Romantika

Dvě slova

Ino vešla dovnitř a porozhlédla se. V novém Narutově bytě ještě nebyla. (Naruto se totiž přestěhoval do většího bytu.)

„Je to tady útulné.“ Řekla Ino když si prohlídla celý byt.

„Ano.“ Souhlasila Sakura a šla do kuchyně.

„Dáš si čaj?“ optala se Sakura.

„Ano, a ty si sedni já to udělám.“ Odpověděla Ino a usmála se.

„Ne, to je v pořádku.“ Řekla Sakura a přichystala na čaj.

pro připomenutí:
„Miluju tě.“ Zašeptal Naruto Sakuře do ucha a dal ji pusu. Sakura se usmála a dala mu taky pusu.

„Já tě taky miluju.“ Odpověděla Sakura a přitiskla se k němu. Když byla u něj tak byla šťastná. Zprvu se bála, že ji zneužije a bude na ni hrubý, ale nebyl byl na ni něžný a když mu naznačila, že se ji to nelíbí, tak přestal. Pak si všimla, že má Naruto poškrábaná ramena.

„Promiň.“ Omluvila se Sakura a chtěla mu škrábance vyléčit.

Minulý díl

„Tak, a teď kdo je pro, aby Konoha vydala všechny démony?“ optal se. Ruku zvedli všichni, až na Gaaru a Feudálního pána země Větru.

„Tímto, vám oficiálně nařizuji, abyste vydali všechny démony, a to ihned.“ Rozkázal Feudální pán země Železa. Tsunade kývla na Naruta, ten složil několik pečetí, a uprostřed místnosti se objevilo pět nádob.

„Kde je zbytek?!!“ křikl Tsuchikage.

„Byla velká sláva. Každý se radoval, ale jak dlouho nám bylo dovoleno se radovat?“
„Jeden liják přešel, ale blížila se pořádná bouře. Jak dlouho... Jak dlouho musí Uchihové počkat, než budou moct zaútočit? Nevěděli jsme to, ale bylo jisté, že musí počkat než se Kyuubi znovu ukáže v našem světě. Možná jsem měla i strach,“

„Myslím, že bychom měli znovu projednat možnost ninja Aliance,“ řekl Kakashi, který byl po Danzouově zmizení dosazen do postu Hokageho.

Posledních pět bylo pro některé požehnáním a radostí, pro jiné zármutkem a utrpením. Bylo to pět let, od doby, kdy si manželský pár přinesl domů svůj poklad. Poklad, který oni pokládali za ztracený ve válce. A jak rádi se těšili z dítěte, které jim změnilo svět.
„Podívej se Yasuo, jaké je Uzumaki živé dítě,“ říkala Uzumakiho adoptivní máma svému muži.
„To máš pravdu Rino, ale jestli pořádně nenaroste a nenechá si ostříhat vlasy, tak si ho lidé budou plést s dívkou,“ řekl mírně starostlivě jeho adoptivní otec.

Narozeniny 3/3

Pátek, den D. Dodělávají se poslední přípravy na oslavu. Hosté pozvaní, jídlo, pití zajištěné, výzdoby se věsí a všeci shánějí poslední detaily. Karin zase v práci, všeci víme proč, jen Sachi se to zdálo divné. Ale hodila to za hlavu, dnes měla strávit den s Kibou, přesněji večer.

„Myslíš si, že dneska přijde?“ optala se Aiame a sedla si vedle Sakury.

„Snad ano, moc mi chybí.“ Odpověděla Sakura.

„To mluvíš o mně?“ optal se Naruto. Sakura se otočila, a když ho uviděla tak ho pevně objala.

„Ano.“ Řekla Sakura a dala mu polibek. Naruto se usmál a pohladil ji po tváři.

„Moc jsi mi chyběla.“ Řekl Naruto a dal ji pusu. Sakura se na Naruta taky usmála, pak si objednaly jídlo a povídaly si.

Izi byl na cestě do sídla. Nemohl přestat myslet na to co udělal. Vrátit už se to nedá. Ale teď toho opravdu začal litovat. Bylo mu líto hlavně Yanahi. Až se to dozví, začne ho nenávidět.
„Už se nikdy nesmím nechat chytit.... pochybuju, že by byl Naruto po tomhle ještě ochotný nezabít mě.“ Řekl si sám pro sebe Izi s drobným úsměvem. Čím víc o tom přemýšlel tím míň mu bylo do úsměvu. Byl už skoro u Akatsuki sídla. Nakonec ale změnil směr a šel přímo k Itachiho pomníku.

Konečně jsem to pochopil. Všechno mi došlo. Chytil jsem pouta kolem jejího zápěstí a strhl je.
Spadla mi do náruče.
Její oči se zavíraly…
„Ne, Hinato… nesmíš usnout! Prosím!“ říkal jsem.
Věděl jsem, že jestli zavře oči…
Ne, nesmí být pozdě… Nesmí zemřít… ne! Ne! NE!
Snažil jsem se jí probudit.
„Nesmíš… prosím ne, Hinato…“

Naruto se svými novými společníky seděli u ohně. Právě se dozvěděli, proč jsou opět živí.

