Romantika

Meshiki : Ach jo, teď mám v hlavě o další starost navíc. Ten Kiba..... sakra, ten blbec se musí zamilovat zrovna do ní. Kdyby to tak nebylo, byl by s Arichi a šťastnej, zato teď se trápí kvůli Tokime, kvůli tomu, že leze do zelí Shikamarovi a kvůli Arichi, jelikož jí lže. Hmm, vážně si s náma život zahrává, jak se mu zachce. Chtěla jsem jít za Hokage, abych se zeptala na ty mise pro Nejiho a ostatní, jenže jsem u babči pořád a nejspíš už jí to leze na nervy, takže to ze seznamu škrtám. Místo toho jsem šla na rámen.

Turnaj chuuninshé zkoušky skončil a všichni, co potřebovali další ošetření, byli převezeni do nemocnice v Listové. Z arény, kde se tato zkouška konala, vynášeli zdravotníci i jediné dva účastníky, kteří byli v bezvědomí a to Uzumakiho a Sasukeho. Všichni viděli ten zázrak, který předvedli oba dva. Tento den byl pro Hokageho významný. Získal pro Listovou Kyuubi no Youko. Avšak získání Devítiocasé Lišky byla dvojsečná zbraň.

,,Sestřičko,‘‘ křičí tmavovlasá dívka a běží do pokoje své starší sestry. Jen tak tak se Hinata a Neji od sebe stačili odtáhnout, než Hanabi vlétla do pokoje.
,,Sestři jsi v pořádku?‘‘ zeptala se ustaraně její sestra.
,,Eee... ano jsem, jak to že se tak staráš?‘‘ zajímala se Hinata.
,,Dneska je přeci zasedání ohledně zvolení budoucího vůdce klanu a bohužel ty, ani já na něm nesmíme chybět a ….‘‘ chtěla ještě něco říci, jenže si všimla, že v místnosti je ještě jedna osoba, jí velmi povědomá.

Sěděla na kameni, v Uchihově objetí. Hladil ji po vlasech, nic neříkal. A Neko plakala... protože už zase udělala stejnou věc, jako tehdy před lety. Skutečně se od té doby vůbec nezměnila?
"Tohle je..." zašeptala, ale dál už nemohla.
Zakryl jí ústa rukou.
"Pššt," zašeptal jí do ucha, "nekaž mi tuhle šťastnou chvíli, má malá Neko..."

,,Tak sme všetci.“ Začal Sandaime. ,,Ostatný sa už stihli zoznámiť, takže už nám ostávaš len ty.“ Hovoril na Reinu.
Reina prikývla, ale nič nepovedala takže Hokage pochopil, že má hovoriť on.
,,V poriadku toto je Reina Kyōryoku veliteľka týmu trinásť. A toto je Uchiha Itachi veliteľ týmu šesť.“ Reina konečne otočila hlavu a pozrela sa na ninju, ktorý mal byť jej partnerom. Keď zdvihla hlavu skoro zamdlela. To čo videla bolo tak strašne nepravdepodobné.
Ty! kričala v duchu.
Ty...

Seděla na silné větni snad nejstaršího a nejvyššího stromu v lese. I přes divoce šustící listí a ohýbající se větvičky stromú se na ni nepohnul ani vlásek (to i proto, že je měla pevně sepnuté drobnou sponou a dvěmi jehliceni), ba ani jediný cíp šátku, kterým měla zakrytý obličej se na ni nepohnul. I přesto,že měla tvář zarkytou svojí podivně skládanou maskou bylo patrné, že má zavřené oči a že okolí vůbec nevnímá.

