Letní večer 19

„Už jsme skoro tam, Lee, cítím to!“ řekl Gai nadšeně snad už potřetí.
„Sensei!“ upozornil ho Lee hlasem plným úlevy a sám se zastavil.
Gai se na něj ale jen nechápavě ohlédl a šílenou rychlostí pokračoval v cestě.
Zatímco Neji hladce doskočil před Leeho, Tenten měla co dělat, aby ji stále zmatený sensei nesrazil.
„Aaa, to jste vy dva.“ pronesl o chvíli později sensei potěšeně a vrátil se k Nejimu s Leem, ke kterým už dorazila i Tenten.
„Co vám trvalo tak dlouho?“ zeptal se Neji jakoby nic.
„Měli jsme starosti!“ vytkla jim Tenten v zápětí a úspěšně potlačila smích i sebemenší úšklebek.
„Udělali jsme si menší horolezecký výlet.“ řekl Lee tónem, který mluvil za vše a Nejimu dával naději, že Lee přece jen bude jednoho dne normální.
„Aha.“ odpověděla Tenten a tentokrát se jí potlačit usmání dost dobře nepodařilo.
„Řeknete nám, jak to vypadá s misí?“ zeptal se Lee a raději ignoroval Tentenin zkřivený obličej.
Na rozdíl od senseie, který se zmateně zeptal: „Není ti nic, Tenten?“
„Absolutně nic.“ ujistila ho hnědovláska, ale její škleb se ještě zhoršil.
„Nemají rádi shinobi, jejich velitel nás tu vůbec nechtěl.“ řekl Neji buď jako odpověď na Leeho původní otázku, nebo jen chtěl odvést pozornost od Tenten, která zřejmě brzy prohraje svůj boj se smíchem.
„Takže bude těžké vyjít s nimi?“ ujišťoval se Lee trochu nervózně a jeho slova konečně upoutala senseie.
„Tak to nesmíš brát, Lee!“ řekl Gai a dramaticky se odmlčel „Je to jen trochu větší výzva, ale se silou mládí to dokážeme.“
„Myslím, že by bylo nejlepší mlčet tak moc, jak jen to bude možné.“ řekl Neji trochu otráveně, ale zdálo se, že sensei je stejně příliš zaneprázdněný pomyslným západem slunce, než aby zpozoroval, že Neji jeho přínos do diskuze naprosto přehlédl.
„Asi by bylo nejlepší mlčet tak moc, jak jen to půjde!“ zopakoval Neji svoje slova hlasitěji a tím nejvážnějším tónem, jakého byl schopný, a podíval se při tom na senseie, dobře si vědom faktu, že i kdyby si to vzal k srdci, vydrží mu to maximálně tak tři minuty a potom to bude zase ten samý cvok jako předtím.
„Chceš, abychom nechali jednání s nimi na tobě?“ zeptal se Lee prozíravě a Neji s úlevou přikývl.
Tenten si ale incident z rána pamatovala až moc dobře a proto se k Nejimu naklonila a zašeptala mu: „Určitě je to dobrý nápad? On nás moc rád nemá!“
Nejimu bylo sice jasné, že Tenten naráží na ranní trapas, ale i tak zůstal rozhodný: „Vážně si myslíš, že s nimi bude vycházel líp?“
„Asi ne.“ přiznala po velkém sebezapření.
„O co by se pak měl starat sensei?“ zeptal se Lee nejistě a jejich tichou výměnu názorů profesionálně zazdil.
„Zatímco já se budu starat o komunikaci, vy o bezpečnost.“ řekl Neji a podíval se na senseie, čekajíc na jeho souhlas.
„Dobrá, jestli se chceš procvičit v jednání se zaměstnavateli, nejsem proti, ale průběžně mě informuj.“ souhlasil Gai, aniž by si uvědomil skutečný důvod, proč to tak Neji chce.
„Samozřejmě.“ souhlasil okamžitě Neji, snad aby si to sensei nestihl rozmyslet.
„Takže můžeme jít na oběd.“ řekla Tenten nadšeně.
„Dobře!“ odsouhlasil to sensei a sám vyrazil dopředu, aniž by věděl, kam přesně to má vlastně jít.
Neji se tomu jen pousmál a se zbytkem týmu v patách vyrazil za ním.

Cesta zpátky jim nezabrala ani pět minut, když dorazili na konec čekající karavany. Během cesty si Neji uvědomil jednu nepříjemnou skutečnost a to to, že je bude muset minimálně představit.
„Až dorazíme k veliteli výpravy, tak buďte prosím všichni zticha, já vás představím.“ řekl Neji s obavou v hlase.
Tenten přikývla a po tom, co i Lee s Gaiem odsouhlasili jeho prosbu, vydal se Neji nejprve za Sajou, která už měla jídlo a seděla na jakémsi kameni, jen kousek od jídelny.

„Zdravím, tohle je můj kolega Rock Lee a sensei Maito Gai.“ představil je Saje, která si oba zvědavě prohlížela.
„Proč vypadají stejně?“ zaskočila Nejiho otázkou a tak stihl Lee odpovědět jako první: „Protože Gai-sensei je nejlepší!!!“
Nejimu bylo v tu chvíli už jasné, že si o nich myslí asi něco ve smyslu: ‚Jsou to blázni.‘ ale nevěděl, jak situaci zachránit.
„Aha.“ řekla Saja po chvíli trochu neurčitě a svou pozornost znovu upřela na ubohého Nejiho.
Ten se k ní naklonil, zatímco se Lee se senseiem věnovali další ze svým chvilek s oceánem a šeptem řekl: „Vůbec si jich nevšímejte.“
„Mám dělat, že tu nejsou?“ vyhrkla Saja překvapeně, ale kupodivu taky udržela šepot.
„To by myslím, bylo vůbec nejlepší.“ odsouhlasil to potěšeně.
„Jste si jistí, že vaše Hokage vybrala ten správný tým?“ zeptala se skepticky stále šeptajíc.
Neji si raději myšlenku: ‚Dost silně o tom pochybuju.‘ nechal pro sebe, když odpovídal: „My to zvládneme.“
„Když to říkáte.“ odpověděla s pokrčením ramen a trochu nedbale dodala: „Bratr je uvnitř, zkuste přesvědčit jeho.“
„Zkusím.“ ujistil ji Neji okamžitě a vyrazil, i s ostatními, daným směrem.