasuke se tvářil ještě překvapeněji než Izi.
„Tak tohle je nemožné...“ Podotkl s úsměvem.
„Tohle teď dejme stranou... Ty nevíš to o Itachim?“ Zeptal se vážně Izi.
„Sensei, na kolika áčkových misí jste byla?“ Vytrhl mě ze soustředění Daisuke.
Podrbala jsem se na hlavě. „Já je nepočítám.“ Pokrčila jsem rameny.
„To už jich bylo tolik?“ Zeptal se s neskrývaným zájmem.
„Co bys řekl, když je jedna z nejlepších mladých jouinů ve vesnici?“ Ušklíbla se blondýnka a zakousla se do masa.
Tohle bylo frustrující. Začínala jsem uvažovat, zda to byla moudrá volba. To docela brzo, co?
Itachiho doma čakala celá rodina. Hneď ako otvoril na dome dvere, tak sa k nemu rozbehol jeho malý brat Sasuke.
„Braček.“ Povedal krpec a objímal svojho staršieho brata. Ustúpil pár krokov dozadu s úsmevom neviniatka. „Naučíš ma zajtra niečo nové?“ Povedal malý Sasuke a očka mu žiarili. Itachi mu už chcel kývnuť, no spomenul si, že sa na zajtra dohodli s Kiki.