Hinata se procházela Konohou. Dneska jí to velmi slušelo. Měla na sobě krásné modré šaty a vlasy skvěle rozčesané. Procházela se Konohou a zpívala si. Pomalu se blížila k tomu stromu. Ke stromu, kde se poprvé políbili. Ke stromu, kde si poprvé vyznali svojí lásku. Už tam čekal, ten, s nímž tohle všechno prožila. Ten, kterého tolik milovala. Už to nemohla vydržet a rozběhla se mu do náručí.
„Naruto, tak jsem se na tebe těšila.“

„Pane, opravdu to tady chcete opustit?“ Zeptal se černovlasý chlapec s modrýma očima. Bělovlasý muž k němu zvedl hlavu a odpověděl. „Sene, strávil jsem tady dvacet let a za tu dobu, jsem se už trochu unavil a je čas na odpočinek.“ Stařec vypadal opravdu trochu vyčerpaně, to musel chlapec uznat, ale přesto nechápal, proč chce Kenshino, nejlepší manželský poradce, odejít ze svého dobře rozjetého bussinesu.
„Jak se vlastně léčí takový manželský problém?“ Zeptal se s dychtivým výrazem ve tváři.

[hide=Dobře, dobře...]
Tak konečně po hodně dlouhé době přidávám další díl. Nemusím říkát, že jsem měla docela problémy, jelikož jsem vyšla ze cviku, ale fanoušci téhle FF to nevzdali. Každý den jsem měla soukromou zprávu, kvůli téhle FF a díky nim tu je i nový díl!
Musím říct, že mě osobně se tenhle díl nelíbí. Je to kvůli tomu, že se v něm nic moc neděje a je podle mě krátký. Jednoduše řečeno, nemám nápady.

"Včera jsem ho potkala," vysvětlila Sakura.
"Ahaaa," řekly už všechny.
"To není všechno," řekla šťastná Sakura.
"Co se ještě stalo?" Zeptaly se Temari, Ten Ten a Ino.

V okamih keď som ťa uvidel,
vedel som že si môj anjel.
Tvoje oči na mňa žiarili,
a polku z môjho srdca si zobrali.
Trvalo dlho kým som ťa pozdravil,
no i tak som k tebe náklonnosť cítil.
Keď sme sa stali jeden tým vedel som,
že je to cit.

Naše prvé bozky boli sladké,
túžil som po tebe to mi je jasné.
Prial som si aby to trvalo dlho,
ale tebe to bolo stále málo.
Moje srdce sa na črepy rozletelo,
láska sa na nenávisť pretavila,
a k tomu mi bola u srdca veľká zima,
lenže láska mi myseľ rozjasnila.

Tak je to konečně tady, pomyslel si. V duchu si pořád dokola přehrával, kolik ho to všechno stálo plánování. A těch scénářů, které vymyslel a prověřil. Škoda slov. Všechno to dělal proto, aby mohl zmizet a definitivně za sebou zamést stopy. Dopustil se tolika zločinů, že se nejspíš nikdy v klidu nevyspí a ani se nedivil, že ho každý jen proklíná. Dokonce jeho vlastní bratr k němu cítil jen a pouze nenávist, což bylo v pořádku. Pouze tak – jedině tak – mohl totiž přežít tu rodinou apokalypsu.

Meshiki : Ráno přišlo a já už byla na cestě do nemocnice.
„Smím se zeptat co potřebujete?“ zeptala se mě sestřička, když viděla jak bloudím. I když jsem tu byla několikrát, přesto se všude nevyznam.
„Hledám tým osm,“
„Ah, jistě. Pojďtě za mnou,“... následovala jse ji, přes půlku nemocnice a nakonec se zastavila u dveří 305.
„I když už jsou v pořádku, přesto vás poprosím, aby jste zde nezůstala příliš dlouho,“ usmála se a mířila zpět na sesternu. Ze vnitř vycházely podivné zvuky.Vešla jsem dál.
„Ahoj vši..“ zarazila jsem se s vytřeštěnýma očima a otevřenou pusou do kořán. Čekalo mě totiž velice nečekané překvapení. Shino posílal na Kibu své brouky, ten měl v puse roztrhaný polštář, Akamaru skákal po Shinovi a Hinata se to snažila zastavit svým , Kibo-kun, Shino-kun, to není správné,. Všechny pohledy se zaměřily na mě.

„Sachi, už je ráno.“ něžná slova, která mu pošeptala Hin do ucha, zapůsobily na jeho tělo jako letní, osvěžující vánek od moře. Otevřel oči, aby viděl její krásné bílé oči.
„Miláčku, kolik je hodin?“ zeptal se rozespalým hlasem a pohladil ji po tváři.
„Půl šesté, nejvyšší čas na snídani, abys stihl trénink.“ a dlouze ho po těch slovech políbila. Sachio převrátil svojí vílu na postel, ale rty se neoddělily.
„Nějak se mi nechce, radši tu budu s tebou.“ konstatoval s polibky na krku.