„Takže, ty jsi ve službách těch Andělů, a jelikož jsi mladý a čestný, tak ti dali na výběr 6 osob, které tě budou doprovázet?“ optal se Tobirama.

„Ano.“ Souhlasil Naruto.

„A co z toho budeme mít?“ optal se Hashirama. Naruto jen pokrčil rameny.

„Aha.“ Řekl Hashirama.

„Já jdu s Narutem.“ Řekl Itachi a Hiruzen se k němu přidal.

Naruto vyvalil oči a vykřikl.
„Co je to za hloupost. Jiraiya se nikdy nezmínil o tom, že by Třetí učil někoho jiného než jeho tým.“
„Možná proto, že dokud byl v ANBU tak se o tom nesmělo mluvit. Teď už je to jedno, Daisuke mi dal svolení k tomu, že to můžete vědět, když jste jeho budoucí tým.“ odpověděla trochu s nezájmem Hokage.
„A proč nám to nemohl říct sám?“ provokoval dál Naruto. V tom se mu ozvalo za zády lehké odkašlání. Otočil se a díval se přímo na dotyčného.

Ve vzduchu byl cítit kouř a spálené maso. Lidské maso. Odporem jsem se zašklebil. Nesčetněkrát jsem tohle už cítil, když můj týmový kolega hojně používal katon. Ale vypálení mojí vlastní vesnice mě nenechalo chladným. Z mého domova už zbyly jenom trosky, ze kterých k nebi stoupal kouř.

Kakashi se probudil před postelí a k jeho překvapení ho už nebolely všechny svaly v těle. Jak slíbil, tak i udělal.
Šel doslova vyburcat misi z beztak opět napůl opilé Hokage-sama.
Zaklepal na dveře a ozvalo se nesmyslné zahuhňání, což mělo být asi dále.
Vstoupil tedy, ale naši Hokage ne a ne vidět.
"Eh...Hokage-sama?" zeptal se nejistě. Z kupy papírů které byly rozházené všude vykukla hlava jedné ze tří sanninů.
"Ano Kakashi?" vyzvala ho.

Neobyčejných téměř devět měsíců si Minato pořádně užil. Jednak mu padly na hlavu všechny starosti Hokageho, jednak byla Kushina těhotná a někdy dosti náladová, takže Minato nevěděl, kde mu hlava stojí.
„Za týden má Kushina termín, bude ze mě tatík,“ říkal si pro sebe šťastný Minato, téměř každou chvíli a odváděl se tím od papírování.
„Konečně jsem tě našel. Kyuubi no Youko!“ Zařval na spícího démona Uchiha Madara.
„Kdo si myslíš, že jsi?! Že mě rušíš z mého spánku,“ zahřímal Kyuubi.

„A najednou jsem zase viděla. Viděla jsem skrze samu sebe a uvědomovala si, že něco je špatně. Uzumaki přestával být moje hračka a já se k němu čím dále tím víc upínala. Pomalu, ale jistě nenávist střídala láska,“
„Jak moc, jsem se těšila na Naruta, každý den. A každý den byl Naruto, tak laskavý,“
„Od doby, co jsem si prošla vlastní temnotou, jsem nikdy nepoužila svůj Sharingan. Nebylo potřeba,“

K večeru se dostali do Sunagakure no sato.
„Skvělé, že jste již tady! Nemocnice je po páté odbočce doprava,“ řekli shinobi hlídající vchod do vesnice, jakmile poznali znak na jejich čelenkách. Ino jim bleskurychle poděkovala a běželi dál. Na nemocniční chodbě skoro srazili Kazekageho.
„Gaaro!“
„Naruto!“ objali se přátelsky.
„Konečně jste tady. Doufám, že to stihneme vyrobit včas!“
„Jo, měli bychom. Kolik ještě zbývá dní?“ ptal se Shikamaru.
„Jen čtyři.“

Sasori ich sledoval s takou nechuťou, až mu bolo zle. Vrelo to v ňom.
„Mali by sme už ísť,“ povedala Nana, keď sa odtiahla.
„Ešte chvíľu.“
„Už je naozaj pozde.“
„To nevadí.“
Itachi ju bozkával so všetkou láskou a nehou, ktorú v sebe mal.
„Ale ... budú nás hľadať.“
„Poďme dnu.“ navrhol.
„Nemali by sme byť vždy v posteli.“ zasmiala sa.
„Viem, ale ... ja po tebe túžim.“
„Veď aj ja po tebe, len si myslím, že nie je najvhodnejší čas.“
„Ako to myslíš?“

Jak bylo jeho zvykem, kráčel tak, aby ho nikdo neslyšel. I přestože byl ve vlastní vesnici a v bezpečí. Zvyk je holt železná košile. Povzdychl si. Věděl, že by toho litovat neměl. Musel se rozhodnout, zda ona nebo vesnice. Aya to chápala, nic na to neřekla a v jejích safírových očí viděl pochopení. Věděla to dřív než on. Ušklíbl se. Strávil s ní jeden jediný den, za ten den se do ní stihl zamilovat. Do jejího úsměvu, do způsobu jakým na něj upírala své oči a do nádherné linie jejího krku.