,,Ne." Dramaticky se odmlčel a usrkl kávy.
,,Proč?" Vyjekla dívka naštvaně. V záchvatu adrenalinu se okamžitě postavila na nohy a opřela se rukama o stůl. Zírala mu do očí a snažila se z nich vyčíst cokoliv, co by nasvědčovalo obyčejnému vtipkování.
,,Sakuro," Povzdechl si černovlasáč a uhnul pohledem. Položil hrnek na stůl a zamíchal v něm lžičkou. Teprve po té odmlce pokračoval: ,,Nemyslím, že je to dobrej nápad."
,,Ale proč?" Sakura se rozmáchla rukama a pak je okamžitě vrátila na stůl. Z očí ji vyšlehlo pár blesků.

Já stále slyším tvůj smích
a v očích mám slzy
chci být už štastná
chci být tvá hvězda
nechci být jen smůla
co lepí se ti na paty
ale já vím, že nikdo není svatý...

Chci být tvé štěstí
chci být tvá naděje
Uspěju?
Hádám viď?..
Ale ty Sasuke mlčíš
moc mě tím trápíš .

Asi toho žádám mnoho
jen chci říct jedno slovo
Mám tě ráda
tak mi znovu neukazuj záda...

„Hinato! Hinato! Vstávej, už je ráno“, ozvalo se ze zdola.
„Už jdu mami.“ Hin se rychle oblékla a kráčela dolů do kuchyně.
„Maminko, dneska budu zase trénovat s Nejim. Jestli budeš něco potřebovat, tak budeme na cvičišti“, oznámila.
„Ehm ehm…“
Hinata se udiveně podívala dopředu.
Stál tam otec, mamka, sestřička a Neji.
„Hodně štěstí k narozeninám Hinato“, společně řekli.
Tak to je poprvé, co mi popřáli hnedka ráno, pomyslela si.
„Děkuju mockrát všem“, poděkovala Hin.

Tohoto dne ráno se konalo zahájení chuuninské zkoušky. Bylo zde spousta nováčků z různých vesnic. Mezi těmi všemi lidmi se tyčil Uchiha Sasuke s Mizuki a Haruno Sakurou. Byla to jejich první zkouška od doby, co se před třemi lety stali genniny, ale nyní se neměli čeho bát, protože všichni tři byli studenty legendárních Sanninů.
„Je to skvělé Sasuke, že jsi to z nemocnice stihl tak brzo,“ usmála se Mizuki.
„To ano, ale hlavně nesmíme zapomínat, kdo jej tam dostal!“ Rozčílila se uražená Sakura.

Tak jo. Tu je nová poviedka odo mňa.
Ja viem, že tento prvý dieľ je dosť krátky, no budúci diel bude dlhší. Tento diel je iba na uvedenie do deja.
Ku koncu sa spomenie meno jedného z dvoch hlavných hrdinov, takže som zvedavá čo si o tom budete myslieť.
Poteším sa komentíkom a hodnoteniam

Ležala som na posteli schúlená v jeho objatí. Celé to bolo dokonalé, tá chvíľa, on.

Keby to tak mohlo trvať navždy. Lenže v tom bol ten problém. Nemohlo. Obaja sme vedeli prečo. Obaja sme vedeli prečo nikto nesmie vedieť o našom vzťahu.

[hide=K Poviedke]Odporúčam si tejto poviedke pustiť túto pesničku: http://www.youtube.com/watch?v=I65ZARucotc&feature=related
Tu je jej text:
The Begining is the End and End is the Begining
Pošli jeden úder srdce
Prázdnotě která skrz tebe pláče
Prožij znova snímky které odešly
Pro tuhle chvíly stojíme sami
Svět je ztracený a odvátý
A my jsme blesk a krev které se rozpadají
Už nikdy nenávidějící

Je jasno tam kde jsi?
Změnili se lidi?
Máš radost z toho že jsi tak zvláštní?
A já v tvé nejtemnější hodině